OBSAH

Je příjemné, když jedinec ocenění za to, co pro blízké entity v životě udělá a navíc není za tuto činnost hmotně oceňován. Navíc pochvala potěší a povzbudí do další práce.

V poslední době se mi dostalo dvou ocenění, kterých si velmi vážím.

Předně to je uvedení do Síně slávy AIESEC ALUMNI ČESKÁ REPUBLIKA u příležitosti 50. výročí existence Mezinárodního sdružení studentů ekonomických a obchodních škol (AIESEC) v České republice (založeno v roce 1966 v Československu) . Stalo se v dubnu na Žofíně a do Síně slávy jsem vstoupil společně s otcem - zakladatelem Milošem Motoškou, Jenem Sládkem a Ladislavem Prudkým.

To, že jsem byl v této společnosti, je druhým – neformálním – oceněním. Aspoň pro mne. V československém AIESECu jsem byl činný v letech 1967 – 1969 a v roce 1968 jsem byl předsedou Místního výboru AIEC na VŠE v Praze a po letech jsem prezidentoval AIESEC ALUMNI INTERNATIONAL, což je střešní světová organizace pro bývalé (odrostlé) členy AIESECu. To bylo v letech 2005 - 2006. Zvolen jsem byl na kongresu AAI na Sicilii.

Další poslední ocenění jsem dostal od jury VI. Mezinárodní filatelistické výstavy EUREGIA EGRENSIS, která se konala v Chomutově ve dnech 6. – 10. 5. 2015 za publikaci a katalog „Výplatní otisky firem a institucí z území Slovenska 1946 – 1992 s katalogem“. Oceněním byla velká pozlacená medaile. I této pocty si velmi vážím zejména s ohledem na to, že výplatní otisky jako sběratelský materiál nebyly historicky příliš oceňovány. Vydupat něco z filatelistického prachu bývá těžké. Viz ilustrace.

Na tento web se vztahuje Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů ( autorský zákon) 121/2000 Sb. s účinností od 1. 12. 2000 a novelizace 398/2006 Sb." Otištění textů, ilustrací a jen s písemným souhlasem  autora s tím, že u přetištěných či vložených materiálů je nutno uvést zdroj.

Vážení a milí návštěvníci a čtenáři mých osobních stránek,

dovolte mi, abych vás přivítal a pozval dál k seznámení s mými osobními stránkami a k přečtení toho, co vás v nabídce zajímá.

Loni jsem po oslavě svých kulatin vkročil do podzimního období mého života. Na chvíli, ale opravdu jen na malou chvíli jsem se zastavil a rozhodl se zřídit si osobní stránky. Hlavně k zaznamenání toho, co jsem prožil. Nejde o bilanci a sepsání obšírné zprávy. Případně vystavit své ego. Spíše sepsat to, co bylo v mém životě zajímavé, a podělit se o to s eventuálními zájemci.

V průběhu několika desítek let toho bylo dost a stál jsem u zajímavých událostí, které přinesly uspokojení a prospěch i pro řadu dalších osob.

Mé webové stránky se nazývají „HISTORIA POSTALIS ETC.“ (v překladu: POŠTOVNÍ HISTORIE A TAK DÁLE“). Pod tímto názvem se skrývá jedna z mých dlouholetých zálib – specializované obory ve filatelii a sběratelství a badatelství v oborech poštovní historie. Tento předmět mého zájmu mne zaujal počátkem sedmdesátých let minulého století a postupem let až do dneška úplně pohltil. Podnětné je, že poštovní historie se nesoustřeďuje jen na shromažďování sběratelských artefaktů, ale nutí mne i ke studiu archivů, chcete-li badatelství nejen poštovní historie, ale i všeobecných historických faktů a souvislostí. A historie našeho území může nabídnout velké množství studijního materiálu.

A přívěšek “ETC.“? Ten zahrnuje vše ostatní, čemu jsem se za svého života věnoval. I když se tyto záliby skrývají pod třemi písmeny, byly to činnosti a obory aspoň podle mého soudu obory nikoliv bezvýznamné.

Závěrem mne napadá, že v celé věci přece jen trochu malého ega je: „zanechat a sdílet svědectví a dědictví jednoho malého života pro ostatní“.

A jaký obrázek a jaké motto zvolit při otevření stránek nad tato úvodní slova? Obrázek je jasný – poštovní dostavník vezoucí nejen osoby, ale i dopisy obsahující slova a věty. A motto navazuje. První sloka z kouzelné písně “Sedm dostavníků“ interpretované Waldemarem Matuškou vše naznačuje:

„Plání se blíží sedm dostavníků,

stačí jen mávnout, a jeden zastaví,

sveze tě dál za pár slova díků,

ten kočí, co má modrý oči laskavý.“

Přeji vám pohodu a příjemné okamžiky při procházce tímto světem.

Ivan Leiš

ZAČÍNÁM …

Rozhodl jsem se, že v červnu 2017 otevřu své osobní stránky pro veřejnost, i když sedm hlavních a dvanáct vedlejších rubrik nebude zcela a úplně zaplněno. Stane se tak postupně. Zatím prosím návštěvníky o shovívavost a trpělivost. Věřím, že se spokojí se stručným popisem a že vezmou za vděk těmi rubrikami , kde se již objevují delší příspěvky. Děkuji.

Praha konec května 2017                                                                         Ivan Leiš

Propagační exponát

STOLETÁ HISTORIE
STO LET VÝPLATNÍCH STROJŮ NA ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKA 1926 - 2026

Nový propagační exponát má vztah k významnému výročí jednoho z oborů poštovní historie - k výplatním strojům a jejich otiskům v poštovním provozu, které si připomeneme v roce 2026.

Ustanovením Věstníku MPT č. 44 z 9. 9. 1926 bylo v československém poštovním provozu povoleno vyplácet listovní zásilky výplatními stroji na zkoušku. Prvními stroji bylo stroje německé provenience FRANCOTYP. Další nařízení ministerstva pošt a telegrafů vyšlo ve Věstníku č. 58 (část věcná) dne 18. 11. 1926, kterým se staly výplatní stroje a jejich otisky definitivně pevnou součástí československého poštovního provozu.

První dva výplatní stroje začaly vyplácet v Praze dne 16. 9. 1926. Byly spuštěny za přítomnosti představitele čs. poštovní správy dr. Karla Dunovského a dalších ctěných hodnostářů v podatelnách dvou významných bank: Živnostenské banky a České průmyslové a hospodářské banky v Praze.

Další slavná kapitola poštovní historie na našem území započala.

Zveřejněný propagační exponát zachycuje výplatní otisky subjektů, kterým bylo v roce 1926 uděleno povolení výplatní stroje při vyplácení svých zásilek používat.

K tomuto významnému výročí vyšla v předstihu výpravná kniha "Stoletá historie výplatních otisků z území Československa" autora a sběratele Ivana Leiše, která sto let ilustračně s popiskami obsahuje (samonákladem autora, Radonice 2024).

Záhy se ujalo i sběratelství těchto artefaktů. Jeden z protagonistů tohoto oboru Jaroslav Lešetický napsal ke sběratelství tuto básničku:

Výplatním otiskům

Nebourají svět, neválčí kulometem,
jen tiše zneuznány kráčejí světem.
Záliby nemají v lomozném křiku,
stačí jim kousek v malém pokojíku.

I. L.

Divadelní pásma

„Přejdi pravěk“ (divadelní pásmo písniček a povídek), 1963 +/
„Cocktail pro Pedra“ (divadelní pásmo písniček, scének a povídek), 1963 +/

Filatelistické publikace

Seznam výplatních otisků pošt 1946 - 1976, 1977
Katalog výplatních otisků pražských pošt 1946 - 1982 ++/, 1983
Československá filatelie, Základní filatelistická terminologie (část hesel poštovní historie),1988 §§§/
Katalog podnikových výplatních otisků mimopražských uživatelů z území Československa 1946 -1988, 1991 +++/ §/
Výplatní otisky (příručka), 1991
Katalog výplatních otisků z území Československa 1926 - 39, 1979 ++/
Katalog výplatních otisků z území Československa 1945 – 48 (s výplatním razítkem tvaru motýlka) 1983 ++/
Výplatní otisky firem a institucí z území Slovenska 1946 – 1992 (s výplatním razítkem ve tvaru zoubkovaného obdélníka), 2011
Katalog výplatních otisků Slovenské výplatní otisky 1946 - 1992 (s výplatním razítkem ve tvaru zoubkovaného obdélníku), 2011
70 let Klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů, 00-15 Praha 1943 - 2013, 2013, ++++/
Meter Stamp Catalogue Czechoslovakia 1926 – 1992, 2014 §§/
Katalog modrých výplatních otisků NEOPOST, 2015

"Žralok a frankotyp", memoárová literatura o začátcích sběratelství výplatních otisků v Československu, samonákladem, Praha 2017

"Frankotypisté", memoárová literatura o sběratelství výplatních otisků ňba území Československa, samonákladem, Radonice 2018

Československé výplatní otisky 1946 - 1992 (typologická příručka, samonákladem, Praha 2017

a/ 1. část Výplatní otisky firem, institucí a organizací v Československu, 1946 - 1992 (typologický pohled)

b/ 2. část Výplatní otisky pošt v Československu 1946 - 1992 (typologický pohled)

Odborné publikace

Terminologie zvláštních obchodních operací, vydala PZO Transakta, Praha 1990

Oborové publikace

Kompendium AIESEC Československo,vxdal AIESEC Czechoslovakia,  Praha - Bratislava 1969

Vysvětlivky:

+/ spoluautor s Pavlem Havránkem
++/ spoluautor s Miroslavem Bouškou
+++/ spoluautor s Luďkem Janů
++++/ spoluautor s dalšími členy výboru KF 00-15
§/ rukopis
§§/ spoluautor s Robertem Di Casolou
§§§/ vedoucí a člen autorského kolektivu hesel poštovní historie KPHC SČSF

Sdělení je důležitá lidská vlastnost. Nemusí být vždy pozitivní. Ale většinou snad i je. V zásadě si myslím, že sdělení hudbou, uměním a tvorbou (hezkým slovem k věci) je sdělením – vzkazem pocitů, které má člověk. A pokud ovládá své řemeslo, tak tím lépe. Ale i neumělé pokusy jsou milé.

Měl jsem to štěstí, že jsem stál v šedesátých letech u založení literárně hudebního kolektivu (zkratkou LIHUKO) a později třídní kapely, která se rozrostla o řadu talentů, která se nejdříve nazývala BEATNICI a pak BEATNIKS. Anebo to bylo naopak. Nevím, co mocipánům vadilo více – jestli angličtina či jasný název v češtině. Asi obé. Vadilo jim i LIHUKO, mysleli si, že jsme lihuplná skupina ….Vše se doneslo k našim profesorům a dostalo se nám poučení. Anebo to bylo varování.? Jdene z nás to nepochopil a skončil na DAMU bez maturity ze Štěpánské.

Začalo to s Pavlem, psali jsme scénky,. povídky, vtipy. Někteří učitelé se ve skečích poznali a byl konec. Pak se nás ujali přátelé ze Staveb silnic a železnic. Dali nám sál, podpořili nás, uspěli jsme. A UŽ TO ŠLO. Nedaleko bylo do Národního. Sbormistr J. Váchal se nás všiml a chtěl nás zasadit do jedné inscenace. Týden jsme cvičili a pak jsme sami odstoupili. Zlatá kaplička na nás ještě čeká. Nicméně kvalifikační u zkoušky v domě kultury jsme udělali všichni i jako kapela a soubor. A to jako amatéři. Dobyli jsme i Žofínský sál a Lucernu a Vojanovy sady.   Bodejť by ne, zpívala s námi spolužačka Hanka Pazeltová. To nás zachránilo. Takže zveřejním po vzoru Sputniků řadu materiálů. Ale postupně.

Profese se v životě každého z nás objevuje, dokonce se musí objevit. Něco nás život musí. A nejvíc to je profese. Jsou i jiné způsoby obživy, ale ty raději na tomto místě nebudu zmiňovat. Normální je si zvolit vzdělání, které máme raději a které nám vyhovuje. Mnohdy se nezadaří. Mnohdy ano. Někdy svou troškou přispěje štěstíčko a náhody života. Stále si připomínám, ale zmiňuji to i před jinými – profese je být profesionál. To by měl být cíl našeho snažení.

Od vzdělání je to buď krůček či hodně krůčku, ale těch šťastných, jak věřím, je hodně. Někteří litují, že přišel pátek a nastal víkend. Někteří si chodí do zaměstnání odpočinout. Někteří toho mají až nad hlavu. Jsme lidé různí a lidé různého ražení. Tak to je a tak to má být.

Já měl obrovské štěstí v neštěstí. Původně jsem chtěl studovat na umělecké škole. Tehdejší předpisy FAMu (nutnost jednoroční praxe ve výrobě) a tátův odpor proti mému přání rozhodly, že jsem si zvolil druhou cestu, Abych aspoň trochu vyhověl mým zájmům – cizím jazykům. Filosofie byla nedosažitelná v té době, takže rozhodnutí padlo – zahraniční obchod na VŠE. Vyšlo to i díky tomu, že jsem na střední škole měl výbornou profesorku angličtiny – noblesní Libušku Reichertovou. Vstupní testy a zkouška z angličtiny a společenských věd rozhodly matematika nematematika I když ani ta nebyla špatná. Rozhodnuto od roku 1964 jsem zapsán na obchodní fakultu. Po absolvování, které jsem si o rok prodloužil díky praxi AIESECu v USA , nastal problém. Jako jeden z těch, kteří konstituovali AIESEC v Československu jsem se stal „nebezpečným živlem s importem špionů do republiky“. Naši sympatizanti a podporovatelé jako profesor O. Šik a rektor a pozdější ministr prof .Kadlec zapsaní na index nepohodlných osob toto nevylepšili. Noví mocipáni byli rozhodnuti. Se živly pryč. Takže jsem se ucházel o práci v zahraničním obchodě, výsledkem byly odmítavé reakce, nakonec Bůh pomohl. Vzali mně. A zase rozhodli lidé, kteří se nebáli, i když doba začínala být zlá. A nejen se rozhodli, ale přijali mne do elitního útvaru – obchodní skupiny, která se zabývala zvláštními obchodním transakcemi. Štěstí, i když příští léta od nástupu ze mne neudělala plnokrevného zahraničního obchodníka. Jako poučení se mi dostalo, abych se seznámil se dvěma tabulkami – výpočtem ážií a disážií a tabulkou měr a vah v cizích zemích. Dnes by se tato kariéra dala nazvat jako „krizový manažér pro situace, kdy dochází k měnovým a finančním problémům“. Měl jsem štěstí na svého prvního šéfa, i další šéfy, kolegy a kolegyně. Když jmenuji a vzpomínám, tak prvním šéfem byl Karel Kovařík. Profesionál . Klatovák. Rovný chlap přející mladým. Jazykově vybavený. S praxí u firmy obchodující se zahraničím. I jemu se osud nevyhl. Pracoval jsem ve výborném týmu, jehož práce měla smysl a výsledky. Takže díky Bohu a díky těm, kteří se nebáli ani v těžké době.  

To je dilema, které mne provází od samého dětství. Jak se dívám kolem sebe a poslouchám různé lidi, tak nejsem sám. Je nás víc. Vždyť tramping vznikl z nějakých důvodů. Práce ve všední dny ve městě a pak do přírody. Řada lidí tvrdí, že je příroda je nabíjí. Je to tak. Závisí jen na každé osobnosti, jak dlouho tam a tu. Takže z tohoto vychází obé – město i příroda. takže projděme se městem, ale i přírodou. A zapněme si digitální přístroje a zachyťme tyto okamžiky. Takže pomocí moderní techniky si zachyťme tyto neopakovatelné okamžiky, ať již statické či mobilní. Jen, abychom měli hcuť, sílu, výdrž. Určitě se nemá nic přehánět.

Říká se jim též koníčky (Proč, že si je osedláme? Mohou nás ale schodit ze sedla!), anglicky též hobbbies (česky hobby). Ostatně píšu o nich na jiném místě webových stránek. Naštěstí záliby neznamená jen sběratelství. V této rubrice se asi úplně nevyhnu sběratelským zálibám, snad jen těm filatelistickým. Promíchat je s ostatními (cestování, fotografování, jinými sběratelskými vášněmi a další) bude jistě prospěšné. Sám se těším.