HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

TEDDYHO SBÍRKA

TEDDYHO SBÍRKA

Teddy přezdívkou, Theodor František Josef Winkler občanským jménem. Manžel noblesní Blanky Jonášové (Winklerové) a tudíž švagr architekta Alberta Jonáše.

Štábní kapitán prvorepublikové československé armády, zanícený sběratel výplatních otisků. Spoluautor Stručného seznamu otisků výplatních strojů (frankotypů) v Československu z roku 1931, který sestavil podle chronologického hlediska společně s Jaroslavem Lešetickým a který se stal základem Jonášových studií. Usuzuji aspoň podle vpisků Alberta Jonáše obyčejnou tužkou do textu seznamu, který jako autorský výtisk našeho prvního katalogu výplatních otisků vlastnil T. F. Winkler. Patřil od Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů, kterou založil Jaroslav Lešetický.

Byl jednou z nejvýraznějších postav našeho sběratelství 20. a 30. let. Ve společnosti architekta (Jonáš), poštovních zaměstnanců (Lešetický, K. F. Pešák, Kilinger), důstojníků a vojáků (mjr. John, štkpt. Heytmanek, Jurecka), bankéřů, průmyslníků,obchodníků, vrchních účetních (Baše, Šťovíček, Skalaudy), učitele (Bezchleba) a dalších, sběratelů české i německé národnosti, domácích i žijících v cizině (Diers) a jiných. Zájemci byly i ženy, nebyla to jen doména mužů. Všechny spojoval zájem o novým fenomén sběratelství – výplatní otisk tehdy nazývaný frankotyp.

To byly důvody, proč mne štábní kapitán Winkler zajímal. A prot jsem mu věnoval článek ve filatelii a napsal o něm kapitolu do knihy ůŽralok a frankotyp“, kterou jsem doprovodil několika rodinnými a profesními fotografiemi.

Sběratele dělá sbírka. O Winklerově sbírce se povídalo a povídá hodně. Je pravdou, že nashromáždil velký počet výplatních otisků na celistvostech. Udělal pro to mnoho. Napsal snad na všechny uživatele žádost o zaslání otisku. Když toto nevyšlo, vytvořil umělou obchodní korespondenci. Odpověď dostal i s obálkou, na kterém byl otisk. Úsilí splnilo účel. Zachovalo se hodně otisků s adresou T. F. Winklera. I díky tomuto „vyžádanému“ postupu.

Při několika setkání s paní Blankou Jonášovou – Winklerovou se vždy milé a příjemné povídání stočilo v Ovenecké ulici na jejího manžela a dokonce i na jeho sbírku. Ona i manželka Alberta Jonáše paní Kitty tento koníček obou mužů respektovaly a vytvářely jim prostředí a zázemí k uskutečnění jejich cílů a záměrů. Něco o sbírkách dokonce věděly.

Když jsem se zeptal paní Blanky na osud Winklerovy sbírky, seznámila mne s nepříjemnou kapitolou života svého manžela. Z důvodů, které mi neřekla, jen naznačila, byl její manžel v roce 1939 zatčen gestapem a až do roku 1942 vězněn na Pankráci. Po propuštění se mu již nevrátilo podlomené zdraví a 2. 11. 1944 skonal. O Winklerově sbírce se však rozhovořila. Jeho sbírka skončila údajně v rukou gestapa, které si písemnosti včetně sbírky odneslo. Nevěděla, zda se sbírka navrátila do rukou Teddyho po jeho propuštění či nikoliv. Jeho sbírka, kde byla celá řada obálek s adresami odesilatele a možná i vloženými zprávami velké sousto pro gestapo a vyšetřovatele, to si můžeme být jisti.

S tím jsme se rozloučili a už jsme o Teddyho sbírce nehovořili. K paní Blance jsem docházel až do její hospitalizace v nemocnici pod Petřínem dne 6. 10. 1980 (zlomený krček a komplikace s močovými cestami), kde 1. 11. 1980 ve věku 82 let zemřela. Hovořili jsme hlavně o Albertu Jonášovi, jeho profesi, šťastné době, kdy oba páry žili. Ve vzájemné jednotě a shodě (bydleli ve stejném domě). Sourozenci Jonášovi bydleli po smrti obou životních partnerů ve společné domácnosti.

Na sbírku jsme zapomněl. Překvapením bylo, že v 80. a 90. letech se začaly objevovat v nabídkách u nás i v zahraničí dopisy s otisky, kde byl adresátem Teddy. Takže se přece něco zachránilo a možná, že gestapo písemnosti a sbírku vrátilo majiteli….

V posledních měsících jsem se pustil do badatelské práce a zahloubal jsem podrobněji do svých sbírek, nabyté korespondenci, archivů svých i úředních. A zjistil jsem několik důležitých okolností stran Winklerovy sbírky či Winklerových sbírek (každý sběratel má jednu kmenovou sbírku a další sbírku dubletů, kterou též nerad rozpouští).

Informace renomovaného českého filatelisty, který si ani po své smrti nepřeje být jmenován, je dost zásadní, i když není stoprocentně ověřená. Slib plním, nejmenuji. Není to ani důležité. Důležitá jsou fakta.

Dozvěděl jsem se, že v roce 1938 byl pan štábní kapitán Winkler důstojníkem 303. těžkého dělostřeleckého pluku ve Vysokém Mýtě. Do tehdejší Filatelistické revue dál inzerát, kde nabídl k prodeji svoji sbírku výplatních otisků. Jménem svého otce zmíněný filatelista napsal, že by měl o tuto sbírku zájem. Ke koupi došlo. Teddy si cenil sbírku na dost, ale nakonec se koupě uskutečnila za 1500 korun československých. Přítel, který mi sdělil tuto informaci, dodal, že „sbírka byla velmi dobře organizována“ a „popsána podle Jonášova katalogu“. K základní sbírce obdržel i dublety a cizí otisky. Hrál si s ní tři roky, doplnil některé další cenné a výjimečné otisky a vystavil ji. Ocenění – postříbřená medaile na celostátní výstavě (!). Další osud? Jak jinak. Sbírku prodal dalšími zájemci, který též nechce být jmenován. I ten ji pustil do světa dalšímu sběrateli ….

Pokud je tato informace pravdivá a ověřená (nelze říci), sbírka se zachovala, i když ne v původní podobě, ale řada materiálu je „na živu“. Což je informace povzbudivá. Jak se však popasovat s informací paní Blanky? Je mylná anebo existovala ještě nějaká další Teddyho sbírka i po tomto prodeji v roce 1938. Našla se jen torza a neumíme už říci, odkud pocházejí kousky dosažitelné v několika sbírkách a občas se objevující na aukcích. Nakonec. Důležité je, že aspoň část sbírky existuje nezničená či neprodaná do ciziny a že čeští sběratelé mají možnost na vlastní oči vidět výsledky sběratelského úsilí pionýrů sběratelství výplatních otisků u nás. Je možné, že archivy, které jsou v současné době ještě nedostupné, vydají za několik let své svědectví.

Můj pocit je dobrý, i když nemáme úplnou jistotu, přece jen dávná korespondence vydala aspoň další zajímavé zjištění.

Rad 2019 ILE

 

TEDDY 001

Číst dál...

THEODOR FRANTIŠEK WINKLER

THEODOR FRANTIŠEK WINKLER

Ve své knize „Žralok a frankotyp“ velmi často zmiňuji osobnost Theodora Františka Winklera, významného sběratele výplatních otisků za 1. republiky. Byl významnou postavou začátků sběratelství u nás. Ba co víc, byl švagrem architekta Alberta Jonáše. Vzal si Jonášovu sestru Blanku za ženu. Bylo by proto vhodné, abych jej i s velmi malým zdrojem informací o něm přiblížil.

Při jednom z našich setkání mi o něm podrobně vyprávěla samotná paní Blanka Winklerová – Jonášová. Zaznamenal jsem alespoň nejdůležitější fakta a připojuji je za rozsáhlou životní kronikou Alberta Jonáše. Pokud někde dojde k chybě, je to má chyba. Paní Blanka přece jen byla velmi přesná. Bohužel fakta nemám jak ověřit.

Psal se buď T. F. anebo F. T. Winkler. Rozepsaně dával přednost první variantě, když používal zkratku, tak té druhé. Říkalo se mu Teddy, Tedo, Tede. První oslovením jej častoval švagr Albert. Teddy jej na oplátku oslovoval Berlais! anebo Berry! Třetím křestním jménem byl Teddy Josef.

Narodil se 15. 7. 1893 v Dobromilicích u Olomouce. Studoval strojní inženýrství v Praze. Rodina se přestěhovala v době jeho studií do Prahy. Teddy měl tři bratry, jeden z nich byl architekt, druhý byl ředitelem dolů Herkules, třetí vedl továrnu na stroje Stehlík.

Teddy chtěl studovat chemii. Vypukla první světová válka, narukoval a zahájil kariéru důstojníka,na konci války v hodnosti nadporučíka vstoupil do čsl. armády. Během války byl na italské frontě (hlavně v Castellanu (u Trestu), v Udine a v Sulmoně.

Během své vojenské kariéry v Československu sloužil zejména u posádek ve Vysokém Mýtě, Litoměřicích a Brandýse n. L. Jeho nejvyšší hodnost byla štábní kapitán.

Obě rodiny – Jonášovi a Winklerovi bydleli spolu v Ovenecké ulici č. 40 (Winklerovi ve 2. patře, Jonášovi ve 4. patře) , paní Blanka vzpomínala, že na sebe volali často z balkonů. Obě rodiny drželi při sobě, vše se řešilo v rodinném kruhu…

Teddy sbíral též výplatní otisky jako Albert Jonáš, své zkušenosti a informace si často vyměňovali. Každý měl svou sbírku. Teddy též. Jeho sbírka byla rozsáhlá a měl v ní zajímavé exempláře.

V roce 1939 však nastal zlom. Dle paní Blanky, „kvůli hlouposti si pro Teddyho přišlo gestapo“. Důvod jsem se v danou chvíli nedozvěděl. Paní Blanka jen naznačila, že důvod snad měl vazbu na dobu studia na reálce v Olomouci. Druhým důvodem mohl být zátah na bývalé dlstojníky československé armády, svědectví o eventuálním angažování F. T. Winklera v odboji se zatím neprokázaly. Paní Blanka o něm celých šest neděl nevěděla. Nepomohly ani telefonáty do Petschkova paláce. Nakonec pomohl známý JUDr. Nádvorník z Metra, který zjistil, že Teddy je vězněn na Pankráci a zajistil kontakt. Teddy byl vězněn celé tři roky (1939 – 1942). Vrátil se s podlomeným zdravím a 2. 11. 1944 skonal.

Od paní Blanky jsem se dozvěděl ještě dvě fakta ze sběratelského života Teddyho. Gestapo při zatčení zabavilo jeho sbírku výplatních otisků, kterou si Teddy cenil na 150000 Kč. Zatím se o ní neví, uceleně se neobjevila. Byl mu po propuštění vrácena? Zatím osud je neznámý. Jistě se časem vyjasní všechny pochybnosti. Zatím v průběhu let se mi do rukou dostalo několik celistvostí z této sbírky jak u nás, tak v Německu. Průvodní znaky na artefaktech dokazují, že tyto celistvosti patřily Teddymu.

Druhým důležitým faktem bylo, že oba byli v častém styku s Jaroslavem Lešetickým, jedenkrát týdně je navštěvoval… Paní Blanka mezi častými návštěvníky jmenovala ing. Hirsche, Karla Basiku a prof. Ketzka. Určitě vybraná společnost dotvrzující význam obou osobností – Berryho a Teddyho. Měli si o čem povídat.

Jaký byl, jaké měl záliby kromě výplatních otisků? Teddy se věnoval fotografování, rád šoféroval, byl vzorným vojákem. Jeho převažujícímu charakterovým rysem byla důslednost spojená s pilností. Oba švagři rádi jezdili s manželkami do Toušeně a do Staré Boleslavi.

Aspoň pár vzpomínek na osobnost, která „byla u toho“, když se rodil nový sběratelský obor. Navíc byl nejen pilný sběratel, ale byl spoluautorem prvního katalogu výplatních otisků (druhý spoluautor byl Jaroslav Lešetický). Poskytoval i cenné údaje svému švagrovi A. Jonášovi, při sestavování a sepisování dvou studií o otiscích Francotypu, spoluautorem však nebyl.

Sběratelskou osobností rozhodně byl a patřil do úzkého kruhu dalších legend čs. výplatního otisku.

Věřím, že se i osud jeho sbírky vyjasní pro klid české sběratelské obce.

 

Tento text v původním znění vytvořil jednu z kapitol knihy „Žralok a frankotyp“ (vydáno samonákladem v Praze 2017) a některá fakta jsem zveřejnil na stránkách Filatelie v životopisném článku o T. F. Winklerovi („Patero setkání a překvapení nakonec“ – Filatelie XXVIII, 1978, č. 6, str. 174 – 175). Nový text upraven a doplněn o některá fakta.

Objednat knihu „Žralok a frankotyp“ lze na adrese „Žralok a frankotyp“, cena 590 Kč.

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS