HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - Filtrované položky podle data: leden 2020

BOHUMIL HEINZ

Bohumil Heinz

(120 let od narození v roce 2014)

Bohumil Heinz, český rytec (9. 5. 1894, Rakovník – 22. 5. 1940, Praha) se učil na keramické škole v Bechyni. Poté, co vypukla I. světová válka, školu musel opustit a bojoval na frontě v Rusku a Itálii.

Když skončila válka, začal studovat figurální malířství na umělecké škole prof. Schussera, později u Vratislava Huga Brunnera a u Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Zde si osvojil základy grafiky. Rytectví se učil u rytce Eduarda Karla, který na něj zanechal největší vliv. Svou pracovní kariéru začal ve Státní tiskárně cenin, pro kterou vytvořil řadu děl, a od roku 1932 pro anglickou tiskárnu Thomas De La Rue and Co. a též pro Národní banku.

Od třicátých let navrhoval a ryl poštovní známky. Z této doby pochází i návrhy s pohledem na Malou Stranu z Karlova mostu (Pof. 514/515) a s portrétem Bedřicha Smetany (Pof. 742), které byly vydány poštovní správou až po II. světové válce. Za doby I. republiky vytvořil 23 poštovních známek, 2 aršíky a 7 rytin pro kupony. První známkou byl portrét Antonína Dvořáka z roku 1934 (Pof. 280). Za období Protektorátu Č+M vytvořil celkem 10 známek s krajinnými motivy. Úplný seznam zveřejnil Gerhard Batz v roce 2003 ve svém článku Bohumil Heinz na portálu www.infofila.cz. Jeho práce se ztělesnila i ve známkách pro další poštovní správy – Řecko, Švédsko, Nový Zéland (Yv. 198-199), Západní Samoa (Yv. 124) a Sudán (Yv. 50-56 a Yv. 57-58).

Rytectví poštovních známek a průvodních materiálů se soustředilo do velmi krátkého období – šesti let. Veřejnost i kritika jeho rytecké umění velmi oceňovala. Byl akceptován i vrcholným umělcem jakým byl Max Švabinský, i přes původní přehlížení jeho práce a kritiku (např. při práci na bankovkách). Československá poštovní správa ocenila jeho umění v roce 1984 k 90. výročí jeho narození a Česká republika dvakrát v sérii „Tradice české známkové tvorby“ – v roce 2000 „Masaryk s dítětem“, v roce 2002 alegorickým zobrazením „Republika“ podle návrhu Maxe Švabinského. Poštovní muzeum vydalo Pamětní list k výstavě v roce 1995.

Známé jsou i jeho spoluautorské návrhy bankovek (protektorátních) a návrhy nerealizovaných bankovek z let 1938 a 1946, jakož i grafické práce – z nichž vynikají nejvíce studie lesa, obraz zima pro ročenku a portréty (siamského císaře Rámy VIII. z roku 1933 a Sunjatsena). Zajímavý je i portrét Aloise Jiráska. I neoznačené rytiny jednoznačně ukazují na autora – Bohumila Heinze (hlava ženy s čelenkou, okřídlený skopec s dvěma postavami apod.).

Umění Bohumila Heinze zhodnotil Rudolf Fischer v článku „Bohumil Heinz a jeho reprodukční umění“:

„Počátky novodobé historie rytectví čs. známek jsou od třicátých let spojeny s dvěma uměleckými osobnostmi – Bohumilem Heinzem a jeho předchůdcem Karlem Seizingerem“ anebo „Bohumil Heinz se jako umělec vysokých kvalit prosadil především svými mimořádnými schopnostmi spojenými s houževnatým úsilím – to byly prostředky, kterými komunikoval sám se sebou a se „živiteli“ – objednavateli zakázek. Byl také velmi skromný, autokritický.“ Chvála Heinzova rytectví, za kterou byl často přirovnáván Hollarovu umění, inspirovala i Františka Halase k napsání básně.

Zdroje:

1/ http://www.filatelie-klim.com

2/ www.infofila.com

3/ http://rabasgallery.cz

4/ http://www.filateliepenkava.cz

5/ http://abart-full.artarchiv.cz

6/ http://www.batz-hausen.de

Přidáno na web www.kf0015.cz: 10. 5. 2014      ILE/2020/RAD

 

Heinz 001                                               

 

Číst dál...

CENZURA POŠTOVNÍCH ZÁSILEK (3)

Letmý pohled do 1. období cenzury poštovních zásilek

 

Než se zaměřím na 2. období cenzury listovních zásilek (od roku 1914 dále), přece jen neuškodí letmý pohled na cnezuru 1. období - nejranějšího úseku cenzury.

Velká Británie

 

V roce 1946 došlo ve světě k objevů tří dopisů z konce 18. století, které byly opatřeny cenzorními a cenzurními razítky s přidanými ručními poznámkami těch, kteří stáli za otveřenými a přečtenými zásilkami. Ti se označovali jako "rebelové" (Rebels). Dopisy jsou potrhány a jejich pečetě jsou narušeny. Poznámky jsou v zásadě dvou druhů (první dva dopisy) : "Open(ed) by the Rebels" anebo(třetí dopis) "Opened (ed) by the Rbls". Nesou datum 24. 10. 1745 a 2. 11. 1745. Cenzura se dotkla zásilek z Ediburghu do Londýna.

Cen I 001

 

Francie

Ve Francii byly v letech 1789 - 1794 používána razítka a pečeti cenzorů. Orgán, který "provozoval" 161 ilegálních cenzorních stanic se jmenoval Comité de Surveillance. Na ilustraci je červená služební pečeť Poštovní cenzurní stanice s jakobínským znakem a nápisem "Beaumont de Lomagne/Comité de/Surveillance". Nese datum III/1794.

 

 

CEN II 001    

 

A třetí pohled na dva cenzurní znaky nabízí ukázku cenzury Rakouského císařství (1850/60 - razítko Komisariátu pohraniční policie na srbských novinách do Rakouského císařství). A druhá ukázka cenzuru z Ruska z let 1890 - 1900., v azbuce se zkratkou D. C.

 

CEN III 001

 

 

A příště již II. období (od roku 1914). zatím ukázky tří cenzurovaných dopisů z let 1915 - 1918 - lístky zaslané z pole (polní pošta), ale i ze zajateckých táborů na italské a ruské frontě. Jak jinak - opatřené cenzurními znaky a cenzorními poznámkami. Do textů cenzor nezasáhl - asi byly v pořádku a nevynášely žádné tajemství. Ruská cenzura umožňovala i údaje pobytu zajatce v českém, i když špatném, textu. 

 

 

CENZURA 1914 001     1000 001

 

 

 

 

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (94)

 

OFICIÁLNĚ POVOLENÉ  OTISKY V MODRÉ BARVÉ PRO NOVINOVÉ ZÁSILKY BĚHEM V OBDOBÍ PROTEKTORÁTU Č + M

 

V období I. čs. republiky (1926 - 1939) se seriozně přemýšlelo o zavedení výplatních otisků v modré barvě pro rozesílání novinových zásilek se souhlasem ministerstva pošt a telegrafů. Došlo k předvádění speciálních výplatních strojů německé a švýcarské provenience. Nakonec nebyly oficiálně povoleny a jako památka nám zůstalycenné  modré eseje několika subjektů.

Během Protektorátu Čechy a Morava došlo k oficiálnímu povolení vyplácení novinových záslek výplatními stroji. Rozhodnutí o tom bylo publikováno v Poštovním věstníku č. 4/1941 pod číslem 6073 - C/1 ze dne 20. 3. 1941 (str. 26):

"Vyplácení novin otisky výplatních strojů:

1/ Odesilatelé, kteráým byla udělena výhoda novinového výplatného a kteří používají zároveň výplatních strojů mohou i noviny vypláceti otisky těchto strojů.....

2/ Otisky výplatního stroje musí být pořízeny barvou  m o d r o u ....."

 

Tyto otisky patří mezi světové rarity. Podle mých vědomostí UPU souhlas neudělila. Ve válečné době to ani nešlo anebo žádosti o souhlas a souhlasu samotnému  nepřály okolnosti.

 

Modrými otisky byly oráženy většinou novinové pásky navlékané na jednotlivá čísla či výtisky (novin, časopisů, sbírky zákonů apod.).  Obvyklá hodnota byla 0,05. Lepily se i proužky na obal vícečetných kusů. Mohly se vyskytnout i na obálkách obsahující sdělení novinového charakteru. Jedním z nečetných subjektů byl uživatel vydavatelství MELANTRICH, ten na toto vyplácení používal hned dva stroje (první stroj s rozlišovacím symbolem "a"). Měl i třetí stroj na normální zásilky (v barvě červené).

Menší uživtelé, kteří měli jen jeden stroj, byli nuceni barvy střídat. Docházelo tak k různým barevných smíšeným mutacím při nedokonalém vyčištění strojů (např. RODINA, nakladatelská akciová společnost).

 

OVS PRO NOVINY 2 001

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (93)

Firma L. & C. Hardtmuth, továrna na tužky, České Budějovice obdržela povolení ministerstva pošta a telegrafů č. 12 z 10. 3. 1930  (259. čs. uživatel v pořadí). První výplatní otisk se objevil na zásilkách tohoto uživatele již 14. 1. 1930 a stroj vyplácel zásilky do 4. 2. 1930. V denním razítku byl však "členěný" název dohlédací pošty: ČESKÉ/BUDĚJOVICE 1, což odporovalo poštovní  normě. Do stroje bylo dne 4. 2. zasazeno správné denní razítko s nečleněným názvem dohlédací pošty "ČESKÉ BUDĚJOVICE 1".

Otisk se členěným názvem dohlédací pošty v denním razítku je  jediným takovým případem v I. republice v  období 1926 - 1939. Reprodukuji jeden z prvních otisků  prvního dne použití otisku se členěným názvem (otisk č. 62), takovéto zachycení se rovná raritnímu stupni.

Zůstávají dvě záhady, pokud se týče data v denním razítku:

1/ Povolení pro chod stroj bylo vydáno 10. 3. 1930, otisk vyplácel již od 14. . 1930,

2/ Albert Jonáš publikuje otisk s datem 14. 2. 1930, deset před tím již byl do stroje zasazeno denní razítko s nečleněným názvem (4. 2. 1930).

 

Kde vznikl problém?

 

LC HARDTMUTH 001

Číst dál...

PRAHA 1950 (3)

PRAHA 1950 (3)

Účast předchůdce současného KF 00-15 na organizaci Celostátní výstavy aneb pohled z lidského a osobnostního hlediska.

„Na jaře letošního roku bylo po jednání s úředními a politickými místy rozhodnuto, aby byla proponována celostátní výstava poštovních známek „Praha 1950“.“

Účelem výstavy je propagace poštovní známky, prohloubení zájmu pracujících a mládeže o známkové sběratelství. Z důvodu toho je dán letošní výstavě i nový směr tím, že výstavní exponáty tvoří výlučně kolektivní sbírky filatelistických spolků, závodních klubů odborů ROH, pracujícího dorostu a mládeže.“

 

Václav Matura, předseda Výstavního výboru PRAHA 1950 v úvodu svého příspěvku „PRAHA – 1950“ v Katalogu Celostátní výstavy poštovních známek PRAHA 1950 (str. 19).

 

 

Václav Matura filatelistou, zakladatelem filatelistického spolku, III. místopředsedou Ústředí čs. filatelistických spolků, členem odboru filatelie Závodního klubu zaměstnanců města Prahy (nynější klub 00-15), kde zastával funkci jednatele této entity. Byla mu nabídnuta funkce předsedy výstavního výboru výstavy, kterou přijal.

Další činovníci zmíněného odboru filatelistů (jeho přímým následníkem je dnešní pobočný spolek SČF s názvem Klub filatelistů, sběratelů specializovaných oborů 00-15, Praha) ve vytvořeném výstavním výboru se též aktivně zapojili do práce na přípravách výstavy.

Společně s Václavem Maturou se do práce zapojili i další členové zmíněného spolku – Václav Nebeský, Miloslav Boušek a zcela i někteří další. Tím tento spolek se stal neformálním organizátorem výstavy. Hlavním organizátorem bylo Ústředí čs. filatelistických spolků. Alespoň po organizační stránce. Politicky měl pod dozorem v té době jiný orgán, či spíše orgány.

 

Výstavní výbor pracoval ve složení: Václav Matura, předseda, Miloslav Boušek, místopředseda, Karel Basika, jednatel, Josef Mlejnek, pokladník, prof. František Ketzek, předseda sboru znalců, arch. Albert Jonáš, který byl architektem výstavy.

Pracovaly i výstavní odbory: finanční (Miloslav Boušek), technický (Karel Rathauský), propagační (František Smolík), společenský (dr. Vladimír Piskač), ubytovací (Tomáš Šlais), pro výběr výstavních exponátů (prof. František Ketzek), kulturní (Antonín Vopelák) a odbor mládeže (Václav Nebeský).

V odborech pracovalo dále sedm filatelistů.

Tehdejší Závodní klub zaměstnanců města Prahy (odbor filatelie), který v roce 1950 měl celkem 586 členů) a jeho schůzky se konaly v restauraci ROMA v tehdejší Praze XII, jednou týdně vždy večer o 19. hodině. Pracoval ve složení:

Předseda: Josef Kolařík

Jednatel : Václav Matura

Pokladník: Jiří Hesoun

Správce kolování: František Krejča

V Ústředí byli též zástupci spolku – již zmíněný Václav Matura (III. místopředseda), Miloslav boušek (účetní) a Václav Nebeský (referent patronátů mládeže). Možná, že i další, ale přesné důkazy o tom nemám.

Výstava představila exponáty Československé pošty n.p. (viz příloha Poštovního věstníku č. 44), kde přitáhly pozornost především rámy 24, 25 a 26. Tam se vystavily výběr příležitostných a pamětních razítek z let 1919 – 1939 a 1945 – 1950, jakož i celiny (tisky archu různými barvami a ukončený tisk). Ty byly k vidění U Hybernů.

Dále návštěvníci viděli pouze kolektivní exponáty či expozice spolků. Třída byla nazvána "EXPOSICE SPOLKŮ“. Celkem jich bylo 49. Náš klub vystavil exponát č. 34 „Ukázky z klubové sbírky: speciální expozice“. Slovo „speciální“ dá tušit, že hlavním autorem byl Václav Nebeský. Škoda, že nemáme žádné podvědomí o struktuře exponátu a obsažených materiálech.

 

V ostatních exponátech se ukázaly hlavně poštovní známky, ale bylo možno vidět i celistvosti, dopisy, sběratelské zajímavosti, razítka, tzv. starou poštu, polní pošta, celiny. Ucelenými sbírkami poštovní historie přispěly zejména N8rodní spolek sběratelů poštovních známek v Praze, Klub českých filatelistů v Litomyšl, Klub filatelistou v Žiline a Klub filatelistů v Pardubicích. Tyto exponáty viděli návštěvníci v Obecní domě hl. m. Prahy.

Do katalogu výstavy přispěli i Václav Matura a Václav Nebeský svými články, které reprodukuji.

Výstava přinesla kvalitní průvodní filatelistické materiály, které díky umělcům a výtvarníkům měli vysokou úroveň. Byli jimi příležitostné známky, aršík, propagační nálepky, tiskový list, FDC, příležitostná doporučená nálepka, ruční příležitostné razítko, strojové příležitostné razítko. Pestrost materiálů lze najít na stránkách ww.google.com. Materiály jsou i náplní aukčních nabídek a specializovaných katalogů.

 

 

Výstava, se konala v době poplatné státní a politické ideologii. Nicméně, i když zmizeli z libreta individuální sběratelé, přesto bylo možno vidět i práci individuálních sběratelů. Jejich rukopis byl nezmazatelný. Nepodařilo se ani vyzmizíkovat široký rozsah sběratelství a filatelie., i když byl důraz na poštovní známky zemí nově vytvořeného socialistického tábora a i když začala prosakovat angažovaná námětařina. Ke slovu se dostaly i specializované obory a doklady poštovní historie, i když řádně zcenzurované. Tabu byl zvláštní druhy přepravy poštovních zásilek, zejména z období 1938 – 1945. Dávné polní pošty byly připuštěny.

Nedohledatelným dokumentem je palmáre. Nemůžeme si vytvořit jasné závěry, i když zárukou byly osobnosti, které „rozhodovaly“ či moderně jurovaly. Rozhodčí sbor vedl předseda František Ketzek a jeho členy tvořili různé osobnosti z různých institucí (úředníci, úderníci. filatelisté tělem a duší, mezi něž patřil i Václav Nebeský, zástupci zaměstnanců a zástupci úředníků ústředních orgánů). Dohlíželi i znalci soudní a znalci Ústředí (Basika, Liška, Mrňák, Munk, Šulc). Lidová filatelie nedostala průchod tak, jak se očekávalo. Na povrchu možná ano, uvnitř se filatelistické jádro nedalo. Dodávám, že Ústředí v té době vedl František Smolík.

V čestném předsednictvu zasedli: Václav Kopecký (hlavní předseda), Zdeněk Nejedlý, Václav Vacek, Alexander Horák, František Zupka, Jaroslav Kolář Jan Vodička, Zdeněk Hejzlar, Gertruda Sekaninová – Čakrtová, Jaroslav Reimoser a Miloslav Laipert, tedy úplně nová garnitura představitelů státu a institucí – ministři a náměstci ministrů, pověřenci, primátor, předseda ÚRO, předsedové odborů, členové KSČ a též ÚV KSČ, předseda ČSM, ústřední ředitelé. Nová doba a pořádky začaly. Čtenář, který má aspoň základní povědomí o okolnostech a osobách zúčastněných v této akci, si udělá obrázek sám. Dobrá společnost poplatná době Tedy bez komentáře.

Každopádně je potěšitelné, že tato výstava se konala, i když za obtížných podmínek měnícího se řádu s tím, že rok 1950 byl jeden z nejhorších. Někteří organizátoři stres a napětí a pravděpodobně i různé tlaky svým zdravím a tím nejdražším – životem. Václava Maturu krátce po skončení výstavy skolil infarkt. Čest jeho památce! Všem „dělníkům filatelie“, kteří přispěli k uskutečnění a organizaci této výstavy, patří nicméně též dík. Při dalších výstavách se již nikdy kolektivní exponáty nevystavily….

 

 

ADD 1 001     ADD 2 001     ADD 3 001     ADD 4 001

Číst dál...

PRAHA 1950 (2)

PRAHA 1950 (2)

V říjnu letošního roku (2020) uplyne již 70 let, kdy se otevřely brány Celostátní výstavy poštovních známek PRAHA 1950. Konala se v Domě výtvarného umění v Praze (Dům U Hybernů a v Obecním domě hl. m. Prahy) pod záštitou ministra pošt dr. Aloise Neumanna v době od 28. 10. do 5. 11. 1950. Navštívilo ji 73000 osob. Byla to druhá celostátní výstava po osvobození Československa v roce 1945. Předchozí celostátní výstava se konala v roce 1946 (3. – 15. 8.) v Brně. Vzhledem k zásadní změně politických poměrů, probíhala v „nových“ podmínkách čs. filatelie a její název a charakter určovaly státní a stranické orgány představující nový společenský řád. Měla to být Mezinárodní výstava poštovních známek PRAGA 1950 navazující na úspěšnou výstavu PRAGA 1938. No, nebyla. Stala se z ní „jen“ Celostátní výstava PRAHA 1950. Konala se. Ale za velkých lidských obětí, z nichž někteří si odnesli stres, na který doplatili tím nejcennějším – životem. Nežijící organizátoři z dnešního Klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů, 00-15 (tehdy ze Závodního klubu zaměstnanců města Prahy, odbor filatelie) by si zcela jistě řekli své.

MĚLA TO BÝT VÝSTAVA MEZINÁRODNÍ S PODPOROU FIPu

No, nebyla. Zprvu to tak vypadalo. Svědčí o tom známé Jonášovy nálepky, korespondence Výstavního výboru , a v neposlední řadě i úvodník PRAGA 1950 z pera Karla Basiky v časopise českých filatelistů, orgánu to Ústředí čs. filatelistických spolků, který vyšel dne 15. 2. 1948 (!) – ročník 3, číslo 5, redigoval F. Smolík. Otiskuji jej celý.

To se ještě věřilo, že to bude mezinárodní výstava. Za reprint úvodníku přidávám adresní stranu lístku do Stockholmu (v razítku je stále slovo „mezinárodní“ – psal se rok 1949) a nakonec i reprint článku autora KM „Kolik vlastně bylo mezinárodních a světových výstav?“. Tento článek vysvětluje vše. Jen se nesplnilo přání autora. Tato výstava nebyla zmíněna, započítána a zahrnuta do logické řady rodokmenu výstava PRAGA 2018.

 

 

Výstava PRAHA 50 001     Výstava PRAHA 50 2 001     Výstava PRAHA 50 3 001     Výstava PRAHA 50 3a 001

Číst dál...

PRAHA 1950 (1)

PRAHA 1950 002

 

 

PRAHA 1950 2 001   

 

 PRAHA 1950 5 001    

 

PRAHA 1950 – další střípky do mozaiky

Letos v únoru jsem na našem webu zveřejnil článek k filatelistické výstavě PRAHA 1950 pod názvem „Na začátku mezinárodní PRAHA 1950, na konci celostátní PRAHA 1950“. Tato výstava je skutečnou záhadou československé filatelie, i když se některá fakta dostala na povrch. Střípkem do mozaiky je kapitola „Rok 1950 – zásadne zmeny vo filatelii“ zajímavé publikace „Zväz Slovenských filatelistických spolkov (1943 – 1952)“ významného slovenského poštovního historika dr. Otto Gáťi. Brožúru vydala Slovenská filatelistická akadémia – SFA jako svazek č. 16 v řadě Filatelistických štúdií v roce 2016 (brožovaná kniha, 112 stran, ilustrováno).

Ve zmíněné kapitola se dočteme zajímavá fakta na pozadí tehdejší doby, pokud se týče Celostátní výstavy PRAHA 1950. Co se z textu dovídáme, pokud se týče pozoruhodné výstavy, která měla být zprvu mezinárodní?

Dr. Otto Gáťa píše:, že „ …. v  lednu 1950 se konala schůze výboru Ústředí svazu československých filatelistických spolků, na které jako novinku schválili, že na výstavě v Praze se budou vystavovat jen kolektivní sbírky, aby jednotlivé svazy i kluby mohli ukázat způsob a rozvoj činnosti…“ (str. 87).

Toto rozhodnutí nemohlo zůstat bez odezvy, zejména na mezinárodním poli (FIP). Zcela jistě narušilo statut mezinárodních organizací- V Československu toto zcela jistě politické rozhodnutí bylo pod tlakem politických orgánů, které tehdy jednaly pod tlakem změny společenského řádu a jeho ideologie u nás. Dokreslují to i další kroky nejvyšších filatelistických orgánů přerodit „starou“ filatelii v „novou“. Nejblíž byly orgány a organizace Revolučního odborového hnutí (ROH), pod jehž rámec se filatelistické spolky a kluby měly z politického rozhodnutí dostat. Tlak musel být enormní. Došlo i na výhrůžky. V případě nesplnění hrozilo omezení či zastavení přídělů známek a skartu.

Vraťme se však k roku 1950 a Celostátní výstavě poštovních známek v Praze. Nastal odklon od starých zavedených pořádků ve filatelii k nové filatelie. Československé filatelistické časopisy jsou toho důkazem a svědkem. Tento vývoj se odrazil i ve jmenované výstavě a její organizaci.

Výstavu schválil FIP již v roce 1938, jak udává dr. Otto Gáťa s tím, že se usnesl, že „…Praha 1950 bude mít statut mezinárodní výstavy…“. Autor dodává, že FIP pověřil uspořádáním mezinárodní výstavy nečlena FIP – Anglii. Pravděpodobně poté s ohledem na politický a spolkový život v Československu, jak se domnívám.  Ústředí se rozhodlo uspořádat aspoň výstavu jiného druhu a řádu – Celostátní výstavu poštovních známek v Praze v době od 28. 10. do 5. 11. 1950. Takže tady máme aspoň jedno vysvětlení – na základě rozhodnutí FIP z důvodů celospolečenského v tehdejším komunistickém Československu se přetavila mezinárodní výstava v celostátní (rozhodnutí Ústředí). Důvodem, bylo rozhodnutí Ústředí o vystavování kolektivních sbírek, což FIP neakceptoval. Toto rozhodnutí bylo porušením původních podmínek, ke kterým se Ústředí FIPu zavázalo.

Dr. Ottto Gáťa dále podrobně rozebírá toto rozhodnutí a jeho odraz v realitě. Kolektivní sbírky bylo novum, které ze dne na den se nemohly vytvořit. Víme, jak dlouho trvá tvorba kvalitní individuální sbírky. V řadě případů se základem kolektivních sbírek staly bsírky individuální renomovaných sběratelů s tím, že oficiální autorství bylo kamuflované. Konkrétní případy autor uvádí na straně 89.

Jak napsal ministr pošt ČSR dr. Alois Neumann „začíná převýchova dosavadních a výchova nových sběratelů“.   Vše se tudíž odehrávalo pod tlakem politických a ideologických orgánů tehdejší státní a stranické moci. Došlo k souzvuku filatelistických a politických orgánů. Dokazují to i texty v časopise Československá filatelie, orgánu Ústředí československých filatelistických spolků (např. jeho poslední číslo 22 – 23 z 27. 12. 1950 – ročník VI.), kde na první straně si můžeme přečíst článek Jaroslava Zavřela Politický význam celostátní výstavy poštovních známek PRAHA 1950“.

Politická rozhodnutí se podepsala nejen na této výstavě a spolkové činnosti, ale na celém filatelistickém životě včetně činnosti a práce filatelistických obchodníků. Čs. filatelie nabral nový směr, jak o tom svědčí další výstavy včetně té v Košicích (3. – 11. 11. 1951). Heslem bylo: politická, kulturní a společenská úloha filatelie, rozvoj a propagace progresivního typu filatelie, správné politické náhledy a odborné znalosti na svět prostřednictvím filatelie. Vše zajišťovaly manifestačně kolektivní kroužky, odbory ROH atd. atd.

Dr. Otto Gáťa ve vysvětlivkách dodává zajímavá fakta (str. 90) k výstavě a objasňuje, kdo vlastně vytvořil kolektivní exponáty. Pomocí citace závěrů představitelů Ústředí, což je více než výmluvné:

„…rozhodčí sbor byl postaven před velmi nesnadný úkol posoudit exponáty spolků a závodních klubů ROH. Ale konstatoval, že absolutní vítěz je dělnický spolek Sdružení českých filatelistů na Žižkově, jehož exposice soustředila zkusmé tisky prvních pěti rakouských emisí, nevydané hodnoty 12 kr a 60 centů Lombardie, prvních francouzských známek emise Bordeaux se zajímavými dopisy, razítky páskami, bloky ….. a jiné.“ Který renomovaný sběratel stál za tímto exponátem.

Řada našich předchůdců z našeho klubu, který byl hlavním organizátorem a též vystavoval kolektivní exponáty (individuálních sběratelů), by jistě řekla své, kdyby byli mezi námi a nebyli již by ve filatelistickém nebi. Nastala nová doba. Dne 3. 3. 1951 vyšlo první číslo časopisu československých filatelistů (sic!) FILATELIE. Výstavu, která změnila své jméno a charakter, je nutno vidět v kontextu tehdejší doby.

                                                                                                                        Ivan Leiš

 

A R Š Í K 001

 

pokračování brzo

 

 

 

Číst dál...

Báseň věnovaná specializovaným oborům

Na závěr mé inaugurační přednášky po zvolení předsedou KF 00-15 v roce 2010 mi dovolte parafrázovat báseň Jaroslava Lešetického z úvodu mého vystoupení:

 

 

 

SPECIALIZOVANÝM OBORŮM

 

 

 

Nebourají svět, neválčí kulomety,

jen tiše zneuznané kráčejí světem.

Záliby nemají v lomozném křiku,

bohužel jim nestačí ani koutek

v malém pokojíku.

 

 

Ivan Leiš v RADONICÍCH 2012

 

 

SPEC 001

Číst dál...

CENZURA POŠTOVNÍCH ZÁSILEK (2)

Historický pohled ohledně poštovní cenzury je dost nutný, i když se vydáváme do hluboké historie, která od našich dní je vším vzádlená. Teď si uvědomuji, že uvádím poštovní cenzuru, správnější by měla být spíše listovní. nejen poštovní zásilky, ale i listovní byly podrobeny tajné či veřejné cenzuře. Nicméně se držím obratu "poštovní", jew u sběratelů ustálenější a není zavádějící. Měli bychom si uvědomit, že je občas nutno chápat pod poštovní cenzurou i cenzuru listovní.

 

Řada badatelů poštovní cenzury se snaží rozdělit historické epochy do několika období. V zásadě z literatury se dozvídáme, že byly tři období cenzury:

1/ ... (158?)  -  1899

2/ 1899 - 1914 (rané období)

3/ 1914 - dodnes (nové období)

Takto období rozlišil i velký znalec cenzury Karl K. Wolter. Nové obdoí přineslo i velký zvrat v korespondenci - elektronizace a digitalizace počínaje 90. lety 20. století, takže logicky bychom měli připojit oi 4. období 1990 - dodnes (elektronické a digitální). Toto dělení je zajímavé, ale zase ne tak důležité.

Z literatury víme, že cenzurní pokusy začaly někdy mezi rokem 200 před našim letopočtem a intenzivněly až k roku 50 našeho letopočtu. Tím se proslavili i  římští císaři.

Cenzura našeho věku proslula první dopisovou cenzurou zejména ve Francii za vlády Jindřicha IV. To se psal rok 1590. V prvním roce své vlády pověřil král Fouqueta de la Varana a zřídil mu i úřad s titulem Controleur Général des Postes. Cenzura se údajně konala bez vnějších znaků na listech či dopisech. Usnadňovaly to úřední poštovní stanice.

Dále je známo, že o něco později byly sledovány v dopisech a listech v  Cabinet Noir (Černý kabinet), který za tímto účelem zřídil kardinál Richelieu koncem 17. století.  Cílem bylo získat informace o "delikátních aférách". Viz Eugen Vaillé (1950).

Tradice ve Francii pokračovala. Počátkem 18. století se zřídila "Kancelář vnitřních věcí" (Bureau du Dedans")

Rok 1752 se zapsal do této historie zřízením "Královského tajemství" ("Secret du Roi") za Ludvíka XV. byl černým kabinetem pověřen Robert Jauel.

V letech 192 - 193 působil "Vyšetřovací výbor" ("Comité des Recherches").

Následovala i cenzura novin a novinové pošty ze zahraničí (Gazette Étrangerës)

Komisař Bijnon v roce 1806 zřídil "Bureaux de Révision" v různých zahraničních městech (Hamburg, Stuttgart, Ostende, Amsterdam, Brusel, Miláno,Turín, Janov, Florenc, Řím, Neapol)

Následoval další úřad "Bureau de Secret)", zřízeno v roce 1830.

Cenzura zesílila v letech 1715 (1. jakobínské povstání) a 1745 (2. jakobínské povstání) s cílem získat informace za účelem pokusů o získání trůnu pro své milované a vyvolené panovníky. Rozdrcením jakobínského hnutí však k zániku cenzurních pokusů nedošlo.

Spíše naopak.

Sběratele zajímá spíše vnější znak cenzury. Ty byly a nebyly. Prvním prokazatelným vnějším znakem bylo razítko "Vu par de Controleur", které se používalo do roku 1835. Bylo v barvě červené, černé, zelené ve formě razítka anebo poznámky poštovního cenzora.

 

Cenzura 1 001

 

Cenzura poštovních zásilek se nevyhnula ani Velké Británii. K upevnění cenzurních snah došlo zejména v době Napoleonských válek. Jedním z důkazů cenzury bylo červené oválné razítko s textem "Examined - Portchester - Castle - JFB".

 

Cenzura korespondence zajatých francouzských vojáků během 2. koaliční války (1797 - 1802) se uskutečňovala pro účastníky korespondence v pevnosti Porchester u Portsmouthu.

 

CENZURA 2 001

 

Na dolní ilustraci je britské cenzurní razítko s královskou korunou používané v letech 1805 - 1814.

 

Francie též používala pro cenzuru listovních zásilek vnějších znaků - razítek. V Lyonu se používalo mohutné razítko, černé trojřádkové razítko "COMMISSION TEMPORAIRE/DE SURVEILLANCE REPUBLICAINE/DE VILLE AFFRANCHIE". Bylo zachyceno v dubnu roku 1794.

 

CENZURA 3 001

 

V roce 1792 se na dopisech, které prošly rukou cenzorů  v pařížských cenzurních stanicích, objevilo  hned několik razítek různých tvarů, textu a symbolů.

 

CENZURA 4 001

 

I ruční poznámky cenzorů byly zajímavé, i když značně tsručnější než razítka. Stačilo datum a poznámka "VU" - (viděno) Poznámka je z dopisu do Anglie z roku 1808.

 

CENZURA 6 001

 

Cenzura se uskutečnila v prvním období i v Prusku a dalších státech Německa. Zachycena byla i ve svobodných městech. Reprodukce zobrazuje razítko policejní cnezury (Hamburg - pošta z Francie/Dánska v roce 1815ú.

 

CENZURA 7 001

 

Rozkvět listovních  cenzurních zásahů v prvním období cenzury nastal v roce 1848 a následujících letech.

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS