NEJVYŠŠÍ HORA CURYCHU A OKOLÍ

Ano, je to tak. Každé místo má svou horu nebo aspoň vyvýšený kopeček. Nejinak na tom je i Curych a jeho bezprostřední okolí. Tato hora se nachází ve švýcarském kantonu Curych a je součástí Švýcarské plošiny a pohoří Albis. Má výšku 870m.

Nazývá se Uetliberg a je známá též jako Üetliberg.

Rychle a pohodlně je dosažitelná jednak po silnici, ale populárnější je vlak S 10, který vyjíždí z nástupišť 21 či 22 Hlavního nádraží v Curychu. Dvacet minut a jste těsně pod vrcholem.Uetliberská železniční stanice leží 68 metrů pod vrcholem. Dráhu i nádraží vlastní dnes Sihltal Zürich Üetliberg Bahn. Poskytuje i další dopravní servis.

Uetliberská dráha byla postavena firmou Uetlibergbahn-Gesellschaft, která zahájila provoz na nádraží Selnau k vrcholku v roce 1875. V roce 1892 Sihltalské dráha byla otevřena další společností na trase Sihlwald – Selan. Po bankrotu této společnosti dráhu převzala v roce 1920 Bahngesellschaft Zürich – Uetliberg (BZUe) a o rok později tuto dráhu elektrifikovala. Dnes má dráha 9 stanic, depo v Giesshübelu, délku 10.3 km, převýšení 417 metrů. V roce 1990 došlo k prodloužení ze Selnau na Curyšské hlavní nádraží. Původní lokomotiva a vozy se původně nacházely v muzeu SZU, ale v roce 2008 jsou součástí leasingové smlouvy a jsou součástí expozice Švýcarského dopravního muzea v Lucernu. Uetliberské horské nádraží slouží jako provozní místnosti pro dráhu a v budově je i restaurace. Dopravu zajišťuje šest nových multivlaků vyrobených firmou Stadler Rail od roku 2013 zkušebně, a od roku 2014 na stálo.

Na vrcholku se nabízí panoramatický pohled na celé město Curych a Curyšské jezero z jedné strany, a na lesy a přírodu z druhé strany. Hora leží na hranici mezi Curychem a samosprávnými oblastmi Stallikon a Uitikon. Zajímavostí je, že vrcholek známý jako UTO KULM, je na území Stallikonu. I když je tomu tak, hora se považuje za horu Curychu. Hoře se říká Top of Zurich (Vtrchol Curychu). K hotelu vede Jelení stezka , kterou osvětlují Svítící jeleni(komplex osvětlení  z dílny umělce a architekta Bruna Webera 1931 – 2011). Cesta k vrcholu přibližuje i soustavu planet. Pod vrcholkem je ještě jedna restaurace s názvem Uto Staffel. Před tisíci lety se na těchto místech nacházelo pevnostní opevnění . Z vrcholkü lze sejít do různých míst vyznačenými turistickými cestami se zajímavým terény, které odmění turistu posezením v několika restauracích na trase.

Na vrcholu se nachází hotel Uto Kulm a dvě věže (rozhledna  vysoká 72m s platformou ve výšce 900m nad mořem, vystavěna v roce 1990 - údajně nejhezčí rozhledna Švýcarska, a Uetliberská televizní věž).

Uetliberg je příjemným zpestřením turistického pobytu v Curychu. Příroda, i když je ve městě, v tomto případě rozhodně vítězí. Aspoň u mne a u návštěvníků, kteří se každou půlhodinu či i častěji vystoupí z uetliberského vláčku a ponoří se do přírody. 

Pět citátů o přírodě nejen pro dnešní den

Decimus Iunus Iuvenalis (58 – 140),

starověký římský básník

„Příroda, cokoliv říká, je moudré“.

Galileo Galileu ( 1564 – 1642),

italský matematik, fyzik, filozof, astronom

„Příroda je neúprosná a nepodplatitelná“.

Hans Christian Andersen (1895 – 1875),

dánský autor, pohádkář, spisovatel, básník

„Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání“.

William Christopher Handy (1873 – 1958),

americký skladatel blues, hudebník

„Příroda byla mojí mateřskou školou“.

Jan Werich (1905 – 1980),

český herec, dramatik spisovatel

Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel díky přírodě, nezachová si je v kolenou“.

Až mýtickým symbolem a pitoreskní turistickou atrakcí, kde se zastaví snad každý pro neobvyklý snímek, je zatopená zvonice, která vyčnívá nad hladinou jezera Reschensee. Jezero je součástí krásné přírody v hraničním regionu Vinschgau na západě jižního Tyrolska (Südtirol). Poblíž se nachází například nejmenší město dnešní Itálie s názvem Glurns/Glorenza a známé město Meran. V tomto kraji lze ochutnat lahodné meruňky, zakousnout místní specialní chléb (paarlbrot) či se jen pokochat pohledem na Ortler a krásnou přírodu. Nejde ani vynechat vinné sklípky a vinné dvorky.

I historie tohoto místa je více než zajímavá. Po zátopách v roce 1855 se  rozhodovalo o stavbě přehrady a vytvoření rozsáhlého jezera. Několikrát se začalo, několikrát se přestalo (1920, 1947). Do rozhodování o stavbě přehrady se vložil i Benito Mussolini. Nakonec záležitosti nabraly pro zde žijící obyvatele smutný konec. Projekt přehrady byl schválen a přehrada se postavila v letech 1949 - 1950. Byly problémy s kompenzacemi pro místní obyvatelstvo, polovina z nich tento kraj opustila. Pod vodu zmizely čtyři vesnice. Připomínkou, že dole na dně jezera jsou zbytky vesnic, je právě z vody vyčnívající zvonička z roku 1300. Memento jako varovný prst. Zároveň připomínka, že tu kdysi žili a hospodařili lidé. Podobných míst je na světě více...