VÝPLATNÍ OTISK Z ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKA A JEHO OBDOBÍ
(zamyšlení k 95. výročí jeho existence)
V únoru roku 1976 byla ustavena sekce otisků výplatních strojů při komisi poštovní historie a celin SČSF jako organizovaná entita sběratelů výplatních otisků z území Československa, ale i ze světa. Bylo to v roce 50. výročí prvního československého výplatního otisku (16. 9. 1926).
Toto datum bylo též velmi důležité, protože neorganizované sběratelství artefaktů nového oboru se přetavilo na počátku 30. let 20. století v založení Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů (tak se nazývaly výplatní otisky podle první soustavy výplatních strojů vyráběné firmou Francotyp GmbH). Na ni nazývala jednak první komise specializovaných oborů (založena v roce 1966), kde byla neformální ksupinka sběratelů výplatních otisků, a zejména shora zmíněn sekce otisků výplatních strojů (SOVS).
SOVS jako jeden z prvních důležitých úkolů si stanovila vypracovat katalogizaci výplatních otisků. V roce 1976 totiž nebyl k mání žádný generální katalog. Jen seznam z dílny Lešetického a Winklera, Jonášovy chronologické studie, Pešákovy a Jonášovy seznamy na pokračování v českých a německých filatelistických časopisech a cyklostylovaný seznam otisků z pera Karla Všetečky.
Sekce a designovaní autoři katalogů se sjednotili na určení období zamýšlených katalogů. Zvolena byla období chronologická, jejichž začátky a konce ustavily zejména státoprávní povahy. Dílem se do tohoto třídění či řazení promluvily i podoby otisků, zejména jejich výplatního razítka. Tak se i stalo. Byly zvoleny tyto úseky:
1/ Období 1. republiky 1926 – 1938 (1939) – otisky výplatního razítka ve tvaru větrné růžice (motýlka), zahrnuta byla i 2. republika (po Mnichovu – období ČESKO – SLOVENSKA),
2/ Období Protektorátu Čechy a Morava, 1939 – 1945 – otisky s výplatním razítkem ve tvaru větrné růžice, ale s názvem státu Böhmen und Mähren/Čechy a Morava
3/ Období nezávislého Slovenského štátu (Slovenska) let 1939 – 1945,otisky s výplatním razítkem s názvem SLOVENSKO a ve tvaru větrné růžice,
4/ Období zabraných území (Sudet) z let 1938 – 1945, výplatní razítko vystřídala říšská orlice s názvem DEUTSCHE POST v obdélníku,
5/ Období Podkarpatské Rusi obsazené Maďarskem v letech 1939 – 1945, shoda s maďarským výplatním razítkem, výplatní razítko s nápisem MAGYARORSZÁG, hodnota měny FILLÉR, tvar stylizovaného obdélníku,
6/ Období 3. republiky československé, 1945 – 1948, výplatní razítko ve tvaru větrné růžice,
7/ Období 4. republiky československé, 1946 – 1992, výplatní razítko ve tvaru zoubkovaného obdélníku (v provozu též další druhy obdélníku bez zoubků či jiné tvary zejména u poštovních výplatních strojů),
8/ Období České republiky, 1993 – dodnes, výplatní razítko ve tvaru zoubkovaného obdélníku,
9/ Období České pošty , 2014 – dodnes (digitální stroje modré barvy),
10/ Období Slovenské republiky, 1993 – dodnes se dvěma podobdobími: zúčtování slovenské koruny – 2008, zúčtování eura – 2008 – dodnes,
11/ Období Slovenské pošty (digitální stroje modré barvy),
12/ Období výplatních otisků pošty na území Československa (1946 - 1992), České republiky (1993 – dodnes) a Slovenské republiky (1993 – dodnes). Jedná se o různé druhy – otisky novodobé a digitální.
13/ Období používání otisků APOSTů (cenných nálepek) a automatových známek (1994 resp. 2000 – dodnes).
Původní koncepcí bylo dále, že se rozdělilo zpracování katalogů na otisky komerční (podniků, institucí a organizací na jedné straně a pošt na druhé straně), a dále se vytvořily dvě části – pražské otisky a mimopražské. Slovenští autoři po rozdělení šli jinou cestou – spojili komerční a poštovní výplatní otisky v jeden seznam (Tvrdý). Roztřídění Bratislavy a Košic na jedné straně a dalších slovenských míst bylo zachováno. Já jsem při zpracování katalogů slovenských otisků z let 1946 – 1992 šel cestou spojení všech měst na Slovensku v jeden celek, ale nezohlednil jsem poštovní otisky (publikace vydány SFA).
Toto byla první, dlouholetá koncepce sledování otisků z území Československa. Jí byly podřízeny i sběratelství, výměna, vystavování exponátů, další seznamy,studie, eseje, články.
Této koncepce se pevně drželi i autoři katalogů Bouška (+ Janů, Feldmann) , Leiš, Di Casola respektive autoři rukopisů Leiš, Janů. Koncepci dodržuji i já při psaní dalších studií či specializovaných pohledů čs. výplatních otisků.
Tuto koncepci respektovali a respektují i zahraniční sběratelé a badatelé, zejména Italové, Američané, Němci, Švédové. Kolegové Stambaugha a Hawkinse a jejich předchůdci Barfoot a Simon ve svých mezinárodních katalozích toto třídění či členění dodrželi.
V těchto linkách jdou současní čeští sběratelé a budoucí jeje zcela určitě též dodrží.
V mezidobí se však udály dvě skutečnosti, které mne osobně přinutily se nad touto koncepcí hluboce zamyslet a najít i další řešení pro třídění a členění výplatních otisků v dlouhé téměř stoleté historii.
Událost první
Na jednom ze setkání německé Badatelské společnosti sběratelů německém Hosenfeldu jsme si nad sklenkou vína povídali s přítelem Berndem Bobrowskim, dlouholetým sběratelem klasických výplatních otisků (AFS Deutsches Reich, AFS Kennung A, AFS deutsche Brauereien (alle Zeiten) příležitostných razítek Německé říše).
Slovo dalo slovo a já jsem byl dotázán, jak vše u nás v Česku řadíme, třídíme, členíme. Zároveň mne seznámil s koncepcí německých sběratelů, kteří nadřazují nad naše dosavadní hledisko (ne nepodobné německým oblastem) a třídí otisky na
a/ klasické,
b/ novodobé,
c/ moderní (digitální).
Jinými slovy vnukl mi myšlenku, že i u nás by toto hledisko bylo logické. Vždyť stroje prodělaly velký vývoj od strojů manuálních k elektrickým, později elektronickým, až skončily u strojů několika digitálních generací. Změnil se i způsob kreditace. A to je nutno zohlednit.
Pod tímto pohledem jsem zapřemýšlel a doplnil toto hledisko i podobou výplatních otisků. U nás se totiž kritéria kreditace zhruba kryjí i se vzhledem a vzory státoprávních znaků (rozuměj výplatního razítka). Takže lze se zaměřit na sběratelství:
a/ klasické – otisky na manuální (ruční) a elektrický pohon v letech 1926 až 1948 (s mírným převisem do roku 1951), kde otisky mají vzhled jejich výplatního razítka ve tvaru větrné růžice. Do tohoto období se zařadí i otisky s říšskou orlicí, které vyplácely v období 1938 – 1945 na našem území, které nám bylo zabráno,
b/ novodobé – otisky ze strojů na manuální, elektrický a částečně elektronický (začátky v vyplácení a kreditování v 90. letech 20. století), období let 1946 – 2000, jinak řečeno toto období pokrývá otisky se zoubkovaným obdélníkem (též pseudoznámkou),
c/ moderní, kdy se vyplácelo jednak stroji elektronickými a i digitálními. Toto období zahrnuje výplatní otisky s výplatním razítkem ve tvaru zoubkovaného obdélníku, ale i nejmodernější) od roku 2014), kdy se přesně nestanovuje tvar výplatní zóny.
Zde doplňuji jednu záležitost. Na území České republiky stále operují výplatní stroje manuální (ruční) či ruční s elektrickým náhonem. V současnosti výlučně se jedná o výjimky, které potvrzuje pravidlo. Jsou to poštovní výplatní stroje soustavy Postalia. Navíc nejsou licencovány. Ty by svými kritériemi a konstrukci spadaly do období ad b/, ale operují v nejnovější době.Jejich výplatní razítko je ve tvaru zoubkovaného obdélníku.
Otisky Apostů a automatové známky tvoří zvláštní kategorii výplatních otisků, které roky svého použití patří do období ad b/ . Někdy možná se přehoupnou svou konstrukcí do kategorie c/. Ale to je otázka budoucnosti a zatím nás toto nemusí trápit.
Toto je zajímavý sběratelský přístup a vytváří prostor pro hlubší specializované a studijní sběratelství.
Událost druhá
Druhý impuls jsem dostal od sběratele Pavla Koťátka, který reagoval velmi kvalifikovaně na můj seriál o protektorátních otiscích ve zkratkách, obrázcích, adresách, reklamách atd. A jejich identifikaci. Poskytl mi cenné a doplňující údaje ke zveřejněným řetězcům. Vede si soukromý katalog, kde vytváří řady otisků z různých období. Ije to pohled scelující, je to též zajímavý sběratelský přístup, který vyžaduje jít do hloubky a též otevírá prostor ke specializovanému a vysoce studijnímu sběratelství. Navíc musí pracovat s archivem a historickými a místopisnými fakty. Pro sběratele značně obohacující způsob sbírání. Je překvapující, jak mé staré heslo „sledujme cesty strojů“ nabylo moderního hávu. Často dochází k nově objeveným skutečnostem.
Inspirující jsou ji sběratelské přístupy dalších současných sběratelů, jednak regionálních (např. kolega Punčochář), jednak těch, kteří vytvářejí časové řetězce jednoho uživatele (kolega Rubišar a jiní).
Objevovat lze i řadu nových přístupů u otisků sbíraných pohledem typologického sběratele (viz např. Poslední pokusy švédského sběratele Stiga Asklunda), který se ponořil do typologických objevů.
Obor sběratelství výplatních otisků skýtá řadu nových a moderních přístupů a činí tento obor zase o něco atraktivnějším. Ale to již odbočuji od původní myšlenky, kterou jsem chtěl zájemcům sdělit.
Ukázky otisků
KLASIKA
NOVODOBÍ
MODERNA
