HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

CELISTVOSTI VYPRÁVĚJÍ, CELISTVOSTI DOKLÁDAJÍ (2)

Otisky firmy JUlinen Meyér (INNOXA) v Soukenické ulici 12, Praha II. aneb celistvosti vyprávějí, celistvosti dokládají (2)

Firma Julien Meyér do hledáčku historie výplatních otisků vstoupila nejdříve v roce 1929, kdy projevila zájem o později zakázaný výplatní stroj Francotyp C3/C4 Nechala si vyrýt štoček označení uživatele (psal jsem o něm v Torzech č. 3) a kvůli odmítnuté žádosti stroj odmítla i ve formě náhrady za jiný stroj. Několik let vyplácely zásilky jiným způsobem.

S touto firmou (též název INNOXA) se setkáváme později v roce 1937., kdy si nechala vyrýt kouzelný štoček (mezi denním a výplatním razítkem hlava ženy a před ní Aeskulapova hůl obtočená hadem), pod výplatním razítkem název firmy Julien Meyér). Nesjme si jisti, čím se tato firma zabýval, ale pravděpodobně neměla daleko od lékařské či farmalogické oblasti.

Dokládá to Aeskulapova hůl obtočená hadem, znak lékařů a farmaceutů. Údajně se jedná o užvku stromovou, ale jsou i jiná vysvětlení. Tento znak je znakem životní síly a zdraví. Pochází ze čecké mytologie, pojmenování po bohu lékařství Asklépiovi, který byl synem Apollóna, který uzdravoval živé a obživoval mrtvé.

Tento výplatní otisk je mimořádně vynikajícím způsobem navržen a vyryt. Patří mezi skvosty výplatních otisků z I. republiky.

 

Celistvosti dokládají:

1/ první den tohoto výplatního otisku FR 8h - 4m (14. 9. 1937),

2/ aktivitu firmy v oblasti vyplácení zásilek výplatními otisky,

3/ filalové razítko upozorňujícípoštovní orgány, že firma má povolené snížené výplatné poštovním ředitelstvím v Praze - čj. 247201 - III a - 1937,

4/ nejen historii poštovního styku, ale i všeobecnou historie Československa příslušného období.

 

JULIEN 001     JULIEN 002

 

Číst dál...

BÍLÁ MÍSTA

BÍLÁ MÍSTA

V každém oboru, natož ve sběratelském světě, existuje mnoho bílých míst, kde fatálně chybějí informace, fakta, závěry. Je na sběratelích a badatelích, aby tato bílá místa doplnili. I o tom je sběratelství, které se až moc soustřeďuje na pouhé hromadění sběrateli blízkých kousků.

Mezi bílá místa na úseku výplatních strojů a výplatních otisků, kterým se věnují sběratelé jen okrajově, jsou výplatní stroje, které vytvářejí artefakty filatelistického zájmu – výplatní otisky.

V této oblasti chybí jasné přiřazení na ose „stroj – otisky“, natož aby ruku v rucea jejich typové označení bylo doplněno číslem stroje a dalšími údaji. Přiznávám, je to obtížné, někdy až nemožné, ale o tom je sběratelství, které přináší uspokojení a radost. A to už vůbec nemluvím o tom, že ve většině případů chybí i jména rytců základníách částí otisku, zejména pak u označení uživatele. Ke škodě všeho možného - na návrzích a realizaci se podíleli často známí výtvarníci hlavně za I. republiky.

Mezi taková bílá místa patří i dva nové modely (typy) výplatních strojů Francotyp, které byly vyrobeny speciálně pro Československo v letech 1927 – 1928 a dodány koncem roku 1928. Pohon byl ruční klikou, jeden typ označený jako C3 měl třímístnou výplatní hodnotu ve své konstrukci, druhý typ označovaný jako C4 obsahoval čtyřmístnou výplatní hodnotu. Stroj byl malýstolního typu, bez podstavce jako předchozí modely A (Anker – Werke A. G. Bielefeld) a (Bafra Berlin, Reinickerdorf), které vyplácely zásilky v Československu od roku 1926 .

Do provozu byly schváleny dva stroje na zkoušku, a to pro uživatele firmy DEMKA Praha (C3) a uživatele Kreditanstalt der Deutschen Praha (C4). Povolení bylo uděleno 14. 2. 1929. Povolení k prodeji a provozu bylo ministerstvem pošt a telegrafů zrušeno záhy dne 19. 6. 1929.

Otisky ze strojů A a B jsou snadno odlišitelné, otisky ze strojů C se nedají identifikovat. A dochází k omylům.

Oba první stroje zahájily svou činnost již 12. 1. 1929. Ukončení vyplácení není známo tak, jako přesné zobrazení obou otisků. Známe jen slovní popis zvěčněný architektem Albertem Jonášem v jeho Studii o otiscích čsl. Francotypu (1. díl, 1933). Ten nám též zachytil i jednotlivé modely otisků. Za to mu budiž nehynoucí sláva a velký dík.

DEMKA, plechy a železo, Praha,

Věstník mp. t. č. 4 z 1. 2. 1929

PRAHA 6

C3 (číslo počitadla horní)

Pod číslem počitadla:

DEMKA/plechy železo/Praha II/Petrská ul. č. 18

KREDIT ANSTALT DER DEUTSCHEN, Praha

Věstník mp. t. č. 4 z 1. 2. 1929

PRAHA 1

C4 (horní číslo počitadla)

Pod číslem počitadla

Ve dvojitém kruhu firemní iniciály kurentem napsány K d D.

Tyto otisky jsou ve sbírce Alberta Jonáše, což jsou jedny z mála zachovaných otisků. Sbírka je součástí depozitáře sbírek Poštovního muzea v Praze.

Dále byly dány do provozu následně. Druhým strojem C3 používala Králodvorská cementárna, akc. spol. Praha II (od 19. 2. 1929).

Druhým strojem C4 používal uživatel OSRAM, akciová společnost Praha (od 21. 2. 1929).

Oba stroje v rámci dohlédacího režimu pošty PRAHA 1.

První půlrok byl u firmy B. Jarolímek charakterizován jako masivní uvádění modelů C3 a C4 do provozu u mnoha firem. Celkem bylo ministerstvem schváleno a do provozu uvedeno dle mých statistik 18 strojů C3 a 45 strojů 4.

Dne 19. 6. 1929 obdržela firma B. Jarolímek ministerský přípis, že další žádosti o zprovoznění modelů C3 a C4 nebudou schváleny. Dále ministerstvo požadovalo, že prodej musí být zastaven, stroje již prodané však mohly zůstat v provozu. A bylo po lavině zájemců. Důvod zákazu ministerstvo explicitně neudalo.

Další lavina vrácených nevyřízených žádostí nastalo po tomto zákazu. Řada perspektivních uživatelů své žádosti vrátilo, někteří z nich od vyplácení výplatními otisky úplně odstoupili bez náhrady. Nabízené stroje modelů A a B odmítli. Ze sběratelského hlediska došlo ke vzniku několika zajímavých esejí, které si zaslouží zvláštní článek či studii. Vznikly nejen eseje klasických tvarů otisků, ale zejména černotisky štočků s údaji o uživatelích.

Na konci ilustrací reprodukuji výplatní otisk firmy „OLGA“, továrny obuvi a kůže z Otrokovic (věstník mpt č. 25 ze 6. 6. 1929), který byl posledním povoleným uživatelem před zákazem. Otisky zakoupeného stroje začaly vyplácet od 24. 10. 1929.

I/2020/ILE

 

 

C 3 001     C 4 001     C 5 001     C 6 001

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (100)

A. KALLA bez A. KALLY a s A. KALLOU a jiné zajímavosti

 

Když se na někoho lepí  smůla, tak se lepí pořádně. Zajímavý vývoj provýzel výplatní stroj uživatele firmy A. KALLA, První rudohorský velkoprůmysl rybých konserv ve Śmídeberku (Čechyú s odbočkou v Praze XII a pobočnými továrnami v Novém Bohumíně (Slezsko) a v Temešváru (Rumunsko). Ministerstvo pošt a telegrafů publikovalo souhlas s používáním výplatního stroje Francotyp (FR 6 s - 4m) ve věstníku č. 19 z 9. 4. 1927. Tento uživatel byl v pořadí 28. uživatel. Historii otisku tohoto uživatele jsem si nechal na poslední  jubilejní 100. pokračování tohoto seriálu o celistvostech výplatních otisků z území Ćeskoslovenska.

 

Nejdříve zajímavost - pod denním razítkem ovykle označení orpávněného uživatele nebývalo, A. Kalla si nechal zasadit z propagačních důvodů i pod denní razítko. Jednou, podruhé ne. Dva různé otisky z jednoho dne.

KALLA 2 001

 

 

Patálie s českým názvem dohlédací pošty v denním razítku. Patálie druhá - dopilování "2" v názvu českém i německém - zrušil se tovární poštovní úřad. Jasně a výstižně popsal tuto historii arch. Albert Jonáš ve svých studiích.

 

KALLA 1 001

 

 

Situace se neuklidnila ani poté. Stroj dělal neplechu, a došlo k jeho výměně (z původního stroje FR 6s- 4m na FR 6h-4m). Dva  stroje, jak vyplývá ze řetězce otisků, se měnily. Poznatelné podle polohy čísla počitadla. I korespondence byla víc než bohatá.

 

KalKALLA 3 001KALLA 4 001

 

 

 

 

 

 

 

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS