Výplatní otisky z území Československa pod vlivem (netradiční pohled)
(2. část 1938 – 1939 mimo zabraná území)
(Druhá glosa v jubilejním 95. roce existence čs. výplatního otisku)
Dnešní glosa a pohled do světa čs. výplatního otisku se bude týkat období v délce 165 dní od 1. 10. 1938 do 14. 3. 1939, kdy existovala 2. republika československá překlopená v prosince roku 1938 v Česko – Slovensko. Datum uvedené na prvním místě bylo dnem vojenským zabráním Sudet a druhé datum je dnem odtržení Slovenska a Podkarpatské Rusi. Ve dnech 1. – 10. 10. 1938 německá vojska převzala kontrolo na zabraných územích, aby je po tomto datu předala říšské civilní moci, tzv, landratům. Tato civilní zráva a její šéfové působili při velitelství vojenských skupin německého vojska s tzv. komisaři.
Věci nabraly další spád, a zejména po Vídeňské arbitráži dne 2. 11. 1938 se potvrdily dosavadní změny a navíc se odstoupily jižní území Slovenska a Podkarpatské Rusi Maďarsku. V říjnu došlo k předání Těšínska, Oravy a Spíše Polsku.
Koncem roku 1938 byl ústavodárnými sbory stanoven i nový název státu Česko – Slovensko (se spojovníkem), což se projevilo v čs. známkách, velmi omezeně výplatních otiscích, měně (místo Kč – K). Nutno dodat, že tento zákon byl nelegitimní, neboť pro něj nehlasoval stanovený a nutný počet hlasů. Byly přijaty i další zákony (např. Zplnomocňovací ústavní zákon 330/1938 Sb. z 14. 12. 1938 zplnomocňující prezidenta k vydávání dekretů s mocí ústavních zákonů.
Výplatní otisk ze soukromé sbírky Ivana Leiše
V tomto období abdikoval dosavadní prezident dr. E. Beneš (5. 10. 1938) a 22. 10. odletěl do zahraničí). Dne 30. 11. 1938 byl zvolen nový prezident dr. E. Hácha.
Hledáček se zaměří jen na území, které této nové republice patřilo. Vyňato je zabrané území – od 1. 10. 1939 pohraniční území jihočeské, jihomoravské a Hlučínsko připojené po Mnichovské dohodě 29. – 30. 9. 1938 k župám Oberdonau, Nuederdonau a Obeschlesien. Z ostatního odstoupeného území byla vytvořena říšská Sudetská župa (Reichsgau Sudetenland) rozdělená na 53 zemských okresů (Landkreise) a 5 městských okresů.
Československo vytvořené v roce 1918 po Mnichovské dohodě bylo značně okleštěno a směřovalo k zániku. Dokonce se vymýšlel jiný název jako Středoslavie, Západoslavie, Středoevropská Slavie či Novoslavie.
Během tohoto období došlo k těmto zásadním změnám, které ovlivnily chod republiky a všechen život.
1/ upravily se státoprávní poměry vůči Slovensku a Podkarpatské Rusi,
2/ potvrdil se nový politický stav,
3/ zajistilo se uplatnění pro uprchlíky ze zabraných území,
4/ omezila se občanská práva,
5/ upravil se statut migrantů,
6/ vývoj směřoval k ostrakizaci Židů,
7/ nastoloval se fašistický řád,
8/ byl ochromen politický, hospodářský, kulturní a společenský život.
Dále nastal hrozný stav ve společnosti, které popsal přesně Karel Čapek slovy: mravní zbabělost, tupost, otrlost, cynismus, prospěchářství, bezcharakternost. Republika zažila útoky vůči židům a byly proti nim podniknuty konkrétní kroky rasistické povahy. Tyto snahy je odstranit ze společnosti vyvrcholily již 27. 1. 1939.
Ve vzduchu byla předtucha dalších změn. Dne 21. 10. 1938 byla vydána tajná Hitlerova směrnice
o zničení tzv. Rest – Tschechei, k čemuž došlo vytvořením Protektorátu dne 16. 3. 1939.
Tato situace se dotkla i firem zejména židovského vlastnictví.
Řada majitelů židovských firem v předtuše hrůzné budoucnosti opustila okleštěné Československo a předala své firmy nástupcům. či výkonnému vedení. Chod pokračoval, i když v omezené míře – ekonomika byla značně postižena.
Poštovní správa přenesla rozhodnutí Parlamentu a nové zákony (změna o názvu státu) i na subjekty poštovního provozu.
Je třeba říci, že vzhledem k charakteru výplatních strojů, změny nešly učinit okamžitě a rychle, dále se zcela jistě projevila i určitá rezistence a odpor ke změnám. Proto se ve výplatních otiscích tyto změny neprojevily. Vzhled otisků zůstal stejný tak, jak tomu bylo po celou dobu 1. republiky. Jen výjimečně byly zadány požadavky firmě Francotyp GmbH na změnu názvu státu ve výplatním razítku z názvu ĆESKOSLOVENSKO na ČESKO – SLOVENSKO.
Rychle byla realizovaná jen jedna a jediná změna u uživatele SOLO, spojené účastinné čsl. zápalkárne a lučeb. továrne v Ružomberoku. Byl vyryt otisk s datem 31. 1. 1938 (otisk 1. dne). Viz níže.
V provozu se objevily ještě další tři případy se spojovníkem v názvu státu, ale ty se dostaly do provozu jako předběžné protektorátní otisky za doby Protektorátu (červenec, srpen), což byl značný paradox.
Jiné změny na území okleštěné republiky ve výplatních otiscích se neprojevily a neobjevily. Ke změnám došlo až po 14. 3. 1939 na novém území republiky či jeho osamostatněných částí. Změny se projevily na zabraných území, a to dost robustní. Tyto změny budou obsahem dalších částí tohoto seriálu.
Změny se vlivem formálních či neformálních změn a tlaků v e výplatních otiscích neprojevily, otisky měly stejný vzhled jako prvorepublikové v nejstarším klasickém období. I označení bylo zachováno jako předtím, nových otisků bylo minimálně.
Anexí třetiny území a s tímto související hypotetické odpojení třetiny výkonnosti ekonomiky způsobily i to, že sběratelské možnosti (na obou stranách) se snížily. pOkud vycházíme ze statistických čísel, tak též o třetinu. Českoslovenští sběratelé se hůře dostávali k výplatním otiskům ze zabraných oblastí, které začaly procházet razatními změnami pod kuratelou říšské pošty. a naopak němečtí sběratelé se hůře dostávali k výplatním otiskům 2. republiky. I výměn informací se ztížila, jak se dovídám z korespondence německých sběratelů s českými, zejména s Albertem Jonášem. Nitky vztahů se zpřetrhaly, navíc nebyla nálada a chuť ke sběratelství.
Orlice obsadila výplatní otisky, zůstaly i vylámání motýlci (ve dvou případech) a odpilované české názvy poštovních úřadů v denních razítkách (ne všude). V mnoha případech si poštovní správa, firma FRancotyp a uživatelé pospíšili a rychle změnily vzhled otisků svých strojů. Zmizlá větrná růžice symbolizující rozesílání pošty do všech světových stran zmizela. Jak symbolické pro tu dobu.
Zabraná území zžila jednak boom nových uživatelů výplatních tsrojů. Měnily s nejne vzhled otisků (říšská orlice ve výplatním razítku a německý vzor denného razítka), ale nastalo to, čemu bránila československá poštovní správa - nastala úplná germanizace výplatního otisku. Jazykově i obsahově. Zdůrazňovala se sudetská otázka.
Na české a československé straně otisky během 2. republiky zachovaly svůj prvorepublikový vzhled, až na výjimky.
Ale to už je téma pro další pokračování tohoto glosování. Zbývá konstatovat. I v tomto krátkém období byly výplatní otisky okleštěného Československa pod vlivem - jednak neformálním, neoficiálním (změna vzhledu otisku závisela na uživatelích), jednak pod vlivem událostí, které byly zhmotněny v zákony, předpisy a nařízení státních autorit (změna názvu státu)..
