Je příjemné, když jedinec ocenění za to, co pro blízké entity v životě udělá a navíc není za tuto činnost hmotně oceňován. Navíc pochvala potěší a povzbudí do další práce.
V poslední době se mi dostalo dvou ocenění, kterých si velmi vážím.
Předně to je uvedení do Síně slávy AIESEC ALUMNI ČESKÁ REPUBLIKA u příležitosti 50. výročí existence Mezinárodního sdružení studentů ekonomických a obchodních škol (AIESEC) v České republice (založeno v roce 1966 v Československu) . Stalo se v dubnu na Žofíně a do Síně slávy jsem vstoupil společně s otcem - zakladatelem Milošem Motoškou, Jenem Sládkem a Ladislavem Prudkým.
To, že jsem byl v této společnosti, je druhým – neformálním – oceněním. Aspoň pro mne. V československém AIESECu jsem byl činný v letech 1967 – 1969 a v roce 1968 jsem byl předsedou Místního výboru AIEC na VŠE v Praze a po letech jsem prezidentoval AIESEC ALUMNI INTERNATIONAL, což je střešní světová organizace pro bývalé (odrostlé) členy AIESECu. To bylo v letech 2005 - 2006. Zvolen jsem byl na kongresu AAI na Sicilii.
Další poslední ocenění jsem dostal od jury VI. Mezinárodní filatelistické výstavy EUREGIA EGRENSIS, která se konala v Chomutově ve dnech 6. – 10. 5. 2015 za publikaci a katalog „Výplatní otisky firem a institucí z území Slovenska 1946 – 1992 s katalogem“. Oceněním byla velká pozlacená medaile. I této pocty si velmi vážím zejména s ohledem na to, že výplatní otisky jako sběratelský materiál nebyly historicky příliš oceňovány. Vydupat něco z filatelistického prachu bývá těžké. Viz ilustrace.
