HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Titulky scénářů LIterárně HUdebního KOlektivu "Beatnici"

Scénáře LIHUKO /"Beatniků"

Většinu scénářů různých pásem, které uvedl LIterárně HUdební KOlektiv, současně či později zvaný též "bedatniks" či "Beatnici" (podle situace a politického tlaku), jsem psal s Pavlem Havránkem a já jsem je přenesl do čitelnosti na rodinném psacím stroji "Perlička". Oba jsme se pak scénářů ujali a v záloze byli ještě Hanka Kafková a Jirka Žmolík, kteří nás občas zastoupili. Já jsem odskakoval k baskytaře a Pavel mizel do zákulisí.... Pro připomínku pásem, které jsme hráli ve Škodově paláci, v sále Ředitelství silnic a železnic na národní, v Žižkovském divadle, v různých sálech v různých místech (vzpomínám na Čimleice a úžasné prostředí Filmové školy) a dalsích a dalších místech. V Lucerně a na Žofíně jsme jen hráli a zpívali. Naše pásma slov a hudby se hodily spíše jen do komrnějšěích sálů.... Scénáře se nezachovaly, tak aspoň jejich covery či titulky...

 

Cover scénáře LIHUKO Beatnici 001     Cover scénaře lIHUKO Beatnici 001     COVER SCÉNÁŘE LIHUKO 001

Číst dál...
  • Zveřejněno v ZÁLIBY

Záliby - Literární tvorba 1961 - 1965 (ukázky)

Záliby

Tvorba z let 1961 - 1965

Záliby

V 60. letech jsem se velmi intenzivně věnoval uměleckým směrům, které se zhmotnily v próze, povídkách a divadelních a filmových scénářích, poézii, psaní cestopisů, esejí . Řadu těchto literárních pokusů zazněly ve hrách, které uvádělo na různých jevištích v Praze i v Čechách (Škodův palác v Jungmannově ulici, palác Dunaj, scéna na Můstku, Žižkovské divadlo, Žofín, Lucerna a jinde). Málo chybělo a Jiří Váchal nás dostal do Národního divadla, před tímto řada z nás odstoupila. Zkoušeli jsme v Agitačním středisku v Opletalově ulici (Klas). Vystupovali jsme pod jménem LIterárně HUdební Kolektiv, což ve zkratce LIHUKO znělo zpiťarsky, proto jsme zvolili jméno THE BEATNIKS, což zase znělo podezřele a navíc to bylo anglicky. Takže se tolerovalo BEATNICI.

Zveřejňuji některé ukázky mé tvorby (básně, texty písní, povídky, scénáře, ukázky textů). Nepopírám, že jsme byli ovlivněni hlavně Sputniky, kde zpíval můj bratranec Zdeněk, rádiem Luxembourg, Semaforem a některými beatovými skupinami (jako Big Beat Krystal, Komety a jiné). Podobnost je čistě náhodná. Taková byla doba. Ze zahraničí kromě zmíněného rádia jsme inklinovali k beatnickému hnutí, i když velmi z povzdálí. To jsme nechávali na jiných. To bychom asi nedostudovali ani SVVŠ…

Při psaní textů dialogů a scénářů jsem spolupracoval s Pavlem Havránkem.

Zde ještě zmíním, že jsme s Pájou Havránkem a Frantou Zítou natočili podle scénářů několik grotesek a měli jsme spadeno i na další témata. Úspěšný byl Masyťuch na plovárně a Masyťuch u kostela. tyto filmy jsem předložil při zkouškách na FAMU, kde jsem chtěl studovat po středoškolském studiu produkci. Filmy odvezl Franta do Kanady při své emigraci a nedávno je objevila jeho žena na půdě jejich domu v Torontu. Objeví se i kopie nahrávek Beatniků, jejichž originály mi ukradl zloděj i se Sonetem Duo z chaty v Potočinách…? Zázraky se dějí. Doplňuji, že hudbu k mým textům složil Jaroslav Bohdal, náš kytarista. Tyto písně zazněly, ale nahrávky se neuchovaly, ani amatérské.

Tvorba se soustředila do let 1961 – 1965.

ZPOVĚĎ SNU (text k písni)

Hrál jsem si já s modrým míčem,

zamykal jsem žlutým klíčem,

měl jsem já však jednu vadu,

nechal jsem sen v kapse medu.

Zásmál jsem se a pak padl

do vitriny z tvého bolu,

nevěděl jsem, jak se stalo,

že jsem uprch´rychle dolů.

Refrén: Ovládl jsem se tím bolem,

             utek´před ním ven,

             tam ho zašláp´ chybným krokem,

             hned se zjevil sen.

UPRCHLICE (báseň)

Když se osamělý procházím

rád bych se dozvěděl, co je s naší láskou …

Mám proto být tak silný

a když se procházím, myslím na tolik věcí.

Když všechna naše srdce byla mladá,

máme nejvyšší vrcholek vzduchu.

Procházím se v dešti parkem,

a necítím žádnou bolest.

Mé jediné přání: vy jste byli zde

vedle mne

na konci této propasti

Rád bych věděl, věděl, věděl,

                 proč, proč, proč…   ona je uprchlík

rád bych se dozvěděl, kde bude meškat má malá

má uprchlice.            

Závěrečný monolog ke hře „Přejdi pravěk“

Jmenuji se beatnik.

Jinak mi též říkají zbitá generace neboli beat generation. Prý jsem literární odnož americký mládeže a prý svůj odpor k mešťácky otupělé společnosti a svou hrůzu z perspektivy atomové války vyjadřuju odmítáním, konvencí, výstřednostmi v obleku a v chování a v odpovědnosti.

Je to pravda, říkají to o mě.

Prý holduju beatu tj. výraznému, prudkému rytmu. To snad jediný je pravda. To před tím, vůbec ne a to za tím? No todle: chci maximálně prožít, zachytit přítomný okamžik, jsem v neustálém vytržení, do něhož se přivádím šílenou jízdou autostopem, ale jinak. Drogy, alkohol, sex? Ne!

To už vůbec není pravda. Snad když mám před maturitou, tak si vezmu jen turka a ještě slabého. A to je vše.

Proč jsem beatnik, hraju hudbu, která se tak jmenuje, tak proto, a ne pro to druhé.

Číst dál...

LIHUKO 1962 - 63

LIHUKO 1962 – 63

Ve školním roce 1961/62 byl v áčku, jedné ze tříd Střední všeobecně vzdělávací školy (předtím a poté Akademické gymnázium) ve Štěpánské 22 v Praze 1 založen ryze amatérský literárně – hudební soubor s názvem LIterárně HUdební KOlektiv doprovázený umenšeným názvem BEATNICI (anglický název The Beatniks byl členům souboru nedoporučen). Zakladateli a jeho členy byli v prvních měsících žáci zmíněného áčka. Našlo se dost talentů na zpěv, ovládání nástrojů a literární projev. A to včetně autorského zázemí. Později se připojili další vrstevníci z jiných škol. Beatnici byli jednou dvou set podobných skupin, které se vyrojily na území hlavního města. Soubor vystupoval v Praze s původními pásmy (nejznámější je pásmo Přejdi pravěk – povídky proložené big beatem po záštitou ZK ROH Staveb silnic a železnic na Národní třídě)m ale i v Žofínském velkém sále a v Lucerně. Velkorysostí tehdejší občanské správy jsme mohli na zkoušky využívat Agitační středisko v Opletalově ulici, řada zkoušek se konala i v bytech členů souboru. Výjimkou nebylo ani hraní na plesech, z nichž nejvíc do dějin vstoupil ples Filmové střední školy v Čimelicích. Soubor ve své původní sestavě a s původními záměry zanikl po maturitách v roce 1964. V roce 1962 – 63 s námi zpívala i později známá Hana Pazeltová, naše spolužačka. Pořídili jsme i nahrávky našich hitovek na Sonet Duo, mé nahrávky bohužel ukradl zloděj při krádeži chaty v Poříčí n. S., takže si je nemůžeme ani poslechnout. Zbyl jen Big Beat Band Beatnici, který vydržel do roku 1960 (?). K této noticce připojuji plakát pásma „Přejdi pravěk“ a několik dobových dokumentů se scénáři a složením orchestru.

 

Pocity001003Obrázky 001

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS