Profese se v životě každého z nás objevuje, dokonce se musí objevit. Něco nás život musí. A nejvíc to je profese. Jsou i jiné způsoby obživy, ale ty raději na tomto místě nebudu zmiňovat. Normální je si zvolit vzdělání, které máme raději a které nám vyhovuje. Mnohdy se nezadaří. Mnohdy ano. Někdy svou troškou přispěje štěstíčko a náhody života. Stále si připomínám, ale zmiňuji to i před jinými – profese je být profesionál. To by měl být cíl našeho snažení.
Od vzdělání je to buď krůček či hodně krůčku, ale těch šťastných, jak věřím, je hodně. Někteří litují, že přišel pátek a nastal víkend. Někteří si chodí do zaměstnání odpočinout. Někteří toho mají až nad hlavu. Jsme lidé různí a lidé různého ražení. Tak to je a tak to má být.
Já měl obrovské štěstí v neštěstí. Původně jsem chtěl studovat na umělecké škole. Tehdejší předpisy FAMu (nutnost jednoroční praxe ve výrobě) a tátův odpor proti mému přání rozhodly, že jsem si zvolil druhou cestu, Abych aspoň trochu vyhověl mým zájmům – cizím jazykům. Filosofie byla nedosažitelná v té době, takže rozhodnutí padlo – zahraniční obchod na VŠE. Vyšlo to i díky tomu, že jsem na střední škole měl výbornou profesorku angličtiny – noblesní Libušku Reichertovou. Vstupní testy a zkouška z angličtiny a společenských věd rozhodly matematika nematematika I když ani ta nebyla špatná. Rozhodnuto od roku 1964 jsem zapsán na obchodní fakultu. Po absolvování, které jsem si o rok prodloužil díky praxi AIESECu v USA , nastal problém. Jako jeden z těch, kteří konstituovali AIESEC v Československu jsem se stal „nebezpečným živlem s importem špionů do republiky“. Naši sympatizanti a podporovatelé jako profesor O. Šik a rektor a pozdější ministr prof .Kadlec zapsaní na index nepohodlných osob toto nevylepšili. Noví mocipáni byli rozhodnuti. Se živly pryč. Takže jsem se ucházel o práci v zahraničním obchodě, výsledkem byly odmítavé reakce, nakonec Bůh pomohl. Vzali mně. A zase rozhodli lidé, kteří se nebáli, i když doba začínala být zlá. A nejen se rozhodli, ale přijali mne do elitního útvaru – obchodní skupiny, která se zabývala zvláštními obchodním transakcemi. Štěstí, i když příští léta od nástupu ze mne neudělala plnokrevného zahraničního obchodníka. Jako poučení se mi dostalo, abych se seznámil se dvěma tabulkami – výpočtem ážií a disážií a tabulkou měr a vah v cizích zemích. Dnes by se tato kariéra dala nazvat jako „krizový manažér pro situace, kdy dochází k měnovým a finančním problémům“. Měl jsem štěstí na svého prvního šéfa, i další šéfy, kolegy a kolegyně. Když jmenuji a vzpomínám, tak prvním šéfem byl Karel Kovařík. Profesionál . Klatovák. Rovný chlap přející mladým. Jazykově vybavený. S praxí u firmy obchodující se zahraničím. I jemu se osud nevyhl. Pracoval jsem ve výborném týmu, jehož práce měla smysl a výsledky. Takže díky Bohu a díky těm, kteří se nebáli ani v těžké době.
