HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - čtvrtek, 26 prosinec 2019

"ŽRALOK a FRANKOTYP" - "SHARK and FRANCOTYPE" (English Contents and Summary of the Book)

Ivan Leiš, Žralok a frankotyp (Shark and Francotype)

A look at 20th and 30th years of the 20th century when a meter stamp was born in Czechoslovakia

(Philatelic literature of facts)

CONTENTS (in English)

Introductory explanation, acknowledgements

Grateful memory

Beginnings of collecting and fight for meter stamps

Organising committee invites collectors

Jaroslav Lešetický – double anniversary of one of Czech philately and specialized branches forefathers

How lists and catalogues were born

Esteemed Mr Architect!

Sehr geehrter Herr Architekt!

Much success for your enterpreneur´s activity

Newly discovered correspondence of Arch. Albert Jonáš with K. F. Pešák

Greetings from devoted K. F. Pešák

Berlaušek, I give meter stamps collecting up

Damned replacement meter stamp machines respectively we cannot be at your service with an offer

Like a guardian angel of your collection will I not fold my wings

From a manuscript to printed copies

Jonáš´ collectionAlbert Jonáš – a brief chronicle of his life´ s moments

Supplement of illustrations to the chronicle

A word in the end

Sources, fountainheads, literature

English Summary

About the author

Annotations and Imprint

 

ENGLISH SUMMARY (resumé v angličtině)

Meter stamps franking correspondence in Czechoslovakia was approved by respective postal authorities on 9th September, 1926 on a trial basis. Later on in November – it was decided to introduce the modern mechanical way of franking into mailing on a permanent basis. During described times collectors called meter stamps „francotypes“according to the name of the German manufacturers of these modern mechanical alternatives means of franking beside postal stamps (the company name was FRANCOTYP). 

The leading theme of the book is to open the world of the meter stamps collecting in Czechoslovakia in the first years of its existence (1926 – 1934) to those who are interested in this specialized branch of philately and postal history in general. The chief personality of successful implementation of the branch into Czechoslovak philately and lives of many collectors both in this country and also in Europe that time was Albert Jonáš (who called himself a shark paraphrasing the old biblical story with a whale), a well-known and successful architect, painter, graphic and industrial architect, but also designer of stamps in Czechoslovakia, Albania and Serbia. He was a chief architect of several exhibitions. He helped preparing and publishing various publicity materials and publications. He was a  well-known and remarkable collector of meter stamps (his meter stamps collection is a part of Postal museum in Praha) who decided to assist a great number of collectors in  collecting these artefacts by creating a catalogue in a form of chronological and specialised studies. His studies were well received in public and  collectors open these books to get valuable details till these  days.

The book covers the period of years when the meter stamp branch was born. It describes relation of Albert Jonáš with other remarkable personalities of this collecting-Jaroslav Lešetický, K. F. Pešák and T. F. Winkler and shows correspondence with them, but also with other Czechoslovak and foreign collectors. Correspondence with the Ministry of Posts and Telegraphs is also mentioned. The facts are brought by quoting authentic documents – mostly letters from these personalities to Albert Jonáš, but also by showing philatelic artefacts of the branch. The author gathered and picked up the facts from other documents e.g. letters sent by Věra Chudáčková (to Mr Albert Jonáš), an employee of Messsr. B . Jarolímek, Praha, the general agent of Messrs. Francotyp Berlin, a manufacturer of the Anker and Bafra meter stamp machines and A. B. C models imported to Czechoslovakia. The other meter stamp collectors are mentioned in the book. 

The Jonáš´s colllection and his published studies (catalogues) is deeply analysed and showed in reality „how it was done“. The book is full of illustrations and photos. The reader ofthe book will also find main and brief moments in life of Albert Jonáš – mostly in his philatelic ,but also in his professional days. In general, it is a look into the first years of the life of the philatelic and postal historical collecting branch and for many also collecting mania.

This book pays homage to meter stamp collecting and to one of the main supporters of meter stamps in Czechoslovakia - Albert Jonáš, Esq.

 

RAD 2019 Original text as of 2017 ILE

 

Výplatní otisk Živnostenské banky druhý den použití 001          Albert Jonáš v mladších a středních letech svého života 001

 One of the first meter stamps in Czechoslovakia (the above entire was sent off on the second day of metering the mail in Prague  - the left picture). Very rare entire.

 On the second picture there are a few pictures of Mr Albert Jonáš, the great meter stamps collector and strng support of their collecting. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

ALBERT JONÁŠ - životopisná data v kostce

ALBERT JONÁŠ – STRUČNÁ KRONIKA ŽIVOTNÍCH OKAMŽIKŮ

                       (S DŮRAZEM NA FILATELISTICKÁ A POŠTOVNĚ HISTORICKÁ FAKTA)

1893 (7. 3.) –

Albert Jonáš se narodil na Královských Vinohradech

Rodiče: Albert Jonáš, železniční úředník, vrchní inspektor, přednosta vysočanského nádraží

            Josefa Jonášová, roz. Salačová

1898 (28.10.)-

narodila se sestra A. Jonáše Blanka

1901    

- první pokusy Alberta Jonáše o kresby

1908 

- rodina Alberta Jonáše začala jezdit pravidelně do Lázní Toušeň

1910 

 - profesor češtiny František Žákavec doporučuje Alberta Jonáše ke studiu na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze

1912    

- Albert Jonáš úspěšně skládá zkoušky na AVU a nastupuje do 1. ročníku. Studuje

figurální malířství u prof. Josefa Loukoty a prof. Vlaha Bukovace

1914 

- Albert Jonáš rukuje k II. maďarskému regimentu, dostává se do Ruska a do Itálie

1916 (21. 5.)

- jednotka zajata v Itálii, Albert Jonáš v zajetí tvoří stovky kreseb a portrétů,

během pobytu v Castellanu skicuje různé motivy, přenáší klasické fresky do lunet

refektáře, kreslí studie lidského těla

1918 

-z války se Albert Jonáš vrací jako nadporučík, zapsal se na studium architektury na AVU,

kde studuje u Jana Kotěry, a na stejný obor na České vysoké učení technické (ČVUT) ze

1920-24 

-Albert Jonáš studium na ČVUT přerušuje a podává žádost na AVU do grafické

speciálky Maxe Švabinského, úspěšně ukončuje studium architektury na AVU, začíná

jako konstrukční inženýr ve firmě Matěj Blecha a spol., Karlín (stavitelská firma s

vlastním projekčním ateliérem). Stává se vedoucím konstrukční kanceláře. Jednou z

prvních staveb, kterou vedl, byl palác ROKOKO s průchodem do Lucerny. Následovaly:

Stieberova vila, obytná zástavba v Ovenecké č. 7 včetně hotelu Splendid (1923)a úřední

budovy pro továrnu Ringhoffer (1924).

1924 

-Albert Jonáš získává nabídky na stavbu lázeňských budov (Lázně Sliač, vrchní hotel v

Jáchymově). Stavby nerealizovány. Pro bratry J. Urbana a B. Urbana navrhuje hradecký

Autoklub, regulaci okolí u Radiumpaláce v Jáchymově, velký park a bar pro ruletu

(provoz nepovolen).

1924-30   

-Albert Jonáš navrhuje další stavby – neobarokní vily pro rodinu Petschkův Bubenči,

vilu Bedřicha Petschky (1927-1930), vilu Otto Petschky, navrhl a řídil práce adaptace

prvního patra Waldekova paláce na Václavském náměstí na Kavárnu Urban (1926),

projektoval úpravu Grabovy vily v Praze – Libni (1928 – 1929) včetně regulace okolí

1924(14.2.)  

- uzavírá sňatek s učitelkou tance Josefinou Kateřinou („Kitty“) Bendlovou

1929(26.4.) 

-byt Alberta Jonáše (Rokycanova 15, Praha-Žižkov) je vykraden

1926  

-Albert Jonáš dostává zakázku na návrh salonního vozu pro egyptského krále       

Fuada od Ringhofferových závodů. Zakázka nebyla realizována.

1929-30  

-dle návrhu Alberta Jonáše byl realizován salonní vůz pro prezidenta

 T. G. Masaryka (dar ministerstva železnic k Masarykovým 80. narozeninám –

 původně císařská jídelna)

1930 

-Albert Jonáš vytvořil první reklamní plakát (Dutinky s filtrem Destina)  

1933 

-Albert Jonáš navrhl salonní vůz pro srbského generála a ministra obrany Petara

 Živkoviče a salonní vůz pro rumunskou královnu. Návrhy nebyly realizovány (?)

1926(9.9.)  

- Československé ministerstvo pošt a telegrafů povoluje na zkoušku provoz

výplatních strojů soustavy Francotyp (německé provenience). Generálním

zástupcem dovozu a distribuce těchto strojů je určena firma B. Jarolímek Praha.

Otisky výplatních strojů od začátku provozu upoutávají pozornost Alberta Jonáše

z hlediska poštovně historického, typologického technického a výtvarného.

Začíná sbírat otisky stává se jedním z představitelů organizovaného sbírání                                  

s Jaroslavem Lešetickým, svým švagrem Theodorem Františkem Winklerem a          .

dalšími sběrateli. Je ve styku s firmou B. Jarolímek a MPT (min. pošt a telegrafů).

                      

1930

-firma Matěj Blecha a spol. se rozštěpuje, Albert Jonáš z firmy odchází a soustřeďuje se

převážně na grafickou tvorbu. Navrhuje projekt pro Pražské vzorkové veletrhy

Pro Radiotrh Albert Jonáš se zabývá scénografií a instalacemi výstav. První scénografickou prací

               byla dekorace ke hře Doktor Faust pro Malou loutkovou scénu v Bubenči (Terronská

               814). Dále: tři výstavní instalace pro Pražské vzorkové veletrhy, výstavy

              Československu v Praze, Brně, různé výstavy ve Švýcarsku, Francii, na Cejlonu,

              v Indii a v Koreji. Věnuje se jako poradce a autor filmových a divadelních plakátů

              u firmy Neubert.

1932 (26.12.)  

- dopoledne tohoto dne zakládá spolu s dalšími sběrateli Stolní společnost

sběratelů příležitostných razítek a frankotypů v hotelu “U Zlaté husy“

na Václavském náměstí v Praze. Na dalších schůzkách přednáší o výplatních

otiscích, pravidelně publikuje ve filatelistických časopisech, popularizuje

tento sběratelský obor filatelie, slovem bojuje o jeho zakotvení mezi sběrateli

1932-33 

- Albert Jonáš navrhuje plakáty pro firmu Telefunken a též štočky pro výplatní otisky této fimy

1933 

- Albert Jonáš navrhuje turistické plakáty (první: Radost, klid a zotavení

na Slovensku)

1933-34     

-Albert Jonáš vydává dva díly Studií o čsl. otiscích Francotypu (chronologická

typologie prvních čs. otisků)

1934-40  

-Albert Jonáš navrhuje veletržní plakáty pro Pražské vzorkové veletrhy

1934(22.11.)  

-v kavárně Hybernia se ustavuje Odbor frankotypů při Klubu českých

 filatelistů (KČF). Předsedou byl zvolen Albert Jonáš.

1935-37 

- navrhuje divadelní plakáty pro Městské divadlo pražské na Královských

 Vinohradech

1935

přestává být aktivní ve vedení Odboru frankotypu KČF

1936-38 

-Albert Jonáš navrhuje filmové plakáty (první Jízdní hlídka), pokračuje

i v dalších letech (1946, 1947)

1936-38     

-Albert Jonáš vytvořil několik reklamních kampaní, např. pro fy. Kulík a OTTA

1937-39

-navrhuje interiér cestovní kanceláře Československé letecké společnosti

(Vodičkova ulice v Praze), pro tuto společnost navrhuje reklamní plakáty,

-          spolupráce začala již ve 20. letech

 Pro ministerstvo pošt a telegrafů navrhuje propagační leták informační

a sběratelské a upomínkové účely (dvoulist pro autopoštu, formát A4, přeložený

A5 a formát A5, přeložený A6), vyšly dva náklady ( 1937 a 1938 resp.1939                                                      

tisky v různých mutacích). Albert Jonáš i je i autorem příležitostných razítek.

V roce 1940 a 1941 vyšla soukromá vydání pro sběratelské účely. Není

prokázáno, že by autorem listů byl Albert Jonáš. Albert Jonáš navrhl i dvě

obrazové dopisnice s vytištěnou známkou TGM v hodnotě 50h. Albert Jonáš

navrhl i poštovní známky pro poštovní správu Albánie (Zu. 516, 517,518) a Srbska.

Byl i autorem několika výplatních otisků pro otisky Ringhoffer a Kohinoor, možná i dalších firem.         

1939-45 

-věnuje se návrhům plakátové tvorby, návrhům interiérů a instalaci výstav,

Pro interiér bufetu “Šindelář“ tvoří obrazy. Instaluje výstavu Českomoravských drah

(1940).

1940 

-ve dnech 15. XI. – 31. XII 1940 se koná výstava Umělecko-průmyslového muzea a

Klubu českých filatelistů „POŠTOVNÍ ZNÁMKA 1840-1940) k 100. výročí první

poštovní známky na světě. Albert Jonáš je členem výstavního výboru. Ve třídě

"Sbírky umělců“ vystavuje svou sbírku výplatních otisků a od rozhodčího sboru

dostává zvláštní uznání za “ukázky krásné úpravy známek“. Jeho umělecký

rukopis je vidět i ve filatelistických časopisech při grafické úpravě. Je autorem

diplomu.

1939-45 

-stále se věnuje instalacím výstav – Sto let železnice (1941, Přerov), výstava

 Zbrojovky Brno

1942 (19.11.)  

- umírá Jonášova manželka “Kitty“

1944 (2.11.) 

- umírá jeho švagr F. T. Winkler, Albert Jonáš v těchto letech omezuje uměleckou

tvorbu z těchto dvou smutných důvodů.

1943          

-vytváří tři filmové plakáty

1946-49    

-vytváří několik reklamních a filmových plakátů

1949 ( - 1950)

-Albert Jonáš se zapojuje do příprav Mezinárodní výstavy poštovních známek    

PRAGA 1950 (později změněna na Celostátní výstavu vlivem politických

událostí v Československu a po zrušení oatronace FIP).  

Výstavním výborem vybrán jako výtvarník, architekt a

grafik výstavního projektu. Albert Jonáš navrhl instalační panely, propagační

brožury a propagační známku. Za spolupráci na výstavě a propagaci čs. filatelie

obdržel čestné uznání. A. Jonáš byl členem výstavního výboru.

Výstava se uskutečnila v Domě výtvarného umění v Praze ve dnech 28. 10. - 5. 11. 1950

pod záštitou ministra pošt dr. Aloise Neumana. Hlavním organizátorem výstavy byl

Závodní klub zaměstnanců města Prahy, odbor filatelie v čele s Václavem Maturou (nynější Klub

filatelistů, sběratelů specializovaných oborů, 00-15 Praha).

1953 

-Albert Jonáš u příležitosti svých 60. narozenin obdržel od Klubu českých

filatelistů zlatou medaili za zásluhy o klub a klubový časopis. Pracuje na

grafické tvorbě plakátů a diplomů pro filatelistické výstavy, neúnavně působí

při organizaci filatelistického života

1953 (7.11.) 

 -vycházejí tři poštovní známky „ Měsíc československo-

 sovětského přátelství“, z nichž známku v hodnotě 30h (Pof. 754) navrhl

 Albert Jonáš, rytec Bedřich Housa

1953 (29.12.) 

-vycházejí dvě poštovní známky „Doprava“, z nich jednu v hodnotě 1 Kč,

barva hnědá a modrá, navrhl Albert Jonáš (Pof. 767)

1954 

-Albert Jonáš vytvořil poslední plakátovou reklamu

1955        

-ve dnech 10. – 25. IX. 1955 se v Praze koná Mezinárodní výstava poštovních

 PRAGA 1955 (Praha Mánes-Slovanský ostrov). Členem výstavního výboru je

 Albert Jonáš ve funkci architekta výstavy.                               

1958 

-Albert Jonáš vytvořil nespočet zápalkových nálepek, pro Světovou výstavu EXPO

navrhl zvláštní sérii

1959 

-Albert Jonáš navrhl architektonicky výstavu Tisíc chutí (u Hybernů)

1962  

-Ústředí československých filatelistů a ministerstvo dopravy a spojů

uděluje Albertu Jonášovi čestné uznání za dlouholetou činnost ve

prospěch filatelie

1964-66-68  

- ilustruje učebnice pro základní a střední školy (Zoologie, Dějepis)

1968 (23.4.) 

-u příležitosti 75. narozenin Alberta Jonáše uděluje ministr kultury a informací

titul „Zasloužilý umělec“ za významné a průkopnické dílo v oboru propagační

grafiky

1973 

- vytvořil logo Slatinné lázně Toušeň

1973 

-svou sbírku a exponát výplatních otisků, jakož i podklady pro studie

odkazuje Poštovnímu muzeu v Praze a prostřednictvím dr. Karla Všetečky 

získává Poštovní muzeum tuto vzácnou sbírku prvních čsl. výplatních

otisků

1973 (11.3.)  

-jmenován čestným občanem Lázní Toušeň. Dlouhá léta se věnoval propagaci

těchto lázní, spolupracoval s místními ochotníky, pro TJ Sokol projektoval

parkovou úpravu a vstupní bránu sportovišť. Projektoval rozšíření lázní

a reprezentativních staveb v obci                      

1974 (30.5.)

-Albert Jonáš umírá v Praze ve věku 81 let, rozloučení proběhlo 4.6.

ve Strašnickém krematoriu, ostatky Alberta Jonáše jsou uloženy na Olšanských

hřbitovech

1976

Po vzniku sekce otisků výplatních tsrojů KPHC SČSF se vrací osobnost A. Jonáše mezi

sběratele a na veřejnost. Vychází řada lčlánků o něm a jeho vztahu k filatelii a výplatním

otiskům. Zásadním prlomem byl článek I. leiše "Frankotypové opojení Alberta Jonáše",

kterž vyšel ve Filatelii v roce 1976. řada článků vyšla i ve zpravodaji Výplatní otisky

1979(IV+V)  

-v toušeňské škole se konala souborná posmrtná výstava výběru z díla Alberta Jonáše
 

1980 (1.11.) 

-umírá sestra A. Jonáše Blanka Jonášová - Winklerová, která stála po boku Alberta Jonáše

po smrti jejich životních partnerů ve 40. letech a byla mu vždy nablízku

1991

-Albert Jonáš je výrazně zmíněn v publikaci I. Leiše "Výplatní otisky" . Zdůrazněna jeho

pozitivní úloha při rozvoji tohoto sběratelského oboru poštovní historie na území Československa. 

2012    

-ve dnech 29.2. - 22.4.2012 se v Poštovním muzeu uskutečnila výstava

Propagace pošty první Československé republiky. Část výstavy ukázala tvorbu

letáků a plakátů Alberta Jonáše.

2018 (- 2019)

Uměleckou dobovou  kulisu výstavy „Hana Podolská - legenda české módy“

v UMPRUM doplňují i plakáty Alberta Jonáše

2017 

Vychází monografická memoárová publikace autora Ivana Leiše „Žralok a

frankotyp“ mapující počátky sběratelství výplatních otisků v Československu

ve 20. a 30. letech, ve které je významná část věnována osobnosti Alberta

Jonáše.

2019

Před budovou karlovarské pošty se uskutečnila výstava „Filmové a poštovní

plakáty Alberta Jonáše". Výstava přenesena po skončení Karlovarského

filmového festivalu na krátkou dobu do haly Hlavní pošty v Jindřišské ulici

v Praze.

 

 

Pozn.: tučně zvýrazněny události a zásluhy A. Jonáše v oblasti poštovnictví

 

RAD 2019 ILE (původní text součástí publikace „Žralok a frankotyp“, aktualizováno v roce 2019.       

 

AJ 001         

                                                            

                        

                    

Číst dál...

TEDDYHO SBÍRKA

TEDDYHO SBÍRKA

Teddy přezdívkou, Theodor František Josef Winkler občanským jménem. Manžel noblesní Blanky Jonášové (Winklerové) a tudíž švagr architekta Alberta Jonáše.

Štábní kapitán prvorepublikové československé armády, zanícený sběratel výplatních otisků. Spoluautor Stručného seznamu otisků výplatních strojů (frankotypů) v Československu z roku 1931, který sestavil podle chronologického hlediska společně s Jaroslavem Lešetickým a který se stal základem Jonášových studií. Usuzuji aspoň podle vpisků Alberta Jonáše obyčejnou tužkou do textu seznamu, který jako autorský výtisk našeho prvního katalogu výplatních otisků vlastnil T. F. Winkler. Patřil od Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů, kterou založil Jaroslav Lešetický.

Byl jednou z nejvýraznějších postav našeho sběratelství 20. a 30. let. Ve společnosti architekta (Jonáš), poštovních zaměstnanců (Lešetický, K. F. Pešák, Kilinger), důstojníků a vojáků (mjr. John, štkpt. Heytmanek, Jurecka), bankéřů, průmyslníků,obchodníků, vrchních účetních (Baše, Šťovíček, Skalaudy), učitele (Bezchleba) a dalších, sběratelů české i německé národnosti, domácích i žijících v cizině (Diers) a jiných. Zájemci byly i ženy, nebyla to jen doména mužů. Všechny spojoval zájem o novým fenomén sběratelství – výplatní otisk tehdy nazývaný frankotyp.

To byly důvody, proč mne štábní kapitán Winkler zajímal. A prot jsem mu věnoval článek ve filatelii a napsal o něm kapitolu do knihy ůŽralok a frankotyp“, kterou jsem doprovodil několika rodinnými a profesními fotografiemi.

Sběratele dělá sbírka. O Winklerově sbírce se povídalo a povídá hodně. Je pravdou, že nashromáždil velký počet výplatních otisků na celistvostech. Udělal pro to mnoho. Napsal snad na všechny uživatele žádost o zaslání otisku. Když toto nevyšlo, vytvořil umělou obchodní korespondenci. Odpověď dostal i s obálkou, na kterém byl otisk. Úsilí splnilo účel. Zachovalo se hodně otisků s adresou T. F. Winklera. I díky tomuto „vyžádanému“ postupu.

Při několika setkání s paní Blankou Jonášovou – Winklerovou se vždy milé a příjemné povídání stočilo v Ovenecké ulici na jejího manžela a dokonce i na jeho sbírku. Ona i manželka Alberta Jonáše paní Kitty tento koníček obou mužů respektovaly a vytvářely jim prostředí a zázemí k uskutečnění jejich cílů a záměrů. Něco o sbírkách dokonce věděly.

Když jsem se zeptal paní Blanky na osud Winklerovy sbírky, seznámila mne s nepříjemnou kapitolou života svého manžela. Z důvodů, které mi neřekla, jen naznačila, byl její manžel v roce 1939 zatčen gestapem a až do roku 1942 vězněn na Pankráci. Po propuštění se mu již nevrátilo podlomené zdraví a 2. 11. 1944 skonal. O Winklerově sbírce se však rozhovořila. Jeho sbírka skončila údajně v rukou gestapa, které si písemnosti včetně sbírky odneslo. Nevěděla, zda se sbírka navrátila do rukou Teddyho po jeho propuštění či nikoliv. Jeho sbírka, kde byla celá řada obálek s adresami odesilatele a možná i vloženými zprávami velké sousto pro gestapo a vyšetřovatele, to si můžeme být jisti.

S tím jsme se rozloučili a už jsme o Teddyho sbírce nehovořili. K paní Blance jsem docházel až do její hospitalizace v nemocnici pod Petřínem dne 6. 10. 1980 (zlomený krček a komplikace s močovými cestami), kde 1. 11. 1980 ve věku 82 let zemřela. Hovořili jsme hlavně o Albertu Jonášovi, jeho profesi, šťastné době, kdy oba páry žili. Ve vzájemné jednotě a shodě (bydleli ve stejném domě). Sourozenci Jonášovi bydleli po smrti obou životních partnerů ve společné domácnosti.

Na sbírku jsme zapomněl. Překvapením bylo, že v 80. a 90. letech se začaly objevovat v nabídkách u nás i v zahraničí dopisy s otisky, kde byl adresátem Teddy. Takže se přece něco zachránilo a možná, že gestapo písemnosti a sbírku vrátilo majiteli….

V posledních měsících jsem se pustil do badatelské práce a zahloubal jsem podrobněji do svých sbírek, nabyté korespondenci, archivů svých i úředních. A zjistil jsem několik důležitých okolností stran Winklerovy sbírky či Winklerových sbírek (každý sběratel má jednu kmenovou sbírku a další sbírku dubletů, kterou též nerad rozpouští).

Informace renomovaného českého filatelisty, který si ani po své smrti nepřeje být jmenován, je dost zásadní, i když není stoprocentně ověřená. Slib plním, nejmenuji. Není to ani důležité. Důležitá jsou fakta.

Dozvěděl jsem se, že v roce 1938 byl pan štábní kapitán Winkler důstojníkem 303. těžkého dělostřeleckého pluku ve Vysokém Mýtě. Do tehdejší Filatelistické revue dál inzerát, kde nabídl k prodeji svoji sbírku výplatních otisků. Jménem svého otce zmíněný filatelista napsal, že by měl o tuto sbírku zájem. Ke koupi došlo. Teddy si cenil sbírku na dost, ale nakonec se koupě uskutečnila za 1500 korun československých. Přítel, který mi sdělil tuto informaci, dodal, že „sbírka byla velmi dobře organizována“ a „popsána podle Jonášova katalogu“. K základní sbírce obdržel i dublety a cizí otisky. Hrál si s ní tři roky, doplnil některé další cenné a výjimečné otisky a vystavil ji. Ocenění – postříbřená medaile na celostátní výstavě (!). Další osud? Jak jinak. Sbírku prodal dalšími zájemci, který též nechce být jmenován. I ten ji pustil do světa dalšímu sběrateli ….

Pokud je tato informace pravdivá a ověřená (nelze říci), sbírka se zachovala, i když ne v původní podobě, ale řada materiálu je „na živu“. Což je informace povzbudivá. Jak se však popasovat s informací paní Blanky? Je mylná anebo existovala ještě nějaká další Teddyho sbírka i po tomto prodeji v roce 1938. Našla se jen torza a neumíme už říci, odkud pocházejí kousky dosažitelné v několika sbírkách a občas se objevující na aukcích. Nakonec. Důležité je, že aspoň část sbírky existuje nezničená či neprodaná do ciziny a že čeští sběratelé mají možnost na vlastní oči vidět výsledky sběratelského úsilí pionýrů sběratelství výplatních otisků u nás. Je možné, že archivy, které jsou v současné době ještě nedostupné, vydají za několik let své svědectví.

Můj pocit je dobrý, i když nemáme úplnou jistotu, přece jen dávná korespondence vydala aspoň další zajímavé zjištění.

Rad 2019 ILE

 

TEDDY 001

Číst dál...

THEODOR FRANTIŠEK WINKLER

THEODOR FRANTIŠEK WINKLER

Ve své knize „Žralok a frankotyp“ velmi často zmiňuji osobnost Theodora Františka Winklera, významného sběratele výplatních otisků za 1. republiky. Byl významnou postavou začátků sběratelství u nás. Ba co víc, byl švagrem architekta Alberta Jonáše. Vzal si Jonášovu sestru Blanku za ženu. Bylo by proto vhodné, abych jej i s velmi malým zdrojem informací o něm přiblížil.

Při jednom z našich setkání mi o něm podrobně vyprávěla samotná paní Blanka Winklerová – Jonášová. Zaznamenal jsem alespoň nejdůležitější fakta a připojuji je za rozsáhlou životní kronikou Alberta Jonáše. Pokud někde dojde k chybě, je to má chyba. Paní Blanka přece jen byla velmi přesná. Bohužel fakta nemám jak ověřit.

Psal se buď T. F. anebo F. T. Winkler. Rozepsaně dával přednost první variantě, když používal zkratku, tak té druhé. Říkalo se mu Teddy, Tedo, Tede. První oslovením jej častoval švagr Albert. Teddy jej na oplátku oslovoval Berlais! anebo Berry! Třetím křestním jménem byl Teddy Josef.

Narodil se 15. 7. 1893 v Dobromilicích u Olomouce. Studoval strojní inženýrství v Praze. Rodina se přestěhovala v době jeho studií do Prahy. Teddy měl tři bratry, jeden z nich byl architekt, druhý byl ředitelem dolů Herkules, třetí vedl továrnu na stroje Stehlík.

Teddy chtěl studovat chemii. Vypukla první světová válka, narukoval a zahájil kariéru důstojníka,na konci války v hodnosti nadporučíka vstoupil do čsl. armády. Během války byl na italské frontě (hlavně v Castellanu (u Trestu), v Udine a v Sulmoně.

Během své vojenské kariéry v Československu sloužil zejména u posádek ve Vysokém Mýtě, Litoměřicích a Brandýse n. L. Jeho nejvyšší hodnost byla štábní kapitán.

Obě rodiny – Jonášovi a Winklerovi bydleli spolu v Ovenecké ulici č. 40 (Winklerovi ve 2. patře, Jonášovi ve 4. patře) , paní Blanka vzpomínala, že na sebe volali často z balkonů. Obě rodiny drželi při sobě, vše se řešilo v rodinném kruhu…

Teddy sbíral též výplatní otisky jako Albert Jonáš, své zkušenosti a informace si často vyměňovali. Každý měl svou sbírku. Teddy též. Jeho sbírka byla rozsáhlá a měl v ní zajímavé exempláře.

V roce 1939 však nastal zlom. Dle paní Blanky, „kvůli hlouposti si pro Teddyho přišlo gestapo“. Důvod jsem se v danou chvíli nedozvěděl. Paní Blanka jen naznačila, že důvod snad měl vazbu na dobu studia na reálce v Olomouci. Druhým důvodem mohl být zátah na bývalé dlstojníky československé armády, svědectví o eventuálním angažování F. T. Winklera v odboji se zatím neprokázaly. Paní Blanka o něm celých šest neděl nevěděla. Nepomohly ani telefonáty do Petschkova paláce. Nakonec pomohl známý JUDr. Nádvorník z Metra, který zjistil, že Teddy je vězněn na Pankráci a zajistil kontakt. Teddy byl vězněn celé tři roky (1939 – 1942). Vrátil se s podlomeným zdravím a 2. 11. 1944 skonal.

Od paní Blanky jsem se dozvěděl ještě dvě fakta ze sběratelského života Teddyho. Gestapo při zatčení zabavilo jeho sbírku výplatních otisků, kterou si Teddy cenil na 150000 Kč. Zatím se o ní neví, uceleně se neobjevila. Byl mu po propuštění vrácena? Zatím osud je neznámý. Jistě se časem vyjasní všechny pochybnosti. Zatím v průběhu let se mi do rukou dostalo několik celistvostí z této sbírky jak u nás, tak v Německu. Průvodní znaky na artefaktech dokazují, že tyto celistvosti patřily Teddymu.

Druhým důležitým faktem bylo, že oba byli v častém styku s Jaroslavem Lešetickým, jedenkrát týdně je navštěvoval… Paní Blanka mezi častými návštěvníky jmenovala ing. Hirsche, Karla Basiku a prof. Ketzka. Určitě vybraná společnost dotvrzující význam obou osobností – Berryho a Teddyho. Měli si o čem povídat.

Jaký byl, jaké měl záliby kromě výplatních otisků? Teddy se věnoval fotografování, rád šoféroval, byl vzorným vojákem. Jeho převažujícímu charakterovým rysem byla důslednost spojená s pilností. Oba švagři rádi jezdili s manželkami do Toušeně a do Staré Boleslavi.

Aspoň pár vzpomínek na osobnost, která „byla u toho“, když se rodil nový sběratelský obor. Navíc byl nejen pilný sběratel, ale byl spoluautorem prvního katalogu výplatních otisků (druhý spoluautor byl Jaroslav Lešetický). Poskytoval i cenné údaje svému švagrovi A. Jonášovi, při sestavování a sepisování dvou studií o otiscích Francotypu, spoluautorem však nebyl.

Sběratelskou osobností rozhodně byl a patřil do úzkého kruhu dalších legend čs. výplatního otisku.

Věřím, že se i osud jeho sbírky vyjasní pro klid české sběratelské obce.

 

Tento text v původním znění vytvořil jednu z kapitol knihy „Žralok a frankotyp“ (vydáno samonákladem v Praze 2017) a některá fakta jsem zveřejnil na stránkách Filatelie v životopisném článku o T. F. Winklerovi („Patero setkání a překvapení nakonec“ – Filatelie XXVIII, 1978, č. 6, str. 174 – 175). Nový text upraven a doplněn o některá fakta.

Objednat knihu „Žralok a frankotyp“ lze na adrese „Žralok a frankotyp“, cena 590 Kč.

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS