V jednom z částí tohoto seriálu o oceňování výplatních otisků jsem se zmínil o jedné z mých glos, kterou jsem napsal někdy v 80. letech a zařadil do příručky Výplatní otisky, ketrou jsem vydal v roce 1991. Jedna část této glosy vyšlé pod názvem "Čs. výplatní otisky ze sběratelského hlediska" byla věnována požadavkům na sběratele a vystavovatele výplatních otisků. Současně z těchto slov vyplývá, že hlavními východisky pro oceňování a hodnocení výplatních otisků jsou
a/ náležitosti celistvostí,
b/ náležitosti výplatních otisků na celistvostech.
Tato dvě východiska jsou základem pro určení ceny výplatního otisku. Pochopitelně mají různou váhu v celkovém hodnocení, otisk stojí výš.
Nyní podrobně k těmto dvěma bodům. Přečetl jsem si tuto glosu a zjistil jsem, že i po třiceti, čtyřiceti lety, kdy jsem ji sepisoval, jsou závěry v ní obsažené stále pravdivé a užitečné je zmínit a doplnit.
CELISTVOSTI
Již jsem se zmínil, že výplatní otisky sbíráme výhradně na celistvostech, nikoliv na ústřižcích či výstřižcích (fragmentech). Úplné celistvosti s výplatním otiskem jsou to nejcennější, co ve sbírkách máme. Celistvosti nám řeknou o úloze výplatního otisku na celistvostech úplně nejvíce, neboť k nim se řadí další důležité znaky poštovního provozu, poštovní dopravy a přepravy, a to všech jeho aktérů. Od odesilatele, zpracovatele až po adresáta. Kontext celistvosti je velmi cenný.
Fragmenty otisků se sbírají jen omezeně, neboť mají zlomkovou hodnotu celistvosti. Odhadem jednu desetinu ceny celistvosti. Jsou spíše dokumentačním materiálem. Ve sbírkách mohou být, v exponátu však spíše výjimečně.
Ne všechny celistvosti však mají svou věrohodnost vyšlou z poštovního provozu. Nejlepší celistvosti ty ryzí, které jako celek vznikly v poštovním provozu. Sběratelé si pořizují i celistvosti z ochoty za účelem získání artefaktu, který by jinak nezískaly. řada artefaktů vznikne účelově - například k nějakému výročí či k propagaci nějaké události. Takové účelové artefakty se často v provozu ani neobjeví, jsou vytvořeny na přepážce a jdou přímo do sbírky, aniž by provozem prošly. Věrohodnost postálnosti neexistuje. Přesto by bylo nesmyslem je zatracovat. Pokud by nevznikly, tak by se ani ytto artefakty nezachovaly ke škodě sběratelů a poštovně historických oborů.
Rád bych na tomto místě zmínil, že se vytvářejí i celistvosti nevěrohodné, ba co víc podvodné. To se sbíráním nemá pochopitelně nic společného a je třeba na ně upozornit jako na škodlivé. Celistvosti upravované či doplňované tak, aby budily zdání věrohodnosti jsou ke škodě oboru a sběratelů.
Je nutno zdůraznit, že jen ty věrohodné stojí na špici zájmu, neboť dokládají poštovní provoz se vším všudy. Jsou to ryzí doklady. Sběratelsky účelové materiály jsou též uznávány, ale takové artefakty by vedle potřeb a pravidel poštovního provozu měly respektovat i další funkce. Nedostupnost artefaktů a jeho vytvoření účelovým krokem se dá respektovat.
Ke kvalitě celistvostí
Kvalita celistvostí by měla být na té nejvyšší úrovni. Celistvost by měla být zachovalá, čistá, nepošpiněná, bez vad, nepotrhaná, neměly by na ní vidět nánosy let způsobené dlouhým skladováním, Měly by být relativně zachovalé. Bohužel jsou často při skladování vystaveny vlhku, teplu, žáru, nestabilnímu prostředí, nevhodným skladovacím obalům. Obaly z umělé hmoty (zejména ty s písafdou škodlivých látek jako je močovina a jiné)jsou nebezpečné, mohou úplně "vysát" barvu otisku, pozměnit jeho barvu, způsobit mizení údajů. Zlem jsou lepidla, která se pouzžívají při fixaci nešˇatstných okének na obálku. Ty zanechávají značné stopy. Sběratel by měl nyslet na prokládání obálek papírpovými vložkami, aby nedošlo k průsakům lepidel na obálku vpředu a vzadu za předmětnou obálkou s okénkem. Co je dlaším zlem, je lep na chlopních obálek, které "tečou" př vlhku nebo teplu a prosakují na další obálky za touto předmětnou obálkou.
Co s velkými obálkami
Ono se řekne, sbírejme celistvosti, ale co s těmi většími - např. formátu A4. Ne všechny obálky mají schůdný formát k uložení do desek či krabic. Nkěteré obálky z první republiky mají též neuvyklý formát a přesahují obvyklé rozměry dosažitelných úschovných krabic. Pokud neseženeme výplatní otiskk na schůdnějších obálkách menšího formátu, nezbyde nám než velkou obálku upravit. Stříhání je kruté, ale bohužel nevyhnutelné. Ano, výjimečně, pokud obálky nechceme skládat. Pokud se ozhodneme ke stříhání velkoformátových obálek, pak buďme obezřetní a udělejme to s citem. Je nutno dát pozor, abychom neodstranili znaky poštovní zásilky, ale i důležité ú)aje např. nátisky s firemními údaji. Pozor, údaje jsou i na reverzu celistvosti. I ty je třeba zachovat.
Specifickými otázkami jsou obálky, které odesílají banky anbeo které přijímají banky. Často se roztřihly tři strany obálkytak, aby nezůstalo bic v obálkách. Tty\o roztřižené obálky je nutno uznat jako věrohodné. Roztržení má svůj důležitý význam. Někdy se zachovávjí jen přední strany obálek. I tyto případy jsou věrohodné, byly předpisově vytvořeny.
Komerční obálky se často uchovávají archivují jako příloha vnitřního dopisu a děrují se, aby se mohly pevně umístit v archivačních deskách a šanobnech. Z praxe jurymana vím, že tyto obálky u některých hodnotitelů exponátů byly odsuzovány jako poškozené a nezachovalé. Je tomu tak doopravdy? Vždyť příjemce zásilky se choval předpisově. Zde by se měla udělat výjimka takovéto celistvosti úředně "opatřené" by měly výt vzaty na milost.
Dalším nešvarem je označování celistvostí jednak příjemci (často na celistvostech vidíme tzv. rozdělovníky a instrukce, jak s dopisy zacházet), To bohužel musíme strpět. Pak se často na celistvostech objevují značky sběratelů o vlastnictví, ty by měly být na reverzu. Sběratelé dále označují razítky či tužkou čísla katalogů na averzu. Vím, že je to nutné a pohodlné, ale zejména razítka či různé nálepky zanechájí ošklivé stopy na obálkách. Tomu by se měli sběratelé vyhnout. Když sběratel si označuje svou celistvost ve sbírce, mělo by o být jen tužkou a navíc tvrdou tak, aby se mohly tyto údaje vymazat. Mnohokrát vidíme i na averzu v rozích ceny. tyto údaje by mly být rozhodně na reverzu. Přiznám se, že já poznámky, i když jsou cenové, neodstraňuji. Čtso je i s těmito údaji reprodukuji. Mám na to svůj názor, cleistvost totiž dokumentuje i historii sběratelství, i když tyto údaje často hyzdí celistvosti.
Které celistvosti s výplatními otisky jsou ty nejcennější?
Jednoznačně ty, které mají zřetelný, jasný, nerozmazaný, nerozpitý výplatní otisk. Dále ty, které kromě výplatního otisku obsahují i další poštovní znaky či znaky účastníků poštovního proovzu (odesilatel, příjemce, provozovatel). Jednoduše řečeno všechny znaky, které tito aktéři vtělí na celistvost a které mají organickou souvislost se zásilkou a jejím pohybem v poštovním provozu. Tedy znaky, poznámky a další. I tyto znaky by měly být co nejvíce kvalitní.
Rozhodně vyšší cenu má celistvost, která má v sobě znaky doporučené pošty, spěšné pošty a jiných druzích poštovní přepravy, a to i při stejně kvalitním otisku na jednoduché celistvosti a na celistvosti doplněné o tyto a další znaky. Uznávat by se měly i znaky podatelen (příchozí razítka), i když řada hodnotitelů u specializovaných exponátů celistvosti s těmito znaky v hodnocení ponižovala., jak jsem během své jurymanské praxe zažil.
Každé období má své celistosti a svá specifika. I to je nutné vzít při oceňování v úvahu. Nejvýše jsou hodnoceny celistvosti s otisky z různých bouřlivých období - záborů, znárodňovacího období (např. rok 1945),převratů, otisky z padesátých a šedesátých let, otisky ze zabraných území a z Protektorátu, otisky, kdy nastupují různé další soustavy výplatních strojů, kdy se mění státní celky (1938, 1939, 1992) a další. Hodnotu bude mít určitě vyšší celistvost s dalšími razítky jako jsou cenzurní razítka, zálepky, poznámky, neobvyklé tarify, doplatní známky, zásilky do zahraničí, přídavnéá razítka apod.
Relativně vyšší hodnocení mají zvláštnosti u výplatních otsiků -různé chybotisky, odlišné barvy, hraniční otisky (první dny, poslední dny funkce v provozu), otisky, které fungovaly v proovzu omeztenou dobu, otisky odpilované, či ty, které byly v proovzu a byla tisky předběžnými toho či onoho období.
VÝPLATNÍ OTISK SAMOTNÝ
Výplatní otisk je druhý zdroj nutný pro hodnocení a ocenění celistvosti s výplatním otiskem. řekl bych, že dost podstatný. Je hlavním při oceňování s tím, že dodávám, že nosič ostisku - celistvost tvoří nutnou a důležitou kulisu bez níž by otisk nebyl otiskem.
Výplatní otsiky na celistvosti musí být jasné, nerozmazané, zřetelné, čitelné, nerozpité (z důvodu použití náhradní razítkovací barvy) a hlavně úplné. Pochopitelně až na výjimky. Někdy se mohou vyskytnout případy, kdy otisk je neúplný vinou manipulantů či omylným vyjetím otisku (část otisku zůstane mimo výplatní prostor). Někdy tyto chybotisky vzniknou lidským faktorem, někdy se o tyto zajímavosti přičiní výplatní stroj a často automaty na příjem doporučených zásilek. I stroje mají své poruchy.
Vyšší hodnocení získavají i fajnovosti - např. otisky několikanásobné, v kombinaci se známkami či dalšími zvláštnostmi nebo doplněné poštovními razítky anebo ručními či těištěnými poznámkami.
Všiml jsem si jedné věci. Obálky, které mají nátisky svých uživatelů v kombinaci s výplatním otiskem se hodnotí jednou až třikrát výše než otisky jen na neoznačených a jednoduchých obálkách. To je vyvoláno zájmem další skupiny sběratelů - těch, kteří sbírají nátisky na obálkách odesilatelů.
Výplatní otisky se vyskytují na řadě různých dokladů, nejen na celistvostech, které tvoří listovní zásilky, otisky jsou na poštovních průvodkách, poštovních poukázkách, různých poštovních dokladech, pochopitelně i na dopisnicích, pohlednicích a i jinde. Ty je též nutno přijmout jako součást poštovního provozu a zařadit je do sbírek a do exponátů.
I OTISKY A CELISTVOSTI S OTISKY SE MOHOU PADĚLAT
Na úplný závěr této problematiky mám jednu důležitou poznámku. I výplatní otisky se mohou padělat. I celistosti s výplatními otsiky se mohou padělat, a to nejen upravovat. Dnešní technika a její úroveň to umožňuje. Mění se i barvy otisků. Někdy otisk z kvalitní tiskárny vypadá lépe než originál a je téměř k nerozeznání. Porto je důležité umět rozlišovat, co je pravé a co je falešné. Je třeba znát souvislosti a uplatnit dlouholetou praxi při sbírání výplatních otisků. Touha po zisku jenezměrná a neomezená. Proč na ni doplácet svou nezanlostí? Proto je důležité studium literatury.
JAK OZNAČOVAT STAV CELISTVOSTI?
Přidržím se v tomto návrhu školního pětistupňového systému:
I - bezvadná celistvost
II - mírné stopy použití či stáří
III - zřetelné stopy použití či stáří
IV - silné stopy použití, poškození či stáří
V - viditelné stopy poškození, zašpinění, použití či stáří
JAKÉ VADY SE MOHOU VYSKYTNOUT?
- otisk razítkovací barvy na averzu či na reverzu
- rozpitý otisk
- viditelně natržená, zlomená či natržená celistvost
- zašpiněná celistvost
- utržené rohy
- stopy natržení
- stopy lepidla z chlopní či obtisk okénka obálky,
- zahnědlé, od světla či slunce vyšísované části obálky, zčernalé přesahující okraje,
JAK OZNAČOVAT KVALITU VÝPLATNÍHO OTISKU?
Opět bych se přidržel pětistupňového hodnocení.
I - bezvadná kvalita, otisk jasný, zřetelný, úplný, nerozmazaný, nerozpitý
II - čitelná kvalita
III - některá z částí je špatně čitelná
IV - několik částí je nečitelných , rozmazaných, otisk je neúplný
V - naprosto nečitelný otisk, slabě viditelný /(jen za pomoci lupy apod.)
Jak hodnotit výskyt (četnost) výplatního otisku?
Zase se přikláním k pětistupňovému hodnocení
A - velmi cenný výskyt v počtu kusů maximálně 5
B - řídký výskyt
C - malý, oemzený výskyt
D - méně běžný výskyt
E - běžný výskyt
Řada otisků se vykytuje jen v jednom známém exempláři, takový otisk je aukční kus a lze jen označit jako unikátní, raritní
Hodnocení druhů výplatních otisků
Odlišně je nutno přistupovat k těmto otiskům
1/ Otisk 1. dne,
2/ Eseje
3/ Zkušební otisk,
4/ předváděcí otisk,
5/ Otisky s odchylkami od poštovních předpisů,
6/ Výstřižky, ústřižky s otisky,
7/ Celistvosti, zastřižené celistosti
Hodnocení podle věrohodnosti, postálnosti
A - otisk vzniklý v poštovním proovzu, věrohodný, postální,
B - otisk uměle vytvořený vytvořený z ochoty pro sběratelské či dokumentační účely a zaslaný poštou (či převzatý bezprostředně po poštovním úkonu,
C - otisk uměle vytvořený neodpovídající okolnostem a poštovním předpisům, nulové otisky zenhodnocující porti pravidlům poštovní známky,
D - zkušební otisky mechaniků, většinou anuláty,
E - otisky padělané ke škodě oboru a ke škodě filatelistů (za účelem neoprávněného zisku)
