HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - pondělí, 18 listopad 2019

Roberto Di Casola, legenda sběratelství výplatních otisků a velký přítel Československa

ROBERTO DI CASOLA

Vyznání přítele otisku z území Československa

ÚVODEM

Den po 17. listopadu 1989 skupina vyznavačů sběratelství československého výplatního otisku založila Stolní společnost sběratelů výplatních otisků. Jedním z hlavních cílů bylo navázat úzký kontakt se sběrateli výplatních otisků ve světě. Zejména pak s těmi, které uchvátily otisky z území Československa. S některými jsem ve spojení do dneška i po zániku Stolní společnosti. Jedním z nich je i švýcarský sběratel Roberto di Casola, jehož jednou z filatelistických specializací je i československý výplatní otisk. Naše filatelistické přátelství vyústilo ve zpracování rozsáhlé monografické práce, která se zaměřila na výplatní otisk používaný na území Československa v letech 1926 až 1992. Úkol velmi obtížný, nicméně s výsledky, které jsme částečně zveřejnili na stránkách www.kf0015.cz. Jak to bývá,

Roberto s námi, českými sběrateli byl vždy v úzkém kontaktu. Vyzval mne ke spolupráci na generálním katalogu Výplatní otisky Československo. Vlastně vyzval několik českýcvh sběratelů, jen já jsem Roberrta podpořil a dopadlo to výborně. Máme ucelený katalog s barevnýmiu otisky od roku 1926 do roku 1992, do okamžiku, kdy skončilo Československo.  Stíálo nás to hodně času a vtělili jsme do Katalogu hodně práce. Zvolili jsme americký přístup bez zbytečných textů. Navíc jsme umožnili využívat výsledků naší práce zdarma a bez zakódovaného přístupu. Hosting poskytl KF 00-15. kde jsou všechny díly zavěšeny. Robertovi patří dík. Po zásluze byl oceněn Slovenskou filatelistickou akadémií za tuto práci a vztahem k oběma republikám. Kdy dostane ocenění od českých organizací? 

Hlavním jsou vždy otisky a jejich katalogizace, o autorech toho víme žalostně málo. Abych odčinil aspoň částečně tento dluh, položil jsem Robertovi několik otázek. Čtenářům předkládám jeho odpovědi v souhrnné zpovědi.

 

ZNÁMKY SBÍRÁM OD DESETI LET

Když mi bylo deset let, začal jsem sbírat známky. Sbíral jsem Itálii a Švýcarsko. Pak jsem dostal krásnou sbírku maďarských známek, protože má maminka byla Maďarka z Budapešti. Později jsem přešel k italským a švýcarským strojovým razítkám. Podařilo se mi vysbírat velkou většinu těchto razítek. Mám je na ústřižcích (4x9 cm). Obálky zabírají hodně místa.

UCHVÁTILY MNE ČERVENÉ SLOGANY OTISKů

Dále mne uchvátily červené štočky výplatních otisků (slogany). Jsou velmi krásné a začal jsem je studovat. V tu dobu se ustavila Asociace sběratelů otisků (AICAM) a dostával jsem novinky ke katalogu švýcarských výplatních otisků autora Heinera Dürsta. Okamžitě jsem jej kontaktoval. V průběhu let jsme se stali přáteli až tak hodně, že mi prodal mnoho otisků z jeho sbírky včetně těch ze světa. Mnoho z nich byly velmi zajímavé. Dnes má sbírka obsahuje více jak 6000 kusů. Též jsem začal spolupracovat s Rickem Stambaughem nad on-line doplňky k jeho Mezinárodnímu katalogu výplatních otisků.

ROK 1995 – STAL JSEM SE VÁŠNIVÝM SBĚRATELEM ČSL. OTISKů

V roce 1995 jsem obdržel kontakt na Luďka Janů a ten mi nabídl velké množství výplatních otisků ze světa a zejména mnoho kusů československých otisků. Cena byla velmi vysoká, ale já jsem ji akceptoval. Luděk ke mně zajel dvakrát a přivezl mi tyto kusy. Jsem vášnivým sběratelem klasického Československa, protože otisky vynikají krásným grafickým zpracováním.

HEINER DÜRST BYL MÝM OPRAVDOVÝM PŘÍTELEM

Mým prvním dílem bylo doplnění Dürstova katalogu včetně zahrnutí nových otisků s matrixy.Tuto práci jsem vykonal pod přímým vedením H. Dürsta. Ćasto jsem jej navštěvoval v Rüschlikonu, kde žil. H. Dürst byl velkým znalcem výplatních otisků celého světa and na všechny mé otázky měl odpovědi.

Byl to opravdový přítel, vždy nápomocný a velmi zdvořilý.

ZNÁMKOVÉ MANUÁLY – MÁ VELKÁ LÁSKA

Dodatkem, co jsem o mé filatelistické specializaci chci dodat, že mou láskou jsou manuály švýcarských známek. Mám prakticky všechny, které vyšly.

Dalšími specializacemi jsou skauting ve Švýcarsku a v Itálii a na celém světě. Pak sbírám výplatní otisky ze světa PIVA, cigaret, turistiky a mnoho dalších. Vždy jsme v Itálii, kde jsou nesoutěžní výstavy. Nezúčastňuji se soutěžních výstav, kde je jury. Můj pokoj (kde též pracuji) je plný krabic a alb.

KRÁTCE O MNĚ

Narodil jsem se v Římě dne 22. března 1942 (včetně bomb a dalších věcí) a ve věku 10 let jsme se přestěhovali do Švýcarska, neboť můj tatínek nemohl v Itálii najít práci. Od roku 1952 jsem žil v Luganu, kde jsem vystudoval s titulem inženýr (specializace: výpočty zpěvněného betonu). V současné době mám stále hodně práce. I když jsem již v penzi, práce jsem se nevzdal.

Dalšími mými vášněmi je skauting (včetně filatelistické skautingu) a pobyty v přírodě s karavanem.

MÁ BUDOUCNOST

Myslím, že v budoucnosti mám dost práce s doplňky katalogů výplatních otisků, které mi nahlašují sběratelé.

Lugano, duben 2015

Číst dál...

Výplatní otisky na zabraných územích

VÝPLATNÍ OTISKY NA ZABRANÝCH ÚZEMÍCH

Výplatní otisky na zabraných územích dokumentují mnohé. Ve svém předchozím příspěvku na těchto stránkách („Výplatní otisk na zabraném území“) jsem se zaměřil na vývoj výplatních otisků na zabraném území po Mnichovské dohodě a některé změny. Týkaly se především celkového vzhledu a jeho některých částí (denní, výplatní razítko a označení uživatele).

Změn bylo však více. Jsou víceméně známy, nicméně stojí za připomínky v kontextu sledování otisků této doby.

Předně se změnilo denní razítko – z československého vzoru (motýlek či větrná růžice) nastala změna na říšský obdélník s německou orlicí a názvem Německá říšská pošta v němčině. Známý fakt doplňuji obrázkem originálního věstníku z podzimu roku 1938 a třemi novými vzory výplatního otisku, které byly jedny z prvních tohoto vzoru. Kolega Berhnard Brunner poskytl otisk ze sbírky s datem 16. 12. 1938 (Lovosice), katalog přátel Dürsta a Eicha uvedl otisk z Podmokel s datem 22. 12. 1938, já mám ve sbírce datum 28. 12. 1938 otisku uživatele Schubert. Vyskytly se otisky s dřívějším datem?. Zajímavé je, že u všech tří je vysekané denní razítko, nové do té doby použití nebylo zhotoveno.

Další zajímavostí je skutečnost, že na zabraná území pronikly výplatní stroje další soustavy (odlišné od do tehdy monopolní soustavy Francotyp). Monopol narušila soustava Postalia. Tento fakt je z literatury již známý, nicméně stojí za připomenutí. Doposud se traduje, že k porušení monopolu došlo až zavedením soustavy Universal Postal Frankers MV na poštovní přepážky ve 40. letech po válce . Zatím jsou známy ze sledované doby čtyři otisky (v katalogu Di Casola/Leiš označeny jako Postalia D2). Čtvrtý zobrazený otisk je uveden ve zmíněném katalogu Dürstově a Eiuchově. Otisky nesou datum v rozmezí 9. 6. 1944 – 12. 2. 1945.

Třetí zajímavostí jsou výplatní otisky, které ve svém denním razítku mají vůbec první poštovní směrovací číslo (německy Postleitzahlen) použité na našem území v artefaktu z poštovního provozu. Na tomto místě doplňuji, že byly i další artefakty, které poštovní směrovací číslo v sobě mají (např. R-nálepky, gumová razítka, obálky apod.). Tuto informaci doplňuji těmito ilustracemi:

Ilustrace list 3 – Věstník Říšského ministerstva pošt č. 56/ročník 1944 ze 6. 6. 1944. Věstník doplňuji mapou tehdejšího německého území s detailním označením jeho částí, ke kterým byly přiřazeny poštovní směrovací čísla.

Ilustrace list 4 – Výrobní list ke štočku  výplatního stroje Francotyp (Sudentenländische Treibstoffwerke Aktiengesellschaft, kde je zobrazeno denní razítko s datem 25. 4. 1944 a atypickým vyrytím poštovního směrovacího čísla 11a, které bylo poštovní správou přiřazeno západním sudetských zemím (Sudetenland West) se sídlem v Liberci (Reichenberg) . Jako kontrast uvedeno denní razítko dalšího stroje – číslo je uvedeno v mezikruží před názvem pošty.

Ilustrace list 5 – Další příklady poštovního směrovacího čísla 11a v denním razítku (druhá polovina roku 1944, pravděpodobně i pozdější doba)

Ilustrace list 6 – Další příklady poštovního směrovacího čísla 11a v denním razítku různého vzhledu. Za povšimnutí stojí jednokruhová denní razítka a umístění čísla před názvem pošty.

Ilustrace list 7 – Další poštovní směrovací číslo – 9b – bylo použito na severní Moravě. Označení 9b krylo území východních Sudet (Sudetenland Ost). Otisky se vyskytovaly od 15. 4. 1944 dále.

Další zajímavostí a neobvyklostí je, že na zabraná území se dostaly výplatní stroje německé provenience, některé po válce zůstaly a dostaly se do vnitrozemí, některé byly staženy z poštovního provozu osvobozeného Československa po roce 1945.

Jejich prostřednictvím se k nám dostaly stroje s výplatními číslicemi různých tvarů – gotické hranaté, novogotické a malé oválné (Postalia). Objevily se u nás i dvoukruhová denní razítka s můstky různých velikostí (ty pak u nás zdomácněly až do dnešních dnů až na výjimky dvoukruhových bez můstků).

Označení oprávněného uživatele doznalo dalších změn – poněmčení či zasazení úplně nových uživatelů. Po roce 1945 byly štočky upraveny do české podoby. Některé zmizely úplně se zánikem subjektů, které výplatní stroje vlastnily. „Cesty strojů“ je oblast, kterou se nám již nepodaří zmapovat pro velký počet strojů a nepřesné či neexistující záznamy (zejména čísla strojů a další identifikační znaky, které se objevovaly na kartách, které stroje provázely). A to je škoda. U těch případů, kde se nám to podařilo, jsme překvapeni zjištěnými skutečnostmi.

V obrázkových přílohách jsou uvedeny otisky v černé barvě. Podotýkám, že původní barva je černá.

Uvedená čísla u otisků jsou katalogová čísla z Katalogu Di Casola/Leiš).

Děkuji přátelům Robertovi Di Casolovi a Berhardu Brunnerovi za cenné infomace a poskytnutí obrázků ze sbírek. V novém vydání Katalogu z území Sudet se všechna tato nová zjištění objeví.

Psáno pro www.kf0015.cz a přidáno: 10. 5. 2015

ILE

Číst dál...

ZAČÁTKY EKONOMA na Vysoké škole ekonomické v Praze

EKONOM, časopis studentů VŠE v Praze – začátek či obnova?

(vzpomínky emeritního redaktora z let 1964 – 1967)

V roce 1964 jsem úspěšně absolvoval přijímačky na Vysokou školu ekonomickou v Praze, fakultu obchodní, směr zahraniční obchod. Od října tohoto roku jsem se sešel s několika spolužáky, kteří měli stejné štěstí a prošli sítem zkoušek před komisí, které zahrnovaly dílčí prověření zejména znalostí západního jazyka (v mém případě angličtina), matematika, všeobecný společenský a politický přehled. Pohovor to byl příjemný, i když jsem šel na řadu jako poslední toho dne po několikahodinovém a nekonečném čekání.

Jako absolvent Střední všeobecně vzdělávací školy (SVVŠ ve Štěpánské v Praze, nyní Akademické gymnázium ve Štěpánské) jsem nejvíce tíhnul k „reslovákům“, kterých se na studium dostalo poměrně hodně díky vynikající výuce jazyků na této škole. Tehdy to byla škola, která měla svou pověst a každý se chtěl stát jejím studentem. Při dlouhých diskusích někdo z nás zmínil téma studentského časopisu, který bychom mohli vydávat na VŠE. Někdo z nás zmínil, že údajně časopis pod názvem EKONOM již koncem 50. let a začátkem 60. let vycházel. Kopie časopisu se nezachovaly. Je faktem, že v těchto letech řada vysokých škol své studentské časopisy vydávala. Impuls, Elixír, Lef a mnoho dalších mezi námi kolovaly a ti šťastní se na ně odvolávali a citovali je …

Logika velí, když tu byla tradice, proč na ni nenavázat. Je pravdou, že když jsem byl v plné redaktorské práci v přidělených několika centimetrech místnosti 315 ve 3. patře tehdy jediné, nyní staré budovy, navštívil nás absolvent VŠE, pohovořil s námi a sdělil nám informaci, že časopis EKONOM ve zmíněných letech vycházel a že měl i dobrou úroveň. Do dneška však nikdo některá čísla nepředložil, nenašli jsme je ani v archivech veřejných či soukromých. Na tohoto věrozvěsta a nositele této informace již poté nikdo z nás nenarazil.

To nás neodradilo od našeho záměru začít časopis vydávat. Tehdy jsme se netrápili, zda to bude úplný začátek či obnova již kdysi vzniklého a zaniklého. Nyní z historického hlediska by toto určení bylo víc než potřebné.

Vytvořila se skupinka studentů, hlavně posluchačů třetí – obchodní – fakulty, směru zahraniční obchod ve složení: Ivan Petrův, Libor Zeman, Jaroslav Celerýn, Věra Pořízková (reslováci) a Ivan Leiš, Igor Cetl, Václav Baloun (štěpánští). Skupina to byla počtem malá, ale invencí a ambicemi velmi nadějná. Stalo se.

Po přípravách koncem roku 1964 (získat část místnost 315, kde sídlil tehdy Hlavní výbor Československého svazu mládeže na VŠE, tři fakultní výbory téhož, začínající AIESEC, DEFIC, ARS, pořadatelé studentských akcí jako byly Majáles, plesy, Beánie a dalších existujících a vznikajících studentských radovánek, určit si tvář a obsah časopisu, osvojit si technické dovednosti, dohodnout si s vedením VŠE způsob a rozsah tisku a jiné a jiné nutnosti). Po letech si vzpomínám, že vedení VŠE, ale i studentské iniciativy tuto naši aktivitu přivítalo a velmi podporovalo. Byla nám poskytnuta tiskárna VŠE s tehdejšími technickými možnostmi, které se v té době přísně hlídaly. Zejména oddělením zvláštních úkolů (pro ty, kteří již zapomněli či jsou neznalí tohoto útvaru na VŠE té doby, připomínám, že tato kancelář byla umístěna úplně nahoře v 5.( ?) patře). Štěstí bylo, že toto oddělení naše aktivity možná sledovalo, ale do tvorby časopisu nám nemluvilo.

Tehdejší technické možnosti byly za období první redakce ve složení viz shora, kde byl šéfredaktorem, pardon koordinátorem Ivan Petrův (1964 – 1966) a druhé upravené redakce pod mým již šéfredaktorským vedením (druhý půlrok 1966) byly dvě. Na začátku jsme tisky technikou zvaný cyklostyl, v dalším období pomocí kovolistů. První technika neumožňovala ilustrace (jen jsem vylepšoval cyklostylové blány různými „malůvkami“ pomocí krejčovského ozubeného kolečka), druhá již ano, bohužel značně nedokonalé, kde postavy vypadaly jako duchové z podsvětí zahalení mlhou. Vysvětlujte to váženým hodnostářům, nicméně i ti pochopili vymoženost doby a nekritizovali nás za to. Kvalitu tisku nekritizovali ani čtenáři – ctění vrstevníci a studenti. Obsah chválili, i když se vyskytly jiné odborné názory. Po letech jsem jim za to vděčen a děkuji jim za náš všechny redaktory.

O čem jsme chtěli psát a psali. Rozhodli jsme přinášet zprávy z různých dalších studentských časopisů, psát o studentských radostech a problémech, zejména vůči škole, přinášet rozhovory s akademickými hodnostáři, proložit moudrosti humorem, ale přinášet i předklady z tehdy nedostupných zdrojů, které byly povoleny jen těm z nomenklatury a prověřeným. Tyto překlady se týkaly nejen politiky, ale i ekonomiky. Na tomto místě musím říci, že jsme psali, o čem jsme chtěli. Pochopitelně jsme měli určitý pud při rozhodování, co tisknout a co ne. K autocenzuře jsme se nepřiklonili. Nicméně jsme byli podvědomě opatrní. Nechtěli jsme, aby časopis zanikl, po několika měsících, kdy vznikl. Před očima jsme měli osud kolegy redaktory Müllera, který byl ze své alma mater vyloučen a dokonce mu hrozilo trestně právní řízení za nějaký ostrý článek či názor v jeho domovském časopise. Doba však pokročila, a my, ač jsme si dovolili různé pichlavé články (Mao Ce Tung a současná Čína, nové metody řízení od Vance Packarda, Štruncovo srovnání životní úrovně Rakouska a Československa atd.) či legrácky proti SSSR (Nepilův slovník, Miltnerova pohádka aj.), jsme nezavdali zásahům proti Ekonomu, odborné námitky jsme ustáli. Později při normalizačních řízení a prověrkách některých z nás na to přišla řeč, ale to už vydávání Ekonoma neovlivnilo.

Ekonom se prodal v den vydání během několika hodin, i když stál tehdy Kč 5,-. Omezujícím faktorem byl náklad, Naše redakce tiskly stanovený počet 250 ks. Časopis se rozutíkal mezi čtenáře tak, že redaktoři nestačili archivovat ani jeden výtisk, natož, aby si vzali tento zpravodaj pro sebe.

Naše první redakce pracovala ve složení Petrův. Leiš, Pořízková, Cetl, Celerýn, Zeman, Baloun, Prudký od ruhé poloviny roku 1964 do poloviny roku 1966, kdy někteří z nás přešli pracovat do tehdy vznikajícího AIESECU, a to včetně našeho koordinátora Ivana Petrůva. V tomto složení jsme vydali tři čísla (1, 2, 3, dvojčíslo 4 - 5 a možná i zvláštní číslo s ekonomickou studií, ale to si nejsem úplně jistý) Druhá redakce ve složení pracující v druhé polovině roku 1966 vydala zvláštní inaugurační číslo k inauguraci nového rektora profesora Vladimíra Kadlece, DrSc . Toto číslo jsem vytvořil s Liborem Zemanem a s fotografem Eduardem Majorem. Snášení a prodej realizovala již nová redakce v čele s Jeňýkem Kovářem. I když jsem od ledna 1967 přešel pracovat do vzniklého Místního výboru AIESEC, přesto jsem v nové redakci zůstal a pracoval s další generací redaktorů EKONOMa, který pod různým vedením vydržel až do zhruba poloviny roku 1969, kdy jeho vydávání normalizační představitelé definitivně ukončili.

Na zmíněných číslech Ekonoma jsme pracovali nejraději v podvečer či v noci. Museli nás vyhazovat z třistapatnácky a posiloval nás vzdálený neon nad Hlavním nádražím, který nám vzkazoval: „…AHA, HLAVNÍ ..DRAŽÍ“.

Začátky to byly těžké, ale mladý student vydrží a hlavně dokáže mnohé. Navíc každá získaná zkušenost je k nezaplacení. Později jsem ji využil jako redaktor několika specializovaných časopisů z oboru poštovní historie. Nenaučili jsme se jen tvořit časopis, ale i poznat i vztahy a osvojit si“ umění jednat a umění nemožného“ se svými vrstevníky, ale i ctěnými akademickými hodnostáři. Řešení a vyřešení problémů – úspěšné i neúspěšné člověka posílí. A to se stalo a bylo to potřeba hlavně pro další léta, která přišla poté a nebyla jednoduchá. Škoda jen, že v době tvorby či konání zapomínáme na uchování a archivaci. To je potom zlé, paměť buď zapne či vypne, ke škodě podobných vzpomínek.

Ing. Ivan Leiš

 

Napsáno pro ilist, nezávislý časopis studentů Vysoké školy ekonomické v Praze v roce 2019

Číst dál...

AIESEC na Vysoké škole ekonomické v Praze v roce 1968

AIESEC na Vysoké škole ekonomické v Praze

v roce 1968

 

Ivan Leiš

 

Na kongresu v Tel Avivu se stalo Československo perspektivním členem AIESEC.

Březen 1966

 

AIESEC ( Association Internationale des Étudiants en Sciences Économique et Commerciales),nevládní nezisková organizace sdružující studenty ekonomicky zaměřených škol),její poslání, úkoly, funkce, vnitřní organizace, financování a řada konkrétních údajů byly popsány podrobně v publikaci autorů Andreje Tótha a Aleše Skřivana ml. „Vysoká škola ekonomická v Praze a rok 1968“, která vyšla v roce 2018. 1/ Vysoká škola ekonomická v Praze byla sídlem této organizace pro Československo a zároveň sídlem Místního výbor AIESEC mající v kompetenci činnost na VŠE v Praze.

 

Československý národní výbor AIESEC 1966 - 1968

Vzhledem k tomu, že Praha a Vysoká škola ekonomická v Praze byla sídelním místem ro AIESEC Ćeskoslovensko je třeba popsat strukturu a personální složení. Studenti vŠE Praha byli pevně svázáni s touto organizací na celostátní úrovni a měli jednoznačné rozhodovací právo v jejím rámci.

Dnem 31. 12. 1966 (zkrácené období od března -měsíc vstupu do AIESECu - do prosince) skončilo 1. funkční období Československého národního výboru (ČSNV) vedení ve složení:

Miloš Motoška generální sekretář ČSNV AIESEC a předseda Místního výboru (MV) AIESEC Praha

Jozef Šesták zástupce generálního sekretáře a předseda Místního výboru (MV) AIESEC Bratislava

Miroslav Klíma hospodář ČSNV a MV Praha

Jan Sládek místopředseda MV AIESEC Praha

Jaroslav Smiešny místopředseda MV AIESEC Bratislava

1/ s.208 – 248, první vydání, Praha 2018

Konference na obou vysokých školách si zvolilo v tajném hlasování své nové funkcionáře a kandidáta na generálního sekretáře ČSNV. Kandidátem MV AIESEC Praha na generálního sekretáře byl Jan Sládek. 2. Celostátní konference v Modré u Bratislavy jej generálním sekretářem zvolila.

 

ČSNV měl toto složení pro období od 1. 1. 1967 do 31. 12. 1967:

Jan Sládek generální sekretář ČSNV AIESEC a předseda MV AIESEC Praha (jen do dubna)

Jozef Šesták zástupce generálního sekretáře a předseda MV AIESEC Bratislava

Ivan Reus předseda MV AIESEC Praha (duben – prosinec)

Ivan Leiš hospodář ČSNV AIESEC a místopředseda MV AIESEC Praha (od dubna)

 

V roce 1967 se konaly dvě celostátní konference: 3. v dubnu 1967 v Praze (hotel Beránek) a 4. v prosinci 1967 v Bratislavě (budova VŠE), tato potvrdila kandidáta Ivana Reuse na prezidenta ČSNV AIESEC pro rok 1968 (1. 1. Až 31. 12. 1968). Celostátní zasedání změnili název nejvyššího činitele AIESECu v Československu z dosavadního generální sekretáře a jeho zástupce na prezidenta a viceprezidenta. Současně se ustavila funkce „tajemníka ČSNV“, který současně zastával funkci „hospodáře“. Název „předseda“ vedoucím místních výborů na obou VŠE zůstal.

Vedoucá tým AIESECu v Československu pro rok 1968 (1. 1. - 31. 12. ) pracoval v tomto složení:

Ivan Reus prezident ČSNV AIESEC

Jaroslav Smiešny viceprezident ČSNV AIESEC

Ladislav Prudký tajemník a hospodář ČSNV AIESEC

Ivan Leiš předseda MV AIESEC Praha

Jozef Šesták předseda MV AIESEC Bratislava

 

V roce 1968 se výbor sešel dvakrát – 5. Zasedání se konalo v Praze v dubnu 1968 na Zbraslavském zámku díky laskavosti Ministerstva zahraničního obchodu a v Bratislavě v prosinci 1968 (budova VŠE)

 

Zásady činnosti orgánů AIESECu v Československu

Orgány AIESECu v Československu převzaly metody a způsoby řízení AIESECu ve světě a hlavní zásady

Práce pro svou každodenní práci. Hlavní zásady spočívaly v těchto pravidlech:

1/ AIESEC je nevládní a nezisková organizace. Přímé zasahování do rozhodovacích procesů politických orgánů se vylučuje,

2/ AIESEC je odborná organizace. Spolupráce s odbornými institucemi a akademickými institucemi se vítá,

3/ AIESEC je výhradně studentská organizace. Organizaci řídí výlučně studenti, kteří jsou voleni do jejich vedení a struktur tajným hlasováním,

4/ AIESEC zastává demokratické zásady ve všech oblastech,

5/ Cílem AIESECu je podporovat porozumění mezi členskými zeměmi bez diskriminace prostřednictvím vzdělávacích programů,

6/ Cíle jsou vytvářeny členskými zeměmi, které zprostředkovávají výměny praktikantů, organizují semináře a studijní cesty, poskytují studijní informace, účastní se vytváření mezinárodních vzdělávacích projektů a ostatní činnosti,

7/ Cílové činnosti jsou realizovány členy s výjimkou těch, o kterých rozhodne zákonodárný orgán,

Výkonným orgánům AIESECu na všech úrovních bylo dovoleno či přímo doporučeno vytvářet poradní a kontrolní orgány či orgány organizující konkrétní schválené akce. Jak československý. Tak i místní výbory včetně toho na VŠE Praha plně tuto kompetenci využily.

Na podporu činnosti se rozhodly během roku 1968 též vytvořit statut čestných členů, zasloužilých členů a poradců.

V období 1966 – 1968 nově ustavená entita Československé sdružení studentů vysokých škol ekonomických a obchodních, člen AIESEC zvolili

za své čestné členy:

Prof. Otu Šika, Dr.Sc., prof. dr. Vladimíra Kadlece, Dr.Sc., progf. Ing. Jozefa Rosu, Dr. Sc., doc. Ing. Milana Majchera, CSc., prof. ing. Mikuláše Sedláka, CSc., prof. ing. Ladislava Veltruského, CSc. A prof. ing. Vladimíra Líbala, CSc.,

za své zasloužilé členy:

ing. Miloše Motošku, Jozefa Šestáka, ing. Jana Sládka, ing. Alojze Macháře, ing. Miroslava Klímu, ing. Jozefu Palicovou von Choltizovou, Jiřího Tesaře, ing. Otu Kubíka, Ivana Leiše, Jaroslava Smiešného, Antona Dubce, Ivana Petrůva a Ivana Reuse,

za své poradce:

prof. ing.Vladimíra Líbala CSc., doc. Ing. Milana Majchera CSc., prof. ing. Jaroslava Waltera VSc, a ing. Miroslava Klímu. 2/

2/ KOMPENDIUM 1969, vydaly České sdružení studentů vysokých škol ekonomických a obchdních, člen AIESEC, Praha a Slovenské združenie študentov vysokých škól ekonomických a obchodných, člen AIESEC Bratislava, hlavní redaktor Ivan Leiš, autoři Ivan Reus, Jan Brunner, Ivan Leiš, Ĺudovít Paulíny, Peter Korvín, Jozef Šesták, Ivan Rajda, Jaroslav Smiešny, Jana Kusáková, Anton Dubec, Tibor Trimaj, Bratislava březen 1969

 

 

 

Místní výbor AIESEC na Vysoké škole ekonomické v Praze v roce 1968

Koncem roku 1967, několik dní před celostátní konferencí AIESECu se pražský Místní výbor sešel na tradičním místě v Praze (vinárna Dubrovník, Myslíkova ulice, dnes restaurace Lemon Leave), aby si zvolilo své vedení a nominovalo členy Místního výboru a aby zvolilo svého kandidáta na prezidenta ČSNV. Do tajných voleb se přihlásili na posledně jmenovanou fznkci dva kandidáti – Ivan Reus a R. Bohuslav Kuklík). Zvolen byl první z jmenovaných. Předsedou MV byl zvolen Ivan Leiš.Dále se volili delegáti na nadcházející kongres v Istanbulu, který se konal v tomto místě v březnu 1968 (Hotel Tarabya).

Místní výbor na vŠE Praha pracoval v roce 1968 v tomto složení:

Ivan Leiš předseda MV AIESEC VŠE Praha

Ivan Rajda místopředseda

Jana Kusáková vedoucí výměn

Josef Duchan výměny praxí

Ivan Petrův referenční služba

Ondřej Landa referenční služba

Pavel Jech členové výboru (získávání praxí v Československu)

Libor Zeman zvláštní úkoly

Petr Kunte

Jaroslav Celerýn

Alois Kazda

Jaromír Novotný

Michael Hendrych též Public Relations, propagace

Robert Bohuslav Kuklík též péče o zahraniční praktikanty

Jan Matys

Díky spolužákovi Vilému Žáčkovi jsme angažovali tehdy populární herečku Olgu Schoberovou pro propagaci AIESECu v Československu a ve světě.

Organizace výboru vyplývala z úkolů, které si AIESEC stanovil a které byly v programu a plánu Místního výboru (viz zdroj ad 1/).

Rok 1968 byl třetím rokem aktivity AIESECu v Československu. Politické události a změny ve vedení státu a vedoucí strany dávaly jakousi naději na pozitivní změny doprovázené prospěšnými reformami. Začal rok naděje, jak se však později ukázalo ale i rok zmaru a ztráty nadějí. Postupně začalo vznikat i nebezpečí pro AIESEC a jeho ideje. Stále jsme pamatovali rok 1948, kdy se zakázala ze dne na den předchůdkyně AIESECu. – organizace AIESE pod vedením Jaroslava Zicha. Náhle mohlo vzniknout nebezpečí pro AIESEC. To nás na začátku našeho funkčního období netrápilo, žili jsme prací pro AIESEC. Bylo to získání praxí, konkurzy pro studenty, kteří chtěli prostřednictvím AIESECu vyjet. Administrativní příprava na kongres v Istanbulu a zahájení příprav na letní přijetí praktikantů, kterých si zažádalo z celého světa poměrně hodně. Vypadalo to na prudké zvýšení počtu žadatelů o cesty k nám, ale i do zahraničí. Získání co největšího počtu praxí bylo víc než nutné. Porto jsme posílili štáb lidí, kteří v terénu získávali pozice pro zahraniční studenty. Dařilo se, doba tomu přála. Následující subjekty poskytly možnost převzít zahraniční studenty. Některé subjekty poskytly i několik míst. Rekordem bylo 10 – 13 praxí v jednom podniku. Některé praxe nám přinesli i ti studenti, kteří chtěli vyjet na praxi do zahraničí. Pro též podmínka konkurzu ovšem platila. Dále během uvolnění výjezdů jsme pokryli výjezdy i studentům VŠE, kteří si získali praxe přímo v zahraničí sami. Měli však povinnost se finančně vyrovnat s AIESECem. Pravidla platila pro všechny, kteří chtěli vyjet na odbornou praxi. Seznamy uvedeny v Kompendiu 1969 (2/).

1 ARITMA

2 ARMABETON

3 Automatizace železniční dopravy Praha

4 Automobilové závody Letňany

5 AVIA

6 BALNEA

7 Barvy a laky

8 Bří Böhlerové a spol. A.S.

9 CM Praha

10 ČEDOK ACR

11 ČEDOK CK Praha

12 ČKD, závod Elektronika

13 ČKD, závod Kompresory

14 KD, OP

15 Čs. čokoládovny, Modřany

16 Čs. energetické závody, GŘ

17 České keramické závody, GŘ

18 Čs. plynárenské závody

19 ČSAD Praha

20 Čs. státní lázně

21 ČSAD KNV

22 Dopravní podnik hl. m. Prahy

23 Drogerie

24 Ekonomický ústav ČSAV

25 Generální investor výstavby Hl. m. Prahy

26 Hotel Beránek

27 Hutnictví železa GŘ

28 Hutní odbyt

29 Hutní projekt

30 Chemoprojekt

31 Chirana Praha

32 Igla

33 Igra

34 Inorga Praha

35 Hotel Internacionál Praha

36 Interhotel Praha

37 Investor pozemních staveb Praha

38 Investorské středisko pro obchodní síť v Praze

39 Inženýrské a průmyslové stavby

40 Jihlavské dřevařské závody

41 Jihomoravská Fruta

42 JZD Chýně

43 JZD Rudá záře Horoměřice

44 Kancelářské stroje

45 Kaučuk Kralupy nad Vltavou

46 Keramoprojekt

47 Knižní velkoobchod

48 Konstruktiva

49 Kovohutě GŘ

50 Kovoslužba

51 Kuličková ložiska SKF A. S.

52 Laboratorní přístroje

53 Lázeňská sanatoria Imperial Mariánské lázně

54 Merkur Praha

55 Městská poštovní správa

56 Ministerstvo financí, hlavní správa st. Spořitelen

57 Ministerstvo školství

58 Mladá fronta

59 Mototechna

60 NHKG Ostrava – Kunčice

51 Obchod ovocem a zeleninou GŘ

52 Obchodní dům Bílá Labuť

53 Obchodní zařízení

54 Obchodní projekt Praha

55 OSPAP

56 Oděvy

57 Oděvy Středočeský kraj

58 OP Škoda Plzeň

59 OR Dřevařský průmysl

60 Organizační služba

61 Početnická služba

62 Podnik výpočetní techniky

63 Pražské cukrárny a sodovkárny

64 PRAGA

65 Pražské pivovary Smíchov

66 Potravinářský obchod Praha OR

67 POLYGRAFIA

68 Polygrafický průmysl

69 Pozemní stavitelství GŘ

70 Pozemní stavby Liberec

71 Pozemní stavby Praha

72 Průmstav Pardubice

73 Pragoděv

74 Pražské papírny

75 Pražské papírny

76 Průmysl prádla

77 Plynostav Pardubice

78 Reklama obchodu

79 RAJ 2 Hotel Kriváň

80 Rudný projekt Praha

81 Severočeské sklárny Nový Bor

82 Severočeské papírny Štětí

83 Severomoravské mlékárny Ostrava

84 SIGMA Lutín

85 Silon Planá nad Lužnicí

86 SBČS Praha

87 SP Praha – správa zahraničního pojištění

88 Státní výrobny autodílů

89 Stavební strojírenství a lehká prefabrikace GŘ

90 Stavoservice

91 Stavební závody GŘ

92 Svoboda, grafické závody

93 Středočeské dřevařské závody

94 Středočeská správa spojů

95 Státní ústav dopravního projektování

96 Škoda Mladá Boleslav

97 Teplotechna

98 TEVÚCH

99 TST

100 TRIOLA

101 Ústav pro výzkum motorových vozidel

102 Ústav pro výzkum rud

103 Ústav racionalizace ve stavebnictví

104 Ústav pro vědecko - technické a ekonomické informace

105 Ústřední výzkumný ústav potravinářský Praha

106 Velkonákupní společnost družstev

107 Vodní stavby Sezimovo Ústí

108 Výpočetní laboratoř dopravy

109 VŠE

110 VŠCHT

111 VÚCHP

112 VÚH

113 VÚSPL

114 VÚZO

115 VÚSTE

116 VÚZE

117 VŽKG Ostrava

118 Závody průmyslové chemie

119 Závody průmyslové automatizace Čakovice

120 Závod 1. Máje

121 Závody na překližky a dýhy

122 Závody J. Švermy Brno

123 Závody dřevařské západočeské Mariánské Lázně

124 Železniční stavitelství.

 

Dále s námi různým způsobem spolupracovaly tyto instituce:

1 ČOK

2 ČSA

3 Ministerstvo školství

4 Ministerstvo zahraničních věcí

5 Ministerstvo zahraničního obchodu

6 Oborové ředitelství pivovaru a sladoven

7 PZO Koospol

8 ÚV ĆSM

9 SVS

10 ZVS

11 SPL

12 Inorga

13 Různá československá velvyslanectví a konzuláty ve světě

14 Filmové studio Barrandov - fundus

Místní výbor AIESEC na VŠE v Bratislavě měl též své podporovatele a subjekty, které jim zprostředkovaly praxe na Slovensku. Bylo to celkem 45 subjektů v tomto popisovaném období.

 

Několik lidí ve vedení Místního výboru v Praze by náročnou agendu samo nezvládlo, měli jsme široký aktiv složený ze studentů VŠE v Praze. Na tomto místě je naší ctí ji uvést a poděkovat jim za spolupráci zpětně. Někteří ze jmenovaných pracovali více jak jedno období, seznam zachycuje studenty z let 1966 – 1968. Byli to:

Václav Baloun Praha

Jan Brunner, Řevnice

Zuzana Bečvářová, Praha

Jiří Černý, Praha

Richard David, Planá nad Lužnicí

Karel Hájek, Hradec Králové

Milan Kocourek, Liberec

Taťána Kohoutková, Pardubice

Blanka Kristenová, Jablonec nad Nisou

Eva Kubešová Hájková, Praha

Alena Novotná, Praha

Alena Pízová, Praha

Věra Pořízková, Praha

Jaroslava Profousová, Praha

Jaroslav Procházka, Karlovy Vary

Jan Rumler, Hradec Králové

František Šámal, Vodňany

Vladimír Štoll, Praha

Václav Talíř, Praha

František Václavík, Sušice

 

Místní výbor sehrál v roce 1968 další řadu úloh, které vyplynuly ze situace či okolností tragického roku 1968. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy bylo nutno formálně ochránit existující struktury právní cestou. Mezi členy AIESEC došlo k jednoznačné shodě s tímto postupem Na radu právníků jsme u ministerstva vnitra registrovali na podzim 1968:

1/ České sdružení studentů vysokých škol ekonomických a obchodních Praha (slovenští kolegové učinili totéž a registrovali Slovenské združenie študentov vysokých škol ekonomických a obchodných Bratislava)

2/ Československé sdružení studentů vysokých škol ekonomických a obchodních.

 

Zároveň jsme vypracovali a celostátně schváli

  • Jednací řád,

  • Jednací řád zasedání,

  • Jednací řád výkonného sekretariátu,

  • Zásady administrativy

  • -- spisový řád,

  • -- podpisový řád

  • --protokolární řád

  • Zásady finančního hospodaření

Místní výbor v Praze viděl hlavní činnost ve výměnách praktikantů (vjezdy a vájezdy). To byly nejdůležitější činnosti AIESECu v Praze v roce 1968. Potvrdil čtyři druhy praxí: T (top), S (standard), R (Routine) a C (correspondent). Směrnice stanovili jednotné formuláře na tyto praxe. Dále potvrdil i další činnosti, z nichž se mnohé realizovaly v tomto roce, ale i později:

 

  • organizování mezinárodních seminářů,

  • podpora mezinárodních studijních cest,

  • letní školy obsahující přednášky pro zahraniční studenty (SSTP)

  • letní program pro zahraniční praktikanty

  • organizování zimních škol, program ITOMS – poskytování studijních informací.

  • konstituování Alumni Service (podchycení absolventů AIESEC)

  • pokračování v referenční službě a předávání podkladů čs. subjektům a zprostředkování kontaktů praktikantů s potencionálními zájemci o zaměstnání studentů.

 

Během roku 1968 přišel 21. srpen a s ním více jak sto tisíc invazních vojáků okupačních armád z pěti států Varšavské smlouvy v čele se SSSR. V tu dobu byli všichni čeští a slovenští praktikanti AIESECu v zahraničí až na výjimky těch, kteří praxi již skončili a vrátili se. Situace byla tragická a nepřehledná. V zahraničí byl i skoro celý Místní výbor AIESECu a též i výbor a sekretariát celostátního AIESECu. V Československu bylo navíc skoro více jak dvě stě zahraničních praktikantů, o které pečovali dobrovolní recepční českého a slovenského AIESECu. Předseda MV AIESEC a vedoucí výměn Jana Kusáková byli v Holandsku na zahraniční praxi . I prezident československého AIESECu Ivan Reus byl v zahraničí. Hrozilo nejen nebezpečí, ale následná emigrace československých praktikantů, která by pozici AIESECu před některými československými orgány značně ztížila. Nehledě na to, že řada praktikantů potřebovala minimálně pomoc radou a nutné konzultace. Komunikace nefungovala, aspoň první dny po okupaci. Předseda Místního výboru se spojil recepčními v Praze zatím praxe zahraničních studentů pokračovaly podle plánu s výpadky několika dnů, kdy se nepracovalo v mateřských podnicích, které poskytly praxe. O studenty bylo postaráno. Určité napětí vzniklo mezi českými studenty v zahraničí. Dožadovali se rady a konzultací. Ivan Leiš a Jana Kusáková se rozhodli zřídit v Rotterdamu konzultační centrum pro praktikanty ve světě vyslané pražským Místním výborem do zahraničí na praxe . Podnik Ivana Leiše, ve kterém vykonával praxi (firma MENEBA Rotterdam a vedení této firmy mu vyšly vstříc a poskytly zázemí včetně dálnopisů a telefonu. V Rotterdamu po velkém shromáždění Čechů a Slováků í v místní sportovní a společenské hale AHOY vznikl výbor, se kterým jsme měli úzké kontakty. Poskytli jsme řadu vysvětlení, rad a konzultací. Po uklidnění situace toto centrum v zahraničí zaniklo a kompetence se přesunuly zase do Prahy, kde sekretariát začal plně fungovat. Na závěr této kapitolky je dlužno říci, že všichni praktikanti, kteří vyjeli v tom toce do zahraničí na praxi se v pořádku vrátili a neemigrovali. Ze strany úřadů se nevyskytly žádné námitky či připomínky. Aspoň pro tentokrát byl AIESEC v Československu zachráněn.

V roce 1968 se uskutečnila též první studijní cesta, kterou zorganizoval Ivan Rajda s pomocí Škody v Mladé Boleslavi , která poskytla automobil Śkoda na studijní cestu do Skandinávie.

Koncem roku se uskutečnily první kontakty v projektu „Referenční služby“ a došlo informace se dostaly až k podnikům, se kterými AIESEC spolupracoval.

Velkým úspěchem byly praxe českých studentů v zahraničí a zajištění praxí zahraničních studentů v Československu. Jednak kvalitou, jednak i počtem. Počty dosáhly neuvěřitelných čísel a oproti předchozím dvěma letům dosáhly progresivního zvýšení. Místní výbor AIESEC na pražské VŠE zajistil skoro 200 zahraničních stáží (společně s VŠE v Bratislavě celkový počet dosáhl skoro 300 praxí) a přijal skoro cca 150 zahraničních studentů (rozdíl v reciprocitě byl způsoben tím, že cca 40 praxí si zajistili účastníci sami bez nároku na reciproční přijetí zahraničního studenta). Místní výbor těnto studentům VŠE vyšel vstříc a formálně tyto praxe pokryl. Na základě zpráv praktikantů pro Referenční službu praxe v zahraničí měly vysokou úroveň. Řada studentů se dostala i do zámořských teritorií (USA, Kanada, Latinská Amerika, Japonsko a další), což při omezených přídělech deviz nebylo vůbec lehké. I praxe v Československu byly hodnoceny praktikanty jako vysoce prospěšné, navíc si prožili období Pražského jara. Řada z nich se ještě poté do normalizačního Československa několikrát vracela a do dneška je s členy českého AIESECu v kontaktu. I československé podniky uvítaly zahraniční studenty a vzniklo i řada úzkých kontaktů a lidských přátelství. I jazykové bariéry se překonaly. Někteří praktikanti byli nápomocni při řešení problémů našich subjektů v oblasti řízení a podnikové ekonomiky. Úspěch měla i Letní škola a program uskutečněný pro zahraniční studenty.

 

 

AIESEC i ve složité politické době plnil i nadále své funkce a připravoval se na vkročení do další 4. Sezóny. Místní výbor na VŠE Praha si na svém setkání zvolil své vedení. Předsedou Místního výboru a předsedou Českého sdružení se stal Jan Brunner . Byl zvolen i kandidát Českého sdružení na prezidenta Československého sdružení. Stal se jím Ladislav Prudký.

 

 

 

 

V pořadí 6. celostátní konference, která se konala v prosinci 1968 v Bratislavě (budova VŠE), zvolila toto své vedení Československého sdružení:

Ladislav Prudký prezident Československého sdružení

Jaroslav Smiešny viceprezident

Václav Talíř tajemník

Jan Brunner předseda Českého sdružení

Ĺudovít Paulíny předseda Slovenského sdružení

 

AIESEC v Československu vstoupil do roku 1969, na rozdíl od Československa, nepošramocen..

Číst dál...

Předchůdci a začátky AIESECu ve světě a na VŠE v Praze

 

Předchůdci a začátky AIESECu ve světě a na VŠE v Praze

Jako člen AAI (AIESEC ALUMNI INTERNATIONAL), organizace sdružující emeritní členy funkcionářského aktivu AIESEC (Association Internationale des Étudiants en Sciences Économique et Commerciales), aktivní členy této organizace a bývalé praktikanty a stážisty v rámci programu této organizace, jsem se pravidelně zúčastňoval mezinárodních kongresů této entity v různých částech světa. Vítr mne i zavál do Syrakus na Sicilii v roce 2004. Účastníci kongresu této organizace ustavené v Budapešti v roce 1986 mne zvolili prezidentem AAI na dvě období let 2005 a 2006. Zakotvili jsme znovu naši identitu a stanovili jsme si heslo: „ AAI bude stejně jako AIESEC mezinárodní základnou objevující a rozšiřující svůj potenciál tak, aby byla potřebná pro naši mezinárodní společnost“. Pochopitelně úměrně věku.

Během aktivního prezidentování jsem byl častým hostem v sekretariátu AAI v Bruselu. Často jsem se scházel s místními AIESECáři, současnými, ale i pamětníky. Belgičtí kolegové udržují časté neformální styky a vědí o AIESECu hodně. Vždyť na jejich univerzitách dostala myšlenka založení mezinárodní organizace velkou podporu. I řada univerzitních archivů skrývá dodneška zajímavé dobové dokumenty. V archivech jsem objevil zakládací listinu předchůdce AIESECU, která se založila v roce 1946 v Praze z iniciativy Skandinávců, Belgičanů, a českého studenta Vysoké škole obchodní v Praze, Jaroslava Zicha. Svou krátkou, ale záslužnou činnost vyvíjela pod názvem AIESE (Association Internationale des Étudiants en Sciences Économique). A to až do doby, kdy ji v roce 1948 zařízla nastupující komunistická moc a fungující sekretariát v Praze pod vedením našeho studenta zakázala.

Jaroslav Zich poté emigroval do amerického sektoru Německa a země se po něm slehla. Zůstal jen jeho půlportrét, který jsem našel v archivech university v Leuvenu. Čtenáři mi jistě odpustí technickou nedokonalost mých technických prostředků. Zatím to je jediná existující a známa fotografie. O Jaroslavu Zichovi stále nevíme mnoho kromě údajů, které uvádím.

To ale předbíhám. Myšlenka sdružit mladé ekonomy a obchodníky, studenty z vysokých škol po celém světě, nevznikla po II. světové válce. Byla mnohem starší. Studenti uvažovali o ní již ve 20. a 30. letech XX. století. Konkrétní obrysy navrhli studenti skandinávských vysokých škol v pozdních třicátých letech. Několik škol organizovalo formální výměnné programy, hlavně mezi skandinávskými zeměmi. Tato iniciativa s názvem PRAXIS byla malá, ale významem rozsáhlá. Bohužel ji nepřála mezinárodní a politická situace a její činnost omezovala válka.

Idea se oživila v roce 1944. Ve světě byl chaos, vysokoškolské studium bylo narušeno, řada absolventů zahynula. Vyskytla se potřeba vytvořit novou manažerskou generaci, nejen teoreticky vzdělanou, ale též obohacenou o praktickou zkušenost.

Ihned po válce se spojily tři vůdčí osobnosti – Švéd Bertil Hedberg (představitel Stockholm School of Economics), Stanislas Callens (belgický student vysoké školy v Ghentu) a Jaroslav Zich (český student vysoké školy v Praze). Tyto osobnosti se sešly ve Stockholmu a založily AIESE. První kongres AIESEC se konal v Liége (1946). Prvním prezidentem se stal Jaroslav Zich (1946 – 1947). Do exekutivy se kromě tří jmenovaných dostali ještě Francouz Boddez, Holanďan Teubner a Švýcaři Piccard a Staubly. Sekretariát byl otevřen v Praze. AIESE začal publikovat časopis „Revue Internationale des Études Superiures en Sciences Economique (Commerciales et Industrieles) et Sociales“. Autorem prvního Statutu byl Stanislas Callens. Nesl příznačný název „Soyons prets“. Stanislas v prvních materiálech AIESE uvedl, že „cílem je podporovat porozumění národů rozšiřováním porozumění mezi jednotlivci a tím měnit svět jendoltivců v současnosti“.

Založení AIESE spustilo lavinu – krátce po po kongresu v Liége se připojily Jugoslávie, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Norsko a řada dalších zemí. AIESE se chtěl zapojit do IUS (Mezinárodní svaz studentů), ale schůze exekutivy v St. Gallenu v roce 1947 tento návrh rezolutně zamítla.“AIESE bude neutrální“.

Politika ušlechtilé cíle zhatila a AIESE byl rozpuštěn. I přes určitou ilegalitu se uskutečnil první cíl organizace – výměnné praxe. V letech 1946 – 1948 se uskutečnily výměnné pobytu studentů i přes odpor politiků.

Myšlenka nezapadla. V době od 3. do 6. 3. 1949 se ve Stockholmu sešlo 89 studentů na svém kongresu. Účastnilo se sedm zemí – Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Holandsko, Norsko a Švédsko. Byl založen AIESEC. Krátce poté se skoro sto studentů zúčastnilo praxí AIESEC. Velkou podporu této vznikající organizaci poskytla Hospodářská akadémie ve Stockholmu a švédské ministerstvo zahraničních věcí. Hlavním krédem bylo: „AIESEC je nezávislá, nepolitická, nezisková organizace studentů, jejímž cílem je přispívat k porozumění mezi národy bez jakékoliv diskriminace prostřednictvím svého mezinárodního vzdělávacího programu“.

Česká studentská stopa zapadla. O Jaroslavu Zichovi od této doby nevíme nic, možná, že se zúčastňoval neoficiálně práce AIESECu, možná, že ne. Ze hry vypadlo i Československo a další satelity SSSR.

Myšlenku založit AIESEC ve Východním bloku a potažmo na Vysoké škole ekonomické v Praze a v Československu však politici neudusili. Stále doutnala a počátkem 60. let se mezi studenty stále připomínala. Několik aktivistů se pokusilo její vzkříšení, ale pokusy byly marné.

Uspěl až student obchodní fakulty, směru zahraniční obchod, Miloš Motoška, kterého to stálo však mnoho úsilí, který se stal otcem –zakladatelem AIESECu v Československu a zasloužil se o přijetí obou tehdejších vysokých škol (VŠE v Praze a VŠE v Bratislavě) AIESECem. Tato organizace však nevznikla ze dne na den.

Cesta k založení byla však trnitá a dlouhá. První informace poskytli Jugoslávci. V roce 1964 navštívili VŠE v Praze představitelé Jugoslávského národního výboru . Odjížděli se slibem, že jim poskytneme výměnu studentů – praktikantů. v roce 1965. Toto byl první prokazatelný kontakt , kdy jsme byli nejen seznámeni s AIESECem, ale konkretizovala se i nabídka. výměn. Na jaře 1965 byl Miloš Motoška na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem a získal oficiální informace a materiály o této organizaci. tehdejší předseda Národního výboru SRN (dle svého vyjádření, který jsem získal při jednom setkání s ním, to byl Bernd Thomas) doporučil kontakt se Sekretariátem AIESECu v Ženevě. Pak se vše spustilo. Českoslověnští zástupci byli pozvání na Kongres AIESECu do Helsinek v roce 1965. Jednostranně jsme obdrželi nabídku 5 praxí v SRN a 7 recipročních praxí v Jugoslávii. Dalších 12 nabídnutých praxí v Jugoslávii jsme přenechali kolegům na VŠE v Bratislavě. Iniciativa dalšího jednání o ustavení AIESECu v Československu byla na představitelích , studentech VŠE v Praze. Kolegové VŠE v Bratislavě nás dalším jednáním i jejich jménem pověřili. Hlavní výbor ĆSM na VŠE v Praze byl důležitý, neboť pod jeho kuratelům byly zahraniční výměny studentů. Stanovisko bylo více méně neutrální a opatrné. Celou záležitost konzultovali se „spřátelenými“ mládežnickými organizacemi hlavně V Polsku a Maďarsku. Maďarsko se nevyjádřilo, Polsko myšlenku podpořilo. Hlavní výbor vytvořil zkoumající komisi na tuto otázku, ale jeho doporučení bylo jednoznačné – „konzultujte s Ústředním výborem ČSM“. To se stalo.

Situace se vyjasnila koncem ledna 1966, kdy ÚV ČSM dal souhlas se vstupem Československé socialistické republiky (potažmo VŠE v Praze a VŠE B bratislavě) do mezinárodního AIESECu. Na zpracování žádosti bylo několik dní. Přihláška se vyžadovala v polovině února 19866. Během těchto dnů bylo potřeba zařídit řadu věcí – mezi nimi i souhlas vedení obou vysokých škol, což se stalo díky pochopení a rychlé akci oboru rektorů. Přihlášku do AIESECu zaregistroval sekretariát v Ženevě 10 dní před zahájením Kongresu AIESEC v Tel Avivu.

28. února 1966 odletěli dva českoslovenští představitelé do Izraele s jasným úkolem: vrátit se s členstvím Československa v AIESECu. Těmi, kteří v Tel Avivu byli byl Aleš Bartoš z ÚV ĆSM a Miloš Motoška, dezignovaný generální sekretář AIESECu v Československu na VŠE v Praze (tehdy posluchač IV. ročníku obchodní fakulty VŠE v Praze, směr ZO).

Jednání byla úspěšná. Československo bylo přjato. Všech nabízených 30 praxí (výměn) bylo vyměněno.

AIESEC se po osmnácti letech vrátil do Československa a pevně se zakořenil. Existuje do dneška a jak v českých zemích, tak i na Slovensku. Navíc se založily dvě absolventské organizace AIESECu (AA – Česká republika a AA Slovensko). Čeští a slovenští představitelé stáli i u uznání dvou národních výborů bez zbytečných komplikací po rozpadu Československa (1992), u založení AAI (1986), u revitalizace AAI (2005 - 2006) a při dalších projektech AIESECu a AA. Ale to už je jiná kapitola.

Ing. Ivan Leiš

Zdroje:

1/ Osobní vzpomínky otců – zakladatelů, Bernda Thomase, Jeana Choplina a mé,

2/ Jan Sládek, AIESEC, článek v Ekonomu č- 4 – 5/1966, str. 9 – 13,

3/ Archivní materiály Univerzity v Liége, archiv Belgického národního výboru AIESEC Brusel,

4/ I. Leiš, AIESEC HISTORY, interní materiál AAI, Brusel 2006,

5/ I. Leiš, AIESEC na Vysoké škole ekonomické v Praze v roce 1968, rukopis pro III. díl publikace o VŠE,

6/ The history of AIESEC: Pre – 1949, www.uni-regensburg.de

7/ The history of AIESEC, www.hku.hk

8/ http://quis.qub.ac.uk

 

Psáno pro ilist, nezávislý časopis studentů Vysoké školy ekonomické v Praze v roce 2019

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS