Sdělení je důležitá lidská vlastnost. Nemusí být vždy pozitivní. Ale většinou snad i je. V zásadě si myslím, že sdělení hudbou, uměním a tvorbou (hezkým slovem k věci) je sdělením – vzkazem pocitů, které má člověk. A pokud ovládá své řemeslo, tak tím lépe. Ale i neumělé pokusy jsou milé.
Měl jsem to štěstí, že jsem stál v šedesátých letech u založení literárně hudebního kolektivu (zkratkou LIHUKO) a později třídní kapely, která se rozrostla o řadu talentů, která se nejdříve nazývala BEATNICI a pak BEATNIKS. Anebo to bylo naopak. Nevím, co mocipánům vadilo více – jestli angličtina či jasný název v češtině. Asi obé. Vadilo jim i LIHUKO, mysleli si, že jsme lihuplná skupina ….Vše se doneslo k našim profesorům a dostalo se nám poučení. Anebo to bylo varování.? Jdene z nás to nepochopil a skončil na DAMU bez maturity ze Štěpánské.
Začalo to s Pavlem, psali jsme scénky,. povídky, vtipy. Někteří učitelé se ve skečích poznali a byl konec. Pak se nás ujali přátelé ze Staveb silnic a železnic. Dali nám sál, podpořili nás, uspěli jsme. A UŽ TO ŠLO. Nedaleko bylo do Národního. Sbormistr J. Váchal se nás všiml a chtěl nás zasadit do jedné inscenace. Týden jsme cvičili a pak jsme sami odstoupili. Zlatá kaplička na nás ještě čeká. Nicméně kvalifikační u zkoušky v domě kultury jsme udělali všichni i jako kapela a soubor. A to jako amatéři. Dobyli jsme i Žofínský sál a Lucernu a Vojanovy sady. Bodejť by ne, zpívala s námi spolužačka Hanka Pazeltová. To nás zachránilo. Takže zveřejním po vzoru Sputniků řadu materiálů. Ale postupně.
