Rok 1945 uzavřel první - klasické období československého výplatního otisku, ve kterém poštovní správa přísně střežila tento nový prostředek vyplácení poštovních zásilek, a to nejen z poštovního hlediska. Zaměřila se i na širší okruh společenských zájmů.
Přidružilo se i střežení zachovat tento výplatní prostředek jako vysloveně československé specifikum po všech stránkách. Poštovní správa trvala na jasně červené barvě (i když v Protektorátu ČM povolila pro novinové zásilky modrou barvu). U monopolního výrobce strojů pro Československu zajistila jednokruhové denní razítko a nechala vytvořit československé oválné číslice, jev ve světě nevídaný. Každý otisk procházel kontrolou, zda nepropaguje příliš reklamní sklony československých soukromých firem. O otisku a jeho označení často rozhodovaly milimetry. Hlídal se soulad mezi otiskem a používanými firemními obálkami s nátisky.
Druhá světová válka a předchozí odstoupení zabraných území přinesla velké, ba revoluční změny: nedostatek náhradních dílů do výplatních strojů, průnik dalších soustav (např. Postalia na zabraná území) a příliv výplatních strojů dalších soustav (UPF, Hasler apod.) do obnoveného československého poštovního provozu.
Ke všemu se začaly rýsovat vnitrostátní politické a společenské změny, nejdříve ve 3. republice s omezenými demokratickými svobodami a poté od roku 1948 změny ve 4. republiky. To se odrazilo i v poštovním rozhodování u tohoto oboru. V roce 1946 dozrála myšlenka se rozloučit s výplatním razítkem ve tvaru "větrné růžice" a nastoupila zoubkovaná pseudoznámka. Uznaly se výhody dvoukruhových denních razítek zprvu bez můstků (anglický vzor), poté s můstky pod vlivem německého vzoru. A k dokonání všeho poštovní správa již nebyla tak rigidní, pokud se týkalo československých oválných číslic.
Objevily se (i vlivem reparací) jiné číslice než československé - různé gotické, většinou hrabaté a s příchodem anglosaských strojů i novogotické.
Zmizely i dvojjazyčné názvy domicilů pošt a zůstaly české a slovenské.
Velkým průlomem byl rok 1946, kdy poštovní správa povolila výplatní stroje i na své přepážky.
Dnes se v tomtro příspěvku zaměřím na číslice, které přišly na zabraná území z Německa v letech 1938 - 1945. Některé zůstaly na zabraných územích, které byly navráceny Československu, ale některé z nich pronikly i do vnitrozemí (např. do Plzně, do Prahy apod.).
V dalších částech tohoto miniseriálu se zaměřím na některé z nastíněných skutečností.
Výplatní číslice strojů umístěných v Sudetech v letech 1938 - 1945.
Začínám gotickými číslicemi otisků. Reparační výplatní stroje nechávaly upravené (někdy znárodněné) na původních místech u dčívějších uživatelů, či se umisťovaly na nové uživatelské stanice v případech odebrání strojů dřívějších uživatelů, kteří byli z moci úřední zrušeni či sami zanikli.
Přehled strojů z let 1945 - 1948.
