HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - Filtrované položky podle data: úterý, 08 říjen 2019

Z PRACHU VYDUPANÉ (17)

Z PRACHU VYDUPANÉ (17)

Mezivsuvka složená z faktů...

V důsledku rozhodnutí  V. sjezdu SČSF rozhodl ÚV SČSF o zřízení odborných sekcí (5)a sekce jurymanů, které byly přiřazeny v rámci nového symetrického modelu organizace čs. poštovní historie k federální komisi poštovní historie a celin SČSF., a jejich zřízení schválil.

Tím zanikly dřívější sekce v rámci předchozí  komise PHC SČSF či národní komise ZSF (česká komise neexistovala).

Sekce otisků výplatních strojů  zanikla oficiálně k 31. 12. 1984, k tomuto datu ukončila svou činnost  a stala se autonomní  součástí sekce dopravy poštovních zásilek KPHC SČSF, jejímž vedoucím byl jmenován Antonín Hašek, s vlastním vedením. Během roku 1986 odstoupil z funkce vedoucího skupiny  Miroslav Bouška. Zároveň odstoupil Ivan Leiš z funkce tajemníka dřívější sekce. V roce 1987 členové odborné pracovní skupiny výplatních otisků zvolili Tomáše Nováka a do funkce tajemníka Luďka Janů.

Zpravodaje sekce Výplatní otisky a Sonda 1903 vycházely dále v rámci nově zřízené odborné pracovní skupiny výplatních otisků (sekce DPZ) i nadále ve víceméně pravidelných internavelch. redigování v letech 1985, 1986, 1987, 1988 se zhostili Ivan Leiš a Psavel Stříteský.

Od prvního čísla roku 1989 redigoval Výlatní otisky a Sondu 1903 Tomáš Novák. V roce 1989 zahájil Luděk Janů vydávání nezávislého zpravodaje KURÝR mimo struktury odborné pracovní skupiny KPHC SČSF.  Tento Zpravodaj se stal v roce 1990 oficiálním zpravodajem nově zřízení Stolní společnosti sběratelů výplatních otisků (nezávislá entita mimo struktury SČSF).  Redigovala je redakční rada ve složení Luděk Janů, Ivan Leiš a Tomáš Novák.

Dne 1. 1. 1985 se organizovaného sběratelství otisků výplatních tsrojů v rámci Československa ujala odborná pracovní skupina výplatních otisků, zaniklade iure ukončením existence komise poštovní historie SČSF dne 31. 12. 1989 (ukončení volebnho období) a de facto zřízením Stolní společnostoi sběratelů výplatních otisků dne 18. 11. 1989, která převzala organizační povinnosti tohotp sběratelství.

Příště se vrátím k roku 1986 v 18. pokračování vzpomínkami na "z prachu vydupaných otisků výplatních strojů". 

 

Titulka vzpomínek 001

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (25)

Celstvosti v rarity přetvořené (25)

 

Celistvosti s výplatními otisky, ale i celistvosti jiné, adresované slavné osobnosti vždy jsou hledané a přitahují pozornost sběrtaelů Jsou vždy okrasou sbírky, zejména, když se jedná o celistvosti věrohodné, prošlé poštou, nevytvořené sběrateli. Jednou z takových celistvostí je i celistvost vyplacená uživatelem KNIHA n. p. hl. m. Prahy ze dne 16. 2. 1967 (poměrně+ raný otisk, kdy se ještě organizovaně nesbíraly otisky) a adresovaná významnému československému sběrateli Miroslavu Bouškovi. Tento sběratel prolulý širokým sběratelským rozsahem, nejne ve filatelii. Jedník z jeho hlavních oborů byly výplatní otisky. V únoru 1976 se stal vedoucím sekce otisků komise poštovní historie a celin a vytvořil pro toto sběratlství základní typologii  otisků   z území Československa a podílel se na dalších základních dokumnetch (zetminologieaj.) a je autorem či spoluautorem  řady katalogů, seznamů a základních studií a článků. Právem patří do řady významných sběratelů vedle Jaroslava Lešetického, Alberta Jonáše, K. F. Pešáka, F. T. Winklera a řady pozdějších, kteří se zasloužili o rozvoj tohoto oboru poštovní historie.

Výplatní otisk této celistvosti je na svou dobu kvalitní a výrazný.  Je produktem výplatního stroje Francotyp (FR 8h - 4m). I když působí dojmem běžného otisku, otisky z této doby v této kvalitě jsou velmi řídké (až na výjimky).  Pozornost přitáhnou oválné číslice ve výplatním razítku, které firma Francotyp na přání ministerstva pošt a telegrafů pro stroje dodané do Československa za 1. republiky byly vyhotoveny jen pro naše území - říkalo se jim československé oválné číslice (firma fRancotyp vyhověla přáním i jiným poštovním správám ve světě). Gotické či novogotické číslice byly pravděpodobně z důvodů odmítnutí těchto číslic veřejností. To je však jen domněnka, nicméně dnes již nedokázatelná.

 

Celistvost Bouška 001

 

 

 

 

Číst dál...

CELISTVOTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (24)

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (24)

 

Dnešní zajímavá celistvost není až tak raritou, ale zcela jistě cennou zajímavostí. Jedná se o cleistvost vyplacenou výplatním otiskem Francotyp (FR 8h - 4m), dohlédací poštou je PRAHA 034, uživatelem Spořitelna a záložna v Praze v Mostecké ulici. Otisk je krásně "vyjetý", zřetelný, pečlivě otištěný, na svou dobu vynikající. I žlutá obálka na rozdíl tehdy hojně používaných modrozelených obálek dává vyniknout otisku. Co je však cenné, je adresát. Příjemcem zásilky je M. (Mirko) Marek tč. žijící v Mostě (posléze se přestěhoval do Teplic. Byl jedním ze členů Stolní společnosti příležitostným razítek a frankotypů, kterou založil v Praze o vánocích roku 1932 praotec sběratelského oboru výplatních otisků slovutný Jaroslav Lešetický. Když se v polovině třicátých let Společnost rozpadla, ponechal si její razítko a tím nás překvapil v roce 1976, když jsme založili sekci otisků výplatních strojů při Komisi poštovní historie a celin SČSF a naší entitě byl platným členem nejen informacemi a radou, ale hlavně rozsáhlou sbírkou. Byl jedním z mála, který pokračoval ve sbírání i v období Protektorátu Č+M a po válce. Nejcennější byla jeho sběratelská aktivita v 50. letech, kdy tento obor upadl do zapomnění a válel se v prachu filatelistického opovržení. Uchoval cenné kousky. Jedním z nich je i dnešní celistvost. Za to mu patří posmrtně velký dík. Jeho celistvosti jsou poznatelné podle čísel v levém horním rohu psané tužkou krasopisným písmem.

 

Celistvost Mirko Marek 001

Číst dál...

Z PRACHU VYDUPANÉ (16)

Z PRACHU VYDUPANÉ (16)

Rok osmdesátý pátý. Dnešní vzpomínání se bude ubírat po dvou rovinách. Jednak to bude již tradiční přiblížení o tom, co nejzásadnějšího sekce otisků výplatních strojů uskutečnila, jednak mimořádná, která přiblíží zásahy plynoucí ze závěrů V. sjezdu Svazu československých filatelistů (SČSF), který se konal v roce 1984 a vnesl do činností a zejména organizace celého svazu a jeho složek zásadní změny, které nikdo v roce 1984 a dalších nečekal.

 

Z dnešního pohledu nebylo divu. SČSF bylo pevnou součástí Národní fronty, kde byly organizovány nejen tehdy povolené politické strany, ale všechny, opakuji všechny společenské organizace včetně organizovaných filatelistů. Páka poslušnosti byla zejména finanční stránka. Bez nich nebyla možná žádná činnost. Bohužel, co rozhodla stranická a potažmo svazová věrchuška, platilo a nebyla o tom diskuse. Pokud začala, byla zaříznuta.

Bohužel jsem byl součástí této mašinérie s tím, že filatelie a poštovní historie byla pro mne jediným únikem ze šedé reality kádrově postiženého člověka v profesi a zaměstnání, ale i životě mém a mých bližních. Za názory se tehdy platilo dost drahou mincí a chapadla této hydry zasahovala velmi hluboko a citlivých věcí. Ostatní úniky jsem vylučoval… Ale to je jiná, i když související kapitola.

Sjezdové dokumenty hovořily jasně a hodnotící zpráva ze sjezdu konstatovala:

„V. sjezd SČSF. který se konal v roce 1984, stanovil základní úkoly a směry rozvoje jednotlivých úseků československé filatelie.

 

….dal podnět a základ k nové, k lépe vyhovující organizaci SČSF….

 

….. ÚV SČSF následně schválil nový organizační řád…..“.

 

A nastalo zemětřesení… Sekce otisků výplatních strojů KPHC SČSF přestala být sekcí, a stala se součástí sekce dopravy poštovních zásilek KPHC SČSF. Oficiálně existovala pod názvem odborná pracovní skupina výplatních otisků. O tom v druhé části této kapitoly.

 

10. slavnostní zasedání odborné skupiny otisků výplatních strojů KPHC SČSF se sešlo již pod novým názvem, ovšem s původním vedením a dřívějšími členy. Přítomno bylo vedení nově uřízené sekce s vedoucím, kterým stal razítkář Antonín Hašek. Konalo se v krásných prostorách ÚKDŽ v Praze 2 na Vinohradech dne 5. října 1985. Přítomno bylo osmnáct členů sekce a hostů.

 

Setkání bylo nové nejen novou organizační strukturou, ale bylo zarámováno do několika výročí, které si sekce záhy připomene:

-          10. celostátní setkání,

-          10 let sekce v roce 1986,

-          60 firemního výplatního otisku,

-          40 let poštovního výplatního otisku.

 

Zdravici zaslal schválený předseda Komise poštovní historie a celin SČF Vratislav Palkoska, kterou jsem s radostí přednesl.

 

Úvodní zprávu přednesl vedoucí skupiny OVS M. Bouška., který připomněl desetiletou úspěšnou činnost této entity a organizovaného sběratelství výplatních otisků v ČSSR. Přednesl i záměry na příští období. Já jsem doplnil informaci o další údaje z tajemnického stolu a avizoval jsem výstavu poštovní historie a aerofilatelie v Ústí nad Labem v roce 1986. Zmínil jsem i nadcházející výročí čs. výplatního otisku, z nichž to hlavní výročí připomene výplatní otisk s příležitostným štočkem, který bude vsázet do výplatního stroje existující Živnostenské banky a bude několik dní v září 1986 používán. Ještě dnes se sluší poděkovat generálnímu řediteli ing. Janu Stružovi, který ze starého přátelství a na základě naší dlouholeté profesní spolupráce toto umožni a finančně uhradil. Poprvé u nás byl na můj návrh vytvořen „otisk v otisku“. Malý vložený otisk byl původní první československý otisk, který byl uveden v tehdejší Živnostenské bance, i když na jiném místě a v jiných podmínkách.

 

Větší část setkání se věnovala odborným záležitostem.

-          M. Bouška, Poštovní výplatní otisky na balíkových průvodkách (včetně nových objevů typologie z poslední doby)

-          J. Kyzlink, Výplatní otisky na čs. poštách (o návrzích z roku 1937 a 1982)

-          V. Feldmann, „Výplatní otiskové země“

-          J. Hodan, Získávání výplatních otisků,

-          I. Leiš, Neznámé návrhy neschválených výplatních otisků z 30. let,

-          J. Medlín, Informace o připravovaném katalogu současných výplatních strojů pražských organizací,

-          I. Brožek, Informace o Dnech poštovní historie MOST 1985.

Následovaly BOHATÁ DISKUSE, VELKÁ VÝMĚNNÁ SCHŮZKA A NEFORMÁLNÍ NETWORKING O ČINNOSTI A BUDOUCNOSTI SEKCE. Krásné prostředí Ústředního domu železničářů dodala tomuto setkání velmi slavnostní ráz. O celou organizaci této akce se zasloužil Pavel Stříteský, který se stal posléze mou pravou rukou v této skupině po odstoupení M. Boušky, komisi poštovní historie a ze začátku i při vydávání zpravodajů, které jsem založil a stále vedl. A zdůrazňuji, vše i přes svou vážnou nemoc a rodinné povinnosti, kde se stal o malé děti. Navíc byl velmi aktivní ve svém rodišti Litomyšli, kde byl občansky angažován…. Rozdal jsem i celistvosti s výplatním otiskem Oblastní výstavy PLASY 1985, kde jsem juroval a strávil krásné chvilky s Lumírem Brendlem a dalšími přáteli.

 

Bylo to jedno z nejhezčích setkání naší entity. Zároveň jsme konstatovali, že

„….jsme během uplynulých deseti let vydupali výplatní otisky z prachu sběratelského opovržení…“.

 

Určitě jste již dříve pochopili z mého předchozího textu, proč „z prachu vydupané výplatní otisky“. Jako literaturu doporučuji články „pro a proti“ z filatelistického tisku 20. a 30. let, které se týkaly tehdejších frankotypů. Sbírat či nesbírat, zněla tehdejší otázka.

 

Po této akci jsem hovořil i s bývalým tajemníkem KPHC SČSF (1976 - Vojtou Maxou a uvědomil jsem si, že Vojta byl ještě úspěšnějším – ten vydupal z prachu opovržení hned dva obory – poštovny a perfiny. Zejména perfiny, nichž se tvrdilo dost vysoko ve Svazu , že „…. mají s poštovní historie společné jen ty dírky a nepatří ani mezi teritoriální a národní filatelii, neboť se jedná o poškozené známky….“.

Další setkání na celostátní úrovni jsem svolal do Chebu na den 9. listopadu 1986.

Druhá rovina tohoto roku, kdy se odehrály zásadní změny, byla rovina rozhodnutí V. sjezdu SČSF, kterou jsme jako malá poštovně historická a celinářská entita nemohli vůbec ovlivnit. Od vedoucího funkcionářů jsme jejich rozhodnutí obdrželi jako rozkaz… Naštěstí se změnila jen fasáda (organizační struktura) a došlo „jen“ k centralizaci. Sběratelství všech uznaných a členskou základnou doložených bylo zachováno, když řada oborů byla sloučena v několik málo sekcí na celostátní úrovni ( v rámci KPHC SČSF). Poštovní historie měl mnoho oborů na rozdíl od ostatních směrů v rámci Svazu, ty se musely okleštit. A to neberu v úvahu další obory, které nám dle zodpovědných funkcionářů, byly cizí (např. lodní pošty apod.), a nebyly podporovány. Přesto se mi podařilo zachovat všechny obory (i kdy pod jinými názvy) s větším či menším úspěchem. Dva obory byly napadány. Jednak obor celin, o které usilovaly ostatní komise (zejména teritoriální), a zejména obor zvláštních druhů poštovních zásilek (ty byly napadány z důvodů ideologických – zejména období v letech 1938 – 1945). Ale to je jiná kapitola. Druhou rovinu popíši několika slovy ve formě chronologického sledu a doplním dokumenty, které jsem otiskl v  nově zřízeném časopise POSTILIÓN (první číslo vyšlo v roce 1986 – č. 1) tak, aby si čtenář udělal plastický obrázek. Věřím, že čtenář si udělá obrázek o tom, proč fungující entita (entity) byl „zreorganizovány“.

 

Chronologický vývoj událostí o změnách (anebo od sekce k odborné pracovní skupině):

 

1984 (někdy před V. sjezdem)

Místo: pod viaduktem v Kalininově ulici v Praze 3

Titul: pouliční informace a návrh

 

Odcházeli z jedné z filatelistických schůzí či setkání po jejím setkání ze sídla MV SČSF na Žižkově,

se slovy „…inženýrskej, počkejte…“ mne zastavil Vr. Palkoska, připojil se ke mně a na ulici (sic!) mne informoval o sjezdu a nových změnách a o rozhodnutí SČSF změnit zásadně organizační strukturu. Do té doby existoval asymetrický model SČSF – ZSF při neexistenci SČF. Nově bude model SČSF – SČF a ZSF. Ony by si rád nechal šéfovství a mne by slušela pozice šéfa celostátní komise KPHC SČSF. Po několika dnech jsem na tento návrh kývl s tím, že pokud se zachová status quo. To prý ano. Funkce SČSF by byla jen koordinační, ne odborně pracovní. Reakce ze strany mých přátel byla všelijaká – pozitivní, neutrální a odmítavá.

 

1984 (těsně před sjezdem)

Místo: Bar hotelu Central (za OD Kotva)

Titul: Předsjezdový aktiv a porada nejvyššího vedení

 

Společně s Vr. Palkoskou jsme byli pozváni na tento aktiv existujících a vytipovaných funkcionářů v rámci svazu. Hlavní řečník byl L. Dvořáček, sekundovali R. Líbal (designovaný šéf českých filatelistů – SČF) a Fr. Švarc (tajemník SČSF).

 

Po přivítání a zahájení aktivu se Vr. Palkoska rozloučil a po anglicku zmizel, „že si jde něco zařídit“. Už se neobjevil.

V rámci programu došla řada i na mne, abych promluvil, jak si představuji budoucnost komise poštovní historie a celin. Vycházel jsem z koncepce, která byla schválena naší komisí a též Svazem. V podstatě zachovat směry a obory, které jsou úspěšné a ty neúspěšné prověřit a rozhodnout se podle členské základny. Výchozí báze byla: „když budou aktivní sběratelé a hybatelé v rámci sekce či skupiny, tak vše podpoříme“. Otevřel jsem i otázku sběratelských oborů z citlivých období (zabraná území 1938 a dále, Protektorát Čechy a Morava, poštovnictví v dalších oblastech. Se zlou jsem se potázal. Byl jsem nařčen, že do činnosti SČSF a ideologické oblasti vnáším patos, který SČSF nebude akceptovat. A byl jsem vyzván k mému velkému úžasu k zásadní reorganizaci „bezbřehých poštovně historických oborů“. Tak to v době lákání nebylo na pořadu dne. Byla mi stanovena lhůta a číslo maximálně pěti směrů. Navíc jsem se dozvěděl, že současné obory nic nepřinášejí a že sekce a odborné skupiny budou přeneseny na celostátní úroveň a národní komise nebude mít žádnou zodpovědnost. BUM. I to jsem do této chvíle nevěděl. Všechny komise – čs. známky., teritoriální, námětová, poštovní historie, aerofilatelie, mládeže, ideově výchovná, expertů, jurymanů, filatelistické literatury budou řízeny celostátně Ústředním výborem SČSF. Ten bude zřizovat i řídit sekce a skupiny a „usměrňovat činnost komisí po metodické stránce“. Vše v rukou SČSF, nikoliv SČF a ZSF. Omráčen, neinformován jsem se „těšil“ na schůzku s Fr. Švarcem za „účelem reorganizace KPHC“. Ještě jedna poznámka „C“ už sjezdové materiály neuváděly, beze mne a naší komise bylo rozhodnuto, že postupně celiny přejdou pod ostatní kompetentní komise….

Hlavou mne vrtalo, věděl toto vše Vr. Palkoska nebo ne?

 

Schůzky s Fr. Śvarcem jsem absolvoval, předal jsem návrh na pět sekcí (historie poštovnictví, dopravy poštovních zásilek, zvláštních druhů poštovních zásilek, adjustace poštovních zásilek a celin). Uhájil jsem i zvláštní druhy přepravy poštovních zásilek a celiny z odborného hlediska.

 

1985 (začátek roku)

Místo: Kavárna na Vítězném náměstí blízko bydliště Vr. Palkosky

Titul: Informace o aktivu a následných schůzkách

 

Sešli jsme se, abych informoval a hlavně, abych mu nastínil, co SČSF požaduje a co navrhuji. V zásadě vzal vše na vědomí a souhlasil. Neměl námitky, že národní komise ztrácejí sekce a odborné skupiny. Ubezpečil mne, že bude se mnou úzce spolupracovat. Náš styk se omezil na telefonáty, pak ty ustaly, písemnosti, z neformálních vztahů (tykali jsme si) se přešlo na vykání a už jsem se dozvídal, že „jsem spadl z lopatky“ a že „mi šéf přistřihává křidélka“.

 

Mezitím jsem trpělivě vysvětloval, co se stalo a jakou reorganizaci jsem připravil po diskusi v rámci mého aktivu, který jsem si sestavil. Krajské skupiny měla po svou kuratelou KPH SČF. Severočeši chtěli uspořádat „Křeslo pro hosta“, kde bych seděl já, vedení KPH SČF tuto akci, kde jsem chtěl vysvětlit tyto změny, zařízlo.

 

ÚV mou koncepci a reorganizaci schválil. A začala práce, i když jsem za pochodu diskutoval s oponenty těchto změn. Začaly pracovat i sekce a v jejich rámci řada odborných skupin. Jednou ze skupin byla odborná pracovní skupina výplatních otisků. Reorganizací nebyla dotčena plynulost práce a rozšiřování členské základny. Do toho ÚV SČSF nemluvil, Největší problém byl z nevědomosti či z jiných důvodů s některými jedinci a v rámci entit se sběrateli R-nálepek, kteří se obraceli na mne, nikoliv na vedení SČSF (nejaktivnější korespondenci plnou negativ jsem měl s K. Špačkem). Ty přetrvaly i do začátku devadesátých let (1990) Situace se uklidnila po zániku komisí (též KPHC) na začátku roku 1990 a zřízení Českomoravské společnosti pro poštovní historii. Do dnešního dne vychází v tištěné formě zpravodaj POSTILIÓN, který jsem založil v roce 1986 a vedl až do konce roku 1989, kdy jsem zakončil práci na zpravodajství čs. poštovní historie, kterou jsem zahájil v roce 1976.

 

K této druhé rovině přikládám několik článků, které se týkají této historie. – „Jak dál?“, „Poštovní historie v letech 1985 – 1989“. Jinak doporučuji si projít zpravodaj Postilión od čísla 1/86 dále ….

Osobně jsme chápal zděšení, blesk z čistého nebe a bouři ve sklenici vody. Došlo k zásadní reorganizaci, ale všechny sekce a skupiny vedli odborníci a zanícenci pro poštovní historii, tedy naši lidé, byli mi věkově a historií blíže, ale došlo k jedné věci – pod jinou hlavičkou jsme se mohli organizovaně věnovat svým směrům a oborům. Několik kolegů odešlo, ale členy zůstali a byli zváni na naše akce. Na druhé straně jsem nechápal reakci některých z mých kolegů a poštovně historických přátel. Důležité bylo, že „všichni mohli jako dřív, ale pod jiným deštníkem“.

V této atmosféře jsme se v odborné skupině výplatních otisků připravovali na další rok a další období…..

 

16 1 001     16 2 001     16 3 001     16 4 001     16 5 001     16 6 001     16 8     16 9 001

 

PLASY 001

Tuto celistvost obdrželi ode mne účastníci celostátního  setkání v roce 1985. V rámci sekce panoval podobný zvyk. Pokud měli účastníci setkání/členové sekce možnost, opatřili podobné celistvosti se záměrem je rozdat na celostátních či pražských setkáních

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS