MODRÁ BARVA OFICIÁLNĚ
Od samého počátku se zúčastněné subjekty při vyplácení zásilek snažily o odlišení zásilek novinového charakteru. Jednalo se o odlišení a zasílání za snížené výplatné. Hlavní zájem měla poštovní správa, zájem byl i na straně uživatelů výplatního stroje. Na tyto snahy reagovaly renomované firmy - výrobci výplatních tsrojů, u nás zejména Francotyp (Bafra) a Hasler. Během I. republiky k uznání tohoto způsobu vyplácení a použití modré barvy nebylo oficiálně uznáno, existují jen výjimečné zkušební otisky a vzácné eseje. Existují v omezeném počtu a lze je po právem řadit do kategorie rarit s ohodnocení LBP.
K oficiálnímu uznání a povolení k užívání modré barvy pro novinové zásilky došlo až v roce 1941. Stalo se tak na základě nařízení, které bylo publikované v Poštovním věstníku č. 4/1941 pod číslem 6073/C/1 ze dne 20. 1. 1941 (strana 26). Bylo rozhodnuto vyplácet zasílání novin modrými výplatními otisky. Toto bylo kvalifikováno poštovní správou jako výhoda (!). Rozhodlo tak Ministerstvo dopravy (reprezentující Poštovní správu).
Majitelé (uživatelé) měli povinnost požádat a získat zvláštní povolení, bylo nutno specifikovat všechny poštovní úřady, kde se zásilky podávaly (u přepážek, ne do schránek), nutností byla m o d r á barva, zásilky bylo nutno podávat najednou, odděleně od ostatních zásilek, pořadová čísla musela být nepřerušena v aritmetické řadě. Některé firmy používaly obě barvy, i pro novinové zásilky.
Zásilky s těmito modrými otisky se občas vidí v nabídkách prodejců či na aukcích, ale většina skončila v odpadech či ve sběru společně s přečtenými novinami či dalšími zásilkami tohoto druhu. Porto jsou stále zpestřením sbírek, i když se vysloveně nejedná o rarity. Zajímavosti to dozajista jsou.
Dnes reprodukuji dva modré výplatní otisky na celistvostech (na "rukávě", do kterého se zasunuly noviny a a na adresním štítku). První celistvost je z výplatního stroje uživatele Sbírka zákonů a nařízení z 9. 12. 1942 a druhá uživatele Melantrich s datem 23. 6. 1943.
