KYSELÉ JABLKO (6)
V předchozím, pátém pokračování mé jurymanské historie s podobou kyselého jablka či trpkých hroznů jsem vylíčil a dokladoval jurymanské řízení (jurymanské konanie) s negativním koncem, které se konalo v sobotu 9. 1. 1988.
Dnes bych rád doplnil situaci a vývoj po tomto datu. Závěrečný protokol o jurymanském řízení jsem neobdržel, jen jsem se dovídal útržkovitě jeho obsah a rozhodnutí zkušební komise. Dozvěděl jsem se například, že záležitost zůstane netknutá dva roky, a pak se znovu uskuteční další řízení. Dva roky jakoby se nic nestalo. Vše na tajňačku a neoficiálně. Zodpovědní se tvářili jako by se nic nestalo. Je skutečností, že od tohoto data jsem již nebyl zván ani jako pozorovatel, ani jako člen jury v Československu. Nevím ani, zda zasedala jurymanská komise SČSF pod vedením dr. S Zrubce anebo jurymanská sekce KPHC SČSF pod vedením dr. Vratislava Palkosky. Možná, že ano, ale pokud tyto orgány pracovaly a scházely se, tak jsem nebyl zván. Situace byla paradoxní. Stále jsme byl předsedou komise poštovní historie a celin SČSF, ale k otázkám jurymanství jsem neměl žádný přístup. Původní úmysl vychovat další jurymany PHC se nezdařil a v jurymanské sekci nebylo mnoho plnohodnotných jurymanů PHC. V roce 1991 zůstal jediný řádný juryman PHC Miroslav Blaha, který se zúčastňoval práce ve svazových orgánech a byl hodně platný pro blaho československé poštovní historie a jurymanství poštovně historických exponátů
Vezmu to rok po roce. Čerpám z informací, které se ke mně dostaly. O obnovení mé jurymanské historie a celého řízení včetně napravení jisté křivdy se snažili tři osobnosti.
Léta 1990 - 1991
Podporující
V prvé řadě to byl přítel Miroslav Blaha. Hodně ho to trápilo. V jednom z jeho dopisu mi napsal: " Zůstal jsem sám v jurymanech PH, a byl bych velmi rád, kdybys mohl zapomenout na rok 1987 a 1988, kdy Ti bylo ublíženo, a vrátil se znovu tentokrát už jako juryman do společnosti PH. Při Tvém kladném rozhodnutí bych ti samozřejmě jmenování v ÚV SČSF podpořil". Mirek Blaha mne v mnoha svých lidských dopisech hodně podpořil a stále si pamatuji jeho větu z jednoho dopisu: "Můžeš zanevřít na lidi, ale na našeho koníčka ne !!!". Tato podpora mi hodně pomohla. Jeho dopis u 8. 7. 1990 mi též dost psychicky pomohl. Uměl podpořit. Navíc objasnil, jak "příprava" na mé jurymanské řízení probíhala. Snažil se nezúčastnit se tohoto tažení a být proti takovému způsobu, ale "se zlou se potázal".
Dále to byl nový předseda KPH či nově vzniklé Českomoravské společnosti poštovní historie RNDr. Karel Špaček, který měl dozajista zájem na dobrém fungování československé a české poštovní historie. Hodně jsme spolu na to téma diskutovali, polemizovali a vyměnili si řadu oficiálních i osobních dopisů a zpráv. S řadou jeho závěrů a názorů jsem nesouhlasil, ale dobré bylo, že jsme diskutovali a komunikovali. Hodně se zapomínalo na to, a nebyl to jen on, ale i někteří další členové naší entity, že jsme součástí Svazu československých filatelistů, politické organizace - člena Národní fronty ČSFR. Ta sice dovolovala sbírání, ale většinou jen angažované sběratelství podle představ strany a vlády. Některé historické ksutečnosti byly zadupány, materiály se sice mohly sbírat, ale nesmělo se o nich psát, natož publikovat katalogy a obrazové předlohy. Hodně zlé krve udělalo rozhodnutí PÚV SČSF schválené předchozí Komisí poštovní historie a celin o centralizaci sekcí poštovní historie. Bohužel černý petr spadl na mne jako designovaného předsedu KPHC SČSF. Předchozí schvalovatelé mne nechali - česky řečeno - ve štychu. To jsem bohužel pochopil příliš pozdě. Nějak jsme se do škatulky představ tehdejší Národní froonty nevešli. Jak se může historie do nich vejít, kaby zůstala nedeformovaná?
Dr. Karel Špaček učinil pro nápravu tohoto stavu opravdu hodně. V jeho dopise z 1. 7. 1990 mi vše vylíčil včetně jeho návrhu. Aktivně kontaktoval zodpovědné osoby a docílil toho, že příslušní funkcionáři by mohli uvažovat o tom, že bych vykonal jurymanský pohovor (nikoliv zkoušku, od toho se po větší diskuzi upustilo). Nabízeno bylo složení: Zrubec - Líbal - Jaššo - Oláh - Tekeĺ), zvažovala se účast ing. Polišenského). Snaha byla vynikající, ale zůstalo u snahy. Navíc z tohoto řešení jsem nadšen z mnoha důvodů nebyl. Cítil jsem sice kompromis, ale s nejistým výsledkem. Navíc se rozšiřovaly informace, které mi nesedly, neboť nebyly pravdivé. Prý bereaguji na výzvy, nezúčastňuji se navržených schůzek atak podobně. Jak by v komisi mohli být lidé, kteří to vše způsobili? Nejasností bylo více.
Níže reprodukuji můj dopis ze dne 12. 3. 1990 (dva roky po osudném a osudovém rozhodnutí zkušební komise), kde jsem navrhl respektive dal k úvaze "aplikaci (tj. aktivaci - pozn. autora) bodu 4 kapitoly D Směrnic pro výběr, přípravu a ustanovení svazových jurymanů, a to jmenováním mé osoby jako jurymana pro obor poštovní historie přímo PÚV SČSF vzhledem k tomu, že jsem podmínky článku 1 kapitoly D prakticky pslnil a splňuji i nadále ....". Bohužel tento návrh zůstal opomenut a nebyl vztat v úvahu. Uajíavé je, že v řadě případů k němu docházelo....
Třetí osobností, která se v této věci angažovala, byl přítel ing. Hynek Ondrášek. Věděl o mém vztahu k Jiřímu Nekvasilovi a vážil si toho. Zejména toho, jak jsem se jej zastal, když byl "vyobcován ze začínající komise poštovní historie a celin".Několikrát jsme se spolu sešli osobně a vyměnili jsme si dopisy.V dopise ze dne 31. 12. 1991 mi napsal:
" Na zasedání Komise jurymanů SČSF (se konstatovalo), že sbor jurymanů SČSF pro obor poštovní historie je v troskách".
"Zůstal jen M. Blaha, T. Jaššo (nemocen), nehodnotí), J. Obert, M. Polišenský (nemocen, nehodnotí). Dr. Palkoska se všeho vzdal". Hynek mne poprosil v tomto dopise a ještě jednou, když jsme se náhodou sešli poté v Palackého ulici a prohodili několik slov, abych " se zúčastnil nového řízení jurymanského s mou osobou". Navrhl složení komise Blaha, Bokvaj, Olah. Ubezpečil mne, že Vr. Palkoska v komisi nebude. Ani toto řešení nebylo podle Směrnic a vůbec se mi nelíbilo. Navíc jsem stále neměl důvěru v některé kolegy a v některé svazové orgány. Vše jsem řádně vysvětlil a udal jsem své důvod k zamítavému stanovisku..
Tento návrh jsem odmítl a požádal o pochopení. Aktivaci článku 1, bodu 4, kapitoly D nikdo nezmínil. Přitom se v SČSF několikrt použil. u kandidátů, za nimiž takové výsledky při mé skromnosti pro čs. filatelii a poštovní historii nebyly. Při našem posledním setkání jsem navrhl ještě alternativní řešení.: Vše začne od počátku" - od apsiranta ke kandátovi a k jurymanovi s tím, že vypracuji novou jurymanskou práci, přiberu další obory poštovní historie a budu nandále pracovat v svazových sekcích. Tento návrh nebyl též vyslyšen.
Historie skončila a já ji považoval za uzavřenou.
Rok 1992
Záležitost zapadla, odezněla. Kdo si dělal nadále starosti byl přítel Mirek Blaha. Vyměnili jsme si rozsáhlé dopisy. Ocenil jsem se, že jako jediný se staral o můj případ a o "kontinuitu zbědovalého stavu jurymanství poštovní historie". Nechtěl jsem mu brát vítr z plachet a jeho nezměrnou snahu o zlepšení stavu, ale na druhou stranu jsme mu sdělil, že v mém případě si nedělám plané iluze.
Zároveň jsem jej ubezpečil, že tento případ mne neodradí od poštovní historie a práci pro entitu, ať je organizovaná či neorganizovaná. To jsem dokázal a letos mohu slavit 50. výročí práce pro organizované sběratelství poštovní historie. Na poli klubové činnosti, spolupráce s Poštovním muzeem, zahraničními sbratelskými entitami, publicistiky, katalogizace, webového deníku a přednáškové činnosti v tuzemsku i zahraničí. Vytsavuji a publikoval jsem i několik specializovaných publikací příručkového typu a memoárovou literaturu.
Zároveň jsem mu napsal: "Pokud chceš znát mou odpověď na Tvou otázku, tedy věz, že zájem o funkci jurymana PH mám, rád se jí bduu věnovat a dám do toho i svůj čas a finance, ale za podmínky, kterou jsem napsal předsedovi Antalovi. totiž, že bude v ,ém případě aktivován článek 4 části D Směrnic.". Zde se píše jasně:
"V ojedinělých případech může z odůvodněných důvodů jmenovat uchazeče za svazového jurymana .... přímo .... Předsednictvo SČSF ...". Vedlo mne k tomu vědomí, že jsem splnil všechny podmínky jurymanství. Procesní stránka mého jurymanského řízení - zejména bod C, odstavec 3 - nebyl vůbec dodržen a vše zůstalo bez zákroku ze strany zodpovědných. Bohužel jsem nabyl dojmu, že se ani po listopadu nic nezměnilo ve zmíněných strukturách. K obrození nedošlo. O druhé ponížení a ztrátu důstojnosti jsem již nestál. Navíc jsem tušil, že pohovor či zkušební jednání skončí zase ve slepé uličce. Krédo mého života: "Dvakrát nevstupuj do stejné řeky."
Tím se vše uzavřelo. Do kyselého jablka jsem znovu kousl po více jak třiceti letech, abych pokud možno objektivně vše vysvětlil a doložil. A těm, kteří tehdy byli ještě malí a nyní pracují pro filateliisdělil svůj osud, životní zkušenost a aby viděli i druhou stránku jedné mince. Řada informací, který jsem poté slyšel, se nezakládá na pravdě. Buď ze zlého úmyslu či z nevědomosti. Pravda by neměla zapadnout a ani by neměla být pošlapána či dokonce zadupána.V zájmu objektivity jsem zde popsal a doložil můj pohled na celou záležitost.
Několik ukázek z korespondence té doby na téma mého jurymanské řízení, které jsou samovysvětlující a nepotřebují doplňující komentář, vysvětlení či popisky.
Pro Mirka Blahu mám jasný vzkaz : ne na poštovní historii jsjem nezanevřel. Jeden důkaz za všechny: od W. Müllera, předsedy SČF jsem převzal společně s dalšími kolegy klubu významné ocenění FEPA pro Klub filatelistů, sběratelů specializovaných oborl, 00-15 Praha , jehož jsem členem od roku 1971 a v jehož čele jsem měl tu čest stát osm let jko předseda (2010 - 2018).
