HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Z PRACHU VYDUPANÉ (2)

Z prachu vydupané (2)

     V Agitačním středisku v Myslíkově ulici 2 v Praze 2 jsme našli spřízněné duše sběratelské, ale i další zajímavé osobnosti až legendy pražské a československé poštovní historie. Razítka, celiny, regionální poštovní historie a další a další se na nás hrnuly, až bylo obtížné vše vstřebat. Tehdy byl klub jako jeden tvrdý monolit plný poštovních historiků. Dovídali jsme se jak sbírat, kdo byli ti, kteří byli před námi a kteří zpopularizovaly specializované obory u nás. Jména Kumpf-Mikuli, Kalckhoff, Lindenberg, Vacek, Müller byla na denním pořádku. Tehdy se členové klubu scházeli častěji než nyní. Aktivní bylo kolování celistvostí a celin, po každé jsme se při přednáškách dovídali něco nového o nových a nových oborech. Dojemné bylo setkání se členem Stolní společnosti příležitostných razítek a frankotypů, kterou založil Jaroslav Lešetický. Tím aktivním členem byl i člen našeho klubu Jiří Pohorecký . Do dneška se slzami v očích vzpomínám na jeho obětavost při podpoře mé přednášky. Projevil jsem přání mít endoskop či nějakou promítačku na celistvosti při mých přednáškách. Před přednáškou byl klid, chvíli před zahájením se otevřely dveře a vešel Slávek Kukačka a Jiří Pohorecký ve svém úctyhodném věku. A přinesly promítačku na dokumenty z půjčovny v Metru na Národní třídě. To se museli pronést. Bylo mi až trapně, Jiří Pohorecký mne ujistil, že to udělal velmi rád. Tímto nesmírně těžkým a tvarově obtížně přenositelným technickým vynálezem mou přednášku nesmírně zatraktivněli. Nejsem si jist, zda jsem náležitě poděkoval v tu chvíli, neboť jsem byl úplně konsternován. Přednáška měla též i díky těmto dvěma přátelům úspěch.

Antonín Vorlíček nás zasvěcoval do celinářského světa, Karel Horký do popřevratových razítek, Zdeněk Štorch a Jiří Vychodil do regionální tématiky, Václav Nebeský do celé šíře specializovaných oborů. Václav Nebeský byla správná volba na prvního předsedu komise specializovaných oborů (zal. 1966) a byl jednomyslně zvolen čestným předsedou našeho klubu.

S Pavlem jsme se postupně stávali součástí poštovně historického světa. I naše nedělní návštěvy burzy u Nováků měly smysl. Klub si platil několik stolků a za nimi seděly veličiny Nebeský, Vaněk, Ševčík, Horký, Vorlíček a další. Hltali jsme informace, které nám tito ctění pánové poskytovali s nadšením a rádi. Neméně prospěšné byly i diskuze se sběrateli výplatních otisků, přáteli Mirkem Bouškou a Slávkem Kukačkou. Klub žil a doba nazrála, aby byla obnovena uzemněná komise specializovaných oborů, která byla uvedena do klidu. To jsme ještě neuměli rozlišit, co na tento vývoj mělo. Odborný pohled či osobní vztahy? Nebylo to pro tuto chvíli důležité.

Jak jsem již uvedl , i my jsme byli vyzváni přednést několik přednášek. Pavel se vrhl na provizorní R-nálepky, které se z pošty rodily jako houby po dešti. Byla doba provizórií. Já jsem se ujal, jak si vzpomínám, dvou přednášek (v roce 1975) na téma Současné československé výplatní otisky a Současné zahraniční otisky. Materiálu bylo hodně, problémem bylo nezahltit posluchače, z nichž někteří nebyli o našem oboru ještě stoprocentně přesvědčeni. Člověk si ani v tu chvíli neuvědomil, že šlo o hodně. Názory veličin Hirsche a Fraňka byly ještě mezi sběrateli pevně zakořeněny. Na druhé straně však byly uznávány i legendy jako Albert Jonáš, F. F. Winkler, Helmut Diers a další, kteří otiskům fandily.  Karel Všetečka, člen klubu byl jejich vyznavačem a měl mezi členy velké renomé. Navázali jsme s ním přátelství, byl jsem u něj často, neboť měl již v té době potíže se zrakem, tak jsem jej navštěvoval v ulici U Kanálky. Dr. Karel Všetečka měl i přízeň Alberta Jonáše, kteřý jej pověřil, aby se postaral o jeho sbírku výplatních otisků s cílem umístit ji v Poštovním muzeu. Tak se i stalo.

V letech 1974 a 1975 jsme se spřátelili hlavně s Mirkem Bouškou, který v nás viděl oporu svých velkorysých plánů – vytvořit terminologii, typologii a hlavně katalogů výplatních otisků. Svěřili jsme se klubovým bardům – a podpora přišla hned – hlavně od Karla Horkého a Antonína Vorlíčka. Cítili jsme, že i zpovzdálí je na nás upřen zrak předsedy klubu Vratislava Palkosky.  A došlo i na konkrétní návrh.

Vážením, zakládám a obnovuji komisi specializovaných oborů a s vámi počítám. Slušelo by vám, kdybyste založili sekci otisků výplatních strojů. A stalo se. V únoru 1996 jsme se sešli ve složení Palkoska, Bouška, Leiš, Jech a Kukačka v místnostech Městského výboru SČSF v Kalininově ulici na Žižkově a rozhodli  se založit tuto sekci, která by byla součástí staronové komise specializovaných oborů (ještě v témže roce přejmenované na komisi poštovní historie a celin). Shodli jsme se, že nás povede Mirek Bouška a já mu budu dělat tajemníka. Nastal fičák, který zasel mezi sběratele tento obor po mnoha letech (Odbor frankotypů Klubu českých filatelistů skončil koncem 30. let a od té doby nebyly výplatní otisky nikde v žádné entitě organizovány). Vakuum skoro 40 let bylo hrozivé, to jsme jako mladíci ani nebrali v úvahu. Ale byla to fuška. Začali jsme na skoro zelené louce, propsat byla hrozivá, výplatní otisky skoro nikdo nesbíral, kromě Jonášových studií, které končily rokem 1934 nebyla žádná odborná literatura. O to víc jsme se do práce zakousli a začaly vydupávat výplatní otisky z prachu filatelistického prachu a opovržení.

Klub se stal nevědomky velkým podporovatelem tohoto oboru, aniž by možná tušil tento fakt. A klubu to vydrželo dodnes. Ne nadarmo jsme klub, nyní pobočný spolek SČF nazval ve své druhé memoárové knize „Frankotypisté“ nazval „ostrovem štěstí“. Klubu podpora vydržela až do dneška. Klub byl a je velmi prospěšný v podpoře nejen tohoto boru, ale i dalších směrů specializovaných oborů a poštovní historie. Za to mu patří nehynoucí sláva.

pokračuje

 

 

Scan1

Číst dál...

V nejvyšších patrech sběratelství čs. poštovní historie (16)

V nejvyšších patrech sběratelství čs. poštovní historie (16)

 

V 15. pokračování Nejvyšších pater jsem popsal úsek, kdy byl vydáván zpravodaj pod názvem POŠTOVNÍ HISTORIE, a to od začátku roku 1978 až zhruba do poloviny roku 1986, kdy se změnila situace. Byly vytvořeny dvě národní komise poštovní historie a celin s jednou zastřešovací federální komisí. V roce 1985, kdy jsem byl československými poštovními historiky navržen do funkce předsedy KPHC SČSF a potvrzen PÚV SČSF v této funkci, tak jsem s velkým smutkem musel opustit redakci Poštovní historie a předat ji svému příteli a blízkému kolegovi Pavlu Stříteskému.

Pavel se osvědčil již pod mým vedením. První dvě čísla Poštovní historie v roce 1986 připravil, realizoval a rozeslal mezi subskribenty výtečně. I redaktorské práce se ujal bez připomínek a dokonce napsal již své první redaktorské články, a to s odbornou erudicí. Byla naděje, že komise poštovní historie a celin SČF získá v Pavlovi a ve zpravodaji Poštovní historie bezbolestné pokračovatele zavedené tradice. Jisté okolnosti však tuto naději změnily, a dost zásadně. Důvodů bylo několik. Pavel, ač mnou podporován zůstal na redaktorskou práci sám, nenašel spolupracovníky, ani přispěvatele. Svaz se též k několika zpravodajům vydávaných pod hlavičkou KPHC a jejích sekcí stavěl dost rezervovaně.

Tlak, který na mne vyvinuli po prvním roce existence komise pod mým vedením, začal být nesnesitelný. A to neuvažuji ani anonymy, které jsem obdržel, a telefonáty mé rodině. Musel jsem se bránit a hlavně vysvětlovat. Když za mnou přišli přátelé Bulíček a Stodola ze Severočeského kraje s návrhem uspořádat tehdy populární „Křeslo pro hosta“ k vysvětlení změny koncepce a metodiky řízení poštovní historie v Československu, rád jsem souhlasil. Bylo stanoveno datum, prostředí, moderátoři. Křeslo se nakonec nekonalo na přání soupeřů…Tedy nový časopis byl více než nutností a to i s ohledem na další důvody. Chtěl jsem stmelit celou československou poštovní historii včetně rozklížené slovenské části. To se povedlo a přispěl k tomu nový zpravodaj POSTILIÓN, který jsem zřídil koncem roku 1986. O něm podrobněji v některém z dalších dílů Nejvyšších pater. Postilión převzala i koncem roku nově zřízená nástupkyně KPHC – Českomoravská odborná skupina pro poštovní historii (celiny již v roce 1988 jsme předal nově zřízené komisi celin SČSF. První Postilion vyšel na podzim roku 1986 pod číslem 1-86 jako zpravodaj Komise poštovní historie a celin Svazu československých filatelistů. I když v předtuše odchodu celin z náplně komise jsem do titulky uvedl, že jde o tiskovinu KPH (komise poštovní historie).Celinám jsme se pochopitelně věnovali, vždyť jednou ze sekcí byla i sekce celin pod vedením kolegy Martinky ze Slovenska….

Nová entita vznikla za přítomnosti 18 poštovních historiků v Praze dne 2. 12. 1990. Předsedou byl zvolen Karel Špaček. První vedení tvořili Špaček – Petr – Langhammer - Stříteský, revizorem byl zvolen Hauzner. Pavla jsem požádal, aby se aktivně zúčastnil práce nové entity a zajistil kontinuitu. Což mi splnil a já jsem na něj do dnešních dob hrdý. Komise poštovní historie zanikla uplynutím funkčního období dne 31. 12. 1989. Tedy ne mým odstoupením, jak se rozšiřovalo mezi členy komise, ale přirozený zánikem. Jednak objektivně, jinak, var doby by k tomu jistě přispěl. Ale to předbíhám. Vraťme se do roku 1985, prvního roku existence federální a dvou národních komisí, tedy symetrického modelu, po kterém toužili léta poštovní historici.

První zasedání nově vytvořené a zvolené komise SČSF se konalo hned na začátku roku 1985 – 30. Března. Zúčastnili se jí kolegové Evinic, Hašek, Martinka, Palkoska, Stříteský. Omluvili se Chmelár, Jech, Foman, Polišenský a členové vedení SČSFDvořáček a Švarc, kteří slavili 90 let organizované filatelie na Slovensku. Účastníky jsem pozval do nově renovovaných prostor Paláce Chamoreé – Harbuval (prostor reprezentační místnosti Konírny) ve Sněmovní ulici na Malé Straně. Laskavostí generálního ředitele OZO Transakta zasedání mělo slavnostní ráz se vším servisem.

Schůze to byla rozšířená i o hosty. Jednalo se o zásadní jednání, které mělo dát další základy v pokračování existence poštovní historie u nás. Nová koncepce pro poštovní historii vzešla z návrhů V. sjezdu SČSF, růlzných porad a aktivů čs. filatelistů a se souhlasem národních komisí. Posvětil ji i PÚV SČSF. Ten schválil i vedení nové komise Leiš (předseda) – Palkoska – Evinic (místopředsedové) – Hašek (tajemník) – Stříteský (hospodář) – Chmelár – Martinka (členové vedení). Zároveň se potvrdil i šéf sekce jurymanů KPHC SČSF – Palkoska. Ještě dvě data jsou důležitá – 12. 2. 1985 se konala porada s vedením (Dvořáček, Švarc) a 2. 2. 1985 jednání s vedením dalších komisí SČSF, kde padlo jednomyslné rozhodnutí ustavit dle nové koncepce návrhy sekcí kryjící celou problematiku sběratelství poštovní historie v Československu. Později byla tato koncepce napadena, že se vytvořila shora. Ano, impuls vyšel shora, ale řádně se o ní jednalo na úrovni národních komisí. Navíc čs. Poštovní historie trpěla stanoviskem, dost rozšířeným, že „pokud nebudou sběratele, nebudou sekce a podpora těchto oborů“. Což dle mého názoru je chyba a je třeba podporovat i obory, které do čs. poštovní historie patří ,i když nemají odpovídající členskou základnu. Do dneška se potýkáme s tím, že některým oborům „ujel vlak“ a už nikdy zpoždění nedoženou. Nakonec sekce výplatních otisků, poštoven, perfinů vznikly též od hlavy, neboť sběratelé nebyli známí…Důležité je, že „sekce“ byly na federální úrovni, na národních úrovních skupiny používaly název „odborné skupiny“. KPHC tímto rozhodnutím plnila své společenské poslání, a to v prvé řadě.

Byla ustavena i  komise národní SČF ve složení: Palakoska (předseda) – Leiš (místopředseda) – Maxa (tajemník) - Stříteský (hospodář) – Polišenský (odborná skupina poštovní historie) – Bouška (výplatní otisky) – Šimonovský (RN) – Hašek (příležitostná a propagační razítka) – Langhammer (Mechanizace a automatizace) Jech (razítka a dodatky) – Stříteský (publikace) – Bortlík (celiny) – Suchý (militárie) – Brabec (ochrana a konzervace exponátů) – Uvažovalo se i o odborné skupině pro pragensie. Krajské skupiny podléhaly této komisi

Národní komise na Slovensku byla ustavena v tomto složení: Evinic )předseda) – Martinka (místopředseda) – Chmelár (tajemník) – Kvas (skupina poštovní historie) – skupina razítek bez vedoucího – Tvrdý (poštovní nálepky) – Martinka (celiny) – kraje vedli Večerík, Kvas, Hric, Evinic..

Komise vzala na vědomí hlavní směry rozvoje sběratelských oborů: historie poštovnictví – doprava zásilek a její hlavní znaky – přeprava zásilek včetně zvláštních druhů přepravy, adjustace zásilek, celiny., Potvrdila se i sekce zabývající se publikační činností. Na vedoucí byli odsouhlaseni Polišenský – Jech – Tvrdý – Martinka a Chmelár. Zvláštní druhy zásilek svého garanta teprve hledal. Návrh A 11/1 pokrývající tuto koncepci a návrhy na personálie byl jednomyslně schválen.

Byly stanoveny zásady fungování komise, probrána vzdělávací činnost, příprava oborového řádu PHC, výstavní činnost a stav příprav Celostátní výstavy PHC a aerofilatelie 1986 V Ústí nad Labem.

Zasedání vedení a též její rozšířený formát se v roce 1985 uskutečnil ještě 7. 9. 1985 v Bratislavě a 7. 12. 1985 v Praze. Tato zasedání se týkala koncepčních a metodických záležitostí v oblsti: JURYOVÁNÍ, STAVU ČS. JURYMANŮ PHC, OBSAZENÍ VÝSTAV V ROCE 1986, STAV SBĚRATELSTVÍ PHC, SVAZOVÉHO VZDĚLÁVÁNÍ, PUBLIKAČNÍ ČINNOSTI 1985 – 1986, OBOROVÉHO ŘÁDU PRO HODNOCENÍ EXPONÁTŮ PHC.

Komise se jednoznačně postavila za zřízení a realizaci federálního zpravodaje PHC. Tam byl dán základ Postilióna.

Komise měla několik jurymanů. Řádnými jurymany byli – Palkoska – Jaššo – Obert – Blaha – Polišenský. Kandidáty byli Leiš a Tekeĺ. Aspiranty – Tvrdý, Evinic, Martinka. Na publikační tituly byly navrženy práce monografické v počtu devíti (!) a deset pravidelných zpravodajů (jen v českých zemích, slovenské je nutno připočítat), Slovenští kolegové navrhli dvě monografické práce a osm studií do sborníků. Do ročenek se navrhlo šest prac jen ze Slovenska.

Koncem roku bylo jasno i v obsazení sekcí – poštovnictví (Gebauer) – doprava poštovních zásilek (Jech), adjustace (Tvrdý)Suchý (přeprava poštovních zásilek a zvláštní druhy), Martinka (celiny), Palkoska (jurymani).

Komise registrovala i další jména se zájmem o práci jurymanapoštovní historie a celiny:  Dočkal – Zika – Thiemel – Pytlík – Stahalík – Vychodil – Vaníček (stav konce roku 1985).

 

 

 

Číst dál...

V nejvyšších patrech sběratelství čs. poštovní historie (11)

V nejvyšších patrech sběratelství čs. poštovní historie (11)

Komise poštovní historie a celin SČF respektive SČSF (svazové orgány několikrát změnily level či status komise) s povolenou činností v rámci Svazu a ustavovaná zezdola sběratelskou základnou navázala na první komisi speciálních (později specializovaných) oborů založenou v roce 1966 a interní reorganizaci a vyčištěné klasifikaci svou činnost.

Základy a obvodové včetně střechy byly záhy postaveny či spíše sestaveny. Začalo se s naplňováním klasifikačního řádu. Současně došlo k probírce (či čištění) oborů vlivem situace v tehdejší ČSSR a vlivem svazových orgánů fungujícím v rámci Národní fronty ČSSR. Les se pročistil a občas létaly u třísky. Po necelém roce byl odejit Jiří Nekvasil, který byl odvolán z funkce vedoucího celin KPHC, ale i z pozice člena redakční rady Zpravodaje. Ztratil jsem jednu z velkých osobností filatelistické publicistiky.. V kuloárech se množily informace o dalších, kteří začínají být nepohodlní.Jiří Nekvasil k mému smutku stáhl Zaslané příspěvky své i svých přátel. Na místo vedoucího sekce celin byl jmenován další velký celinář Václav Bortlík. Přátelská a dělná atmosféra v komisi z roku 1976 se začala vytrácet. K čemu to sloužilo? Tlak zvenčí. Osobní ego některých členů komise? Závist? Povaha? Charakter? Do dneška nevím. Možná vše dohromady. To jsem netušil, že i já se stanu vedle dalších mužem na pranýři.

Počátkem roku 1977 (zhruba od března)  pracovala komise ve složení Palkoska, Maxa, Vorlíček, Štaffa, Kukačka, Mahovský, Bouška, Polišenský, Nebeský, Jech, Leiš. Emil Votoček dokončoval svou životní monografickou práci a navíc jej trápila nemoc. Docházel sporadicky do komise, sekce se pořádně nerozběhla. Struktura a systém práce byly netransparentní.  Intenzivně pracoval V. Maxa, který rozproudil práci v pracovní skupině poštoven a vydupal jejich razítka z prachu filatelistického zapomnění. Dodnes cítíme jeho pozitivní práci.

Práce ustavených (a uznaných) sekcí se rozjela na plný plyn. Naproti tomu obory bez členského zázemí neuspěly (lodní pošty a jiné). Vydávání zpravodaje pokračovalo s tím, že se pomalu rodil další strukturální přerod – centrální zpravodaj opouštěly rubriky sekcí a přetvářely se do samostatných zpravodajů.

Další zaznamenané počiny: sekce otisků výplatních otisků se začala intenzivně zabývat otisky po roce 1945, Celináři ustavili tři pracovní skupiny ještě pod vlivem Jiřího Nekvasila – ČSR I, ČSR OO, Skandinávii.  Historie poštovnictví se vrhla do práce na bibliografii poštovní historie, autorem byl ing. Zdeněk Storch, vystavovatel, publicista, člen KF 00-15. Sekce příležitostných a propagačních razítek vypracovala návrh terminologie a navrhla rozšiřovat systematicky archiv sběratele ing. Mokrého úzkou spoluprací s TÚS.

Aktivitě se meze nekladly, ale podmínkou bylo, že

„…budou vyhledáni sběratelé, kteří budou zárukou, že sekce bude pracovat (zápis KPHC 14/77, bod 1/1)“.

Už tehdy jsem se ohradil, že toto není v zájmu koncepce československé poštovní historie, která by měla pokrýt všechny obory, které se na tomto území vyskytly. Bohužel nebyla doba na tuto „všekryjící“ koncepci. K její realizaci přišlo až v polovině 80. Let, ale i v té době okolnosti nedozrály na její přijetí. Bohužel široká obec sběratelů  tuto koncepci nepřijala.

Rok 1978 byl ve znamení nadcházející Světové výstavy poštovních známek PRAGA 1978, Komise poštovní historie a celin měla velký podíl na její organizaci a zúčastnila se aktivně připravovaného programu.

Ve výstavních (též nazývaném filatelistickém) odboru pracovali O. Štaffa, V. Maxa, I. Leiš. Navrhli jsme řadu exponátů u Čech i Slovenska ( Beneš – Forman – Smolík – Ivantsy). Byli jsme ve styku s dr. P. Čtvrtníkem o symposiu poštovní historie. Za komisi byli vybráni dva řečníci, za poštovně historickou obec P. Čtvrtník (téma: pomoc poštovních muzeí badatelům na úseku poštovní historie).

V roce 1978 se konaly různé aktivy a schůze pléna poštovní historie a celin. Na jedno plénum (20. 5. 1978) byli přizváni i další poštovní historici a sběratelé mimo vedení komise – Pohorecký, Kohout, Hašek, Weinzettl, Kyzlink a Dražan. Pozváni byli Slováci. Celkem se zúčastnilo skoro 40 účastníků.

Změnil se i gestor pHC v Severočeském kraji (místo Arnošta Smolíka Karel Souček). V Praze se stále nedařilo sehnat gestora PHC. Komise konstatovala:

„...v Praze je dost sběratelů PHC, podstatně je jich však méně, kteří jsou ochotni systematicky pracovat…“.

Rok 1978 přinesl i zásadní rozhodnutí „zúčastňovat se ustavujících schůzí a setkání v krajích“. Vzpomínám na velmi významné setkání ve Středočeském kraji, kterého se zúčastnila silná delegace – Štaffa, Vorlíček, Bortlík, Leiš. Tam se zrodilo mé přátelství s Miroslavem Formanem, tahounem poštovní historie ve Středočeském kraji. Později jsme vytvořili nerozlučnou trojku…

Dodneška si pročítám zejména korespondenci s Mirkem Formanem, vydá na silnou knihu. I stylově mne do dneška při čtení vždy rozesměje.

PRAGA 1978 byla událostí velkého kalibru. Též pro poštovní historii. Ta zaznamenal velký úspěch a přispěla k propagaci poštovní historie u nás i ve světě. Symposiu předsedal Jozef Obert ze Slovenska.. Z řečnického pultu oslovili československé i zahraniční účastníky: Palkoska (úvod a exposé k 60. Výročí Československa v zrcadle poštovně historických dokladů), Čtvrtník (studium poštovní historie v poštovních muzeích), Štaffa (jurování na světových výstavách). Pavel Čtvrtník uvedl film Tři variace na poštovní trubku. Diskuse byla též reprezentativní  - Špiritová (studium pramenů PH), Martínek (koreferát k pramenům), Polišenský (60. výročí ČSSR – severní hranice), Palkoska (k zásadám jurování).  Měl jsem štěstí. Společně s Antonínem Vorlíčkem jsem byl pověřen režié a organizací symposia. Vedle intenzivní práce ve výstavním odboru to byla velká škola.

PRAGA 1978 byla úspěchem. V jury jsme neměli přímého zástupce, i když jsme vypracovali zásady pro vystavování a jurování exponátů poštovní historie a celin. Katalog se nesl v duchu poštovní historie, když pomineme nutné proslovy a fotografie funkcionářů, dočetli jsme se hodně o poštovně historii. Votoček napsal o rakouských a saských polních poštách v roce 1866 v českých zemích, Bouška a Leiš napsali článek o otiscích výplatních strojů v čs. poštovních provozu. Masivní bylo vystavování exponátů poštovní historie a celin – zaznamenali jsme tyto vystavovatele z okruhu čs. poštovní historie – Bortlík, Maxa, Konštant, Obert, Storch, Forman, Tovačovský, Smolík, Blaha, Šilhán, Dusík, Czulík, Lenoch, Fiala, Žampach, Indra, Maxa, Palkoska, Votoček, Gorký, Všetečka, Leiš). Vystavil jsem za KPHC i zpravodaj, který jsem od roku 1976 začal vydávat. Mimo soutěž. I Václav Nebeský vystavil své tři exponáty – dvě své práce a Kroniku Klubu českých filatelistů. Též bohužel mimo soutěž.

V letech 1977 a 1978 byla zaseta první semínka pozdějších Dnů poštovní historie. Jedno z prvních setkání se konalo v České Třebové dne 15. 10. 1978. Zorganizoval jej Miroslav Vostatek, další zpřízněná duše a zanícený propagátor poštovní historie u nás. Objevily se i staronové postavy Storch, Příkazský, Papoušek.

A přišel rok 1979. První lednová schůze konstatovala:

„KPHC zůstává organizována na národním základě“.

Stala se neuvěřitelná věc. Vrcholné svazové orgány dovolily národní úroveň a dvě entity, jedna v českých zemích, jedna na Slovensku. Oficiálně nebyla řeč o centralizované vrcholové organizaci. To přišlo až později. Konstatovali jsme, že v roce 1978 došlo k velké propagaci poštovní historie a celin v rámci Československa a byly upevněny základy další existence uznaných oborů.

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS