HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

ČAS ZAČÍT BILANCOVAT

ČAS ZAČÍT BILANCOVAT

 

Píše se rok 2019 . Výplatní stroje vyplácejí svými znaky – výplatními otisky na našem území poštovní zásilky již dlouhých devadesát tři let, do stovky zbývá pouhých sedm let. Nastal čas na bilanci přítomnosti výplatního stroje a sběratelství výplatního otisku. V mnohých ohledech je to poučné a ukazuje to na mnohé. Volným stylem se zmiňme o některých aspektech, které jsme si ani při získávání výplatních otisků, vytváření zásadních článků a katalogů, organizování výměnných a celostátních odborných schůzek ani neuvědomili.

Dnes se podívejme na uplynulých devadesát tři z hlediska vytváření entit, které mnohdy sklouzly do individuálního sběratelství, kdy mnoho sběratelů chtělo sbírat, ale tažný kůň organizovaného sběratelství jaksi nebyl přítomen. O to víc se netušená síla a potence sběratelů vzedmuly, když se našli obětaví tahouni, kteří „vydupali výplatní otisky (dříve frankotypy“) z prachu filatelistického zapomnění a filatelistického povržení“. Ba co víc, dotáhli tento obor mezi uznávané směry československé a české poštovní historie do „lepší“ společnosti klasických oborů. I přes to, že dlouhá léta se sběratelé a vystavovatelé exponátů výplatních otisků nemohli dostat ze stříbrné klece (rozuměj: klece, kde se dostávají i za velevýkony a rarity tohoto oboru maximálně velké stříbrné medaile, a to ještě s odřenýma ušima). O bonusu ve formě cen už ani nemluvím, nepamatuji se, že by nějaký exponát dostal k medaili i cenu. I kdyby obsahoval materiálový či typologický objev. Naproti tomu jako kontrast působí exponáty, které vynechají období výplatního otisku, ač sebeobjevnější či logicky sebenutnější, a vystavovatelé si odnesou malou zlatou či velkou pozlacenou i přes tuto díru ve struktuře jinak zajímavého exponátu. Existuje pro to řada důvodů, jeden byl nastartován už počátkem 30. let a jmenoval se „spor o frankotyp reprezentovaný“ na jedné straně duem Hirsch/Franěk, a na druhém duem Lešetický/Jonáš. Některé závěry slovutných odpůrců byly zbytečné a nemístně ostré (slušně řečeno).

Po úvodu zpět k bilanci. Sestavil jsem si tabulku deseti období, kde se prolínaly období takto charakterizované:

A/ Hluché období, kdy se sbíralo individuálně, pokud vůbec,

B/ Hluché období, kdy se sbíralo individuálně a kdy osamocení se útržkovitě snažili o zvýšení odbornosti zájemců (vlastními katalogy, občasnými články, přednáškami, semináři apod.),

C/ Organizované období, kdy se vytvořila organizovaná základna, bez podpory intenzivního zvyšování odbornosti,

D/ Organizované období, kdy se podporovala jen odborná činnost bez podchycení organizované základny,

E/ Organizované období, kdy se podporovaly jak organizování členstva, tak zvyšování jejich odbornosti.

Konkrétně:

1926 – 1931     A+B   Výplatní stroj uveden do provozu, našli se jedinci, kteří začali shromažďovat výplatní otisky, ojediněle se vytvářely první seznamy či první pokusy katalogizace,

 

1931 – 1935     E       Stolní společnost sběratelů příležitostných razítek a frankotypů (Lešetický, později Jonáš), která po smrti Lešetického volně přešla do Odboru frankotypů Klubu českých filatelistů (Jonáš, později na konci Kvasnička) – první vrchol čs. sběratelství,

 

1935 – 1966     A     neexistovala organizovaná entita, postupně skončily přednášky, začaly mizet články z odborného tisku, vytvořil se dojem, že se výplatní otisky nesbírají, článků ubylo, Cibulkův článek v době Protektorátu byla velká výjimka, světlým okamžikem bylo založení současného Klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů 00-15 (tehdy pod jiným názvem), který poskytl stříšku pro vyznavače výplatních otisků, ale v omezené míře, sbíralo se individuálně, i když intenzivně (příkladem je M. Marek, který si sestavil vzorný katalog své sbírky a vysbíral cenné kousky). Od sbírání odradily různé důvody (okupace, válka, nástup komunistických pořádků, a světe div i revoluční změna výplatního razítka otisku – od uznávaného a sbíraného „motýlka“ či „větrné růžice“ na „pseudoznámku“, zhoubné zhoršení kvality otisků – nekvalifikovaný personál na poštách, nedostatek originální barvy, zestátnění aj.),

 

1966 – 1970 (1972)     E     hlouček vyznavačů výplatních otisků (Všetečka, na Slovensku: Hallon aj.) byli organizováni v rámci Komise specializovaných oborů, vydávali i zpravodaj a psali články, shromáždili okolo sebe první vyznavavače těchto artefaktů), Komise (1. Palkoskova) byla rozpuštěna,

 

1976 – 1989   E   byla založena staronová komise specializovaných oborů (později komise poštovní historie a celin, a ještě později jen komise poštovní historie), tzv. 2. Palkoskova komise, zprvu na asymetrickém modelu, později na plně respektovaném modelu, v jejím rámci založena sekce otisků výplatních strojů, od roku 1985 pracovní skupina sběratelů výplatních otisků při sekci dopravy poštovních zásilek, tahouny byli : Bouška, Leiš, později Novák, Janů, Stříteský, Kyzlink – druhý vrchol sběratelství, dalo by se jej nazvat supervrchol, vykonalo se vše, co bylo potřeba, zájem o sběratelství dostáhl počtu skoro 200 coby organizovaných,

 

 

1989 – 1995     D       založena nezávislá Stolní společnost sběratelů výplatních otisků, tahouny byli Janů, Leiš, Novák, odborná činnost byla povýšena nad organizování členstva,

 

 

1996 – 2012   D   výplatní otiskáři přednášeli o svém oboru docela i pravidelně v rámci přednáškových cyklů – jednak zmíněného KF 00-15, jednak v rámci cyklů Městského výboru SČSF

(o to se stadali Kukačka, Čechák a přednášející),

 

2013 – 2019   D   s příchodem internetu byly zřízeny webové stránky KF 00-15 a později specializované stránky věnujících se modrým výplatním otiskům a výplatním otiskům všeobecně, vytvořil se neformální okruh přispěvovatelů, kteří hlásily nové modré otisky (trvá dodnes), web zveřejnil z pera několika autorů katalogy, typologické seznamy, studie, řad článků, která dosáhla čísla několika stovek, přispívalo i zahraničí, tahouni: Leiš, Marko, Toto období se dá nazvat třetím obdobím vrcholu, který umožnily zejména technické vymoženosti své doby. V rámci klubu zaznělo několik specializovaných přednášek o výplatních otiscích. Existuje i web www.vyplatniotisky.cz, který zřídil j. Marko. Web modry.kf0015.cz přináší novinky ze světa českých modrých otisků.

 

2019 - ???     Kéž bychom se dočkali období označeného jako „E“. Jinak všechna čest a sláva individuálnímu sběratelství, které pokračuje…

 

I když sběratelství v průběhu více jak devadesáti let bylo různorodé – nezávislé, závislé v rámci  pevných struktur, odborné, klubové, individuální, přesto byl tento pelmel přínosný – obor se vydupal z prachu, stabilizoval, rozšiřoval, studoval do hloubek a zanechal znatelnou stopu v poštovní historii našeho území.

 

 

 

8/11/2019

ILE

 

 

Číst dál...
  • Zveřejněno v ZÁLIBY

Historie chybných názvů

Historie chybných názvů

Španělé v Jižní Americe. Historie objevů a objevitelé je velmi zajímavá kapitola světové historie. V roce 1499 španělský objevitel Alonso de Ojeda a kompatriot Amerigo Vespucci zpozorovali místní obyvatele žijící v domech podél pobřeží a břehů řek. Zemi Venezuela pojmenovali na základě tohoto pozorování názvem "The Little Venice" -  "Malé Benátky".

Španělská tradice názvů zemí na základě chybných či falešných pozorování jde zpět tisíce let. Dávné národy, předchůdci objevitelů našli země  západně od Středozemí před 3000 lety. Objevili zvířata podobná velkým myším a pojmenovali objevenou zemi  "i-shapan-im" - "Ostrov Hyrax". Když došlo na římskou nadvládu, tento název byl modifikován na zemi "Hispania" - "Španělsko". Z těchto "velkých myší" se vyklubali králíci.

Tak došlo na názvy měst a zemí, které vznikly z chybných interpretací a falešných pozorování. I to je součást historie a vývoje lidstva.

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS