OSM LET PŘEDSEDOU KLUBU FILATELISTŮ (2010 – 2018)
Část 1.
Vyznání úvodem
Sbírání poštovních známek jsem se začal věnovat záhy. Ještě jsem nechodil do školy a táta pro mne hledal zálibu, která by mi zpestřila volný čas.
Každou neděli před polednem jsme s tátou vyráželi vždy do světa tak, aby máma mohla v klidu uvařit nedělní oběd. Jednou jsme se vypravili ze Sarajevské 14 v Nuslích, kde jsme až do mých jedenácti let bydleli, do středu Prahy a navštívili jsme známou filatelistickou burzu U Nováků.
Dostali jsme se mezi stovky stolků. za nimiž seděli vznešeně slovutní pánové s otevřenými alby před sebou a štosy dopisů s různými zajímavostmi na nich. Svět, který mne pohltil. Zbývalo se rozhodnout, co sbírat. Oslnily mne švýcarské známky s letadly a s horami a modrým nebem v pozadí.
Tak mé sběratelství začalo leteckými dopisy a známkami. Od rodičů jsem dostal několik dopisů od naší americké rodiny. Vzpomínám si, že jsem známky nestrhával či neslepoval z těchto artefaktů na rozdíl od kamarádů, se kterými jsme měnili známky na třech schodech u vchodu do Sarajevské 14. Do dneška je mám netknuté tak, jak přišly z východu Spojených států. Fascinovala mne i denní razítka a strojová razítka z 1. republiky.
Další cesta po burze vedla na Příkopy do prodejny POFIS naproti Dětskému domu. Tam začaly základy mé dětské sbírky – generální Československu. Od předků jsem získal nějaké staré dopisy či pokusy o kolekce známek. Vydržel jsem až do roku 1918, kdy jsme české známky a přestal sbírat. Vytvořil jsem stoletou sbírku. Ke generálnímu Československu přibyly později další země – evropské či exotické.
V 60. let mne zaujala bohemika a bohemoslovenika ve filatelii a poštovní známky s ní související. To byla jedna z mých specializací po generálních pokusech ve sběratelství.
Tak to šlo se mnou s přestávkami do 70. let. V té době byla generální sbírka a sbírka dopisů ze zámoří přece jen trochu málo. V srpnu 1970 po ukončen studia na VŠE jsme nastoupil do podniku zahraničního obchodu Transakta ještě s přítelem Pavlem Jechem a vzápětí jsme objevili svět korespondence ze světa a z celého Československa. Oba jsme našli zálibu ve výplatních otiscích (poštovní známky mizely do rukou jiných lovců z podniku). Pavla též bavily výplatní otisky, ale když viděl, jak jsem jimi fascinován, tak to vzdal a z pošty si vybíral celistvosti s doporučenými nálepkami. I to byl v té době ráj – bylo hodně tzv. provizorních nálepek. Takže výplatní otisky zbyly na mne. Kolegyně z podatelny měly pochopení pro naši zálibu a má sbírka se utěšeně rozrůstala. I další spolupracovníci z jiných podniků zahraničního obchodu byli při rozšiřování sbírky nápomocni.
Brzo nastal další problém. Jak sbírat. Naštěstí pomohl spolužák z VŠE Franta Komers a seznámil nás na burze U Nováků s Václavem Nebeským, jinaks velikánem poštovní historie a osobností - movens spiritus specializovaného klubu filatelistů – sběratelů specializovaných oborů, kam spadaly i naše výplatní otisky.
Pozval nás do Agitačního střediska v Myslíkově ulici někdy na podzim roku 1972 a seznámil nás s řadou sběratelů, kteří se věnovali různým oborům poštovní historie či specializovaných oborů, jak se jim tehdy říkalo. Trpělivým průvodcem nám byl Václav Nebeský, žijící legenda poštovní historie a jeden ze zakladatelů tohoto klubu v roce 1943. Poznali jsme Jiřího Pohoreckého, Vratislava Palkosku, Antonína Vorlíčka, Karla Horkého, Václava Mahovského, . Miroslava Boušku, Pravoslava Kukačku a řadu dalších. Byli jsme přijati do tohoto klubu filatelistů, který měl od 60. let číslo 00 – 15.
Členem KF – 00 -15 jsme se stal 1. 1. 1973.
Stal jsme se pravidelným odběratelem poštovních známek a poštovních celin. Rád jsem vyhověl nabídce uspořádat několik přednášek na téma výplatní otisky.
řada členů této entity byla činná ve vrcholných svazových kruzích. Zejména předseda klubu . Vratislav Palkoska. Někdy na podzim po jedné schůzce v Myslíkově ulici jsem šel s příteli směrem ke Karlovu náměstí. Dohnal nás dr. Palkoska, vzal si mne stranou a začal přesvědčovat, abych se stal členem vedení jeho komise tehdy ještě specializovaných oborů.
Nebudu to prodlužovat – přesvědčil mne. Od někoho se dozvěděl, že jsem na základní, střední i vysoké škole byl činný jako redaktor školních zpravodajů. Stále jsem u základů vysokoškolského časopisu EKONOM. Takže jsem dostal za úkol obnovit zaniklý Zpravodaj komise specializovaných oborů.
Další léta jsem se věnoval spíše svazové práci. Celou historii jsme popsal v jiných článcích a lze je dohledat na tomto webu.
Takže udělám střih a přeneseme se do roku 2009.
2009
Tento rok byl rokem zastavení, zamyšlení a uspořádání všech možných vazeb.
To byl rok, kdy jsem ukončil období, kdy jsem se věnoval intenzivně svému povolání pro soukromou firmu, kterou jsem si zřídil v nových poměrech v roce 1991. Firma se zaběhla a ostala se na úroveň rutiny. Pomohl jsem rozběhnout i byznys pro druhého syna Martina na Śumavě, kde turisté a příznivci Šumavy objevily možnost strávit příjemné chvilky u Vchynicko – Tetovského kanálu v srdíčku Šumavy mezi Srním, Modravou a Prášily. Starší syn též našel zaměstnání, které mu vyhovovalo. A manželka už mé jednatelství ve firmě, která zastupovala generálně japonské dovozy v Československu a poté v Česku a na Slovensku, tolik nepotřebovala jako na začátku. V tomto roce jsem definitivně ukončil i mou účast ve vedení mezinárodní organizace AAI (světová organizace absolventů vysokých škol ekonomických a obchodních), kde jsme měl velkou čest vykonávat funkci prezidenta AAI dva roky v letech 2005 a 2006. Ukončil jsem i spolupráci s mezinárodními organizacemi GOCA USA – globální offsetovou a vázaných obchodů organizací se sídlem ve Washingtonu a FIT – organizací pro mezinárodní obchodníky se sídlem ve Švýcarsku.
V tomto roce jsem sepsal ještě stručnou kroniku klubu jako hold za to, co mne klub udělal.
2010
Tento rok přinesl rozhodnutí.
Rok 2009 odešel do historie a přišel nový rok 2010.
Chtěl jsem se věnovat rodinným firmám, vnoučatům a být nápomocen v rodinném penzionu Mechovský dvorec. Měl jsem i v úmyslu si dát do pořádku své zdraví, které utrpělo životem, kterým jsem letěl jako tryskáč. Čekalo na mne i potěšení – mé sbírky a to nejen poštovně historické artefakty. Jak se říká člověk míní, panbů mění.
Někdy v září 2009 jsem zvedl telefon, na jehož druhém konci byl přítel Slávek Kukačka. V klubu, jehož byl v té době dlouholetým jednatelem a do dneška stále tuto funkci zastává, se změnila situace na místě předsedy, kterým byl v té době Jiří Vácha, Trápilo ho zdraví a z nějakých důvodů si neobnovil členství zaplacením příspěvků. Stanovy SČF jsou v těchto případech neúprosné. Ztráta členství a hlavně vysoké funkce. Obdržel jsem dotaz, zda bych byl ochoten , aby mne výbor na tento post nominoval.
V ten okamžik jsem měl jiné plány, se kterými rodina počítala, navíc mne telefonát zastihl před odletem do Milána, na které jsme se dlouho těšil. Slíbil jsem věc projednat s rodinou, promyslet vše v klidu ve stínu Leonarda da Vinci a ozvat se za týden. Byl jsem pozván do restaurace U Dlabače v Tůních na kus řeči, ale omluvil jsem se – v tu dobu jsem si to štrádoval po ulicích Milána a poslechem opere v La Scale.
Vrátil jsem se odpočat, plný síly a naděje. Vypořádal jsem se i s endoprotézovou pravého kyčle a operací nezhoubného nádoru prostaty. Trápily mne další problémy, ale jim se nepřikládal valnou pozornost. Výsledkem bylo mé v definitivní „ano“ Slávkovi. Na kolegy jsme se těšil a začal jsem se pomalu nořit do tohoto nového postu. Souhlasil jsem se dvěma roky od 20 11 až 2013. Nakonec z toho bylo let osm. Mé angažmá skončilo ažv roce 2018
A co se nestalo. Delší dobu jsme se cítil nesvůj a měl jsem problémyi s močovými cestami, jinak rodovým prokletím ze strany otce. Po vyšetření prof. Dvořáčkem jsem jsme absolvoval biopsii prostaty Urologické klinice VFN na Karlově. Diagnóza: rakovina prostaty vzniklá ve zbytku prostaty po operaci, která byla provedena klasicky. Okamžitě návštěva onkologů v nemocnici na Bulovce a dostal jsem se do péče docenta dr. Kubeše a dr. Kateřiny Bilské. Následovalo dlouhodobé léčení…. Podzim roku přinesl pozitivní zprávu – vyléčen. Následovaly oslavy v jedné z restaurací Zdeňka Pohlreicha za jeho přítomnosti. To ale předbíhám.
A teď co – oznámit vše Slávkovi a kolegům z klubu, kteří byli již utěšeni tím, že problém se vyřešil. Vzdát to? Odvolat slib? Nikoliv. Na svůj problém jsem zapomněl a nikomu nic neřekl.
Své „ano“ jsem neodvolal.
ROZHODNUTÍ
Rozhodnutím Valné hromady klubu dne 4. 11. 2010 byl zvolen výbor na příští období ve složení: ing. Ladislav Čechák, ing. Pravoslav Kukačka, ing. Ivan Leiš, Jiří Maier a Jan Všetečka.
Po Valné hromadě se sešel nově zvolený výbor na své ustavující schůzi. Členové zvolil předsedou mou osobu. Zároveň se dohodli, že členové budou pokračovat ve svých funkcích.
VSUVKA
V tomto roce došlo ke změnám i v české poštovní historii.
Českomoravská společnost pro poštovní historii dne 27. 3. 2010 na své Valné hromadě zvolila jako svého předsedu ing. Lubora Kunce. místopředsedou se stal Svatopluk Petr. šéfredaktorem a pokladníkem dr. Karel Špaček.
Česká poštovní historie měla v Čechách tři ostrůvky – náš klub, pokračující ČSPH a klub 00-65, který soustřeďoval též poštovní historiky jakými byli Jiří nekvasil, Vojtěch Maxa, Miroslav Langhammer a zájemce o leteckou poštovní historii jako Františka Crhu a další.
HLAVNÍ ÚKOL NOVÉHO VÝBORU
Náš klub čekala účast na Valné hromadě SČF, která se měla konat dne 4. 12. 2010. Zejména na programu měla schválení nových stanov, takže začal v rámci klubu práce na připomínkách
Přílohy:
Památná fotka se Zdeňkem Pohlreichem při oslavách z porážky rakoviny v jeho restauraci u Staroměstského náměstí
Další přílohy související s textem první části zpovědi.
Usnesení valné hromady KF 00 - 15 ze dne 4. 11. 2010
Elektronická zpráva členstvu KF 00 - 15 od jednatele ing. Pravoslava Kukačky ze dne 6. 11. 2010
Anotace o KF 00 - 15 pro účely zveřejnění ve zpravodaji SČF
