HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Z PRACHU VYDUPANÉ (20 - a ukončení)

Z PRACHU VYDUPANÉ (20 a ukončení)

Rok devětaosmdesátý. Kdo by si pomyslel na začátku tohoto roku, že přijde 17. listopad 1989 a s ním konec jedné éry, éry tzv. socialismu budujícího komunismus. Na úseku sběratelství došlo též k zásadním změnám. Dne 31. 12. 1989 skončilo pětileté funkční období orgánů SČSF a s nimi nastal konec funkčního období komise poštovní historie SČCSF a národních komisí poštovní historie v Čechách a a na Slovensku. A to včetně federálních sekcí , různých pracovních skupin na federální, krajské či místní úrovni. Počátkem dalšího roku se částečně změnil SČSF, SČF a ZSF, ve většině případů zůstali původní aktéři, až na výjimky. Ti nejvíce zdiskreditování odstoupili či byli „odejiti“. Svou činnost ukončila i sekce dopravy poštovních zásilek včetně pracovní skupiny otisků výplatních strojů.

Vytvořily se nástupnické entity či obory úplně zanikly a vrátily se na individuální bázi.

Nicméně pro pracovní skupinu otisků výplatních strojů to byl rok jako každý jiný – pracovní a tvůrčí. jako každý rok z uplynulých let organizovaného sběratelství u nás. Když se ohlížím za uplynulými skoro sto lety sběratelství výplatních otisků u nás (vznik prvního čs. otisku v roce 1926), tak rád konstatuji, že období organizovaného sběratelství v letech 1976 – 1989 byly ty nejlepší , nejpřínosnější a nejplodnější léta pro naše sběratelství výplatních otisků. Ne proto, že jsem byl jedním z aktérů a že jsem se do činnosti naplno vložil, ale proto, co po nás zůstalo. Stručně řečeno : solidní základ postavený na solidních informacích a základech. Bylo jistě i další období organizovaného sběratelství (léta 1931 – 1935+-) díky Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů pod vedením Jaroslava Lešetického či Odboru frankotypů při KČF pod vedením Alberta Jonáše a pod pozdější krátkou patronací Zdeňka Kvasničky, ale tato entita nedala kromě velké naděje a několika publikacím tolik, co léta 1976 – 1989. Bližší se dočtete v mé knize „Frankotypisté“.

Ale předbíhám .

Rozhodl jsem se zakončit volební období komise PH SČSF pod mým vedením a její orgány rozšířeným celostátním setkáním československých poštovních historiků za účasti spřízněných osobností ve dnech 1. a 2. 9. 1989 ve Znojmě. Vedení KPH SČSF tuto akci schválilo. Na tento rok připadlo 70. výročí prvního československého příležitostného razítka. A tak spoluorganizátory byla i sekce dopravy poštovních zásilek vedená Antonínem Haškem (předseda sekce) a Luděk Janů (tajemník sekce) včetně naší pracovní skupiny výplatních otiskářů, kterou vedli Tomáš Novák a Luděk Janů) Organizace této akce se chopil bravurním způsobem Pavel Stříteský, jinak hospodář KPH SČSF (krom jiných funkcí). Akce se konala ve spolupráci s Klubem filatelistů 06-24, jejíž vedení a členové se zasloužili o vynikající průběh a velmi příjemnou atmosféru doprovázející naše jednání. Na zasedání oficiálně pozvali Ivan Leiš coby předseda federální KPH a tajemník této komise Antonín Hašek.

 

Konalo se 14. slavnostní (pro veřejnost otevřená přednášková část) zasedání KPH SČSF na závěr a k ukončení funkčního období 1985 – 1989 v sobotu 2. 9. 1989 odpoledne v salonku hotelu Znojmo s programem odborným – Stav a perspektivy čs. razítkologie, a pracovním – kontrola úkolů ze 13. zasedání v Brně v roce 1988, zhodnocení činnosti v uplynulém období a kontrola dlouhodobých úkolů do roku 2000. Došlo i na aktuální otázky. Na zasedání se bohužel nedostavili dvě stěžejní osobnosti české a slovenské poštovní historie – Vratislav Palkoska (nevhodný termín) a Dušan Evinic (rodinné důvody). Zazněly tyto přednášky:

-          Vl. Feldmann, Poštovní denní razítka města Znojma a jihomoravského pohraničí,

-          I. Leiš, Výplatní otisky města Znojma a Jihomoravského kraje

-          K. Kuča, Strojová razítka

-          Sl. Strnad, Příležitostná razítka očima námětáře

-          P. Gebauer, Z historie vývoje strojových razítek (předneseno zástupcem v nepřítomnosti autora)

O den dříve 1. 9. 1989 se konalo rozšířené zasedání sekce dopravy poštovních zásilek KPH SČSF v hotelu Znojmo. Na programu jsme měli:

-          činnost a perspektivy sekce DPZ KPH SČSF, zrávu doplnil M. Rulec se zprávou o kolování,

-          stav a perspektivy čs. razítkologie – panelu se zúčastnili Antonín Hašek, Vladimír Feldmann a Petr Gebauer,

-          přednáška Sl. Strnada o razítko z pohledu námětáře. Zasedání doplnila diskuze.

Během těchto dvou dnů se sešli formálně i neformálně členové pracovních skupiny sekce DPZ KPH SČSF. Konala se i velká výměnná schůzka, kterou zorganizovali místní sběratelé. Výplatní otiskáři zaznamenali rekordní účast dvaceti členů skupiny, k nimž se připojili i místní sběratelé. Přivítali jsme členy sekce a její příznivce – Boušku, Blahu, Bláhu, Brabce, Feldmanna, Haška, Kuču, Kukačku, Leiše, Nováka, Rulce, Stahalíka, Strnada, J. Tekeĺa, Zíbrta, Čecháka, Vychodila, Janů, Medlína, Hallona, Kylinka a Stříteského.

 

Své příznivce pozvali i vyznavači vlakových pošt.

Tato akce formálně ukončila funkční období komise poštovní historie KPH SČSF(na začátku období komise poštovní historie a celin do roku 1988) s národní komisemi založené na dlouholetém přání československých poštovních historiků existovat na symetrickém modelu s federálními sekcemi působícími v českých zemích i na Slovensku.

Vývoj byl přerušen událostmi 17. listopadu 1989 v Praze n Národní třídě a následnou změnou společenského řádu. Došlo i na strukturu Svazu československých filatelistů, ale to je již jiná kapitola.

Komise poštovní historie již v následujícím roce nebyla obnovena, nebyly obnoveny ani její sekce a pracovní skupiny. Byl založena Českomoravská společnost pro poštovní historii. Obor výplatních otisků dostala pod svá křídla Společnost sběratelů výplatních otisků, nezávislá a dobrovolná entita, která byla založena den poté – 18. listopadu 1989 v restauraci U Pešků v Sokolské ulici v Praze. Deklarovala odpojení od struktur SČSF s tím, že její odborný program bude následovat odkaz Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů (Lešetický), Odbor frankotypů KČF(Jonáš, Kvasnička), skupina výplatních otisků při KSO (Všetečka), sekce otisků výplatních otisků (Bouška, Leiš), pracovní skupiny sběratelů výplatních otisků (Leiš, Novák, Janů) – organizovaných to struktur v historii sběratelství čs. výplatních otisků. Tyto organizované entity zaplnily 25 let organizací sběratelství, zbytek let od roku 1926 bylo hluchých s tím, že sběratelé sbírali na individuální bázi k neprospěchu svého a celého oboru. V závorkách jsou uvedeni vedoucí jednotlivých entit. kteří byli tahouni těchto aktivit.

 

Další léta nebyla činnost a sběratelství výplatních otisků s výjimkou let 1989 – 1995 – Stolní společnost sběratelů výplatních otisků a 2013 – dodnes – Klub filatelistů, sběratelů specializovaných oborů 00-15, neformální skupina okolo webů této entity) zastřešena oficiální organizovanou složkou.

 

Ukončení. Úporná a usilovná činnost mnoha osobností s úmyslem vydupat výplatní otisky“ z prachu filatelistického opovržení a zapomnění byla korunována řadou úspěchů z nichž jsem v předchozích pokračováních popsal na tomto webu anebo v knihách „Žralok a frankotyp“ (2017) anebo „Frankotypisté“ (2018). P.S. Knihy lze objednat na adrese www.kf0015.cz, každá kniha stojí Kč 690,-, při objednávce dvou knih Kč 1000,- plus poštovné.

 

NED 1 001     Ned 2 001     Ned 3 001     Ned 4 001

Číst dál...

VÁCLAV NEBESKÝ, nestor československé a české filatelie

NEBESKÉHO CENNÝ PŘÍNOS ČESKOSLOVENSKÉ A ČESKÉ FILATELII

V červenci 2018 uplynulo 120 let od narození Václava Nebeského (narozen 1898)

Po skončení II. světové války se Václav Nebeský s vervou sobě vlastní pustil energicky do organizování české a československé filatelie. Opět oživil klub filatelistů, který založil a jehož činnost pomáhal organizovat. Se svými přáteli začal organizovat výstavy nejvyššího řádu (první po válce byla PRAHA 1950, později aktivně pracoval při přípravách výstavy PRAGA 1968). Zaměřil se i specializované výstavy, které zájemcům ukazovaly, co jsou specializované obory (zasloužil se o první výstavu specializovaných oborů PRAHA 1966). Organizačně se zapojil do organizované filatelie na celostátní úrovni (v šedesátých letech byl zvolen na místo 2. místopředsedy nově vzniklého SČSF, předtím byl též tajemníkem). Byl prvním předsedou komise specializovaných oborů. Později pracoval aktivně ve zřízeném Svazu českých filatelistů, Byl předsedou   Městského výboru v Praze- Byl i místopředsedou SČF.

Přitom nezapomínal na „svůj“ klub, jehož činnost se utěšeně rozvíjela. Nezapomněl ani na mladé. Předával jim cenné zkušenosti. Ukázal jim, co je třeba k filatelii mít: houževnatost, trpělivost a pracovitost. Pak dozajista přijde úspěch a radost.

Jeho vlastnost „předávat znalosti a zkušenosti“ byla skutečně proslulá. Zaznamenal své vzpomínky a předal nám je ve své známé knížce Filatelistovo podzimní rozjímaní. Vtěsnal tolik faktů na 268 stran, to je skutečně obdivuhodné. Čtivou formou zachytil barvitě významné postavy české filatelie a hlavní události v naší filatelii.

Odborně pokračoval dál, stále inklinoval ke specializovaným oborům. Využil svých zkušeností z minula (byl platným členem Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů ve třicátých letech), i když mu tento způsob nevyhovoval. Své získané zkušenosti využil při vydání Katalogu příležitostných a propagačních razítek.

Pokoušel se i o vystavování, i když o tomto Nebeského snažení nemáme moc informací. Pochlubil se udělením „čestného uznání“ z výstavy roku 1940, to bylo asi vše, co z dostupné literatury víme.

Oceněn byl Václav Nebeský během svého života mnohokrát. Za své počiny v československém filatelistickém hnutí, zejména pak za práci s mládeží, angažování při rozvoji filatelie v Československu a při zakládání entit specializovaného sběratelství (byl prvním předsedou Komise specializovaných oborů krom jiného).

Co by asi řekl, kdyby mohl být při našem výročí mezi námi a připomínat si vznik klubu, který založil společně s dalšími svými přáteli Kolaříkem, Maturou, Mrňákem a jinými za podpory kolegů prof. Grusse a Basiky?

Zkusme: „ Co je sedmdesát let klubového života proti celé historii lidského rodu! A přece je to dostatek dlouhá doba, aby člověk nadmíru jasně postřehl, jak se změnil svět, lidé v něm a jejich život.

Pár roků, pár měsíců nám dneska stačí – a pochopíme obsah a smysl toho leckdy mlhavého, nejasného a příliš patetického slova: pokrok. Natož sedmdesát let!“

A dodejme parafrázi jeho vlastních slov ve vztahu k jeho osobnosti: „S obdivem a úctou smekněme

před Václavem Nebeském, který před drahnými lety, kdy jen málokdo zdobil tento svět, láskyplně, trpělivě a v skrytu kladl známku po známce do základu české filatelie.“

A na úplný konec: „Tady a tak se narodil ten, kterým dnes právem patří naše úcta a čestný titul patriarchů a průkopníků české filatelie. Panu redaktorovi s obdivem tyto řádky věnuje                                                                                        

                                                                                                                                               Ivan Leiš

 

 

 

Čestné předsednictví Václava Nebeského , nestora české a československé filatelie

                                                                                      

Svaz československých filatelistů si Václava Nebeského zvolil jako svého čestného předsedu. Od šedesátých let minulého století je i čestným předsedou Klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů 00 – 15 Praha.

 

Osobní vzpomínky

 

 

 

 

 

 

Václav Nebeský

otec-zakladatel KF 00-15

 

 

 

Klub filatelistů 00-15, sběratelů specializovaných oborů Praha registrovaný v rámci Svazu českých filatelistů (SČF) si připomene dne 13. května 2013 významné výročí tak důležité pro klub, jakož i pro celou českou, ale též československou filatelii. Zmiňovaný den bude klubu 70 let. Klub se tak zařadí k dalším českým a československým klubům, které slaví několik desítek let existence.

 

Toto výročí stojí za připomenutí. Vždyť klub vznikl v nelehkých dobách Protektorátu Čechy a Morava – v roce 1943. U jeho vzniku stály velké osobnosti české filatelie. Jednak jako jeho členové – ze všech jmenujme zejména Václava Nebeského, Josefa Kolaříka, Václava Maturu, Františka Macáka, Karla Baiera, Vladimíra Vaňka, jednak významné filatelisty, kteří u kolébky stáli – mezi jinými prof. Mudr. Josefa Grusse (předsedu Ústředí filatelistických spolků) anebo Karla Basiku (tajemníka Ústředí). Klub se stal útočištěm pro mnoho známých filatelistů díky tomu, že kromě poštovních známek, razil cestu tzv. specializovaných oborů, později poštovní historii a celinám. Jeho členové stáli u zrodu dalších organizací české filatelie, z nichž chci zmínit zejména komise specializovaných oborů, později komise poštovní historie a celin a řady sekcí této komise, či nezávislých článků poštovní historie na československé, české, regionální, místní a jiné úrovni. Klub vychoval řadu odborníků, kteří se pyšní přednáškovou činností, cennými sbírkami, exponáty, publikacemi. 70 let, to je jeden lidksý život, kolik takových životů se žilo a žije v rámci našeho klubu. O tom se zmíním dále v textu.

 

Ve vzpomínání stojí si připomenout osobnost, která se o zrod klubu a jeho pozdější fungování zasloužila nejvíc. Iniciátorem klubu, jeho spiritus movens, tahounem, který dal při zrození klubu do vínku této prospěšné organizaci směr a prospěšnou náplň byl Václav Nebeský, neúnavný organizátor svazového života, vysoký svazový funkcionář, vychovatel mladé filatelistické generace (jak se říkalo dorostenců), vynikající znalec československé známky a hlavně jejich deskových značek, strojových propagačních a příležitostných razítek, uznávaný odborník, milý a nebojácný člověk, nestor naší filatelie, pan redaktor a hlavně otec-zakladatel našeho klubu.

 

O jeho skromnosti svědčí fakt, že vždy dotáhl celou záležitost do konce, a pak předal žezlo svým kolegům. Prvním předsedou klubu či, jak on sám tuto entitu nazýval „ochranného sdružení velmi početných filatelistických přátel“, anebo oficiálně S.K. zaměstnanců města Prahy, odbor filatelie (SK ZMP) byl překvapivě jeho přítel městský radní a zaměstnanec Elektrických podniků hl. m. Prahy Josef Kolařík, a ne Václav Nebeský, pan vrchní účetní rada pražského Magistrátu. Skromnost nade vše.

 

 

 

 

 

 

 

2

 

Odnož sportovního klubu měl výbor s patnácti členy, Václav Nebeský se stal vzdělalatelem (dnes by se řeklo školitelem či organizátorem přednášek). I o tuto činnost se zasloužil. Ta provází náš klub dodnes.

 

 

U příležitosti 70 let si připomeňme osobnost Václav Nebeského či Vaška anebo pana redaktora, jak jej mnozí nazývali. On to byl, který stál u kolébky. Historie jeho života se prolíná s historií klubu. Vašek a klub jedno byli a Vaškovi vděčíme za to, že máme přístav pro naši filatelistickou činnost.

 

 

Pan redaktor se zasloužil i o to, že i přítel ing. Pavel Jech a má maličkost jsme již několik desítek let pevně svázáni s klubem. Vlastně mezi námi zpočátku byla další osobnost naší fialtelie - vždy optimistický ing. František Komers. Po dokončení vysoké školy jsme s Pavlem nastoupili do podniku zahraničního obchodu Transakta a v koších podatelny jsme objevili jeden ze specializovaných oborů – výplatní otisky. Ale nejen otisky, ale razítka, zvláštní druhy přepravy poštovních zásilek, R-nálepky a jiné lahůdky poštovní historie. Co s t?. Po čtyřech letech hromadění jsme hledali spřízněné duše, kde je najít? Pomohl Fanda Komers, který měl stolek na filatelistické burze U Nováků. Poradil nám kontaktovat dalšího „stolkaře“ - přítele Václava Nebeského. Ostych byl namístě, nicméně podařilo se a pan redaktor nás pozval na schůzku klubu do Myslíkovy ulice (tehdy to byl prostory Agitačního střediska Národní fronty). A tady se nám rozevřel svět osobností a filatelistických zajímavostí. Poznali jsme spřízněné duše a upsali se poštovní historii a našim, hlavním oborům - Pavel hlavně provizorním R-nálepkám a já zejména výplatním otiskům. A co víc, seznámili jsme se s dalšími příznivci a sběrateli našich oborů – Václavem Mahovským, Karlem Horkým, stavitelem Antonínem Vorlíčkem, dr. Miroslavem Bouškou a (tehdy ještě studentem) Pravoslavem Kukačkou, dnes hlavním tahounem našeho klubu. Psal se rok 1974 a já měl to štěstí, že jsme pana Václav Nebeského potkal a poznal osobně.

 

 

Tolik osobní exkurs popisující osobní zážitek, ale i vlastnost Vaška Nebeského – dávat lidi dohromady a klestit cestu zájemcům o specializované obory, které v roce 1960 z pověření nejvyšším československých filatelistických orgánů Václav Nebeský zakládal.

 

 

   O Vaškovi toho nebylo moc napsáno, ale přece se něco najde. Hlavní bylo, že sepsal (a jiní mu vydali) Filatelistovo podzimní rozjímání. Tato čtivá knížka zachytila mnohé, i když pan redaktor psal o jiných (o sobě minimálně). Přibližme si na ní a na několika jiných zdrojích jaký byl Václav člověk, i když několik shora uvedených řádků by možná úplně stačilo. Ale nešť, máme výročí, rozepišme se.

 

 

Sepsáno v Radonicích v lednu 2012.

 

 

Číst dál...

CARL LINDENBERG

CARL LINDENBERG

CARL LINDENBERG stál u zrodu specializovaných oborů

„Petschkové si mohli dopřát i luxusního autora a kurátora své sbírky (celin – pozn. aut.) – nebyl jím nikdo menší než předseda vrchního zemského soudu v.v. Carl Lindenberg, tehdejší papež německých filatelistů.“

Jaroslav Ježek v článku „Sbírka celin bratří Petschků“ ve Filatelii 17/73, v části článku o publikaci Lindenbergově a Kalckhoffově „Německo. Sbírka celin bratří Petschků“.

 

„Carl Lindenberg ….. je jedním z nejvýznamnějších a nejproduktivnějších badatelů na poli německé nauky o poštovních známkách.“

Bungerz, „Velký lexikon filatelie“, 1923

Úvodem

Před několika měsíci jsem zavěsil na naše webové stránky profil dr. Franze Kalckhoffa, významného filatelisty, který se zasloužil o specializované obory a stal se příkladem pro jejich sbírání i v našich krajinách. Proč tomu bylo tak, se můžeme jen dohadovat. Domnívám se, že svou činností a svými pracemi překročil hranice Německa. Dosah jeho vlivu byl obdivuhodný.

Dalším významným sběratelem, který se věnoval sběratelsky i publicisticky specializovaným oborům koncem 19. a začátkem 20. století byl neméně významný Carl Lindenberg. I když byl všeobecně známý, zůstal trochu ve stínu Kalkckhoffa, i když byl o 10 let starší než tento jeho žák (Carl Lindenberg se narodil 1. 5. 1850, o měsíc dřív než rakouská poštovní známka). Budiž zaznamenáno, že Kalckhoff se o Lindenbergovi vždy s úctou vyjadřoval jako o svém „mentorovi“. Do podvědomí veřejnosti se dostali případem Georges Fouré, filatelisty a padělatele francouzsko-německého původu, který ruku v ruce pomohli přímo vědecky odhalit. Zájemce odkazuji na podrobný popis tohoto zajímavého případu na adrese http://de.wikipedia.org.wiki/Georges_Four%C3%A9. Rád bych jej detailně popsal, ale detailní rozbor by přesáhl cíl tohoto článku. I když je Lindenberg v podvědomí i našich specializovaných sběratelů, otázkou zůstává, proč na naše české filatelisty nezapůsobil jako Kalckhoff.

jedno vysvětlení se naskýtá v jeho rozsáhlé publicistické činnosti. Většina prací se týká německých artefaktů. Je to ten důvod? Navíc řady filatelistů opustil poměrně brzo (rok 1928). Kalckhoff mnohem později. Co však s jistotou můžeme říci: první generaci československých filatelistů ovlivnil i jinak. Jaroslav Ježek se zmiňuje i o Jaroslavu Lešetickém, který se stylizoval i do podoby Lindenbergovy. Jak ve shora zmíněném článku píše: „Jen tak mimochodem – překvapila mně podoba mezi Lindenbergem a naším J. Lešetickým. Tatáž zasněnost pohledu – a tatáž úprava kníru a plnovousu. Myslím, že náš poněkud mladší vrstevník viděl v Lindenbergovi svůj vzor ….“.

Stojí za to se o Lindenbergovi zmínit a přiblížit nám po mnoha letech tuto osobnost, která stála u zrodu specializovaných oborů a intenzivně se jim věnoval (zprvu jako jinoch razítkům na známkách, později celinám). I fakt, že s Kalckhoffem zmapoval sbírku bratří Petschků stojí za to, abychom si jej připomněli. Ke sbírce bratří Petschků a jejich osobnostem se zcela jistě dostaneme v některém z pozdějších článků.

ŽIVOT C. L.

CARL LINDENBERG (1. 5. 1850, Wittenberge – 13. 7. 1928, Berlín) byl německý právník a jeden z nejvýznamnějších německých filatelistů. Byl vynikajícím autorem filatelistické literatury a jeho speciálním oborem byly celiny. Je po něm pojmenována Lindenbergova medaile („Lindenberg-medaille“).

Lindenberg pocházel ze staré pruské úřednické a důstojnické rodiny. Na svět přišel v rodině Johanna Karla Heinricha Gottlieba Lindenberga (1819 – 1877), daňového rady pruské finanční správy, a Henriethy Betty, rozené Modinger (1817 – 1881). Svou sběratelskou dráhu začal v sedmi letech, ve věku 17 let jeho sbírka obsahovala již 1400 známek, razítka a celiny. Své mládí prožil ve Wittenberge, Berlín a Poznani. V Poznani studoval od roku 1869 v Poznani. Vykonal jednoroční vojenskou službu a pokračoval ve studiu. Jako voják nebyl na frontě, hlídal francouzské zajatce. Jako právník vykonával řadu funkcí - od okresního soudce až k vrchnímu zemskému presidentovi. Byl i kandidátem na pruského ministra spravedlnosti.

Lindenberg byl dvakrát ženat. Jeho první ženou byla Otilie, rozená Boy (zemřela v roce 1916). Z prvního manželství měl dvě dcery a dva syny. Jeho syn Paul se potatil a následoval jej ve filatelistickém sbírání a bádání. Jeho druhou ženou byla Ellen, rozená Bacmeister. S ní měl dvě dcery (Renate, nar. 1920 a Marii, nar. 1921).

FILATELISTICKÝ ŽIVOT

Od svých dvaceti let začal publikovat filatelistické články, zejména v časopise „Deustche Briefmarken-zeitung“ anebo Senfových „Illustriertes Briefmarken-Journal“ či „Mitteilungen des Berliner Philatelisten –Klubs“. Jeho pseudonymy byly „D.R.“ anebo „D.Richter“. vedl i filatelistický časopis „Der Deutsche Philatelist“.

Byl i radou a kurátorem v Kuratoriu Říšského poštovního muzea v Berlíně, a to od roku 1884, kdy nastoupil po zemřelém strýci tajném radovi Juliu Mödingerovi. V Říšském poštovním muzeu vybudoval filatelistické sbírky. Během této činnosti věnoval muzeu i své sbírky. Tuto činnost ukončil v roce 1899, později se funkce zhostil nakrátko v letech 1918 a 1919. V mezidobí začal intenzivně sbírat a nakupovat celiny a věnoval se klubové filatelii.

Stál u zrodu známého filatelistického klubu v Berlíně („Berliner Philatelisten-Klub v. J. 1888“) a stal se jeho prvním prezidentem. Stal se jím 16. 1. 1888. V této funkci zůstal až do 31. 12. 1902. Vzdal se jí, neboť v té době musel pracovně opustit Berlín. Je jistě zajímavé, že druhým předsedou byl jeho přítel Franz Kalckhoff ( 11. 1. 1903 – 31. 12. 1907). K založení tohoto významného klubu, který přesáhl hranice Německa došlo v restauraci Adelung und Hoffmann, Leipzigerstrasse 14, Berlín (18. 1. 1888). Za hlavní cíle si stanovil vědecké výzkumy ve filatelii a přínos filatelistické literatuře. Klub existuje dodnes a schází se v hotelu Sylter Hof na Kudammu 114-116 v Berlíně. Není bez zajímavosti uvést, že předchůdcem tohoto klubu byl v roce 1877 pokus šesti filatelistů , mezi ně patřil kromě Paula Lietzowa i nechvalně proslulý Georges Fouré (název jejich spolku, který se neujal, byl Verein für Briefmarken zu Berlin). Pokus učinil i Lindenberg s Kalckhoffem, když založil v roce 1884 Deutscher Verein für Philatelie, pokus byl úspěšný jen krátkou dobu.

Významně proslul při odkrytí velké padělatelské aféry Georges Fouré (viz shora), kterou odryli společně s přítelem Franzem Kalckhoffem.

Lindenberg měl rozsáhlou sbírku celin a velkou sbírku filatelistické literatury. Ve věku 75 let prodal obě sbírky bratrům Petchkům. K jeho smrti vydal obchodník se známkami Philipp Kosack ve svém časopise „Berliner Briefmarken -Zeitung“ (31. 7. 1928, sešit 7) vyčerpávající nekrolog. K 100. výročí smrti C. L. napsal i rozsáhlý článek jeho souputník dr. Franz Kalckhoff („Wie ich Carl Lindenberg sah“, Berliner Philatelisten-Klub č. 8 z 1. 5. 1950).

HLAVNÍ DÍLA

. Grosses Handbuch der Philatelie – Velká příručka filatelie

. Katalog der Marken des Reichspostmuseums – Katalog známek Říšského poštovního muzea

.Die Briefumschläge der deutschen Staaten von 1892 bis 1895 – Obálky německých 1892 – 1895

.Die Briefmarken von Baden, 1894 – Poštovní známky bádenska, 1894

.Ganzsachen-Katalog des Verlages Gebrüder Senf, 1911 – Katalog celin vydavatelství bratrů Senfových, 1911

.Die Ganzsachensammlung der Brüder Petschek, Band I (A bis L) – Sbírka celin bratří Petschků, svazek I (A až L)

Za zmínku stojí i další publikace : Briefumschläge von Lübeck, Thurn-Taxis, Mecklenburg-Schwerin und M- Strelitz, des Norddesutcshen Postbezirkes, Oldenburg, Hamburg, Bremen, Scahsen, Hannover, Würtenberg, Preussen, der deustchen Reichspost. řada publikací zůstala nedokončena (např. Vittinghef u. Anbeiser von Teltz begonnenes Grosses Handbuch er Philatelie aj.).

OCENĚNÍ

Za svou činnost byl během svého života, ale i po něm, oceněn řadou ocenění. V roce 1969 vydal Lichtenštejn v sérii „Pionýři filatelie“ známku s jeho portrétem (viz ilustrace – Mi 512).

1895 Čestný člen Braunschweigerského spolku sběratelů poštovních známek

1895 Čestný člen Bavorského filatelistického spolku v Mnichově

1898 Čestný předseda Berlínského filatelistického klubu

1904 Čestný člen Berlínského spolku sběratelů celin z 1901

1905 Zrod „Lindenbergovy medaile“ na jeho počest (medaili vytvořil rytec Max von Kawaczynski)

Tato cena byla před I. světovou válkou nejprestižnější filatelistickou cenou, znovu se po pválečné přestávce udělovala o roku 1920 až do roku 1943 a byla obnovena opět v roce 1981. Stáe je významnou cenou vedle dalších cen – Crawford Medal, Lichtenstein Award, Lind Medal, Luff Award, Neinken Medal a Newbury Medal.

1922 Udělení stříbrné spolkové medaile spolku „Erstes Vaterländischen Verein der Briefmarkensammler“ v Budapešti

1926 Čestný člen IPHV v Berlíně

1928 udělena Medaile rakouské jednoty

Zdroje:

www.wikiwand.com/Carl_Lindenberg

Psáno a přidáno na portál www.kf0015.cz

1. 4. 2016                                                                                     Autor: Ivan Leiš

 

 

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS