HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - Filtrované položky podle data: neděle, 03 listopad 2019

ŠUMAVOU ZA POŠTOVNÍ HISTORIÍ

Šumavou za poštovní historií

„Jsem dítě těchto hor, syn tohoto lidu, prožil jsem v jeho středu krásné, zlaté mládí, spolu s ním jsem se radoval i trpěl, znal tlukot jeho srdce a tep přírody, a ta, i když drsná a nehostinná, mi přece jen byla milující matkou, která je nám tím dražší, čím je chudší.“

                                                                                     Karel Klostermann o Šumavě

Šumava, jedna z nejkrásnějších oblastí naší vlasti, tvoří přirozený val na jihozápadě Čech, jejichž byla vždy součástí. I v této drsné, ale překrásné krajině žili lidé, a nebylo jich málo. Tento region kdysi žil plnohodnotným společenským hospodářským a kulturním životem, jejichž součást byly i poštovní služby. Oblast však prošla historicky velkými změnami. Po odsunu německých obyvatel po II. světové válce, došlo ke zničení mnoha obcí a samot. V obcích často lehly popelem kostely a další významné budovy. Památná místa byla srovnána se zemí. Na zrušených hřbitovech se postavily mohutné hotely. Turistická místa jako mávnutím proutku ztratila svou klientelu a přístup k nim byl zamezen závorami a lidskou ostrahou. Dnes jen stromořadí, základy domků a remízky nám připomínají, že zde bylo lidské osídlení. Navíc vzrostlé lesy zaplnily prázdná místa.

Informací o tehdejším životě a funkci společnosti je zoufale málo, zbývají jen archivy, pamětníci, staré fotografie a pohlednice a … artefakty poštovní historie. Z dopisů, pohlednic, poštovních poukázek se dovídáme, jak šel v této oblasti život. To, co se dovídáme jsou však jen střípky, ze kterých úplnou mozaika nelze vytvořit. I existující publikace o Šumavě, kterých se za uplynulých dvacet, dvacet pět let vyrojilo nepřeberné množství se opírají o osobní vzpomínky, korespondenci, zápisky, dohady apod. Filatelistických a poštovně historických prací je poskrovnu. Nicméně chyťme se alespoň toho, co existuje, i když pramenů a zdrojů je zoufale málo. I za to málo buďme vděčni a vydejme se Šumavou cestou poštovní historie.

Ze všeho nejdříve si však prolistujme publikace o Šumavě, průvodce a knihy zajímavostí. Podívejme se do Votočkových monografií razítek a pohleďme do katalogů výstav z jižních a západních Čech, zda bychom neobjevili články o Śumavě. Oprašme i vzpomínky na rozhovory s přáteli filatelisty, kteří Šumavu milovali.

Jak začaly putovat Šumavou první zásilky? Byla to Zlatá stezka, která byla svědkem přepravy zpráv a zásilek na hřbetech soumarů. Tato přeprava byla zpočátku nepravidelná, organizovaná vznikla až později. Podle autora knihy „Javorná – zapomenutý kout Šumavy“ od autora Viléma Kudrličky soukromá sběrna dopisů v Sušici existovala již v roce 1770. Vedl ji jistý Václav de Angelis. Posel nosil dopisy do Horažďovic, kde byla již tehdy poštovní stanice. V roce 1798 byla zřízena v Sušici úřední listovní sběrna (podřízena Horažďovicím). Tu vedl do roku 1824 Jan Anger a poté jeho syn Jan KAJETÁN Anger, který dostal v roce 1839 titul „c.k. sběratel dopisů“. Sušická sběrna zajišťovala dopravu korespondence, zatížená psaní a malé balíky“. Poslíček putoval mezi těmito dvěma msty dvakrát týdně, poté každý den (od roku 1844). V roce 1845 byla zřízena jízdní pošta. V roce 1867 byla sušická sběrna povýšena na poštovní stanici (sídlila na náměstí v objektu č. 2, nyní již budova neexistuje). Sušická pošta měla na starosti 232 vesnic, osad a samot – Železnou Rudu, Annín, Dobrou Vodu, Modravu, Prášily, Velhartice, Stachy, Srní, Zdíkov a jiné. Kroniky zachytily stav, jak byly zásilky doručovány. Poslové ze Sušice nechodili, zásilky si odebírali v Sušici obecní poslové či samotné obyvatelé. Postupně byly zřizovány poštovní úřady v dalších městech a obcích (viz dále). Rychlosti doručování a zlepšení komfortu při doručování hodně pomohlo zřízení pošty v Kašperských Horách (1850). I další rozhodnutí poštovní správy vylepšily tuto situaci, např. zřízením pravidelné dopravy do Železné Rudy (1863). Kariolka vyrazila ze Sušice v 14.15 hod. a do Železné Rudy dorazila ve 20 hodin večer. s tím, že druhý den brzo ráno vyrazila na opačnou trasu do Sušice. Tuto službu dle kronik zajišťoval Postkodl, což byla přezdívka pro Karla Oppova ze Sušice. Přibyly i další zastávky (viz dále). Vlak hodně pomohl odstranit tuto složitou cestu ze Sušice přes Hartmanice, Petrovice, Hůrku a zpět, kde byly zřízeny též poštovní úřady v pozdějších letech.

Dopisy do šumavských vísek se doručovaly před zřízením poštovních úřadů různými způsoby – do Srní před rokem 1870 např. z Kašperských Hor.

Úřední poštu (např. soudní) doručovali vlastní soudní poslové, kteří absolvovali složitou cestu. Působivě píše o tomto doručování ve svých románech Karel Klostermann (viz jeho povídka Odyssea soudního sluhy , kde je líčen osud sluhy Mastílka).

Poštovní služby slouží oblastem, kde je soustředěn průmysl či další významné hospodářské odvětví. Šumava se stala hlavně oblastí pro rozvoj sklářství a dřevařského průmyslu. A nesmíme zapomenout na turistický ruch. Ty zcela jistě ve větších centrech vyžadovaly zřizování pošt. Koncem 19. a začátkem 20. století takovými centry byly Vimperk, Kašperské Hory, Železná Ruda, Volary, Stachy a jiné, ale i střediska v předhůří Šumavy. V těch dobách bylo v této oblasti 38 pošt a 18 poštoven. Uvádí to alespoň významný filatelista a milovník Šumavy Jiří Nekvasil. Počty pochopitelně kolísaly a ke značnému snížení došlo po roce 1945. I nadále trend byl klesající. Velkou zajímavostí je i počeštění německých názvů a liší se názvy obcí a tudíž i pošt ve srovnání s obdobím před, během a po I. světové válce a v meziválečném období včetně zabraných území. Vydejme se virtuálně po různých místech Šumavy s panem Schafhauserem, pošťákem z Hartmanic, který roznášel poštu nejen v tomto místě, ale i v širokém okolí, pochopitelně s notýskem v kapse, kde máme údaje získané od ing. Emila Votočka či Jiřího Nekvasila.

Jak se hospodářský rozvoj zobrazil ve vzniku pošt? Fakta si přibližme následující chronologickou kronikou. V některých případech historické prameny uvádějí jiná data než ing. Votoček (např. vznik poštovního úřadu ve Kvildě - i pro Horskou Kvildu - se uvádí rok 1867, u Srní máme též duplicitní rok 1870).

1. 3. 1850     založena první šumavská pošta ve Strážném (Kuschwarda, Kunžvart, od 1. 4. 1955

                       Strážný). První razítko této pošty bylo ještě z doby předznámkové.

15. 8. 1850   založena druhá šumavská pošta v Kašperských Horách (Bergreichenstein)

1851               Horní Planá (Oberplan)

1858              Frymburk (Friedberg im Böhmen)

1863               Železná Ruda 1 (Eisenstein)

1865               Volary (Wallern)

1868               Černá v Pošumaví (Schwarzbach im Böhmerwalde, později Černá na Šumavě či Černá

                       v Pošumaví )

1869               Hartmanice (Hartmanitz), Hojsova Stráž (Eisenstrass), Horní Vltavice (Obermoldau),

                       Křišťanov (Christiansberg), Kvilda (Aussergefild – též 1867), Záblatí u Prachatic (Sablat,

                       později

                       Záblatí na Šumavě, v období od 2. 12. 1946 do 31. 7. 1953 přeměna na poštovnu, pak

                       opět pošta), Zdíkov (Gross Zdikau), Želnava

1871              Zvonková (Glöckelberg), Ćeské Žleby (Böhmisch Röhren bei Prachatitz)

1872               Čachrov (Čachrau), Dešenice (Deschenitz-Dešenice), Dolní Vltavice (Untermoldau,

                       Unterwuldau), Prášily (Stubenbach)

1873              Rejštejn (Unterreichenstein), Šumavské Hoštice (Huschtitz-Hoštice u Vimburku), Srní

                         (Rehberg im Böhmerwalde – též rok 1870)

1874               Petrovice

1878               Železná Ruda 2 (Eisenstein Bahnhof)

1883              Stachy (Stachau)

1886               Hůrka na Šumavě (Hurkenthal)

1888               Javorná (Seewiesen-Zejbiš)

1892               Špičák (Spitzberg), Rychnůvek (Deutsch Reichenau)

1894               Stožec (Tusset), Želnava nádraží (Salnau Bahnhof)

1902               Borová Lada (Ferchenhaid)

1907                 Zbytiny (Oberhaid)

1913                 Knížecí Pláně (Fürstenhut), Zhůří (Haidl am Ahornberg)

1953                 Nová Pec

Jak již bylo řečeno v předchozím textu, Šumava hostila 18 poštoven. Časem prodělaly různý vývoj. Byly zrušeny a staly se z nich poštovní úřady. Některé zanikly během let 1938 1945 a nebyly po válce již obnoveny. Na některých místech byly otevřeny nové. Historie poštoven je velmi zajímavé a je kolem nich hodně nejasností. Nejznámější poštovny byly na turistických místech jako například poštovna Černé jezero (Špičák).

Region Šumava měl i zajímavou historie, pokud se týče razítek. Po záboru se oblast stala součástí Německa. Jak uvádí Jiří Nekvasil: „…všechny šumavské pošty obdržely dřevěná kulatá razítka, která zhotovili žáci volarské dřevařské školy…. dnes jsou velmi vzácná a používala se do konce roku 1938….“. Tato razítka byla vystřídána razítky říšskoněmeckého typu, které známé po úpravách či bez nich z let 1945/47.

Koncem 19. století si cestu na Śumavu našly i první vlaky a s nimi i vlakové pošty . Škálu dopravních prostředků doplnily později i automobilní pošty. Sběratel má ve sbírce i otisky příležitostné, které se používaly pří různých akcích na Šumavě.

Poštovní zásilky začaly být vypláceny i otisky výplatních strojů, ať to jsou firemní či otisky institucí a organizací anebo otisky pošt. K masivnímu používání výplatních strojů však došlo až po skončení II. světové války v souvislosti s rozvojem průmyslu. Jedním z prvních míst, kam se dostaly do výplatní stroje do firemních podatelen, byla Sušice (v roce 1946 firma Chemisolo a v roce 1945 firma Schwarzkopf, továrna usně, obuv a řemeny) a Vimperk (v roce 1946 firmy Konopra a Továrna na prádlo). Poštovní úřady na Śumavě začínaly být vybavovány postupně zejména tzv. žehličkami (výplatní stroje Postalia, koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let 20. století – např. Železná Ruda, Vimperk, Sušice, Kašperské Hory). Větší města v Pošumaví či v Předšumaví měly škálu bohatší – zde se objevily i výplatní stroje Francotyp.

Výplatní otisky v letech 1938 – 1945 měly vzor říšského výplatního razítka a denní razítka pochopitelně nesly jen německé názvy a měly podobu říšských znaků – dvoukruhového razítka s můstky). Najdeme je však jen ve větších centrech.

Poštovní zásilky zejména z této oblasti a míst turistického ruchu byly oráženy jako suvenýry tzv. kašety – přídavnými (turistickými) razítky hotelů, horských chat, hostinců, restaurací, nověji informačních středisek apod. Ve své sbírce eviduji první tato razítka nepoštovní povahy již z konce 19. století a to nejdříve z německých oblastí Bavorského lesa a později i z české části Šumavy. pestrost a bohatost razítek je nepřekonatelná. Některé mají i vynikající estetickou úroveň a jsou vhodným doplňkem celistvosti. Kašety se otiskovaly zejména na pohlednice.

Když hovořím o pohlednicích, rád se o nich zmíním, ale bohužel jen v souvislosti s poštovními motivy. Těch je na pohlednicích žalostně málo. Vydavatelé se na objekty poštovních úřadů až na výjimky nesoustředili. I zobrazených dopravních prostředků šumavských míst je málo. Jednalo se hlavně o autobusy. Výjimky však potvrzují pravidlo. První pohlednice ze Šumavy se objevily koncem 19. století. Barevné litografie obsahovaly dvě až čtyři obrázky zprvu okolí Železné Rudy a Černé jezero. Zprvu texty byly německé, poté též české (Gruss aus Eisenstein – Pozdrav ze Śumavy). První pohlednice inicioval majitel penzionu Prokop na Špičáku. Svou účast na jejich vydání a prodeji mělo nakladatelství Scheier a Lux Vídeň, Karl Schwidernoch Vídeň a Ludwig Krieger ze Železné Rudy. Dále se objevily kolorované pohlednice (kolorace E. Velim, Praha).Pak začali vydávat fotografické pohlednice dva fotografové z Českého Krumlova – Josef Wolf a J. Seidel. Polednice vydávali o roku 1899 též Jan Tatzl ze Železné Rudy aj F. Langhans z Prahy. I další nakladatelé z Německa začali pohlednice vydávat (Mnichov, Drážďany, Norimberk, Regen). Nelenili ani majitelé šumavských hotelů a penzionů a na trh přišli se svými pohlednicemi : Reinhold Pokorny, Černé jezero, Jaroslav Lukavský, majitel hotelu Praha v Železné Rudě, Josef Böhm, majitel restaurace na železnorudském nádraží a Jan Prokop na Špičáku. Ani vydavatelé v Sušici nelenili (papírnictví A. Pavlová, knihkupectví Joži Pospíchala). I Vimperk měl svého fotografa Kopeckého, v Sušici fotografování Šumavy zajišťovala též rodina Quastů (Konrad Ferdinand Quast a Gustav Adolf Quast). Věnovali se hlavně fotografiím. Výstižně vyjádřil funkci pohlednic nakladatel Joža Pospíchal z roku 1938:“Bylo mi jasné, že hlavně názornou propagací krásných šumavských partií a vybudováním ubytoven pro turisty zpřístupníme náš kraj turistům.“.

Šumava má i další zajímavosti, které popisuje literatura včetně našich webových stránek. Zmiňovali jsme se o štědrovečerní katastrofě letadla v naději, že letadlo mělo na palubě poštu, do dnešního dne se však tato domněnka neprokázala. Nad Šumavou přeletěla i německá vzducholoď. Nad Prachaticemi se objevil 3. 12. 1938 a byla viděna na Šumavskými Hošticemi a Vimperkem. Bohužel nepřistála. Šumava má i svou historii v autobusové dopravě. První spojení autobusem Saurer bylo na trase Vimperk – Pasov (1906). Až do I. světové války se tato doprava rozšiřovala. Na říjen mělo ředitelství pošt a telegrafů naplánováno v této oblasti 14 autobusových linek (Vimperk – Kvilda, Vimperk – Kašperské Hory atd.). tyto plány padly, ale autobusy se na šumavské silnice přesto dostaly. Dne 15. 10. 1918 řidič Mikšovský svůj autobus Laurin a Klement přivezl z Vimperka do Kašperských Hor. Do dopravy se zapojily různé společnosti – Československá poštovní automobilová doprava (ČPAD), další soukromí dopravci (Vastl Stachy, Jan Bárta Lhenice, Jan Mrkvan Záboří) , svůj díl dopravy autobusy převzaly i Československé státní dráhy (ČSD) – první linka byla na trase Kvilda – Vimperk – Prachatice v roce 1933. Spojení později pro vysoké jízdné zaniklo. Monopol autobusové dopravy v roce 1949 převzala Československá státní automobilová doprava (ČSAD) a soukromé dopravce zlikvidovala. Stali se z nich v mnoha případech řidiči autobusů ĆSAD.

Přesto, že Šumava byla a je zajímavou součástí naší republiky pro svou krásu přírody, hezké přírodní partie, zajímavosti a historii s kultovními místy architekturou (dokonce i poštovní – viz např. budova pošty v Železné Rudě) a technickými a památkami, a nemá poštovní historii vyšperkovanou poštovními cestami a dalšími poštovními zajímavostmi, přesto může i poštovnímu historikovi nabídnout řadu zajímavostí. Ať již historicky či ze současné doby.

Zdroje: 1/ Votoček Emil, Monografie československých známek, Česká poštovní razítka od nejstarších

                 dob do roku 1918, XIII. a XIV. díl, Praha 1975 a 1978,

             2/ Nekvasil Jiří, Pošta v chráněné krajinné oblasti Šumava, Sborník poštovní historie jižních

                   Čech, 200 let pošty Písek, Písek 1979

             3/ Záruba Vladimír, Koblasa Pavel, ŠUMAVA místopisný slovník, vlastním nákladem, České  

               Budějovice 2000

             4/ Leiš Ivan, Seznam otisků pošt 1946 – 1976, Zpravodaj poštovní historie a celin (na

                 pokračování v různých číslech), Praha 1977

             5/ Bouška M, Leiš I., Katalog výplatních otisků z území Československa 1926-1939 a 1945-48,

                  Filatelie , příloha Filatelie – Filatelistické sešity 1979 a 1982/83

             6/ Leiš Ivan, Katalog turistických razítek Śumavy (rukopis), Mechov 2005

             7/ Leiš Martin, Šumava na pohlednicích ateliéru WOLF, Hostivice 2015

           8/ Kolektiv autorů, 100 zajímavostí ze staré Šumavy, díl I., II., III., IV. Plzeň 2010., 2011, 2012,

                 2013

             9/ Kroniky Srní, Sušice a dalších obcí

         10/ Kudrlička Vilém, Javorná – zapomenutý kout Šumavy, Praha 2005

Psáno pro www.kf0015 a přidáno: 4. 11. 2015    

ILE

 

Číst dál...

POBOČKA POŠTOVNÍHO MUZEA VE VYŠŠÍM BRODĚ

POBOČKA POŠTOVNÍHO MUZEA VE VYŠŠÍM BRODĚ-MÍSTO POUČENÍ (1)

Když jsem před několika lety byl zvolen předsedou našeho klubu sběratelů specializovaných oborů, rozhodl jsem se k několika věcem, které by byly ku prospěchu našim členům a přátelům klubu. Jedním z mých záměrů bylo přiblížit místa, kde se členové scházejí ke své zálibě a kde mohou najít studnici vědomostí o oborech, které sbírají. Několik příspěvků shromažďujících údaje a zajímavostí o těchto místech jsem již na naše stránky zavěsil doplnil je fotografiemi. Nechybějí ani údaje o historii objektů. Byly to články o Domu Portus v Praze na Starém Městě, o Hlavní poště v Jindřišské ulici v Praze a o Vávrově domě, kde je sídlo Poštovního muzea. Dnešním příspěvkem chci přiblížit čtenářům pobočku Poštovního muzeu ve Vyšším Brodě na jihu Čech, které má úžasné místo v objektu Vyšebrodského cisterciáckého kláštera, kde je na základě dohody s tímto řádem hostem. Významná instituce na významném místě. Svůj k svému. Úžasná symbióza. Dvěma prologovými příspěvky o mechanizačních prostředcích v Poštovním muzeu jsem toto místo poučení pro specializovaného sběratele a vyznavače sběratelství poštovně historických artefaktů začal zájemcům přibližovat a soustřeďovat faktologické údaje o tomto místě. Místo,které poskytuje sběratelské veřejnosti a badatelům, ale též i široké laické veřejnosti bez ohledu na věk úžasné poučení z historie poštovnictví na území našeho státu. I když je pobočka Poštovního muzea z ruky, přesto se vyplatí Vyšší Brod navštívit a nechat se pohltit historií poštovnictví. Prohlídka expozic a exponátů je velkým zdrojem poučení.

POBOČKA OTEVŘENA 2. 7. 1976

Je až neuvěřitelné, že pobočka slouží veřejnosti 40 let. Vernisáží se otevřela 2. července 1976. Jak se Vyšebrodské poštovní muzeum rodilo, se lze dočíst na stránkách Monografie československých a českých známek a poštovní historie, 90 let Poštovního muzea(25. díl, I. svazek – Kapitola I. Poštovní muzeum 1965 -1976,str. 62 – 80).Tato kapitola nám detailně přiblíží všechna fakta o zrození a vytvoření pobočky. Autoři řádek připomínají toho hlavního, který celou ideu prosadil – Karel Adler, který byl jmenován ředitelem Poštovního muzea od 1. 4. 1965 na doporučení ředitele Poštovní novinové služby Viktora Lederera. Jak se dočítáme v Monografii „….ukázalo se, že pro existenci muzea jeho další směřování to byl klíčový okamžik“. A nejen pro zřízení pobočky ve Vyšším Brodě.

Jak došlo k tomu, že Vyšebrodský klášter začal hostit sbírky historie poštovnictví? Opět citujme Monografii:“V tamním klášteře totiž Karel Adler našel v roce 1965, během své letní dovolené, nevyužité prostory a ihned zahájil oficiální, a pravděpodobně i řadu neoficiálních jednání, aby je získal pro Poštovní muzeum“. Vše bylo obtížné, ale dobrý úmysl vyšel a věc se podařila. Monografie přibližuje čtenáři, jak se vše rodilo a kdo se o pobočku zasloužil. Než se dostaneme ke sbírkám a exponátům Poštovního muzea ve Vyšším Brodě, zastavme se u historie Vyšebrodského kláštera.

CISTERIÁCKÝ KLÁŠTER VYŠŠSÍ BROD A JEHO HISTORIE

„Západní civilizace se pozvolna nepozorovaně rodila v románských klášterech ranného středověku, jejichž kulturní úspěchy jsou nemyslitelné bez hmotného zázemí a vzdělaného osazenstva. ….Nemalou měrou k tomu přispěl i cisterciácký řád.“

                                                                                    Úvod brožury “Cisterciácký klášter Vyšší Brod“

                                                                                     (Cisterciácké opatství,Gloriets.r.o.2015)

Klášter Vyšší Brod: sídlo cisterciáckého opatství Naší Paní ve Vyšším Brodě.

1098 - první klášter Cistercium (francouzsky Citeaux v Burgundsku)

1119 - právní vznik Cisterciáckého řádu(sdružení klášterů)

1259 - založení kláštera ve Vyšším Brodě Vokem I. z Rožmberka (povolal mnichy z rakouského Wilheringu)

1259 (1. 6.) - vysvěcen klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie (datum založení kláštera)

1262 - Vok I. z Rožmberka pohřben v klášteře (klášter je rodovou nekropolí – počala řada deseti generací pohřbů)

Konec 13.století - uchováván dvouramenný Závišův kříž (dar Záviše z Falkenštejna)

1394 – poprvé zmínka o Vyšším Brodě

1420-30 - husitské války, klášter díky Rožmberkům uchráněn

1528 - osídlení u kláštera povýšeno na městečko Vyšší Brod

1611 – vymírá rod Rožmberků

1668 – klášter zařazen do cisterciáckého vikariátu Čech, Moravy a Lužice

1757 – vznikl knihovní sál (knihovna obsahuje více jak 70000 svazků/1800 rukopisů/400 prvotisků z období od 16. do 20. století )

1780-90 – vláda císaře Josefa II. – klášter uniká zrušení

1859 – obnova řeholního ducha v klášterech na našem území

1938-41 – násilné zrušení kláštera nacistickým režimem

1945-50 – úsilí o obnovu klášterního života

1950 – násilné zrušení kláštera komunistickým režimem v rámci akce K, klášter zabrán komunisty, mniši odvezeni do internačních táborů

1990 – postupná obnova klášterního života, mniši se vracejí do kláštera, postupné rekonstrukce

2011 – komunita mnichů se rozhodla k tradiční liturgii

2012 (15. 12.) – znovu otevřen kostel, dokončena rekonstrukce kaple sv. Anny

Zdroje informací/ilustrací:

1/ https://youtube.com

2/ Brožůra Cisterciácký klášter Vyšší Brod,2015, str. 24 (Chronologie)

3/ www.klastervyssibrod.cz

4/ www.mestovyssibrod.cz

POBOČKA POŠTOVNÍHO MUZEA

Dne 1. 10.1991 byla po předchozích jednáních uzavřena s cisterciáckým řádem uzavřena dohoda o dlouhodobém pronájmu opatství Správě pošt a telekomunikací s.p.Praha pro potřeby Poštovního muzea. V budově opatství je otevřena stálá výstava o proměnách pošty na českém území od jejího vzniku v roce 1526 do současnosti. Historie českého poštovnictví má vysoce důstojný stánek.

Expozice se nachází v šestnácti sálech na čtyřech podlažích a je průběžně doplňována. Obsahuje trojrozměrné exponáty doplněné listinnými materiály. Přibližuje poštu v chodu dějin a ve své různorodosti a mnohotvárnosti. Sály jsou věnovány chronologicky tématickým celkům. V bývalé opatské kapli je představen interiér pošty 18. století. Expozice je doplněna obrazy a plastikami. Kočárovna v přízemí obsahuje část sbírky kočárů a saní, jakož i dostavníků a postrojů. I objekt stojí za prohlídku – pyšní se gotickými prvky později změněnými do barokní podoby. I renesance zanechala své stopy – fragmenty figurálních fresek a další zajímavosti.

Přízemí: Vozy a kočáry

               Počátky pošty u nás (1526 – 1800)

1. patro: Pošta na prahu velkých reforem(1800 – 1900)

               Telefon a telegraf

               Československá pošta (1918 – 1938)

2. patro: Pošta v letech2, světové války (1939 – 1943)

               Spoje (1948 - 1992)

               Poštovní úřad v roce 1960

               Poštovní známky

3. patro: Krátkodobá výstava(i v dalších volných prostorách a na schodišti se konají příležitostné

               výstavy. V létě 2016 to byly: Vítězové a poražení(nevydané známky a neuskutečněné

               olympiády,Auta a autíčka(kresby a modely automobilových veteránů). Na schodišti muzea

               lze spatřit i dobové fotografie ze života pošty a fotografie zaměstnanců pošty , v přízemí je

               poskytnut prostor i pro tvorbu žáků odborné střední školy).

Poblíž Poštovního muzea v samostatném sále se v létě 2016 konala zajímavá výstava devíti fotografů Šumavy včetně Josefa Wolffa, Josefa Seidela, Franze Seidela a dalších.

Jaká je odborná struktura expozice Poštovního muzea?

DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY

Exponáty provenience z Čech-Moravy-Slezska-Rakouska-Anglie-Itálie-Německa ----- Vozy, kočáry,saně od 18. století do první poloviny 20. století ----- 26 kusů hipomobilních prostředků včetně žambereckého dostavníku -----Landauer z majetku Schwarzenberků –a později Valdštejnů ----Kupé-Berlingot císaře Ferdinanda I. -----Dostavník smíšené pošty ze Žamberka (1860) -----Balíkové vozy-----Saně s korbou pro přepravu zásilek z Bakova nad Jizerou----Kratochvílné saně -----Koňské postroje ----Kočárové lampy-----Cestovní zavazadla-----Modely koněspřežných vozů a poštovních autobusů ----Výletní kočár typu Victoria----Balíkový doručovací vůz Československé pošty-----Ruční poštovní sáně Československé pošty

POŠTOVNÍ ŠTÍTY

Štíty z poštovních stanic, listovních sběren,poštovních úřadů a poštoven z druhé poloviny 19.století (dřevěné či plechové ve tvaru státního znaku od konce 19.století v unifikovaném tvaru, též plechové smalotované oválného tvaru) -----Štíty německé, posléze dvojjazyčné, později s doplňkem jejich povahy – telefonní hovorna,sběrna poštovního úřadu spořitelního – Poštovní štíty z doby vyhlášení samostatného československého státu -----Dřevěná cedule poštovní autobusové dopravy, plechová označení ----- Zamalované štíty či s odstraněnými českými názvy pomnichovské dohodě -----Poštovní štíty ze socialistické doby a současné exempláře

POŠTOVNÍ VÝSTROJ

Předměty využívané poštovními úředníky, správci, postilióny, posly při výkonu denní služby ----Znaky hodnostního a profesního zařazení -----Poštovní trubky -----Dřevěná zvuková zařízení (klapačky –v muzeu replika malé pošty pražské!) -----Chladné a palné zbraně -----Kordy a šavle----- Poštovní brašny a vaky

POŠTOVNÍ SCHRÁNKY

Od 1. 6.1817 používány v monarchii u každého poštovního úřadu-----Dřevěné bedničky na vhazování dopisů-----Nejstarší schránka z 20. let19. století (upravená dřevěná truhla)----- Dřevěné či plechové schránky různých tvarů a velikostí-----Schránky s automatickým výběrem pomocí brašny s rámem-----Schránky ČSR (modré s bílou a červenou linkou a doplněné státním znakem) ----Novější schránky oranžové (1963) – Laminátové schránky – Brašny na vybírání dopisů

PROVOZNÍ POMůCKY

Předměty z vybavení kanceláří a úřadoven pošt-----Dobové předměty – kalamáře, pera, posýpátka, pouzdra na motouz , svícny, krucifixy, kratinoty, lampy, nástěnné hodiny -----Proutěné koše na písek------Přenosné lampičky z vlakových pošt -----Kontrolní hodiny hlídačů -----Pastičky na myši-----kancelářské potřeby -----Poštovní pytle ------ Manžetové nebo kovové závěrky

POKLADNY

Různé druhy pokladen -----Trezory ----- Příruční pokladny ----- Masivní železná pokladna ------Malovaná pokladna -----Pokladna s falešným zámkem-----Pokladna s poplašným mechanismem -----

OBRAZY A PLASTIKY

UMĚLECKÁ DíLA SE VZTAHEM K POŠTOVNICTVÍ – Sedmnáct olejomaleb s motivy poštovní přepravy zhotovených na objednávku žambereckého poštmistra Kamila Schopfa (dle barvotiskových pohlednic) -----Portrét napolenského jezdce(Georg Ridel, 1818) -----Portréty dědičných poštovních správců, poštmistrů a poštovních ředitelů z 18. a 19. století -----Oficiální portréty panovníků -----Soubor obrazů zátiší a krajin – Akvarel s vedutou od Cyrila Boudy ----Plastika TGMa Maxmiliána Fatky (sochař Čeněk Vosmík)-----Plastika Génius poštovnictví ----- Návrhy na plastiky Ladislava Kofránka-----Pískovcová plastika Poštovní známka (Ivan Jilemnický, 1976)

MECHANIZAČNÍ PROSTŘEDKY

Váhy a závaží-----Psací stroje-----razicí a orážecí stroje-----adresovací stroje-----výplatní stroje-----automaty na prodej telegrafních blanketů, poštovních známek a dopisnic – Ukázky výpočetní techniky

TELEKOMUNIKACE

Předměty vyrobené v Československu, Rakousku, Německu, Velké Británii, Polsku, SSSR -----Telegrafy, telefon – Sbírka telefonie, telegrafie,radiokomunikace-----Morseovy přístroje-----Replika zvonkového telegrafu-----Telefony (Telegrafia, Microfona, Prchal-Ericsson, Tesla)----- Manuální přepojovače a stojany –Radiokomunikační technika-----Vysílač Tesla KRV 1 sloužící jako rušičkave středisku Zbraslav-Baně ---–Fototelegrafy. dálnopis

POŠTOVNÍ STEJNOKROJE

Originály a kopie uniforem -----POštmistrovské uniformy -----Postiliónské stejnokroje-----Kolekce stejnokrojů poštovních úředníků-----Odznaky, štítky,náramenní pásky, knoflíky k uniformám-----Čepice vrátného, Frakový kabátec vrátného-----Čepice pro poštovní zřízence-----Slavnostní kabátec poštmistra-----Kabátec rakouského poštmistra-----Jezdecké boty-----Všední kabátec postilióna-----Postiliónská čepice-----Postiliónský klobouk-----Zřízenecká čepice.

Poznámka: Přehledy obsahují jednak skupiny exponátů v podsbírkách, jednak některé odkazy na vystavené exponáty (část obecná, část konkrétní s detaily). Zdaleka není uvedeno vše. Fotografická část též obsahuje jen namátkový pohled.

Zpracováno podle stránek http://www.postovnimuzeum.cz/expozice/muzeum-vyssi-brod

Komu patří naše díky za expozici v podobě z června 2006?

Mgr. Patricii Tošnerové (námět a scénář)

ak.arch.Václavu Lukasovi (výtvarné řešení)

Karlu Dvořákovi (grafické řešení)

Mgr Kláře Kašové (překlad textů)

Cisterciáckému opatství, Ladislavu Jandovi, Atlasu rekl. technika (dodavatelé)

PhDr. Janu Galuškovi, PhDr. Janu Kramářovi, Luboši Kocmanovi, Josefu Bejdákovi, Lukáši Krutskému (spolupráce)

Dík patří i těm, kteří expozici ve Vyšším Brodě iniciovali, navrhli, prosazovali a vybojovali ji.

Pokračuje

Psáno pro www.kf0015.cz a přidáno: 22.9. 2016                                                  

 

 

Číst dál...

KOLOMAN (KOLO) MOSER

KOLOMAN (KOLO) MOSER

Když jsem letos přidával na naše internetové stránky článek o významném rakouském rytci Ferdinandu Schirnböckovi k jeho jubileu, slíbil jsem, že se podrobněji vrátím k dalšímu velikánovi rakouského umění včetně filatelistické tvorby, který je se jmenovaným rytcem pevně spojen. Touto osobností je umělec, výtvarník, malíř a designér KOLOMAN MOSER (30. 3. 1868, Vídeň -18.10 1918, Vídeň zkracující své maďarské křestní jméno na Kolo (maminka pocházela z uherské části monarchie). Významně se angažoval ve známkové a celinové tvorbě, do nichž vnesl do té doby v Rakousko-uherském císařství progresivně neslýchané a nepřijatelné návrhy. Byl významným představitelem secesního uměleckého směru společně s dalšími umělci. Má významnou zásluhu na přenosu umění do mnoha oblastí všedního dne. Jeho známky (a celiny) provázely již naše dědy a otce, kteří v monarchii žili či se v ní narodili. Provázeli i nás jejich děti a děti, kteří se věnovali sbíráním rakouských známek. Zastavme se u jeho života a jeho tvorby. Už za života se stal uznávaným umělcem.

ŽIVOT ,VZDĚLÁNÍ A KARIÉRA

Koloman Moser se narodil do rodiny Josef Mosera, který byl správcem akademie Theresianum ve Vídni. Theresianum, kam docházel, měla velký vliv na malého Kolomana. Otec chtěl svého syna vidět spíše v obchodní sféře (usiloval o jeho studium na obchodní akademii a vybral pro svého syna obchod s mýdlem a parfémy), ale Koloman bez vědomí rodičů se přihlásil na Akademii výtvarných umění a byl přijat do ateliéru Franze Rumplera, kde strávil čtyři roky (1886-1889), později se vzdělával v dalších ateliérech Christiana Griepenkerla (1889 – 1890) a Matthiase von Trenkwalda (1890-1893). V dalších letech (1893-1895) studoval malbu u Franze von Matsche na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. V roce 1888 umírá jeho otec. Začal se živit ilustracemi a grafikou pro noviny a časopisy ve Vídni a i v Mnichově(Wiener Mode, Frühlingsmorgen, Meggendorfer Blätter aj.). V letech 1892-1893 učí kreslení děti arcivévody Carla Ludwiga na zámku Wartholz v Reichenau an der Rax.

Věnuje se i organizováním a činnosti uměleckých spolků – Siebener-Club (1892-1897) a Sdružení výtvarných umělců Rakouska SECESSION (1897-1906). Byl členem i v Künstlerhausu. Byl jmenován čestným členem sdružení umělců Wiener Kunst im Hause. Vydává i časopis „Ver Sacrum“.

V roce 1899 se stává provisorním učitelem Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni, o rok později je jmenován stálým profesorem Odborné třídy dekorativní kresby. Zůstal jím až do roku 1918, roku své smrti. Společně s dalšími kolegy-umělci (zejména s Josefem Hoffmannem za podpory průmyslníka a bankéř Fritze Wärndorfera) zakládá slavnou společnost Wiener Werkstätte (Vídeňské dílny), s níž se rozloučil po kontroverzích s Klimtovou skupinou v roce 1909. Vytvořil stovky návrhů šperků, váz,svítilen, nádobí, knižních vazeb, nábytku, dveřních kování, vzorů tkanin, dekorací na domech (např. domy Otty Wagnera) , okna a skla. Od tohoto roku se věnoval individuálně různým uměleckým oborům.

V roce 1901 si Koloman postavil dům podle návrhu Josefa Hoffmanna ve čtvrti Hohe Warte. V roce 1905 se oženil s Dithou Mautner von Markhof – 12.4.1883-3.11.1969), která byl též výtvarnice. Narodili se jim dva synové Carl( 1906-1976) a Dietrich (1909-1925). Cestování bylo jeho vášní. Fatální nemoc však jeho život a tvorbu přervala v roce 1918. Rakouská společnost uctila jeho památku pojmenováním ulice – Kolo-Moser-Gasse ve Vídni-Donaustadtu), dále vydala poštovní známku a pamětní minci v hodnotě 500 šilinků.

TVORBA A DÍLO

Po roce se přiklonil zejména ke grafice, kostýmním návrhům a designu. Vrátil se i k malbě (několikrát vystavoval svá díla).“ Jeho dílo vynikají velkou originalitou, výtvarného řešení, elegance a neobvyklou hravostí.“ (http://cs.wikipedia.org).

Jeho dílo je poměrně detailně popsáno v různých zdrojích. Jedním z těch přesných a poměrně podrobných je http://cs.wikipedia.org/wiki/Koloman_Moser. Jeho tvorbu můžeme spatřit i u nás. V roce 1904 některé předměty zakoupilo Moravské průmyslové museum v Brně (dnes Moravská galerie v Brně – www.moravska-galerie.cz). Nejvíce jeho předmětů najdeme v muzeích ve Vídni – např. v Rakouském muzeu užitého a současného umění MAK a dalších. Ke Kolomanovi Moserovi se vrací i řada publikací – jmenuji alespoň „Koloman Moser, Graphik, Kunstgewerbe, Malerei“ od autora Wernera Fenze, Salzburg, Residenz Verlag, 1984. V poslední době vyšla velmi zajímavá kniha „KOLOMAN MOSER“ – „KUNST AUF BRIEFMARKEN/ART ON STAMPS“ autorského kolektivu – Petera Hrdlicky a Petera Hammermüllera (koncepce a redakce, texty spolecně s Theresou Steininger-Mocnikovovou), Ferrytells Verlags- und BeratungsgmbH, 2012. Posledně jmenovaná publikace se vysoce reprezentativním způsobem věnuje známkařské a celinářské práci Kolomana Mosera.

Zmínil jsem se, že „bouřliváckým způsobem“ vkročil do umění v letech, kdy byl umělecky aktivní, byl jedním z výrazných představitelů secese. Jak hodnotí jeho tvorbu odborníci? „Práce Kolomana Mosera se řídí přísnou geometrií, jak je pro něj typické, vzor se soustřeďuje na černé a bílé mřížky. Kromě toho je jasná jeho konstrukce, někdy i přes svou složitost.“ (www.koloman-moser.de).

Koloman Moser je nazýván „umělcem tísíce řemesel“ (The Thousand Artist, Der Tausendkünstler).

Věnoval se mnoha uměleckým směrům, a to vynikajícím způsobem. Byl významným proponentem „celkového umění“. Měl vzácný dar spojovat a scelovat lidi, uměl integrovat různé osobnosti, byl motorem zřízených uměleckých spolků. „Kolo()jak se sám nazýval) Moser byl jedním z prvních designerů nového věku, takovým byl předchůdcem moderního designu.“ (viz KOLOMAN MOSER autoři: Peter Hrdlicka, Peter Hammermüller, Theresa Steininger-Mocnik, Vídeň 2002).

KOLO A JEHO FILATELISTICKÁ TVORBA

Koloman Moser a většina secesionistů měli jasnou vizi – uvést umění do každodenního života. Poštovnictví nebylo výjimkou.

Vše začalo v roce 1904. Tohoto roku rakouská Státní tiskárna (Staatsdruckerei) slavila sto let své existence a pověřila Kolo Mosera a jeho kolegy z umělecké školy Carla Ottu Czeschku a Rudolfa von Larische vypracováním publikace vydávané k tomuto výročí. Koloman měl na starosti titulní stránku, ale i grafiku vnitřních stran včetně ornamentů a vodotisku. Publikace měla velký psoěch a otevřela Kolomanovi Moserovi dveře k dalším zakázkám v poštovnictví.

1906 (následně též 1910) – známky Bosny a Hercegoviny: K. Moser byl pověřen návrhem nové série poštovních známek pro Bosnu a Hercegovinu. Poprvé v historii císařství byly zobrazeny na známkách secesní motivy a poprvé byly vydány známky pro toto území. Poprvé se narušila kontinuita státních symbolů a portrétů panovníků na známkách v Rakousku-Uhersku. To též způsobilo senzaci. Jako první umělec pochopil propagační sílu poštovní známky a vliv na regionální marketing. Rozsáhlá série byla průlomem na svou dobu a ukázala široký rozsah Bosny a Hercegoviny. Tímto počinem zaznamenal velký úspěch a byl oceněn mnoha cenami. Byl veřejností nazván „otcem moderní známky“. Hrady, výjevy z měst,vesničky, příroda, obyčejný život lidí zapůsobil. 0smnáct známek obou vydání z let 1906 – 8 známek a 1910 – 10 známek) bylo průlomem.

1908 – Jubilejní vydání: Úspěch jeho prvních známek (na nich měl podíl, a to nezanedbatelný, i rytec Ferdinand Schirnböck) pomohli K. Moserovi k dalším zakázkám. Dalšími byly jubilejní známky z roku 1908. Rád bych dodal, že následné tři desetiletí F. Schirnböck zůstal jediným rytcem pracujícím pro Státní tiskárnu, zejména díky těmto dílům. Tento rytec byl angažován i do vydávání bankovek a jeho práce vysledujeme i na našem území, jakož i v dalších zemích.

K. Moser na další sérii ztvárnil motivy k 60. výročí vlády císaře Franze Josef I. Na svět přišla jubilejní emise. Původně jí tvořilo 17 známek, později byla přidána osmnáctá známka. Originální návrhy jsou uloženy v Rakouském státním archivu. Dva návrhy ztvárňují císařské residence – Schönbrunnský palác (2 K) a Hofburgský palác (5 K). Ostatní motivy jsou věnovány monarchům z rodiny Habsburků. Císař samotný je vyobrazen na sedmi známkách v různých uniformách a v různých situacích, ale i různém věku. Můžeme jej spatřit v maršálské uniformě, na koni, v korunovačním rouchu (3 jsou portréty – 5, 10 a 25 haléřů). Zbývající známky zobrazují císařovy předchůdce (od Karla VI.). K. Moser se přidržel při tvorbě portrétových známek obrazů známých umělců. Údajně použil různé techniky (fotografie apod.). Secesní vliv je více než znatelný (ornamenty, písmo atd.).Pozorný filatelista si všimne i použití latiny střídající němčinu. I tato série byla velký úspěchem Kolomana Mosera a jeho rytce.

1908: Doplňující produkty k Jubilejnímu vydání: Toto vydání poštovních známek doprovázely dodatečné produkty. Objevil se první sešitek šesti známek ve formě sešitku, na jehož uměleckém ztvárnění se podílel též Kolo Moser. Zde existuje několik návrhů (první návrh nebyl poštovní správou

akceptován). Návrhy obsahovaly různou státní symboliku.

Dalšími produkty byly dvě vydání dopisnic k tomuto jubileu. Existuje vídeňské a pražské vydání. Ve středu obrazové části dopisnice je monarcha Franz Josef I. Vídeňské vydání vedle císaře zobrazuje Schönbrunn a Hofburg, pražské vydání pak Hrad Karlštejn a Hradčany. Dopisnice vyšly na den císařových narozenin dne 18. 8. 1908. Do konce roku 1908 se prodalo enormní množství

čtyř milionů kusů. Zcela výjimečný počin.

Kolo Moser dodatkem k této úspěšné emisi dopisnic vytvořil řadu návrhů dalších celin (poštovní dopisnice, zálepky apod.) s natištěnou známkou. Vymyslel i návrhy natištěných známek na tyto artefakty. Dlužno říci, že motivy byly dost atraktivní. Použil na originální rámečky. Zůstalo však jen u zkušebních tisků.

1908: Ostatní typy známek: K. Moser stál i u zrodu doplatních (pro Levantu) , novinových a vojenských známek (tyto známky nebyly určeny po širokou veřejnost, ale pro omezenou skupinu uživatelů – poštovní úředníky, vydavatele novin a polní pošty). Známka v hodnotě 10 haléřů nebyla přijata, ale dodneška udivuje svým designem zájemce o poštovní známky. Pozornost přitahují i novinové známky (hlava Merkura). Nazývá se secesním klenotem. Přitahují i různé barvy těchto známek.

1910: Jubilejní známky: Dva roky po prvním jubilejním vydání se objevila další jubilejní emise – k 80. narozeninám císaře (nar. 1830). Toto vročení se objevuje v horní části vydaných známek. Rok jubilea je v dolní části (1910). Motivy (z větší části portréty byly doplněny secesními ornamenty. Narodila se specialita: první rakouské mimořádné vydání. Opět umělecké dílo.

1912: Oba zmínění umělci tvoří z pověření Rakouské státní tiskárny a rakouské poštovní správy poštovní známky pro Lichtenštejnské knížectví. Známky byly vydány 1. 2. 1912, první návrh nebyl princem Johannem II přijat, druhý sklidil úspěch. Známky v hodnotě 5, 10, 25 haléřů a různých barvách jsou zajímavé z filatelistického hlediska a zachycují úzké spojení Rakouska-Uherska a Lichtenštejnska v poštovní provozu. I další emise 1917/1918 byla dílem obou zmiňovaných umělců.

1911: Viněty: V době před I. světovou válkou, neexistovaly obálky s naneseným lepidlem. Obálky se zalepovaly různými prostředky (též se pečetily). Zalepovaly se nově vzniklými vinětami (Vignetten, anglicky fleurons). Byly podobné známkám, ale neměly v sobě hodnotu. Obsahovaly různé motivy, výtěžky sloužily dobročinným účelům. Kolo Moser navrhl dvě viněty – první k Mezinárodní výstavě poštovních známek (1911), druhou byla viněta s portrétem Marie von Ebner-Eschenbachové pro vídeňskou střední školu.

1912-1915: Vojenské známky/Známky polní pošty pro Bosnu a Hercegovinu/Charitativní známky:

V tomto období vytvořili oba umělci několik zajímavých známek, které kopírovaly události těchto let –včetně válečných dopadů. Charitativní známky mají dvě hodnoty – poštovné a částku charity.

1916: Posledními známkami, které Koloman Moser navrhl, byly novinové známky z roku 1916 - novinové známky vojenské polní pošty. Jako motiv se na nich objevil Merkur dívající se vlevo.

1916/1917: Poslední známky – návrhy: V roce 1916 tento všestranný umělec onemocněl – postihla ho rakovina hrtanu (zemřel za dva roky poté). Fatální nemoc do velké míry ovlivnila jeho uměleckou činnost – volnou i filatelistickou. Vytvořil několik návrhů, ale kvalita již nedosáhla kvality předchozích návrhů a vydaných známek. Návrhy byly poštovní správou odmítnuty. Jednalo se o portrétové známky císaře Karla I., jeho ženy Zitty a jejich syna Otty – následníka trůnu. Navrhl i známky s paláci a residencemi Habsburků. Známky byly vytvořeny, vyryty, vytištěny, ale nebyly oficiálně vydány. Zajímavé je, že motivy se přenesly do známek s Karlem I., které navrhl již další výtvarník A. Cossmann…

Dodatkem: Kolo Moser navrhl i řadu bankovek pro Rakousko-Uherskou banku a navrhl i pohlednice – po roce 1885, kdy byly povoleno vydávání pohlednic soukromými subjekty. Pohlednice zažily svůj rozkvět zejména po roce 1869, kdy je veřejnost objevila v plné šíři. Oba artefakty jsou vysoce hledaným zbožím.

I přes svůj poměrně krátký život, Kolo Moser vytvořil řadu uměleckých děl úzce svázaných se secesí. Byl významným umělcem ve filatelistické tvorbě.

Zdroje :

1/ www.wikipedia.org

2/Autorský kolektiv, Koloman Moser/ Kunst auf Briefmarken/Art on Stamps, Vídeň 2012

3/www.austria forum.org

4/ www.koloman-moser.de

5/ www.gelschein.at

6/ www.mediakunst-fuer-alle.de

7/ http://thenewcontemporary.files.wordpress.com

8/ www.japhila.cz

9/ http://upload.wikipedia.org

10/www.google.cz

11/www.pinterest.com

Psáno pro www.kf0015.cz a přidáno: 14. 11. 2014  

ILE                                                                

  

Číst dál...

HISTORICKÁ KRONIKA SPECIALIZOVANÝCH OBORŮ VE FILATELII NA ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKA

HISTORICKÁ KRONIKA SPECIALIZOVANÝCH OBORŮ

VE FILATELII NA ÚZEMÍ ĆESKOSLOVENSKA

 

 

                   Ivan Leiš,

Specializované obory

Pohled do historické kroniky jejich organizovaného sběratelství

v českých zemích

                                                                     VZPOMÍNKA NA ÚVOD

 

Václav Nebeský ve své známé knize Filatelistovo podzimní rozjímaní ( str.71 - 74 ) na první dny české organizované filatelie a první krůčky klubové činnosti na našem území vzpomíná takto:

 

„S obdivem a úctou smekám před těmi, kteří před drahnými lety, kdy jen málokdo z nás zdobil tento svět, láskyplně, trpělivě a v skrytu kladli známku ke známce do základů české filatelie.

 

Probíráme-li v duchu ty dávné časy, neubráníme se srovnání: i filatelie má své buditele, i ona prožívala svou dobu obrozenskou. Byla to léta marky přilepené falckou, fedrování proti špekulativním známkám, sbírek celověcí (Ganzsachen), …

 

…. ani v Praze nebylo vidu ni slechu po zájmovém spolku německém, natož pak českém. Pár smělců si proklestilo cestu k německým sousedům… Krom hrstečky stolních či pivních společností zakládají si pražští Němci až roku 1885 Deustcher Verein für Briefmarkenkunde in Prag, kam se vklínilo i několik Čechů.

 

Scházívalo se pár prvních českých známkomilů u Choděrů na Ferdinandce, kde při teplých kamnech a studeném moku celé dlouhé hodiny prohlíželi dobré obrázky…

 

I on (Vincenc Čeněk Jedlička) chodíval k Choděrům na Ferdinandce (dnešní Národní třídě), zdaleka ne však jen kvůli pivu. Vždy tam našel některého z přátel … Říkali si stolní společnost… Tajuplně si podstrkávali drobné papírky s barevnými obrázky … Na sklonku roku 1886 pověřují přátelé Jedličku, aby zainteresoval ještě další zájemce a všichni dohromady aby vytvořili podle německého vzoru první spolek filatelistů jen a jenom český.

 

Píše se 28. duben 1887, památný den pro pozdější desetitisíce milovníků poštovních známek … Na tento den svolává přípravný výbor první oficiální schůzi… I. valná hromada Českého klubu filatelistů v Praze se konala 8. srpna 1887.“

 

Pro jsem zvolil tyto vybrané věty na úvod? Důvod je jednoduchý a prostý. Založením organizované klubové činnosti vzniklo organizované sběratelství nejen poštovních známek, ale i celistvostí se známkami a dalšími artefakty poštovního provozu. V těch letech se kladly též dozajista i základy ke sběratelství, kterému jsme zvyklí říkat “ specializované obory“, později i nyní.

 

 

                                                                                             

 

 

 

 

   HISTORICKÁ KRONIKA

(milníky cesty specializovaných oborů v českých zemích)

 

Jaroslav Lešetický na stránkách časopisu „Český filatelista“ v roce 1898:

„Něco k minulosti filatelie:

Kdy filatelie povstala, nelze přesně určiti. Jisto jest, že ne před rokem 1840, poněvadž, jak známo, první známka zavedena a vládou schválena byla v srpnu 1840, ale jisto jest, že se začalo sbírat brzo po tomto roce, tedy asi r. 1845 – 50. Ovšem nesbíralo se tak, jako se sbírá dnes a nesmí také nikdo považovati za počátky filatelie, když se sbíranými známkami polepovaly stěny a stropy, záclony ke krbům a p. To se děje také dnes a není to filatelie.“

 

 

1840

Vydání první poštovní známky na světě předcházela poštovní reforma v Anglii, u jejíž základů stál Rowland Hill (1795-1879). Byla jím navržena v roce 1837. Dne 10. 1. 1840 byla schválena a Rowland Hill se ujal její realizace. Součástí bylo i vydání první poštovní známky na světě (portrét královny Viktorie). Návrh dle medaile autora Williama Wyona. Rytci známky byli Charles a Frederic Heathové.

Tisk zařídila firma Perkins, Bacon and Petch. Černá jednopencová známka se začala prodávat 1. 5. 1840, i když oficiální dnem vydání byl 6. 5. 1840. Veřejnost zaznamenala první dopis vyplacený touto známkou a oražený razítkem 2. 5. Sběratelství poštovních známek, ale i použitých razítek teoreticky začalo tímto dnem.

 

 

1885 - 1918

Sběratelé specializovaných oborů sbírali jejich artefakty spíše na individuální bázi a byli neformálními členy neorganizovaných a nahodilých stolních společností a spolků, účastníky burz a dalších výměnných schůzek. Vzniklé kluby filatelistů se téměř výhradně věnovaly fenoménu poštovní známky (ojediněle poštovních celin). Velmi okrajově se filatelisté sbírali artefakty jen některých specializovaných oborů, které byly v dané době ve sběratelské módě. Historie nezaznamenala žádný organizovaný pokus o vytvoření skupiny sběratelů specializovaných oborů.

V Evropě, zejména v Německu a Rakousku, ale i v Anglii, došlo k několika významným pokusům vytvořit zázemí pro specializované sbírání, zprvu v rámci vznikajících klubů a později též v  odborných společnostech. Za všechny úspěšné pokusy jmenuji aktivity filatelistického klubu Berliner Philatelisten-Klub Von 1888 E.V., k jehož prvnímu pokusu založení došlo již v lednu 1877 (založen byl však až 18. 1. 1888). Prvním předsedou byl zvolen Carl Lindberg. Tento významný klub sdružil několik vynikajících sběratelů, jejichž úsilí bylo popularizovat kromě známek i specializované obory. Jmenuji alespoň jednoho z nich, a to dr. Franze (Andrease Antona) Kalkhoffa (1860-1955), který byl v německé filatelii známý jako autor, redaktor filatelistické literatury a expert ve specializovaných oborech, zejména celinách.   Jeho dalšími specializovanými obory byly soukromé pošty, telegrafní ceniny a doporučené nálepky. Ve svých vzpomínkách a odborných textech se o něm zmiňuje i Václav Nebeský. Jistěže nebudu daleko od pravdy, že on i další sběratelé našli v tomto významném německém filatelistovi inspiraci (viz rubrika Specializované obory, Filatelie 1965, strana 406).

 

 

 

1918 - 1925

V tomto období došlo k jedné zvlášť výjimečné akci, která významně přispěla k rozšíření sběratelství poštovních známek, celin a specializovaných oborů a která vytvořila vynikající zázemí sběratelské obci. Na základě výnosu ministerstva pošt a telegrafů č. 1487/VI z 18. 12. 1918 byl vrchní poštovní oficiál Václav Dragoun pověřen „přípravnými pracemi k zařízení samostatného poštovního muzea“.

Podle jeho představy úkolem Poštovního muzea mělo být „sebrání a systematické uspořádání předmětů a historických památek vztahujících se k dopravnictví, najmě poštovního v zemích státu československého, jež by se stalo věrným obrazem dějinného rozvoje poštovnictví od jeho prvopočátku až do chvíle jeho vysokého rozmachu.“ Kromě dalších cílů neměla být opominuta ani filatelie. V počátcích měl k ruce vynikajícího odborníka na poštovnictví, navíc zaníceného filatelistu a příznivce specializovaných oborů – vrchního poštovního oficiála Jaroslava Lešetického. Odborník na slovo vzatý. Byl dokonce povolán poštovní správou k dozoru nad výrobou známek. Byl pověřen zřízením filatelistického oddělení muzea. Dodneška slouží knihovna a muzejní fondy badatelské činnosti sběratelské obce a popularizaci sběratelství. Zdroj: Monografie československých a českých známek a poštovní historie 25. díl/1. svazek 90 let Poštovního muzea, Praha 2008, autoři Pavel Čtvrtník, Jan Kramář, Patricia Tošnerová. Další informace: www.ceskaposta.cz/cz/muzeum.

Specializované obory se v této době soustředily zejména na denní razítka. Dosvědčují to vydané publikace věnující se tomuto oboru. Za všechny lze jmenovat publikace autora, který působil v Rakousku. U nás známý díky tomu, že se věnoval i razítkům se vztahem k českému území – Edwin Müller, později Edwin Mueller (2. 12. 1878 Vídeň – 5. 10. 1962 New York City). Jeden z nejvýznamnějších filatelistů Rakouska. Proslavený zejména katalogy a příručkami razítek, které ani u nových vydání nedoznaly změn. Vydával časopis „Die Postmarke“, byl jedním z organizátorů Mezinárodní filatelistické výstavy ve Vídni (WIPA 1933). Před svou emigrací do USA v roce 1938 byl hostem Mezinárodní výstavy poštovních známek PRAGA 1938. Svými pracemi významně ovlivnil československou scénu specializovaných oborů a české a slovenské publicisty. Za všechny jmenujme alespoň: Grosses Handbuch der Abstempelungen von Altösterreich und Lomberdei-Venetien, Vídeň 1925 a Die Poststempel aus der Freimarkenausgabe 1867 von Österreich und Ungarn, Vídeň 1930. Široce jsou známy i další publikace vydané v USA v letech 1952 – 1961.

Na stránkách Českého filatelisty se rozvinula koncem 19. století velmi bohatá, mnohdy vyostřená diskuse ohledně sběratelství. Zástanci specializovaných oborů stáli proti sběratelům poštovních známek. Tato diskuse se přelila i do 20. století, zejména do jejích 20. a 30. let. Významnými protagonisty a diskutéry byli JUC. Karel Rix, Jaroslav Lešetický, Ervín Hirsch, Jaroslav Franěk, arch. Albert Jonáš a další.

 

 

1926 – 1932

 

V těchto letech došlo k rozvoji klubového sběratelství v Československu. Nedělní dopoledne se scházeli sběratelé inklinující k specializovanému sběratelství ke schůzkám „Spolku neodvislých filatelistů“ v kavárně Šroubkově na Václavském náměstí, později v kavárně Demínka. Vůdčí osobností byl Jaroslav Lešetický, velký propagátor specializovaných oborů a zejména „frankotypů“, jak se tehdy nazývaly otisky výplatních strojů. Tam se scházívala i početná skupinka jejich sběratelů. Zde, ale i jinde v Praze se scházeli vyznavači sběratelství propagačních a příležitostných razítek a jiných směrů.

V roce 1931 – 1932 vyšly samostatně nebo v rámci časopisů na pokračování první pokusy katalogizace příležitostných razítek a výplatních otisků.

 

 

                                                                                                

26. 12. 1932

 

Ve čtvrt na deset ráno tohoto vánočního dne se v hotelu Zlatá Husa na Václavském náměstí v Praze z iniciativy Jaroslava Lešetického sešla společnost 21 sběratelů, aby založili Stolní společnost příležitostných razítek a frankotypů, první odborné společnosti propagující specializované obory na našem území. Mezi hlavními aktéry byli městský kontrolor a redaktor K. Kautezský z Plzně, továrník ing. Ślechta z Lomnice nad Popelkou , štkpt. F. Winkler t.č. ve Vysokém Mýtě, arch. A. Jonáš (označený Jaroslavem Lešetickým jako „největší znalec frankotypů“), revident ministerstva financí

R. Baše, ing. J. Pohorecký („znalec příležitostných razítek dle Jaroslava Lešetického), velkoobchodník a předseda Pragofilatelie L. Liška, předseda „Neodvislých“ ze Slaného mjr. A. John a další. Schůzky se konaly pravidelně U zlaté husy, o něco později v Grandrestaurantu Teissig v Celetné ulici a v roce 1934 v kavárně Hybernia proti Masarykovu nádraží. Tento první úspěšný organizovaný pokus zorganizovat část specializovaných oborů dopadl úspěšně. Diskuse se odrazily v mnoha článcích v českém filatelistickém tisku. Tento obor díky tomuto počinu zakořenil mezi filatelistickou veřejností, později po dlouhém přerušení sběratelství, bylo nač navazovat.

Úpornost a profesionální sběratelská vyspělost byla příkladem pro další pozdější pokusy o organizování sběratelství specializovaných oborů. K rozšíření specializovaného sběratelství přispěly další osobnosti české filatelie, které intenzivně přispívaly do filatelistických časopisů jakými byly Tribuna filatelistů, Filatelistická revue a další. Na stránkách časopisů došlo též k tisku prvních katalogizačních pokusů. V těchto zlatých letech specializovaného sběratelství vyšlo i několik publikací.

Třicátá a čtyřicátá léta přinesla výměnné schůzky a na stolcích účastníků se více a více objevovaly celistvosti z různých specializovaných oborů (viz články z burz z pera Bohumila Ševčíka, aktivita organizátora schůzek Vilibalda Eliáše apod.). Začaly vycházet i specializované publikace (např. Studie o otiscích Frankotypu autora A. Jonáše z roku 1933 a 1934, Popřevratová razítka autora J. Vacka z roku 1940, Nebeského publikace o deskových značkách aj.).

1938 - 1940

 

Filatelistické výstavy či výstavy poštovních známek byly hodnověrným svědkem sběratelství poštovních známek, celin a na svět se deroucích specializovaných oborů. Články v katalozích a zejména vystavené exponáty ukazují, jak specializované obory jsou v centru pozornosti. V tomto období se konaly tři významné výstavy, které předchozí slova dosvědčují. Pozornému zájemci neuniknou ani ostatní výstavy, které se ve dvacátých, třicátých a čtyřicátých letech konaly.

Mezinárodní výstava poštovních známek PRAGA 1938 (26. 6. – 4. 7. 1938, Národní dům na Vinohradech, Hasičský dům a Dům zemědělské osvěty v Praze) ukázala 513 soutěžních exponátů v 19 třídách. Specializované exponáty byly k vidění v několika třídách (zřízena byla i třída celin). O zastoupení specializovaných oborů svědčily jednak slavné osobnosti pracující ze světa, pracující zejména v jury. Za všechny jmenujme osobnosti jako např. major Anton baron Kumpf-Mikuli, který byl významným propagátorem sbírání předznámkových dopisů a ing. Edwin Müller, známý razítkář, autor významných publikací o poštovních razítkách a další. Mezi exponáty byly též Lodní dopisy z různých částí světa od 18. století, Balónová pošta z období francouzsko-německé války 1870-71, námořnické a vojenské dopisy (z předznámkového období britských kolonií). Návštěvníci mohli vidět i exponáty ve třídě aerofilatelie a specializované exponáty v dalších třídách (místní a soukromé pošty). Třída Předfilatelistické dopisy a sbírky razítek představila specializované obory.

 

V jubilejním roce 1940 (100 let poštovní známky) si sběratelé známek v Protektorátu Čechy a Morava připomněli toto výročí několika výstavami. Jednak to byla Výstava poštovních známek na oslavu 100 let známky, kterou uspořádala redakce list Český filatelista ve dnech 18. – 26. 5. 1940 v rámci výstavy cestovního ruchu ve velkém sále Lucerny. Z hlediska specializovaných oborů za zmínku jistě stojí zřízení poštovní přepážky (používalo se dvojbarevné razítko) a několik exponátů zachycujících specializované obory a obsahujících celistvosti. Poměrně dost exponátů se věnovalo letecké poště. Výjimkou nebyly ani celiny (např. J. Ječný, klasické celiny zámoří). Zdeněk Kvasnička vystavil Československé smíšené frankatury na ústřižcích, S.O. dopisech a ústřižcích, znárodnělá razítka, smíšené frankatury ze Sudet.

Další významnou výstavou byla Jubilejní výstava „Poštovní známka 1840 – 1940“, která se otevřela návštěvníkům v Umělecko průmyslovém muzeu v Praze dne 20. listopadu 1940. Organizátorem bylo kuratorium muzea a Klub českých filatelistů v Praze. První cenu získal za své exponáty Zdeněk Kvasnička. Z hlediska poštovní historie stojí za zaznamenání zřízení tzv. zvláštní přepážky poštovního úřadu, který používal červeno-černé příležitostné razítko s legendou Postmarke/1840-1940/Poštovní známka. Razítko bylo zhotoveno podle návrhu profesora J. Bendy. Výstavu provázely společenské, ale i odborné akce. V rámci přednášek zazněla i rozprava na téma „Pošta a historie“ redaktora Českého filatelisty a pozdějšího člena KF 00-15 Bohumila Ševčíka. Vilibald Eliáš provedl zájemce vystavenými exponáty obsahující letecké celistvosti. Byl vydán katalog a publikace Klubu českých filatelistů. Mezi oceněnými se objevil i Josef Koňas, který obdržel uznání za studijní práci ve filatelii (později stál u zrodu Komise specializovaných oborů a byl významným publicistou a propagátorem sběratelství doporučené pošty).

Na stránkách filatelistického tisku této doby se objevovaly i odborné články ze specializovaných oborů (autorů bylo několik – Vilibald Eliáš, Bohumil Śevčík, Erich Haide a další). Čtenáři se mohli seznamovat i s dalšími součástmi specializovaných oborů jakými kromě celin, poštovních razítek, výplatních otisků, byly i např. signety, doporučená pošta, předznámkové dopisy, jezdecké pošty, soukromé pošty, pojízdné pošty aj. Tisk seznamoval i s články vycházejícími v zahraničních (zejména německých a rakouských) časopisech a s děním a sběratelstvím v zahraničních filatelistických spolcích (jako např. Verein der Sammler vorphilatelistischer Briefe und Postdokumente).     

13. 5. 1943

 

V Sladkovského sále Obecního domu hl. m. Prahy byl založen filatelistický klub pod názvem

Sportovní klub zaměstnanců hl. m. Prahy, filatelistický odbor z iniciativy Václava Nebeského, dalšího propagátora specializovaných oborů třicátých a čtyřicátých let 20. století ( 13. 7. 1898 Roudnice n. L. – 31. 10. 1983 Praha). Jeho hlavními specializacemi v té době, ale i pozdější byly deskové značky a příležitostná a propagační razítka. Přehled však měl i o jiných sběratelských specializovaných oborech, které až dokonce svého života aktivně prosazoval. Především díky jemu tento klub se postupem doby začal věnovat kromě poštovních známek a celin různým specializovaným oborům.

 

1950 – 1962

 

V tomto období se zvýšila výstavní aktivita. V době 28. 10. až 5. 11. 1950 se konala Celostátní výstava poštovních známek PRAHA 1950 v domě U Hybernů a v Obecním domě hl. m. Prahy. Předsedou

 

organizačního výboru byl jmenován Václav Matura, čelný funkcionář klubu filatelistů založeného před sedmi lety – Sportovního klubu hl. m. Prahy, odboru filatelistického, a Václav Nebeský stál v čele tzv. dorostenského odboru. Kolektivní exponát tohoto klubu získal I. cenu v kategorii klubů ROH (26 autorů). Vystaveno bylo celkem 48 exponátů ve třídě kolektivních exponátů. Specializované obory se významně této výstavy dotkly. Artefakty specializovaný oborů provázely tuto výstavu. Byly to příležitostná R-nálepka, ruční příležitostné razítko a strojové příležitostné razítko. Tento zvyk se pak ustálil u všech následných výstav.

Mezinárodní výstava poštovních známek PRAGA 1955 konající se ve dnech 10. -25. 9. 1955 se konala na Slovanském ostrově a ve výstavní síni Mánes. Třída Filatelistické zvláštnosti ukázala předznámkové dopisy a razítka, filatelistické vzácnosti, soukromé a místní pošty, celiny. V této třídě se objevily i novotisky a falza ke škodě pošty. Hlavní cenu t získal Jaroslav Kovařík za exponát „Rakousko 1850 – 1918“. Exponát kromě známek obsahoval i všechny druhy razítek (včetně v němých a rekomandačních) na celistvostech. V tomto, ale i dalších exponátech byly k vidění vzácné a ojedinělé dopisy s plejádou razítek. Třída VI. byla věnována specializovaným oborům. Měla několik skupin – předznámkové dopisy a razítka, poloúřední, městské a soukromé pošty, celiny a rozmanitosti. V této třídě bylo vystaveno 43 exponátů (z toho 6 exponátů bylo celinářských). Letecká VII. třída měla 13 exponátů. Třída VIII. se týkala filatelistické literatury. Z českých vystavovatelů lze jmenovat Karla Basiku, Adolfa Čípka, Jaroslava Dusíka , Antonína Matulu, Františka Rožnovského, Jaroslava Vyskočila, Františka Nováka, Karla Pika, Viléma Kozlera, Jaroslava Papouška a Antonína Jínu. Mnozí z vystavovatelů zůstali specializovaným oborům věrni a v pozdějších letech se aktivně začlenili do práce orgánů věnující se specializovaným oborům. Na této výstavě se objevil fenomén „nezařaditelných exponátů“. Šlo např. o hotelové pošty, průsvitky, dokumenty poštovnictví, balíková pošta, železniční razítka, dopravní nehody poštovních zásilek, nedoručené dopisy, desinfekční pošta, obálky prvního dne, analogické dopisnice, návrhy rytin, rytecká práce …. Některé obory patřily právem mezi specializované obory, ale z důvodů neznalostí se zařadily „na okraj“, některé patřily spíše do jiných tříd. Zajímavý je pohled mezi organizátory – Objevíme mezi nimi příznivce specializovaných oborů – Karla Basiku, Josef Grusse, Klementa Ptačovského a zejména Alberta Jonáše a Ladislava Novotného. Albert Jonáš byl architektem výstavy a vytvořil výstavní plakát. Výstavu kromě jiného provázela dopisnice, příležitostné denní razítko a strojové výstavní razítko.

Výstava poštovních známek PRAGA 1962 se konala v době od 18. 8. do 2. 11. 1962 na výstavišti (tehdy Sjezdovém paláci Parku kultury a oddechu Julia Fučíka -PKOJF), v průmyslovém (Sjezdové,) paláci a v Bruselském pavilonu. Byla to první „Světová“ v Československu v roce 75. výročí organizované filatelie na československém území. Výstava byla zajímavá hned z několika pohledů. Uvedeny jsou alespoň některé ve vztahu ke specializovaným oborům. Poštovní muzeum vystavilo expozici poštovních provozů, nástrojů a zařízení a dokladovalo tím vývoj poštovnictví od 16. století. Výstavu ošperkovaly dostavníková a vrtulníková pošta. Velkou národní cenu a zlatou medaili získal český sběratel Pankrác Zajíček (Tábor) za exponát „Pošta na našem území 1780 – 1910“ (nebyl vystaven ve specializované IX. třídě, ale v I. třídě Evropa pod číslem ČS-48). V anotaci exponátu se dočteme, že v exponátu byla ukázka z rozsáhlé specializované a studijní sbírky známek, razítek a dopisů, dopisy z předznámkové doby, razítka na výstřižcích, i dopisech. V exponátu byly k vidění i signety, novinové kolky a novinové známky. Artefakty se týkaly poštovnictví v českých zemích, ale i na území Rakouska – Uherska a Lombardsko – Benátska. Ve výstavním výboru pracoval člen a funkcionář Klubu filatelistů 00-15 Praha Vratislav Palkoska, významný propagátor specializovaných oborů

 

 

v Československu, pozdější předseda tohoto klubu a jeden ze zakladatelů Komise specializovaných oborů SČSF (1966). Během výstavy pracoval v kulturním a společenském odboru. V technickém oboru byl činný i sběratel František Zahrádský, sběratel R-nálepek a doporučených dopisů, blízký Klubu filatelistů 00-15. V odboru mládežnickém jsme zaznamenali přítomnost a práci Karla Papíka. I v jury se objevilo několik vyznavačů specializovaných oborů (Jan Mrňák, Bohuš Rieger, Ladislav Novotný aj., jurymanem byl i Hartwig Danesch ze Spolkové republiky Německo ). Největším přínosem pro rozvoj specializovaných oborů však byly exponáty vystavené v IX. výstavní třídě nazvané „Filatelistické zvláštnosti“. Všechny třídy byly rozčleněny a objevily se po teritoriálním rozdělením. Vystavení exponátů se zkomplikovalo ještě tím, že některé specializované exponáty se objevily i v národních třídách a I. třídě (Evropa) a dalších. Celistvosti dokladovaly nejen poštovní známky, ale i razítka a další artefakty specializovaných oborů. Zmíněná IX. třída přinesla lavinu exponátů specializovaných oborů z celého světa, ale i ze sbírek československých sběratelů. Jednalo se o polní pošty, dopisy z předznámkového období, celiny, poloúřední, soukromé, městské a místní pošty, vojenské pošty, táborové pošty, velké množství regionálních exponátů, katastrofní pošta, různá razítka a řada dalších. I X. třída „Filatelistická literatura“ přinesla zajímavé exponáty. Celináři Antonín

Hoza a Miroslav Čistecký (Praha – Písek) vystavili „Celiny na území ČSSSR od r. 1861). Návštěvníci mohli v dalších teritoriálních odborech vidět i publikace věnované razítkům, zvláštním druhům přepravy, předznámkové době a další.

 

TATO VÝSTAVA BYLA VÝZNAMNÝM PRŮLOMEM v ČESKOSLOVENSKÉM SBĚRATELSTVÍ SPECIALIZOVANÝCH OBORŮ, stála u zrodu Komise specializovaných oborů a dalších pozdějších organizací a významně přispěla k rozšíření tohoto sběratelství , vystavování a publikací (příruček, katalogů, periodik a neperiodických zpravodajů) v Československu. Specializované sběratelst ví významně ovlivnila a podpořila. Za všechna hodnocení připomínám slova Václava Nebeského v rubrice Specializované obory ve Filatelii z roku 1965 (str. 406).

 

„Říká se, že o specializované filatelistické obory není dostatečný zájem veřejnosti. Vraťme se však k Světové výstavě poštovních známek PRAGA 1962, kde jsme nalezli opak toho nejen u zahraničních vystavovatelů, ale i naši sběratelé ukázkami svých sbírek a samostatnými expozicemi prokázali, že specializované obory žijí a mají dokonce příznivce vysokých hodnot. Ve třídě IX. „Filatelistické zvláštnosti, kryjící se s Našimi „Specializovanými obory filatelie“, byly uděleny 2 stříbrné pozlacené, 15 stříbrných a 10 bronzových postříbřených medailí kromě četných bronzových a diplomů“.

 

Václav Nebeský na stránkách Filatelie v roce 1963 otiskl statistický rozbor vystavených exponátů. Dle něj bylo v IX. třídě vystaveno dle V. Nebeského celkem 102 exponátů (celkem 17,4% z celkového počtu). Není jasné, zda zahrnul do těchto počtů i ostatní specializované exponáty vystavené a registrované v ostatních třídách, pravděpodobně ne. Tím by se celkový počet zvýšil. Rozhodně to byl enormní počet na tu dobu a vysoké zvýšení oproti předchozím výstavám včetně výstavy PRAGA 1955.To dokazuje, že to byl průlom. V odborné společnosti byly exponáty zaznamenány s velkým zájmem. Pozitivní bylo, že se konstituovaly specializované obory na organizované bázi. Vzápětí po výstavě došlo k založení komise specializovaných oborů zejména z iniciativy Václava Nebeského a za přispění dalších významných sběratelů celin, razítek, R-nálepek, polních pošt a příležitostných a strojových razítek, kterými byli Josef Buriánek, Karel Horký, Antonín Hoza, Josef Koňas, zmíněný Václav Nebeský a Vratislav Palkoska. Psal se prosinec 1962. V Československu to byl vlastně první úspěšný pokus zorganizovat sběratelství specializovaných oborů na značně široké bázi. Na výsledky této komise navázaly a navazují následovníci jakými jsou:

a/ na odborné bázi: pozdější komise specializovaných oborů, v sedmdesátých letech přejmenovaná

na komisi poštovní historii a celin respektive komisi poštovní historie, od začátku devadesátých let Českomoravská společnost pro poštovní historii, celá řada regionálních (v minulosti krajských) pracovních skupin, odborných sekcí pro jednotlivé obory. Na Slovensku je pokračovatelkou těchto komisí jednak komísia poštovej histórie ZSF, ale i SFA (Slovenská filatelistická akadémia), kterou v roce sepsání této kroniky vede Michal Kiššimon a v roce 2012 již tato instituce pracuje úspěšně 15 let.

b/ na klubové a odborné bázi: Klub filatelistů, sběratelů specializovaných oborů, 00-15 a částečně Klub filatelistů 00-65 (Apollofila) v Praze. Specializované obory byly přijaty i ostatními filatelistickými kluby v České republice. Od šedesátých let za dob společného státu se tyto obory zakořenily i na Slovensku, kde existovalo a stále pracuje několik agilních klubů (za všechny jmenujme alespoň košickou klubovou entitu, kde se poštovní historii a specializovaným oborům věnuje např. Dušan Evinic, Ján Marenčík , Juraj Pálka a další).

Klub 00-15 byl pod vlivem této a následné výstavy PRAHA 1966 (viz dále) přejmenován na Klub sběratelů specializovaných oborů. Tohoto názvu se drží do dneška a svou činností i nadále propaguje

obory tohoto sběratelského směru. Horší problém měla vznikající komise či odbor, jak se komise zprvu jmenovala. Problémem bylo, jak vznikající entitu pojmenovat. V zahraničí se tento směry nazýval okrajové obory (v němčině: Am Rande Gebiete), zvláštní obory, speciální obory, filatelistické speciality, filatelistické zvláštnosti apod.Komise byla zprvu komisí filatelistických zvláštností, speciálních oborů, poté specializovaných oborů, od roku 1968-69 se začal uchycovat název poštovní historie a celiny. Vedla se diskuse, co do tohoto oboru patří a co ne.

Dalším pozitivem výstavy PRAGA 1962 byl zvýšený zájem o specializované obory a lavinovité rozšíření článků a publikací o nich. Na stránkách Filatelie v letech 1964 a 1965 se k problematice sběratelství a jednotlivým sběratelským oborům zřídila i rubrika Specializované obory, jejímž iniciátorem a přispěvovatelem byl zejména Václav Nebeský. Výstava dala základ a příklad i k rozšíření počtu a zvýšení kvality exponátů o specializovaných oborech, který přetrval dlouhou řadu let, i když počátkem 21. století tvorba exponátů se zpomalila. Velký vliv měla PRAGA 1962 na pořádání výstav se specializovanými obory anebo posílení výstavních tříd specializovaných oborů.

16. – 20. 12. 1966

 

1.výstava specializovaných oborů PRAHA 1966 se v těchto dnech konala v místnostech Závodního klubu ROH zaměstnanců ministerstva vnitřního obchodu na Staroměstském náměstí.

„…výstava byla velmi důstojnou přehlídkou těchto oborů,“ napsal Vratislav Palkoska na stránkách Filatelie při vzpomínkách na tuto výstavu(příspěvek Výstava specializovaných oborů PRAHA 1966). „Svým zaměřením byla jedinou výstavou tohoto druhu nejen v historii čs. filatelie, ale v celé střední Evropě.“, podotkl ve svém článku „Viděli jsme na výstavě specializovaných oborů“ Jiří Nekvasil ve Filatelii.

 

Výstavy se zúčastnilo 66 vystavovatelů z Československa s 86 exponáty v soutěži. Mimo soutěž bylo vystaveno 12 exponátů. Ústřední správa spojů vydala příležitostnou celinovou obálku výtvarníka a rytce Josef Herčíka . Zásilky byly oráženy denním příležitostným razítkem a strojovým příležitostným razítkem. Předsedou jury byl Karel Basika. Organizací byl pověřen svazovými orgány Klub filatelistů 00-15. Výstavu navštívilo 1600 návštěvníků.

 

Soutěžní exponáty byly rozděleny do 6 soutěžních tříd – celiny, poštovní razítka v jejich historickém

vývoji, polní pošty, celistvosti, R-nálepky a literatura. Exponát ÚSS ukázal celiny, příležitostná razítka i strojová razítka. Mezi vystavenými exponáty celin byli Karel Basika (mimo soutěž), Jaroslav dusík s prvními korespondenčními lístky světa, Antonín Hoza, Pavol Diča, V. Kozler s čs. celinami. Byli vystaveny i zahraniční celiny (Otto Hornung aj.).

 

Ve třídě poštovních razítek dominovaly exponáty předznámkových dopisů. Regionální sbírky byly početně zastoupeny – vynikli zejména Jaroslav Dusík, František Czulík, Valentin Schiebl, Ladislav Prát, Viktor Indra, Václav Konštant, Karel Všetečka, Hubert Pátek, Miroslav Blaha, Pankrác Zajíček, Vladimír Šimek a další. Československá razítka představili Karel Horký, Jaroslav Vyskoči. Vystaveny byly i razítka ze zahraničí.

 

Ve třídě polních pošt přitáhly pozornost exponáty Jan Mrňáka (polní pošty v I. světové válce) a Oldřicha Štaffy (polní pošty jednotek OSN).

 

Třída celistvostí byla velmi pestrá. Za zaznamenání stojí vystavovatelé Eduard Herout, Karel Horký, Antonín Mrzena, Viktor Indra, J. Špiryt, Vlastiml Krajíc, Vratislav Palkoska, Otto Deutsch, Valentin Schiebel, a K. Čujan.

 

Analogické pohlednice dle očitých svědků bohužel nezaujaly údajně svou chudostí

Třída R-nálepek přinesla zejména exponáty Karla Papíka (převážná část na celistvostech).

Ve třídě literatury byly vystaveny tři publikace a jeden soubor 70 článků (Václav Nebeský, Josef Boháč, Josef Koňas a Jiří Nekvasi)l.

 

1966

 

Šedesátá léta znamenala rozmach sběratelství specializovaných oborů. Bylo tomu tak ve všech oblastech. Bouřlivý vývoj se nevyhnul ani důležité části – vzdělávání. Tradici pozdějších seminářů a Dnů poštovní historie založily jednak přednášek na více méně místní úrovni už třicátých a čtyřicátých let 20. století. Velký vliv na rozvoj přednáškové činnosti však mělo uspořádání čtyř seminářů

sběratelů specializovaných oborů na Celostátní výstavě poštovních známek BRNO 1966. Od 14. do 16. 9. 1966 se konaly v Klubu státních zaměstnanců v Brně semináře sběratelů Jiřího Nekvasila (Historický vývoj celin), Antonína Hozy (Čs. celiny tištěné ve Vídni v r. 1919), Jiřího Pohoreckého (typy a podtypy čs. poštovních razítek), Karla Horkého (Nové poznatky v popřevratových razítkách 1918 – 1919), Vratislava Palkosky (Porevoluční razítka na Slovensku v letech 1945 – 1946), Josefa Koňase (Vývoj R-nálepek na našem území) a Antonína Zouhara (Problémy sběratelů analogických pohlednic).

Pořadatelem byl tehdejší odbor specializovaných oborů se svým předsedou Vratislavem Palkoskou.

 

Pod vlivem Václava Nebeského byla v časopise Filatelie zřízena rubrika SPECIALIZOVANÉ OBORY. Tištěna byla v letech 1965 a 1966. Kromě zmíněného do rubriky přispěli i další publicisté – Valentin Schiebel a Jiří Nekvasil. Rubrika představila specializované obory v celé své šíři i hloubce.

Z té doby se datují i první pokusy o klasifikaci specializovaných oborů. Objevily se dve oficiální koncepce – Nebeského a Nekvasilova. Stojí za to je ocitovat ve svém plném znění.

NEBESKÉHO KLASIFIKACE (Filatelie 1965, str. 406 a 407, rubrika Specializované obory)

  1. Celiny
  2. Celistvosti
  3. Polní pošty
  4. Razítka

       a/ denní s historickým vývojem

               b/ strojová a propagační

c/porevoluční a popřevratová

  1. R nálepky

a/ běžné,

b/ provizorní,

c/ různé

  1. Deskové značky
  2. Retuše
  3. Předznámkové dopisy
  4. Analogické pohlednice
  5. Obálky prvního dne
  6. Poštovní skart
  7. Frankotypy
  8. Různé obory ( hotelová pošta, ponorková a říční pošta, volská pošta, známkové sešitky, karantenní dopisy, pošta paroplavebních společností, transoceánská plavba, pošta visuté dráhy, dostavníková pošta, dopisy z koncentračních táborů, havárie a katastrofy, místní soukromá pošta aj.)

NEKVASILOVA KLASIFIKACE (Filatelie 1967, str. 101, článek Viděli jsme na výstavě Specializovaných oborů)

  1. celiny, a to jak sbírky generální, speciální, studijní i naukové), je vidět, že nahodilé soubory celin nemají již na našich výstavách uplatnění,
  2. poštovní razítka v jejich historickém vývoji, a to jak naše tak i ciziny, jsou to předznámkové dopisy, denní i místní, vlakové, příležitostné a strojně propagační, popřevratová a porevoluční atp.,
  3. sbírky poštovně-historické, které vyčerpávajícím způsobem zpracovávají historii pošty nějakého kraje, okresu, území, města atp.za použití veškerého filatelistického materiálu (předznámkových i známkových razítek, celin a celistvostí),
  4. polní pošty čs. a cizích armád včetně cenzurních razítek a zajatecké pošty (polní pošty pozemních, námořních a leteckých armád),
  5. celistvosti – sbírky známek na dopisech (pestré a smíšené frankatury, provizorní známky, inflační dopisy a měnové reformy, signety, novinové kolky a známky atp.), dokumentární sbírky lodní, polární, dostavníková, potrubní pošta, dopisy karanténní, katastrofní atp.

1968 – 1969 a sedmdesátá léta

 

V roce 1968 se konala další Světová výstava poštovních známek PRAGA 1968, která měla též značný vliv na sběratelství specializovaných oborů u nás. Konala se v Praze od 22. 6. do 7. 7. 1968 na Výstavišti v Průmyslovém paláci (Sjezdovém paláci PKOFJ), ve Sportovní hale, na volné ploše v montovaných pavilonech a v paláci U Hybernů. Pod jejím vlivem se utvořila v Severomoravském kraji první krajská skupina specializovaných oborů (1969). Vedl ji Miroslav Bláha. Následoval další krajská skupina v Jihočeském kraji (Písek), u jehož zrodu stáli zejména Václav Konštant a Josef Skala.

PRAGA 1968 podnítila i zájem slovenských sběratelů, kde v rámci Zväzu slovenských filatelistov byla utvořena odborná komise specializovaných oborů . Předsedou byl jmenován Pavol Diča, na jehož práci později navázal Jozef Obert. Pod vlivem Světové výstavy se otevíraly brány dalších výstav se zaměřením na specializované obory. Všechny byly velmi významné. V roce 1972 to byla Celostátní

výstava specializovaných oborů, poštovní historie a poštovních celin PÍSEK 1972 (s mezinárodní účastí). Konala se od 20. 5. do 4. 6. 1972 v Oblastním muzeu v Písku. Komisi specializovaných oborů vedl po Václavu Nebeském již Vratislav Palkoska v době konání výstavy. Jury předsedal Josef Rathauský a kromě Vratislava Palkosky v ní pracovali další členové komise Oldřich Štaffa a Emil Votoček. Během výstavy se konal specializovaný seminář. Byl vydán reprezentativní katalog a rozsáhlý sborník. Bylo vystaveno velké množství exponátů – oficiální třída (3), čestná třída (7), mimosoutěžní třída (5), soutěžní třídy (82). Rozsah vystavených specializovaných oborů a fundovanost článku ve sborníku překonaly očekávání. V sedmdesátých letech se s krátkým odstupy konaly i další specializované výstavy vysoké kvality. Za všechny jmenujme alespoň Celostátní výstavu KUTNÁ HORA 1976, Národní výstava OSTRAVA 1980 a další.

V tomto období (rok před výstavou PRAGA 1968) se zrodil nápad mezi kompetentními zkusit podat návrh na vytvoření příslušné komise zabývající se specializovanými obory (poštovní historií a celinami) i v rámci FIP. Myšlenku podpořil i předseda SČSF Ladislav Dvořáček. a na kongresu FIP (konal se v létě 1968 na Karlštejně) návrh jménem československé delegace přednesl. Následný rok byl návrh hlouběji specifikován na kongresu FIP v Sofii. V rámci československé filatelie po utlumení činnosti počátkem sedmdesátých let se klasifikace a přejmenování odborná veřejnost dočkala v rámci obnovené Palkoskovy komise v letech 1976 a 1977. Následovaly příslušné směrnice včetně výstavního řádů, kritérií pro vystavování atd. Tímto aktem byla i v oblasti výstavnictví institualizována poštovní historie i ve výstavnictví.

 

1970 - 1974

 

Významným úsekem specializovaných oborů bylo zpravodajství respektive vydávání neperiodických zpravodajů. Na úseku specializovaných oborů byla průkopníkem v tehdejším době tehdejší komise specializovaných oborů. První číslo Zpravodaje Komise specializovaných oborů bylo vydáno 1. 4. 1970. Celkem bylo vydáno 36 čísel (v letech 1970 – 1973 ve formátu A4, v roce 1974 ve formátu A5).V letech 1970 – 1973 vydával kolektiv, v roce 1974 byl redaktorem zpravodaje Václav Mahovský.

Tato serie zpravodajů přestala vycházet v roce 1974, kdy SČSF aktivitu této komise zastavil a zřídil komisi pod vedením Miroslava Polišenského, který se vzdal své funkce v únoru 1976. V tomto období zpravodaj nevycházel. Nicméně toto zpravodajství dalo základ pro pozdější vycházení zpravodajů specializovaných oborů. Velkou zásluhu na tom měl Václav Mahovský, který byl nápomocen radou při rozběhu a řešení technických záležitostí dalších zpravodajů v dalších letech. Ve vydávání příloh a samostatných zpravodajů o problematice doporučených dopisů a R-nálepek pokračoval i nadále v dalších letech.

24. 2. 1976

 

Počátkem roku udělily svazové orgány (PÚV SČSF) svolení Vratislavu Palkoskovi stanout v čele obnovené komise specializovaných oborů a převzít vedení po Miroslavu Polišenském. Vratislav Palkoska oslovil několik sběratelů zabývajících se specializovanými obory a sezval je do zasedací místnosti SČSF v Celetné 26 v Praze 1. Byli jimi Miroslav Polišenský, Oldřich Štaffa, J. Mokerský,Jiří Nekvasil, Vojtěch Maxa, Ivan Leiš a Antonín Vorlíček (jediný z pozvaných se omluvil). Na této schůzi Miroslav Polišenský rezignoval ze své funkce a řízení komise ujal Vratislav Palkoska. Účastníci přijali rozdělení funkcí . Ve vedení stanuli V. Palkoska (předseda), O. Śtaffa (I. místopředseda-evidence členů), A. Vorlíček (II. místopředseda (spolu s tiskovými záležitostmi), V. Maxa (tajemník), V. Nebeský (člen vedení). Vedení sekcí se ujali: M. Polišenský (historie poštovnictví), celiny (J. Nekvasil), výplatní otsky (M. Bouška), R-nálepky (V. Mahovský). Ostatní sekce nebyly obsazeny. I. Leiš byl pověřen na dalších zasedáních komise redakcí obnoveného Zpravodaje KSO (koncepce byla schválena 17. 5. 1976 a 1. číslo vyšlo v červnu 1976). Byl přijat program, svolán širší aktiv sběratelů, přijat y zásady úpravy sbírek, exponátů a jmenování jurymanů.  

První číslo Zpravodaje bylo věnováno 450. výročí organizovaného poštovnictví v českých zemích (1526 – 1976). V roce 1976 vyšlo kromě tohoto čísla i dvojčíslo 2/3. V roce 1977 byly vydány 4 další čísla v nákladu 500ks. Cyklostylová forma byla doplněna několika obrázkovými stranami. ve zpravodajích se objevilo několik rozsáhlých příloh a materiálů.

Ke spolupráci v komisi byli postupně přizváni Pravoslav Kukačka (sekce příležitostných razítek), Emil Votoček (denní razítka), Pavel Jech, Jiří Pohorecký, Václav Bortlík. Současně byli nominování vedoucí

krajských skupin specializovaných oborů (gestoři). Prvními gestory byli: Miroslav Forman (Středočeský kraj), J. Příkazský (Jihočeský), Miroslav Vostatek (Východočeský), Jaroslav Papoušek (Jihomoravský), Miroslav Blaha (Severomoravský). Neobsazený v době prvního zasedání KSO byl kraj Severočeský a Západočeský. Velký důraz se začal klást na jurymany specializovaných oborů., kteří byli jmenovitě nominováni na základě zkušeností a věku. Začala se psát nová kapitola organizovaného sběratelství specializovaných oborů (později přejmenována na specializované obory, poštovní historii a celiny a ještě později na poštovní historii a celiny, tento název vydržel až do roku 1988, kdy svazové orgány rozhodly o oddělení poštovní historie a celin do dvou samostatných komisí).

 

1976

 

Obnovená komise specializovaných oborů v průběhu roku 1976 zveřejnila svou oficiální klasifikaci specializovaných oborů (poštovní historie a celin). Tato byla oficiálně publikována ve Zpravodaji KSO

1/1976 (strany 4-8).

PALKOSKOVA KLASIFIKACE (kráceno o Výstavní řád poštovní historie a celin)

 

Smyslem klasifikace je „vyčištění“ a upřesnění pojmu „specializované obory“, aby v sobě zahrnovaly pouze to, co se rozumí souhrnným pojmem „p o š t o v n í   h i s t o r i e   a c e l i n y „, aby nebyly odložištěm všeho toho, co nelze zařadit do jiných sběratelských skupin nebo komisí.

 

K l a s i f i k a c e:

 

Specializované obory jsou sběratelským směrem budujícím samostatné sbírky z filatelistických materiálů z oblasti

  1. I.historie poštovnictví
  2. II.poštovních razítek
  3. III.zvláštních druhů a způsobů přepravy poštovních zásilek a zpráv
  4. IV.poštovních celin.

 

 

Po těmito pojmy se rozumí:

  1. I.historie poštovnictví (předznámkového a známkového období)

Zachycuje vývoj poštovnictví určitého státu, země nebo skupiny zemí (oblasti), kraje, města nebo místa, určitého dopravního spoje v chronologickém sledu nebo určitém časovém úseku.

 

  1. II.poštovní razítka

a/ předznámková

b/ denní místa (ruční i strojová) včetně poštoven, poštovních služeben apod.

c/ příležitostná, propagační (ruční i strojová) apod.

 

  1. III.zvláštní druhy a způsoby přepravy poštovních zásilek a zpráv

a/ pošta dopravená v údobí výjimečného či válečného stavu včetně polních a vojenských pošt, pošty cenzurované (vojenské a jiné), pošta osob zajatých, internovaných, vězněných z důvodů vojenských, rasových, utečenců s právem asylu anebo osob zavlečených apod.

 

Poznámka autora: V dalším textu Palkoskovy klasifikace je uvedeno: uspořádání sbírek, charakter jednotlivých oborů, a popis výstavního exponátu.Za Klasifikací následují plány a program sekcí, které byly schváleny v rámci struktury staronové komise, z pera designovaných vedoucích sekcí.

 

 

1978

 

Komise specializovaných oborů v roce 1978 otevřela na stránkách Filatelie pravidelnou rubriku nazvanou POŠTOVNÍ HISTORIE CELINY. Prvního příspěvku se zhostil Pravoslav Kukačka na téma Příležitostná a propagační razítka (Filatelie 5/1978). Rubrika měl v každém čísle své pokračování.

     Další činností komise bylo pořádání Dnů poštovní historie. Hostitelé byli krajští gestoři.

Zpravodaj komise specializovaných oborů (poštovní historie a celin) ukončil pod tímto název své vydávání koncem roku 1977 a od ledna 1978 do poloviny roku 1986 vycházel nepřetržitě pod názvem POŠTOVNÍ HISTORIE (za devět let 37 čísel). Na tento zpravodaj navázal zpravodaj komise poštovní historie a celin pod novým názvem Postilion a novou hlavičkou, kde byla ilustrace evropského postiliona na koni s trubkou autora Ivan Leiše, který byl nepřetržitě 15 let redaktorem všech tří zpravodajů (redigoval 16 čísel zpravodaje Postilion). Později se k němu připojil jako redaktor i Pavel Stříteský. Zpravodaj Postilion byl převzat počátkem roku 1990 nově vzniklou Českomoravskou společností pro poštovní historii po ukončení existence Komise poštovní historie. Redaktorství od roku 1990 do dnešních dnů vykonává Karel Špaček, který se stal též v roce 1990 předsedou této nově vzniklé společnosti.

Poštovně historických zpravodajů bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech ovšem více.

Jednak v průběhu osmdesátých let se od centrálních zpravodajů komise odštěpily rubriky sekcí a vytvořily samostatné zpravodaje se svými vlastními a nezávislými redaktory (z rozpočtu komise).

Krajské zpravodaje byly financovány Krajskými výbory SČF.

Zpravodaje v regionech

Zprávy PHaC, zpravodaj vydáván v Ostravě různými orgány (včetně Krajské komise PHaC) v letech

1981-1990, Redaktor: kolektiv

Západočeský zpravodaj skupiny poštovní historie a celin 1982-1987

Západočeský zpravodaj skupin poštovní historie a aerofilatelie 1987-1990

Redaktorem byl Karel Špaček, vydávala Západočeská krajská skupina poštovní historie a celin SČF a další subjekty

Zprávy

Vydávala Středočeská skupina poštovní historie a celin, redaktorem byl Miroslav Forman, vydáváno od roku 1976, návazně byl vydáván Středočeský zpravodaj PH

Informace později Informace pro členy Českomoravské společnosti pro poštovní historii pro region východních Čech a jejich přátelé

Vycházelo v Pardubicích (redaktor Miroslav Vostatek, později v Hradci Králové (redaktor Karel Holoubek). Vydávala východočeská pracovní skupina PH+C, později další subjekty od roku 1975

doposud

Informátor Krajské skupiny PHC

Vycházelo v letech 1983-1984 v Ostravě, redaktorem byl Svatopluk Petr (?)

Jihomoravský zpravodaj PHC

Vycházel v Brně, redaktor byl Jaroslav Kyzlink a kolektiv, vydáváno Krajskou skupinou poštovní historie a celin Jihomoravského kraje resp. Krajskou komisí poštovní historie Jihomoravského kraje v letech 1986 – 1990

       Severočeský zpravodaj PHC

Vydávala Severočeská pracovní skupiny PHC, redaktorem byl V. Stodola, 19878-1989(?)

Odborné zpravodaje/nezávislé zpravodaje

Zpravodaj sběratelů příležitostných a propagačních razítek

vydávající: sekce příležitostných a propagačních razítek KPHC (1983-85), odborná skupina příležitostných a propagačních razítek KPHC SČF (1985-1986), sekce dopravy poštovních zásilek KPH SČSF(1987-1989), redaktory byli Antonín Hašek, Tomáš Novák

Zpravodaj Společnosti pro poštovnictví v Českých zemích 1938-1945

Vydáváno v Brně Společností pro poštovnictví v Českých zemích 1938-1945, redaktor František Šubart, celkem 25 čísel

      Zpravodaj celiny SČSF – teritoriální komise

Vycházel v Praze, vydavatel sekce celin při teritoriální komisi, redaktorem byl Jiří nekvasil, léta vydávání 1987-1988

Zpravodaj sekce čs. celin komise čs. známky

Vycházel v Praze, redaktorem Tomáš Šilhán, vydavatelem byla sekce čs. celin při komisi čs. známky, nástupcem zpravodaj Celiny-zpravodaj sběratelů celin při SČF

Celiny – nejprve komise celin při SČSF, později zpravodaj společnosti sběratelů celin při SČSF

Vydávali komise celin SČSF, poté Společnost sběratelů celin při SČSF, později Společnost sběratelů celin při SČF, redaktory byli střídavě Jan Krátký a Vilém Bulant. Vycházel od roku 1989

Materiály HP (Materiály k historii poštovnictví

Vycházel v Praze a vydáván sekcí historie poštovnictví KPH SČSF v letech 1988 – 1989, redaktorem byl Petr Gebauer, příloha zpravodaje Postilion

Mechanizace a automatizace pošty

vycházel v Praze, vydával KF 00-65, později Českomoravská společnost pro poštovní historii SČF (od r. 1995), redaktorem byl Miroslav Langhammer

Nové poštovny

Vycházel v Praze, vydával KF 00-65 od roku 1994 do rroku 1996), redaktorem byl Petr gebauer

Polní pošty

Vycházel v Praze v letech 1984-1985, vydávala skupina poštovních militarií, redaktorem byl Jan Suchý,

Související zpravodaje pro R-nálepky

R-nálepky – 2/78-5-6/78

Zpravodaj APZ (Adjustace poštovních zásilek) - 1/87-16/90

Poštovní nálepky - 1/91-

Bulletin k výstavě „Pošta a doporučený dopis PRAHA 1986“ – vydavatel Městský výbor PHC Praha

„Hledáme název“ – 1/78

Doporučené celistvosti a R-nálepky – 1/80-1/86

Různí redaktoři. Václav Mahovský, Štěpán Kučera, Ivan Tvrdý, vycházel od r. 1978-různí vydavatelé   sekce R-nálepek, sekce doporučených celistvostí, pracovní skupina PHC MV SČSF, sekce adjustace poštovních zásilek KPHC SČSF, klub filatelistů 02-22, společnost sběratelů poštovních nálepek

       Poštovní střediska

Vycházel v Praze, vydával KF 00-65, redaktor Petr Gebauer, přílohou zpravodaje Poštovny,

roky vydávání 1982 – 1993

Poštovny

Vycházel v Praze, vydával KF 00-65, Českomoravská společnost pro poštovní historii SČF od roku 1980-, redaktory byli Vojtěch Maxa, Petr Gebauer

Výplatní otisky/Meter Stamps (zvláštní přílohy Sonda 1903)

Vycházel v Praze od roku 1978 do 1990, vydávaly sekce otisků výplatních strojů KPHC, odborná skupina otisků výplatních strojů, sekce dopravy poštovních zásilek KPH SČSF, redaktorem byl Ivan Leiš, později společně i Pavel Stříteský

Kurýr

Vycházel v Praze nejprve jako nezávislý zpravodaj (zakladatel a redaktor Luděk Janů) 1988-1989 (čísla 1-5, 1. číslo 3. 1. 1988), od č. 6 (6.2.1990) – vydavatelem byla Stolní společnost sběratelů výplatních otisků založená 18. 11. 1989, vydáno celkem 17 čísel, věnovaných výlučně výplatním otiskům.

Zdroj informací:

1/ L. Kunc, http://philately.webpark.cz/biblio/bibliografie.htm

2/ I. Leiš, osobní archiv a fond Filatelistické knihovny Ivana Leiše

Poznámka autora:

Přesná a kompletní evidence zájmových periodik, publikací a neperiodických zpravodajů neexistuje, údaje nemusí odpovídat skutečnosti.

Kromě periodik či neperiodických zpravodajů sedmdesátá a osmdesátá léta, ale i léta pozdější přinesla řadu významných a na svou dobu a podmínky reprezentativních publikací. ZA VŠECHNY

STOJÍ ZA ZAZNAMENÁNÍ hlavně dílo ing. Emila Votočka o českých poštovních razítkách od nejstarších dob do roku 1918 vydávaných v několika dílech v rámci monografie československých známek a dále díla Jiřího Kratochvíla zejména pak Jeho Pražské pošty Historie a současnost (Praha 2009) a Historický vývoj názvů pošt a poštoven v českých zemích (vydáno v rámci Monografie československých a českých známek a poštovní historie) – Praha 2012.

1980

 

VANČUROVA KLASIFIKACE

 

Člen KPHC SČSF Dalibor Vančura vytvořil Soupis poštovně – historických pramenů za rok 1980 a vydal jej tiskem (v rámci sekce historie poštovnictví KPHC SČSF). Tato práce vydána v Praze v roce 1981 obsahovala i přínosnou klasifikaci, i když to zcela jistě nebylo hlavním záměrem autora. I když se jedná o vyhraněnou bibliografickou osnovu a klasifikaci, přece jen se dá využít i pro sběratelskou klasifikaci specializovaných oborů. Nejnověji představil podobnou klasifikaci i Josef Chudoba na své červnové přednášce 2013 v rámci KF 00-15 v Domě Portus na Starém Městě Pražském, ovšem omezeně jen na období let 1918 – 1939 značně podrobně.

1/ Poštovní historie

     obecná

     regionální a místní

     organizace pošty

     historie filatelistických klubů

     ostatní

     2/ Razítka

     denní

     příležitostná

     strojně propagační

     popřevratová

     porevoluční

     poštovny

     ostatní

3/ Polní pošty

     čs. vojsk 1. svět. válka

     čs. vojsk 1918-1920

     čs. vojsk 1938

     čs. vojsk 2. svět. válka

     rakousko-uherských armád

     ostatní  

4/ Mimořádné formy přepravy

     zajatecká pošta

     koncentrační a internační tábory

     kurýrní pošta

     cenzury  

     ostatní

5/ Ambulantní druhy pošt

     vlakové pošty

     automobilové pošty

     letadlové pošty

     autopošta

     ostatní

6/ Otisky výplatních strojů

     obecná problematika

     ostatní

7/ Mechanizace a automatizace pošty

8/ Doporučené zásilky, expres, V-zásilky, dobírky

     doporučené zásilky

     recepisy

     ostatní

9/ Celiny

     československé

     rakouské do r. 1918

     pohlednice do r. 1905

     ostatní

10/ Ostatní

 

 

1980 - 2013

 

V tomto roce Městská skupina pro poštovní historii a celiny při Městském výboru SČSF v Praze začala pořádat pravidelné měsíční přednášky (s výjimkou letních měsíců) renomovaných sběratelů na téma Specializované obory. Později tuto iniciativu převzal Klub filatelistů, sběratelů specializovaných oborů, 00-15 Praha a pokračuje v ní dodnes . V letech 2012/1013 byl uspořádán již 33. cyklus přednášek. Dlouholetým pořadatelem a organizátorem přednáškové činnosti je Ladislav Čechák. V prvním roce přednášeli Miroslav Polišenský, Karel Horký, Pravoslav Kukačka,

Antonín Hašek, Jiří Pohorecký, Miroslav Langhammer, Miroslav Bouška, Ivan Leiš, Václav Mahovský a Vladimír Kolář na různá témata – poštovní celistvosti, razítka rakouských poštoven,

sbírání příležitostných a propagačních razítek, třídění a katalogizace strojových propagačních razítek, denní razítka, automatizace listovních zásilek, výplatní otisky, doporučený dopis, R-nálepky, poštovní historie a aerofilatelie. Tyto přednášky navázaly na předchozí sporadické přednášky pořádané na různých úrovních různými subjekty, většinou klubů a odborných orgánů.

Údaje o detailech jednotlivých cyklů: www.kf0015.cz.

1983

 

V roce 1983 si Klub filatelistů 00-15, významný propagátor sbírání specializovaných oborů Praze,

oslavil 40 let své existence. Byl založen 13. 5. 1943. Toto výročí připomněl filatelistické veřejnosti uspořádáním výstavy, která by se zaměřila na poštovní historii a celiny. Výstava se konala ve dnech 28. 5. -5. 6. 1983 v tehdejší Ústřední škole ROH A. Zápotockého v Praze a pod záštitou KPHC SČSF. Po delší době jsme mohli vidět významný exponát Karla Všetečky, člena tohoto klubu, o 160 listech „Praha v poštovnictví“ (exponát je uložen v Poštovním muzeu). Exponát obsahoval pražská razítka z počátku 19. století, razítka vlakové pošty a doporučené zásilky. K vidění byly i práce Josefa Herčíka. Své exponáty představili B. Kavan, Vojtěch Maxa, V. Hlaváč, Jiří Kratochvíl, Václav Mahovský, Karel Vychodil, František Zahrádský, Ivan Leiš, Miroslav Bouška, Antonín Vorlíček, Jaromír Hořec, Václav Bortlík, V. Šolc, J. Bezloja . V třídě mládeže se vystavili exponáty Jiřího Maiera, Petra Leiše , Martina Leiše a dalších. Většina z nich byla členy KF 00-15, respektive KMF v rámci tohoto klubu. Během výstavy se používalo příležitostné razítko. K výstavě byl vydán katalog a sborník o třech částech popisující výplatní otisky Prahy, příležitostná a propagační razítka a provizorní R-nálepky.

1984 – 1985 (-1989)

Svazové orgány (PÚV SČSF) na sklonku roku 1984 rozhodly, že počínaje rokem 1985 si národní republiky v rámci Československé federace zřídí národní komise poštovní historie a celin SČF a ZSF. Práci obou komisí bude zastřešovat federální komise poštovní historie a celin SČSF. Po dohodě jednotlivých orgánů byly ke schválení a jmenování předloženi tito kandidáti na volební období 1985 - 1989: předseda KPHC SČF Vratislav Palkoska, předseda KPHC ZSF Dušan Evinic a předseda KPHC SČSF Ivan Leiš. Vše na základě rozhodnutí V. sjezdu SČSF s tím, že jedním z usnesení bylo zamezit roztříštění oborů poštovní historie a vytvořit přehlednou systematizaci a druhým bylo rozhodnutí ohledně celin. Celiny pro toto funkční období byly ponechány komisi teritoriální (hledisko teritoriální), komisi aerofilatelie (letecké celiny), komisi čs. známky (čs. celiny) a komisi poštovní historie (poštovní celiny z obecného hlediska, jejich typy a druhy a úlohy v poštovním provozu). Perspektiva pro celiny byla stanovena: koncem tohoto volebního období se vytvoří samostatná komise celin. Na základě těchto usnesení se provedla inventarizace všech oborů, podoborů a směrů souvisejících s českou a slovenskou poštovní historií a byly do ní zahrnuty i ty obory, které neměly sběratelské zázemí či nebyly v oblasti zájmu sběratelů. Situace vyžadovala soustředit všechny obory pod několik málo typických směrů poštovní historie. Vznikla proto nová koncepce nazývaná podle zpracovatele

LEIŠOVA KLASIFIKACE

 

Zájmové a sběratelské úseky poštovní historie ve vztahu k území Československa a s Československem související se v období 1985 – 1989 soustředily do těchto hlavních směrů:

 

1/ Historie poštovnictví

 

Tento směr sběratelství specializovaných oborů zahrnuje v prvé řadě nutné teoretické údaje, jejich sledování a vyhodnocování ve vztahu k všem aplikovaným sběratelských oborů zejména poštovní historie a celin. Tuto významnou část tvoří: organizační opatření pošty, státní kurýrní pošta, poselské zřízení, soukromé pošty, poštovní regál, vznik poštovních úřadů, hlavní poštovní úřady, vrchní poštovní správy, poštovní ředitelství. Zahrnuje zkoumání organizační strukturu poštovního systému, poštovní patenty, zákony, vyhlášky, věstníky, poštovní řády, poštovní pravidla, poštovní tarify, vývoj jednotlivých druhů zásilek. Historie poštovnictví se

též věnuje aplikovaným aspektům pošty – vývoji poštovních spojů (vlakové pošty, automobilové pošty, letadlové pošty, ambulantní pošty, přeprava závěrů apod.), vývoji razítek, jakož i moderním prostředkům použitých v poštovním provozu. Významnou součástí tohoto směru je regionální sběratelství na různých úrovních obsahující všechny zaznamenané artefakty použité v poštovním provozu. Výčet uzavírá naprosto nutná bibliografie poštovnictví.

 

2/ Doprava poštovních zásilek

 

Tento směr je jedním z hlavních směrů činnosti poštovní historie. Znaky dopravy doprovázejí prvotní akt při manipulaci s odeslanou (tranzitující či doslanou) zásilkou - ofrankování zásilky poštovní známkou či jiným způsobem (výplatním strojem, paušálem apod.). Jedná se o činnost, která zkoumá poštovní zásilku při její dopravě v mírových dobách. Dopravou se rozumí přijetí, přeprava a doručení zásilek. Směr zkoumá hlavní znaky poštovní zásilky: poštovní razítka a organizuje sběratele, kteří se zajímají o razítka od roku 1781 do dnešních dní a jejich druhy:

       denní, podací, denní příchozí (od roku 1782), úřední razítka, poštmistrovská razítka (po                   zavedení povinnosti používání razítek od roku 1818 až po dnešek). Věnuje se též různým druhům dalších razítek: rekomandačním, novinových expedicí, expresní, poštoven, poštovních nádražních schránek, pošt, poukázek, vlakových pošt, polních pošt, manévrových pošt, strojových razítek, příležitostných, razítek autopošt, razítek různých speciálních poštovních úřadů a poštovních    služeben, strojově propagačních, ručních propagačních, propagačních segmentových a dalším způsobům vyplácení (pomocí otisků výplatních strojů, úvěrovaným zásilkám apod.). Protektorátní    razítka a výplatní otisky apod.

 

 

3/ Adjustace poštovních zásilek

 

Tento směr sleduje ostatní nutné či důležité znaky poštovní zásilky (adjustace = vybavení vším potřebným, připravení k činnosti) kromě těch, které souvisí bezprostředně s vyplacením zásilky a znehodnocení výplatného (viz bod 2/). Jedná se zejména o určení druhu zásilky. Tento směr zachycuje především doporučené zásilky, jejich razítka a zejména pak nálepky (od roku 1885) včetně příležitostných nálepek (od roku 1908) a nálepek provizorních (1918 – 1919, 1945, současnost) a automaty na doporučené známky. Dále postihuje nálepky expresní, dobírkové, letadlové a jiné druhy (dodatkem i ruční či razítkované poznámky pošty), recepisy a signety.

Doporučené dopisy z doby předznámkové jsou v centru pozornosti tohoto sběratelského oboru.

 

4/ Zvláštní (mimořádná) přeprava poštovních zásilek

 

Za zvláštních (mimořádných) okolností a situací (války, konflikty apod.) dochází k přepravě zásilek různými druhy poštovnictví. Jsou to polní a vojenské pošty (rakousko-uherské armády

do r. 1914, manévrové pošty 1883 – 1913, rakousko-uherské armády 1914 – 1918, čs. vojsk v zahraničí 1917 – 1920 – Francie, Rusko, Itálie, různé tranzitní země, Slovenská republika rad, Maďarská republika rad, čs. armády 1919 - 1920, mobilizace 1938, interbrigády, II. světová válka Francie, Střední východ, Anglie, SSSR, Vládní vojsko – Itálie, Slovenské národní povstání, cizí armády na čs. území – SSSR, USA, Rumunsko pod., polní pošty v moderní době – Korea, země býv. Jugoslávie, Afghanistán apod.). Dále to jsou zajatecké tábory za I. světové války (zajatecké tábory na čs. území, ruští zajatci 1914 – 1920, zajatci ostatních armád, problematika českých a slovenských vojáků v zajetí jako příslušníci rakousko-uherských armád v různých zemích – Rusku, Srbsku, Japonsku apod., internace a výměna zajatců a za II. světové války (zajatecké tábory na čs. území, příslušníci našich národů v zajateckých táborech na Středním Východě atd. Sem patří i věznice a koncentrační tábory a pošta v nich. Časově postihuje značně široké období. Sem spadají i cenzurní zásilky, katastrofní a karanténní zásilky, celní a devizová kontrola, politická kontrola.

 

5/ (Poštovní) celiny

Tento přehled vyhovuje přísným kritériím, která vymezují poštovní historii a celiny s ohledem na tvorbu exponátů. je zcela pochopitelné, že souvisí i se sběratelstvím specializovaných oborů. Ty jsou pochopitelně značně širší a postihují i jiné obory, které jsou sběratelsky atraktivní.

       Komise poštovní historie a celin na základě této koncepce zřídila příslušných pět sekcí, které                 fungovaly až do konce tohoto funkčního období a zanikly v souvislosti se změnou společenského  zřízení v Československu v roce 1989.

Komise poštovní historie (1985 – 1989) provedla průzkum sběratelství za účelem zjištění , které směry jsou populární, které jsou ve středu zájmu sběratelů. Pozornosti neunikla ani struktura vystavených exponátů v roce 1986.

EXPONÁTY VE VÝSTAVNÍ TŔÍDĚ POŠTOVNÍ HISTORIE v ROCE 1986 NA DOMÁCÍ SCÉNĚ+/

Vystaveno celkem 129 exponátů (české země: 95, Slovensko: 34)

Sběratelský směr                   České země                   Slovensko                             Celkem

Historie poštovnictví                 39 ( 41%)                     16   (47%)                             55   (42%)

       (regionální exponáty)

       Doprava poštovních

       zásilek (razítka aj.)                     26   (27%)                       7   (21%)                             33   (26%)

       Adjustace poštovních

       zásilek (dop. dopisy aj.)            13   (14%)                     9   (26%)                             22     (17%)

     Zvláštní druhy přepravy

     (polní pošty aj.)                           17     (18%)                     2   (6%)                             19     (15%)

     CELKEM                                         95                                     34                                       129

     Pátý směr – celiny není uveden, neboť po nové organizaci lze jen těžko provést kvalifikovaný

     a věrohodný průzkum.

     STAV SBĚRATELSTVÍ POŠTOVNÍ HISTORIE A CELIN ke dni 30. 4. 1988+/

     Celkový stav registrovaných členů: 1109 (v roce 1982 pro srovnání: 703)

     Historie poštovnictví: 67

     Doprava poštovních zásilek: 410

     Adjustace poštovních zásilek: 463

     Zvláštní přeprava poštovních zásilek: 70

     Celiny: 76

     Z hlediska obliby v roce 1987/1988, kdy byl průzkum proveden byly doporučené zásilky a nálepky.

     Zajímavá je i struktura v rámci tohoto směru.

Sběratelská struktura v rámci směru adjustace poštovních zásilek:

R.nálepky/R celistvosti: 460

Expresní nálepky: 47

Dobírkové nálepky: 36        

Letecké: 62

Valéry: 101

Balíkové: 37

Jiné: 45

Recepisy: 67

Podací lístky: 37

Jiné druhy značení: 26

Kolky v poštovním provozu: 37

+/ autor průzkumu a přehledů: Ivan Leiš 1986 – 1988

Další zásadní činností této komise byla tradiční přednášková činnost, která navázala na předchozí roky. Pro potřeby přednáškové činnosti a svazové vzdělávání členské základny pro zájemce o specializované obory se zvláštním důrazem na poštovní historii vytvořil předseda komise Ivan Leiš souhrn témat použitelných pro přednášky (obsahoval i Zásady budování a hodnocení exponátů – zde vyňaty a metodiku badatelství a sběratelství poštovní historie – též neuvedeno). Vyňaty jsou i celiny.

TEZE PŘEDNÁŠEK PRO PŘEDNÁŠEJÍCÍ

POŠTOVNÍ HISTORIE

  1. 1Všeobecný úvod do poštovní historie

Vymezení pojmu poštovní historie – pošta a její úkoly – poštovní historie jako úsek zachycující a zkoumající vývoj poštovnictví – rozvoj pošty v jednotlivých částech světa a časových úsecích (doba nejstarší – Egypt – Persie – Římské poštovnictví – Staré Řecko – Čínská pošta – pošta v Japonsku – pošta v Říši starých Inků – Evropa: německé území – Francie – Anglie – Rakousko - Uhersko – dopis, jeho úloha a vývoj – druhy dopravy zpráv kromě dopisu – vznik celin

  1. 2Dějiny poštovnictví v českých zemích

Období poselského zřízení neorganizovaného (do r. 1526) – období organizovaného poštovnictví poselským způsobem (1526 – 1750) – období dostavníkové – předznámkové (1750 – 1850) – zavedení poštovních známek a jejich význam - období moderní –známkové 1850 – doposud –české poštovnictví a jeho vývoj do roku 1918 – československé poštovnictví od r. 1918 – československé poštovnictví za Protektorátu Čechy a Morava a na odstoupených území Říši – československé poštovnictví za socialismu 1945 – 1989 –české poštovnictví od roku 1989 – dodnes – vývoj československého – českého poštovnictví v různé době a změny jeho charakteru

  1. 3Dějiny poštovnictví na Slovensku

(zde nerozvedeno vzhledem k hlavnímu tématu tohoto příspěvku (týká se především českých zemí)

  1. 4Všeobecné pojmy poštovní historie a vzájemný vztah jednotlivých úseků poštovní historie

Organizační opatření pošty – státní kurýrní pošta – poselské zřízení – soukromé pošty –poštovní regál – vznik poštovních úřadů – hlavní poštovní úřady – vrchní poštovní správy – poštovní ředitelství – organizační struktura poštovního systému – poštovní patenty – poštovní zákony, vyhlášky a věstníky –poštovní řády – poštovní pravidla – poštovní tarify a jejich vývoj – vývoj jednotlivých druhů poštovních zásilek – vývoj poštovních spojů (vlakové pošty –ambulantní pošty – letadlové pošty – přeprava závěrů) –mechanizace a automatizace poštovních zásilek – obory poštovní historie a jejich vztah – regionální sbírky a jejich úplnost

DOPRAVA POŠTOVNÍCH ZÁSILEK

2.1 Všeobecný úvod a razítka

Vliv politických a hospodářských činitelů na dopravu poštovních zásilek – poštovní zásilka a její definice –definice dopravy poštovních zásilek – přijímání, přeprava a doručení poštovních zásilek – hlavní znaky poštovních zásilek – razítka: denní, podací, denní příchozí, úřední razítka, poštmistrovská razítka – typologie razítek – razítka k dalším účelům: razítka rekomandační – novinových expedicí – expresní - - poštoven – poštovních nádražních schránek – poštovních poukázek – vlakových pošt – polních pošt – manévrových pošt – strojová razítka – příležitostná razítka – razítka autopošt – razítka různých speciálních poštovních úřadů a poštovních služeb – strojově propagační razítka – razítka ruční propagační – razítka segmentová propagační – jazykový vývoj razítek – vývoj tvarů – razítka znárodněná, poněmčená atd. – potrubní pošta.

2.2 Další způsob vyplácení

Otisky výplatních strojů – vznik výplatního stroje – vývoj výplatních strojů – rozdělení strojů dle jejich použití – výplatní otisky soukromých institucí, firem, podniků – otisky příležitostné a propagační – otisky československé, české a jejich vývoj – pokusy čs. výrobců o výrobu výplatních strojů – poslední vývoj a perspektivy výplatních strojů ve světě – automaty na příjem zásilek – elektronické a digitální výplatní stroje – výplatní stroje EDP – paušalizované zásilky, jejich druhy, vývoj, druhy razítek.

       ADJUSTACE POŠTOVNÍCH ZÁSILEK

  1. 1Definice a druhy

Definice adjustace poštovních zásilek – označování druhů poštovních zásilek – doporučené zásilky a vývoj jejich označování – doporučená razítka – doporučené nálepky – příležitostné doporučené zásilky – nálepky doporučené provizorní a jejich vznik – automaty na doporučené zásilky – expresní nálepky – dobírkové nálepky – letadlové nálepky – jiné druhy nálepek – recepisy a signety – vývoj podacího lístku v českých zemích – doplňující údaje na poštovních zásilkách a vývoj zkratek – balíkové nálepky

ZVLÁŠTNÍ PŘEPRAVY POŠTOVNÍCH ZÁSILEK

  1. 1Druhy poštovní přepravy v mimořádných situacích

Druhy poštovní přepravy v době válečných konfliktů a dalších neurovnaných politických a hospodářských poměrů – polní a vojenské pošty – pošta čs. vojsk v zahraničí – pošta Slovenské republiky rad – pošta Maďarské republiky rad – pošta čs. armády 1919 – 20 – pošta během mobilizace 1938 –pošta interbrigadistů – pošta cizích vojáků a zajatců během I. a II. světové války

pošta cizích armád na čs. území – zajatecká pošta za I. světové války – internace zajatců za II. světové války – zásilky z věznic a koncentračních táborů za II. světové války.

Cenzurní zásilky v nejrůznějších obdobích – cenzura politická – cenzura devizová – celní kontrola – dezinfikované zásilky – funkce a způsoby označování zásilek. Katastrofní zásilky.

1986

 

Československá oborná veřejnost si připomněla v tomto roce 100 let R-nálepek v Českých zemích. Městský výbor SČSF Praha (za přispění řady členů KF 00-15) na počest tohoto výročí uspořádal Propagační výstavu doporučených celistvostí a R-nálepek „POŠTA A DOPORUČENÝ DOPIS PRAHA 1986“ ve dnech 3. – 11. října 1986 v sále Ústřední školy ROH Antonína Zápotockého v Praze. Návštěvníci měli možnost si připomenout velký význam doporučených zásilek v uplynulých sto letech. Výstava byla propagační. Exponáty byly vystaveny ve třech třídách – oficiální exponáty (7), filatelistické exponáty (98), filatelistická literatura (15). Množství exponátů doložilo oblíbenost tohoto sběratelského oboru v českých zemích a na Slovensku.

K výstavě byl vydán odborný katalog s pěti články špičkových odborníků (Karel Vychodil, Jiří Kratochvíl, Jiří Nekvasil, Karel Špaček). Nechyběly ani filatelistické artefakty.

18. 11. 1989

 

V restauraci „U Pešků“ v Sokolské ulici byla za účasti Luďka Janů, Jaroslava Kyzlinka. Tomáše Nováka a Ivana Leiše založena Stolní společnost sběratelů výplatních otisků. Navázala na práci sekce otisků výplatních strojů při KSO, KPHC, KPH SČSF/SČF v předchozích letech. Převzala zpravodaj Kurýr, který nezávisle na svazových strukturách vydával Luděk Janů. Využila popřevratové doby a intenzivně zahájila výrobu příležitostných výplatních otisků zachycujících bouřlivou dobu po převratu 17. 11. 1989. Výplatní strojky zapůjčené firmami I. Leiše zachytily pomocí výplatních otisků řadu událostí té doby. Prakticky až do roku 1997, kdy Stolní společnost zanikla.

1990

 

Koncem roku 1989 končilo funkční období SČSF, SČF a ZSF. Pod vlivem politických změn a zániku předchozího společenského řádu se změny promítly počátkem roku 1990 do československé organizované filatelie. Z rozhodnutí svazových orgánů zanikly odborné komise a sekce. Přestala fungovat i komise poštovní historie na celostátní a národních úrovních. Zanikl útvar, který se několik desetiletí věnoval zprvu specializovaným oborům v širším záběru a od poloviny sedmdesátých let 20. století selektivnějšímu rozměru specializovaných oborů pod názvem poštovní historie (a celiny).

Následně byla založena Českomoravská společnost pro poštovní historii, která pokračovala v podpoře a popularizaci oborů poštovní historie. Jejím prvním předsedou se stal Karel Špaček, který převzal též redaktorskou štafetu a vydavatelství zpravodaje Postilion od předchozího dlouholetého redaktora Ivana Leiše. Současným předsedou této společnosti je Lubor Kunc. Kontakty na tuto entitu: http:/filatelie.sweb.cz/cmsph, případně Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

 

 

17. 5. 1999 + 1. 9. 2005

 

Vznikl významný filatelistický portál( www.japhila.cz) péčí Břetislava Janíka a Milana Ćerníka, který se věnuje novinkám ze života české a světové filatelie včetně specializovaných oborů. Dne 1. 9. 2005 byl otevřen Virtuální mezinárodní filatelistické výstavy EXPONET (www.exponet.cz) obou autorů, kde v roce 2013 ( k 13. 6. 2013) je vystaveno 824 exponátů z 51 zemí a 140 odkazů na další exponáty. Na Exponetu lze dohledat i řada specializovaných exponátů v plné šíři. Internetových portálů věnujících se zčásti specializovaným oborům vzniklo počátkem 21. století celá řada. Z významných lze uvést www.newsfila.cz, www.filaso.cz, www.infofila.cz a další.

 

13. 5. 2013

 

V pondělí dne 13. 5. 2013 si Klub filatelistů, sběratelů specializovaných oborů, 00-15 Praha připomněl 70 let své existence a 70 let organizovaného sběratelství specializovaných oborů.. Slavnostní setkání členů a přátel a audiovizuální show se konaly v divadle U Valšů v Domě Portus v ulici Karolíny Světlé v Praze 1. Tímto setkání vyvrcholily oslavy, které byly zahájeny 6. 9. 2012 a soustředily se na přednášky, exkurze do poštovních provozů, procházku po poštách v Praze, zveřejnění loga klubu, vydání filatelistických artefaktů, minivýstavku. Mezi artefakty klub vydal upravený tiskový list (UTL) s kupony, pošta zabezpečila příležitostné denní razítko a příležitostnou dopisnici (připomínající kromě výročí klubu i 40 let poštovních směrovacích čísel v českém poštovním provozu) a příležitostnou R-nálepku. K výstavě rytec Milda Bláha uspořádal i besedu a pro tuto příležitost zhotovil reklamní nepoštovní razítko. K výročí byla vydána brožura „70 let Klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů, 00-15 Praha“, připomínající historii a činnost klubu a osobnost zakladatele Václava Nebeského. Klub zabezpečuje péčí svého jednatele Pravoslava Kukačky pravidelný a úzký kontakt se členy a příznivci klubu, od května KF 00-15 otevřel

internetové stránky s adresou www.kf0015.cz.

 

 

 

Autor: Ivan Leiš, chronologická esej zpracována ke dni 13. 7. 2013, dodatky s fakty týkající se této problematiky zasílejte na adresu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

 

Zdroje informací v chronologické řazení tak, jak se objevují v textu:

 

1/ Nebeský Václav, Filatelistovo podzimní rozjímaní, NADAS, Praha 1975

2/ Lešetický Jaroslav, časopis Český filatelista, rok 1898 a další, různé články a příspěvky

3/ http:/www.facebook.com/pages/Berliner-Philatelisten-Klub

4/ Specializované obory (rubrika s několika příspěvky různých autorů), Filatelie 1965, 1966 (různá čísla)

5/ Čtvrtník Pavel, Kramář Jan, Tošnerová Patricia, Monografie československých a českých známek, 25. díl/1. svazek, 90 let Poštovního muzea, Praha 2008

6/ www.ceskaposta.cz/cz/muzeum

7/ Müller Edwin, Grosses Handbuch der Abstempelungen von Altösterreich und Lombardei-Venetien, Vídeň 1925

8/ Müller Edwin, Die Poststempel aus der Freimarkenausgabe 1867 von „Österreich und Ungarn“, Vídeň 1927

9/ Müller Edwin, Handbook of the Pre-Stamp Postmarks of Austria, New York 1960

10/ Katalogy světových výstav WIPA Vídeň

11/ Český filatelista, Časopis, 1896 – 1908

12/ Tribuna filatelistů, časopis, 1922-1944

13/ Filatelie, časopis, 1957 – 2013

14/ Jonáš Albert, Studie o čsl. frankotipu, 2 díly, Praha 1933, 1934 (katalogy)

15/ Lešetický Jaroslav, Winkler F.T., Seznam otisků výplatních strojů Československa, Praha +931

16/ Vacek J., Popřevratový razítka bývalého Československa, Praha 1940

17/ Katalogy celostátních, mezinárodních a světových výstav PRAGA/PRAHA (různé roky)

18/ Zpravodaj klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů, 00-15, Praha 1977-1982

19/ Nebeský Václav, Československá příležitostná a propagační ratítka 1919-1969, (6 sešitů) Brno 1971

20/ Katalog 1. celostátní výstavy specializovaných oborů Praha 1966, Praha 1966

21/ Zápisy ze schůzí komise specializovaných oborů (komise poštovní historie) 1976 – 1989

22/ Zpravodaj KSO/KPHC 1976 – 1977

23/ Zpravodaje KPHC Poštovní historie a Postilion, Praha 1978-1989

24/ Sborníky a přednášky Dnů poštovní historie v rámci komise poštovní historie SČSF a SČF  

25/ Katalogy a sborníky specializovaných výstav poštovní historie – Písek 1972, Kutná Hora 1976,

Ústí nad Labem 1986

26/ Zpravodaje sekcí komise poštovní historie a celin z let 1976 – 1989

27/ Nezávislý zpravodaj výplatních otisků KURÝR 1988-1992

28/ Filatelie – rubrika Poštovní historie Celiny vycházející v letech 1976 – 1977

29/ Katalog Výstavy poštovní historie a celin PRAHA 1983

30/ Katalog Propagační výstavy doporučených celistvostí a R-nálepek „Pošta a doporučený dopis“, Praha 1986

31/ www.japhila.cz

32/ www.kf0015.cz

33/ www.phstamps.com

34/ Autorský tým KF 00-15, 70 let Klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů, é0-15 Praha, Praha 2013

35/ Leiš Ivan, Scénář Audiovizuálního pásma k 70. výročí KF 00-15 a související podkladové eseje, Radonice 2011-2013

36/ Leiš Ivan, Osobní archiv autora, Praha 1972 – 2013

37/ Votoček Emil, Česká poštovní razítka od nejstarších dob do roku 1918, Monografie československých známek, několik dílů a svazků, od roku 1975

38/ Kratochvíl Jiří, Pražské pošty Historie a současnost, Praha 2009

39/ Kratochvíl Jiří, Monografie československých a českých známek a poštovní historie, Historický vývoj názvů pošt a poštoven v českých zemích, 20. díl (2), Praha 2012

40/ Leiš Ivan, Výplatní otisky (příručka), Praha 1991

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                                  Slovo na závěr

 

Specializované obory – dvě kouzelná, laikovi na první pohled nic neříkající slova. Když se však ponoříme do tajů specializovaných oborů ve filatelii, objevíme neuvěřitelné množství oborů, které nám přibližují historii velmi dávnou, ale i nedávnou či současnou. Možná i tu, která byla v poštovním provozu vytvořena před několika, dny, hodinami či minutami.

 

Předchozí text se nenarodil bez účelu. Samovolně. Vznikl, aby zaznamenal, jak se toto sběratelství rozvíjelo a co přináší sběratelské obci. Na stránkách Klubu filatelistů 00-15 se text neobjevuje náhodně. Tento klub, který si letos (v roce 2013) připomíná již 70 let své nepřetržité existence a konzistentní věrnosti sběratelství specializovaných oborů. Již v roce 1943, kdy vznikl, inklinoval ke specializacím kromě sbírání poštovních známek a celin. Definitivně tuto filatelistickou orientaci a vazby potvrdil svým rozhodnutím po přejmenování (očíslování) klubů v šedesátých letech minulého století. Tato činnost je neměnná a klub nepodlehl ani přechodem na očištěné specializované obory – poštovní historii. Dává možnost svým sběratelům sbírat nepřeberné množství specializovaných oborů a tak splnit hlavní cíl své záliby – sbírat svobodně a bez omezení to, co se mi líbí.

 

Zůstává řada nejasností, které se třeba ani nedozvíme. O sběratelství specializovaných oborů před vznikem známky moc toho nevíme. Bylo nějaké vůbec? Sbíralo se to, co bylo před známkou? Razítka, znaky doporučené pošty apod. Faktem zůstává, že vznik známky přitáhl pozornost k dopisu a tím i vedle známky k specializovaným oborům a oborům poštovní historie. Nárůst sběratelů si postupem času vyžádal i organizování sběratelství buď na klubové či odborné bázi.

 

Text je příspěvkem ke kulatému výročí klubu a k lepší orientaci sběratelů, kteří specializované obory vyznávají.    

 

Autor bude vděčen za každý sebemenší faktologický doplněk či upřesnění. Mailová adresa: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

       VYPRACOVÁNO V LETECH 2010 - 2013 pro nový web www.kf0015.cz, jehož byl autor spoluzakladatelem a v době uvedení webu do provozu i předsedou Klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů 00-15 Praha.

       K základnímu textu existují dodatky na wevu www.kf0015.cz.

 

 

 

English summary

 

Specialized fields in philately – that´s something either unknown or mysterious to many collectors of stamps. For those who devote their leasure time to artefacts of many, many specialized fields it is however a fascinating world of phantastic details and experience. A FASCINATING WORLD OF SUBJECTS THAT ORIGINATE FROM TIMES OF MANY YEARS BACK OR THAT WERE BORN A FEW WEEKS, DAYS OR EVEN MINUTES AGO. Who knows. All that is an aim of specialized collectors who love post, postal trafiic and operation with all those artefacts such as cancellations, pre-stamp cancellations of many kinds, field post, meter stamps, registered mail etc. etc. etc. The chronicle in a form of an essay full of facts from the specialized collecting since the 19th century on the territory of Czechia (with links to Germany or Austria or even Great Britain) brings all that details to those who are interested in knowing more that i tis publicly known. The text brings facts about important Czech collectors and organisers , first organised trials of getting together, activity of those who are fond of spec fields (collections, exhibits, publications, journals, etc.). For the future the text archives names of pioneers of specialized fields in philately on the territory of Czechia (ex-Czechoslovakia).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

Z PRACHU VYDUPANÉ (20 - a ukončení)

Z PRACHU VYDUPANÉ (20 a ukončení)

Rok devětaosmdesátý. Kdo by si pomyslel na začátku tohoto roku, že přijde 17. listopad 1989 a s ním konec jedné éry, éry tzv. socialismu budujícího komunismus. Na úseku sběratelství došlo též k zásadním změnám. Dne 31. 12. 1989 skončilo pětileté funkční období orgánů SČSF a s nimi nastal konec funkčního období komise poštovní historie SČCSF a národních komisí poštovní historie v Čechách a a na Slovensku. A to včetně federálních sekcí , různých pracovních skupin na federální, krajské či místní úrovni. Počátkem dalšího roku se částečně změnil SČSF, SČF a ZSF, ve většině případů zůstali původní aktéři, až na výjimky. Ti nejvíce zdiskreditování odstoupili či byli „odejiti“. Svou činnost ukončila i sekce dopravy poštovních zásilek včetně pracovní skupiny otisků výplatních strojů.

Vytvořily se nástupnické entity či obory úplně zanikly a vrátily se na individuální bázi.

Nicméně pro pracovní skupinu otisků výplatních strojů to byl rok jako každý jiný – pracovní a tvůrčí. jako každý rok z uplynulých let organizovaného sběratelství u nás. Když se ohlížím za uplynulými skoro sto lety sběratelství výplatních otisků u nás (vznik prvního čs. otisku v roce 1926), tak rád konstatuji, že období organizovaného sběratelství v letech 1976 – 1989 byly ty nejlepší , nejpřínosnější a nejplodnější léta pro naše sběratelství výplatních otisků. Ne proto, že jsem byl jedním z aktérů a že jsem se do činnosti naplno vložil, ale proto, co po nás zůstalo. Stručně řečeno : solidní základ postavený na solidních informacích a základech. Bylo jistě i další období organizovaného sběratelství (léta 1931 – 1935+-) díky Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů pod vedením Jaroslava Lešetického či Odboru frankotypů při KČF pod vedením Alberta Jonáše a pod pozdější krátkou patronací Zdeňka Kvasničky, ale tato entita nedala kromě velké naděje a několika publikacím tolik, co léta 1976 – 1989. Bližší se dočtete v mé knize „Frankotypisté“.

Ale předbíhám .

Rozhodl jsem se zakončit volební období komise PH SČSF pod mým vedením a její orgány rozšířeným celostátním setkáním československých poštovních historiků za účasti spřízněných osobností ve dnech 1. a 2. 9. 1989 ve Znojmě. Vedení KPH SČSF tuto akci schválilo. Na tento rok připadlo 70. výročí prvního československého příležitostného razítka. A tak spoluorganizátory byla i sekce dopravy poštovních zásilek vedená Antonínem Haškem (předseda sekce) a Luděk Janů (tajemník sekce) včetně naší pracovní skupiny výplatních otiskářů, kterou vedli Tomáš Novák a Luděk Janů) Organizace této akce se chopil bravurním způsobem Pavel Stříteský, jinak hospodář KPH SČSF (krom jiných funkcí). Akce se konala ve spolupráci s Klubem filatelistů 06-24, jejíž vedení a členové se zasloužili o vynikající průběh a velmi příjemnou atmosféru doprovázející naše jednání. Na zasedání oficiálně pozvali Ivan Leiš coby předseda federální KPH a tajemník této komise Antonín Hašek.

 

Konalo se 14. slavnostní (pro veřejnost otevřená přednášková část) zasedání KPH SČSF na závěr a k ukončení funkčního období 1985 – 1989 v sobotu 2. 9. 1989 odpoledne v salonku hotelu Znojmo s programem odborným – Stav a perspektivy čs. razítkologie, a pracovním – kontrola úkolů ze 13. zasedání v Brně v roce 1988, zhodnocení činnosti v uplynulém období a kontrola dlouhodobých úkolů do roku 2000. Došlo i na aktuální otázky. Na zasedání se bohužel nedostavili dvě stěžejní osobnosti české a slovenské poštovní historie – Vratislav Palkoska (nevhodný termín) a Dušan Evinic (rodinné důvody). Zazněly tyto přednášky:

-          Vl. Feldmann, Poštovní denní razítka města Znojma a jihomoravského pohraničí,

-          I. Leiš, Výplatní otisky města Znojma a Jihomoravského kraje

-          K. Kuča, Strojová razítka

-          Sl. Strnad, Příležitostná razítka očima námětáře

-          P. Gebauer, Z historie vývoje strojových razítek (předneseno zástupcem v nepřítomnosti autora)

O den dříve 1. 9. 1989 se konalo rozšířené zasedání sekce dopravy poštovních zásilek KPH SČSF v hotelu Znojmo. Na programu jsme měli:

-          činnost a perspektivy sekce DPZ KPH SČSF, zrávu doplnil M. Rulec se zprávou o kolování,

-          stav a perspektivy čs. razítkologie – panelu se zúčastnili Antonín Hašek, Vladimír Feldmann a Petr Gebauer,

-          přednáška Sl. Strnada o razítko z pohledu námětáře. Zasedání doplnila diskuze.

Během těchto dvou dnů se sešli formálně i neformálně členové pracovních skupiny sekce DPZ KPH SČSF. Konala se i velká výměnná schůzka, kterou zorganizovali místní sběratelé. Výplatní otiskáři zaznamenali rekordní účast dvaceti členů skupiny, k nimž se připojili i místní sběratelé. Přivítali jsme členy sekce a její příznivce – Boušku, Blahu, Bláhu, Brabce, Feldmanna, Haška, Kuču, Kukačku, Leiše, Nováka, Rulce, Stahalíka, Strnada, J. Tekeĺa, Zíbrta, Čecháka, Vychodila, Janů, Medlína, Hallona, Kylinka a Stříteského.

 

Své příznivce pozvali i vyznavači vlakových pošt.

Tato akce formálně ukončila funkční období komise poštovní historie KPH SČSF(na začátku období komise poštovní historie a celin do roku 1988) s národní komisemi založené na dlouholetém přání československých poštovních historiků existovat na symetrickém modelu s federálními sekcemi působícími v českých zemích i na Slovensku.

Vývoj byl přerušen událostmi 17. listopadu 1989 v Praze n Národní třídě a následnou změnou společenského řádu. Došlo i na strukturu Svazu československých filatelistů, ale to je již jiná kapitola.

Komise poštovní historie již v následujícím roce nebyla obnovena, nebyly obnoveny ani její sekce a pracovní skupiny. Byl založena Českomoravská společnost pro poštovní historii. Obor výplatních otisků dostala pod svá křídla Společnost sběratelů výplatních otisků, nezávislá a dobrovolná entita, která byla založena den poté – 18. listopadu 1989 v restauraci U Pešků v Sokolské ulici v Praze. Deklarovala odpojení od struktur SČSF s tím, že její odborný program bude následovat odkaz Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů (Lešetický), Odbor frankotypů KČF(Jonáš, Kvasnička), skupina výplatních otisků při KSO (Všetečka), sekce otisků výplatních otisků (Bouška, Leiš), pracovní skupiny sběratelů výplatních otisků (Leiš, Novák, Janů) – organizovaných to struktur v historii sběratelství čs. výplatních otisků. Tyto organizované entity zaplnily 25 let organizací sběratelství, zbytek let od roku 1926 bylo hluchých s tím, že sběratelé sbírali na individuální bázi k neprospěchu svého a celého oboru. V závorkách jsou uvedeni vedoucí jednotlivých entit. kteří byli tahouni těchto aktivit.

 

Další léta nebyla činnost a sběratelství výplatních otisků s výjimkou let 1989 – 1995 – Stolní společnost sběratelů výplatních otisků a 2013 – dodnes – Klub filatelistů, sběratelů specializovaných oborů 00-15, neformální skupina okolo webů této entity) zastřešena oficiální organizovanou složkou.

 

Ukončení. Úporná a usilovná činnost mnoha osobností s úmyslem vydupat výplatní otisky“ z prachu filatelistického opovržení a zapomnění byla korunována řadou úspěchů z nichž jsem v předchozích pokračováních popsal na tomto webu anebo v knihách „Žralok a frankotyp“ (2017) anebo „Frankotypisté“ (2018). P.S. Knihy lze objednat na adrese www.kf0015.cz, každá kniha stojí Kč 690,-, při objednávce dvou knih Kč 1000,- plus poštovné.

 

NED 1 001     Ned 2 001     Ned 3 001     Ned 4 001

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS