HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

V NEJVYŠŠÍCH PATRECH SBÉRATELSKÝCH STRUKTUR ĆS. POŠTOVNÍ HISTORIE (3)

k NEJVYŠŠÍCH PATRECH SBĚRATELSKÝCH STRUKTUR ČS. POŠTOVNÍ HISTORIE (3)

HOZEN DO VODY ANEB UKAŽ, CO UMÍŠ

Ihned po Palkoskově pověření mé osoby redaktorství ústředního zpravodaje komise a po první (únorové) schůzi staronové komise specializovaných oborů (KSO) jsem se spustil do svěřené činnosti.  Nevadilo mi, že zápisy neobsahovaly oficiální jmenování. Zdůvodnil jsem si to, že nějaké důvody k tomu byly. Měl jsem slovo dezignovaného předsedy a to něco znamená. Později jsem se přesvědčil, že nikoliv. Naše setkání vyšlo nejčastěji z pracovních či časových důvodů. Situace byla povážlivá. O historii komise jsem věděl velmi málo, o tom, jak a kdo tiskne zpravodaj už vůbec nic. Redakční zásobník příspěvků nebyl a stejně, i kdyby byl, zel by prázdnotou. Sháněl jsem stará čísla zpravodaje, nebyla k mání...

Andělé strážní se našli. Antonín Vorlíček, tehdy při časté nepřítomnosti předsedy hybná síla rozvoje a činnosti klubu, mi poradil kontakt nad kontakty – dr. Karla všetečku, čelna klubu, vášnivého sběratele výplatních otisků a denních razítek, zejména pražských všech dob. Však Poštovní muzeum se pyšní jeho exponátem „Razítka Prahy“, které mohou návštěvníci vidět v přízemí v hlavní síni v několika ocelových rámech. Slovo dalo slovo a navštívil jsem jej v jeho vinohradském bytě, kde mne přijal v ušáku. Ulice se jmenuje U Kanálky, dům měl číslo 1, byt byl v přízemí. Obdržel jsem torza zpravodajů, která Karel Všetečka plnil seznamy výplatních otisků po roce 1945. Musela to být nesmírná práce. Bylo nutno otisky popsat, tisk byl cyklostylem, obrázky nešly tisknout. Seznamy doplňoval autor různými informacemi. Měl jsem představu. Byly to Zpravodaje z let 1970 – 1974. Pak se komise zastavila, existovala, ale nefungovala. Navíc Karel Všetečka postupně ztrácel zrak až úplně oslepl. Smůla, která by se filatelistovi neměla stát. Záliba skončila. Do dneška lituji, že v té době nebyly kompakty, snímek Karla Všetečky jsem si neudělal a při psaní mých memoárových knížek jsem na jeho fotografii nikde nenarazil. Druhým, který mi podal pomocnou ruku byl Václav Mahovský, sběratel R-nálepek a člen klubu 00-15. To byl ten, který ode mne přebíral matrice v konečné podobě a nosil je do svazové tiskárny k tisku. Poté mne informoval, že tisk je hotov a nejčastěji netříděný končil v balících v budově sekretariátu SČF v Celetné 26, kde jsem strávil čas jeho snášením a sešíváním. Poté jsem jej přenesl domů a po vložení do obálek na poštu. Nesmírná ráce pro jednoho člověka. Tak to vydrželo až do začátku 90. Let, kdy jsem se vzdal pozic v nejvyšších patrech čs. poštovní historie. Do dneška nechápu, že jsem neklekl.

Jak jsem se zmínil, problémem bylo, že v redakčním zásobníku nebyl jediný příspěvek. To byl velký problém. Porto jsem hned v prvním čísle oznámil výzvu k zasílání článků a informací. První číslo naplnili kolegové vedoucí sekcí a předseda svou klasifikací a informací o kutnohorské výstavě, která ten rok konala. Po výzvě jsem si nemusel stěžovat. Příspěvky začaly chodit. Nápomocný byl i Jiří Nekvasil, filatelista par excellence s milých vztahem k mladým. Velký publicista na témata, která nebyla stokrát opakovaná a okoralá. A vůbec nepsal nudně. Jestli někdo přitáhl mladé k filatelii, tak to byl on. Do dneška nechápu, proč cena za literaturu v české filatelii nenese jeho jméno. Byl to pojem a do dneška na něj všichni vzpomínají v dobrém.  Příspěvky začaly docházet, ale ouha. V první polovině roku 1976 Vr. Palkoska přišel s čistícím procesem, na jeho konci nebylo světelko za tunelem plným různých oborů specializovaného zaměření, ale klasifikace poštovní historie a připojené celiny. Došlo čištění této sběratelské a výstavní třídy. Řada oborů vypadla a my ztratili řadu osobností. Příkladně vypadly perfiny. Z toho byl smutný zejména náš tajemník Vojtěch Maxa, velká osobnost světa perfinů. Oficiálně se dozvěděl, že „perfiny nemají s poštovní historií nic společného, leda ty dírky…“. Do zatracení zmizely Lodní pošty známého sběratele Pražáka. A opět s vysvětlením: „Copak má Československo moře?“. Lodní pošty rakousko – uherského námořnictva, na nichž udělali slávu a kariéru sběratelé, které se dostali pod ochranná křídla poštovní historie o něco později. Analogické pohlednice byly též vyobcovány a hledaly střechu nad hlavou. Došlo ke kompletní a přísné čistce. Z oborů, které se nazývaly „obory na okraji – Am Rande Branchen“, nezbylo v nové komisi vůbec nic. Do dneška panuje řada nejasností, o čemý se můžeme přesvědčit na výstavách . Ale vraťme se ke zpravodaji a jeho osudu.

PRVNÍ ČÍSLO VYŠLO V ČERVNU 1976

První číslo pod názvem „Zpravodaj komise specializovaných oborů (poštovní historie a celin) vyšlo v červnu 1976, tedy takže více jak tři měsíce po znovuobnovení komise.

Nastal problém, kdo je obdrží. Adresář pomyslných členů komise asi dříve existoval, ale nebyl k mání. Prostě nebyl. Krajští gestoři ještě v té době neexistovali. Redaktor Filatelie ing. Vítězslav Houška mi otisk krátkou zprávu o vydání. Při té příležitosti jsme se s tímto milým a inteligentním člověkem seznámili a popovídali si. Nevím, ale měl jsem dojem, že si myslel, proč jsem do takové pozice vlezl. Jeho pohled byl tázavý, zeptal se až po letech, kdy nám byl velmi nápomocný při tisku Bouškových a mých katalogů ve Filatelistických sešitech. Píši o tom v nedávno vydané memoárové knize „Frankotypisté“. Povinné výtisky byly jasné, a že jich bylo. Musím však uvést, že i od kolegů z ostatních komisí a sekcí jsem poctivě dostával jejich zpravodaje, z nichž jen pramálo se dalo přetisknout či použít jako informace. Poštovní historie se nenosila. Až později s tím, jak tato třída získala vysoké postavení v rámci FIPu. Část produkce jsem rozdělil vedoucím sekcí pro jejich členy. A část jsem měl pohotovostně připraveny k rozdání na požádání.

První číslo bylo atraktivní, neboť nahrály mne čtyři okolnosti, které jsem využil až barnumsky:

1/ Rok 1976 byl rokem, kdy jsem si připomněli 450 let organizovaného poštovnictví v českých zemích, lup, a tučný nápis byl na titulce,

2/ Rok 1976 přinesl specializovanou výstavu – Celostátní výstavu specializovaných oborů (poštovní historie a celin) KUTNÁ HORA 1976, kde se velmi angažoval pozdější gestor poštovní historie a celin ve Středočeském kraji velký přítel Miroslav Forman. Tato osobnost, s kterým a ještě s Vojtou Maxou jsme tvořili nerozlučnou trojic, a nejen na výjezdem za poštovní historií. Do dneška si čtu jeho humorné krásné dopisy. Však jsou na čestném místě v mém osobním archivu. Ten byl jeden z hlavních, kteří se zasloužili o reklamu vycházejícího zpravodaje. Takže do filatelistického nebe zdravím, Mirku,

3/ Do prvního čísla přispěla sběratelská esa československých specializovaných oborů a čs. filatelie – Vr. Palkoska a zejména Vojta Maxa, Jiří Nekvasil a dezignovaný vedoucí sekce razítek ing. Emil Votoček, autor našich reprezentativních monografií razítek. Nepodceňuji ani ostatní kolegy – Mahovského, Boušku, Kukačku a další, ti byli též známí, ale mezi svými. To byla též síla podporovatelů, vždyť jen R-nálepkářů u nás v době, kdy jsem vedl komisi poštovní historie a celin jich byl skoro pět set. Tradice jew tradice a jména jako Papík, Kratochvíl a další ty též táhnou. Škoda, přeškoda, že v roce 2018 ukončili svou činnost…Své vykonal i ing. Miroslav Polišenský a jeho jméno. Jako předseda komise v předchozích letech sice moc nezazářil, ale historii poštovnictví rozuměl a navíc prospělo i jméno jeho bratrance, významného historika a publicisty,

4/ I nestor čs. filatelie, zakladatel a čestný předseda klubu 00-15, první předseda této komise a snad i několikanásobný místopředseda SČF Václav Nebeský udělal své.

Toto byly podpůrné faktory, na nich jsem však nemohl stavět. Vydávání zpravodaje se muselo podpořit prací všeho druhu jako u Sekorova Brouka Pytlíka.

Zpravodaj vyšel v rozsahu 23 stran, výtisku snad bylo několik set, to už si nepatuji. Poté, co jsem vše sestavil, zredigoval, přepsal na blány a předal k tisku. Nemilosrdná uzávěrka byla 21. 4. 1976, číslo spatřilo světlo světa v červnu 1976. Formát A4, tisk cyklostylem. Sám jsem zpravodaje snesl, dal do obálek, odnesl na poštu a odeslal.

Do dneška mám dvě krabice ohlasů, mezi nimiž je hodně z tohoto období. Někteří ze čtenářů se stali každotýdenními psavci. Nejvíce mi utkvěl v paměti pan Rudolf Kurian ze Slovenska. To bylo dopisů, to bylo příspěvků, řadu jsem jich otiskl. Navíc i mí kolegové mi je rádi předávali a to se škodolibým úsměvem. Slovenské příspěvky se tiskly v originále, nepřekládal jsem je, slovenština byla druhým jazykem v naší společné zemi.

OBSAH PRVNÍHO ČÍSLA

První číslo bylo dle mého názoru velmi reprezentativní. Některé příspěvky budu na sobním webu otiskovat. Vr. Palkoska napsal úvod, já jsem uvedl personální obsazení funkcí, předseda dodal klasifikaci. Přispěli i vedoucí sekcí a pochlubili se svými plány činností na rok 1976 – Polišenský (historie poštovnictví), Maxa (razítka poštoven), Kukačka (příležitostná a propagační razítka), Bouška (výplatní otisky), Mahovský (RN), Nekvasil (celiny). Otiskl jsem i informace o výstavě v Kutné Hoře a několik aktuálních zpráv. V. Mahovský přispěl tradičními změnami poštovního provozu. Vše v tomto čísle bylo – identita vydávající entity, činnost, program, filatelie, Filatelie bylo málo, ale takto sestavený zpravodaj musel vyjít. Zpravodaj byl vřele přivítán a lidé si začali psát o zpravodaje a řada z nich připojila i ofrankované obálky. To se stalo povinností v pozdějších dobách.

PŘEDSEDOVA SLOVA VŠE ZARÁMOVALA

Komise specializovaných oborů (poštovní historie a celin) obnovila po dvouletém odmlčení opět svou činnost. Obnovuje vydávání svého pravidelného Zpravodaje, jehož poslední číslo vyšlo koncem roku 1973. ….. Naším přáním je, aby Zpravodaj byl nejen zrcadlem činností jednotlivých sekcí (pracovních skupin), ale i jejich krajských skupin, aby v něm byly yuveřejňovány dílčí poznatky z jednotlivých sběratelských oborů, pro něž není místo ve svazovém časopise FILATELIE“.

CÍLE VELKOLEPÉ, ALE …. KDO NEZAŽIL, NEUVĚŘÍ GALEJÍM A OTÁZKA: VYDRŽÍME?

Cíle veliké, ale bylo s velkým „A“. Co autoři? Budou, vždyť příspěvky nehonorujeme ničím. Co příspěvky. Budou kvalitní? A budou vůbec.

Hodně pomohly poštovně historické aktivy, které se vzápětí konaly a nominovaní krajští gestoři. Po nějaké době začaly přicházet příspěvky.

S vděčností vzpomínám na první přispěvatele, rád je v dalších epizodách zmíním. Řada z nic zůstala věrnými až do roku 1989, kdy jsem tuto činnost ukončil předáním mého dítěte – zpravodaje „Postilión“ následovníkům z Českomoravské společnosti pro poštovní historii.

V příštích pokračováním přiblížím zpravodaje některými materiály a též se vrátím k práci komise.Nadšení jsem musel mít velké. Bylo jasné, že vše zabere mnoho času, někdy vše bylo nad lidské síly. Po každém zkompletování zpravodajů jsem šel liduprázdnou Celetnou ulicí ze sekretariátu, kde jsem si dost máknul, byl jsem obtížen plnými taškami s tím, že jsem i druhý den tužil svaly cestou na poštu. Odměnou byly díky některých čtenářů. A to mne drželo.

2 – 1/2019

Číst dál...

V nejvyšších patrech sběratelských struktur čs. poštovní historie (1)

 

V nejvyšších patrech sběratelských struktur čs. poštovní historie (1)

Vracím se ve vzpomínkách do let 1976 až 1989, do let, která mi přinesla neocenitelnou zkušenost, rozšířila mé vědomosti a odborné znalosti a umožnila poznat řadu výjimečných osobností, kterých si do dneška velmi vážím. Náhodou jsem se dostal do světa sběratelství specializovaných oborů, později přejmenovaných na obory poštovní historie a celin, který soustředil řadu legend tohoto sběratelství. Ukončila se tak éra mého hledání sběratelství, které bych pojal za své. Stalo se, vydržel jsem u nich do současnosti, kdy píši tyto řádky jako vzpomínky na několik let, kdy jsem byl součástí struktur specializovaného sbírání. Těch čtrnáct let měly i trpkou příchuť na pozadí smutné doby normalizace, kdy se lámaly i charaktery a kdy lidské vlastnosti už nebyly ani vlastnostmi. Nicméně se říká, „co tě nezabije, to tě posílí“. A tak se stalo.

Předehra

Ve své memoárové knize „Frankotypisté“ jsem popsal kroky hledání mého sběratelského ukotvení po nesmělých filatelistických začátcích, kdy jsem začal v šesti letech sbírat volně ložené známky zejména razítka, která mne značně fascinovala. I na burze u Nováků, kam mne můj táta bral každou neděli, jsem se pídil po známkách s razítky. Víceméně pravidelně, pokud táta nebyl s tuberou na Pleši, kterou si přivezl z nucených prací a následného berlínského koncentráku v Říši. Vedly mne k tomu dopisy od příbuzných  z různých částí světa, kam se rodina dostala. Dopisy mám do dneška uloženy jako celistvosti, aniž jsem tušil, že za několik let smyté známky nebudou cool na rozdíl od celistvostí. Mihla se kolem mne i bohemislovenika, do dneška mi zůstaly listy polepené známkami s příslušným textem. Tehdy jsem pochopil, že filatelie může být i vzdělávacím elementem. Natož rozšiřování znalosti zeměpisu, jazyků a historických postav. Dva druhy známek jsem měl rád – Kolumba na známkách a letadla Swissairu ve švýcarských horách. Obdiv k postavám, které něco dokázaly a vášeň pro cestování. A to mi zůstalo i do dneška. Největší potěšení mi způsobuje shromažďování údajů o významných postavách a psaní studií o nich a radost z cestování. Tak vida, jak se to rýmuje. Ne, že ne.

S pomocí spolužáka na VŠE, přítele a kolegy Franty Komerse, jinak známého českého filatelisty jsem společně s přítelem Pavlem Jechem poznal legendu Václava Nebeského, hybnou sílu specializovaných oborů u nás. Václav Nebeský nás pozval do klubu 00-15, kde jsme zůstali do dneška. Tehdy vedla klub další významná postava specializovaného sbírání Vratislav Palkoska. Ten si nás všiml a jednoho večera, když jsme se z pravidelných schůzek v klubu v Myslíkové ulici (tehdy bylo přístavem klubu Agitační středisko NF – tedy Národní fronty, kam filatelisté v době vlády jedné strany organizačně patřili) rozcházeli, se k naší skupince připojil. Nabídl mi být součástí staronově ustavené komise specializovaných oborů s tím, že slyšel o tom, jak jsem obnovil studentský časopis EKONOM na VŠE a jaký měl mezi studenty a akademiky ohlas aže by mi svěřil redaktorství a realizaci zamýšleného tištěného zpravodaje komise. Přemýšlel jsem do příští schůzky a řekl jsem své ano. I další členové klubu dostali svou možnost účastnit se práce v této komisi.

První schůzka komise v Celetné

První schůzka pozvaných členů vedení nově vznikající komise se konala 24. 2. 1976 v zasedačce v Celetné ulici v Praze 1. Designovaný předseda Vratislav Palkoska pozval dosavadního předsedu komise specializovaných oborů Miroslava Polišenského a dále jsme měl první možnost poznat Oldřicha Štaffu, J. Mokerského, Jiřího Nekvasila a Vojtěcha Maxu. Pozván byl i Antonín Vorlíček, místopředseda našeho klubu 00-15, ale omluvil se. Mohu se přiznat, že jsem oněměl. V jedné místnosti jsem poznal hned několik slavných postav specializovaného sběratelství. Polišenského jako zaníceného poštovního historika specializujícího se na historii poštovnictví, Oldřicha Štaffu, který si mne získal článkem o (tehdy) frankotypech OSN a stejnojmenným jeho exponátem vystaveném na výstavě specializovaných oborů v Praze na Staromáku, Vojtěcha Maxu známého poštovnami, perfiny a též známkovou tvorbou Polska, ale hlavně jeho tatínkem a rodinou a Jiřího Nekvasila známého články na mnoho témat, vynikajícího sběratele, znalce a publicisty. Šel jsem do kolen. První dojem byl

vynikající. Ale mělo být šťastným okamžikům konec.

Schůzi zahájil M. Polišenský, oznámil, že rezignuje na funkci předsedy komise specializovaných oborů a jak to bývá, zazněla slova díků spolupracovníkům.

Vr. Palkoska nám oznámil, že „PÚV se usneslo a jmenovala jej předsedou komise specializovaných oborů Svazu českých filatelistů. Též poděkoval předchozímu předsedovi za práci a bez okolků rozjel práci komise. Zde musím říci, že před několika lety zbavil stejný PÚV (možná obměněné předsednictvo Ústředního výboru díky politickým změnám po roce 1968) Vr. Palkosku vedení této komise. Tehdy jsem si vzpomněl na přísloví: „Dvakrát do stejné řeky…..“. Když jsme šli spolu s Vojtěchem Maxou k domovům, slyšel jsem od něj užaslá slova nepochopení a údivu…..

Rozdělení pozic

Začalo se s porcováním medvěda. Předseda byl jasný díky rozhodnutí PÚV. Prvním místopředsedou se stal O. Štaffa (současně si odnesl portfolio evidence členů). Druhým místopředsedou s portfoliem tiskových záležitostí dostal do vínku A. Vorlíček. Tajemníkem byl V. Maxa a vedení doplnil V. Nebeský.

Byla nastíněna struktura sekcí, poštovní historii měl na starosti M. Polišenský, celiny J. Nekvasil, výplatní otisky M. Bouška a R-nálepky V. Mahovský. Já jsem potvrzen zatím nebyl. Čekalo se na něco anebo se váhalo? Nevím. Nicméně jsem si vyslechl další konkrétní body, které vypadaly velmi konstruktivně a promyšleně.

Plán na rok 1976 – ano, přijato. Aktivy (jaké hezké slovo) – ano. V březnu se bude konat aktiv bývalých členů „někdejší komise“ (sic!) a vzápětí aktiv, a to široký zájemců o specializované obory nejen z Prahy, ale i z krajů. Další sekce – budou se hledat vedoucí. Zásady hodnocení exponátů – záležitost předsedy. Sympozium Kutná Hora 1976 – ano. Bude se probírat – úprava sbírek, zásady hodnocení, zásady pro jmenování jurymanů, specializované obory a námětové sbírky. Nábor nových členů – ano, současně s vypracováním adresáře.

Stanovily se i trvalé úkoly, které nás provázely několik funkčních období a kdyby stará struktura pokračovala, bylo by tomu i do dneška. Spolupráce se Slovenskem – ano, spolupráce s komisí mládeže – ano.

Na nadcházející výstavu v Kutné Hoře Svaz (sic!) zajistil řadu hodnotných exponátů ve větším počtu ze zahraničí. Zapomnělo se dodat, že to byly exponáty ze socialistických zemí. Taková byla doba..

Finance byl, ne že ne. Celkem celá komise dostala přiklepnuto, jak se říkalo, na rok 1977 celkem Kčs 17000,00. Na svou dobu dost. Jiné, tehdy vlivnější komise však měly nesrovnatelně více…

Věstník bude, rozumí se poštovní. Tehdy dost nutná pomůcka vydávaná Československými spoji.

Míč by vykopnut a do světa se dostala konkrétní fakta. Říkal jsem si, „hlavně že máme komisi s věhlasnými odborníky a dělnými filatelisty“, když jsem se vydal směr Jižní Město. Byla to má první konkrétní zkušenost s nejvyššími patry organizovaného specializovaného sběratelství u nás. První dojem – pozitivní. Nenapadlo se mne v nitru zeptat: „bude to tak i nadále?“. Úplně jsem v tu chvíli zapomněl na to, že sběratelství od tohoto dne nebude jen organizované v normalizačním hávu, ale i přímo řízené svazovými funkcionáři - řídícím předsedou, místopředsedy, tajemníky a šéfy prodloužené ruky Národní fronty a jiných důležitých organizací. Později jsem to pocítil na své vlastní kůži. 

1 - 1/2019

    

 

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS