HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - září 2020

VE ZNAMENÍ REKLAM: 8. - VITELLO/ MARGARIN /VITELLO (stylizovaná kresba)

Subjekt: Centra A. S. , továrna na tuky Podmokly (Křešice u Děčína)

Reklama: Mezi denním a výplatním razítkem páska s dvouřádkovým nápisem VITELLO-Margarin a pod tímto nápis VITELLO

Centra byla jednou z  významných továren koncernu Schicht (Schichtovy závody) vyrábějící umělé tuky. . Nejznámější byl margarin VITELLO (od roku 1908).Později další vlastníci a nové názvy FRUTA, LABENA (konzervárenství ovoce  a zeleniny)

Povolení MPT č. 20 ze dne 2. 6. 1928 - 101. uživatel výplatního stroje od roku 1926

Výplatní stroj Francotyp, typu A s horním číslem počitadla.

 

Otisk 1. dne: 30. 5. 1928 (R), poslední 10. 12. 1932.

Po tomto datu byl výplatní stroj přenesen do Ústí nad Labem .- Střekova k uživateli MARGA (372. uživatel).

 

Centra 001

 

 

Číst dál...

POPRADSKÝ CHYBOTISK

Nově objevený chybotisk v názvu pošty: POPRÁD 2

Nedávno se mi podařilo objevit mezi výplatními otisky 1. československé republiky nový chybotisk v názvu pošty. Uživatelem byla firma J. Ph. Glesinger z Českého Těšína, která se rozhodla ve vsém provozu ve slovenském Popradu zprovoznit výplatní stroj. A zároveň i odpověď na "?"  tohoto otisku v Katalogu Bouška - Leiš z let 1926 - 1939. První otisk této firmy v Popradu byl pravděpodobně prvním otiskem, i když jasný důkaz o tom, zda náhodou nebyl chybotisk před uvedením stroje do provozu, nebyl zjištěn a zda byla či nebyla zjednána náprava. Každopádně slovenský otisk dosvědčuje, že otisk za 1. republiky vyplácel, otázkou je zda s "Á" či s "A" názvu pošty.

Firma J. Ph. Glesinger byla firmou podnikatele židovského původu. Zabývala se zpracováním dřeva v Českém Těšíně (majitel je těšínský rodák) a vlastnila i pily. Své podnikání rozšířila i na Slovensko a založila i firmu v Popradu. J. Ph. Glesinger v této oblasti zřídil lesní železnici a lanovku na svoz dřeva.

Ministerstvo pošt a telegrafů ve svém Věstníku souhlasilo s proovzováním výplatního stroje ve firmě v Českém Těšíně a později též v Popradu.  Věstník č. 47 ze dne 6. 12. 1928 to stvrzoval. Firma si pořídila výplatní stroj Francotyp typu A s horním číslem počitadla. Otisk 1. dne byl pořízen 18. 12. 1928. Druhý stroj zahájil provoz dne 13. 1. 1939 v Popradu (chybotisk). Třetí otisk byl již slovenského vzoru a dochoval se  s datem 12. 7. 1939.Tento otisk uvádí i Ján Marenčík ve svém Katalógu odtlačkov výplatných strojov SLOVENSKO 1939 - 1945 na straně 38 (pod číslem záznam P 5). Byl to otisk stroje Francotyp typu A s horním číslem počitadla. 

 

Poštou prošlá celistvost s datem 20. 2. 1931 - ČESKÝ TĚŠÍN (R)

Celistvost je adresována na jednoho z významných sběratelů 1. republiky - škpt. Julia Heytmánka.

 

Glesinger 1 001

 

Otisk 1. dne 13. 1. 1939 - POPRÁD 2 (RR) - chybotisk v názvu pošty

Srovnáním otisků se zdá, že se jedná o identický stroj použitý nejprve v Českém Těšíně a po změně označení a názvu pošty v denním razítku v Popradu. V poštovním archivu bohužel není o tomto konstatování věrohodný doklad.

 

 

Glesinger 1 002

 

Otisk slovenského vzoru s datem 12. 7. 1939

 

Glesinger 2 001

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

VE ZNAMENÍ REKLAM: 7. - DAIMON v rámečku s obrzky kapesní svítilny, firemní značky a suchého článku

Subjekt: Elektrotechnická továrna Schmidt a spol., DAIMON, Podmokly ( Bodenbach)

Historie: Název subjektu vznikl z latinského DAEMON = génius, božská bytost, která ovlivňuje osudy člověka. Firma existovala od roku 1900 - 1948. Založil ji rodák z Analtska  a syn želzničáře Paul Schmidt (1868 - 1948. Firma byla pod národní správou v letech 1945 - 1946, poté znárodněna. Specializovala se na výrobu suchých článků, žárovek a kapesních svítidel. Hlavním reklamním heslem bylo: "DAIMON - světlá radost". Tento vynálzec založil první továrnu v Berlíně a druhou v Podmoklech (u Děčína v roce 1911. Při výrobě plně zužitkoval své vynálezy v oblasti elektrotechniky.

Reklama ve výplatním otisku: V obdélníku mezi denním a výplatním razítkem miniobrázky kapesní svítilny, firemní značky (šestiúhelník s blesky) a suchého článku, pod kresbami nápis DAIMON.

Povolení MPT: Věstník č. 12 ze dne 10. 3. 1930 - 273, uživatel v pořadí od roku 1926

Výplatní stroj Francotyp B4 s horním číslem počitadla.

Dohlédací pošta: PODMOKLY 1/BODENBACH 1

Otisk 1. dne: 31. 1. 1930 (R)

Poštou prošlé cleistvosti s otisky: z 8. 10. 1930 a 1. 6. 1934

Otisky mají výrazný rys: výplatní znaménko ve tvaru hvězdičky není  viditelně ve středu před výplatní hodnotou, ale v horní části)

AJ uvádí, že " V prosinci 1932 uvažováno o změně označení uživatele, dle změněné značky: světlo v oku". K této změně ani během 1. republiky, ani později nedošlo. A to ani ve formě návrhů či esejí.

 

Daimon 001

 

Daimon 002

 

 

Číst dál...

VE ZNAMENÍ REKLAM: 6. - CEMENT

Subjekt: Prodejna cementáren společnost  s r. o., Václavské nám 60, Palác Fénix, Praha II.

Reklamní text. CEMENT mezi denním a výplatním razítkem

Výplatní stroj Francotyp, sběratelsky FR 8h - 4m

Dohlédací pošta PRAHA 1

Otisk 1. dne: 8. 2. 1935 (R)

 

Cement 001

 

Celistvost poštou prošlá ze dne 30. 3. 1937

 

Fénix

 

Číst dál...

PRAŽSKÝ OTISK FIRMY ANKER

Firma Anker - Werke v Praze

V roce 1941 si  zřídila firma Anker - Werke Bielefeld v Praze svou filiálku. Nebyl by to výrobce výplatních strojů, aby svou korespondenci nezačal vyplácet výplatním strojem Francotyp s otiskem Fr 8h - 4m, který si nepořídia prostřednictvím generálního zástupce firmy B. Jarolímek Perštýn 15, ale dovezl si jej přímo a zprovoznil sám. Otázkou zůstává, zda stroj měl povolení tehdejšího protektorátního Ministerstva dopravy, pod které spadala od roku 1938 i agenda poštovnictví. Podle vzhledu celistvosti, čísla otisku (2. v pořadí), povinných otisků pro poštovní právu a dalších indicií je to téměř jisté.Každopádně stroj vyplácel a přinesl do typologie otisků z území Československa další zvláštnost, do té doby na území Protektorátu značně neobvyklou a jedinečnou  - dvoukruhové denní razítko bez můstků. Pikantní je i adresát na obálce - zásilka odešla firmě B. Jarolímek. Vzor otisku byl druhý protektorátní s poněmčeným denním i výplatním razítkem (germanizační nařízení se datují z druhé poloviny roku 1939). Celistvost patří mezi ty cenné z tohoto období a z téměř stoleté historie výplatního otisku na našem území.

Zbývá doplnit, že na území Protektorátu ČM se již počátkem roku 1941 objevil prvníotisk  s dvoukruhovým denním razítkem, ale s můstky - uživatele Poštovní spořitelna v Praze (Zúčtovací centrum bodů). I tento otisk je typologické novum a je cenný. Je to ale jiná historie...

 

Anker Praha 001

 

Číst dál...

CHRUDIMSKÁ A JAROMĚŘSKÁ HISTORIE OTISKŮ F. L. POPPER (POLICKÝ-POPPER)

U kolébky závodu na výrobu obuvi v Chrudimi stál český průmyslník a podnikatel židovského původu, člen významného podnikatelského rodu Popperů - Bedřich Leopold Popper (1866 Brno-Řečkovice - 1941 Chrudim). B. L. Popper začal podnikat v Brně, kde se svým společníkem založil firmu Beck (Moric Beck) a Popper a později se přemístili do Chrudimi (1890). Po rozchodu s ním se roku 1893 začala v Chrudimi rozvíjet jeho vlastní historie. Jeho nová firma byla svého času největší obuvnickou firmnou v Rakousku - Uhersku a boty s obchodní značkou B. L. P. se staly známými nejen ve středoevropském prostoru, ale ve světě. Později fůzoval s továrnou na kůže František Polický.  Během Protektorátu ČM byl donucen v rámci nucené arizace prodat závod nežidovskému vlastníku. Firma dostala jméno Polický a Riekel. Závod po roce 1945 vedly jeho snové Jan a Bedřich. V roce 1948 byla vyvlastněna, ale po roce 1989 její činnost byla obnovena na soukromém základně pod značkou B. L. Popper. Výplatní otisky z období 1. republiky )1926 - 1939) dokumentují na zajímavé historii provozu výplatního stroje a jeho otisků historii firmy.

Firma si pořídila výplatní stroj Francotyp, typu A s horním číslem počitadla již v roce 1929. Stala se 137. uživatelem výplatního stroje v Československu od zahájení proovzu tohoto vynálezu v čsl. poštovním prostoru. Stalo se tak na základě Věstníku Ministerstva pošt a telegrafů č. 4 ze dne 1. 2. 1929. Dohlédací poštou byla určena pošta CHRUDIM 1.

Pohled sběratelů přitáhl již první otisk. Firma B. Jarolímek připravila výplatní stroj s otiskem, kde v denním razítku byla vyryta chybně  dohlédací pošta CHRUDIM místo schválené CHRUDIM 1.Označení bylo pod výplatním razítkem : "F. L. POPPER/CHRUDIM". Vznikl chybný otisk, která byl zvěčněn ve formě eseje a několika částečných esejí - denní razítko CHRUDIM a CHRUDIM 1 v podobě černotisků a červenotisků. Díky sběratelskému úsilí sběratelů 20. let a jejich následovníků v 70. a 80. letech se dochovalo několik dokladů této chrudimské historie.

PRVNÍ OTISKY - ÚPLNÁ A ČÁSTEČNÁ ESEJ ze dne 6. 1 1929 (RR)

Popper 2 001

 

 DRUHÝ OTISK

Otisk 1. dne 28. 1. 1929

Otisk se správnou poštou CHRUDIM 1

Popper 5 001

TŘETÍ OTISK

Denní razítko posunuto o 1,5 mm výše (datum viditelně posunuto pod průměr kruhu razítka)

Otisk z ?/1929 do 16. 4. 1932

Popper 6 001

 

ČTVRTÝ OTISK

 

Poslední den  (16. 4. 1932), otisk pořízen  po zasazení štočku nového označení (R), poslední otisk dne 3. 5. 1932. Důvod změny - sloučení dvou firem F. L. Popper Chrudim a František Polický Jaroměř

 

 

  Popper 7 001

 

PÁTÝ OTISK

Denní razítko posunuto níže a opět se tiskne datum symetricky (poloha průměru kruhu)

Otisk 1. dne 3. 5. 1932 (R)

Poštou prošlé celistvosti s otiskem Popper - Polický Chrudim z 23. 1. 1933 a 26. 2. 1935

Popper 8 001

Popper 8 002

A PO CHRUDIMSKÉ HISTORII SE DOSTÁVÁ KE SLOVU JAROMĚŘSKÁ HISTORIE FIRMY F. POLICKÝ (POLICKÝ - POPPER)

Firma F. Polický Jaroměř spojil svůj osud ve 30. letech s firmou F. L. Popper (též viz shora). Otisk této firmy v Jaroměři měl též svůj osud.

J. Polický, továrna na zpracování usní v Jaroměři si pořídl výplatní stroj Francotyp typu A s horním číslem počitadla na základě Věstníku MPT . 47 ze dne 6. 12. 1928. Firma byla 130. uživatelem od roku 1926.

 

PRVNÍ OTISK

Pod výplatním razítkem nápis: F. POLICKÝ/JAROMĚŘ.

Otisk 1. dne 18. 12. 1928, poslední 29. 3. 1932

Popper 10 001

 

DRUHÝ OTISK

Změna označení uživatele na dvouřádkový POLICKÝ - POPPER/JAROMĚŘ

Otisk 1. dne 29. 3. 1932

 

Popper 11 001

Továrna na kůže a řemeny byla založena v Jaroměři roku 1839.  Měla i svou Pražskou prodejní kancelář (Praha I., Pařížská 3 - Mikulášská).V roce 1941 byla v rámci arizace pod arijským správcem a jmenovala se Polický - Rieker Chrudim - Jaroměř, tato historie skončila v roce 1945, V roce 1945 - 1946 byla v národní správě a poté znárodněna. Na tradici navázala v roce 1992 firma REKO sro. 

 

 

 

 

 

Číst dál...

VE ZNAMENÍ REKLAM: 5. - CAROIL/firemní značka/TORPEDO BENZIN

Subjekt: NAFTASPOL, akciová společnost pro obchod minerálními oleji, adresa: Praha II, Na Poříčí 22

Reklama CAROIL/firemní značka/TORPEDO BENZIN v elpise okřídlené auto mezi nápisy - pod výplatním razítkem

Povolení MPT Věstník č. 6 ze dne 4. 2. 1928

Výplatní stroj Francotyp B 3 s horním číslem počitadla

Sběratelské označení: FR 8h - 3m

Dohlédací pošta: PRAHA 7

Otisk 1. dne: 2. 3. 1928 (R)

Poštou prošlý otisk ze dne 23. 3. 1928

 

Naftaspol 001

NAFTASPOL

Letmý pohled do historie

Naftaspol byl jedním z velkých a významných hráčů na trhu benzínu 1. republiky. Jeho ředitel se po založení v roce 1923 stal Bohumil Benoni (1890 Tusla - 1954 Paříž), pobočník M. R. Štefánika a později pražský podnikatel. Jeho otcem byl Karel Benoni, inspektor státních pošt (1863 - 1952) a strýcem Bohumil Benoni, operní pěvec Národního divadla v Praze. Naftaspol byl zřízen z peněz Legiobanky. Naftaspol byl jedním z účastníků tzv. Benzinové aféry v roce 1924.

Další historie Naftaspolu a dalších benzinových firem je více než zajímavá. Bližší ve dvou zdrojích:

a/ www.lidovky.cz, článek z 14. 2. 2011: "Na benzín dojelo 12 korupčníků"

n/ https://autobible.euro.cz, článek z 13. 6. 2019: "Pohled do čerpání paliva"

 

 

Číst dál...

NA ZAČÁTKU BYL VÝPLATNÍ STROJ

Pitney Bowes Model M postage meter c 1920

NA ZAČÁTKU BYL VÝPLATNÍ STROJ

Fakta a zamyšlení

 

Jak a proč se začaly vyplácet listovní zásilky pomocí výplatních strojů. Patent Detalma di Brazzy Savorgnana. První výplatní stroje  splňující kritéria jako první spatřil New York. Automat na příjem a vyplácení doporučených zásilek s limitovanou hodnotou vyplácel poprvé v roce 1897. Další regulérní  a uznané pokusy o vytvoření výplatního stroje se nezávisle na sobě objevily v USA (1902 – Arthur H. Pitney), v Norsku (1903 - Karl Uchermann) a  na Novém Zélandě (1904 –Ernest Moss). Předchůdci a další pokusy v klasickém období výplatního stroje. Existovalo sběratelství výplatních otisků?

V předmluvě mé jurymanské práce, kterou mi předepsala komise jurymanů Svazu československých filatelistů kromě jiného jako podmínku jurymanského řízení a kterou jsem vydal na přání československé sběratelské obce ve formě příručky pod názvem „Výplatní otisky“ v roce 1991, jsem na úvod napsal:

„Koncem 19. a začátkem 20. století doznala lidská společnost nesmírných kvalitativních a kvantitativních změn ve všech oblastech – politické, společensko – kulturní a zejména pak hospodářské. Rychlý vývoj společnosti se ve svých kladech a záporech odrazil v lidském životě. Svůj odraz našel rychlý vývoj i v poštovním provozu. Enormně vzrostl počet přepravovaných zásilek. Rozšířil se i počet poštovních služeb.    

Náhle se vyskytla logicky nutná potřeba řešit vzniklý stav a přizpůsobit se mu. Držet s ním krok. Vznikla potřeba, vytvořit moderní prostředek, který by racionálně urychlil poštovní provoz, uspořil zároveň čas nutný ke zpracování zásilek a hlavně odpovídal danému stupni vývoje lidské společnosti.“

Na různých místech zeměkoule se tohoto úkolu chopili různí jedinci a nezávisle na sobě na různých místech začali patentovat své vynálezy. Ne všechny však  světová  komunita badatelů a sběratelů tyto pokusy uznala za pravé výplatní otisky. Byly uznány jen ty stroje, jejichž konstrukce umožňovala dvě základní kritéria – prvním kritériem byla nutnost automaticky hradit nebo zúčtovávat poštovní poplatky a druhým kritériem možnost registrovat zapravené poštovní poplatky. řada pokusů tyto atributy postrádala.

Do prvních let 21. století se mělo za to, že prvním úspěšným pokusem, který  splňoval tyto požadavky byl norský Uchermannův pokus z Kristiánie (dnes Oslo) – viz dále.  Barfootův a Simonův katalog v roce 1953 uvedl otisk z tohoto stroje na titulní  straně .

Novým objevem z počátku 21. století byl výplatní stroj  italského  vynálezce žijícího v USA hraběte Detalma di Brazzy Savorgnana, který byl patentován pod číslem 564845 dne 28. 7. 1896 pod názvem „Coin Freed Letter Posting or Stamping Machine“ v New Yorku u amerických patentových úřadů. Hrabě di Brazza odůvodnil na jedenácti stranách textu a na dvaceti osmi stranách ilustrační přílohy účel tohoto vynálezu: nutnost vyplácet zásilky v době uzavření pošty, vypořádat se s masou podávaných zásilek pomocí automatu a možnost vyplácet doporučené zásilky. Z popisu vyplývá, že se jednalo o automatické výplatní stroje na příjem doporučených zásilek, které byly umístěny na veřejném místě dosažitelné pro uživatele poštovních služeb. Stroj vytvořil otisk s limitovanou hodnotou po vhození deseti US centů.  Tento pokus splňoval kritéria výplatního stroje a byl uznán světovou odbornou veřejností. Poprvé byl otištěn na stránkách Bulletinu MSS a v Hawkinsově a Stambaughově Mezinárodním katalogu výplatních otisků. V době, kdy píši tuto knihu. není znám žádný dřívější uznaný vynález výplatního stroje. Není však všem dnům konec. Zbývá dodat, že k objevu zatím jediné celistvosti s tímto otiskem přispěl kanadský sběratel Luc Légault. Je v jeho držení a v současnosti je součástí jeho sbírky a exponátu. K objevu a ověření přispěli i američtí sběratelé a badatelé. Aukční domy oceňují tuto celistvost v současnosti  s prvním otiskem na cca 20 – 30000 USD.

Aktualizace 2020

Než uvedu další úspěšné pokusy po di Brazzově vynálezu, slušnost velí připomenout i další vynálezce výplatních strojů ve světovém měřítku v období před di Brazzovým počinem.

Již v roce 1884 Carl Busch (často v literatuře nesprávně uváděn jako Carle Bushe), francouzský inženýr s německým původem žijící v Paříži patentoval přístroj mající atributy vyplácet poštovní zásilky a označovat je otiskem s limitovanou hodnotou 15c (otisk označený AFF Poste a jménem vynálezce a hlavou královny Viktorie). Je zaznamenáno, že ani francouzská, ani německá poštovní správa vynález neakceptovaly. Přístroj předběhl čas .Byl registrován  v Londýně pod číslem 11555 dne 22. 8. 1884 pod jménem patentové kanceláře William Henry Beck. V patentu se otisk nazývá fiskálním razítkem. Patent byl prodán firmě Mix und Genest v Berlíně, který jej později pro výrobu výplatních strojů využil. V žádost k uznání patentu se uvádějí výhody tohoto systému: úspora času při zpracování zásilek, možnost registrace placení a následná kontrola, znemožnění krádeže či ztráty poštovních známek, možnost současné uvedení adresy odesilatele a možnost uvedení data odeslání zásilky, automatické barvení razítka, možnost použití přístroje při vyznačení dalších nepoštovních poplatků (notářské spisy, akta vyžadující orazítkování apod).

Historie zaznamenal další pokus, který vznikl ve Skandinávii. Iniciátorem byl James Garratt. Vzhledem k zamítavému přístupu anglických úřadů učinil pokus registrace automatu ve Skandinávii. Psal se rok 1900. Tento pokus je předchůdcem dalšího anglického pokusu  z roku 1912 z dílny anglického farmáře z Essexu, který pokusně instaloval ve spolupráci s poštovní správou výplatní stroj (též automat na vhození mince) vyrobeného firmou The Automatic Stamp Selling Machines Ltd. na Hlavní poště (King Edward G. P. O.) v Londýně.  Tento vynálezce se jmenoval F. Wilkinson. Stroj byl instalován 25. 1. 1912. a odstraněn 31. 8. 1912.

Vraťme se však o několik let dozadu. Německému císařskému patentovému úřadu byl dne 9. 1. 1900 doručen patent vynálezce Josepha Baumanna registrující razítkovací stroj s registračními náležitostmi. Joseph Baumann později – 12. 7. 1900 – registroval další přístroj. Vynálezů využila firma Haenel und Schwarz až v roce 1931 v Německu.

Na předchozích řádcích zmíněná firma Mix und Genest z Berlína pro firmu Postkontoret vyrobila výplatní stroj. Heiner Dürst a jeho přítel Thorsten Ingeloff zachytili jeden norský otisk s datem 1. 4. 1901.

Norsko bylo jednou z průkopnických zem výplatního otiskářství. Nejprve to byl již známější Chr. A. Kahrs, který přišel též s automatem po vhozu mince tvořivšího výplatní otisky. Měly punc jednoznačného poštovního použití. Výplatní stroj produkující výplatní otisky ve dvou hodnotách (a barvách) vyplácel zásilky na hlavní poště v Kristiánii (dnes Oslo) v době od 24. 8. do 14. 9. 1900.

Dalším, nyní uznaným  pokusem byl počin norského malíře Karla Uchermanna. Stroj vyrobila firma Krag-Maskinfabrik, Christiani, která se později proslavila výrobou výplatních strojů (ve své době dvoubarevných, což byl dost revoluční úspěch na tehdejší dobu). První den požití otisků (též ve dvou hodnotách a odpovídajících barvách) byl 15. 6. 1903. Dlouhou dobu byl tento pokus považován a uznáván jako první úspěšný pokus výplatního stroje ve světě.

V roce 1902 založil Arthur H. Pitney firmu Pitney Postal Machine Company (dnes známá jako úspěšná firma  Pitney-Bowes).Konstruktér Eugen A. Rummler poprvé prezentoval tento výplatní stroj zkušebně veřejnosti na Hlavní poště (G.P.O.) ve Washingtonu D. C. v období 24.11. 1903 až březen 1904. Další americký pokus byl zaznamenán až v roce 1912.

I německá scéna zaznamenala v této době pokus výplatních strojů. V roce 1889 to bylo ruční razítko s údajem porta, ale výrazněji až v roce 1903 ve Stuttgartu, spolková země Würtemberg.k vyplácení některých zásilek sloužilo tzv. „dlouhé razítko“ s hodnotou 2, 3, 5 a 10 pfeniků. Z důvodů inflace a hyperinflace tyto stroje dosáhly později i hodnoty 1200 marek. ve dvacítých letech ani tato hodnota nestačila a hodnoTu nahradily poznámky „Franko bezahlt“ nebo „Gebühr bezahlt“.  

Další výraznou zemí byl Nový Zéland. Pionýrem výroby výplatních strojů byl anglický inženýr Ernest Moss, který přesídlil z Velké Británie na Nový Zéland a podal řadu různých vynálezů. Ve své domovské zemi uspěl až v roce 1922, kdy patentoval pod označením „Universal N.Z.“ několik výplatních tsrojů.

Jsme však v březnu roku  1904 na Novém Zélandě, kde Ernest Moss patentoval své vynálezy. Vyrobaila je Mossova firma „Automatic Franking Machine Co. (N.Z.)Ltd.,“.Jednalo se o podobný model norských vynálezců  dá se nazvat mincovní automat na výplatní otisky. Limitovaná hodnota otisku byla jedna pence.Prototyp v podobě jednoho stroje byl umístěn u vchodu Hlavní pošty v Christchurchi. První den vyplácení byl 31. 3. 1904. Byl v používání i u pošty ve Wellingtonu.

Dne 7. 7. 1904 podobný stroj začal vyplácet zásilky na poště v Dunedinu. Hodnotu měl stejnou, jen se lišil tvarem. O tomto stroji není moc detailů známo.   

Následovaly další stroje a jejich otisky – v roce 1905, 1906, 1907, 1910. Byly označovány po vynálezci jako modely Moss 2, Moss 3, Moss Model A, Moss Model B, Moss Model C. Lišily se oproti prvnímu stroji vylepšenou konstrukcí, tvarem a přidanými hodnotami.

Joseph Baumann, kterého jsem zmínil na předchozích řádcích, zanechal svou stopu i v Bavorsku.Pro zasílání hromadné pošty vynalezl výplatní stroj, který byl používán v roce 1910. Značně se od prvních Baumannových pokusů lišil. Bavorské stroje pravděpodobně vyrobila firma Sylbe und Pondorf z Gössnitz.Těmto výplatním otiskům se říkalo „dlouhá razítka“ či „nekonečná razítka“.Lišily se barvou – byla dokumentována zelená, červená či černá razítka. I hodnoty byly různé.

Dne 18. 2. 1911 tehdejší Německý císařský patentový úřad pod číslem 231296 patentoval výplatní strojek. Vynálezcem byl Hubert Hamacher z Duisburgu. Strojek nesl název CUSTOS. První prokazatelný otisk byl ze dne 14. 1. 1911. A nejzazší datum bylo 27, 5. 1935 (!).  řada strojků byl exportovány i do Švýcarska, Rakouska, Belgie a Dánska. Otisky byly kulaté s různými hodnotami.

Po prvním desetiletí 20. století byly i další pokusy v různých zemích – USA 1912, Arthur H. Pitney, USA 2014, The American Postage Meter Company, Chicago, Nový Zéland 1915 – neznámý vynálezce, výrobce, Mossovy modely D a vylepšený model E, Německo 1919 – firma Deutsche Post- und Eisenbahn-Verkehrswesen AG ve Staakenu, modely „Universal“, USA 1920 – modely spojených firem The American Postage Meter Stamp Company (Arthur H. Pitney) a The Universal Stamping Machine Company (Walter H. Bowes), Německo 1920-1921 – několik pokusů pro hromadné zásilky, 1921-1922 Komusina. U těchto otisků jsou již denní razítka s datem a domicilem dohlédacích pošt více méně samozřejmostí.

Ve dvacátých letech 20. století dle mého názoru končí první, klasické období výplatních strojů a jejich otisků Konec tohoto období bych datoval či ukončil rokem 1920 či 1924, což jsou data konání Světových kongresů UPU v Madridu a ve Stockholmu. Do těchto let se UPU otisky formálně nezabývala, na obou kongresech je přijala jako součást poštovního provozu a dala jim jasná pravidla.

Změny poštovních poplatků vlivem různých ekonomických faktů (např. inflace a hyperinflace v Německu a některých dalších státech Evropy) uspíšily i změny konstrukcí výplatních strojů. I to se dá považovat za určitý předěl či milník.

Nejvýraznějším konstrukčním prvkem byla konstrukce výplatních strojů s mnohonásobným výplatných. Doposud svět výplatních strojů znal jen výplatní razítko s fixní hodnotou či s limitovanou hodnotou ve formě několikanásobných výplatních razítek. Dvacátá a třicátá léta 20. století byly typické oblíbeností německých strojů, které snad jako první na světě aplikovaly v praxi výplatní stroje s komfortní mnohanásobnou výplatní hodnotou. To byl i jeden z důvodů pro německé výplatní stroje pronikly do řady zemí včetně Československa. S velkou pravděpodobností byly německé firmy propagátory této na svou dobu převratné novinky. Dlužno říci, že i stroje s fixní a limitovanou hodnotou se udržely v některých zemích až do konce 20. století a někde je lze zachytit i dnes.

Dodávám, současně na obou kongresech UPU192é a 1924 byly definovány jasně použité barvy (červená až na výjimky a zvyklosti) a otisk jako celek a jeho náležitosti

Německo nebylo u prvních pokusů při vynálezech a výrobě prototypů a seriové výroby, ale vynahradilo si to později, zejména ve dvacátých a třicátých letech. Rád jmenuji alespoň některé z vynálezců a výrobců z Německa. Připomněli jsem si Josepha Baumanna. Připojuji další soukromé pokusy: Firma Sylbe und Pondorf, Ernstingův stroj, Julius Kräcker Berlín, Sielaff Maschinenfabrik Berlín, Komusina 1920/21, 1921/22, 1923 (zkušební stroje), strojky Říšské pošty pro jiné subjekty, Furtwängler (zkušební stroje)  Firma Anker 1922, Bafra 1922.

 Německá poštovní správa od 7. 3. 1923 schválila oficiální výplatní stroje pro poštovní provoz: A – Uhrenfabrikvom L. Furtwängler AG, Furtwangen, B – Bafra Werke, Berlin, C – Anker Werke, Bielfeld, D - Komusina, Karlsruhe, výrobce: Guhl und Co. Hamburg.

I tento hraniční termín  včetně schvalovacího procesu a stanovení náležitostí výplatního otisku, rok 1923 napovídá, že skončilo nejen ze sběratelského období jedno období, klasické a začalo období postklasické, či lépe řečeno moderní.

Jak to bylo se sběratelstvím tohoto nového oboru, který živelně vtrhl do klasického sběratelství poštovních známek, poštovních celin a částečně poštovních razítek? Zcela jistě existovalo. První obor poštovní historie – fiskální ceniny – se začaly sbírat i ze sběratelských důvodů v 17. století, jak se lze dočíst v zahraničních materiálech, prakticky okamžitě. Sbírala je hlavně šlechta či církevní hodnostáři, která k těmto dokumentům měli přímý přístup. Sběratelství výplatních otisků bylo upozaděno pevným sběratelstvím poštovních známek. nicméně tím, že se zachovaly alespoň některé výplatní otisky ze začátku klasického období, je vidět, že někteří jedinci otisky začaly sbírat záhy, i když řada otisků se nezachovala. O organizovaném sběratelství však filatelistická a poštovně historická veřejnost neví. Existovaly již kluby filatelistů, ale tehdejší sběratelé preferovali převážně poštovní známky. První specializované kluby se začaly tvořit ve dvacátých a třicátých letech.

 V Československu díky některým jedincům, kteří měli přístup do tehdejších českých a německých filatelistických časopisů i publicisticky a nejen jako pasivní čtenáři, se o existenci výplatních otisků veřejnost dozvěděla záhy. Nastaly diskuse o významu otisků, o jejich zatracení. Nicméně i to pomohlo – polemiky a odborná diskuse přitáhly pozonost a začalo se sbírat. Řada otiskl se zachovala do dneška. Začátky použití výplatních otisků v Československu a období sběratelství v letech 1926 (1. potisk na našem území) až do let 1935 – 1936 jsem zachytil dost podrobně a řadě dobových dokumentů v nedávno publikované knize „Žralok a frankotyp“. Proto čtenáře odkazuji na tuto knihua zde o těchto letech se příliš nerozepisuji.  

Na začátku byl výplatní stroj a první otisky. Poté se začalo rozvíjet sběratelství....

 

Postage meter parts

 

Žralok a frankotyp titulka 001

Knihu o začátcích vyplácení zásilek výplatními otisky ve světě a v Československu "Žralok a frankotyp" lze objednat na drese: ILeis@seznam. DRuhý volný díl "Frankotypisté" je též možno objednat do vyprodání zásob.

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS