V roce 1961 jsme na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské 22 v Praze (v té době ještě nazývané SVVŠ) založili literárně hudební kolektiv (LIHUKO), hudební těleso jsme nazývali Beatnici, někdy i odvážnějí v anglické verzi The Beatniks. Jak se to hodilo. Několikrát jsme hráli i na zábavách. Jednou z mimořádně podařených akcí byla Mikulášská v Čimelicích na Střední filmové škole dne 7. 12. 1963. Tato produkce byla zároveň generálkou na Lucernu, která se uskutečnila v roce 1964 a kde jsme zahráli a zazpívali několik skladeb. To byl vrchol Beatniků.
Mezi tvorbu patří i scénáře, boďáky, sled skladeb a povídek či čtení poézie. Dalším naším působištěm bylo Žižkovské divadlo v Praze.Jeden čase jsme patřili mezi kmenové soubory OKD v Praze 3. Druhý dobový doklad přináší sled písní a jejich protagonisty. Během působení v rámci této kulturní instituce jsme se nazývali kombinovaně LIterárně HUdební KOlektiv "beatnici". Je až neuvěřitelné a dnes pro mne nepředstavitelné, že jsem si s Beatniky "švihl hned čtyři písničky. Doprovázel mne sbor a v písničce o osudu Tomay Dolleyho mi pžřizvukoval Vašek Houk (hrál k romu ještě na beklajtku a já na basovou kytaru).
Beatnici hráli i na jiných scénách -v sále pražského Škodovky, v sále Staveb silnic a železnic, ve velkém sále na Žofíně a chybělo málo - mohli jsme se dostat i do Národního, ale požadavky pro nás amatéry byly vysoké. Váchalovu sboru bychom profesionálně asi nestačili, tak jsme Národní vzdali.To byly už nedosažitelné výšiny. Tak jsme zůstali u amatérské úrovně... Odvážní jsme byli, to je pravda. Nicméně taková byla doba. V praze bylo jeden čas až 200 podobných orchestrů. Ve psojení s literární sekcí o hodně méně. Postupně se LIHUKO přeměnilo jen na hudební sekci "Beatnici". .Literární styl jsem prosazoval společně s Pavlem Havránkem, který inklinoval k divadlu a mluveému slovu. Doba si žádala rock´n roll.Po něm byl ve mladé společnosti hlad. Mluvené slovo zaplňovala divadla malého žánru.
