O další torzo černotiskové esej se "zasloužil" uživatel Měďárny Čechy se sídlem v Olivově ulici v Praze. Tato firma získala povolení MPT Věstníkem č. 39 z 24. 8. 1929 a od firmy B. Jarolímek získala výplatní stroj Francotyp B3 s horním číslem počitadla se sběratelským označení podle Katalogu Bouška-Leiš FR 8h - 3m.
Byl zhotoven štoček sloužící k označení oprávněného uživatele s textem "II. OLIVOVA 1O". Toto byl původní štoček. Údajně nebyl však zasazen do stroje. Z neznámých důvodů byl vyryt druhý štoček stejného znění a písmem odlišným (viz úvodní stránka k této položce) a s tečkou za adresou, což u prvního štočku nebylo. Byla to tečka, která způsobila rytí druhého štočku? Asi ne, dala se přece lehce odpilovat. Další poznámka očitého svědka byla, že první štoček byl nízko, což asi nevyhovovalo. Proto byl zhotoven druhý štoček a vvýplatní tsroj vyplácel zásilky s ním až do konce tohoto období (1926 - 1939). Dokonce i v prvních dnech Protektorátu ČM (viz poslední otisk s datem 19. 5. 1939).Záměrně zobrazuji několik otisků pro eventuální studium a porovnání označení uživatele. Ke vzhledu tohoto otisku z Protetorátu dodávám, že k poněmčování protektorátních a původních československých otisků začalo docházet postupně až od září 1939 - viz příslušná literatura.
Druhou zajímavostí jsou data v denních razítkách. Touto otázkou se zatím nikdo ze sběratelů, publicistů či badatelů nezabýval. Větší počet těchto případů však se pčimlouvá, aby tomu tak bylo. Bylo by dobré prozkoumat i důvody. Nabízí se vysvětlení, že to byly otisky z ochoty. Možná, ale nezdá se mi to ve všech případech. Případně zkušební otisky? Jedná se o data, která předcházejí od den či i o víc oficiální a prokazatelná datum prvního dne použití dotyčného stroje.
V případě stroje Měďáren z Olivové jedatum prvního dne použiti 4. 9. 1929 (potvrzují dva subjektivní zdroje - firma B. Jarolímek a Albert Jonáš) a jeden objektivní: otisk, který vlastním, má pořadové číslo 14. Takže 4. 9. byl ten den "D". Jak je potom možné, že jsem objevil otisk s datem 3. 9.? s číslem 4410. Byl to zkušební otisk? Otisk z ochoty? Jak je možné, že zůstal. Ke zhotovení byly důvody, jistě. Dokonce s hodnotou 20 hal. Z vyprávění Jarolímkových mechaniků vím, že toto se přísně sledovalo a tyto otisky se znehodnovovaly. O této záležitosti píše i ve své korespondenci duše firmy B. Jarolímek Věra Chudáčková a toto potvrzuje. Stávají se i neuvěřitelné věci.
Další zajímavost, která by neměla uniknout specializovaným sběratelům.
