JAK SE RODILY SEZNAMY A KATALOGY
Jak z předchozího textu je zřejmé, začátky nového specializovaného oboru výplatních otisků v Československu provázela výměna názorů a boj o místo na slunci, mnohdy velmi ostrá a v pozadí i nepřátelská. Diskuse naopak oboru pomohla, přitáhla pozornost sběratelů a řada se rozhodla pro sbírání této novinky. Sběratelé sbírali výplatní otisky buď souběžně s poštovními známkami anebo –a těch nebylo málo – výhradně s tím, že několik z nich dalo sbohem známkám. Ve sledovaném období se vyznavači červených pokladů se začali sdružovat na různých úrovních Jen málo víme o místních kroužcích, byly takové. Jedním z nich byli neodvislí ve Slaném.
Podařilo se i vytvořit sdružení na celostátní úrovni ve formě stolní společnosti a později i odboru frankotypů. Ze zachované korespondence mezi poštovním úředníkem a vášnivým sběratelem K .F. Pešákem (tehdy žijícího a pracujícího v Lomu u Mostu) a arch. Albertem Jonášem. Z korespondence roku 1930 dopis ze dne 10.12. 1930) se dozvíme, že K. F. Pešák a spřízněnci „…před krátkým časem založili volné výměnné sdružení sběratelů frankotypů“.
Dovídáme se dále, že „…chcete-lise dozvědět více tak, detaily o této entitě a další informace (přípravné práce na seznamu výplatních otisků – pozn. aut.) otiskl časopis německých filatelistů na našem území „Briefmarkensammler“ – Pha“. (číslo 46/1930).Z dopisů je zřejmé, že počínaje prvním číslem roku 1931 začal K. F. Pešák publikovat v tomto časopise zajímavosti otiscích ve zvláštní rubrice.
Tehdejší špičky sběratelství výplatních otisků záhy, pár let po zavedení tohoto způsobu vyplácení v československém poštovním provozu, pochopili, co je důležité pro rozvoj nového oboru – pevný postoj při sbírání, informace, schůzky a zejména čilá výměna včetně kolování a vytvoření seznamů, přehledů či katalogů. Bez těchto náležitostí by se obor nestal oborem.
Jaroslav Lešetický, jak jsme poznali z popisu situace, se zasloužil o důrazné upozornění na nový obor a jeho propagaci zejména koncem dvacátých let a na začátku let třicátých. Jeho smrt přetrhla jeho snažení, nicméně zrno bylo zaseto a klíčilo. Byl jeden z prvních, který (společně s F. T. Winklerem) vydal Stručný SEZNAM otisků výplatních strojů/:frankotypů:/ v Československu , rok vydání 1931.
Jednalo se o velmi jednoduchou a prostou publikaci, tištěnou cyklostylem. Nevíme ani, kolik kopií se vytisklo, víme jen, že měla 29 strana 431 záznamů (!).Pouze dokumentovaných slovy, popisem, obrázky pro tento způsob tisku nepřicházely v úvahu. První záznam byl otisk Živnostenské banky v Praze (1.x), poslední 431.-firma Kneisl pod sedící sfingou, Všetuly. Byl to skutečně prostý seznam, jen a jen seznam, nicméně velmi prospěšný a důležitý- První publikace tohoto druhu byla na světě.
Autoři si byli vědomi nedostatků, vždyť v úvodu napsali:
„V tomto seznamu, který jest pouze informativní (podtrženo) ,jsou zaznamenány všechny výplatní stroje, povolené až dosud v Československu ministerstvem pošt“. Jednalo se o seznam uživatelů spíše než o seznam výplatních otisků. I když měl uživatel více strojů, to se ze Seznamu nedovíme. Nevíme nic ani o použití, dat Seznam neobsahuje. Symbolem „:x:“ u pořadového čísla je značka, že „stroj má změnu“. Dodatky se objevovaly pravidelně ve Filatelistické revue (Praha XII, Varšavská 18, kde sídlila redakce). Je pravděpodobné, že poklusů o jakousi katalogizaci bylo před publikování tohoto Seznamu více, neboť autoři píší, že chtěli opravit nesprávnosti a nesrovnalosti v číslování. O těchto pokusech není veřejnosti ani autorovi zatím nic známo. I když se jedná o prostou publikaci, je nesmírně cennou, a to nejen tím, že je prvním uceleným seznamem československých výplatních otisků. Čerpal z Věstníků MPT, kde řadu let vycházely záznamy nových schválených výplatních otisků v Československu. Z nich šlo čerpat. Autoři to jistě udělali, i když tyto údaje doplnili o údaje ze svých sbírek.
Arch. Albert Jonáš, který údaje z tohoto Seznamu dozajista použil (svědčí o tom ooznámky tužkou v jeho kopii), si poznamenal do ní Seznamu slova Jaroslava Lešetického pravděpodobně z jeho článku v časopise „Filatelistická revue“ II/4 z 25. 4. 1931(?):
„Podotýkám, že tato práce není chronologická, neboť Věstník …. (nedokončeno).Tyto termíny zjistit ve zaznamenáních bude úkolem specializovaného seznamu pozdějšího… “.Je zřejmé, že roku 1931 měl již arch. Albert Jonáš rozpracován svůj seznam.
Téměř souběžně (od ledna 1931) začal tisknout v časopise „Briefmarkensammler“ a dalších německých časopisech i své „Seznamy frankotypů“ zmíněný K. F. Pešák. Vyhověl tak jednak přání početně německé sběratelské obce na našem území, ale zejména, jak vyplývá z jeho vlastních slov „československé filatelistické časopisy se k otištění seznamů výplatních otisků neměly….“. To byli jeden z důvodů jejich velmi čilé korespondence zejména v letech 1930 – 1933, o které bude řeč v dalším textu.
Logickým pokračováním katalogizačních pokusů byla práce arch. Alberta Jonáše, která vyšla ve dvou dílech pod názvem „Studie o otiscích čsl. frankotypu“v letech 1933 a 1934.Bylo to vrcholné dílo své doby, po nich už žádné seznamy až do sedmdesátých let u nás, ani v Německu nevyšly. Dlouho sloužili ke sbírání otisků alespoň otisků vzniklých v letech 1926 až 1934. Chvála Bohu. Seznamy veřejně nevycházely, lze předpokládat, že technické seznamy si vedl generální zástupce výplatních strojů Frankotyp na našem území firma B. Jarolímek. Ale kde je jim konec? Byly součástí archivu, který skončil ve sběrných surovinách… V padesátých a šedesátých letech si vedl soukromý seznam Mirko Marek z Teplic, ale už jen otisků po roce 1946 (pouze otisky ve tvaru pseudoznámky či zoubkované známky). K vytištění nedošlo. Výplatní otisky doby, kterou sledujeme v této práci, se objevily až ve Filatelii v Katalogu výplatních otisků 1926 – 1939 autorů dr. Miroslava Boušky a ing. Ivan Leiše. I jim byly práce Alberta Jonáše cennou inspirací.
Zmíněné Jonášovy studie byly velmi reprezentativním dílem a přispěly k rozvoji sběratelství tohoto oboru u nás a v německých částech Československa a v Německu samotném. V samostatné kapitole nazvané „Od rukopisu k tištěným studiím“ se k oběma dílům dostaneme podrobněji.
K vynikajícímu výsledku Jonášova díla přispěli tehdejší sběratelé a jeho spojka u firmy B. Jarolímek, výkonná úřednice Věra Chudáčková. Albert Jonáš využil i údajů z tehdejších Věstníků MPT oznamující uvedení výplatních strojů do provozu. Jak vyplývá ze zachované korespondence A. Jonáš byl i ve styku s příslušným odborem MPT. V neposlední řadě to byla i úžasná autorova důslednost a touha po detailu. K výsledku přispěla i korespondence s uživateli výplatních strojů, v mnoha případech za účelem získání otisků činil i za pomoci F. T. Winklera a dalších přátel kroky, které vedly k získání otisku na celistvosti ) dotazy nejrůznější povahy). Některé případy též čtenář najde v této knize.
Na závěr této kapitoly mi to nedá, abych seznámil čtenáře ve stručnosti se zázemím a prostředím, ze kterého Albert Jonáš těžil a které přispělo k úspěchu jeho díla.
Albert Jonáš, předpoklady, prostředí
Albert Jonáš byl úspěšný člověk, povahu měl dle jeho sestry Blanky Winklerové veselý, rozšafný, pracovitý (pracoval od rána hluboko do noci), precizní, kolegiální. Jeho okolí jej mělo rádo. Měl hodně přátel. Prof. Šváb, prof. Kopenec, grafici Bíza a Sůra, filatelisté Frant. Ketzek, malíř, grafik, novinář a výtvarný pedagog a Lešetický, poštovní úředník.
Získal vynikající vzdělání (ČVUT a Uměleckou akademii). V roce 1944 ovdověl, od roku 1949 žili se svou sestrou spolu. Od začátku své kariery tíhnul nejen k architektuře, ale i ke kultuře a propagační tvorbě, byl malířem (rodinné portréty, lepty). Stručně: byl všestranný umělec. Věnoval se reklamní grafice, ale spolupracoval i s divadlem a čs. filmem. Spolupracoval s firmou B. Jarolímek a navrhoval firmám umělecké značky (Ringhoffer, Koh-i-noor a dalším). Důkazy o tom existují – jeho korektury a úpravy označení uživatelů výplatních strojů, které dokazují, že byl i autorem řady štočků. Ilustroval řadu školních knih pro SPN ( např. Zoologie SVVŠ, Dějepis pro 6. ročník ZDŠ). Byl návrhářem, bytovým a zahraním architektem, veletržním architektem, návrhářem divadelních scén, sběratelem motýlů .Poslední jeho prací byly kresby architektonických slohů pro Ministerstvo kultury v roce 1972. Se svou paní Josefinou Kateřinou (Kitty) procestoval Afriku, Sicilii a Itálii. Na jeho stole se rodily návrhy známek, dalších filatelistických materiálů a zápalkových nálepek nejen pro Ćeskoslovensko, ale i další státy –Jugoslávii, Albánii. Rád rybařil. Téma této práce nedovoluje říci více o talentu a vlastnostech Alberta Jonáš , i kdybych chtěl. V tomto směru odkazuji zájemce na magisterskou práci „Albert Jonáš 1893 – 1974“ Zuzany Kopcové z roku 2012, které vyčerpávajícím způsobem zachycuje osobnost Alberta Jonáše na 127 stranách.
Kde se rodila jeho díla? V příjemné pracovně, u stolu u okna, kde byla po levé straně skříň s modelem letadla OK-ČLS, Trnkova loutka ze Špalíčku, tužky, kružítka, cigarety, motýli a ryba s rybářem, dílo prof. Kutálka, na kterém je údajně rybářem s vousy. K tomu prof. Kutálek řekl: „Tys neměl nikdy vousy. Ty ti narostly, než jsi chytil prvního kapra“.
Zajímavý pohled není jen do pracovny Alberta Jonáše, ale i na ulici a čtvrť, kde se byt Alberta a Kitty Jonášových nacházel. I toto prostředí pozitivně přispělo k tvůrčí invenci A. Jonáše a jeho uměleckým úspěchům. A to včetně úspěšné publikace, jíž je tato práce věnována.
Oveneckou ulici (za Protektorátu se jmenovala Schillerova)charakterizuje velký znalec Prahy a historik architektury arch. Zdeněk Lukeš takto:
„Pražská Ovenecká je ulicí dvou tváří. Bubenečskou část, která vede od Letenského náměstí ke Královské oboře (neboli Stromovce), si pro její eleganci si nelze neoblíbit. Protilehlý – již holešovický –úsek mezi náměstím a Národním technickým muzeem naopak prakticky ničím nezaujme…… A to nejen malebností, ale i pozoruhodnou a překvapivou historií.“ (článek 8. 12. 2016,Lidovky.cz „V srdci“Letenského Montmartru“. Alej a předzahrádky v Ovenecké ulici). Autor vysvětluje, proč se tato ulice připodobňuje k Montmartru. V podkroví řady domů této bubenečské ulice byly ateliéry malířů a ve dvorech sochařské dílny.
„Ulice vznikla ve třetí třetině 19. století,… po obou stranách vozovky je alej stromů, mezi domy jsou předzahrádky“, píše ve zmíněném článku Zdeněk Lukeš dál. I ostatní informace jsou z uvedeného článku. Dále se zmiňuje o její nezvyklé šíři, která přesvědčila Františka Křižíka, aby tudy vedl trasu první tramvajové trati od restaurace Zámeček v Letenských sadech do areálu v Královské oboře (v roce 1891 se zde konala Jubilejní výstava).
Název ulice vznikl podle obce Přední Ovenec, která byla na jejím dnešním místě. Původně zde byly domky v neorenesančním slohu. Neorenesance se podepsala i na pozdějších dvou- až třípodlažních domech. Dnešní domy zde vyrostly v letech 1910 až 1914, projektoval je Alois Masák, vyznavač secese. Na domech lze najít stopy pozdní secese s kubistickým dekorem, historismu či moderního klasicismu (bývalý hotel Splendid), ale i činžáky ve stylu funkcionalismu.
Tento podrobný popis ulice a okolí domu, jakož i prostředí přibližuje i rozhodnutí Alberta Jonáše vybrat si tento malebný kout Prahy ke svému životu a tvůrčí činnosti. Po životě na Vinohradech to nebyla špatná volba…
Těchto několik řádek jsem rád zmínil, abych přiblížil, kdo a v jakém prostředí Albert Jonáš vytvořil své studie o výplatních otiscích.
……..
Tento úryvek je částí jedné z kapitol mé nedávno vydané memoárové knihy „Žralok a frankotyp“ o tom, jak se ve 20. 30. letech 20. století zrodil v Československu výplatní otisk a jeho sběratelství. Publikaci lze objednat na adrese
……
