HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

ŠUMAVOU ZA POŠTOVNÍ HISTORIÍ

Šumavou za poštovní historií

„Jsem dítě těchto hor, syn tohoto lidu, prožil jsem v jeho středu krásné, zlaté mládí, spolu s ním jsem se radoval i trpěl, znal tlukot jeho srdce a tep přírody, a ta, i když drsná a nehostinná, mi přece jen byla milující matkou, která je nám tím dražší, čím je chudší.“

                                                                                     Karel Klostermann o Šumavě

Šumava, jedna z nejkrásnějších oblastí naší vlasti, tvoří přirozený val na jihozápadě Čech, jejichž byla vždy součástí. I v této drsné, ale překrásné krajině žili lidé, a nebylo jich málo. Tento region kdysi žil plnohodnotným společenským hospodářským a kulturním životem, jejichž součást byly i poštovní služby. Oblast však prošla historicky velkými změnami. Po odsunu německých obyvatel po II. světové válce, došlo ke zničení mnoha obcí a samot. V obcích často lehly popelem kostely a další významné budovy. Památná místa byla srovnána se zemí. Na zrušených hřbitovech se postavily mohutné hotely. Turistická místa jako mávnutím proutku ztratila svou klientelu a přístup k nim byl zamezen závorami a lidskou ostrahou. Dnes jen stromořadí, základy domků a remízky nám připomínají, že zde bylo lidské osídlení. Navíc vzrostlé lesy zaplnily prázdná místa.

Informací o tehdejším životě a funkci společnosti je zoufale málo, zbývají jen archivy, pamětníci, staré fotografie a pohlednice a … artefakty poštovní historie. Z dopisů, pohlednic, poštovních poukázek se dovídáme, jak šel v této oblasti život. To, co se dovídáme jsou však jen střípky, ze kterých úplnou mozaika nelze vytvořit. I existující publikace o Šumavě, kterých se za uplynulých dvacet, dvacet pět let vyrojilo nepřeberné množství se opírají o osobní vzpomínky, korespondenci, zápisky, dohady apod. Filatelistických a poštovně historických prací je poskrovnu. Nicméně chyťme se alespoň toho, co existuje, i když pramenů a zdrojů je zoufale málo. I za to málo buďme vděčni a vydejme se Šumavou cestou poštovní historie.

Ze všeho nejdříve si však prolistujme publikace o Šumavě, průvodce a knihy zajímavostí. Podívejme se do Votočkových monografií razítek a pohleďme do katalogů výstav z jižních a západních Čech, zda bychom neobjevili články o Śumavě. Oprašme i vzpomínky na rozhovory s přáteli filatelisty, kteří Šumavu milovali.

Jak začaly putovat Šumavou první zásilky? Byla to Zlatá stezka, která byla svědkem přepravy zpráv a zásilek na hřbetech soumarů. Tato přeprava byla zpočátku nepravidelná, organizovaná vznikla až později. Podle autora knihy „Javorná – zapomenutý kout Šumavy“ od autora Viléma Kudrličky soukromá sběrna dopisů v Sušici existovala již v roce 1770. Vedl ji jistý Václav de Angelis. Posel nosil dopisy do Horažďovic, kde byla již tehdy poštovní stanice. V roce 1798 byla zřízena v Sušici úřední listovní sběrna (podřízena Horažďovicím). Tu vedl do roku 1824 Jan Anger a poté jeho syn Jan KAJETÁN Anger, který dostal v roce 1839 titul „c.k. sběratel dopisů“. Sušická sběrna zajišťovala dopravu korespondence, zatížená psaní a malé balíky“. Poslíček putoval mezi těmito dvěma msty dvakrát týdně, poté každý den (od roku 1844). V roce 1845 byla zřízena jízdní pošta. V roce 1867 byla sušická sběrna povýšena na poštovní stanici (sídlila na náměstí v objektu č. 2, nyní již budova neexistuje). Sušická pošta měla na starosti 232 vesnic, osad a samot – Železnou Rudu, Annín, Dobrou Vodu, Modravu, Prášily, Velhartice, Stachy, Srní, Zdíkov a jiné. Kroniky zachytily stav, jak byly zásilky doručovány. Poslové ze Sušice nechodili, zásilky si odebírali v Sušici obecní poslové či samotné obyvatelé. Postupně byly zřizovány poštovní úřady v dalších městech a obcích (viz dále). Rychlosti doručování a zlepšení komfortu při doručování hodně pomohlo zřízení pošty v Kašperských Horách (1850). I další rozhodnutí poštovní správy vylepšily tuto situaci, např. zřízením pravidelné dopravy do Železné Rudy (1863). Kariolka vyrazila ze Sušice v 14.15 hod. a do Železné Rudy dorazila ve 20 hodin večer. s tím, že druhý den brzo ráno vyrazila na opačnou trasu do Sušice. Tuto službu dle kronik zajišťoval Postkodl, což byla přezdívka pro Karla Oppova ze Sušice. Přibyly i další zastávky (viz dále). Vlak hodně pomohl odstranit tuto složitou cestu ze Sušice přes Hartmanice, Petrovice, Hůrku a zpět, kde byly zřízeny též poštovní úřady v pozdějších letech.

Dopisy do šumavských vísek se doručovaly před zřízením poštovních úřadů různými způsoby – do Srní před rokem 1870 např. z Kašperských Hor.

Úřední poštu (např. soudní) doručovali vlastní soudní poslové, kteří absolvovali složitou cestu. Působivě píše o tomto doručování ve svých románech Karel Klostermann (viz jeho povídka Odyssea soudního sluhy , kde je líčen osud sluhy Mastílka).

Poštovní služby slouží oblastem, kde je soustředěn průmysl či další významné hospodářské odvětví. Šumava se stala hlavně oblastí pro rozvoj sklářství a dřevařského průmyslu. A nesmíme zapomenout na turistický ruch. Ty zcela jistě ve větších centrech vyžadovaly zřizování pošt. Koncem 19. a začátkem 20. století takovými centry byly Vimperk, Kašperské Hory, Železná Ruda, Volary, Stachy a jiné, ale i střediska v předhůří Šumavy. V těch dobách bylo v této oblasti 38 pošt a 18 poštoven. Uvádí to alespoň významný filatelista a milovník Šumavy Jiří Nekvasil. Počty pochopitelně kolísaly a ke značnému snížení došlo po roce 1945. I nadále trend byl klesající. Velkou zajímavostí je i počeštění německých názvů a liší se názvy obcí a tudíž i pošt ve srovnání s obdobím před, během a po I. světové válce a v meziválečném období včetně zabraných území. Vydejme se virtuálně po různých místech Šumavy s panem Schafhauserem, pošťákem z Hartmanic, který roznášel poštu nejen v tomto místě, ale i v širokém okolí, pochopitelně s notýskem v kapse, kde máme údaje získané od ing. Emila Votočka či Jiřího Nekvasila.

Jak se hospodářský rozvoj zobrazil ve vzniku pošt? Fakta si přibližme následující chronologickou kronikou. V některých případech historické prameny uvádějí jiná data než ing. Votoček (např. vznik poštovního úřadu ve Kvildě - i pro Horskou Kvildu - se uvádí rok 1867, u Srní máme též duplicitní rok 1870).

1. 3. 1850     založena první šumavská pošta ve Strážném (Kuschwarda, Kunžvart, od 1. 4. 1955

                       Strážný). První razítko této pošty bylo ještě z doby předznámkové.

15. 8. 1850   založena druhá šumavská pošta v Kašperských Horách (Bergreichenstein)

1851               Horní Planá (Oberplan)

1858              Frymburk (Friedberg im Böhmen)

1863               Železná Ruda 1 (Eisenstein)

1865               Volary (Wallern)

1868               Černá v Pošumaví (Schwarzbach im Böhmerwalde, později Černá na Šumavě či Černá

                       v Pošumaví )

1869               Hartmanice (Hartmanitz), Hojsova Stráž (Eisenstrass), Horní Vltavice (Obermoldau),

                       Křišťanov (Christiansberg), Kvilda (Aussergefild – též 1867), Záblatí u Prachatic (Sablat,

                       později

                       Záblatí na Šumavě, v období od 2. 12. 1946 do 31. 7. 1953 přeměna na poštovnu, pak

                       opět pošta), Zdíkov (Gross Zdikau), Želnava

1871              Zvonková (Glöckelberg), Ćeské Žleby (Böhmisch Röhren bei Prachatitz)

1872               Čachrov (Čachrau), Dešenice (Deschenitz-Dešenice), Dolní Vltavice (Untermoldau,

                       Unterwuldau), Prášily (Stubenbach)

1873              Rejštejn (Unterreichenstein), Šumavské Hoštice (Huschtitz-Hoštice u Vimburku), Srní

                         (Rehberg im Böhmerwalde – též rok 1870)

1874               Petrovice

1878               Železná Ruda 2 (Eisenstein Bahnhof)

1883              Stachy (Stachau)

1886               Hůrka na Šumavě (Hurkenthal)

1888               Javorná (Seewiesen-Zejbiš)

1892               Špičák (Spitzberg), Rychnůvek (Deutsch Reichenau)

1894               Stožec (Tusset), Želnava nádraží (Salnau Bahnhof)

1902               Borová Lada (Ferchenhaid)

1907                 Zbytiny (Oberhaid)

1913                 Knížecí Pláně (Fürstenhut), Zhůří (Haidl am Ahornberg)

1953                 Nová Pec

Jak již bylo řečeno v předchozím textu, Šumava hostila 18 poštoven. Časem prodělaly různý vývoj. Byly zrušeny a staly se z nich poštovní úřady. Některé zanikly během let 1938 1945 a nebyly po válce již obnoveny. Na některých místech byly otevřeny nové. Historie poštoven je velmi zajímavé a je kolem nich hodně nejasností. Nejznámější poštovny byly na turistických místech jako například poštovna Černé jezero (Špičák).

Region Šumava měl i zajímavou historie, pokud se týče razítek. Po záboru se oblast stala součástí Německa. Jak uvádí Jiří Nekvasil: „…všechny šumavské pošty obdržely dřevěná kulatá razítka, která zhotovili žáci volarské dřevařské školy…. dnes jsou velmi vzácná a používala se do konce roku 1938….“. Tato razítka byla vystřídána razítky říšskoněmeckého typu, které známé po úpravách či bez nich z let 1945/47.

Koncem 19. století si cestu na Śumavu našly i první vlaky a s nimi i vlakové pošty . Škálu dopravních prostředků doplnily později i automobilní pošty. Sběratel má ve sbírce i otisky příležitostné, které se používaly pří různých akcích na Šumavě.

Poštovní zásilky začaly být vypláceny i otisky výplatních strojů, ať to jsou firemní či otisky institucí a organizací anebo otisky pošt. K masivnímu používání výplatních strojů však došlo až po skončení II. světové války v souvislosti s rozvojem průmyslu. Jedním z prvních míst, kam se dostaly do výplatní stroje do firemních podatelen, byla Sušice (v roce 1946 firma Chemisolo a v roce 1945 firma Schwarzkopf, továrna usně, obuv a řemeny) a Vimperk (v roce 1946 firmy Konopra a Továrna na prádlo). Poštovní úřady na Śumavě začínaly být vybavovány postupně zejména tzv. žehličkami (výplatní stroje Postalia, koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let 20. století – např. Železná Ruda, Vimperk, Sušice, Kašperské Hory). Větší města v Pošumaví či v Předšumaví měly škálu bohatší – zde se objevily i výplatní stroje Francotyp.

Výplatní otisky v letech 1938 – 1945 měly vzor říšského výplatního razítka a denní razítka pochopitelně nesly jen německé názvy a měly podobu říšských znaků – dvoukruhového razítka s můstky). Najdeme je však jen ve větších centrech.

Poštovní zásilky zejména z této oblasti a míst turistického ruchu byly oráženy jako suvenýry tzv. kašety – přídavnými (turistickými) razítky hotelů, horských chat, hostinců, restaurací, nověji informačních středisek apod. Ve své sbírce eviduji první tato razítka nepoštovní povahy již z konce 19. století a to nejdříve z německých oblastí Bavorského lesa a později i z české části Šumavy. pestrost a bohatost razítek je nepřekonatelná. Některé mají i vynikající estetickou úroveň a jsou vhodným doplňkem celistvosti. Kašety se otiskovaly zejména na pohlednice.

Když hovořím o pohlednicích, rád se o nich zmíním, ale bohužel jen v souvislosti s poštovními motivy. Těch je na pohlednicích žalostně málo. Vydavatelé se na objekty poštovních úřadů až na výjimky nesoustředili. I zobrazených dopravních prostředků šumavských míst je málo. Jednalo se hlavně o autobusy. Výjimky však potvrzují pravidlo. První pohlednice ze Šumavy se objevily koncem 19. století. Barevné litografie obsahovaly dvě až čtyři obrázky zprvu okolí Železné Rudy a Černé jezero. Zprvu texty byly německé, poté též české (Gruss aus Eisenstein – Pozdrav ze Śumavy). První pohlednice inicioval majitel penzionu Prokop na Špičáku. Svou účast na jejich vydání a prodeji mělo nakladatelství Scheier a Lux Vídeň, Karl Schwidernoch Vídeň a Ludwig Krieger ze Železné Rudy. Dále se objevily kolorované pohlednice (kolorace E. Velim, Praha).Pak začali vydávat fotografické pohlednice dva fotografové z Českého Krumlova – Josef Wolf a J. Seidel. Polednice vydávali o roku 1899 též Jan Tatzl ze Železné Rudy aj F. Langhans z Prahy. I další nakladatelé z Německa začali pohlednice vydávat (Mnichov, Drážďany, Norimberk, Regen). Nelenili ani majitelé šumavských hotelů a penzionů a na trh přišli se svými pohlednicemi : Reinhold Pokorny, Černé jezero, Jaroslav Lukavský, majitel hotelu Praha v Železné Rudě, Josef Böhm, majitel restaurace na železnorudském nádraží a Jan Prokop na Špičáku. Ani vydavatelé v Sušici nelenili (papírnictví A. Pavlová, knihkupectví Joži Pospíchala). I Vimperk měl svého fotografa Kopeckého, v Sušici fotografování Šumavy zajišťovala též rodina Quastů (Konrad Ferdinand Quast a Gustav Adolf Quast). Věnovali se hlavně fotografiím. Výstižně vyjádřil funkci pohlednic nakladatel Joža Pospíchal z roku 1938:“Bylo mi jasné, že hlavně názornou propagací krásných šumavských partií a vybudováním ubytoven pro turisty zpřístupníme náš kraj turistům.“.

Šumava má i další zajímavosti, které popisuje literatura včetně našich webových stránek. Zmiňovali jsme se o štědrovečerní katastrofě letadla v naději, že letadlo mělo na palubě poštu, do dnešního dne se však tato domněnka neprokázala. Nad Šumavou přeletěla i německá vzducholoď. Nad Prachaticemi se objevil 3. 12. 1938 a byla viděna na Šumavskými Hošticemi a Vimperkem. Bohužel nepřistála. Šumava má i svou historii v autobusové dopravě. První spojení autobusem Saurer bylo na trase Vimperk – Pasov (1906). Až do I. světové války se tato doprava rozšiřovala. Na říjen mělo ředitelství pošt a telegrafů naplánováno v této oblasti 14 autobusových linek (Vimperk – Kvilda, Vimperk – Kašperské Hory atd.). tyto plány padly, ale autobusy se na šumavské silnice přesto dostaly. Dne 15. 10. 1918 řidič Mikšovský svůj autobus Laurin a Klement přivezl z Vimperka do Kašperských Hor. Do dopravy se zapojily různé společnosti – Československá poštovní automobilová doprava (ČPAD), další soukromí dopravci (Vastl Stachy, Jan Bárta Lhenice, Jan Mrkvan Záboří) , svůj díl dopravy autobusy převzaly i Československé státní dráhy (ČSD) – první linka byla na trase Kvilda – Vimperk – Prachatice v roce 1933. Spojení později pro vysoké jízdné zaniklo. Monopol autobusové dopravy v roce 1949 převzala Československá státní automobilová doprava (ČSAD) a soukromé dopravce zlikvidovala. Stali se z nich v mnoha případech řidiči autobusů ĆSAD.

Přesto, že Šumava byla a je zajímavou součástí naší republiky pro svou krásu přírody, hezké přírodní partie, zajímavosti a historii s kultovními místy architekturou (dokonce i poštovní – viz např. budova pošty v Železné Rudě) a technickými a památkami, a nemá poštovní historii vyšperkovanou poštovními cestami a dalšími poštovními zajímavostmi, přesto může i poštovnímu historikovi nabídnout řadu zajímavostí. Ať již historicky či ze současné doby.

Zdroje: 1/ Votoček Emil, Monografie československých známek, Česká poštovní razítka od nejstarších

                 dob do roku 1918, XIII. a XIV. díl, Praha 1975 a 1978,

             2/ Nekvasil Jiří, Pošta v chráněné krajinné oblasti Šumava, Sborník poštovní historie jižních

                   Čech, 200 let pošty Písek, Písek 1979

             3/ Záruba Vladimír, Koblasa Pavel, ŠUMAVA místopisný slovník, vlastním nákladem, České  

               Budějovice 2000

             4/ Leiš Ivan, Seznam otisků pošt 1946 – 1976, Zpravodaj poštovní historie a celin (na

                 pokračování v různých číslech), Praha 1977

             5/ Bouška M, Leiš I., Katalog výplatních otisků z území Československa 1926-1939 a 1945-48,

                  Filatelie , příloha Filatelie – Filatelistické sešity 1979 a 1982/83

             6/ Leiš Ivan, Katalog turistických razítek Śumavy (rukopis), Mechov 2005

             7/ Leiš Martin, Šumava na pohlednicích ateliéru WOLF, Hostivice 2015

           8/ Kolektiv autorů, 100 zajímavostí ze staré Šumavy, díl I., II., III., IV. Plzeň 2010., 2011, 2012,

                 2013

             9/ Kroniky Srní, Sušice a dalších obcí

         10/ Kudrlička Vilém, Javorná – zapomenutý kout Šumavy, Praha 2005

Psáno pro www.kf0015 a přidáno: 4. 11. 2015    

ILE

 

Číst dál...

PRAŽSKÁ SOUKROMÁ MALÁ POŠTA

PRAŽSKÁ SOUKROMÁ MALÁ POŠTA

Od neznámého autora

Právě před 10 lety byl v katalogu Světové výstavy PRAGA 78 uveden článek známého publicisty a odborníka p. Heinricha Himmela ze Št. Hradce o tzv. soukromých malých poštách ve Vídni, Praze a Št. Hradci. Autor zde shrnul to nejpodstatnější, co je o těchto zajímavých poštovních institucích dosud známo. Uvádí, že dosud známe velmi málo dopisů podaných na soukromé malé poště v Praze a přeje sběratelům hodně štěstí k nálezu dalších dokumentů.

Domnívám se tedy, že bude užitečné ohlédnutí na uplynulých 10 let, co je v tomto zajímavém oboru nového. Nezajímá to totiž pouze sběratele u nás, ale zájemci a sběratelé jsou i v zahraničí, protože spojnici tvoří osoba zakladatele malých pošt Francois G a r c i e, původem Holanďana nebo dle jiných pramenů Francouze, který pravděpodobně zkušenosti přebíral u Josefa Hardyho, zakladatele vídeňské malé pošty, které uplatnil založením malé pošty v Praze a později i ve Št. Hradci.

Pražská malá pošta fungovala od svého založení 1. 8. 1782 až do jejího zrušení r. 1820 poměrně krátce a to je ještě k upřesnění její činnosti třeba rozděliti funkční období na tři části:

I. Od uvedení do provozu 1. 8. 1782 do r. 1784, kdy tato malá pošta fungovala opravdu jako s o u k r o m á pod vedením majitele Fr. Garsie,

II. Od r. 1784 do 1819 byla činnost soukromé malé pošty dle nařízení sjednocena s činností státní pošty na Malé Straně, a tím se vlastně ztratil charakter s o u k r o m é pošty,

III.Období od r. 1819 do 1820, kdy byla tato pošta zrušena, jest plné nejasností o jejím provozu, protože 23. 2. 1819 vydává české místodržitelství v Praze nařízení o znovupronájmu pražské malé pošty na dalších 10 let. Nařízení je podepsáno hrabětem Frant. Kolovratem.

Již první pohled na toto rozdělení napovídá, že nejzajímavější charakter bude ono první kratičké období, protože právě so u k r o m ý charakter této instituce osobně spravované majitelem je to velikou zvláštností a výjimečností. Vždyť co úsilí bylo státem vynaloženo alespoň na částečnou likvidaci monopolu hraběte PAARa, kdy byla pošta zestátněna r. 1722, a co starostí přinášela v té době akce spojená s výkupem dědičných pošt, tedy od soukromých osob. Zřízení malé pošty tedy nijak nezapadá do tehdejšího vývoje. Navíc překvapuje skutečnost, že v době, kdy je jediný poštovní úřad v Praze na malé Straně, zřizuje se jako druhý v Celetné ul. č. 14, a to soukromého charakteru.

Obraťme však pozornost k dokladům, které se z provozu této malé pošty zachovaly. Není jich mnoho. Nejvíce dopisů pochází z druhého období. Malá pošta od počátku používala při podání dopisu razítka, ze kterých je nejznámější ono písmeno „P“ v kroužku. Nevím, kolik dopisů s tímto jistě vzácným razítkem dnes existuje, ale mně je jich známo pět. To sice není nijak rozhodující, ale uvádím to proto, že jsem zjistil na těchto příkladech dobu podání rok 1789 a později. Jeden z nich je v rukou zahraničního sběratele, ostatní ve sbírkách našich sběratelů. Jistě, že není vyloučen nález dalších. Veliké překvapení ovšem bylo, když rakouský sběratel oznámil nález dopisu podaného na malé poště v Praze s adresou do Klatov z roku 1789, který neměl písmeno „P“ v kroužku, ale písmeno „G“. Tím vyvstala otázka, jestli pražská malá pošta neměla i další písmenková razítka. tak, jak tomu bylo u vídeňské a později i u malé pošty ve Št. Hradci. A opravdu došlo k dalšímu nálezu dopisu, který nesl podací razítko malé pošty v Praze s písmenem „D“. Šťastným nálezcem byl tentokráte náš sběratel.

Z třetího časového období 1819 – 1820 jsem doposud o žádném nálezu dopisu pražské malé pošty neslyšel a není mi známo, jestli vůbec k reaktivaci malé pošty v tomto období došlo, když roku 1820 bylo nařízeno malou poštu v Praze zrušit.

Z hlediska vzácnosti dokumentů i provozu malé pošty je ovšem je ovšem období od r. 1782 do 1784, kdy poštu spravoval soukromý podnikatel a zároveň poštmistr Fr. G a r s i e. Zachoval se pravděpodobně jen jediný dopis s razítkem „P“, který byl podán na soukromé malé poště v Celetné ul. roku 1783. Dopis jest privátní, podaný na adresu do Levoče a je mi známa jen fotokopie uvedená v příručce ing. Edwina Müllera z roku 1960 (str. 79).

Rok po výstavě PRAGA 78 uveřejnil přítel Votoček (FILATELIE 1979/18) vzácný nález dopisu podaného na soukromé poště 24. 7. 1783, který je adresován do Kynšperka nad Ohří, avšak není opatřen žádným z písmenkových razítek, ale je na zadní straně opatřen černým otiskem p e č e t i d l a soukromé malé pošty. Taková pečetidla mívali poštmistři „V šuplíku“ pouze pro pečetění úředních dopisů ve styku s nadřízeným úřadem anebo pro odbaven peněžních dopisů. Takové pečetidlo vlastnil tedy i Fr. Garsie a použil jej v tomto případě jako razítka. Tento otisk pečeti zařadil Votoček do druhého dodatku ku své monografii mezi razítka úřední a vysoce jej hodnotí 2000 body. Dopis předložil Votočkovi náš sběratel a když jsme nad tou vzácností při mé návštěvě u ing. Votočka společně o možnosti dalších nálezů, nenapadlo nás ani ve snu, že by se mohl najít podobný dopis, ale s originálním otiskem pečetidla do v o s k u tedy p o s i t i v.

Štěstí, které ve svých úvahách o takových možnostech do budoucna přáli sběratelům jak p. Himmel, tak i Votoček, se tentokrát usmálo na mně, takže mohu nejen popsat, ale i obrazem doprovodit snad nejzávažnější nález z období provozu s o u k r o m é   malé pošty v Celetné ulici. Jedná se o peněžní dopis podaný na soukromé malé poště dne 11. 8. 1783, který svými náležitostmi jak rukopisnými tak pečetěmi nejlépe vypovídá o funkci této instituce rok po zahájení její činnosti. Odesilatelem byla Rada Nového města pražského a opatřila jej svojí pečetí s textem SIGILLVM MAIVS NOVAE URBIS PRAGENSIS METROPOLITANAE. Není bez zajímavosti, že již v následujícím roce 1784 bylo Nové město sloučeno s dalšími třemi čtvrtěmi pod jeden magistrát staroměstský. Odesilatel napsal adresu perem: Am einen Löbliche Stadt Rath in Ungarisch Skalitz a vpravo nahoře označil místo podání Von Prag a též připojil zkratku NB, vše černým inkoustem.

Při jeho podání, jelikož se jednalo o dopis peněžní, musel býti obnos 50 zlatých vložen do zásilky až na poště před zraky zaměstnance pošty, který také dopis zapečetil a to čtyřmi pečetěmi do červeného pečetního vosku a dobře čitelnými texty: „K:K:PR: KLEINE POST: OBER AMT. – VRCHNÍ POŠTOVNÍ ÚŘAD CÍSAŘSKO KRÁLOVSKÉ PRAŽSKÉ MALÉ POŠTY“. Mezi dvěma pečetěmi na zadní straně je do vosku navíc ještě otištěn prst asi pravé ruky. Úřední pečeť poštmistři obvykle nesvěřovali druhé osobě a je tedy m o ž n é, že dopis odbavil sám pan Fr. GARCIE? Zajímavá jest též zkratka „PR:“ v textu pečetě, kterou ing. Votoček překládá jako „PRAŽSKÉ“, i když stejně dobře by to snad mohla býti zkratka slov „PRIVAT“ anebo „PRIVILEGIERT“? To se ovšem již asi nedozvíme. Malá pošta pravděpodobně vybrala poplatek i za dopravu dopisu, a tak při podání byla červenou rudkou vyznačena váha „L 6“ (6 lotů) a na pečetní straně výši poplatku, který odesilatel zaplatil „23“ (krejcarů. Současně byla připojena ještě poznámka: „Gegen Recepisse NB“. Podle tehdejší praxe musel býti peněžní dopis podán jako zapsaná – rekomandovaná zásilka.

Soukromá malá pošta v Celetné mohla však dopravovati zásilky jen do okruhu tří mil, a tak tento dopis musel býti předán k další dopravě na hlavní poštovní úřad na Malé Straně, který tehdy sídlil na Vlašském náměstí v Lichtenštejnských domech.Tento poštovní úřad opatřil zásilku červeným podacím razítkem Von Prag a perem vyznačil směr dopravy, zprvu „per Wienne“, což bylo škrtnuto a poté „per Brünn“. Pod těmito údaji je uvedeno : „Mit 50 Pt. B. Z. beschwerte“. Křížový škrt perem, což značilo, že zásilka byla zcela vyplacena, můžeme přisuzovati malé poště v Celetné, která poštovní poplatek vybrala, avšak musela se děliti s poštou státní.

Myslím, že dopis sám i náležitosti objasňují mnoho souvislostí tehdejšího poštovnictví v Praze a další zajímavosti a důležité údaje o provozu a existenci soukromé malé pošty v Praze Celetná 14., nalezneme v připojeném seznamu literatury, ze které jsem čerpal, i když zcela nevyužil v této mé krátké úvaze.

Prameny:

Dr. Karel Všetečka: K vývoji pražské pošty, FILATELIE 1971/14, str. 203

Ing. Edwin Müller, Předznámková razítka Rakouska – příručka, New York 1960

Edward Effenberger: Die Österrechische Post, Wien 1916, str. 63
Heinrich Himmel-Agisburg: Grätzer Klapperpost 1796 – 1847, Gratz 1970, vlastní náklad

Heinrich Himmel-Agisburg. Pražská malá pošta, Katalog výstavy PRAGA 78, str. 255

Ing. Emil Votoček, Razítko malé pražské pošty z roku 1783, FILATELIE 1979/18

Kundmachung vom K. K. Böhmischen Landesgubernium Prag 23. März 1819

Václav Konštant, Dvě razítka pražské malé pošty, FILATELIE 1978/24, str. 754

Ing. Emil Votoček, Monografie 14. díl, str. 48 a 2. dodatek k 13. a 14. dílu Monografie

Psáno pro www.kf0015.cz a přidáno: 1. 12. 2015                                                                                

Číst dál...

BUDOVA HLAVNÍ POŠTY V PRAZE

BUDOVA HLAVNÍ POŠTY V PRAZE

Budova Hlavní pošty v Jindřišské

Budova hlavní pošty v Jindřišské ulici v Praze je velkým pojmem. Vedly, vedou a budou sem vést cesty mnoha lidí, kteří především hledají v tomto komplexu domů poštovní služby všeho druhu. Mezi nimi lze velmi snadno identifikovat entitu, která vedle těchto služeb vyhledává prostory k uspokojení svých filatelistických či poštovně historických zájmů. Mezi ně patří prostý nákup poštovních známek či celin, anebo získání dalších artefaktů či příležitostného razítka nebo APOSTu, případně se čas od času zúčastnit na ochozu v prvním patře překrásné haly ozdobené malbami Karla Vítězslava Maška křtů nových poštovních známek, dopisnic či jiných podnětných akcí. Řada lidí si všímá krásy této výzdoby, účelnosti či výzdoby, řada z nich jen projde - ke své škodě. Zastavme se na chvíli v Jindřišské a řekněme si pro své dobro několik zajímavostí o budově.

Začněme historickou kronikou.

Doba Karla IV (1316-1378, český král od roku 1346, císař římský od roku 1355)

Anděl z Florencie, dvorní lékárník Karla IV. zde měl dům a zahradu s léčivými bylinami. Anděl z Florencie jepřipomínán jako zakladatel systematické lékárenské činnosti v Praze. Znake pražským lékárníků je „anděl“.

1743

Postavena klášterní budova s kaplí Zvěstování Panny Marie pro řád celestinek. Budovu navrhl arch. Kilián Ignác Dietzenhofer.

1782

Císař Josef II. klášter zrušil, v roce 1784 byl prodán státu. Byl zde kolkovní úřad a továrna na tabák.

1812

Továrna na tabák přeložena do Kutné Hory, zůstal jen sklad.

1871

Továrna/sklad byl zbořen, vznikla velká parcela. Rozhodnuto postavit zde ústřední poštovní budovu.

1871 – 74

Postavena třípatrová budova s levým dvoupatrovým křídlem, zadní trakt byl přízemní.

1873

Budova se stala sídlem pražské hlavní pošty (s úředním názvem K. u k. Post -Telegrafen - Amt Prag 1 – C. a k. poštovní a telegrafní úřad Praha 1), ale i dalších poštovních institucí . Přestěhovaly se z předchozího sídla v ulici Na Poříčí 4/1035, kde byly v letech 1849 – 1873.

1885

Dostavěno druhé patro předního příčného traktu.

1895

Zadní budova nahrazena třípatrovým příčným křídlem, ve druhém nádvoří vystavěna telefonní věž

(dnes již neexistuje).

1898

Přepážková hala byla upravena, byla zastropena a prosklená. O novorenesanční výzdobu se zasloužil

malíř Karel Vítězslav Mašek (jeho profil viz níže). Tento prostor byl původně dvorem, zajížděly sem poštovní povozy.

1901

Karel Vítězslav Mašek dokončil výzdobu budovy nástěnnými malbami

1922

Vybudována nástavba čtvrtého patra. Celý objekt získal prakticky současnou podobu a byl vybaven možnostmi pro perfektní poštovní služby. Jednou z těchto technických vymožeností byla potrubní pošta , která je odborné veřejnosti a zájemcům dostatečně známa z našich stránek a jiných zdrojů.

1937 – 1939

Plánovalo se masivní rozšíření budovy s tím, že měla vzniknout desetipatrová budova. Projektoval se i podzemní tunel k budově pošty na Masarykově nádraží s odbočkou na Wilsonovo nádraží. Válka tento projekt úplně zastavila.

1996 – 1999

Budova byla generálně rekonstruována a zmodernizována. Dvorana byla v centru hlavního stavebního úsilí s cílem vytvořit moderní pracoviště nabízejí cí zákazníkům Hlavní pošty širokou škálu služeb a vysoký komfort.

I když se tento příspěvek všímá spíše historie místa, kde budova Hlavní pošty stojí, a budovy samotné, bylo by záslužné zmínit se i šířeji o funkci nového sídla a o různých zajímavostech. Toto nechávám na znalci pražských a českých pošt Jiřím Kratochvílovi, který se k Hlavní poště (případně ke K.u k.Post-Telegrafen-Amt) velmi podrobně ve své kouzelné knize „Pražské pošty Historie a současnost“, Nakladatelství Libri, Praha 2009, zejména strany 40 – 42 a 165 až 169. Zde se dozvíme plno faktů, mezi nimiž by neměl zapadnout fakt, že „Roku 1998 budovu pošty prohlásilo ministerstvo kultury za „kulturní památku ČR“. Zájemce odkazuji na tuto vynikající publikaci.

Jak jsem v předchozím textu uvedl, o značnou atraktivnost tohoto místa se zasloužil Karel Vítězslav Mašek, český malíř, architekt, ilustrátor a vysokoškolský pedagog (1. 9. 1865, Komořany u Prahy – 24. 7. 1927, Praha). V mnohém převýšil i architekty a stavitele Hlavní pošty, o kterých se mezi laickou veřejností prakticky nic neví. Možná proto, že šlo o úřední budovu, která prožila několik zásadních úprav krátce za sebou.

K. V. Mašek patřil mezi významné české představitele symbolismu a secese. Odborníci jej řadí mezi generaci Alfonse Muchy a Luďka Marolda. Studoval krátce na pražské Akademii u Františka Ćermáka a Antonína Lhoty. V roce 1884 odešel studovat na Akademii do Mnichova, kde studoval u Johann Caspara Hertericha a Alexandra von Wagnera.  Roku 1887 odešel s A. Muchou a F. Dvořákem do Francie, kde studoval na Académie Julian u Gustava Boulangera a Julese Lefebre. Zde jej nadchla technika „pointilismus“, kterou ztvárnil ve svých dílech. Roku 1888 se vrátil zpět do Prahy. Byl též mimořádným posluchačem pražské techniky (obor architektura). Byl členem několika spolků (Škréta v Mnichově, Krasoumné jednoty v Praze). Od roku 1898 působil jako profesor dekorativní malby a ornamentální kresby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho žáky byli např. Josef Čapek anebo architekt Bohumil Waigant. Kromě malování se věnoval i architektuře a urbanismu. Navrhl např. svou vilu, která upoutá typickými malbami na fasádě. Několikrát vystavoval, i v zahraničí (Paříž). V roce 1893 namaloval obraz Libuše, který je dnes vystaven v pařížském Museé du Louvre. Získal i různé ceny (např. za plakát k Výstavě architektury a inženýrství).

Jeho dílo bylo velmi rozsáhlé – ilustrace, národopisné studie, malování opon pro divadla, malování obrazů, výzdoby interiérů různých budov a nástěnné malby, architektonické návrhy. Jeho dílo přibližují různé internetové portály, ale zejména monografická práce Karolíny Fabelové, Karel Vítězslav Mašek, Eminent – Patrik Šimon, Praha 2002 či práce Jiřího Valenty, Malované opony divadel českých zemí, NIPOS, Praha 2010.

    

Pro naši nejvýznamnější poštovní budovu v Ćechách může být velkou ctí, že její dvoranu vyzdobil tak významný a zkušený umělec.

Zdroje informací:

1/ www.wikipedia.org

2/ www.atlasceska.cz

3/ Kratochvíl Jiří, Pražské pošty Historie a současnost, LIbri, Praha 2009

4/ www.amaterskedivadlo.cz

Psáno pro www.kf0015.cz a přidáno: 5. 11. 2014                                       Ivan Leiš

 

 

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS