HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

KULATÝ NESMYSL MÁ SMYSL

Sport pohltí každého, o tom nyní nepochybuji. I když jsem byl touto činností od svého mládí prakticky nepolíben. Ne, že bych se sportu vyhýbal, ale to, co jsem si na svět přinesl, nebyl talent pro sportování. To jsem vytušil, a tak jsem se aktivně do sportu nehonil. I když jsem toužil být sportovcem. Tělem i duší. Projevil jsem přání a rodiče mne přihlásili do Sokola, dokonce jsem cvičil na sletech. Pak mocipáni sokolnictví uťali a já se octl na první celostátní. A na druhé celostátní a skončilo to třetí. Pak jsem usoudil, že sportu bylo dost a do kolektivních her jsem se nehrnul. Na vysoké při povinném cvičení byl problém. Do kterého sportu se dát. Takže vše skončilo do slova a do písmene u sportovní gymnastiky. Cvičitel Trohař si usmyslel, že z každého z nás udělá olympionika. To je v pořádku, i on byl členem družstva olympioniků v Římě. Takže při pádu z bradel skončil u mne sport, neboť jsem skončil v ruce lékařů a léčil se s páteří a vyhřezlou ploténkou. Až tak, že jsem dostal po absolvování katedry vojenství s modrou knížkou.

Pak byl klid a já jsem mohl sledovat jen přenosy v televizi. Pak to přišlo. Člověk se dostane ke sportu,. ani neví jak. A hned ke kulatému nesmyslu. Kolegové ve firmě mne přemluvili, ať si s nimi zakopu. Byl jsem dobrý, neboť hned po prvním zápasu, mne nevyhodili, ale jednomyslně ze mne učinili hrajícího bafuňáře. A hra začala. To už mělo smysl.   Zkrátím to. Po několika letech jsme nejen konzolidovali družstvo výborných individualit a hrající jako jeden muž. Umístili jsme se v lize podniků zahraničního obchodu někde ve středu a pak jsme vytvořili systém přáteláků se zahraničními firmami. Nevzpomínám si, že bychom nějaký zápas doma či na zahraničních hřištích prohráli.   Mám schované trofeje a kroniku. Webové schránky nebudou ušetřeny. Ani návštěvníci.

Takže i nesmysl má smysl. Někdy.

 

fotbal