HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

V nejvyšších patrech sběratelství čs. poštovní historie (12)

V nejvyšších patrech sběratelství čs. poštovní historie (12)

V letech 1979 a 1980 došlo k stabilizaci nově vzniklé entity poštovní historie a celin v českých zemích. Nesměle se začaly navazovat kontakty s kolegy a příznivci poštovní historie na Slovensku.V obou letech j komise se sídlem v Praze měla název „Komise poštovní historie a celin“ (bez doplňku příslušnosti – balancovali jsme mezi SČF – SČSF, Teprve v roce 1981 nám byl přisouzen doplněk k názvu :“ SČSF“. O tom v dalších pokračováních.

Hlavním úkolem komise bylo stabilizovat personální obsazení uznaných pozic či funkcí. Vrcholným orgánem komise bylo „vedení KPH+C“ . Počátkem roku 1980 je tvořili (v abecedním pořádku): V. Bortlík, M. Bouška, I. Leiš, V. Mahovský, V. Maxa, Vr. Palkoska, M. Polišenský, A. Vorlíček a E, Votoček.

Byl stabilizován i kádr krajských gestorů PH+C. Tvořili jej: P. Kukačka (Praha), M. Forman (Středočeský kraj), V. Příkazský (Jihočeský kraj), V. Váňa (Západočeský kraj), J. Zronek (Severočeský kraj, M. Vostatek (Východočeský kraj), J. Papoušek (Jihomoravský kraj), M. Blaha (Severomoravský kraj).

Stanovena zásada, že vedení by měly tvořit předseda, místopředseda, tajemník a vedoucí sekcí. Plénum vedení komise a gestoři krajů. Rozšířené plénum – potencionální sběratelé a aktivní jednotlivci na poli PHC.

Pozorný čtenář mých řádků jistě zpozoroval, že ve vedení í se neobjevily již tři z dřívějších osobností: O. Štaffa, V. Nebeský a P. Kukačka. V roce 1979 jsme ještě s O. Štaffou byl na sobotním výjezdů do krajů, takže jsem se dozvěděl, že došlo k určitým názorovým rozporům mezi předsedou komise a ním. Zda to byla příčina odchodu O. Štaffy z komise nevím., je skutečností, že později, když jsem se i já dostal do soukolí problémů, jsem O. Śtaffu potkal v Palackého ulici a během několika minut jsem si uvědomil, že v té době jsem na tom stejně jako O. Štaffa v roce 1979. Je fakt, že Štaffův odchod z komise byl v tichosti a nedoprovázelo takové drama jako v Nekvasilově případě. Nekvasilova i Štaffova odchodu jsem dost litoval a cítil jsem, že i V. Maxa nebyl z tohoto vývoje nadšený. Odchod v. Nebeského, nestora poštovní historie a české filatelie, způsobil asi věk. Škoda, byl velmi zkušený a měl pochopení pro mladé. ÚŽASNÁ POVAHA. Navíc byl prvním předsedou komise tehdy ještě speciálních oborů v roce 1966 a hybatelem (movens spiritus) specializovaných oborů v českých zemích. Vždyť nebýt jeho osobnosti, klub specializovaných oborů by asi v té podobě, v jaké byl založen, asi nevznikl… Třetí odchod měl logiku, aspoň na povrchu. Pravoslav Kukačka odešel podporovat rozvoj poštovní historie a celin na Městský výbor SČSF, což bylo velmi záslužné. Konečně se našel gestor pro Prahu a Slávek vydržel dlouhá léta na této pozici ku prospěchu sběratelství. Je proslulý svou výdrží. Vždyť funkci jednatele klubu 00-15, nyní pobočného spolku SČF zastává již skoro 50 let! Ukažte mi v našich končinách takového druhého. A jakou kvalitní práci vykazuje! Zlí jazykové si však suškali, že byly i jiné důvody ve vztahu k předsedovi… Vztahy se v komisi dostávaly do polohy – „absolutní přízeň/mezní nenávist“. Pragmatismus jakoby vymizel.

Běžná práce se v těchto letech soustřeďovala na další agendu – pracovalo se na získávání údajů z různých úseků poštovní historie, sestavil se seznam pošt a byl připraven k otištění ve Zpravodaji, navazovaly se kontakty s ostatními existujícími zpravodaji. Nitky spolupráce se začaly navazovat. Pozornost se věnovala předběžným celinám a začal se připravovat Den poštovní historie 1980 v Kutné Hoře. Komise se chystala na účast na chystané Národní výstavě OSTRAVA 1980. Zahájily se práce na rukopisu polních pošt čs. vojsk (rukopis měl být hotov do konce roku 1983). Toto dílo mělo být prací autorů – Zd. Kvasničky, V. Fialy, M. Blahy a Vr. Palkosky.

V únoru 1980 se přihlásil ke spolupráci s komisí i Miroslav Langhammer a navrhl vytvořit sekci automatizace poštovního provozu. Komise jej designovala do funkce jejího vedoucího.

Rok 1980 byl vůbec rokem přílivu nových aktivních členů. U příležitosti výstavy MOST 1980 se přihlásil i nový člen Vladimír Bulíček a žádal navázat spolupráci s vedením komise, zejména na úseku katalogu pro výstavu. I při výstavě TEREZÍN 1980 komise byla aktivní. Přispěla do katalogu články.

Sběratelé se těšili na Den poštovní historie v Kutné Hoře. Čekal je bohatý program – seminář, schůzka sběratelů, nabídková soutěž, přednášky, schůze rozšířeného pléna. Na tut dobu dost progresivní forma práce sběratelské obce poštovní historie a celin.Tato forma se zachovala až do rozpuštění komise PHC v roce 1989.

Koncem roku došlo ke společné akci se slovenskými sběrateli. Na schůzi pléna KPHC SČSF přijeli ze Slovenska O. Gaťa, I. Tvrdý, J. Tekeĺ, V reprezentativním složení se začala projednávat agenda plánu práce na rok 1981 pro celé Československo, programy dalšího setkání, jurymanská sekce a publikační činnost. Komise dostala punc celorepublikového orgánu. Princip národních komisí byl zachován, ale celostátní působnost byla nadřazena. Svaz hledal stále svou koncepci a fungování.

Ve spolupráci se Svazem začaly práce na katalogizaci celin (za Svaz A. Dušek, za komisi Vr. Palkoska a V, Bortlík).

Den poštovní historie v Kutné hoře byl úspěchem zejména díky vynikající práci kolegů Formana, Kohouška, Schreibra a Veselého, organizátorů v místě konání. Tradice Dnů PH byla zahájena.

V roce 1981 nás čekal SOCFILEX v Bratislavě a na den 17. 10, byla stanoven termín Dne poštovní historie v Jihomoravském kraji.

Jak pokračovalo vydávání Zpravodaje KPHC? Od začátku roku 1978 došlo k velké změně. NASTAL ZLOM V KONCEPCI. Změnila se formální stránka ve vydávání zpravodaje – již ne cyklostyl, ale pomocí kovolistů s tím, že se mohly kvalitně tisknout i doprovodné ilustrace. Ale cdo bylo závažnější je skutečnost, že se vydával ústřední zpravodaj KPHC a dále několik zpravodajů některých sekcí. Jedním ze zpravodajů sekcí jsem dostal do vínku i já –zahájil jsem redigování a tištění zpravodaje sekce otisků výplatních strojů VÝPLATNÍ OTISKY. Zpravodaj KPHC zmizel a přejemenoval jsem jej´. Od ledna 197á se jmenoval „Poštovní historie“

Od latinského názvu „HISTORIA POSTALIS“ jsem na poslední chvíli upustil …. Ten jsem využil až u mých osobních stránek v roce 2016. Nicméně u názvů jsem neskončil. Později jsem přejmenoval tento zpravodaj na zpravodaj „POSTILIÓN. Ale to předbíhám. Příště tedy o zpravodajích, které jsem měl na starosti já.

Číst dál...

V NEJVYŠŠÍCH PATRECH SBÉRATELSKÝCH STRUKTUR ĆS. POŠTOVNÍ HISTORIE (3)

k NEJVYŠŠÍCH PATRECH SBĚRATELSKÝCH STRUKTUR ČS. POŠTOVNÍ HISTORIE (3)

HOZEN DO VODY ANEB UKAŽ, CO UMÍŠ

Ihned po Palkoskově pověření mé osoby redaktorství ústředního zpravodaje komise a po první (únorové) schůzi staronové komise specializovaných oborů (KSO) jsem se spustil do svěřené činnosti.  Nevadilo mi, že zápisy neobsahovaly oficiální jmenování. Zdůvodnil jsem si to, že nějaké důvody k tomu byly. Měl jsem slovo dezignovaného předsedy a to něco znamená. Později jsem se přesvědčil, že nikoliv. Naše setkání vyšlo nejčastěji z pracovních či časových důvodů. Situace byla povážlivá. O historii komise jsem věděl velmi málo, o tom, jak a kdo tiskne zpravodaj už vůbec nic. Redakční zásobník příspěvků nebyl a stejně, i kdyby byl, zel by prázdnotou. Sháněl jsem stará čísla zpravodaje, nebyla k mání...

Andělé strážní se našli. Antonín Vorlíček, tehdy při časté nepřítomnosti předsedy hybná síla rozvoje a činnosti klubu, mi poradil kontakt nad kontakty – dr. Karla všetečku, čelna klubu, vášnivého sběratele výplatních otisků a denních razítek, zejména pražských všech dob. Však Poštovní muzeum se pyšní jeho exponátem „Razítka Prahy“, které mohou návštěvníci vidět v přízemí v hlavní síni v několika ocelových rámech. Slovo dalo slovo a navštívil jsem jej v jeho vinohradském bytě, kde mne přijal v ušáku. Ulice se jmenuje U Kanálky, dům měl číslo 1, byt byl v přízemí. Obdržel jsem torza zpravodajů, která Karel Všetečka plnil seznamy výplatních otisků po roce 1945. Musela to být nesmírná práce. Bylo nutno otisky popsat, tisk byl cyklostylem, obrázky nešly tisknout. Seznamy doplňoval autor různými informacemi. Měl jsem představu. Byly to Zpravodaje z let 1970 – 1974. Pak se komise zastavila, existovala, ale nefungovala. Navíc Karel Všetečka postupně ztrácel zrak až úplně oslepl. Smůla, která by se filatelistovi neměla stát. Záliba skončila. Do dneška lituji, že v té době nebyly kompakty, snímek Karla Všetečky jsem si neudělal a při psaní mých memoárových knížek jsem na jeho fotografii nikde nenarazil. Druhým, který mi podal pomocnou ruku byl Václav Mahovský, sběratel R-nálepek a člen klubu 00-15. To byl ten, který ode mne přebíral matrice v konečné podobě a nosil je do svazové tiskárny k tisku. Poté mne informoval, že tisk je hotov a nejčastěji netříděný končil v balících v budově sekretariátu SČF v Celetné 26, kde jsem strávil čas jeho snášením a sešíváním. Poté jsem jej přenesl domů a po vložení do obálek na poštu. Nesmírná ráce pro jednoho člověka. Tak to vydrželo až do začátku 90. Let, kdy jsem se vzdal pozic v nejvyšších patrech čs. poštovní historie. Do dneška nechápu, že jsem neklekl.

Jak jsem se zmínil, problémem bylo, že v redakčním zásobníku nebyl jediný příspěvek. To byl velký problém. Porto jsem hned v prvním čísle oznámil výzvu k zasílání článků a informací. První číslo naplnili kolegové vedoucí sekcí a předseda svou klasifikací a informací o kutnohorské výstavě, která ten rok konala. Po výzvě jsem si nemusel stěžovat. Příspěvky začaly chodit. Nápomocný byl i Jiří Nekvasil, filatelista par excellence s milých vztahem k mladým. Velký publicista na témata, která nebyla stokrát opakovaná a okoralá. A vůbec nepsal nudně. Jestli někdo přitáhl mladé k filatelii, tak to byl on. Do dneška nechápu, proč cena za literaturu v české filatelii nenese jeho jméno. Byl to pojem a do dneška na něj všichni vzpomínají v dobrém.  Příspěvky začaly docházet, ale ouha. V první polovině roku 1976 Vr. Palkoska přišel s čistícím procesem, na jeho konci nebylo světelko za tunelem plným různých oborů specializovaného zaměření, ale klasifikace poštovní historie a připojené celiny. Došlo čištění této sběratelské a výstavní třídy. Řada oborů vypadla a my ztratili řadu osobností. Příkladně vypadly perfiny. Z toho byl smutný zejména náš tajemník Vojtěch Maxa, velká osobnost světa perfinů. Oficiálně se dozvěděl, že „perfiny nemají s poštovní historií nic společného, leda ty dírky…“. Do zatracení zmizely Lodní pošty známého sběratele Pražáka. A opět s vysvětlením: „Copak má Československo moře?“. Lodní pošty rakousko – uherského námořnictva, na nichž udělali slávu a kariéru sběratelé, které se dostali pod ochranná křídla poštovní historie o něco později. Analogické pohlednice byly též vyobcovány a hledaly střechu nad hlavou. Došlo ke kompletní a přísné čistce. Z oborů, které se nazývaly „obory na okraji – Am Rande Branchen“, nezbylo v nové komisi vůbec nic. Do dneška panuje řada nejasností, o čemý se můžeme přesvědčit na výstavách . Ale vraťme se ke zpravodaji a jeho osudu.

PRVNÍ ČÍSLO VYŠLO V ČERVNU 1976

První číslo pod názvem „Zpravodaj komise specializovaných oborů (poštovní historie a celin) vyšlo v červnu 1976, tedy takže více jak tři měsíce po znovuobnovení komise.

Nastal problém, kdo je obdrží. Adresář pomyslných členů komise asi dříve existoval, ale nebyl k mání. Prostě nebyl. Krajští gestoři ještě v té době neexistovali. Redaktor Filatelie ing. Vítězslav Houška mi otisk krátkou zprávu o vydání. Při té příležitosti jsme se s tímto milým a inteligentním člověkem seznámili a popovídali si. Nevím, ale měl jsem dojem, že si myslel, proč jsem do takové pozice vlezl. Jeho pohled byl tázavý, zeptal se až po letech, kdy nám byl velmi nápomocný při tisku Bouškových a mých katalogů ve Filatelistických sešitech. Píši o tom v nedávno vydané memoárové knize „Frankotypisté“. Povinné výtisky byly jasné, a že jich bylo. Musím však uvést, že i od kolegů z ostatních komisí a sekcí jsem poctivě dostával jejich zpravodaje, z nichž jen pramálo se dalo přetisknout či použít jako informace. Poštovní historie se nenosila. Až později s tím, jak tato třída získala vysoké postavení v rámci FIPu. Část produkce jsem rozdělil vedoucím sekcí pro jejich členy. A část jsem měl pohotovostně připraveny k rozdání na požádání.

První číslo bylo atraktivní, neboť nahrály mne čtyři okolnosti, které jsem využil až barnumsky:

1/ Rok 1976 byl rokem, kdy jsem si připomněli 450 let organizovaného poštovnictví v českých zemích, lup, a tučný nápis byl na titulce,

2/ Rok 1976 přinesl specializovanou výstavu – Celostátní výstavu specializovaných oborů (poštovní historie a celin) KUTNÁ HORA 1976, kde se velmi angažoval pozdější gestor poštovní historie a celin ve Středočeském kraji velký přítel Miroslav Forman. Tato osobnost, s kterým a ještě s Vojtou Maxou jsme tvořili nerozlučnou trojic, a nejen na výjezdem za poštovní historií. Do dneška si čtu jeho humorné krásné dopisy. Však jsou na čestném místě v mém osobním archivu. Ten byl jeden z hlavních, kteří se zasloužili o reklamu vycházejícího zpravodaje. Takže do filatelistického nebe zdravím, Mirku,

3/ Do prvního čísla přispěla sběratelská esa československých specializovaných oborů a čs. filatelie – Vr. Palkoska a zejména Vojta Maxa, Jiří Nekvasil a dezignovaný vedoucí sekce razítek ing. Emil Votoček, autor našich reprezentativních monografií razítek. Nepodceňuji ani ostatní kolegy – Mahovského, Boušku, Kukačku a další, ti byli též známí, ale mezi svými. To byla též síla podporovatelů, vždyť jen R-nálepkářů u nás v době, kdy jsem vedl komisi poštovní historie a celin jich byl skoro pět set. Tradice jew tradice a jména jako Papík, Kratochvíl a další ty též táhnou. Škoda, přeškoda, že v roce 2018 ukončili svou činnost…Své vykonal i ing. Miroslav Polišenský a jeho jméno. Jako předseda komise v předchozích letech sice moc nezazářil, ale historii poštovnictví rozuměl a navíc prospělo i jméno jeho bratrance, významného historika a publicisty,

4/ I nestor čs. filatelie, zakladatel a čestný předseda klubu 00-15, první předseda této komise a snad i několikanásobný místopředseda SČF Václav Nebeský udělal své.

Toto byly podpůrné faktory, na nich jsem však nemohl stavět. Vydávání zpravodaje se muselo podpořit prací všeho druhu jako u Sekorova Brouka Pytlíka.

Zpravodaj vyšel v rozsahu 23 stran, výtisku snad bylo několik set, to už si nepatuji. Poté, co jsem vše sestavil, zredigoval, přepsal na blány a předal k tisku. Nemilosrdná uzávěrka byla 21. 4. 1976, číslo spatřilo světlo světa v červnu 1976. Formát A4, tisk cyklostylem. Sám jsem zpravodaje snesl, dal do obálek, odnesl na poštu a odeslal.

Do dneška mám dvě krabice ohlasů, mezi nimiž je hodně z tohoto období. Někteří ze čtenářů se stali každotýdenními psavci. Nejvíce mi utkvěl v paměti pan Rudolf Kurian ze Slovenska. To bylo dopisů, to bylo příspěvků, řadu jsem jich otiskl. Navíc i mí kolegové mi je rádi předávali a to se škodolibým úsměvem. Slovenské příspěvky se tiskly v originále, nepřekládal jsem je, slovenština byla druhým jazykem v naší společné zemi.

OBSAH PRVNÍHO ČÍSLA

První číslo bylo dle mého názoru velmi reprezentativní. Některé příspěvky budu na sobním webu otiskovat. Vr. Palkoska napsal úvod, já jsem uvedl personální obsazení funkcí, předseda dodal klasifikaci. Přispěli i vedoucí sekcí a pochlubili se svými plány činností na rok 1976 – Polišenský (historie poštovnictví), Maxa (razítka poštoven), Kukačka (příležitostná a propagační razítka), Bouška (výplatní otisky), Mahovský (RN), Nekvasil (celiny). Otiskl jsem i informace o výstavě v Kutné Hoře a několik aktuálních zpráv. V. Mahovský přispěl tradičními změnami poštovního provozu. Vše v tomto čísle bylo – identita vydávající entity, činnost, program, filatelie, Filatelie bylo málo, ale takto sestavený zpravodaj musel vyjít. Zpravodaj byl vřele přivítán a lidé si začali psát o zpravodaje a řada z nich připojila i ofrankované obálky. To se stalo povinností v pozdějších dobách.

PŘEDSEDOVA SLOVA VŠE ZARÁMOVALA

Komise specializovaných oborů (poštovní historie a celin) obnovila po dvouletém odmlčení opět svou činnost. Obnovuje vydávání svého pravidelného Zpravodaje, jehož poslední číslo vyšlo koncem roku 1973. ….. Naším přáním je, aby Zpravodaj byl nejen zrcadlem činností jednotlivých sekcí (pracovních skupin), ale i jejich krajských skupin, aby v něm byly yuveřejňovány dílčí poznatky z jednotlivých sběratelských oborů, pro něž není místo ve svazovém časopise FILATELIE“.

CÍLE VELKOLEPÉ, ALE …. KDO NEZAŽIL, NEUVĚŘÍ GALEJÍM A OTÁZKA: VYDRŽÍME?

Cíle veliké, ale bylo s velkým „A“. Co autoři? Budou, vždyť příspěvky nehonorujeme ničím. Co příspěvky. Budou kvalitní? A budou vůbec.

Hodně pomohly poštovně historické aktivy, které se vzápětí konaly a nominovaní krajští gestoři. Po nějaké době začaly přicházet příspěvky.

S vděčností vzpomínám na první přispěvatele, rád je v dalších epizodách zmíním. Řada z nic zůstala věrnými až do roku 1989, kdy jsem tuto činnost ukončil předáním mého dítěte – zpravodaje „Postilión“ následovníkům z Českomoravské společnosti pro poštovní historii.

V příštích pokračováním přiblížím zpravodaje některými materiály a též se vrátím k práci komise.Nadšení jsem musel mít velké. Bylo jasné, že vše zabere mnoho času, někdy vše bylo nad lidské síly. Po každém zkompletování zpravodajů jsem šel liduprázdnou Celetnou ulicí ze sekretariátu, kde jsem si dost máknul, byl jsem obtížen plnými taškami s tím, že jsem i druhý den tužil svaly cestou na poštu. Odměnou byly díky některých čtenářů. A to mne drželo.

2 – 1/2019

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS