OBSAH

Člověk má své touhy. Je jich dost a mohou zaplnit hodně času. Nejlepším prostředkem je fotoaparát, ale i kamera či mobilní telefon. Digitální revoluce přiblížila mnoha lidem tuto touhu. Předchozí postupy byly zdlouhavé, složité, i když měly své kouzlo. Temná komora toho je důkazem. Dodnes si schovávám dobové relikvie před těmi, kteří by je nejradši vyhodili. Myslím tím zvětšovák, misky na vývojku či ustalovač. Černá fotografie přece měl svá kouzla.

I nehybné předměty jsou obtížné k zachycení, nejen ty, které se pohybují.

Na začátek několik snímků, které kromě řečeného, připomínají i další koníčky. Zde poštovní schránky schránky. Proč. Protože v roce 2017 slaví toto zařízení, které se nenechá nikde na světě vyhodit a dát do šrotu, i když je tažení proti nim. Jsou stále potřebné. Slaví své dvousté výročí v našem prostoru, aspoň tady, kdy začaly vstřebávat dopisy už za Rakouska – Uherska a vydržely až do dneška. I když změnily barvu a tvar. Módu nezastavíš.

Nějakým divným řízením věcí, asi nějaký vyšší zákon, patřím již od mládí k bytostem, které , aniž chtějí a usilují o to, stanou na špičce smečky, skupiny, organizované entity. A je tomu tak ve všach stádiích života – na základce, na střední škole, v zájmových a oborových entitách. Buď vyšší náčelník či nejvyšší. Bylo tomu tak v ekonomické obci (AIESEC, AAI), ale i zájmových obcích (sportu,filateli), studentských oborových organizacích (AIESEC), bytových družstvech a nevím, kde ještě. Dokonce i v Občanském fóru. Prý neumím říci ne. Možná. Anebo bez konfliktů,. Je fakt, že je nemám rád. I sonda do těchto entit je zajímavá. A nebudu je opomíjet. Už proto, že bych se rád dozvěděl, proč tomu tak je.

Nejen profesí a zálibami jest živ člověk. Jsou i jiné radosti. Jednou z nich jsou další živí a němi tvorové, kteří jsou součástí našeho života. Někdo tomu říká koule u nohy, ale ti určitě nepoznali radosti a starosti s němou tváří.

První živý miláček či mazlíček se jednoho dne octl před našimi dveřmi a čekal. Je záhadou, proč si vybral nás. Jen maminka byla z venkova a měla pro lidské tvory nezlomitelné pochopení a lásku. Možná proto. Byl to malý kocourek, který dostal jméno Macík. Byl typický český kocour, i tak zbarvený. Musel narodit v pekárnách, které pekly hluboko v podzemí v domě, kde jsme bydleli.

Ač pekárna byla vyhlášená a ve vedlejším objektu začal hrát soubor divadla Semafor, tak se rozhodl najít klidný domov. Nezmýlil se. Měl hezký život. Dokonce trávil letní dovolené pod stanem v Samopších a neutekl do přírody.

Další miláčci se přímo v rodině nevyskytli. Nicméně jsem k padesátinám dostal kříženečka z útulku jménem RIKI (tan), který měl štěstí, že si jej objevitelé našli. Jinak by po chladné noci umřel. byl to kříženec jezevčíka a knírače. Zprvu jako neobrostlý byl jako zvířátka z jiné živočišné skupiny, pak zarostl a byl to pejsek. Poté, co nás i přes velkou péči zvěrolékařů opustil, byl chvíli klid. K mým x-tým narozeninám (zase v srpnu) přistála do mé blízkosti hned vlčice (německý ovčák).Krásná dáma. Oba byli z útulku s pohnutými osudy, někdy až nejasnými. Nicméně vlčice s různými názvy – FRIDOLÍNA, ČURINA a jinými si zvykla na jméno HONEY jako miláček či medánek. U toho zůstalo. Patří mi, vidím ji, ale hlavní péči mají o ní přátelé. Je chvályhodné na psích miláčcích – u obou to bylo a je stejné – že mne berou jako hlavního chovatele. Oběma se za o odvděčuji tak, že občas musí veterinář nasadit dietu.

Sport pohltí každého, o tom nyní nepochybuji. I když jsem byl touto činností od svého mládí prakticky nepolíben. Ne, že bych se sportu vyhýbal, ale to, co jsem si na svět přinesl, nebyl talent pro sportování. To jsem vytušil, a tak jsem se aktivně do sportu nehonil. I když jsem toužil být sportovcem. Tělem i duší. Projevil jsem přání a rodiče mne přihlásili do Sokola, dokonce jsem cvičil na sletech. Pak mocipáni sokolnictví uťali a já se octl na první celostátní. A na druhé celostátní a skončilo to třetí. Pak jsem usoudil, že sportu bylo dost a do kolektivních her jsem se nehrnul. Na vysoké při povinném cvičení byl problém. Do kterého sportu se dát. Takže vše skončilo do slova a do písmene u sportovní gymnastiky. Cvičitel Trohař si usmyslel, že z každého z nás udělá olympionika. To je v pořádku, i on byl členem družstva olympioniků v Římě. Takže při pádu z bradel skončil u mne sport, neboť jsem skončil v ruce lékařů a léčil se s páteří a vyhřezlou ploténkou. Až tak, že jsem dostal po absolvování katedry vojenství s modrou knížkou.

Pak byl klid a já jsem mohl sledovat jen přenosy v televizi. Pak to přišlo. Člověk se dostane ke sportu,. ani neví jak. A hned ke kulatému nesmyslu. Kolegové ve firmě mne přemluvili, ať si s nimi zakopu. Byl jsem dobrý, neboť hned po prvním zápasu, mne nevyhodili, ale jednomyslně ze mne učinili hrajícího bafuňáře. A hra začala. To už mělo smysl.   Zkrátím to. Po několika letech jsme nejen konzolidovali družstvo výborných individualit a hrající jako jeden muž. Umístili jsme se v lize podniků zahraničního obchodu někde ve středu a pak jsme vytvořili systém přáteláků se zahraničními firmami. Nevzpomínám si, že bychom nějaký zápas doma či na zahraničních hřištích prohráli.   Mám schované trofeje a kroniku. Webové schránky nebudou ušetřeny. Ani návštěvníci.

Takže i nesmysl má smysl. Někdy.

Jsou součástí našeho života a projevem individualit. některé citáty či výroky jsou zaznamenáníhodné. V paměti mi moc neuvíznou, nemám na ně paměť. Takže si je poznamenám. Když pro nic jiného, tak hlavně pro mě, abych je mohl citovat a být ve společnosti za toho, ke kterému se vzhlíží jako ke vzdělanci a rétorovi. Ostatně takových je mezi námi dost …. Tak proč nerozšířit jejich řady.

Nelze se vyhnout i osobnostem, které něčím upoutají. Asi nejvíce svými znalostmi, umem, vědomostmi, ale i charakterem. A konzistentními názory. Čeho si však cením – souladu mezi tím, co umějí a morálkou. je to náročné, ale u některých osobností mi tento požadavek vyšel.

Připomenout tyto osobnosti ať již žijící či ne, ale i známé či neznámé, stojí za to. Když splynou se vzorem, ke kterému jsem obdivně vzhlížel, tím lépe.

DATABÁZE VÝPLATNÍCH OTISKŮ  1946 – 1992 Z ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKA

(s výplatním razítkem ve tvaru pseudoznámky – zoubkovaného obdélníka)

Tuto kategorie tvoří ke dni 22. 10. 2022 v zásadě dva druhy příspěvků na tomto webu:

1/ Výplatní otisky čs. pošt 1946 - 1992

Databázi průběžně zperacovává autor Ivan Leiš jednak přidáváním otisků pošt, jednak korekcemi již zveřejněných otisků zatím ve třech dílech databáze - 1., 2., 3. díl. Zatím je přístupný pro veřejnost jen 1. díl (A -  Adamov - P - Pardubice). Doplňky, poznámky, korekce prosím zasílejte na adresu ILeis@seznam.cz.  Další dva díly jsou zatíám pro veřejnost nepřístupné a vstup jen na vyžádání .

Souběžně s pracemi na Databázi zavěšuje autor člíánky k jednotlivým zajímavostem. pod různými názvy na tento web.

2/ Výplatní otisky komerčních subjektů Československa 1946 - 1992.

Na webu se této problematice zatím věnuje rubrika NĚKOLIK POHLEDŮ .

TUTO RUBRIKU DOPLŇUJÍ další články o komerčních otisích tohoto období Československa.   

Databáze komerních subjektů s názvy pošt  (pražské pošty bez číselného odlišení a s nulovou číslicí v názvu pošty ) je zavěšena, ale zaím znepřístupněna. Detaily v dalším textu. 

Část 1. Legislativní úvod

Stav ke dni 21. 5. 2019

Dne 17. 12. 1946 upravil Věstník ministerstva pošt č. 62 vzory výplatních otisků Československa a místo dosavadního vzoru ve tvaru „větrné růžice“ či „motýlka“ ustanovil, že „v nových výplatních strojích budou napříště výplatní otisky nového vzoru - ….. výplatní razítko ve tvaru obdélníka, který je zoubkován“. Tento vzor je zachován i doposud u manuálních, elektrických, elektronických a některých digitální výplatních strojů. Zavedení digitálních strojů Neopost a dalších soustav v modré barvě došlo k dalším změnám (tyto stroje opustily „obdélník“). V dalších věstnících se ustanovil i nový vzhled denního razítka (dvoukruh s/bez můstků).

Rok 1946 přinesl i další systémovou změnu ve vyplácení zásilek. Dne 29. 10. 1946 Věstník ministerstva pošt č. 54 povolil výplatní stroje i v provozu pošt. „Poštovní úřady jsou postupně vybavovány poštovními výplatními stroji. V otisku takového stroje je denní a výplatní razítko …“. Prvním výplatním strojem byl stroj švýcarské soustavy HASLER, výplatní razítko mělo tvar „“motýlka“ či „větrné růžice“ a obsahoval nalevo od denního razítka doporučený obrazec (název pošty, velké „R“ a číslo doporučené zásilky).

Databáze bude uvádět výplatní otisky komerčních subjektů (dříve podniků, institucí a organizací) dle poštovně historického hlediska a abecedně. Zveřejňování vzhledem ke značné rozsáhlosti bude postupné, nepravidelné a bude užívat metodiku, kterou do svých katalogů zavedli sběratelé M. Bouška a I. Leiš. Slovenské výplatní otisky již svůj katalog mají (pod názvem I. Leiš, Katalog výplatních otisků – Slovenské výplatní otisky 1946 – 1992 již v roce 2011 Slovenská filatelistická akadémia). Vyšly i některé dílčí seznamy v různých médiích. Od číslování upouštím, neboť toto období není stále uzavřeno a objevují se nové typy, podtypy a varianty výplatních otisků. Uvádět budu jen název dohlédací pošty, popis soustavy v zaběhnutých zkratkách a název uživatele. Data použití, popis otisku u nereprodukovatelných předloh (špatná kvalita) , náplň činnost uživatele stroje vynechávám. To nechávám na zájemcích a hlavně sběratelích. Poznámek ohledně zajímavostí se však nezříkám. Vycházím jen z ověřených výplatních otisků. Text je omezen na minimum, v případě potřeby bude zařazen na konec či v průběžném zveřejňování. Databáze je jen databází, není to katalog či úplný seznam. Vzhledem k tomu, že v Československu neexistuje centrální seznam povolených výplatních strojů a ani zasílání povinných tři otisků Poštovnímu muzea se už dlouhá léta nedodržuje, není možno uvést všechny otisky. Ani věstníky ministerstev výplatní otisky neregisttrovaly a nezveřejňovaly. K databázi slouží jen soukromé sbírky, které zdaleka nejsou úplné.

Databáze má dvě části. Začínám opomíjenou Prahou. Druhá část databáze je zpracována (uzávěrka 1988) v rukopise I. Leiše a L. Janů, který zatím nespatřil světlo světa. Vzhledem k neúplnosti a časové zastaralosti je tento materiál jen podpůrný. I tato část musí vycházet z nových údajů.