ÚVOD K DATABÁZI 3. ČÁST
Výplatní stroje použité v Československu
Na úvod
Období let 1946 - 1992 plynule navázalo na výplatní stroje, které byly používány v Československu v předchozích obdobích. Na začátku tohoto období byly používány jen stroje FRANCOTYP. Později v letech šedesátých a sedmdesátých se situace změnila. Postupně přibývaly v poštovním provozu i stroje jiných výrobců. Dominantní v té době byla soustava POSTALIA. Dovoz ostatních strojů byl jednorázový. Byly jimi stroje Pitney - Bowes a Postalia Junior 100. Tento výběr doplnil jediný komerční stroj LIndaco - Krag (dvoubarevný).
FRANCOTYP
Československá poštovní správa se orzhodla pro sztoje třetí generace - s mnohonásobnou pohyblivou výplatní hodnotou. Vedla ji neblahá zkušenost se stroji s pevnou či limitovanou hodnotou, které seu kázalay jako mnohdy nefunkční v době hyperinflace. Správa se rozhodla pro stroje Francotyp, které byly dodány Říšské poštovní správě v Německu v roce 1923, neboť vyřešily problémy s hyperinflací při vyplácení zásilek.
Na začátku 20. let se výplatní stroje Francotyp vyráběly ve dvou výrobních provozech - Anker Werke a Bafra Werke. Jednalo se o stroje se stejnou konstrukcí. Lišily se vzhledem. Hlavní rozdíl byl v osové vzdálenosti mezi spuštěnými osami v denním a výplatním razítku vedenými jejich středy.
Anker měl vzdálenost 60 mm, Bafra 74 mm +-. Z praktických důvodů označujeme v popisu otisků symbolem FR 6 (Anker) a F R 8 (Bafra). Později byl v obou provotech vyráběn další typ - ruční model označovaný jako Francotyp C s osovou vzdáleností 78 mm. Vyráběn od roku 1928. K této řadě pčibyl od orku 1937 další stroj Francotyp D (Anker) s osovou vzdáleností 67 mm. Některé další modely měly vzdálenost 80 mm (mutace CE). Rok 1959 přinesl další model s osovou vzdáleností 77 mm (nese označení Cc). Je těžké odlišit pouhým okem modely B a C. proto v popisu se objevuje jen symbol FR 8 pro oba. V případě absolutní jistoty se označuje modle C jako C.
Výplatní otisky odlišené osovou vzdáleností.
Poznámka: Modely Francotyp A + B - výplatní otisky se otiskují na šířku (zásilka při otiskování se pohybuje v kolmém smětu na podélnou osu otisku). Modely C + D se pohybují rpzdílně - po délce. To má vliv na umístění označení uživatele. U modelů A + B jsou často umístěny do hloubky pod samotným otiskem, u modelů C je možno zařadit o otisku i druhé označená uživatele vlevo od denního razítka.
Popis funkčních částí výplatního stroje Francotyp
(Zdroj: Rukopis Katalogu výplatních otisků autorů L. Janů/I.Leiše komerčních uživatelů mimo Prahu a mimo poštovní úřady za období 1946 - 1988).
Rozbor identifikačních znaků výplatních otisků Francotyp
Výplatní číslice
Československo si při jednání s firmou Francotyp vyhradilo řadu výjimek, které se týkaly vzhledu otisků. Jedním z nich bylo vytvoření tzv. československých číslic, u kterých byla hlavním poznávacím znakem o v á l n o s t a typická v ý p l a t n í z n a m é n k a před hodnotou.
Francotyp A - číslice jsou široké, střední tloušťky čar. První dvě číslice jsou vyšší (koruny), další dvě nižší (haléře). Zarovnány jsou všechny číslice shora. První místo zaujímá výplatní razítko ve tvaru pěticípé hvězdičky s čárovými paprsky (palcátový typ).
Francotyp B - původně třímístný. První číslice (koruna) vyšší než další dvě (haléře). Bez výplatního znaménka. Čtyřmístné stroje již měly v sobě výplatní znaménko. Stejné to bylo i u strojů C. Objevila se u nich pěticípá hvězdička s paprsky směrem vně se rozšiřujícími se. I u těchto strojů jsou dvě velikosti výplatních číslic - pro koruny a haléře. Tloušťka je větší než u strojů Francotyp A. Často se liší svým tvarem. Neexistuje jednotnost.
Pozdější zásahy (opravy, nedostatek náhradních dílů apod.) vnesly do vzhledu číslic mix rozmanitosti otisků v tomto ohledu.
Rok 1945 nasadil původnímu úmyslu korunu. Na zabraných územích v rámci německých reparací poštovní správa obdržela řadu strojů s německými (gotickými hranatými či novogotickými číslicemi) a s různými výplatními znaménky před výplatní hodnotou ( např. prázdná či plná kolečka či tečky , kosočtverce různé velikosti atd.). Do tohoto procesu často zasáhly ruce mechanikl, kteří stroje opravovali a připravovali pro provoz.
Pořadové číslo otisku (číslo počitadla vyplacené zásilky)
I toto bylo přání československé poštovní správy sdělené výrobci. V Německu se též používaly, ale jejich vnášení do konstrukce strojů bylo odstraněno koncem 30. let.
Číslo počitadla bylo umístěno buď ve s t ř e d o v é poloze mezi denním a výplatním razítkem anbeo v h o r n í poloze či prostě chybělo.
Francotyp A - číslice hodně široké, typická svým tvarem.
FRancotyp B - stejná šířka, ale nižší.
Francotyp C - číslice úzké a vysoké.
Postupem času se tyto číslice odstraňovaly jako nepotřebné. Byly často ostraňovány, neboť vadily většímu označení oprávněného uživatele anbeo když byl jejich mechanismus porouchán. Hodně strojů z německých reparací, které zůstaly Československu tyto číslice již od roku 1937 neměly. Často tyto číslice byly zablokovány a některé otisky měly stále stejné číslo.
Datové číslice v denním razítku
Francotyp A - datová kolečka hodně široká, později bránily rekonstrukci při zasazování dvoukruhových denních razítek, což čs. poštovní správa později nařídila. Číslic jsou též široké s rozměrem 3 x 1,5 mm. Na kolečku je dvanáct znaků.
Rozlišení ve srovnání se stroji B a Cb. Rozlišení je v šířce číslic s mezerami mezi dnem, měsícem a vročením, široké číslice bez těchto mezer, široké číslice s tečkami za dny a měsíci. Existují i široké číslice s tečkami.
Francotyp C - číslice jsou úzké.
I zde docházelo při pozdějších zásazích k různému vytváření vzhledových mutací.
Limitace vročení (letopočtu).
U strojů, které byly v delším používání, docházelo k vyčerpání zásoby vročení a muselo být nahrazeno číslicemi, které se často lišily vzhledem a velikostí (v zásadě byly vyšší).
Na místě letopočtu se objevil j plný čtvereček. Často se používaly i datová kolečka ze strojů jiných soustav (např. anglických). Ty měly výhodu, že vročení nebylo na jednom kolečku, ale na dvou pro desítky a jednotky. Byly tudíž použitelněkší z důvodu nevyčerpanosti. Tyto číslice jsou menší a zaoblené a mají výrazné tečky za dny i měsíci.
Pevná nula ve výplatní hodnotě
Padesátá léta přinesla obavu, že počet výplatních číslic nebude pro některé výplatné stačit. Proto se se přidávaly letováním tzv. p e v n é n u l y. Tyto číslice byly odlišné od ostatních.Tato úprava se prováděla u tří- i čtyřmístných hodnot. Muselo dojít i k různým posunům, takže osová vzdálenost v mnoha případech nebyla dodržena a sběratele může vést k pomýlení.
Výjimkou nejsou ani stroje s pětimístnou výplatní hodnotou.
Výplatní proužek
Stroj FRANCOTYP bylo možno uvést do chodu až po vložení výplatního proužku z tuhého kartonu s vyznačenou hodnotou, která byla různá. Proužek se zakoupil na poště. Pracovník pošty poté vložil proužek do stroje, posléze zamkl a zaplomboval. Klíč zůstal na dohlédací poště. Když došlo k vyčerpání předplacené částky, stroj se zablokoval.
Výrobní číslo stroje
Každý stroj měl své číslo s písmenem typu předčíslem. Pro specializovaného sběratele má toto číslo svůj význam, neboť může sledovat cestu stroje poštovním provozem. Jsou i jiné údaje, ale tato čísla nemají pro sběratele žádný význam. Výrobní číslo přiděluje výrobce, další čísla dohlédací pošta anebo evidečně i majitel či použivatel výplatního stroje.
V letech 1927 - konec 30. let si pošta vedla jakousi centrální evidenci strojů, ovšem později od této evidence upustila.
