HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - prosinec 2019

  • Zveřejněno v ZÁLIBY

V - J - DAY

V-J-DAY 2. 9. 1945

(kapitulace Japonska na USS Missouri a konec Tichomořské a II. světové války)

PROLOG

7/8.12.1941 Začala Tichomořská válka, někdy nazývána Azijsko-tichomořská válka), kdy Japonsko napadlo vojensky Thajské království a britské državy Malajsii, Singapur a Hongkong, jakož i americké vojenské základny na havaji a na Filipínách. Těmito agresivními akty se stala součástí II. světové války

1941 – 1945 Hlavními centry války byly Čína, Střední Tichomoří, Jichovýchodní Ázie a Jihozápadní Tichomoří.

6. 8. 1945 USA svrhly atomovou bombu na Hirošimu

9. 8. 1945 USA svrhly atomovou bombu na Nagasaki

9. 8. 1945 SSSR zahájil ofenzívu na Mandžusko

10. 8. 1945 Japonsko akceptovalo závěry Postupimské dohody s jednou výjimkou „Císař Hirohito bude nadále hlavou Japonska“ a vyjádřilo se, že je připraveno jednat o příměří

15. 8. 1945 Čas: 7.45 hod. Americký prezident Harry S. Truman potvrdil, že Japonsko potvrdilo bezpodmínečnou kapitulaci.

V-J-DAY

29. 8. 1945 Ráno: USS Missouri vplula do Tokijského zálivu k přípravě kapitulace Japonska.

2. 9. 1945 Vysoce postavení spojenečtí představitelé Hsu Yung-Ch´ang, čínský generál, Sir Bruce Fraser, britský admirál, Kuzma Nikolajevič Derevjank, sovětský generálporučík, Sir Thomas Blamey, australský generál, Lawrence Moore Cosgrave, kanadský plukovník, Phillipe Leclerc de Hautecloque, francouzský armádní generál, Conrad Emil Lambert Helfrich, holanský viceadmirál, Leonard M. Isitt, novozélandský maršál letectva – směr: Tokijský záliv.

2. 9. 1945 8.00 hod. a 8.43 hod. Chester W. Nimitz, admirál loďstva a Douglas A. MacAuthur, generál armády a vrchní spojenecký velitel se nalodil - směr Tokijský záliv

8.56 hod. – Oba vysocí vojenští představitelé USA připluli v 8.56 hod.

9.02 hod. - Generál D. MacArthur zahájil kapitulační ceremoniál, který trval 23 minut

Japonská delegace v čele s Mamoru Šigemitsu a Yošijiro Umezu podepsala kapitulaci

(Instrument of Surrender)

9.30 hod. Japonská delegace opustila palubu USS Missouri a odjela.

6. 9. 1945 Ráno: USS Missouri opustila Tokijský záliv, pasažéry vysadila na Guamu

20. 9. 1945 USS dorazila na Havaj a zakotvila v Pearl Harboru

Během kapitulačního ceremoniálu byl stůl na lodi USS Missouri ozdoben americkou vlajkou s 31 hvězdami (byla na palubě lodi komodora Matthew Calbraitha Perryho, kdy v roce 1853 komodor připlul do Tokijského zálivu a přinutil Japonské šogunství otevřít přístavy k mezinárodnímu obchodu.

Tato vlajka byla předána velení bitevní lodi USS South Dakota.

II. světová válka, jejíž součástí byla i Tichomořská válka, definitivně skončila. Od této události letos uplynulo pouhých 70 let.

Zdroje: en.wikipedia.org , www.google.com, www.postalhistory.com

Přidáno: 29. 8. 2015 Autor: Ivan Leiš

Číst dál...

WEBOVÉ STRÁNKY KLUBU

WEBOVÉ STRÁNKY KLUBU

(zamyšlení nad dvěma lety portálu)

Klubový internetový portál – služba členům klubu, sběratelům a příznivcům specializovaných oborů a filatelii je s námi již dva roky ….. Rychlé informace a čerstvé aktuality ….. Odborné statě ze světa specializovaných oborů a poštovní historie…..On-line katalogy různých specializovaných oborů poskytované zdarma zájemcům ….Informace o životě a historii klubu ….. Zprávy o filatelistických událostech doprovázených fotografiemi ….. Aktuality o filatelistických akcích v Praze a v Česku …..Pohledy na činnost různých internetových muzeí a dalších spřízněných institucí soustřeďujících se na všeobecnou historii, poštovní historii a historii souběžných artefaktů …. Rychlé informace o vznikajících filatelistických artefaktech v Česku s důrazem na českou poštovní známku a české celiny …. Textové a obrazové pohlednice budov, dopravních prostředků a aktérů poštovního provozu …..

Připomínky kulatých výročí ze specializovaných oborů …. Portréty osobností a životní jubilea tvořících artefakty poštovní historie a specializovaných oborů ….Objevování neznámého či zasutého z oborů specializované české, československé a světové filatelie … .Výzvy k pátrání po sběratelských záhadách …. Popularizace specializované filatelie mezi začátečníky a pokročilými.

Nebývá zvykem připomínat „bezvýznamná a nekulatá“ výročí. Tím spíše, když se jedná o výročí dvouleté. Nicméně tak činím ne z důvodů pýchy jednoho ze zakladatelů a aktivních tvůrců klubových webových stránek „www.kf0015.cz“) , ale abych připomněl jejich uživatelům, v čem jsou tyto stránky cenné pro nás, kteří propadli specializovaným oborům ve filatelii. Úvod na některých heslech poskytl průřez stránkami. Zbývá uvést ještě to, co dva roky prosazujeme. V Úvodníku 2015 jsem se již u stránek zastavil, ale ani dnes mi to nedá, abych některé aspekty nepřipomněl.

Předně poskytujeme na svém portálu služby členům klubu filatelistů, sběratelům specializovaných oborů, 00-15, který existuje více jak 70 let nepřetržitě v Praze. Členové klubu si to zaslouží. Jsou vůči našemu spolku a Svazu českých filatelistů loajální. Při klubu stáli v dobách zlých i dobrých. Nezlákala je vějička atraktivnější nabídky odborných společností a s klubem jsou spřízněni volbou po dlouhou dobu. Snažíme se klub prostřednictvím stránek nejen informovat, ale i stmelovat.

Druhým neméně důležitým cílem je popularizace a propagace specializovaných oborů ve filatelii nejen mezi našimi členy, ale i mezi širokou veřejností. Slouží k tomu zejména odborné statě z různých oborů včetně poštovní historie, zveřejňování i sebemenších poznatků z historie a současnosti českého poštovního provozu, a zejména několik zavěšených katalogů, které byly poskytnuty jejich tuzemskými a i zahraničními autory zdarma a bez registrace.

Třetím úkolem jsou aktuální informace o českých známkách a celinách a o poštovním provozu, ve kterém se předměty našeho sběratelského zájmu tvoří dnes a denně. V našem hledáčku jsou osobnosti české filatelie z historie i ze současnosti. Neopomíjíme ani pohledy na život a úspěchy dalších entit, které existují na našem území – a nejen filatelistických, ale i poštovních, muzeálních. Seznamujeme zájemce s činností a akcemi těchto institucí.

Stránky přináší i další zajímavé skutečnosti. Klub není uzavřen do sebe, ale je entitou otevřenou a nabízející spolupráci včetně těch, kteří stránky nemají a rádi by svou činnosti zveřejnili. Anebo těch, kteří stránky mají a chtějí se svou činností seznámit širší okruh zájemců.

Další pozitivum je, že se ke spolupráci aktivně přihlásili i ti, kteří v sobě objevili badatele či autora a přispěli i sebemenším poznatkem, se kterým se podělili nesobecky s ostatními.

Dík patří všem – aktivním tvůrcům technického a autorského provozu stránek, ale i všem, kteří jsou uvedeni v předchozím odstavci.

Tvorba stránek není jednoduchá, zejména z důvodu, že se jedná o nepřetržitou každodenní práci, která je náročná na čas a na přesnost. O to více je nám líto, že tato činnost není celospolečensky oceňována. Nelze prezentovat tuto záslužnou aktivitu na výstavách, neboť se jedná o „nezvyklou formu prezentace“. Výstavní řády se drží starých pořádků a na výstavách lze vystavovat jen klasické tištěné publikace, katalogy, sborníky. Zde vývoj zaostal. Nastavené zrcadlo by bylo více než záslužné.

Nicméně musím uznat, že přístup přítele Roberta Di Casola, se kterým tvoříme katalogy výplatních otisků, má jednoznačný názor, který mi nedávno sdělil:

„Zúčastnil jsem se desítek výstav, ale nesoutěžních. To mi dává více radosti, než obdržené soutěžní medaile a diplomy. Mám to potěšení, že svobodně a nesvázán pravidly poskytuji radost mým příznivcům tak jako činili a stále činí i ostatní autoři, sběratelé a vystavovatelé“.

Stránkám přeji, aby současný dělný kolektiv vydržel a přinášel nezbytné informace, aktuality, statě a katalogy svým příznivcům i nadále, a ne jeden, dva roky, ale napořád. A hlavně, aby nezmrtvěly. Aktivním stránkám a to nejen našim , přeji ZDAR.

Přidáno: 8. 5. 2015 Autor: Ivan Leiš, předseda KF 00-15

Číst dál...
  • Zveřejněno v ZÁLIBY

Letní zamyšlení: komunikace

Letní zamyšlení: komunikace

Zamyšlení na komunikací mezi lidmi, dopravou a přenosem zpráv

Návštěva v prodejně Německého muzea v Mnichově, kde jsem si zakoupil několik zajímavých pohlednic zobrazujících znaky komunikace mezi lidmi (přikládám je jako ilustrace k tomuto článku), a rozsáhlost forem lidské komunikace mne přivedly k zamyšlení nad dorozumíváním a formami přenosu znaků komunikace – lidské řeči a písma. Nás sběratele specializující se na filatelistické obory shromažďující doklady dopravy, přepravy a přenosů zpráv (nejlépe opatřené znakem poštovní přepravy jakými jsou razítka, nálepky, poznámky, výplatní otisky atd.).

Komunikace (z latinského communicare – sdílet, radit se a communis – společný) má řadu významů. Jde o dorozumívání (pomocí lidské řeči a písmem). Podle prostředků komunikace se rozlišuje verbální komunikace (slovem a písmem), neverbální komunikace (beze slov jako je např. mimika, gestikulace apod.) a vizuální komunikace (pomocí vizuálních prostředků). Technika vymezuje telekomunikaci. Komunikaci v dopravě a poštovnictví zprostředkovává lidský činitel, dopravní cesta a dopravní prostředky – poslové, kurýři, železnice, vodní cesty, letecké cesty atd. V moderním věku jsme svědky komunikace telefonní, telegrafické, dálnopisné, internetové a další. Ke všem se vytváří znaky a speciální jazyk pro přenos zpráv. V centru našeho hledání je jedna ze součástí dokladů komunikace – zejména dopisy, ale i složenky, formuláře a jiné, u nichž mají přednost ty artefakty, které nesou znak poštovního zásahu. Lze říci, že můžeme rozlišit komunikaci v širokém smyslu, ale i v užším (poštovní) Ne náhodou se některé instituce soustřeďující se v minulosti na poštovnictví se transformují na komunikace případně na technické obory, které poštovnictví včetně cest dopravy a přenosu zpráv též zahrnuje.

Historické zdroje uvádějí vývoj přenosu a dopravy zpráv. Jedná se vizuální přenos (kouř, ohně, světla),poté se ke slovu dostal lidský činitel – poslové, kurýři, postilióni, listonoši, doručovatelé, začaly se využívat dopravní technické prostředky s rozvojem techniky (čluny, lodě, vlaky, automobily, balony, letadla, motocykly, potrubní poštu) . S moderním věkem se komunikace chopila různých znaků – svou řeč měli tajní kurýři, armáda, apod. a využívala krok za krokem osvědčené technické prostředky – např. telegrafii, dálnopisy (telex), počítače a internet. Lidstvo si osvojilo prstovou komunikaci či morseovku (v nedávné morseovka byla již opuštěna). K přenosu zpráv se používají satelitní soustavy (v roce 1962 pro přenos zpráv použila firma Reuters dálnopis, ale i satelitů). Speciálním přenosem (bezdrátovým) se zabývají radiokomunikace. Ke slovu se dostala SMS (Short Message Service – služba krátké zprávy). Ve výčtu přenosových (dopravních či přepravních) cest nesmíme zapomenout i na němou tvář – koně či holuby či jiná zvířata, která se zasloužila o zrychlení přenosu svým způsobem. Řada prostředků sloužících k přenosu zpráv již přežila a zanikla. Pokrok a vývoj se nedá zastavit.

Cesta od Římské cesty, která sloužila k rychlé dopravě dobytka, vozů, přesunům vojsk, obchodu, ale i přenosu zpráv k dnešní moderní komunikaci a současnému přenosu zpráv byla dlouhá. Pozitivní je, že vývoj reagoval na technický vývoj a zejména rychle skloubil technické prostředky s možností přenášet a doručovat zprávy – jednu z hlavních forem komunikace mezi lidmi.

Pokud se podíváme pozorně na pátou reprodukovanou pohlednici, zjistíme, že i nejmodernější prostředek komunikace INTERNET (předchůdce byl Arpanet - Advanced Research Projects Agency Network ukončený v roce 1990) už má svůj zkratkový dorozumívací jazyk, který je i mezi našimi uživateli internetu používán. Škoda, že přenášené zprávy nenesou znaky poštovní přepravy, které nám v našich oborech dělají radost ….

Přidáno: Autor letního zamyšlení: Ivan Leiš

Číst dál...

ZAČÁTKY EKONOMA

Začátky Ekonoma

 

EKONOM, časopis studentů VŠE v Praze – začátek či obnova?

(vzpomínky emeritního redaktora z let 1964 – 1967)

V roce 1964 jsem úspěšně absolvoval přijímačky na Vysokou školu ekonomickou v Praze, fakultu obchodní, směr zahraniční obchod. Od října tohoto roku jsem se sešel s několika spolužáky, kteří měli stejné štěstí a prošli sítem zkoušek před komisí, které zahrnovaly dílčí prověření zejména znalostí západního jazyka (v mém případě angličtina), matematika, všeobecný společenský a politický přehled. Pohovor to byl příjemný, i když jsem šel na řadu jako poslední toho dne po několikahodinovém a nekonečném čekání.

Jako absolvent Střední všeobecně vzdělávací školy (SVVŠ ve Štěpánské v Praze, nyní Akademické gymnázium ve Štěpánské) jsem nejvíce tíhnul k „reslovákům“, kterých se na studium dostalo poměrně hodně díky vynikající výuce jazyků na této škole. Tehdy to byla škola, která měla svou pověst a každý se chtěl stát jejím studentem. Při dlouhých diskusích někdo z nás zmínil téma studentského časopisu, který bychom mohli vydávat na VŠE. Někdo z nás zmínil, že údajně časopis pod názvem EKONOM již koncem 50. let a začátkem 60. let vycházel. Kopie časopisu se nezachovaly. Je faktem, že v těchto letech řada vysokých škol své studentské časopisy vydávala. Impuls, Elixír, Lef a mnoho dalších mezi námi kolovaly a ti šťastní se na ně odvolávali a citovali je …

Logika velí, když tu byla tradice, proč na ni nenavázat. Je pravdou, že když jsem byl v plné redaktorské práci v přidělených několika centimetrech místnosti 315 ve 3. patře tehdy jediné, nyní staré budovy, navštívil nás absolvent VŠE, pohovořil s námi a sdělil nám informaci, že časopis EKONOM ve zmíněných letech vycházel a že měl i dobrou úroveň. Do dneška však nikdo některá čísla nepředložil, nenašli jsme je ani v archivech veřejných či soukromých. Na tohoto věrozvěsta a nositele této informace již poté nikdo z nás nenarazil.

To nás neodradilo od našeho záměru začít časopis vydávat. Tehdy jsme se netrápili, zda to bude úplný začátek či obnova již kdysi vzniklého a zaniklého. Nyní z historického hlediska by toto určení bylo víc než potřebné.

Vytvořila se skupinka studentů, hlavně posluchačů třetí – obchodní – fakulty, směru zahraniční obchod ve složení: Ivan Petrův, Libor Zeman, Jaroslav Celerýn, Věra Pořízková (reslováci) a Ivan Leiš, Igor Cetl, Václav Baloun (štěpánští). Skupina to byla počtem malá, ale invencí a ambicemi velmi nadějná. Stalo se.

Po přípravách koncem roku 1964 (získat část místnost 315, kde sídlil tehdy Hlavní výbor Československého svazu mládeže na VŠE, tři fakultní výbory téhož, začínající AIESEC, DEFIC, ARS, pořadatelé studentských akcí jako byly Majáles, plesy, Beánie a dalších existujících a vznikajících studentských radovánek, určit si tvář a obsah časopisu, osvojit si technické dovednosti, dohodnout si s vedením VŠE způsob a rozsah tisku a jiné a jiné nutnosti). Po letech si vzpomínám, že vedení VŠE, ale i studentské iniciativy tuto naši aktivitu přivítalo a velmi podporovalo. Byla nám poskytnuta tiskárna VŠE s tehdejšími technickými možnostmi, které se v té době přísně hlídaly. Zejména oddělením zvláštních úkolů (pro ty, kteří již zapomněli či jsou neznalí tohoto útvaru na VŠE té doby, připomínám, že tato kancelář byla umístěna úplně nahoře v 5.( ?) patře). Štěstí bylo, že toto oddělení naše aktivity možná sledovalo, ale do tvorby časopisu nám nemluvilo.

Tehdejší technické možnosti byly za období první redakce ve složení viz shora, kde byl šéfredaktorem, pardon koordinátorem Ivan Petrův (1964 – 1966) a druhé upravené redakce pod mým již šéfredaktorským vedením (druhý půlrok 1966) byly dvě. Na začátku jsme tisky technikou zvaný cyklostyl, v dalším období pomocí kovolistů. První technika neumožňovala ilustrace (jen jsem vylepšoval cyklostylové blány různými „malůvkami“ pomocí krejčovského ozubeného kolečka), druhá již ano, bohužel značně nedokonalé, kde postavy vypadaly jako duchové z podsvětí zahalení mlhou. Vysvětlujte to váženým hodnostářům, nicméně i ti pochopili vymoženost doby a nekritizovali nás za to. Kvalitu tisku nekritizovali ani čtenáři – ctění vrstevníci a studenti. Obsah chválili, i když se vyskytly jiné odborné názory. Po letech jsem jim za to vděčen a děkuji jim za náš všechny redaktory.

O čem jsme chtěli psát a psali. Rozhodli jsme přinášet zprávy z různých dalších studentských časopisů, psát o studentských radostech a problémech, zejména vůči škole, přinášet rozhovory s akademickými hodnostáři, proložit moudrosti humorem, ale přinášet i předklady z tehdy nedostupných zdrojů, které byly povoleny jen těm z nomenklatury a prověřeným. Tyto překlady se týkaly nejen politiky, ale i ekonomiky. Na tomto místě musím říci, že jsme psali, o čem jsme chtěli. Pochopitelně jsme měli určitý pud při rozhodování, co tisknout a co ne. K autocenzuře jsme se nepřiklonili. Nicméně jsme byli podvědomě opatrní. Nechtěli jsme, aby časopis zanikl, po několika měsících, kdy vznikl. Před očima jsme měli osud kolegy redaktory Müllera, který byl ze své alma mater vyloučen a dokonce mu hrozilo trestně právní řízení za nějaký ostrý článek či názor v jeho domovském časopise. Doba však pokročila, a my, ač jsme si dovolili různé pichlavé články (Mao Ce Tung a současná Čína, nové metody řízení od Vance Packarda, Štruncovo srovnání životní úrovně Rakouska a Československa atd.) či legrácky proti SSSR (Nepilův slovník, Miltnerova pohádka aj.), jsme nezavdali zásahům proti Ekonomu, odborné námitky jsme ustáli. Později při normalizačních řízení a prověrkách některých z nás na to přišla řeč, ale to už vydávání Ekonoma neovlivnilo.

Ekonom se prodal v den vydání během několika hodin, i když stál tehdy Kč 5,-. Omezujícím faktorem byl náklad, Naše redakce tiskly stanovený počet 250 ks. Časopis se rozutíkal mezi čtenáře tak, že redaktoři nestačili archivovat ani jeden výtisk, natož, aby si vzali tento zpravodaj pro sebe.

Naše první redakce pracovala ve složení Petrův. Leiš, Pořízková, Cetl, Celerýn, Zeman, Baloun, Prudký od ruhé poloviny roku 1964 do poloviny roku 1966, kdy někteří z nás přešli pracovat do tehdy vznikajícího AIESECU, a to včetně našeho koordinátora Ivana Petrůva. V tomto složení jsme vydali tři čísla (1, 2, 3, dvojčíslo 4 - 5 a možná i zvláštní číslo s ekonomickou studií, ale to si nejsem úplně jistý) Druhá redakce ve složení pracující v druhé polovině roku 1966 vydala zvláštní inaugurační číslo k inauguraci nového rektora profesora Vladimíra Kadlece, DrSc . Toto číslo jsem vytvořil s Liborem Zemanem a s fotografem Eduardem Majorem. Snášení a prodej realizovala již nová redakce v čele s Jeňýkem Kovářem. I když jsem od ledna 1967 přešel pracovat do vzniklého Místního výboru AIESEC, přesto jsem v nové redakci zůstal a pracoval s další generací redaktorů EKONOMa, který pod různým vedením vydržel až do zhruba poloviny roku 1969, kdy jeho vydávání normalizační představitelé definitivně ukončili.

Na zmíněných číslech Ekonoma jsme pracovali nejraději v podvečer či v noci. Museli nás vyhazovat z třistapatnácky a posiloval nás vzdálený neon nad Hlavním nádražím, který nám vzkazoval: „…AHA, HLAVNÍ ..DRAŽÍ“.

Začátky to byly těžké, ale mladý student vydrží a hlavně dokáže mnohé. Navíc každá získaná zkušenost je k nezaplacení. Později jsem ji využil jako redaktor několika specializovaných časopisů z oboru poštovní historie. Nenaučili jsme se jen tvořit časopis, ale i poznat i vztahy a osvojit si“ umění jednat a umění nemožného“ se svými vrstevníky, ale i ctěnými akademickými hodnostáři. Řešení a vyřešení problémů – úspěšné i neúspěšné člověka posílí. A to se stalo a bylo to potřeba hlavně pro další léta, která přišla poté a nebyla jednoduchá. Škoda jen, že v době tvorby či konání zapomínáme na uchování a archivaci. To je potom zlé, paměť buď zapne či vypne, ke škodě podobných vzpomínek.

Ing. Ivan Leiš

 

 

Číst dál...

VÁCLAV KONŠTANT, velikán čs. poštovní historie

VÁCLAV KONŠTANT, velikán čs. poštovní historie

 

Písek pro mne již od dětství znamená hodně. Jedním ze světlých okamžiků je počátek 70. let, kdy jsem vkročil do světa poštovní historie, nejen jako individuální sběratel, ale hlavně jako člen nově vzniklé komise poštovní historie SČSF. Krok významný. Nejen jsem se seznámil s bohatou historií poštovní historie na našem území, ale stal jsem jedním ze členů komise a kolegů významných československých sběratelů oborů poštovní historie. Jedním z nich byl i Václav Konštant z Písku, noblesní pán s hlubokými znalostmi různch oborů, zejména pak historie poštovnictví 16. - 19. století. Měl velké znalosti, štěstí při hledání vzácných kousků a talent na systematické uspořádání své sbírky a exponátů, které dlouhou řadu let pobíraly ta největší ocenní a uznání. Proslavil tak naše svěratelství a vystvování. Právem patří do kategorie OSOBNOSTI mého webu.

Václav Konštant se narodil v Písku 1. 5. 1915 a zde též zesnul 16. 8. 2001. Mezi písecké filatelistya vstoupil roku 1934. U firmy Emil Fischl v Plzni (potraviny) začínal svou odbornou kariéru jako učeň. V Praze vystudoval obchodní školu a vrátil se do obchodu svého otce. Vojnu absolvoval u 11. pluku v Písku. Pak opět se vrátil k obchodu. V roce 1947 založil společně se vým společníkem Antonínem Liškou firmu na zpracování ovoce, lesních plodů a zelí pod názvem AGRICOLA. Ta byla znárodněna podnikem Jihočeská Fruta, kde Váiclav Konštant pracoval poté, co jeho podnik skončil činnost. Emigrace jeho bývalého společníka mu způsobila novým režimem trable, které se promítly nejen do jeho osbního a kariérního života, ale postihla i jeho rodinu. Byl vyšetřován StB. Pak pracoval jako pomocný dělník, parkeáíř a jeho poslední štací byla pokladna Prácheňského muzea, kde působil do roku 1993. Jsem rád, že jsem jej poznal a dlouho s ním v oblasti poštovní historie spolupracoval.

Dnes si jej připomínám jeho článkem, který mi poskytl pro zpravodaj Poštovní historie, který jsem dlouhou dobu redigoval a Václav Konštant mi byl velkým pomocníkem. Rád vzpomínám na několik stekání v jeho rodném Písku, kce organizoval výstavy, semináře, besedy, dny poštovní historie. Byly to dny pohody, lidského přístupu, studnice vědomostí. Vždy jsem z Písku odjížděl nasycen znalostmi, které nám Václav Konštant (a jeho písečtí kolegové) sdělovali tehdy nám mladým a začínajícím sběratelům.

Jako malou připomínku Václava K. zavěšuji na web jeho článek, který měl svou premiéru v roce 2015 na klubovém webu www.kf0015.cz s přídavkém mé hádanky "co jeco na dopisu pražské malé pošty". Pražská malá pošta byla Konštantovou velkou láskou.

 

 KONSTANT 1 213x300

 

 

 

PRAŽSKÁ SOUKROMÁ MALÁ POŠTA

ve vzpomínkách poštovního historika Václava Konštanta

 

Právě před 10 lety byl v katalogu Světové výstavy PRAGA 78 uveden článek známého publicisty a odborníka p. Heinricha Himmela ze Št. Hradce o tzv. soukromých malých poštách ve Vídni, Praze a Št. Hradci. Autor zde shrnul to nejpodstatnější, co je o těchto zajímavých poštovních institucích dosud známo. Uvádí, že dosud známe velmi málo dopisů podaných na soukromé malé poště v Praze a přeje sběratelům hodně štěstí k nálezu dalších dokumentů.

 

Domnívám se tedy, že bude užitečné ohlédnutí na uplynulých 10 let, co je v tomto zajímavém oboru nového. Nezajímá to totiž pouze sběratele u nás, ale zájemci a sběratelé jsou i v zahraničí, protože spojnici tvoří osoba zakladatele malých pošt Francois G a r c i e, původem Holanďana nebo dle jiných pramenů Francouze, který pravděpodobně zkušenosti přebíral u Josefa Hardyho, zakladatele vídeňské malé pošty, které uplatnil založením malé pošty v Praze a později i ve Št. Hradci.

 

Pražská malá pošta fungovala od svého založení 1. 8. 1782 až do jejího zrušení r. 1820 poměrně krátce a to je ještě k upřesnění její činnosti třeba rozděliti funkční období na tři části:

I. Od uvedení do provozu 1. 8. 1782 do r. 1784, kdy tato malá pošta fungovala opravdu jako s o u k r o m á pod vedením majitele Fr. Garsie,

II. Od r. 1784 do 1819 byla činnost soukromé malé pošty dle nařízení sjednocena s činností státní pošty na Malé Straně, a tím se vlastně ztratil charakter s o u k r o m é pošty,

III.Období od r. 1819 do 1820, kdy byla tato pošta zrušena, jest plné nejasností o jejím provozu, protože 23. 2. 1819 vydává české místodržitelství v Praze nařízení o znovupronájmu pražské malé pošty na dalších 10 let. Nařízení je podepsáno hrabětem Frant. Kolovratem.

 

Již první pohled na toto rozdělení napovídá, že nejzajímavější charakter bude ono první kratičké období, protože právě so u k r o m ý charakter této instituce osobně spravované majitelem je to velikou zvláštností a výjimečností. Vždyť co úsilí bylo státem vynaloženo alespoň na částečnou likvidaci monopolu hraběte PAARa, kdy byla pošta zestátněna r. 1722, a co starostí přinášela v té době akce spojená s výkupem dědičných pošt, tedy od soukromých osob. Zřízení malé pošty tedy nijak nezapadá do tehdejšího vývoje. Navíc překvapuje skutečnost, že v době, kdy je jediný poštovní úřad v Praze na malé Straně, zřizuje se jako druhý v Celetné ul. č. 14, a to soukromého charakteru.

 

Obraťme však pozornost k dokladům, které se z provozu této malé pošty zachovaly. Není jich mnoho. Nejvíce dopisů pochází z druhého období. Malá pošta od počátku používala při podání dopisu razítka, ze kterých je nejznámější ono písmeno „P“ v kroužku. Nevím, kolik dopisů s tímto jistě vzácným razítkem dnes existuje, ale mně je jich známo pět. To sice není nijak rozhodující, ale uvádím to proto, že jsem zjistil na těchto příkladech dobu podání rok 1789 a později. Jeden z nich je v rukou zahraničního sběratele, ostatní ve sbírkách našich sběratelů. Jistě, že není vyloučen nález dalších. Veliké překvapení ovšem bylo, když rakouský sběratel oznámil nález dopisu podaného na malé poště v Praze s adresou do Klatov z roku 1789, který neměl písmeno „P“ v kroužku, ale písmeno „G“. Tím vyvstala otázka, jestli pražská malá pošta neměla i další písmenková razítka. tak, jak tomu bylo u vídeňské a později i u malé pošty ve Št. Hradci. A opravdu došlo k dalšímu nálezu dopisu, který nesl podací razítko malé pošty v Praze s písmenem „D“. Šťastným nálezcem byl tentokráte náš sběratel.

 

Z třetího časového období 1819 – 1820 jsem doposud o žádném nálezu dopisu pražské malé pošty neslyšel a není mi známo, jestli vůbec k reaktivaci malé pošty v tomto období došlo, když roku 1820 bylo nařízeno malou poštu v Praze zrušit.

 

Z hlediska vzácnosti dokumentů i provozu malé pošty je ovšem je ovšem období od r. 1782 do 1784, kdy poštu spravoval soukromý podnikatel a zároveň poštmistr Fr. G a r s i e. Zachoval se pravděpodobně jen jediný dopis s razítkem „P“, který byl podán na soukromé malé poště v Celetné ul. roku 1783. Dopis jest privátní, podaný na adresu do Levoče a je mi známa jen fotokopie uvedená v příručce ing. Edwina Müllera z roku 1960 (str. 79).

 

Rok po výstavě PRAGA 78 uveřejnil přítel Votoček (FILATELIE 1979/18) vzácný nález dopisu podaného na soukromé poště 24. 7. 1783, který je adresován do Kynšperka nad Ohří, avšak není opatřen žádným z písmenkových razítek, ale je na zadní straně opatřen černým otiskem p e č e t i d l a soukromé malé pošty. Taková pečetidla mívali poštmistři „V šuplíku“ pouze pro pečetění úředních dopisů ve styku s nadřízeným úřadem anebo pro odbaven peněžních dopisů. Takové pečetidlo vlastnil tedy i Fr. Garsie a použil jej v tomto případě jako razítka. Tento otisk pečeti zařadil Votoček do druhého dodatku ku své monografii mezi razítka úřední a vysoce jej hodnotí 2000 body. Dopis předložil Votočkovi náš sběratel a když jsme nad tou vzácností při mé návštěvě u ing. Votočka společně o možnosti dalších nálezů, nenapadlo nás ani ve snu, že by se mohl najít podobný dopis, ale s originálním otiskem pečetidla do v o s k u tedy p o s i t i v.

 

Štěstí, které ve svých úvahách o takových možnostech do budoucna přáli sběratelům jak p. Himmel, tak i Votoček, se tentokrát usmálo na mně, takže mohu nejen popsat, ale i obrazem doprovodit snad nejzávažnější nález z období provozu s o u k r o m é malé pošty v Celetné ulici. Jedná se o peněžní dopis podaný na soukromé malé poště dne 11. 8. 1783, který svými náležitostmi jak rukopisnými tak pečetěmi nejlépe vypovídá o funkci této instituce rok po zahájení její činnosti. Odesilatelem byla Rada Nového města pražského a opatřila jej svojí pečetí s textem SIGILLVM MAIVS NOVAE URBIS PRAGENSIS METROPOLITANAE. Není bez zajímavosti, že již v následujícím roce 1784 bylo Nové město sloučeno s dalšími třemi čtvrtěmi pod jeden magistrát staroměstský. Odesilatel napsal adresu perem: Am einen Löbliche Stadt Rath in Ungarisch Skalitz a vpravo nahoře označil místo podání Von Prag a též připojil zkratku NB, vše černým inkoustem.

 

Při jeho podání, jelikož se jednalo o dopis peněžní, musel býti obnos 50 zlatých vložen do zásilky až na poště před zraky zaměstnance pošty, který také dopis zapečetil a to čtyřmi pečetěmi do červeného pečetního vosku a dobře čitelnými texty: „K:K:PR: KLEINE POST: OBER AMT. – VRCHNÍ POŠTOVNÍ ÚŘAD CÍSAŘSKO KRÁLOVSKÉ PRAŽSKÉ MALÉ POŠTY“. Mezi dvěma pečetěmi na zadní straně je do vosku navíc ještě otištěn prst asi pravé ruky. Úřední pečeť poštmistři obvykle nesvěřovali druhé osobě a je tedy m o ž n é, že dopis odbavil sám pan Fr. GARCIE? Zajímavá jest též zkratka „PR:“ v textu pečetě, kterou ing. Votoček překládá jako „PRAŽSKÉ“, i když stejně dobře by to snad mohla býti zkratka slov „PRIVAT“ anebo „PRIVILEGIERT“? To se ovšem již asi nedozvíme. Malá pošta pravděpodobně vybrala poplatek i za dopravu dopisu, a tak při podání byla červenou rudkou vyznačena váha „L 6“ (6 lotů) a na pečetní straně výši poplatku, který odesilatel zaplatil „23“ (krejcarů. Současně byla připojena ještě poznámka: „Gegen Recepisse NB“. Podle tehdejší praxe musel býti peněžní dopis podán jako zapsaná – rekomandovaná zásilka.

 

Soukromá malá pošta v Celetné mohla však dopravovati zásilky jen do okruhu tří mil, a tak tento dopis musel býti předán k další dopravě na hlavní poštovní úřad na Malé Straně, který tehdy sídlil na Vlašském náměstí v Lichtenštejnských domech.Tento poštovní úřad opatřil zásilku červeným podacím razítkem Von Prag a perem vyznačil směr dopravy, zprvu „per Wienne“, což bylo škrtnuto a poté „per Brünn“. Pod těmito údaji je uvedeno : „Mit 50 Pt. B. Z. beschwerte“. Křížový škrt perem, což značilo, že zásilka byla zcela vyplacena, můžeme přisuzovati malé poště v Celetné, která poštovní poplatek vybrala, avšak musela se děliti s poštou státní.

 

Myslím, že dopis sám i náležitosti objasňují mnoho souvislostí tehdejšího poštovnictví v Praze a další zajímavosti a důležité údaje o provozu a existenci soukromé malé pošty v Praze Celetná 14., nalezneme v připojeném seznamu literatury, ze které jsem čerpal, i když zcela nevyužil v této mé krátké úvaze.

 

 

Prameny:

Dr. Karel Všetečka: K vývoji pražské pošty, FILATELIE 1971/14, str. 203

Ing. Edwin Müller, Předznámková razítka Rakouska – příručka, New York 1960

Edward Effenberger: Die Österrechische Post, Wien 1916, str. 63
Heinrich Himmel-Agisburg: Grätzer Klapperpost 1796 – 1847, Gratz 1970, vlastní náklad

Heinrich Himmel-Agisburg. Pražská malá pošta, Katalog výstavy PRAGA 78, str. 255

Ing. Emil Votoček, Razítko malé pražské pošty z roku 1783, FILATELIE 1979/18

Kundmachung vom K. K. Böhmischen Landesgubernium Prag 23. März 1819

Václav Konštant, Dvě razítka pražské malé pošty, FILATELIE 1978/24, str. 754

Ing. Emil Votoček, Monografie 14. díl, str. 48 a 2. dodatek k 13. a 14. dílu Monografie

Přidáno na web www.kf0015.cz 15. 12. 2015

 

Postal museum tit    

 

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (73)

DIGITÁLNÍ OTISKY V MODRÉ BARVĚ

Psal se rok 2014. V prostoru poštovního provozu se objevil nový fenomén - digitální výplatní otisk v modré barvě s kreditováním na dálku. Modrá barva je se souhlasem UPU, která povolila i barvu černou. Ba co víc. Už netrvá na názvu státního celku ve výplatním razítku (nověji výplatním prostoru, který doplňuje matrix s detaily a údaje datové, licenční a poštovní) a povoluje i uvedení oficiálního kompetentního správce vyplácení pomocí výplatních strojů.

 

U nás tyto otisky znamenající velký průlom. Uživatelem prvního výplatního stroje soustavy NEOPOST s modrými otisky je Magistrát hl. m. Prahy Praha 1. Licenční číslo prvního stroje v našem provozu je L 87002083, pošta 110 00 PRAHA 1. Stroj začal vyplácet zásilky v září 2014.

 

Od roku 2014 do letošního roku 2019 přibyla řada uživatelů. Máme několik soustav (NEOPOST, FRAMA, FRANCOTYP - POSTALIA) a navíc digitálními stroji s modrými otisky jsou vybavovány nejen komerční subjekty, ale i pošty - pracoviště České pošty s.p. Celistvost Magistrátu doplňují dva otisky - otisk uživatele MĚSTO KOPŘIVNICE  (L 88 - FRANCOTYP - POSTALIA)  a uživatele Continental z Frenštátu pod Radhoštěm (L 81 - Frama). Oba přejí světu a zejména svým klientům "Veselé vánoce" a "Úspěšný nový rok".

 

První modrý digitální otisk 001     Modré digitální otisky 2014 001

 

 

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (72)

V pořadí 42. uživatelem v historii československého výplatního otisku byl organizační výbor Jubilejní výstavy poštovních známek K. Č. F. (Klubu českých filatelistů) v Praze. Stalo se tak na základě Věstníku ministerstva pošt a telegrafů č. 46 z 29. 9. 1927. Výplatní stroj byl krátkodobému uživateli firmou B. Jarolímek jen zapůjčen, nikoliv prodán.  Výstava se konala v době od 25. září do 2. října 1927 v místnostech Ústavu pro zvelebování živností v Praze II, Lützowově ulici č. 25 u příležitosti 40. výročí trvání spolku pod patronátem JUDr. Františka Noska, ministra pošt a telegrafů.

Sběratelé si tak kromě příležitostného razítka a příležitostné R-nálepky mohli do svých sbírek opatřit i otisk výplatního stroje Francotyp, typu FR 6h - 4m s nápisem JUBILEJNÍ VÝSTAVA/pošt. známek K.Č.F. v Praze/1887 - 1927, což řada z nich udělal, a to včetně štkpt. F. T. Winklera.  První den výstavy zaslal pohled své manželce Blance Jonáš - Winklerové, ještě na Šafránku 14 předtím, než se přestěhovali do Ovenecké. Otisk vyplácel již s druhým, nově rytým označením uživatele. Štoček s označením měl totiž svou zajímavou historii.

První otisk štočku byl předložen KLubu českých filatelistů. Text a vzor písma byl akceptován. Vzhled se nelíbil z estetických důvodů. Celý nápis (druhá řádka) byl zvětšen a stal se tak čitelnějším.

První otisk je esejí, i když Jonášův seznam tento otisk přímo neoznačuje, ale zmiňuje jej.

.....

Teď odbočím. Stroj měl později bohatší zajímavou historii. Zmiňuje se v rámci historie dalšího otisku uživatele J. Otto. . Tam jej  Albert Jonáš uvádí pod číslem 43ess2/. Co se stalo. Do stále neprodaného skladového stroje byl později zasazen štoček J. Otto, opatřen válcem s modrou barvou, a pod výplatní razítko přenesen štoček J. Otto z eseje 1/ této firmy. Esej byla pořízena a přiložena k žádosti o vyplácení novinových zásilek (datum eseje 9. 8. 1927). Na ministerstvo pošt a telegrafů to nezapůsobilo, žádost byla zamítnuta, štoček putoval do prvního stroje J. Otto a zásilky od 7. 1°0. 1927 vyplácel. Složité cesty tsrojů, i to je historie výplatních otisků.

......

Druhý otisk štočku poskytnutý pro výstavu byl již plně akceptován a zapůjčený výplatní stroj úspěšně vyplácel. Již jsem, o něm psal na začátku tohoto seriálu, nyní doplňuji o otisky dvou štočků, z nichž jeden je esej.

Výstavu navštívilo celkem 3000 návštěvníků. Otázkou zůstává, kolik z nich si nechalo "vyjet" tento otisk. Existují nejen celistvosti s tímto otiskem. ale též s vylepenými známikami a příležitostným razítkem. U klubu  sdružujícím pod hlavičkou Klub 001 sběratele převážně poštovních známek, je využití výplatního stroje při výstavě a tím i propagace výplatních strojů v poštovnictví dost překvapivé.

Zachovalo se několik celistvostí, které zajímavě doprovázejí historii čs. výplatního strojů, zejména tu příležitostnou a propagační.

Toto povídání doprovázejí tři ilustrace:

1/ Příležitostná dopisnice (reverz s výplatním otiskem a vzácným adresátem a odesilatelem Teddym, co bylo domáýcké oslovení F. T. Winklera),

2/ První otisk štočku (menší text ve 2. řádce) - esej (nenabyl oprávnění vyplácet zásilky),

3/ Druhý otisk štočku (větší text ve 2. řádce) - řádně použit ve stroji v poštovním provozu.

 

 

 

OVS KČF 1927 002     OVS KČF 1927 005     OVS KČF 1927 004

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (71)

SJEDNOCENÉ čs. výplatní otisky (3)

Třetím územím  obnoveného Československa  se stal  zaniklý Protektorát Čechy a Morava v roce 1945

 

Těchto otisků beze změn bezprostředně po osvobození bylo poměrně dost, s přibývajícími dny však jejich počet slábl. Jednak bylo těžné provést demontáž a montáž, mnohdy se těžko hledaly předchozí součástí dřívějších otisků a nové bylo zdlouhavé je vytvořit podle nových skutečností a pravidel. Jedny z doložených  posledních otisků jsou otisk reprodukovaný (FR 8 h - 4m, dohlédadcí pošta PRAHA 1, uživatel F. Pavlišta) s datem 14. 6. 1945.

Zatím jsou však dokladovány i o něco pozdější otisky - z července 1945 (!). Jedním z posledních je  otisk KOH - I - NOOR České Budějovice, který ještě 14. 7. 1945 vyplácel v protektorátní verzi dokonce s nápisy BUDWEIS 1/BUDĚJOVICE 1, kde chybělo slovo "ČESKÉ".

Zde na druhém místě reprodukovaný otisk má dokonce datum 21. 7. 1945 (!). Uživatel Carborundum Elektrit, dohlédací pošta Benátky n. Jiz. , otisk FR 8 H - 4m. 

 

 

 

Hraniční Protektorát 2 001    Hraniční Protektorát 001

 

Pro zajímavost přikládám ještě třetí celistvost s výplatním otiskem uživatele s novým vzorem (vysekané denní razítko a usazení výplatního razítka s názvem státu ČESKOSLOVENSKA). Sběratelsky se podařilo zachytit dvě celistvosti, které byly blízko sebe - původní protektorátní s datem 21. 7. 1945(blízký konci) a "nový" s datem 27. 7. 1945 (blízký začátku). Obě celistvosti v tomto spojení mají raritní charakter.

 

Hraniční Protektorát 002

 

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (70)

SJEDNOCENÍ čs. výplatních otisků (2)

Z filatelistického hlediska a zajeté terminologie se v minulém, dnešním a příštím pokračování tohoto seriálu o celistvostech jedná o předběžné československé výplatní otisky období 1945 - 1948.

Říší zabraná území 

V tomto období je znám jen jediný výplatní otisk, který vyplácel zásilky říšským vzorem zavedeným na zabraných územích, pochopitelně ne v úplně původním vzhledu, ale s odpilovaným/vysekaným symbolem Říše - německou orlicí. Německý název DEUTSCHE REICHSPOST však zůstává (?).  V denním razítku je přítomen a přemístěn německý název AUSSIG 1 do dolní částí denního razítka, a chybí český název dohlédací pošty (?!). Natištěný název firmy v němčině CARL Dürschmidt je přetištěn gumovým razítkem firmy KAREL Dürschmidt.  Datum otisk uje 21. 6. 1945. Zatím jediný doložený otisk tohoto vzhledu.   Zajímavé je i němé denní razítko bez textu. 

 

Hraniční Říšský vzor 001

 

 

 

 

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (69)

 Sjednocení čs. výplatních otisků (1)

V období po osvobozeni Československa a ukončení  válečného konfliktu v roce 1945 začalo i sjednocování výplatních otisků se znaky tří územních celků, které vznikly v období 1938 - 1945.  Zde jde o první stát, v následujících dvou pokračováních uvádím další dva státy, které se zanikají a vracejí pod Československo.

SLOVENSKO opět součástí Československa

Jedním ze tří případů je ukončení výplatních otisků SLOVENSKO. Poslední zatím dokladovaný  s tímto názvem státu je otisk FR 8h - 4m uživatele Družstvo pre sber textilných a iných odpadkov z Horního Kamence, dohlédací poštaa ZEMIANSKE KOSTOLANY. Hraniční datum 17. 8. 1946. Zatím jediný doložený velmi ojedinělý  otisk s označením RR.

 

Hraniční Slovensko 001

 

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS