HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - pátek, 17 květen 2019

Celistvosti v rarity přetvořené (8)

Celistvosti v rarity přetvořené (8)

 

Rok 1926 přinesl do československého poštovního provozu výplatní tsroje a jejich otisky. První a dlouhá léta pouzžívanou soustavou byly stroje vyrobené firmou Francotyp GmbH v Německu (od názvu této firmy u nás udomácněl a dlouhá léta se používal název "frankotypy" pro stroje a pro jejich otisky, až sběratelská veřejnost v 70. letech přijala přesnější název "výplatní otisky").

 

Monopol výplatních strojů Francotyp přerušily výplatní stroje firmy POstalia (též Něměecko) ve 40. letech, které byly  zakoupeny čtyřmi uživateli na zabraných územích Německem (po Mnichovské dohodě o odstoupení Sudet Německu). Jeden z těchto strojů  zakoupil úřad starosty v Lovosicích pro vyplácení své pošty.  Celistvost s datem 12. 2. 1945 a sew zajímavým výplatním razítkem má další zvláštnosti - v otisku je denní razítko s dvoukruhem a můstky a kulaté razítko se symbolem "11a", prvním poštovním směrovacím číslem použitým na území Československa.  Zatím jediný známý či dokladovaný exemplář. Porto má označení oRRo. Tento otisk se liší ještě v označení oprávněného uživatele (na některých je vysekáno :"Bürgermeister-Amt"). Kromě tohoto lovosického výplatního otisku, jsou známy další tři: Teplitz - Schönau (-2/43-), uživatel Allegmeine Ortskrankenkasse, Wicklitz/über Aussig (-12/44-), Stahlwerk Karlitz GmbH, Neubistritz ( - 5/44-), uživatel  Fritz Rosel WERO.

 

Miroslav Bouška uvádí , že lovosický stroj byl prvním strojem Postalia na našem území. Jeho katalog uvádí záznamy prvních tří, G. Brunner doplnil výskyt čtvrtého (novobystřického). Počty otisků jsou minimální. 

POSTALIA LOBOSITZ 001

Číst dál...

ANDRĚ RIEU A JEHO JOHANN STRAUSS ORCHESTRA V PRAZE

ANDRÉ RIEU A JEHO jOHANN STRAUSS oRCHESTRA V PRAZE

 

André Rieu se svým orchestrem zavíátal počátkem května do Prahy, aby zahrál místnímu obecenstvu a velkému počtu zahraničních turistů. Jeho koncerty se staly již tradicí.KOncert byl opět svátkem pro klasiku, ale i moderní hudbu. Došlo i na klasické valčíky.

 

IMG 2034   IMG 2054   IMG 2074   IMG 2080   IMG 2082   IMG 2090   IMG 2174   IMG 2170   IMG 2169   IMG 2154   IMG 2145   IMG 2147   IMG 2116   IMG 2148

Číst dál...

Lázně květinami ozdobené

Město květinami ozdobené

 

Bad Wörifshofen, příjemné  a klidné lázeňské  městečko se rozhodlo přivítat jaro výsadbou květin v centru města. Ke květinové výzdobě se připojily i obchody. Květiny vypučely i v Parku dr. Sebastiana Kneippa, který byl s tímto lázeňským městem spojený nejen svým heslem pro zachování zdraví: VODA - POHYB - ŘÁD -  STRAVA - LÉČIVÉ BYLINY.

 

 

   DSC07096  DSC07181

 

DSC07187   DSC07180   DSC07172DSC07150    DSC07226   DSC07131  DSC07155  DSC07088

Číst dál...

Pocta Janu Palachovi

Pocta Janu Palachovi

 

V roce 2019, v roce 50. výročí od sebeobětování studenta Jana Palacha, se dne 27. 3. od 15.00 konal významný akt na pražském Jarově před kolejemi Vysoké školy ekonomické v Praze. Jan Palach prožil dva roky (1966 - 1968) jako student Vysoké školy ekonomické v Praze a bydlel na Jarovských kolejích na Žižkově, v bloku D. Vedení Vysoké školy ekonomické se rozhodlo jednak odhalit pamětní desku u vchodu do tohoto křídla kolejí, jednak přejmenovat tuto část kolejí na Palachovu kolej. (původní Jarov I., bloky A, B, C, D). Toto rozhodnutí bude připomínat Jana Palacha jako symbol odboje protoi pasivní rezistenci společnosti vůči okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. 

 

Současně se přejmenovaly i další dvě části kolejí na Eislerovu kolej (významný ekonom s pohnutým osudem, pedagogicky působil na VŠE, blok Jarov III F nyní nese jméno ekonoma Pavla Eislera)  a na Thalerovu kolej (nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2017, jméno Richarda Thalera je zvěčnšěno v budově Jarov III G).  R. Thaler,  profesor University of Chicago, Booth School of Business obdržel v roce 2015 čestný doktorát na návrh Národohospodářské fakulty VŠE.

 

Akce na počest Jana Palacha navázala na předchozí odhalení pamětní desky v Átriu Jana Palacha u straé budovy VŠE na Źižkově (viz). Obě události proběhly z iniciativy neforlmální skupiny složené ze spolužáků Jana Palacha a z představitelů studentského hnutí 60. let na VŠE v Praze (redakce Ekonoma, DEFIC, AIESEC, ARS aj.) v úzké spolupráci s rektorkou VŠE prof. Hanou Machkovou a vcedení VŠE v Praze.

 

Mé fotografie  připomínají slavnostní přejmenování kolejí a odhalení desky Janu Palachovi dne 27. 3. 2019. Slavnostní odhalení desky na budově VŠE dr konalo dne 16. 1. 2019 od 15 hodin, fotografie jsou v samostatném vstupu na těchto osobních stránkách.

 

 

DSC05616   DSC05621   DSC05622   Jan PalachDSC05618   DSC05635   Jan PalachJan Palach

DSC05687

 

DSC05638

 

DSC05675

 

DSC05692

 

DSC05700

 

DSC05708

 

DSC05710

 

DSC05720

 

DSC05714

 

DSC05649

 

DSC05667

 

 

Číst dál...

Sono l´italiano vero

SONO L´ITALIANO VERO

 

V polovině května 2019 navštívil Prahu ryzí Ital, zpěvák, skladatel a pianista, interpret mnoha italských hitů, Toto Cutugno (75), vlastním jménem Salvatore "toto" Cutugno aby nám zazpíval v pražské kOngresové hale plejádu svých známých a úspěšných písní. Zároveň se s posluchači podělil o své radosti a starosti a vyslovil i celou řadu svých názorů na svět a problémy světa. Doprovodila jej jeho stabilní hudební skupina, jejíž členové jsou s ním desítky let.ŕadu písní si obecenstvo zazpívalo s tímto bardem italské písně. Jeho písně interpertovali i zpěváci v řadě evropských zemí (zejména Francie - Dalida, Johnny Hollyday, Michel Sardou, Joe Dassin, Henry Vilard), ale i v USA /(Ray Charles). Úspěchy sklízel i v Itálii (San Remo) a  zahraničí (Eurovize 2990) a byl oceněn řadou cen (téý v roce 1982 na Bratislavské lyře). Své umění prezentoval celou řadu let jako multiinstrumentalista, klávesista, kytarista, csaxofonista, akordeonista a bubeník. První píseň napsal a zazpíval  v roce 1976 (Albatros). Jeho písně mají velkou sílu a se svým přájemným projevm během koncertu potěšil všechny v sále. Jeho prosbu v jedné z písní "Lascatemi cantare...." jistě vyslyšíme."Jste přece ryzí Ital".

 

DSC07385   DSC07344  DSC07337DSC07371   DSC07381  

 

 

Číst dál...

Filatelistická literatura

Filatelistická literatura

Filatelistická literatura je jedním z důležitých zdrojů informací, faktů a souvislostí, které vedle archivních dokumentů patří mezi prameny, z nichž čerpá sběratel, badatel či vystavovatel při své činnosti. Lze ji definovat, jako písemný či elektronický materiál vztahující se k filatelii, primárně obsahující informace o poštovních známkách a poštovní historii.

Proč je filatelistická literatura tak důležitá? Jejím hlavním cílem je rozšiřování vědomostí a znalostí o filatelistických oborech a šíření informací mezi sběratele. dejme tomu, že se dostaneme k celistvosti ze vzdálené cizí země. Okamžitě vyvstane řada otázek. Jak se dostal dopis od odesilatele adresátovi? Jaký byl důvod zaslání dopisu? Jakými cestami se do rukou adresáta dostal? Byla to lodní pošta či letecká zásilka? Odkud přišla zásilka? Z nezávislé země? Nebo to byla kolonie? Jak to bylo s tarify? Kdo zaplatil poštovné? Jaká byla cesta zásilky? Co se dělo na hranicích států? Proč je na zásilce řada razítek, poznámek? Prošla zásilka cenzurou v době válečného konfliktu? Filatelistický a poštovně historický výzkum pomáhá odpovědět na tyto a další otázky. Výsledek je poté publikován v knihách a časopisech. A to v okamžiku, kdy sběratel usoudí, že má tolik informací a údajů, aby s nimi seznámil své spolukolegy.

Filatelistická literatura se tak dostane do rukou sběratelů, obchodníků, filatelistických společností a klubů a všeobecných a specializovaných knihoven. I slovutné knihovny světa jsou otevřené této literatuře. Jako příklad může sloužit Britská knihovna, která ve svých fondech má 30 – 35000 filatelistických děl (stav v roce 2014). To je už úctyhodné číslo. Přidejme jen další národní knihovny a vyjde nám astronomické číslo.

Hlavní typy filatelistické literatury

Filatelistická literatura se všeobecně dělí na tyto kategorie:

1/ Katalogy známek, celin a oborů poštovní historie

     Katalogy jednotlivých zemí a regionů … Světové katalogy … Katalogy zeměpisných oblastí (např. Katalog Afriky) … Katalogy časových období (např. Katalog období vlády krále Jiřího V.) … specializované katalogy (Katalog razítek, výplatních otisků, R-nálepek, perfinů, poštoven apod.)

2/ Periodika a občasníky

     Časopisy … Zpravodaje specializovaných společností, pracovních skupin, komisí a sekcí … Občasníky filatelistických subjektů

3/ Aukční katalogy

4/ Knihy, příručky, specializované studie, monografie

5/ Sborníky a ročenky

6/ Bibliografické přehledy filatelistické a poštovně historické literatury

7/ Podpůrný materiál

     Nefilatelistický materiál prospěšný sběratelům poštovních známek a poštovní historie : Všeobecné a specializované poštovní řády, předpisy a sazebníky … Všeobecné encyklopedie a knihy o historii …Atlasy a mapy … Přepočítací sazby světových měn … Dobové časopisy a noviny … Tiskoviny o dopravních prostředcích (automobilech, vlacích atd.)

Rád se zastavím i u některých typů filatelistické literatury

Katalogy známek

     Jedná se o základní druh literatury, naprosto nezbytný pro jakéhokoliv sběratele. Cenné jsou zejména v tom, že jsou více méně vyčerpávající a hlavně jsou v nich obsaženy tržní hodnoty filatelistického materiálu. Pokud hodnoty nejsou u uvedených položek, tyto katalogy obsahují alespoň speciální kapitolu obsahující návody, jak posuzovat a hodnotit filatelistický materiál.

První známkový katalog byl vytištěn ve Francii. Jeho autorem byl Oscar Berger-Levrault. Katalog vyšel 17. 9. 1861. První ilustrovaný katalog vyšel v prosinci 1861 a autorem byl Alfred Potiquet.

První katalog ve Velké Británii se objevil v roce 1862 a autoři byli hned tři Frederick Booty, Mount Brown a dr. John Edward Gray. V USA byl prvním katalogem známek The Stamp Collector´s Manual, jehož autorem byl A. C. Kline (pseudonym pro Johna William Klina). Psal se rok 1862.

V průběhu let vývoj v oblasti katalogu známek dospěl až k několika obřím projektů, které zastřešují Michel, Zumstein či Stanley Gibbons a další.

Katalogy poštovní historie a jednotlivých oborů, jakož i specializovaných oborů mají též svou historii, zde však v porovnání s katalogy známek však neexistuje tak přesná evidence. Mnohdy existují jen hypotézy či domněnky. Věřím , že postupem času budeme mít přehled i u jednotlivých oborů.

Specializované studie

Jsou nesmírně důležité. Obvykle jdou do velké hloubky a vyčerpávajícím způsobem se daného tématu (zejména v poštovní historii) dotýkají. Autoři – specialisté píší tyto práce (a vrcholnou formu studií – monografie), kde se objevuje několik důležitých úseků – kapitol: např. se často týká jedné známky a popisuje – historii návrhu, osobnosti, které stály u vzniku známky, proces tisku, tiskařská technika, informace o prodeji, způsoby použití známky v poštovním procesu a doplňky celistvostmi. Tyto publikace vycházejí obvykle v nízkých nákladech (zájemců v době tisku není tolik), o to více se později shánějí. Příkladů máme z našeho filatelistického života velmi mnoho.

Filatelistické časopisy

Dodatkem ke knihám, časopisy tvoří masivní zdroj informací. Prvním známkovým časopisem byl Monthly Intelligencer z Birminghamu v Anglii. Periodika, občasníky a zpravodaje jsou dalším důležitým médiem. Vydávají je kluby, společnosti, pracovní skupiny a další entity.

Některé populární filatelistické časopisy:

  • The American Philatelist

  • - Canadian Stamp News

  • Deutsche Briefmarken Zeitung

  • Gibbons Stamp Monthly

    Je řada dalších kvalitních časopisů jak v papírové formě, tak i v elektronické. Některé časopisy své výtisky zpoplatňují – jako např. The London Philatelist.

    Filatelistická bibliografie

    Vysoce důležitá filatelistická literatura, na jednom místě soustřeďuje cenné informace –souhrn literatury k daném tématu. Většinu zdrojů a pramenů k dané tématice. Jeden z časopisů vyniká – Philatelic Literature Review (publikuje čtvrtletně the American Philatelic Research Library).

    Dodávám ,že se vyplatí mít při ruce seznam filatelistických časopisů, jakož i list filatelistických knihoven a mít možnost tyto seznamy využít.

    Jako všeobecné pomůcky doporučuji práce Briana Birche (Bibliography of General Literature in the Philatelic Library of Brian J. Birch, vydáno 2011), Jamese Neguse (Philatelic Litearture. Compilation Techniques and Reference Sources, 1991) a Paula S.. Ulricha (Wie finde ich philatelische Informationen?, 1978). Věřím, že vášnivý filatelista překoná i handikep neznalosti cizích jazyků při studiu těchto pomůcek. Některé práce byly přeloženy do češtiny (např. práce Jamese Mackaye a dalších).

    Řada filatelistických titulů je nezbytná pro sběratelské a badatelské účely tak jako archivní fondy a archiválie.

    Jako ilustrace k tomuto textu přikládám namátkou vybrané titulky časopisů a publikací z mé knihovny.

    Přidáno: 7. 7. 2015                                                 Autor: Ivan Leiš

Číst dál...

Předchůdci a začátky AIESECu ve světě a na VŠE v Praze

Předchůdci a začátky AIESECu ve světě a na VŠE v Praze

Jako člen AAI (AIESEC ALUMNI INTERNATIONAL), organizace sdružující emeritní členy funkcionářského aktivu AIESEC (Association Internationale des Étudiants en Sciences Économique et Commerciales), aktivní členy této organizace a bývalé praktikanty a stážisty v rámci programu této organizace, jsem se pravidelně zúčastňoval mezinárodních kongresů této entity v různých částech světa. Vítr mne i zavál do Syrakus na Sicilii v roce 2004. Účastníci kongresu této organizace ustavené v Budapešti v roce 1986 mne zvolili prezidentem AAI na dvě období let 2005 a 2006. Zakotvili jsme znovu naši identitu a stanovili jsme si heslo: „ AAI bude stejně jako AIESEC mezinárodní základnou objevující a rozšiřující svůj potenciál tak, aby byla potřebná pro naši mezinárodní společnost“. Pochopitelně úměrně věku.

Během aktivního prezidentování jsem byl častým hostem v sekretariátu AAI v Bruselu. Často jsem se scházel s místními AIESECáři, současnými, ale i pamětníky. Belgičtí kolegové udržují časté neformální styky a vědí o AIESECu hodně. Vždyť na jejich univerzitách dostala myšlenka založení mezinárodní organizace velkou podporu. I řada univerzitních archivů skrývá dodneška zajímavé dobové dokumenty. V archivech jsem objevil zakládací listinu předchůdce AIESECU, která se založila v roce 1946 v Praze z iniciativy Skandinávců, Belgičanů, a českého studenta Vysoké škole obchodní v Praze, Jaroslava Zicha. Svou krátkou, ale záslužnou činnost vyvíjela pod názvem AIESE (Association Internationale des Étudiants en Sciences Économique). A to až do doby, kdy ji v roce 1948 zařízla nastupující komunistická moc a fungující sekretariát v Praze pod vedením našeho studenta zakázala.

Jaroslav Zich poté emigroval do amerického sektoru Německa a země se po něm slehla. Zůstal jen jeho půlportrét, který jsem našel v archivech university v Leuvenu. Čtenáři mi jistě odpustí technickou nedokonalost mých technických prostředků. Zatím to je jediná existující a známa fotografie. O Jaroslavu Zichovi stále nevíme mnoho kromě údajů, které uvádím.

To ale předbíhám. Myšlenka sdružit mladé ekonomy a obchodníky, studenty z vysokých škol po celém světě, nevznikla po II. světové válce. Byla mnohem starší. Studenti uvažovali o ní již ve 20. a 30. letech XX. století. Konkrétní obrysy navrhli studenti skandinávských vysokých škol v pozdních třicátých letech. Několik škol organizovalo formální výměnné programy, hlavně mezi skandinávskými zeměmi. Tato iniciativa s názvem PRAXIS byla malá, ale významem rozsáhlá. Bohužel ji nepřála mezinárodní a politická situace a její činnost omezovala válka.

Idea oživla v roce 1944. Ve světě byl chaos, vysokoškolské studium bylo narušeno, řada absolventů zahynula. Vyskytla se potřeba vytvořit novou manažerskou generaci, nejen teoreticky vzdělanou, ale též obohacenou o praktickou zkušenost.

Ihned po válce se spojily tři vůdčí osobnosti – Švéd Bertil Hedberg (představitel Stockholm School of Economics), Stanislas Callens (belgický student vysoké školy v Gentu) a Jaroslav Zich (český student vysoké školy v Praze). Tyto osobnosti se sešly ve Stockholmu a založily AIESE. První kongres AIESEC se konal v Liége (1946). Prvním prezidentem se stal Jaroslav Zich (1946 – 1947). Do exekutivy se kromě tří jmenovaných dostali ještě Francouz Boddez, Holanďan Teubner a Švýcaři Piccard a Staubly. Sekretariát byl otevřen v Praze. AIESE začal publikovat časopis „Revue Internationale des Études Superiures en Sciences Economique (Commerciales et Industrieles) et Sociales“. Autorem prvního Statutu byl Stanislas Callens. Nesl příznačný název „Soyons prets“. Stanislas v prvních materiálech AIESE uvedl, že „cílem je podporovat porozumění národů rozšiřováním porozumění mezi jednotlivci a tím měnit svět jednotlivců v současnosti“.

Založení AIESE spustilo lavinu – krátce po kongresu v Liége se připojily Jugoslávie, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Norsko a řada dalších zemí. AIESE se chtěl zapojit do IUS (Mezinárodní svaz studentů), ale schůze exekutivy v St. Gallenu v roce 1947 tento návrh rezolutně zamítla.“AIESE bude neutrální“.

Politika ušlechtilé cíle zhatila a AIESE byl rozpuštěn. I přes určitou ilegalitu se uskutečnil první cíl organizace – výměnné praxe. V letech 1946 – 1948 se uskutečnily výměnné pobytu studentů i přes odpor politiků.

Myšlenka nezapadla. V době od 3. do 6. 3. 1949 se ve Stockholmu sešlo 89 studentů na svém kongresu. Účastnilo se sedm zemí – Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Holandsko, Norsko a Švédsko. Byl založen AIESEC. Krátce poté se skoro sto studentů zúčastnilo praxí AIESEC. Velkou podporu této vznikající organizaci poskytla Hospodářská akadémie ve Stockholmu a švédské ministerstvo zahraničních věcí. Hlavním krédem bylo: „AIESEC je nezávislá, nepolitická, nezisková organizace studentů, jejímž cílem je přispívat k porozumění mezi národy bez jakékoliv diskriminace prostřednictvím svého mezinárodního vzdělávacího programu“.

Česká studentská stopa zapadla. O Jaroslavu Zichovi od této doby nevíme nic, možná, že se zúčastňoval neoficiálně práce AIESECu, možná, že ne. Ze hry vypadlo i Československo a další satelity SSSR.

Myšlenku založit AIESEC ve Východním bloku a potažmo na Vysoké škole ekonomické v Praze a v Československu však politici neudusili. Stále doutnala a počátkem 60. let se mezi studenty stále připomínala. Několik aktivistů se pokusilo její vzkříšení, ale pokusy byly marné.

Uspěl až student obchodní fakulty, směru zahraniční obchod, Miloš Motoška, kterého to stálo však mnoho úsilí, který se stal otcem –zakladatelem AIESECu v Československu a zasloužil se o přijetí obou tehdejších vysokých škol (VŠE v Praze a VŠE v Bratislavě) AIESECem. Tato organizace však nevznikla ze dne na den.

Cesta k založení byla však trnitá a dlouhá. První informace poskytli Jugoslávci. V roce 1964 navštívili VŠE v Praze představitelé Jugoslávského národního výboru . Odjížděli se slibem, že jim poskytneme výměnu studentů – praktikantů. v roce 1965. Toto byl první prokazatelný kontakt , kdy jsme byli nejen seznámeni s AIESECem, ale konkretizovala se i nabídka. výměn. Na jaře 1965 byl Miloš Motoška na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem a získal oficiální informace a materiály o této organizaci. tehdejší předseda Národního výboru SRN (dle svého vyjádření, který jsem získal při jednom setkání s ním, to byl Bernd Thomas) doporučil kontakt se Sekretariátem AIESECu v Ženevě. Pak se vše spustilo. Českoslověnští zástupci byli pozvání na Kongres AIESECu do Helsinek v roce 1965. Jednostranně jsme obdrželi nabídku 5 praxí v SRN a 7 recipročních praxí v Jugoslávii. Dalších 12 nabídnutých praxí v Jugoslávii jsme přenechali kolegům na VŠE v Bratislavě. Iniciativa dalšího jednání o ustavení AIESECu v Československu byla na představitelích , studentech VŠE v Praze. Kolegové VŠE v Bratislavě nás dalším jednáním i jejich jménem pověřili. Hlavní výbor ĆSM na VŠE v Praze byl důležitý, neboť pod jeho kuratelům byly zahraniční výměny studentů. Stanovisko bylo více méně neutrální a opatrné. Celou záležitost konzultovali se „spřátelenými“ mládežnickými organizacemi hlavně V Polsku a Maďarsku. Maďarsko se nevyjádřilo, Polsko myšlenku podpořilo. Hlavní výbor vytvořil zkoumající komisi na tuto otázku, ale jeho doporučení bylo jednoznačné – „konzultujte s Ústředním výborem ČSM“. To se stalo.

Situace se vyjasnila koncem ledna 1966, kdy ÚV ČSM dal souhlas se vstupem Československé socialistické republiky (potažmo VŠE v Praze a VŠE B bratislavě) do mezinárodního AIESECu. Na zpracování žádosti bylo několik dní. Přihláška se vyžadovala v polovině února 19866. Během těchto dnů bylo potřeba zařídit řadu věcí – mezi nimi i souhlas vedení obou vysokých škol, což se stalo díky pochopení a rychlé akci oboru rektorů. Přihlášku do AIESECu zaregistroval sekretariát v Ženevě 10 dní před zahájením Kongresu AIESEC v Tel Avivu.

28. února 1966 odletěli dva českoslovenští představitelé do Izraele s jasným úkolem: vrátit se s členstvím Československa v AIESECu. Těmi, kteří v Tel Avivu byli byl Aleš Bartoš z ÚV ĆSM a Miloš Motoška, dezignovaný generální sekretář AIESECu v Československu na VŠE v Praze (tehdy posluchač IV. ročníku obchodní fakulty VŠE v Praze, směr ZO).

Jednání byla úspěšná. Československo bylo přijato. Všech nabízených 30 praxí (výměn) bylo vyměněno.

AIESEC se po osmnácti letech vrátil do Československa a pevně se zakořenil. Existuje do dneška a jak v českých zemích, tak i na Slovensku. Navíc se založily dvě absolventské organizace AIESECu (AA – Česká republika a AA Slovensko). Čeští a slovenští představitelé stáli i u uznání dvou národních výborů bez zbytečných komplikací po rozpadu Československa (1992), u založení AAI (1986), u revitalizace AAI (2005 - 2006) a při dalších projektech AIESECu a AA. Ale to už je jiná kapitola.

                                                                                                                                      Ing. Ivan Leiš

Zdroje:

1/ Osobní vzpomínky otců – zakladatelů, Bernda Thomase, Jeana Choplina a mé,

2/ Jan Sládek, AIESEC, článek v Ekonomu č- 4 – 5/1966, str. 9 – 13,

3/ Archivní materiály Univerzity v Liége, archiv Belgického národního výboru AIESEC Brusel,

4/ I. Leiš, AIESEC HISTORY, interní materiál AAI, Brusel 2006,

5/ I. Leiš, AIESEC na Vysoké škole ekonomické v Praze v roce 1968, rukopis pro III. díl publikace o VŠE,

6/ The history of AIESEC: Pre – 1949, www.uni-regensburg.de

7/ The history of AIESEC, www.hku.hk

8/ http://quis.qub.ac.uk

Ilustrace:

1/ Půlportrét prezidenta AIESEC 1946 – 1948 Jaroslava Zicha,

2/ Recesistická fotografie ze začátku roku 1968, část Československého národního a Místního výboru AIESEC na VŠE v Praze, klečící zleva: Ladislav Prudký, Jiří Thein, Libor Zeman, Jan Sládek, stojící zleva:

Ivan Leiš (v roce 1968 předseda Místního výboru na VŠE Praha), Ivan Petrův Jaroslav Celerýn, Jiří Tesař, Ivan Reus (v roce 1968 prezident Národní výboru  Československo). Ivan Petrův drží portrét Olgy Schoberové (později Olinky Bérové), maskota AIESEC Československo

3/ Výplatní otisk z výplatního stroje Postalia připomínající 25 let československého AIESECu (1966 -1991), autor štočku Ivan Leiš, rytec: František Pavlíček.

                                    

Jaroslav Zich půlportrét 001   Recesitická fotografie části národního a místního výboru rok 1968 001   Výplatní otisk 25 let AIESECu v Československu 001

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS