HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - Filtrované položky podle data: sobota, 02 listopad 2019

Z PRACHU VYDUPANÉ (19)

Z PRACHU VYDUPANÉ (19)

 

Rok sedmaosmdesátý. Českoslovenští výplatní otiskáři vstoupili do další sezóny své organizované činnosti v rámci federální komise poštovní historie a byli součástí sekce dopravy poštovních zásilek, která sdružovala zejména razítkáře všeho druhu, vyznavače různých druhů vyplácení poštovních zásilek a jejich znaků a též výplatní otiskáře. V zásadě se nic nezměnilo kromě organizační struktury, ve které zaujali zodpovědná místa známí a osvědčení sběratelé, kteří v rámci poštovně historických struktur působili již několik let. Do činnosti nikdo z vedení nemluvil. Působnost se rozšířila na celou republiku a co bylo hlavní, rozpočet se nezkrátil ani o korunu. Několik významných sběratelů však tuto změnu nepřijala, někteří se uchýlili do ústraní a s novou pracovní skupinou výplatních otisků nespolupracovali. Většina členů bývalé sekce toto rozhodnutí „shora“ přijala a pustila se do další práce. Čekala nás i smutná zpráva – zesnul St. Sláma st., velký propagátor našeho oboru, který se osobně znal s A. Jonášem.

XII. Celostátní setkání sběratelů otisků výplatních strojů se konalo v Praze dne 31. října 1987. Zúčastnilo se jej dvanáct sběratelů a příznivců. K mé velké lítosti se této akce nezúčastnil M. Bouška, omluvil se i A. Hašek, nový vedoucí sekce dopravy poštovních zásilek, pod níž spadala činnost sběratelů výplatních otisků. Při tomto setkání se omladil aktiv členů, což jsem kvitoval s povděkem. Stalo se tak nenápadně, nenásilně k mé velké radosti. Kolegové Novák, Janů, Skuhravý, Stříteský byli velkým příslibem, což se později dokázalo. Uvítali jsme i sběratelské a publicistické hvězdy jako kolegu Rulce, Brabce či Feldmanna. Setkání se konalo v důstojném prostředí ÚKDŽ v Praze na Vinohradech. Organizaci zajistil perfetně Pavel Stříteský.

Jednání poprvé řídil L. Janů. Navrženo bylo nové vedení ve složení Tomáš Novák (vedoucí skupiny), na tajemníka byl nominován Luděk Janů. Oba byli jednomyslně schváleni. Těžko se mi z důvodů jiných povinnosti v rámci KPHC místo tajemníka po dvanácti letech opouštělo, ale bohužel vše nešlo zvládnout. Přítomní ocenili práci a zásluhy minulého vedení, zejména vedoucího sekce M. Boušky.

Program zůstal stejný jako v předchozích letech – T. Novák přednesl výsledky činnosti sekce, L. Janů informoval o činnosti pražské skupiny. Pražští se scházejí jednou za měsíc, evidují pražské otisky, evidují i nové otisky v čs. poštovním provozu. Pořádají občasné přednášky, výměnu materiálů a starají se o to, aby se tak důležité informace pro obor dostaly mezi sběratele. I. Leiš seznámil účastníky s přípravou katalogu čs. uživatelů 1946 – 1986, o názvosloví výplatního otisku pro Československou filatelii“, L. Janů hovořil o evidenci nových otisků, J. Kyzlink připomněl 10 let kolování v Československu a ukázal část své sbírky, D. Brabec se zmínil o evidenci v souvislosti se zaváděním PSČ a I. Leiš hovořil o exponátech výplatních otisků a o metodice tvorby exponátů.

Co nás po této schůzce čekalo?

Rozšíření aktivu o krajské gestory a krajské spolupracovníky při shromažďování nových otisků, přehled otisků v Bratislavě, jichž se dotkly změny při přečíslování pošt a při změnách PSČ , propagace otisků ve Filatelii, přepracování exponátu St. Slámy (ujal se jej J. Kyzlink), propagační výstavky, rozšíření spolupráce se slovenskými sběrateli.

Účastníci se dozvěděli řadu cenných údajů – o sovětském stroji z Permu „Promsvjaz“, který se zkouší v Praze, o existenci asymetrických domicilů v denních razítkách otisků, o rubrice Výplatní otisky v novém zpravodaji sekce dopravy poštovních zásilek, který je připraven k tisku. Část setkání bylo věnováno odborným přednáškám a po skončení oficiálního programu se konala Velká výměnná schůzka. Toto setkání patřilo k jedněm z nejúspěšnějších.

Příští celostátní setkání bylo naplánováno na podzim roku 1988, ale mimo termín Světové výstavy PRAGA 1988. Navrhli jsme Brno.

 

Celostátní setkání v roce 1988 se zcela jistě konalo, ale zápis se ke mně nedostal, takže nemohu detailně sdělit, co se řešilo a probíralo. Byly to jistě ustálené problémy v ustáleném schématu. Činnost pracovní skupiny se odvíjela na pozadí Světové výstavy poštovních známek PRAGA 1988, kde výplatní otiskáři zanechali výraznou stopu. Hlavním úspěchem bylo vydání publikace Československá filatelie“ s podrobnou terminologií, kde odminovala poštovní historie a mezi nimi i výplatní otisky. Do dneška je to referenční publikace s vynikající kvalitou na které pracovalo více jak desítka renomovaných poštovních historiků.

 

V roce 1988 došlo k velkému zpoždění tisku zpravodaje Výplatní otisky v tiskárně SČSF. Mezi sběrateli rostla nervozita. Vakuum vyplnilo založení Stolní společnosti sběratelů frankotypů mimo tsruktury SČSF s tím, že tato skupina začala vydávat zpravodaj KURÝR. KURÝR vyšel v roce 1988 čtyřikrát. Pozor neplést si jej s KURÝREM, který vyšel jako zpravodaj nově vzniklé nezávislé Stolní společnosti sběratelů výplatních otisků. I přes potíže spojeneé s tiskem vyšly avizované zpravodaje Výplatní otisky a speciální číslo Sonda 1903. Titulky Výplatních otisků a Kurýra roku 1988 doplňují tento text.

 

O to větší akcí bylo Celostátní setkání výplatních otiskářů, které se konalo v rámci rozšířeného zasedání sekce dopravy poštovních zásilek KPH SČSF dne 1. září 1989 ve Znojmě. Vše na pozvání předsedy sekce dopravy poštovních zásilek KPH SČSF A. Haška a tajemníka jejího tajemníka L. Janů.

Záštitu nad akcí jsem převzal já. O této akci ve 20. pokračování.

 

ZPRAV         Kurýr 1988 001

Číst dál...

PRAŽSKÁ SOUKROMÁ MALÁ POŠTA

PRAŽSKÁ SOUKROMÁ MALÁ POŠTA

Od neznámého autora

Právě před 10 lety byl v katalogu Světové výstavy PRAGA 78 uveden článek známého publicisty a odborníka p. Heinricha Himmela ze Št. Hradce o tzv. soukromých malých poštách ve Vídni, Praze a Št. Hradci. Autor zde shrnul to nejpodstatnější, co je o těchto zajímavých poštovních institucích dosud známo. Uvádí, že dosud známe velmi málo dopisů podaných na soukromé malé poště v Praze a přeje sběratelům hodně štěstí k nálezu dalších dokumentů.

Domnívám se tedy, že bude užitečné ohlédnutí na uplynulých 10 let, co je v tomto zajímavém oboru nového. Nezajímá to totiž pouze sběratele u nás, ale zájemci a sběratelé jsou i v zahraničí, protože spojnici tvoří osoba zakladatele malých pošt Francois G a r c i e, původem Holanďana nebo dle jiných pramenů Francouze, který pravděpodobně zkušenosti přebíral u Josefa Hardyho, zakladatele vídeňské malé pošty, které uplatnil založením malé pošty v Praze a později i ve Št. Hradci.

Pražská malá pošta fungovala od svého založení 1. 8. 1782 až do jejího zrušení r. 1820 poměrně krátce a to je ještě k upřesnění její činnosti třeba rozděliti funkční období na tři části:

I. Od uvedení do provozu 1. 8. 1782 do r. 1784, kdy tato malá pošta fungovala opravdu jako s o u k r o m á pod vedením majitele Fr. Garsie,

II. Od r. 1784 do 1819 byla činnost soukromé malé pošty dle nařízení sjednocena s činností státní pošty na Malé Straně, a tím se vlastně ztratil charakter s o u k r o m é pošty,

III.Období od r. 1819 do 1820, kdy byla tato pošta zrušena, jest plné nejasností o jejím provozu, protože 23. 2. 1819 vydává české místodržitelství v Praze nařízení o znovupronájmu pražské malé pošty na dalších 10 let. Nařízení je podepsáno hrabětem Frant. Kolovratem.

Již první pohled na toto rozdělení napovídá, že nejzajímavější charakter bude ono první kratičké období, protože právě so u k r o m ý charakter této instituce osobně spravované majitelem je to velikou zvláštností a výjimečností. Vždyť co úsilí bylo státem vynaloženo alespoň na částečnou likvidaci monopolu hraběte PAARa, kdy byla pošta zestátněna r. 1722, a co starostí přinášela v té době akce spojená s výkupem dědičných pošt, tedy od soukromých osob. Zřízení malé pošty tedy nijak nezapadá do tehdejšího vývoje. Navíc překvapuje skutečnost, že v době, kdy je jediný poštovní úřad v Praze na malé Straně, zřizuje se jako druhý v Celetné ul. č. 14, a to soukromého charakteru.

Obraťme však pozornost k dokladům, které se z provozu této malé pošty zachovaly. Není jich mnoho. Nejvíce dopisů pochází z druhého období. Malá pošta od počátku používala při podání dopisu razítka, ze kterých je nejznámější ono písmeno „P“ v kroužku. Nevím, kolik dopisů s tímto jistě vzácným razítkem dnes existuje, ale mně je jich známo pět. To sice není nijak rozhodující, ale uvádím to proto, že jsem zjistil na těchto příkladech dobu podání rok 1789 a později. Jeden z nich je v rukou zahraničního sběratele, ostatní ve sbírkách našich sběratelů. Jistě, že není vyloučen nález dalších. Veliké překvapení ovšem bylo, když rakouský sběratel oznámil nález dopisu podaného na malé poště v Praze s adresou do Klatov z roku 1789, který neměl písmeno „P“ v kroužku, ale písmeno „G“. Tím vyvstala otázka, jestli pražská malá pošta neměla i další písmenková razítka. tak, jak tomu bylo u vídeňské a později i u malé pošty ve Št. Hradci. A opravdu došlo k dalšímu nálezu dopisu, který nesl podací razítko malé pošty v Praze s písmenem „D“. Šťastným nálezcem byl tentokráte náš sběratel.

Z třetího časového období 1819 – 1820 jsem doposud o žádném nálezu dopisu pražské malé pošty neslyšel a není mi známo, jestli vůbec k reaktivaci malé pošty v tomto období došlo, když roku 1820 bylo nařízeno malou poštu v Praze zrušit.

Z hlediska vzácnosti dokumentů i provozu malé pošty je ovšem je ovšem období od r. 1782 do 1784, kdy poštu spravoval soukromý podnikatel a zároveň poštmistr Fr. G a r s i e. Zachoval se pravděpodobně jen jediný dopis s razítkem „P“, který byl podán na soukromé malé poště v Celetné ul. roku 1783. Dopis jest privátní, podaný na adresu do Levoče a je mi známa jen fotokopie uvedená v příručce ing. Edwina Müllera z roku 1960 (str. 79).

Rok po výstavě PRAGA 78 uveřejnil přítel Votoček (FILATELIE 1979/18) vzácný nález dopisu podaného na soukromé poště 24. 7. 1783, který je adresován do Kynšperka nad Ohří, avšak není opatřen žádným z písmenkových razítek, ale je na zadní straně opatřen černým otiskem p e č e t i d l a soukromé malé pošty. Taková pečetidla mívali poštmistři „V šuplíku“ pouze pro pečetění úředních dopisů ve styku s nadřízeným úřadem anebo pro odbaven peněžních dopisů. Takové pečetidlo vlastnil tedy i Fr. Garsie a použil jej v tomto případě jako razítka. Tento otisk pečeti zařadil Votoček do druhého dodatku ku své monografii mezi razítka úřední a vysoce jej hodnotí 2000 body. Dopis předložil Votočkovi náš sběratel a když jsme nad tou vzácností při mé návštěvě u ing. Votočka společně o možnosti dalších nálezů, nenapadlo nás ani ve snu, že by se mohl najít podobný dopis, ale s originálním otiskem pečetidla do v o s k u tedy p o s i t i v.

Štěstí, které ve svých úvahách o takových možnostech do budoucna přáli sběratelům jak p. Himmel, tak i Votoček, se tentokrát usmálo na mně, takže mohu nejen popsat, ale i obrazem doprovodit snad nejzávažnější nález z období provozu s o u k r o m é   malé pošty v Celetné ulici. Jedná se o peněžní dopis podaný na soukromé malé poště dne 11. 8. 1783, který svými náležitostmi jak rukopisnými tak pečetěmi nejlépe vypovídá o funkci této instituce rok po zahájení její činnosti. Odesilatelem byla Rada Nového města pražského a opatřila jej svojí pečetí s textem SIGILLVM MAIVS NOVAE URBIS PRAGENSIS METROPOLITANAE. Není bez zajímavosti, že již v následujícím roce 1784 bylo Nové město sloučeno s dalšími třemi čtvrtěmi pod jeden magistrát staroměstský. Odesilatel napsal adresu perem: Am einen Löbliche Stadt Rath in Ungarisch Skalitz a vpravo nahoře označil místo podání Von Prag a též připojil zkratku NB, vše černým inkoustem.

Při jeho podání, jelikož se jednalo o dopis peněžní, musel býti obnos 50 zlatých vložen do zásilky až na poště před zraky zaměstnance pošty, který také dopis zapečetil a to čtyřmi pečetěmi do červeného pečetního vosku a dobře čitelnými texty: „K:K:PR: KLEINE POST: OBER AMT. – VRCHNÍ POŠTOVNÍ ÚŘAD CÍSAŘSKO KRÁLOVSKÉ PRAŽSKÉ MALÉ POŠTY“. Mezi dvěma pečetěmi na zadní straně je do vosku navíc ještě otištěn prst asi pravé ruky. Úřední pečeť poštmistři obvykle nesvěřovali druhé osobě a je tedy m o ž n é, že dopis odbavil sám pan Fr. GARCIE? Zajímavá jest též zkratka „PR:“ v textu pečetě, kterou ing. Votoček překládá jako „PRAŽSKÉ“, i když stejně dobře by to snad mohla býti zkratka slov „PRIVAT“ anebo „PRIVILEGIERT“? To se ovšem již asi nedozvíme. Malá pošta pravděpodobně vybrala poplatek i za dopravu dopisu, a tak při podání byla červenou rudkou vyznačena váha „L 6“ (6 lotů) a na pečetní straně výši poplatku, který odesilatel zaplatil „23“ (krejcarů. Současně byla připojena ještě poznámka: „Gegen Recepisse NB“. Podle tehdejší praxe musel býti peněžní dopis podán jako zapsaná – rekomandovaná zásilka.

Soukromá malá pošta v Celetné mohla však dopravovati zásilky jen do okruhu tří mil, a tak tento dopis musel býti předán k další dopravě na hlavní poštovní úřad na Malé Straně, který tehdy sídlil na Vlašském náměstí v Lichtenštejnských domech.Tento poštovní úřad opatřil zásilku červeným podacím razítkem Von Prag a perem vyznačil směr dopravy, zprvu „per Wienne“, což bylo škrtnuto a poté „per Brünn“. Pod těmito údaji je uvedeno : „Mit 50 Pt. B. Z. beschwerte“. Křížový škrt perem, což značilo, že zásilka byla zcela vyplacena, můžeme přisuzovati malé poště v Celetné, která poštovní poplatek vybrala, avšak musela se děliti s poštou státní.

Myslím, že dopis sám i náležitosti objasňují mnoho souvislostí tehdejšího poštovnictví v Praze a další zajímavosti a důležité údaje o provozu a existenci soukromé malé pošty v Praze Celetná 14., nalezneme v připojeném seznamu literatury, ze které jsem čerpal, i když zcela nevyužil v této mé krátké úvaze.

Prameny:

Dr. Karel Všetečka: K vývoji pražské pošty, FILATELIE 1971/14, str. 203

Ing. Edwin Müller, Předznámková razítka Rakouska – příručka, New York 1960

Edward Effenberger: Die Österrechische Post, Wien 1916, str. 63
Heinrich Himmel-Agisburg: Grätzer Klapperpost 1796 – 1847, Gratz 1970, vlastní náklad

Heinrich Himmel-Agisburg. Pražská malá pošta, Katalog výstavy PRAGA 78, str. 255

Ing. Emil Votoček, Razítko malé pražské pošty z roku 1783, FILATELIE 1979/18

Kundmachung vom K. K. Böhmischen Landesgubernium Prag 23. März 1819

Václav Konštant, Dvě razítka pražské malé pošty, FILATELIE 1978/24, str. 754

Ing. Emil Votoček, Monografie 14. díl, str. 48 a 2. dodatek k 13. a 14. dílu Monografie

Psáno pro www.kf0015.cz a přidáno: 1. 12. 2015                                                                                

Číst dál...

VÁCLAV NEBESKÝ, nestor československé a české filatelie

NEBESKÉHO CENNÝ PŘÍNOS ČESKOSLOVENSKÉ A ČESKÉ FILATELII

V červenci 2018 uplynulo 120 let od narození Václava Nebeského (narozen 1898)

Po skončení II. světové války se Václav Nebeský s vervou sobě vlastní pustil energicky do organizování české a československé filatelie. Opět oživil klub filatelistů, který založil a jehož činnost pomáhal organizovat. Se svými přáteli začal organizovat výstavy nejvyššího řádu (první po válce byla PRAHA 1950, později aktivně pracoval při přípravách výstavy PRAGA 1968). Zaměřil se i specializované výstavy, které zájemcům ukazovaly, co jsou specializované obory (zasloužil se o první výstavu specializovaných oborů PRAHA 1966). Organizačně se zapojil do organizované filatelie na celostátní úrovni (v šedesátých letech byl zvolen na místo 2. místopředsedy nově vzniklého SČSF, předtím byl též tajemníkem). Byl prvním předsedou komise specializovaných oborů. Později pracoval aktivně ve zřízeném Svazu českých filatelistů, Byl předsedou   Městského výboru v Praze- Byl i místopředsedou SČF.

Přitom nezapomínal na „svůj“ klub, jehož činnost se utěšeně rozvíjela. Nezapomněl ani na mladé. Předával jim cenné zkušenosti. Ukázal jim, co je třeba k filatelii mít: houževnatost, trpělivost a pracovitost. Pak dozajista přijde úspěch a radost.

Jeho vlastnost „předávat znalosti a zkušenosti“ byla skutečně proslulá. Zaznamenal své vzpomínky a předal nám je ve své známé knížce Filatelistovo podzimní rozjímaní. Vtěsnal tolik faktů na 268 stran, to je skutečně obdivuhodné. Čtivou formou zachytil barvitě významné postavy české filatelie a hlavní události v naší filatelii.

Odborně pokračoval dál, stále inklinoval ke specializovaným oborům. Využil svých zkušeností z minula (byl platným členem Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů ve třicátých letech), i když mu tento způsob nevyhovoval. Své získané zkušenosti využil při vydání Katalogu příležitostných a propagačních razítek.

Pokoušel se i o vystavování, i když o tomto Nebeského snažení nemáme moc informací. Pochlubil se udělením „čestného uznání“ z výstavy roku 1940, to bylo asi vše, co z dostupné literatury víme.

Oceněn byl Václav Nebeský během svého života mnohokrát. Za své počiny v československém filatelistickém hnutí, zejména pak za práci s mládeží, angažování při rozvoji filatelie v Československu a při zakládání entit specializovaného sběratelství (byl prvním předsedou Komise specializovaných oborů krom jiného).

Co by asi řekl, kdyby mohl být při našem výročí mezi námi a připomínat si vznik klubu, který založil společně s dalšími svými přáteli Kolaříkem, Maturou, Mrňákem a jinými za podpory kolegů prof. Grusse a Basiky?

Zkusme: „ Co je sedmdesát let klubového života proti celé historii lidského rodu! A přece je to dostatek dlouhá doba, aby člověk nadmíru jasně postřehl, jak se změnil svět, lidé v něm a jejich život.

Pár roků, pár měsíců nám dneska stačí – a pochopíme obsah a smysl toho leckdy mlhavého, nejasného a příliš patetického slova: pokrok. Natož sedmdesát let!“

A dodejme parafrázi jeho vlastních slov ve vztahu k jeho osobnosti: „S obdivem a úctou smekněme

před Václavem Nebeském, který před drahnými lety, kdy jen málokdo zdobil tento svět, láskyplně, trpělivě a v skrytu kladl známku po známce do základu české filatelie.“

A na úplný konec: „Tady a tak se narodil ten, kterým dnes právem patří naše úcta a čestný titul patriarchů a průkopníků české filatelie. Panu redaktorovi s obdivem tyto řádky věnuje                                                                                        

                                                                                                                                               Ivan Leiš

 

 

 

Čestné předsednictví Václava Nebeského , nestora české a československé filatelie

                                                                                      

Svaz československých filatelistů si Václava Nebeského zvolil jako svého čestného předsedu. Od šedesátých let minulého století je i čestným předsedou Klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů 00 – 15 Praha.

 

Osobní vzpomínky

 

 

 

 

 

 

Václav Nebeský

otec-zakladatel KF 00-15

 

 

 

Klub filatelistů 00-15, sběratelů specializovaných oborů Praha registrovaný v rámci Svazu českých filatelistů (SČF) si připomene dne 13. května 2013 významné výročí tak důležité pro klub, jakož i pro celou českou, ale též československou filatelii. Zmiňovaný den bude klubu 70 let. Klub se tak zařadí k dalším českým a československým klubům, které slaví několik desítek let existence.

 

Toto výročí stojí za připomenutí. Vždyť klub vznikl v nelehkých dobách Protektorátu Čechy a Morava – v roce 1943. U jeho vzniku stály velké osobnosti české filatelie. Jednak jako jeho členové – ze všech jmenujme zejména Václava Nebeského, Josefa Kolaříka, Václava Maturu, Františka Macáka, Karla Baiera, Vladimíra Vaňka, jednak významné filatelisty, kteří u kolébky stáli – mezi jinými prof. Mudr. Josefa Grusse (předsedu Ústředí filatelistických spolků) anebo Karla Basiku (tajemníka Ústředí). Klub se stal útočištěm pro mnoho známých filatelistů díky tomu, že kromě poštovních známek, razil cestu tzv. specializovaných oborů, později poštovní historii a celinám. Jeho členové stáli u zrodu dalších organizací české filatelie, z nichž chci zmínit zejména komise specializovaných oborů, později komise poštovní historie a celin a řady sekcí této komise, či nezávislých článků poštovní historie na československé, české, regionální, místní a jiné úrovni. Klub vychoval řadu odborníků, kteří se pyšní přednáškovou činností, cennými sbírkami, exponáty, publikacemi. 70 let, to je jeden lidksý život, kolik takových životů se žilo a žije v rámci našeho klubu. O tom se zmíním dále v textu.

 

Ve vzpomínání stojí si připomenout osobnost, která se o zrod klubu a jeho pozdější fungování zasloužila nejvíc. Iniciátorem klubu, jeho spiritus movens, tahounem, který dal při zrození klubu do vínku této prospěšné organizaci směr a prospěšnou náplň byl Václav Nebeský, neúnavný organizátor svazového života, vysoký svazový funkcionář, vychovatel mladé filatelistické generace (jak se říkalo dorostenců), vynikající znalec československé známky a hlavně jejich deskových značek, strojových propagačních a příležitostných razítek, uznávaný odborník, milý a nebojácný člověk, nestor naší filatelie, pan redaktor a hlavně otec-zakladatel našeho klubu.

 

O jeho skromnosti svědčí fakt, že vždy dotáhl celou záležitost do konce, a pak předal žezlo svým kolegům. Prvním předsedou klubu či, jak on sám tuto entitu nazýval „ochranného sdružení velmi početných filatelistických přátel“, anebo oficiálně S.K. zaměstnanců města Prahy, odbor filatelie (SK ZMP) byl překvapivě jeho přítel městský radní a zaměstnanec Elektrických podniků hl. m. Prahy Josef Kolařík, a ne Václav Nebeský, pan vrchní účetní rada pražského Magistrátu. Skromnost nade vše.

 

 

 

 

 

 

 

2

 

Odnož sportovního klubu měl výbor s patnácti členy, Václav Nebeský se stal vzdělalatelem (dnes by se řeklo školitelem či organizátorem přednášek). I o tuto činnost se zasloužil. Ta provází náš klub dodnes.

 

 

U příležitosti 70 let si připomeňme osobnost Václav Nebeského či Vaška anebo pana redaktora, jak jej mnozí nazývali. On to byl, který stál u kolébky. Historie jeho života se prolíná s historií klubu. Vašek a klub jedno byli a Vaškovi vděčíme za to, že máme přístav pro naši filatelistickou činnost.

 

 

Pan redaktor se zasloužil i o to, že i přítel ing. Pavel Jech a má maličkost jsme již několik desítek let pevně svázáni s klubem. Vlastně mezi námi zpočátku byla další osobnost naší fialtelie - vždy optimistický ing. František Komers. Po dokončení vysoké školy jsme s Pavlem nastoupili do podniku zahraničního obchodu Transakta a v koších podatelny jsme objevili jeden ze specializovaných oborů – výplatní otisky. Ale nejen otisky, ale razítka, zvláštní druhy přepravy poštovních zásilek, R-nálepky a jiné lahůdky poštovní historie. Co s t?. Po čtyřech letech hromadění jsme hledali spřízněné duše, kde je najít? Pomohl Fanda Komers, který měl stolek na filatelistické burze U Nováků. Poradil nám kontaktovat dalšího „stolkaře“ - přítele Václava Nebeského. Ostych byl namístě, nicméně podařilo se a pan redaktor nás pozval na schůzku klubu do Myslíkovy ulice (tehdy to byl prostory Agitačního střediska Národní fronty). A tady se nám rozevřel svět osobností a filatelistických zajímavostí. Poznali jsme spřízněné duše a upsali se poštovní historii a našim, hlavním oborům - Pavel hlavně provizorním R-nálepkám a já zejména výplatním otiskům. A co víc, seznámili jsme se s dalšími příznivci a sběrateli našich oborů – Václavem Mahovským, Karlem Horkým, stavitelem Antonínem Vorlíčkem, dr. Miroslavem Bouškou a (tehdy ještě studentem) Pravoslavem Kukačkou, dnes hlavním tahounem našeho klubu. Psal se rok 1974 a já měl to štěstí, že jsme pana Václav Nebeského potkal a poznal osobně.

 

 

Tolik osobní exkurs popisující osobní zážitek, ale i vlastnost Vaška Nebeského – dávat lidi dohromady a klestit cestu zájemcům o specializované obory, které v roce 1960 z pověření nejvyšším československých filatelistických orgánů Václav Nebeský zakládal.

 

 

   O Vaškovi toho nebylo moc napsáno, ale přece se něco najde. Hlavní bylo, že sepsal (a jiní mu vydali) Filatelistovo podzimní rozjímání. Tato čtivá knížka zachytila mnohé, i když pan redaktor psal o jiných (o sobě minimálně). Přibližme si na ní a na několika jiných zdrojích jaký byl Václav člověk, i když několik shora uvedených řádků by možná úplně stačilo. Ale nešť, máme výročí, rozepišme se.

 

 

Sepsáno v Radonicích v lednu 2012.

 

 

Číst dál...

FRAMA - významný světový výrobce výplatních strojů

FRAMA-významný světový výrobce výplatních strojů

Frama(zkratka z německých slov FRAnkierMAschine -výplatní stroje) je mezinárodní firma sídlící ve švýcarském Lauperswilu (Emmental).

V sídle firmy jsou výrobky této firmy vyvíjeny, vyráběny, montovány a vyváženy v době sepsání tohoto článku do 50 zemí světa. Firma FRAMA je exportně orientována, podíl exportu na její činnosti je 90 – 95%. Exportní orientace se odrazila i ve větším počtu dceřiných společností v zahraničí. Najdeme jev těchto zemích: Belgie, Německo, Anglie, Indie, Holandsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko a Jižní Afrika. Do dalších asi 50 zemí se výrobky firmy FRAMA vyvážejí. Hlavně Evropa je v hledáčku této firmy. V následujících zemích má FRAMA cca pětinu trhu: Austrálie, Bulharsko, Dánsko, Holandsko, Irán, Itálie, Portugalsko, Švýcarsko (domácí trh), Španělsko, Šrí Lanka a Česká republika, zejména od konce osmdesátých let. Je nutno zmínit, že i Slovensko není nezanedbatelné.

Frama se řídí ve své činnosti tímto mottem: „Globálně myslet –lokálně jednat“. Toto heslo uplatňuje zejména při vývoji svých strategických výrobků, v přístupu k zákazníkům a při vytváření místních kontaktů.

Hlavní sortiment výrobků

FRAMA vyvíjí a vyrábí výplatní a vážní systémy, automatické otevírače dopisů, zarovnávací stroje, samoobslužné systémy, automatizované a digitální systémy pro datový management, čerpací automaty a sčítací a platební systémy. Podrobně viz “Výplatní stroje FRAMA“

Historie

FRAMA byla založena v Lauperswilu v roce 1970, kde působil již od roku 1946 předchůdce Framy a vyráběl výplatní stroje. Zakladatel a majitel firmy JOST AG, pan Rudolf JOST, byl inovátorem těchto výplatních strojů.

Prvním model výplatního stroje byl ruční stroj, který byl vybaven klikou. V roce 1951 následoval model 12. V roce 1957 to první elektronický stroj na trhu. V 60. letech pracoval ve firmě Werner Haug. Firma se v roce 1969 dostala do finančních potíží. Navíc zemřel Rudolf Jost. Firmu převzal zmíněný Werner Haug. V roce 1970 se založila firma FRAMA jako následovník dřívější firmy Rudolf Jost AG.

V roce1970 došlo k založení dceřiné firmy v Německu – vznikla FRAMA Deutschland GmbH. Ve stejném roce se začala vyrábět model „ F 70“. Začala se přestavovat firma. Již v roce 1974 se objem výroby masivně zvětšil. Další dceřiné firmy se začaly zakládat. Rok 1976 znamenal rok elektroniky. Došlo k rozšíření provozů. V roce 1980 se uvedl na trh nový model „F 100“. V roce 1984 se tento model pyšnil automatickou změnou data. V roce 1993 přišel na trh model EPS s prvním integrovaným modulem se zúčtováním sazeb. Velký úspěch firma zaznamenala v roce 1996, kdy se uvedl na světové trhy model Sensonic 2100 – 2600 s dotykovou obrazovkou. Rok 1998 přinesl model Sensonic 200 s dalšími vylepšeními. Německo udělilo firmě důležitý certifikát BSI IT-Grundschutzzertifikat (2006). Připojilo se i další osvědčení SQS-Zertifikat pro normy ISO 9001/14001 a OHSAS18001. Firma rozšiřovala své provozy. Byly i špatné roky související se světovou finanční krizí a došlo i k propouštění.

Firma národní i mezinárodní

Z textu vyplývá, že FRAMA je národní i mezinárodní firmou s mnoha dceřinými společnostmi.V současnosti má 360 zaměstnanců , z nichž 15 pracuje v Lauperswilu. Frama má i menšinový kapitál ve firmě Innovacourier S.A.S. (Frama France) a ve firmě FRANCOPOST(Itálie).Rok 2004 rok vstupu na čínský trh. Na rozdíl od jiných zemí, Čína je jediný trh, kde se montují výrobky až do své finální podoby.

Výplatní stroje FRAMA

F 12 – jeden z prvních modelů, vyráběn i v elektronické verzi

F 70 – vyráběny v letech1970 – 1980, první model FRAMy

F 100 – důležitý výrobek. Pomohl prorazit na mezinárodní trhy.

             Ve své době model vyznačující se technologií, výkonností a obslužným komfortem. Spička

             v tomto oboru. FRAMA vyrobila 150000 kusů. Jsou v provozu částečně i v současnosti.

             Vlastnosti: jednoduché na obsluhu, spolehlivé, velmi robustní a výkonné.

EPS (Electronic Postal Systém) – 1993,elektronická výbava mechanická hlavice, kovové štočky (tzv.klišé),trojválečkový barevný systém (podoba s F 100)

SENSONIC 2100 -2600 – vyvinuly se 4 modely, které v roce 1996 nahradily modely EPS. Oproti EPS levnější a výkonnější na úseku obsluhy než EPSky.

1998 – zaveden první digitální prvek v tiskárně výplatních strojů, použita technologie termálního transferu přes hlavici, vylepšen systém přenosu barvy, zlepšení tisku

MAILMAX 4400 – první výplatní systém s paprskovitým střikem inkoustu na trhu, vhodný pro střední a vyšší segment zákazníků a uživatelů výplatního stroje (výkon 10000 dopisů za hodinu)

MATRIX F2 – v roce 2005 začala sériová výroba, vyvinuty zatím tři modely F2, F4 a F6.

Česká scéna

Na český trh poprvé pronikla FRAMA koncem 70. a začátkem 80. let s jediným strojem (model F70). Použito zkušebně a krátce na poště Praha 5. Masivně FRAMA vstoupila na trh koncem 80. let a pak v dalších letech. Zaznamenány modely Frama M/E, EPS, Sensonic(digitální verze). Sběratelsky registrovány stroje bez licenčních čísel, později s licenčními předčísly 50 – 81 - 100 – 102. FRAMA má několik výrazných znaků (například výplatní číslice (viz katalogy – mezinárodní i národní).

Psáno pro www.kf0015.cz a datum článku: 1.1 . 2016          

ILE                

 

Zdroje:

1/ Firemní zprávy firmy FRAMA

2/ https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Fama?uselang=de)

3/ www.frama.com

4/ https://wikipedia.org

 

Číst dál...

FRANTIŠEK ROUBÍK

FRANTIŠEK ROUBÍK

významně přispěl k zachycení historie poštovnictví u nás

„Historická vlastivěda obrací pozornost k zemi (vlasti) k územnímu jevišti života jejího obyvatelstva (národa), snaží se metodami převážně historickými zjistit a pochopit vývoj dnešního stavu země… jak po stránce přírodní, tak z hlediska hmotné a duchovní kultury“.

 

                                                                                                                     Dr. František Roubík,

                                                                                                                    Příručka vlastivědné práce,

                                                                                                                     Praha 1947

Když jsem se seznámil se společenstvím sběratelů specializovaných oborů ve filatelii a zejména přívrženců poštovní historie včetně historie poštovnictví, začal jsem intenzivně vnímat kromě vlastních sběratelských směrů, oborů a artefaktů jména osobností těchto oborů. O mnohých velikánech , kteří položili základy sběratelství u nás jsem napsal již několik memoárových medailonků.

Při vyprávění, které zaznělo z úst starších členů našeho klubu a komise poštovní historie, padla i jména historiků, bez nichž bychom nemohli identifikovat   skvosty našich sbírek a vysvětlovat jejich vznik a vzhled. Jedním z jmen, které jsem slyšel i mimo sběratelskou entitu, například v Poštovním muzeu, bylo jméno František Roubík. A nejen slyšel, ale i viděl v publikovaných článcích či studiích na místě souhrnné literatury či zdrojů použitých při jejich tvorbě. Práce se týkaly zejména historie poštovnictví a regionální poštovní historie. Pro úplnost dodávám, že jeho jméno bylo zmiňováno i s dalšími velikány jakými byli například Václav Dragoun, Václav Záběhlický či Pavel Čtvrtník.

Historik a archivář František Roubík (31. 7. 1890, Jindřichův Hradec – 5. 5. 1974, Praha) se nadchl pro své pozdější zaměření během studií na gymnáziu v Jindřichově Hradci, kde je ovlivnil černínský archivář P. František Teplý. Za své vysokoškolské studium si zvolil historii a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (v letech 1911 – 1919, studia byla přerušena vojenskou službou a vězením – v letech 1917 – 1918 byl ve vyšetřovací vazbě garnizonního osudu v Praze a ve Vídni). Dále studoval na Státní archivní škole v Praze (1919 – 1921).

Počátky svého archivního zaměření a působení spojil se zámeckým archivem v Jindřichově Hradci a Archivem hl. m. Prahy. V roce 1920 začal pracovat v Archivu ministerstva vnitra v Praze působil zde až do roku 1939. Byl účastníkem jednání o archivní a spisové rozluce s Rakouskem ve Vídni a přispěl významně ke zpracování a zpřístupnění významných archivních fondů.

Od roku 1930 do roku 1943 vyučoval na Státní archivní škole v Praze. Roku 1934 habilitoval jako docent pro historickou vlastivědu a geografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zde přednášel především novověkou diplomatiku a paleografii (později dějiny správy) a v této činnosti pokračoval i po válce v letech 1947 – 1967.

V letech 1939 – 1948 byl referentem ministerstva školství a národní osvěty, od roku 1945 přednostou odboru pro vědu na ministerstvu školství, věd a umění. V letech 1939 – 1952 byl ředitelem Státního historického ústavu vydavatelského v Praze a v letech 1953 – 1959 vedoucím oddělení (sekce) historické geografie Historického ústavu ČSAV v Praze. V roce 1960 odešel do důchodu.

Od roku 1933 byl členem Královské české společnosti nauk, od roku 1945 Masarykovy akademie práce, od roku 1953 členem korespondentem ČSAV. V letech 1968 – 1970 vykonával funkci člena vědeckého kolegia historie.

Od poloviny 50. let byl rovněž členem Československé společnosti historické a Společnosti přátel starožitností.

Několikrát byl oceněn za svou činnost. V roce 1965 obdržel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. V roce 1970 mu byla udělena Zlatá plaketa Františka Palackého za zásluhy ve společenských vědách.  

Byl též vědeckým redaktorem Bibliografie československé historie.

 

Znalosti Františka Roubíka se staly spolehlivým celoživotním základem jeho rozsáhlé publikační činnosti historické, archivní, ediční, soupisové, bibliografické a metodické. Archivní obec dosud s velkým uznáním využívá jím formulovaná hesla ve Slovníčku terminologie (1954).

Publikační počiny Františka Roubíka jsou tím nejcennějším. Jeho hlavními profesními zájmy byly například revoluční události roku 1848, chodské dějiny, historická vlastivěda, sociální dějiny, dějiny kartografie, dějiny správy a geografie. Podrobně o nich píše Pavel Holát ve své knize František Roubík Neúnavný poutník mapou historie. Kniha vyšla v roce 2007 (497 stran) v edici Holline and History. Tento autor zpracoval i Roubíkovu bibliografii – František Roubík – Bibliografie (Holline and Bibliography, 2005) a osobnost Františka Roubíka přiblížil i v svých dalších knihách, studiích a přednáškách.

Roubíkova publikační činnost byla značně rozsáhlá. Sestavil i řadu monografických prací. Metodické uspořádání je značně složité. František Roubík měl tematicky mnohostranné a obsáhlé odborné zájmy. Uvádím alespoň několik výrazných příkladů, i ty mohou často poštovním historikům a regionálním sběratelům dosti posloužit. Historii poštovnictví tento přehled zakončuji. František Roubík psal i do revue Nové Čechy statě politického rázu pod pseudonymem A. Frank.

Stěžejní práce

Správní dějiny – Počátky policejního ředitelství v Praze (1926), Ke správnímu rozdělení Čech z roku 1850 (1938), Vývoj správního rozdělení Čech v letech 1850 – 1868 (1939).

CHODSKO – Dějiny chodů u Domažlic (1931), Zápas chodů za svobodu (1937), Boj chodského lidu (1962).

ROK 1848 + dějiny – Český rok 1848 (1931 + 1948), Petice venkovského lidu z Čech k národnímu výboru (1954).

Vlastivěda – Příručka vlastivědné práce (1941 + 1947), Přehled vývoje vlastivědného popisu Čech (1940), Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách (1959).

Hospodářská geografie – Sbírka map a plánů v archivu ministerstva vnitra (1933), Soupis map českých zemí (1952 + 1955), Školní atlas Československé socialistické republiky (1959) Atlas československých dějin (1965), Atlas Československé socialistické republiky (1966, Soupis map zaniklých osad v Čechách (1952), Plán Prahy z roku 1816 (1983)

Soupisy a bibliografie – Časopisectvo v Čechách v letech 1848 – 1862 (1930), Bibliografie časopisectva                

v Čechách z let 1863 – 1895 (1936).

Souhrnné práce – Národnostní vývoj českých zemí (1946), Přehled českých dějin (1947), Národní kronika česká I. a II. díl (1940)

 

 

 

 

 

 

 

 

Stěžejní práce o historii poštovnictví a dějinách dopravy

 

 

K vývoji poštovnictví v Čechách v 16. a 18. století. Sborník Archivu ministerstva vnitra.

sv. X, s. 165 – 305, Praha 1937

 

Silnice v Čechách a jejich vývoj.

Společnost přátel starožitností ČSR, Praha 1938

 

Z českých hospodářských dějin. Přehled vývoje českého průmyslu, obchodu, měny a dopravy.

Státní nakladatelství, Praha 1948

 

Z počátků dostavníků v Čechách.

Naše pošta. Ročník 21, č. 3 – 5, Praha 1939.

 

Boj státní pošty se soukromou dopravou v Čechách v 18. století.

Naše pošta. Ročník 22, č. 7 – 8 , Praha 1940.

 

Poštovní doprava v Čechách v letech 1527 – 1850.

Nedatovaný rukopis, Sbírka Poštovního muzea fond Drobné pozůstalosti a sbírky.

 

Od nosítek k trolejbusu: přehled vývoje veřejné dopravy v Praze (1956)

 

 

František Roubík ve všech svých pracech věnoval nastolenému tématu velkou a důslednou pozornost. Nejinak tomu bylo např. v případě dějin kartografie, map a jejich vývoje. Autoři článku „Mapový archiv Poštovního muzea v Praze Jiří Hánl a Alena Klokočníková ( Sborník Poštovního muzea 1980, str. 47 - 75 NADAS 1980) píší na toto téma František roubík napsal řadu odborných článků a publikací. Uspořádal sbírku map a plánů archivů Ministerstva vnitra. Po jeho nástupu do vedení Historického ústavu po 2. svět. válce pod jeho vedením byl katalogizován mapový fond ústavu. Stal se základem sbírek, který byl později uložen do odd. hospodářských dějin a historické geografie ČSAV. Touto významnou vědeckou činností přispěl k uchování nesmírného bohatství ve fondech různých institucí v naší republice. Nejinak tomu bylo i u jiných oborů, které zpracovával. V tom je velký přínos osobnosti Františka Roubíka, kterému jsem věnoval dnešní memoárový medailon.

 

 

 

Zdroje:

1/ https://cs.wikipedia.org

2/ http://abicko.avcr.cz (František Roubík, autorka: PhDr. Jaroslava Hoffmannová)

3/ Archivnictví a spisová služba – Výběrová biografie archivářů, heslo František Roubík Doc. Ludmila Sulitková, CSc. (Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Ústí nad Labem) – http://ff.ujep.cz/archivnictví

4/ https://biblio/hiu.cas.cz - práce/příspěvky Pavla Holáta pro konference v jIhočeském muzeu v Českých Budějovicích

5/ www.google.com

 

 

                    

Číst dál...

FRED MELVILLE

FRED MELVILLE

významný filatelista a publicista… zakladatel a president britské Společnosti poštovní historie

„Je pozoruhodné, že publikace Freda Melvilla jsou bez chyb, ke kterými se tak často setkáváme v levných příručkách o filatelii.“

Úryvek z recenze otištěné v roce 1903 v Morley´s Philatelic Journal po vydání Melvillovy knihy The A.B.C. of Stamp Collecting

Život                        

Frederick John Melville (25. 2. 1882, Edinburgh – 12. 1. 1940, Londýn) se narodil v Edinburghu do rodiny Thomase J. a Annie Melvillových. Ve dvou letech se přestěhovala rodina do Londýna poté, co se jeho otec stal korespondentem novin The Scotsman v britském Parlamentu. Fred měl tři bratry a dvě sestry.

Navštěvoval Westminster School, kde byl hlavním iniciátorem založení školního časopisu The United Westminster School Field Club Magazine. Od školních let se mu říkalo Fred.

Ve svých jedenácti letech vzal svého otce na výstavu poštovních známek, kterou organizovala Filatelistická společnost v Londýně (Philatelic Society) – nyní existující pod názvem The Royal Philatelic Socety Londýn (Arundel Street). Na výstavě potkal Edwarda Dennyho Bacona, který jej seznámil s časopisem The London Philatelist. V roce 1899 vstoupil do této společnosti, ale byl odmítnut pro svůj nízký věk. Výsedkem této události bylo, že založil The Junior Philatelic Society (nyné The National Philatelic Society)- Filatelistickou společnost pro juniory.Tato společnost se dočkala ohromného úspěchu, neboť vyšla vstříc potřebám mladé generace. V roce 1906 založil Fred Melville pobočku této společnosti v Manchesteru. Melville se stal presidentem společnosti a zůstal ve funkci až do smrti. Redigoval i časopis The Stamp Lover.

Větší aktivitě mu bránilo chabé zdraví. Nebyl ani povolán do branných sil bojujících v I. světové válce.

Melville zemřel v roce 1940, pohřeb se konal na Lambeth Cemetary v Tootingu 16. 1. 1940. Nebyl ženat. V roce 1941 posmrtně vstoupil do Síně slávy APS (American Philatelic Society). Po jeho smrti jeho rozsáhlou filatelistickou knihovnu koupila americká Kongresová knihovna . Jeho tituly jsou dnes rozděleny mezi tuto knihovnu a americké Národní poštovní muzeum (The National Postal Museum). Část nalezneme i v knihovnách Smithsonianského institutu.

Sběratel, autor publikací, redaktor

Fred Melville se věnoval od raného dětství filatelii, nejdříve poštovním známkám, později též telegrafním známkách a fiskální filatelii, neopomněl ani obory poštovní historie a to nejen Velké Británie, ale i britských kolonií. Zkušenosti se sběratelstvím se otiskly do jeho časopisů a publikací.

Melville napsal řadu odborných knih, které přesáhly úctyhodné číslo 100. Většinou se týkaly filatelie.

V roce 1897 napsal a sám vydal osmistránkovou brožůru s názvem Stamp Collecting. Cena jedna pence. Fred byl tak překvapen, že kniha šla na odbyt. Kdykoliv ji viděl, koupil ji. Dnes se jedná o velmi hledanou a vzácnou publikaci. V roce 1899 se stal redaktor filatelistické sekce v malém časopise vycházejícím pod názvem Hardman´s Miscellany. Krátce nato začal vydávat další svůj časopis Young Stamp Collector (splynul s Stamp Collectors´Fortnightly). Přispíval do deníků The Daily Telegraph, Wide World Magazine, The Straits Times of Singapore, Ilullustrated London News a John O´London´s Weekly.

Jeho druhou filatelistickou knihou byla The A.B.C. of Stamp Collecting (1903). Dočkala se později dalších vydání (např. 1922).

Některé jeho knihy byly přeloženy i do cizích jazyků (švédštiny a holandštiny. Poslední knihou byla příručka Modern Stamp Collecting (vydána 6. 5. 1940).

Melville redigoval též Postage Stamp (1909 – 1929), Stamp Collector ś Fortnightly (1921 – 1939) a British Philatelist (1932 – 1939).

Pustil se i do psaní divadelních her. Jedna z nich(The Lady Forger:an original play – 1906). Ve stejném roce se dostala na jeviště Bijou Theatre na Archer Street v Londýně (během výročního koncertu Filatelistické společnosti pro juniory).

Používal i pseudonymy (např. Miss Fitte). Byl též činný mimo filatelii v různých časopisch (např. Sunday Magazine, Cosy Corner   a dalších). Svůj talent posílil díky svému mentorovi a koučovi Siru Alfredu Harmsworthovi (později Lord Northcliffe), což byl zaklaatel populárních deníků The Daily Mirror a The Mail.

Zakladatel organizované filatelie

Fred Melville byl činný na mnoha úsecích filatelie. Od roku 1911 byl členem Společnosti fiskální filatelie. Byl členem mnoha výstavních jury. Na Filatelistickém kongresu Velké Británie v roce 1935 získal Kongresový pohár za jeho práci The Lives of Forgers (Životy padělků).

Dne 26. 9. 1936 z jeho popudu došlo v kancelářích Robson Lowe na setkání eminentních filatelistů k založení britské Společnosti poštovní historie (The Postal History Society). Jednomyslně byl zvolen jejím prvním předsedou. Cílem této společnosti byla podpora studií poštovní komunikace na místní, národní a mezinárodní úrovni, publikování časopisu a další práce spojené s poštovní historií. Inaugurační setkání této psolečnosti se konalo 24. 10. 1936. Hlavním řečníkem byl Charles Clear (ředitel oddělení Public Relations Hlavní londýnské pošty) – přednesl přednášku na téma „ John Loudon McAdam a poštovní úřad“. Koncem prvního roku existence tato společnost měla 61 členů. Společnost existuje do dnešních dnů se 315 členy (75 ze zahraničí). Vydává časopis 4x do roka (Postal History) a stále se věnuje historii písemné poštovní komunikace.

Melville byl i organizátorem výstav. V roce 1908 organizoval the Imperial Stamp Exhibition, v roce 1915 the War Stamps Exhibition a v roce 1934 APEX (první mezinárodní výstavu letecké pošty).

Redigoval i výstavní katalogy (1912, 1923)

Neúnavná síla Freda Melvilla pomohla zřetelně propagovat filatelii mezi mladými a širokou veřejností.

I když byl zejména autor a žurnalista, pustil se i do aukcí a prodejů poštovních známek a artefaktů poštovní historie. V časopisech můžeme najít jeho nabídky.

Pohled na jeho dílo

V prvé řadě psal o známkových zemích a jejich poštovních známkách, zejména v letech 1909 – 1911.Známé jsou jeho práce o britských koloniích a protektorátech (Britská centrální Afrika,   Kajmanské ostrovy aj., ale i nezávislých územích Holandsko, Jamaica, Portugalsko, USA a pochopitelně o Velké Británii. Celkem 17 hlavních publikací.

Dalším okruhem byly filatelistické publikace všeobecného charakteru, kterým se věnoval zejména ve 20. a 30. letech. Obsahovaly poštovní historii (razítka, zajatecké známky), poštovní celiny, aerofilatelii, známkovým zemím (Andora, Antigua, Azerbajdžán, Brunej atd.), všeobecná problematika a pohledy na filatelistickou literaturu, návody na sbírání filatelistické předměty důležité ke sbírání, alba a jejich historie, celkem 29 hlavních titulů.

Poslední skupinou byla další publikace k různým tématům sem se dopočítal čísla 60. Jsou mezi nimi katalogy, příručky, specializované příručky, studijní známkové knihy, knihy o tisku známek, studie o cenných známkách, návod na sběratelství známek, aj.

Základní bibliografii lze najít na https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_publications_by_Fred_Melville.

Dokladem kvality jeho děl je to, že jsou do dnešních dnů hledanými položkami mezi filatelistickou veřejností.

Fred Melville byl pozoruhodnou osobností, která spojovala bravurním způsobem sběratelství, žurnalistiku, organizátorský talent a pochopení propagovat filatelii mezi laickou veřejností a zejména mládeží. Cit měl nejen pro poštovní známky, ale i další obory filatelie. V historii filatelie zanechal zřetelnou stopu. Položil i základní kámen sběratelství specializovaných oborů a poštovní historie v Evropě a na světě. Jím založená Společnost poštovní historie v Londýně v příštím roce oslaví již 80 let své existence bez přerušení.

Zdroje: 1/ www.google.com

             2/ http://en.wikipedia.org

             3/ http://www.postalhistory.org.uk

             4/ Dokumenty APS

Psáno pro www.kf0015.cz a přidáno: 23. 10. 2015    

ILE                                                                

Číst dál...

FILATELISTICKÁ LITERATURA

FILATELISTICKÁ LITERATURA

Filatelistická literatura je jedním z důležitých zdrojů informací, faktů a souvislostí, které vedle archivních dokumentů patří mezi prameny, z nichž čerpá sběratel, badatel či vystavovatel při své činnosti. Lze ji definovat, jako písemný či elektronický materiál vztahující se k filatelii, primárně obsahující informace o poštovních známkách a poštovní historii.

Proč je filatelistická literatura tak důležitá? Jejím hlavním cílem je rozšiřování vědomostí a znalostí o filatelistických oborech a šíření informací mezi sběratele. dejme tomu, že se dostaneme k celistvosti ze vzdálené cizí země. Okamžitě vyvstane řada otázek. Jak se dostal dopis od odesilatele adresátovi? Jaký byl důvod zaslání dopisu? Jakými cestami se do rukou adresáta dostal? Byla to lodní pošta či letecká zásilka? Odkud přišla zásilka? Z nezávislé země? Nebo to byla kolonie? Jak to bylo s tarify? Kdo zaplatil poštovné? Jaká byla cesta zásilky? Co se dělo na hranicích států? Proč je na zásilce řada razítek, poznámek? Prošla zásilka cenzurou v době válečného konfliktu? Filatelistický a poštovně historický výzkum pomáhá odpovědět na tyto a další otázky. Výsledek je poté publikován v knihách a časopisech. A to v okamžiku, kdy sběratel usoudí, že má tolik informací a údajů, aby s nimi seznámil své spolukolegy.

Filatelistická literatura se tak dostane do rukou sběratelů, obchodníků, filatelistických společností a klubů a všeobecných a specializovaných knihoven. I slovutné knihovny světa jsou otevřené této literatuře. Jako příklad může sloužit Britská knihovna, která ve svých fondech má 30 – 35000 filatelistických děl (stav v roce 2014). To je už úctyhodné číslo. Přidejme jen další národní knihovny a vyjde nám astronomické číslo.

Hlavní typy filatelistické literatury

Filatelistická literatura se všeobecně dělí na tyto kategorie:

1/ Katalogy známek, celin a oborů poštovní historie

     Katalogy jednotlivých zemí a regionů … Světové katalogy … Katalogy zeměpisných oblastí (např. Katalog Afriky) … Katalogy časových období (např. Katalog období vlády krále Jiřího V.) … specializované katalogy (Katalog razítek, výplatních otisků, R-nálepek, perfinů, poštoven apod.)

2/ Periodika a občasníky

     Časopisy … Zpravodaje specializovaných společností, pracovních skupin, komisí a sekcí … Občasníky filatelistických subjektů

3/ Aukční katalogy

4/ Knihy, příručky, specializované studie, monografie

5/ Sborníky a ročenky

6/ Bibliografické přehledy filatelistické a poštovně historické literatury

 

 

7/ Podpůrný materiál

     Nefilatelistický materiál prospěšný sběratelům poštovních známek a poštovní historie : Všeobecné a specializované poštovní řády, předpisy a sazebníky … Všeobecné encyklopedie a knihy o historii …Atlasy a mapy … Přepočítací sazby světových měn … Dobové časopisy a noviny … Tiskoviny o dopravních prostředcích (automobilech, vlacích atd.)

Rád se zastavím i u některých typů filatelistické literatury

Katalogy známek

     Jedná se o základní druh literatury, naprosto nezbytný pro jakéhokoliv sběratele. Cenné jsou zejména v tom, že jsou více méně vyčerpávající a hlavně jsou v nich obsaženy tržní hodnoty filatelistického materiálu. Pokud hodnoty nejsou u uvedených položek, tyto katalogy obsahují alespoň speciální kapitolu obsahující návody, jak posuzovat a hodnotit filatelistický materiál.

První známkový katalog byl vytištěn ve Francii. Jeho autorem byl Oscar Berger-Levrault. Katalog vyšel 17. 9. 1861. První ilustrovaný katalog vyšel v prosinci 1861 a autorem byl Alfred Potiquet.

První katalog ve Velké Británii se objevil v roce 1862 a autoři byli hned tři Frederick Booty, Mount Brown a dr. John Edward Gray. V USA byl prvním katalogem známek The Stamp Collector´s Manual, jehož autorem byl A. C. Kline (pseudonym pro Johna William Klina). Psal se rok 1862.

V průběhu let vývoj v oblasti katalogu známek dospěl až k několika obřím projektů, které zastřešují Michel, Zumstein či Stanley Gibbons a další.

Katalogy poštovní historie a jednotlivých oborů, jakož i specializovaných oborů mají též svou historii, zde však v porovnání s katalogy známek však neexistuje tak přesná evidence. Mnohdy existují jen hypotézy či domněnky. Věřím , že postupem času budeme mít přehled i u jednotlivých oborů.

Specializované studie

Jsou nesmírně důležité. Obvykle jdou do velké hloubky a vyčerpávajícím způsobem se daného tématu (zejména v poštovní historii) dotýkají. Autoři – specialisté píší tyto práce (a vrcholnou formu studií – monografie), kde se objevuje několik důležitých úseků – kapitol: např. se často týká jedné známky a popisuje – historii návrhu, osobnosti, které stály u vzniku známky, proces tisku, tiskařská technika, informace o prodeji, způsoby použití známky v poštovním procesu a doplňky celistvostmi. Tyto publikace vycházejí obvykle v nízkých nákladech (zájemců v době tisku není tolik), o to více se později shánějí. Příkladů máme z našeho filatelistického života velmi mnoho.

Filatelistické časopisy

Dodatkem ke knihám, časopisy tvoří masivní zdroj informací. Prvním známkovým časopisem byl Monthly Intelligencer z Birminghamu v Anglii. Periodika, občasníky a zpravodaje jsou dalším důležitým médiem. Vydávají je kluby, společnosti, pracovní skupiny a další entity.

Některé populární filatelistické časopisy:

-          The American Philatelist

-          - Canadian Stamp News

-          Deutsche Briefmarken Zeitung

-          Gibbons Stamp Monthly

Je řada dalších kvalitních časopisů jak v papírové formě, tak i v elektronické. Některé časopisy své výtisky zpoplatňují – jako např. The London Philatelist.

Filatelistická bibliografie

Vysoce důležitá filatelistická literatura, na jednom místě soustřeďuje cenné informace –souhrn literatury k daném tématu. Většinu zdrojů a pramenů k dané tématice. Jeden z časopisů vyniká – Philatelic Literature Review (publikuje čtvrtletně the American Philatelic Research Library).

Dodávám ,že se vyplatí mít při ruce seznam filatelistických časopisů, jakož i list filatelistických knihoven a mít možnost tyto seznamy využít.

Jako všeobecné pomůcky doporučuji práce Briana Birche (Bibliography of General Literature in the Philatelic Library of Brian J. Birch, vydáno 2011), Jamese Neguse (Philatelic Litearture. Compilation Techniques and Reference Sources, 1991) a Paula S.. Ulricha (Wie finde ich philatelische Informationen?, 1978). Věřím, že vášnivý filatelista překoná i handikep neznalosti cizích jazyků při studiu těchto pomůcek. Některé práce byly přeloženy do češtiny (např. práce Jamese Mackaye a dalších).

Řada filatelistických titulů je nezbytná pro sběratelské a badatelské účely tak jako archivní fondy a archiválie.

Jako ilustrace k tomuto textu přikládám namátkou vybrané titulky časopisů a publikací z mé knihovny.

Psáno pro www.kf0015.cz a přidáno 7. 7. 2015                                                 

ILE

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS