HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

ERICH KOMUSIN - významná osobnost výplatních strojů

ERICH KOMUSIN,

významná osobnost výplatních strojů a jejich otisků

 

Ing. Erich Komusin je významná osobnost v oblasti výplatních strojů a jejich otisků. Přestože u nás jeho jméno a jeho výplatní stroje nazývané po něm jako Komusina  jsou  prakticky známé jen okruhu odborníků tohoto oboru , je v Německu a okolních zemích nazýván pionýrem výplatních strojů. Už proto, že byl jedním z iniciátorů mechanismu  mnohonásobné  výplatní hodnoty  - cesty z problémů hyperinflace ve 20. letech v Německu, se kterou se hospodářství a komunikace potýkaly. Poštovní známky a další systémy (paušály, T. P. a další) v té době neuspěly.

 

K mému velkému smutku není moc materiálu o osobnosti ing. E. Komusina a jeho manželky H. Komusin(ové), která mu byla velkou pomocí při jeho úsilí o modernizaci existujících výplatních strojů. Píše se hlavně o jeho vynálezech, vynalezených výplatních strojích, otiscích, návrzích výplatních otisků a výplatních razítek. Přesto je nutné se o ing. E. Komusinovi zmínit. Hlavně proto, že založil firmu Freistempler GmbH, která úspěšně vyvinula výplatní stroje Postalia a stala se vážným konkurentem hlavního hráče na trhu výplatních strojů v Německu a i v Evropě – firmy Francotyp GmbH. Tak významným, že později obě firmy fůzovaly na rovnocenné bázi. Zejména takto je i pro naši zemi ing. Erich Komusin v úzkém vztahu, i když jeho stroje KOMUSINA u nás neoperovaly. I když nejsou zdroje, přesto mi tuto zmínku o této legendě dovolte zveřejnit.

Situace v Německu v letech 1920 – 1923

 

Hospodářství v Německu se dostalo do enormních potíží, o kterých jsem již na osobním webu před několika měsíci psal. Klasické formy vyplácení zásilek selhaly díky každodennímu zhoršování ekonomiky a rychle inflace, která přerůstala v hyperinflaci. Poštovní systém se stávajícími prostředky vyplácení neudržel krok. Bylo nutno vymyslet systém, který pružně reagoval na zvyšující se sazby. Stávající stroje byly s pevnou či limitovanou výplatní hodnotou. Německo muselo reagovat. A reagovalo. Říšská poštovní správa již od roku 1910 na tomto problému pracovala, jak jsme zjistil z archivních materiálů. Hlavním heslem byla „racionalizovat poštovního provoz“.

 

Poštovní autority oslovily tehdejší hlavní firmy specializující se na jemnou mechaniku včetně výplatních strojů.  V letech 1920 – 1923 byly čtyři známí čtyři věrohodné kontakty. Ukázalo se, že rozhodnutí Říšské poštovní správy bylo správné.

 

Těmi čtyřmi vyvolenými byly tyto specializované kontakty:

 

1/ Uhrenfabrik  dříve  L. Furtwängler AG Furtwangen,

2/ Bafra Reinickendorf, Ost Berlin

 

3/ Anker Werke Bielefeld

 

4/ KOMUDSINA Karlsruhe (vynález, projekty ing. Erich Komusin, známý svými nesčetnými patenty v této oblasti, se kterými uspěl i v USA) s výrobcem strojů,  spřízněnou firmou Richard Guhl & Co. , Holzdamm 42 Hamburg 5 za zády).

 

Postupně bylo nutné sjednotit zkušenosti a kapitál, aby síla nesnadného úkoly se rychle a úspěšně vyřešily. První tři firmy vytvořily střešní organizaci FRANCOTYP GmbH Berlin a dosáhly úspěchu. Ing. Erich Komusin se svou firmou a s firmou R. Guhl za zády se dostal na okraj. Vyrobil sice 1300 výplatních strojů do roku 1931, ale byl mimo hru z objektivních důvodů. Byl slabší než jeho konkurenti. I v zahraničí uspěl omezeně – jeho stroje byly v provozu jen v Sársku a v Holandsku. Zkušebně byly stroje v provozu v dalších zemích – Brazilii, Číně, Francii, Japonsku, Lucembursku, Norsku a Sovětském svazu. Komusinův model 4 a 6 se v Holandsku stal velmi populárním nejen pro své profesionální provedení (žehlička), ale i pro výborné mechanické vlastnosti.   Francotyp však pronikl do mnohem většího počtu zemí. Byl typickým dokladem perfektní práce německých mechaniků. Navíc jeho cena 665 říšských marek byl velmi výhodný. Malé podniky si  tento model

značně oblíbily.  

 

Výsledkem tohoto správného rozhodnutí  byly prototypy výplatních strojů, které byly funkční a složitou situaci vyřešily, aspoň pro ty nejhorší situace.

 

Jak, kde a které stroje nastupovaly do poštovního procesu?

 

Zelenou dostaly výplatní stroje dne 7. 3. 1923  ve Věstníku č. 23 (Nachrichtenblatt des Reichsministeriums, Abt. München). Dodatek byl vysloven Věstníkem č. 219 ze dne 31. 12. 1923, kdy byly povoleny dva dodatečné výplatní stroje Komusina.

 

Předchůdci (Vorläufer)  - zkušební výplatní stroje

 

Byly vyzkoušeny čtyři zkušební stroje v roce 1923, ukončeno v roce 1924.

 

A Uhrenfabrik

uživatel: Postamt Reichstag Berlin

B Bafra

uživatel: Reichsfinanzministerium Berlin W 66

C Anker

uživatel: Reichsfinanzministerium Abt II. Berlin W 9

D Komusina (Guhl)

Handelskammer Hamburg Hamburg 11

 

K těmto typům přistoupil v roce 1923 stroj typu E (Furtwängler). Firma stačila vyrobit a uvést do provozu dva typy strojů, jeden dosáhl počtu 25, druhý typ  v počtu 20 strojů (pozor číslování byl od A1 s A32 s výpadky). Nastal příval otisků.

 

Vylepšené a oproti strojům A, B, C, D stroje typu E vyrobili i všichni jmenovaní výrobci:

Bafra, typ B 1923

Anker, typ C 1923

Bafra, typ B 1923

Anker, typ C 1923

Komusina, typ D 1923

 

V roce 1923 tři firmy založily předchůdce firmy Francotyp. Ta se jmenovala POSTFREISTEMPLER GmbH Bielefeld (datum založení 11. 7. 1923). Poté to byla již firma Francotyp GmbH. Tato firma vyhrála první boj a stala se dominantním a pružným výrobcem výplatních strojů.

 

Vývoj probíhal i v roce 1924 – 1926. Během těchto let došlo k významnému vývoji mechanismu výplatních strojů, ale i jejich vzhledu. To přispělo i k rozhodnutí československé poštovní správy ohledně výběru výplatních strojů pro československý poštovní provoz.  

 

Ing. Erich Komusin se dostal mimo hlavní proud, ale výplatním otiskům zůstal věrný. Vývoj šel dál i v jeho životě.

 

Další vývoj s pohledem na dřívější l éta

 

1921 Existují první prototypy modelů D 1 a D 2

 

1922 Do projektů ing. Komusina je zapojen výrobce firma R. Guhl Hamburg

 

1923 Založení Gesellschaft Komusina, Karlsruhe

 

1923-1931 Vyrábějí se výplatní stroje KOMUSINA, ing. Komusin přehládá řadu patentů (Rollstempler mit Zählwerk für Kontrollzwecke aller Art  1924 aj., další v roce 1929)

 

1929 Vyrábí se stroje Komusina

 

1930 Firma Junghans vyrobila 1000 strojů

 

1930 Ing. Komusin spolupracoval  různými spřízněnými firmami na vývoji výplatních stroj“ např. Telefongesellschaft – Deutsche Privat Telephongesellschaft, H. Fuld und Co., PRITEG, později Telefonbau und Normalzeit TN.

 

1930 Firma TN vyrábí prototyp stroje POSTALIA – TN/POSTALIA

 

1931 Firma Komusina   zanikla a skončila v konkurzu, ing. Komusin pokračuje ve vývoji výplatních strojů, podává řadu vynálezů a patentů u Říšského patentového úřadu. Do tohoto roku má firma KOMUSINA na svém kontě výrobu 1500  strojů

 

1934 Model Freimarkenstempler ( vyroben předchůdce „žehličky“  )

 

1935 Zahájeny oficiální prodeje modelu Freistempler

 

1938 Ing. E. Komusin zakládá novou firmu FREISTEMPLER GmbH a otevírá masivní reklamní kampaň na stroj nazývaný Freistempler. Tato firma je určena k výrobě tohoto modelu.

 

1938 Další vývoj výplatních strojů nyní již nazývané POSTALIA, vyrobeny čtyři první stroje, získán souhlas pěti vrchních poštovních ředitelství

 

1939 Firma Freistempler vyvíjí první model výplatního stroje POSTALIA

 

1940 – 1945 Vyrobeno 400 strojů pro francouzský trh

 

1943-1944 Na zabraná sudetská území se dostávají první výplatní stroje Postalia (celkem čtyři stroje jsou známy do dnešních dnů)

 

1945 Obnovený plný provoz ve Frankfurtu nad Mohanem

 

1945 – 1952 (1959?) Ing. Komusin stále vytváří vynálezy a patenty (např. patent č. US29730852A ze dne 7. 5. 1952 týkající se výplatních strojů Postalia a další)

 

1949 Obnoven export do zahraničí

 

1950 Uvedení elektrického modelu do provozu

 

1958 Vyrábí se masově výplatní stroje  POSTALIA, na trh dodává i stroje na zapravení poplatků (kolky apod.)

 

1959 Ing. Erich Komusin umírá

 

1960 Získán americký trh

 

1961 Postalia vylepšuje další funkce výplatních strojů

 

1961 Výrobu výplatních strojů firmy Freistempler - Postalia přebírá firma Telefonbau und Normalzeit GmbH (TN)

 

1963 Postalia vyváží do 50 zemí světa, vytváří se systém s vyplacením 10000 dopisů za hodinu, firma slaví 25 let existence

 

1983 Firmy Francotyp a Postalia fůzují a vytvářejí firmu Francotyp – Postalia (FP) existující do dnešních dní

 

1998 Firma pod jménem Francotyp –Postalia slaví 75 let existence

 

Firma Francotyp – Postalia, jejíý základy a směr dal do vínku ing., Erich Komusin a jeho žena Hildur pokračuje úspěšně ve své činnosti.

 

Zdroje obrázků:

1/ wikipedia.org

2/ www.google.com

3/ Propagační materiály Francotyp + Francotyp - Postalia

4/ www.briefmarkenwelt-dortmund.de

 

Erich 001     Erich 002     Erich 003    Erich 004     Erich 005    GUHL 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

Číst dál...

HISTORIE FIRMY ANKER - WERKE BIELEFELD

Výplatní stroj německé firmy Anker (-Werke) z Bielefeldu byl prvním výplatním strojem, které byl uveden do provozu na území Československa v roce 1926. Vytiskl první československé eseje, které sloužily jako podpůrné otisky při žádostech o provoz a o úvěry na koupi první. série výplatních strojů. První stroj z dílen Anker-Werke  byl uveden do provozu v budově Živnostenské banky v Praze. Tato firma má bohatou historii a byla jedním z firem, která soustředila velké množství zručných mechaniků, kteří se zasloužili o různé výrobky značky ANKER (Kotva). Byly jimi kromě výplatních strojů šicí stroje, registrační pokladny, účtovací stroje, malé lehké motocykly,  jízdní kola, později i kancelářské stroje.

 HISTORIE FIRMY ANKER - WERKE - ve znamení KOTVY (ANKER)

 

1867 Carl Schmidt a Nickolaus Dürkopp se spojili, aby začali vyrábět šicí stroje v Německu.

1876 C. Schmidt zakládá svou vlastní firmu na výrobu šicích strojů v Bielefeldu v Německu - název firmy: Bielefelder Nährmaschinenfabrik Carl Schmidt.

1878 Připojil se k němu Hugo Hengstenberg. Firma začíná vyrábět šicí stroje pod názvem Carl Schmidt & Hengstenberg.

1894 Firma začíná vyrábět jízdní kola a mění svůj název na: Bielefelder Nähmaschinen- und Fahrrad-Fabrik Hengstenberg.

1900 Firma začíná vyrábět registrační pokladny.

1902 Firma vyrábí malé lehké motocykly.

1906 Firma mění název na ANKER - WERKE AG.

1912 Anker - Werke začíná vyrábět účtovací stroje a ostatní kancelářské vybavení.

1923 - 1925 Anker - Werke vyrábí úspěšně výplatní stroje s mnohonásobnou výplatní hodnotou na základě poptávky Ŕíšské pošty při hyperinflaci.

1939 -1945 Jako většina německých firem, Anker - Werke přijímá zaměstnance na nucené práce. Všechny její provozy zaměstnávají nucenou pracovní sílu. Anker-Werke. Bielelefeld ADS Anker GmbH Am Stadtholz 39 33609 Bielefeld/3010 Foulkes 540, Ankerwerke camp:, 90 Anker Werke camp - Berglust.

1948 Firma ukončuje výrobu jízdních kol a soustřeďuje se na registrační pokladny a účtovací stroje.

1956 Anker-Werke přichází s programem prvních elektro - mechanických strojů.

1958 Výroba šicích tsrojů se přesouvá do separátních provozů mimo hlavní prostor.

1967 Je zřízena pobočka ADS Anker Data systems.

1976 Anker vyhlašuje konkurs a koupena anglickou firmou Thomas Tilling.

1978 Ve Spojeném království se zřizuje firma Riva Computer Services Ltd.

1983 Firma Thomas Tilling získává firma BTR.

1988 Riva se mění ve firmu Riva Group Plc.

1989  Riva kupuje firmu Hugin Sweda cash register group.

1995 European Acquisition Capital and John Foulkes kupuje firmu Anker od BTR.

1996 Anker získává GPI a začíná restruktualizaci, zavírá provozy a soustřeďuje se na vývoj softwaru.

1999 Anker získává firmu OMRON Europe a výlučnou licenci distribuovat výrobky Omron v Evropě. Získává i firmu Riva Group. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

OTISKY MODELŮ VÝPLATNÍCH STROJŮ

 

Nedá mi to, abych se při neděli nezamyslel nad jednou záležitostí, kterou je třeba zmínit, aby se sběratelství nestalo nesnesitelnou noční můrou.

Svět sběratelství výplatních otisků skýtá nepřeberné možnosti. Od roku 1976 prakticky do dneška prožívá tento obor svou sběratelskou renesanci. Publicisté přinášejí řadu poznatků ze všech možných úhlů. To přispívá k rozvoji a zkvalitňování tohoto sběratelství. 

V poslední době se publicisté soustředili na rozbory a identifikaci modelů výplatních strojů, což je je víc než dobré. Avšak nic by s nemělo přehánět a modely nadřazovat nad artefakty sběratelství - výplatní otisky. 

V prvním - klasickém - období sběrateství v letech 1926 - 1948 (zhruba můžeme toto období nazvat obdobím větrné růžice podle tvaru výplatního razítka), to měli sběratelé ještě jednoduché. Byla jedna soustava - Francotyp). Až od 40. let se na zabrná území dostala soustava Postalia a po roce 1946 s nástupem výplatních strojů na přepážky pošt i další soustavy (Hasler, Universal Postal Frankers a jiné). V tomo období dále byly tři modely a jejich modifikace. Byly jimi výrobky dvou sesterských firm ANKER WERKE z Bielefeldu vyrábějící model A, a BAFRA z Berlína, vyrábějcí model B. Symboly A a B vycházely z modelové označení a jejich otisky byly snadno rozeznatelné. POmůckou byla osová vzdálenost mezi středy denního a výplatního razítka 6 cm (A) a 8 cm (B) s pochopitelnou tolerancí +- x mm. pro sběratelskou jednoduchost jsme se rozhodli s dr. M. Bouškou při tvorbě katalogů pro symboly FR 6 a FR 8. Zdůvodnili jsme tento přístup takto: 

"Domníváme se, že z hlediska rychlejší orientace v katalogu je výhodnější modelový znak stroje nahradit symbolem, který by vyjádřil tento důležitý kvantitativní údj. Porto označujeme otisk modelu A symbolem FR 6 a modelu B (a  C - viz níže) symbolem FR 8."

Nevydali jsme se cestou  arch. Alberta Jonáše, kterž se držel přísně odlišení otisků symboly A, B, C a jejich modifikací A, B 3 - 4 či C 3 - 4. Odlišení či identifikaci pomocí dalšího znaku - umístění číslic počitadla - jsme dodrželi. Navíc od začátku jsme věděli o vzdálenostních odchylkách, vzdálenost nebyla vždy 8 a 6 cm. Zejména u modelů B vzdálenost kolísala. Hezky rozebral tuto okolnost švédský sběratel a vystavovatel Stig Asklund ve svém exponátu, který jsme viděli na výstavě PRAGA 2018. Bohužel jury tento studijná pohled nevzala v úvahu a exponátu přisoudila podceněnou velkou stříbrnou. Stig Asklund popsal a doložil zejména u modelů B čtyři další podtypy se vzdálenostmi  v mm: 78 (Schenker, B.B. Úpice), 75 - 78 (Ogar Štěpánek a EB Brno 1) jak u modelů 3m a 4m (troj- či čtyřmístná výplatní hodnota). Záslužné, ale z hlediska katalogizace a sběratelství naprosto nepraktické. Navíc by přísné odlišování a uvádění těchto hodnot v katalogizaci by sběratleství znepřehlednilo, což by bylo na úkor srozumitelnosti. Na druhé straně nebráním sběratelům jít po této lince, čímž se stává tato cesta vysoce studijní cestou. 

Situaci tohoto období znepřehlednila soustava Francotyp, model C 3 A C4 (s různými modifikacemi - jedna z verzí měla ruční obsluhu.). Tento oblíbený  model, který vyráběla tak jako model B též továrna Bafra v Berlíně,  povolilo ministerstvo pošt a telegrafů dne 14. 2. 1929. O něco později dne 19. 6. 1926 poštovní správa odmítla další povolení. Model C byl troj- a čtyřmístný, pořadová čísla počitadla byla malá horní mezi denním a výplatním razítkem. Otisky modelů B novějšího typu (malé číslice počitadla nahoře)  a C se nedají odlišit bez znalostí zákulisí a dalších podpůrných znalostí. Nebýt arch. Alberta Jonáše, neuměli bychom identifikovat otisků strojů B a C (A. Jonáš byl u toho a navíc měl dobré informátory u pramene). Přiznejme, bylo by to důležité pro normální lidské sběratelství?

Proto cesta prostřednictvím modelů je zavádějící a zkreslující. Bohužel některé weby přinášejí tento pohled jako zásadní v úvodu svých stránek o výplatních otiscích. Před několika lety i tištěná média otiskla zásadní a rozsáhlé články na toto téma.

Na závěr přináším dvě reprodukce otisků na celistvostech. První otisk je ze stroje Francotyp, modelu B 4 (Thun), druhý ze stroje modelu C 4 (Osram). Naprosto identické a nerozlišitelné. Aspoň na první pohled. Bližší zkoumání se sofisstikovanými přístroji by možná odlišnosti našly. Ale je tato cesta o normálním lidském sběratelství? Maximálně pro studijně zaměřené sběratel či absolutní fajnšmekry. Přiznávám, i ti se nezi ámi najdou....Pochopitelně odlišnosti na první pohled najdeme (např. číslice u výplatní hodnoty), ale je to určující pro odlišení modelů?

Model B 4 a model C 4 - otisky Thun a Osram (stejné to je u modelů B 3 a C 3). Nakonec mne napadá, nezakázali úředníci MPT model C proto, aby měli jasno ......? Možná, že jim otisky těchto dvou modelů splývaly v jejich rozhodování a regulaci.

 

Modely 001

 

Modely 002

 

 

 

 

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS