HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - Filtrované položky podle data: leden 2019

V nejvyšších patrech sběratelství čs. poštovní historie (4)

V NEJVYŠŠÍCH PATRECH SBĚRATELSKÝCH STRUKTUR ČS. POŠTOVNÍ HISTORIE (4)

PILÍŘE ČINNOSTI KOMISE V ROCE 1976

Rok 1976, první rok obnovené staronové komise specializovaných oborů, poté komise specializovaných oborů a poštovní historie a celin (k tomuto přejmenování došlo 20. 5. 1976) a posléze po několika měsících komise poštovní historie a celin (s tímto názvem vedení vyšlo před veřejnost 17. 6. 1976), byl ve znamená postavení pilířů, o které se tato filatelistická entita opírala prakticky až do jejího rozpadu společně s rozpuštěním ustálené strukturySvazu čs. Filaelistů. koncem roku 1989. Jen ještě jedna poznámka: celiny se odloučily na základě rozhodnutí nejvyšších orgánů Svazu koncem roku 1988, kdy se vytvořila samostatná komise celin.

Co bylo pilířemi vytvořené komise?

V heslech: Vyčištění specializovaných oborů a vyloučení oborů, které neměly přímou souvislost s poštovní historií dle Palkoskovy klasifikace. Vytvoření krajských skupiny a jmenování vedoucích těchto skupin. Vedoucím se též říkalo garanti či ve slangu „krajánci“. Zásady jurování exponátů poštovní historie a celin. Podpora práce odborných sekc z aktiv§, které měly podporu sběratelů. Navázání spolupráce se Slovenskem.Podpora členské základny u oblíbených oborů (zdůrazněna zásada :“Nové sekce se budou zřizovat tehdy, když se najde dost sběratelů, kteří budou v oboru pracovat“. - Usnesení A 17/6 z 6. 5. 1976).. Vzájemné vazby mezi vytvořenými entitami. Výstavní činnost. Vytvoření adresáře členů komise. Spolupráce pi lektoraci článků, které redakce Filatelie dostává a zatím ostiskuje bez lektorace. Zajištění sbírky a trukopisů prac ing. Mokrého (příležitostná razítka). Pravidelné vydávání ústředního zpravodaje komise. Vypracování jurymanského řádu (část pro specializované obory respektive pro poštovní historii a celiny) s tím, že jurovat exponáty poštovní historie a celin budou mít na starosti jmenovaní jurymani pro poštovní historii a celiny (komise jmenovala bez řízení tyto jurymany: Miroslav Blaha, Tibor Jššo, Václav Nebeský, Jiří Nekvasil, Jozef Obert a Vratislav Palkoska – stvrzeno rozhodnutím KSO C 3/5 ze dne 7. dubna 1976, později doplněn seznam o Miroslava Polišenského, Ivana Tvrdého a Oldřicha Štaffu. Aktiviace širších skupin za účelem typologie těch oborů, které typologii ještě nemají (např. R-nálepky). Pořádání odborných seminářů (první se konal u příležitosti výstavy v Kutné Hoře, přednášejícími byli: M. Polišenský, Vr. Palkoska a J. Nekvasil). Podpora katalogzace poštovně historických artefaktů (první návrh v oblasti výplatních otisků).

Aktiv (rozšířená schůze)

Dne 15. května 1976 se sešlo 27 představitelů poštovní historie převážně z českých zemí. Aktiv se zabýval propagací sbírání poštovní historie, publiscistikou, přenáškovou činností, popularizací poštovní historie mezi mládeží a medtodickým vedením sběratelů při zakládání sbírek a ejjich úpravě. Přdestavili se též garanti poštovní historie z krajů: M. Forman (středočeský kraj), V. Konštant (Jihočeský kraj – zastupoval ing. V. Příkazského), V. Váňa (Západočeský kraj), A. Smolík (Sevročeský kraj), M. Vostatek (Východočeský kraj), J. Papoušek (Jihomoravský kraj), S. Žampach

(Brno), M. Blaha (Severomarvský kraj). Městský výbor SČSF neuvažoval o zřízení funkce gestor PHC, proto nevyslal na aktiv svého zástupce.

Tento aktiv se definitivně vyjádřil k názvu poštovní historie a celiny:

„Podán návrh, aby komise specializovaných oborů se napříště nazývala Komisí poštovní historie a celin (specializovaných oborů), neboť tento název lépe odpovídá jejím úkolům i nomenklatuře FIP. Návrh byl přijat“.

Na další zasedání komise byly zvány i další osoby: Pravoslav Kukačka, Václav Bortlík, Pavel Jech( 20. 5. 1976), na červnovou schůzi (3. 6. 1976) i J. Pohorecký.

Publikační činností

Mnohá rozhodnutí komise v tomto roce se týkala publikační činnosti. Zdůraznila se systematickáa publicistika ve Zpravodaji KPHC, Filatelii, publikacích PRAGA 1978 a články pro sborník výstavy v Kutné hoře. Potvrzen seriál pro Filatelii v roce 1977, kde se objevily tyto příspěvky:

Vr. Palkoska, Ideová a pracovní náplň KPHC,

M. Polišenský, Poštovní historie v návaznosti na sbírku a výstavní exponát,

E. Votoček, Zásady sbírání poštovních razítek,

P. Kukačka, Jak sbírat příležitostná a propagační razítka,

M. Bouška – I. Leiš, Výplatní stroje a jejich otisky,

V. Mahovský, Úprava exponátu R-nálepek,

J. Nekvasil, Jak sbírat celiny a úprava jejich exponátů,

Vr. Palkoska, Polní pošty a jich zpracování ve výstavním exponátu.

Byli vyzváni i slovenští publicisté k orzšíření témat.

Kutnohorské zasedání za účasti slovenských funkcionářů a seminář poštovní historie

Dne 3. září 1976 se sešlo pražské vedení KPHC s funkcionáři slovenské poštovní historie: j. Obert, J, Tekeĺ, I. Tvrdý, V. Dunajovec, Burian, O. Gaťa. V. Čelko, M. Baláž. Za reprezenattivní účasti sběratelů z českých zemí a ze Slovenska se schválily zásadní materiály: klasifikace, zásady hodnocení, směrnice pto jmenování svazových jurymanů, návrhy exponátů na mezinárodní výstavy v roce 1976 a přípraba na výstavu PRAGA 1978. Byly vybrány reprezentativní exponáty na mezinárodní výstavy.

Během výstavy se konal i seminář poštovní historie, na kterém zazněla řada referátů z oblasti české a slovenské poštovní historie. Byl přítomen i dr. P. Čtvrtník z Poštovního muzea.

Celostátní komise poštovní historie a celin

Listopadové (3. 11. 1976) zasedání oznámilo, že „z rozhodnutí SČSF bude ustavena celostátní komise PH+C“. Při komissi bude ustavena i jurymanská sekce PHC.

Řízení na jurymana bude provedeno s Františkem Czulíkem a Václavem Konštantem, a na řádného jurymana s Oldřichem Štaffou.

Zasedání 1. 12. 1976 bylo posledním zasedáním v tomto roce, které stanovilo jasné směry novodobé komise, nyní již komise fungující pod názvem Komise poštovní historie a celin.Toto zasedání konstatovalo, že většina sekcí zahájila úpěšně svou činnost. I zprávy z krajů svědčily o tom, že myšlenka poštovní historie se ujala a krajské skupiny začaly získávat nové členy.

Číst dál...

Smutná celistvost

Smutná celistvost

Každý z nás, sběratelů má ve své sbírce řadu celistvostí, které mají pro majitele zvláštní význam tím, že mají k nim vztah. Tím, jak si je získali, jak přibližují obor, který sbírají ale i tím, od koho jsou. Nevím, jak ostatní sběratelé, ale já  celistvostem, které jsem obdržel od osob mně známých či blízkých, vyhrazuji zvláštní místo ve své sbírce.

Nejinak je to i s celistvostí, kterou zobrazuji u tohoto článku. Dne 21. 8. 2018 ji odeslal můj dlouholetý rodinný a obchodní přítel G. B. z Německa a obsahovala mně milé blahopřání k narozeninám. Od odesilatele jsem jich za ta léta, co se známe, bezpočet., ale nikdy mi výplatné nepřineslo tolik radosti. G. B. nebyl filatelista, ale trpělivě naslouchal mým monologům na téma filatelie, poštovní historie a výplatní otisky.

Německá pošta  vyplatila tuto celistvost dvěma známkami v hodnotě 1.40 eur, což nestačilo a nechal výplatné doplatit výplatním otiskem v dodatečné hodnotě 2,30 eur. Výplatní otisk na pásce (v němčině Schalterlabel či Schalterstempel)  je produktem stroje z přepážky, které na německé pošty byly umístěny v roce 2018 . Mají novou identitu (Frankier-ID). Otisk je součástí nových strojů nové generace Frankit 3.1. s novým designem. Zajímavostí víc než dost.

Na tomto místě se zcela oprávněně zeptáte: co je na tom všem zajímavé a proč „smutná celistvost“?

Odesilatel této zásilky přítel G. B. Třináct dní poté mu selhalo srdce,   upadl do komatu a sedm dní nato odešel z našeho světa. Rozloučili jsme se s ním smutečním obřadem  týden poté.

Už se nedozvím, zda mi chtěl udělat radost či vyplacení zásilky se odehrálo automaticky, každopádně kromě jiných zážitků a vzpomínek mi jako poslední- pro mne – vzácnost  zůstala tato zásilka s výplatným pro mne blízkého. I takové okamžiky přináší život a sběratelství. I takové hodnoty přináší sběratelství, někdy možná cennější než filatelistické znaky.

Budiž Ti země lehká, milý příteli. Tvá celistvost má v mé sbírce čestné místo...

 

SMUTNÁ CELISTVOST 001

                                                                                                         

Číst dál...

OTTENFELD

MAXMILIÁN, RYTÍŘ OTTO Z OTTENFELDU – ARCHITEKT RAKOUSKÉHO POŠTOVNICTVÍ

ÚVODEM

V roce 2018 uplynulo 160 let od smrti významné osobnosti, která se zasloužila významným způsobem o modernizaci poštovnictví na území Rakouského císařství, jehož naše země byla součástí. Mnohé zůstalo až do moderní doby a do razantního vytváření nových pořádků po II. Světové válce u nás. Tou osobností byl Maxmilán, rytíř Otto z Ottenfeldu, rodák z Opočna, jenž vložil svou energii, um a talent do zefektivnění poštovních služeb na území Rakouského císařství. Je pravda, že i rozvoj společnosti, zejména technický, mu v jeho snahách velmi nahrál. Nicméně je třeba si připomenout tuto osobnost, která až na několik málo vzpomínek, málem by upadla v zapomnění. Škoda, že žádná entita u nás si tuto osobpost nepřipomněla vůbec ničím. Škoda. Vždyť ve své době se Ottenfeldovy poštovské rychlíky byl vděčným tématem na olejomalby a výšivky….  Ottenfeldovi nahrála i doba, ve které žil svůj aktivní život. Období let 1744 – 1858 je totiž považováno za období intenzivní modernizace rakouského poštovnictví. Ottenfeld všechny tyto faktory plně využil.

Až do recesu v roce 1743 spravovali poštovní ústav Paarové. Po recesu zůstali jen čestnými zástupci. Správy poštovnictví v naší oblasti se ujala c.k. vrchní poštovní komise , od 14. 2. 1756 se nazývala „dvorská komise ve věcech poštovních“. Významnou osobou v činnosti a posléze i ve vedení byl v této instituce vůdčím činitelem od začátku 19., století Maxmilián, rytíž Otto z Ottenfeldu.

Připomeňme si alespoň hlavní úseky jeho zejména pracovního života a prostředí, ve kterém žil a působil. V textu využívám větší měrou citace různých osobností, než je obvyklé a u mne zvykem.

CITACE OSOBNOSTÍ A INSTITUCÍ

„O vybudování rakouského poštovnictví obzvláště se zasloužil na počátku 19. století Maxmilián rytíř Otto z Ottenfeldu“.

Dr. Václav Záběhlický, Dějiny pošty, telegrafu a telefonu v českých zemích, Praha 1927

„V letech 1829 až 1848 přednosta poštovní správy Maxmilián Otto von Ottenfeld zmodernizoval poštu“.

Academic, Akademické slovníky  encyklopedie, Rakouská poštovní a telegrafní správa, 2000-2016

+ Wikipedia 2018 – Poštovní a telegrafní správa Rakouska

„Významou roli ve změnách poštovnictví hrál hlavní poštovní administrátor ve Vídni Maxmilián Otto von Ottenfeld. Byl autorem nové dopravy osob (1823) a hlavní spoluautor Poštovního zákona z roku 1837“.

Vyšší Brod Monastery, Private Tours, Praha 2006

„Poštovnictví v rámci hlavního a rezidenčního města Vídně bylo v roce 1830 z nařízení hlavního poštovního administrátora Maxmiliána rytíře Otty von Ottenfelda změněno“.

Zvláštní známka pro dopisovou poštu Kariolka, Rakouský internetový portál k vydané známce v sérii „Historické poštovní vozy“. Vídeň 2015

„….poštovské rychlíky jsou vynálezem Maxmiliána z Ottenfeldu. A co bylo vlastně principem těch poštovských rychlíků? Jednak tedy začaly jezdit v noci , což byla nebývalá záležitost…. Poštovské rychlíky měly svůj pevně stanovený jízdní řád…. Byla stanoveny časové limity pro výměnu koní, případně pro výměnu postiliónů, tedy vozků…. Byla stanoveny pevné limity pro občerstvení cestujících ….. na určených poštovních stanicích, takže ta jízda se velice zrychlila.“

Jan Galuška v pořadu rádia Praha „Cestování s poštou v době kočárů“, Rádio Praha, Praha 2017

„...za úředního života Ottenfeldova téměř každý rok došlo k důležitým novotám a úpravám, jež povstaly jen jeho iniciativou, a tak každý rok uz jeho služební doby značí další krok na cestě konsolidace a zmodernisování rakouského poštovnictví na počátku devatenáctého století“.

Dr. Václav Záběhlický  Dějiny pošty, telegrafu a telefonu v českých zemích, Praha 1927

                                                                      . . . . . .

KRONIKA ŽIVOTA A PRÁCE MAXMILIÁNA RYTÍŘE OTTY Z OTTENFELDU

7. 12. 1777

Narozen jako syn lesmistra Jana Maxmiliána rytíře Otty z Ottenfeldu v Opočně v Čechách.

„Jeho otec byl původně císařským, od roku 1769 knížecím Colloderovským lesmistrem a pocházel ze staré šlechtické rodiny.Jeho předkové byli původně ve službách brandenburských, později císařských a jeden z nich by\l povýšen císařem Leopoldem I. V roce 1657 do stavu českýc hrytířů s predikátem „z Ottenfeldu“. Citace z knihy dr. Václava Záběhlického, titul viz shora (str.33 a 34).

1787

Maxmilián Otto z Ottenfeldu ztratil otce, zůstal s matkou a sedmi sourozenci  beze jmění.

1787 – 1791 (?) 

Studuje na benediktinském gymnáziu v Broumově a absolvuje jej s výtečným prospěchem.

1791

Společně s bratrem Josefem obdržel stipendium hraběte Straky na studium, které využili později pro studia na vídeňské univerzitě

30. 9. 1802

S vyznamenáním dokončil filosofická a právnická studia a jako konceptní praktikant vstoupil do služeb c. k. Všeobecné dvorské komorys tímto postupem:

1802 (Konzeptspraktikant)

1805 (Konzeptsakzessist)

1806 (Hofkonzipist)

1816 (Hofsekretär u poštovního oddělení)

Provizorní vedení pojízdných pošt (v té době začíná se svými reformami)

1823 (úspěch se zavedením prvních reforem (Eilpost) – jmenován definitivním radou

1828 Provizorní vedení Vrchního poštovního úřadu

Zdroj: ÖBL 2018)

30. 9. 1805

Za svou píli a výtečnou způsobilost byl jmenován konceptním akcesistou s platem 200 zlatých za rok.

27. 3. 1806

Jmenován dvorním akcesistou s platem 700 zlatých ročně.

5. 3. 1814

Zaznamenal první úspěch na poli poštovním. Dekretem dvorské komory mu  bylo uloženo, aby převzal Paarské poštovní spisy z let 183 - 1812 (Paarům od roku 1783 příslušelo jen právo prezentační při jmenování poštovních úředníků po reformách císaře Karlem VI). Obdržel uznání a zvláštní odměnu ve výši 80 zlatých.

8. 12. 1816

Jmenován dvorním tajemníkem s ročním služným 1600 zlatých. Od té doby byl přeložen do poštovního oddělení a zahájil reformátorskou činnost v poštovnictví.

1816 – 1819

Zabýval se nefungující službou úředníků a konduktérů u poštovských vozů a nařízeným vyšetřováním. Byl pověřen na základě zprávy prozatímní správou ředitelství jízdních pošt. Začala reorganizace jízdních pošt s jednoznačným Ottenfeldovým úspěchem. Jmenován dvorním tajemníkem. Začal pracovat na návrzích o zvláštních poštách. Zahájil práce  na novém poštovním zákoně, který by vyhovoval nové době a zmodernizoval by poštovnictví.

1823 (3. 5.)

Tento den se za přítomnosti   osobnosti poštovnictví Ottenfelda ( a z jeho iniciativy) uskutečnila významná událost v historii poštovnictví ve vztahu k českému území a poštovnictví vůbec. Stalo se to uvedeného dne na trase Vídeň – Brno částečně v zemi Koruny české. Došlo k k první jízdě tzv. poštovním rychlíkem (v němčině Eilpostwagen) . Došlo tak na první zrychlenou dopravu osob poštovním vozem (dostavníkem). Od tohoto dne začaly jezdit pravidelně v pondělí a ve čtvrtek z Vídně do Brna a v úterý a v sobotu z Brna do Vídně. Archivy uvádějí, že cestujícími první jízdy byli:

Maxmilián, rytíř z Ottenfeldu,

osm cestujících,

kočí čtyřspřeží koní,

sluha.

Dostavník byl pohodlný, nově opatřený pérováním. Vyjel v šest hodin ráno za hlaholu poštovní trubky přes Stannersdorf, Wolkesdorf, Gaunersdorf, Wittersdorf do pisdorfu, kde byla krátká přestávka na oběd. Poté poštovní rychlík pokračoval přes Mikulov, Pohořelice, Rajhrad do Brna. Trať měřila 144 km, dostavník ji urazil za 14 hodin. (Zdroj: Alois lustig, Ottenfeldův poštovský rychlík, Čs. Pošta, roč. XVIII, 1936 a Fl, Encyklopedie Brna, aktualizováno 11. 07. 2018). Odezva veřejnosti, zejména v komerčních kruzích, byla nebývale obrovská (Zdroj: BLKÖ). 

Vzhledem k tomu, že se jednalo o významný počin v oblasti poštovnictví, na tomto místě se zmiňuji o následných jízdách v dalších trasách.

29. 7. 1823

Vídeň – Praha

1. 10. 1823

Vídeň – Pressburg (Bratislava)

10. 3. 1824

Vídeň – Gratz

31. 5. 1824

Vídeň – Ofen

26. 6. 1824

Vídeň – Terst

(Zdroj BLKÖ, Band 21 (1870), strana 129, 17. 5. 2017)

„Úspěch Ottenfeldovy reformy byl zcela zřejmý již po prvních deseti dnech provozu“. (PhDr. Pavel Čtvrtník, Cesta pošty dějinami silnicí, železnicí,  letadlem, str. 47, NADAS Praha, 1977).

Kromě poštovních rychlíků zavedl Ottenfeld též příležitostné rychlé vozy (Separat – Eilwagen). Za zvýšený poplatek s mohl cestující objednat tento vůz na kterýkoli den a jakoukoliv trať poštovních rychlíků.

1825

Od tohoto roku poštovské rychlíky začaly přepravovat i listovní poštu. Usnadnila se pravidelná a  

r y c h l á doprava listovních zásilek. Postupně došlo k rušení dosavadních diligencí.

„Ottenfeldova reforma znamenala nejen převrat v kvalitě a rychlosti dopravy cestujících, le v poštovní dopravě vůbec.  Díky Ottenfeldově reformě dokázalo poštovnictví také na našem území v těchto letech plně využít dopravních a TECHNICKÝCH MOŽNOSTÍ SVÉ DOBY“.

(PhDr. Pavel Čtvrtník, Cesta pošty dějinami, str. 48, Praha 1977)  

1827, 1833 – 1835

Ottenfeld předkládá návrh poštovního zákona o zvláštních poštách.

„Vycházeje ze správného poznání, že poštovní ústav nemalou měrou spočívá také na bedrech postiliónů, a že tudíž poštovní správa musí věnovat náležitou pozornost zvelebení a pozvednutí jakosti těchto důležitých orgánů poštovní služby, podal Ottenfeld již v roce 1827 návrh na zřízení  p r o v i z n í h o    f o n d u   p r o   p o s t i l i o n y a  na zavedení   s l u ž e b n í c h    k n í ž e k   pro tyto zaměstnance“.

(Zdroj: Dr. Václav Záběhlický, Dějiny pošty, telegrafu a telefonu v českých zemích, str. 38, Praha 1927, nákladem vlastním)

1829 (21. 2.)

Ottenfeld zdůrazňuje centralizace poštovní správy a zcelení  odvětví poštovní správy.Navrhuje důraznou reorganizaci poštovní správy. Navrženy úřady  funkční poštovní správy, pro každou instituci Ottenfeld vypracoval podrobné instrukce. Pamatoval na pevné platy poštovních zaměstnanců a na osobní přídavky.

1829 (27. 4.)

Všechny Ottenfeldovy návrhy byly schváleny dekretem dvorské komory ze dne 30. 4. 1829 čj. 17841/1017). Zřízena „Nejvyšší dvorská poštovní správa“. V provinciích „Vrchní poštovské správy“. Ottenfeld byl jmenován dvorním radou a nejvyšším poštovským správcem.

Nejvyšší dvorská poštovní správa byla přesně rozdělena na několik oddělení (celkem osm oddělení). Přiděleno 80 placených  úředníků a 20 neplacených praktikantů.

Až do roku 1848 byl přednostou nejvyšší dvorské poštovní správy dvorní rada Maxmilián rytíř Otto z Ottenfeldu.

1829 – 1830

Ottenfeld intenzivně pracuje  na poštovnictví přizpůsobené nové době. Jedním ze zastaralých faktorů bylo pozvolné rušení  dědičné pošty i přes velký odpor dědičných poštmistrů.

1830

Reorganizace Malé pošty ve Vídni

Nejvyšším rozhodnutím ze dne

12. 5. 1832

bylo vytvořit nový poštovní zákon.

1834

Ottenfeld předložil návrh nového poštovního patentu, který se stal součástí balíčku nové důchodkového trestního zákona, celního řádu a řádu o státních monopolech.

20. 2. 1834

Dvorská komora dekretem rozhodla zavést jízdy kariolkami. Rozšířily se jízdní kurzy (doprava rozšířena i na vedlejší silnice).

9. 4. 1834

Vydán dekret dvorské komory na základě Ottenfeldova návrhu o sběrnách psaní a poselských poštách.

13. 11. 1835

Ottenfeld navrhl zřízení poštovních inspekčních orgánů.

1. 7. 1836

Provedena první velká rekonstrukce poštovnictví v její struktuře.

1836

Ottenfeld byl pověřen vypracováním všech dispozic pro cestu Ferdinanda I. A jeho doprovodu ke korunovaci do Prahy

1836 (23. 3.)

Vydán dekret dvorské komory, aby byly pokuty vybrané za opoždění (Retardenzstrafen) a jiné pokuty byly použity k odměnám a vyznamenáním postilionům. K definitivnímu zřízení fondu však nedošlo.

1836 (3. 2.)

Ottenfeld zahájil podávání návrhů zdůrazňující významnou úlohu drah a paroplavby pro poštovnictví.

1836

Založena společnost rakouského Lloydu pro paroplavbu.

1836

Ottenfeld jednal ohledně dopravy listovní pošty mezi Terstem – Benátkami – Ankonou – Dalmácií. (ujednání podepsáno s Lloydem v roce 1840). Dopravní služba se realizovala až 1. 2. 1841.

1837

Ottenfeld zahájil jednání s Lloydem a vyjednával dopravu pošty.

1837 (1. 9.)

Podepsáno ujednání s rakouským Lloydem o dopravě poštovních zásilek dvěma plavbami za měsíc v relaci Terst – Cařihrad – Alexandrie s několika zastávkami na trase.

1837

Všeobecná dvorská komora vypracovala návrh nového poštovního zákona.

5. 11. 1837

Zákon schválen s platností od 3. 7. 1838.

12. 6. 1838

Vydán řád jízdní pošty

6. 11. 1838

Vydán řád listovní pošty

10. 8. 1838

Přijat Ottenfeldův návrh na  poštovní řád pro cestující ve zvláštních jízdách.

1838

Soustředil se na zlepšení stavu silnic.

Zasadil se o uveřejňování důležitých nařízení a rozkazů v poštovnictví. Na jaře tohoto roku nejvyšší dvorská poštovní správa začala zveřejňovat „Věstník cís. král. Nejvyšší dvorské poštovní správy“.Vycházel v německé a italské mutaci.

Z výtěžku předplatného Ottenfeld nařídil nákup zeměpisných a statistických děl pro knihovnu.

1839 (1. 5.)

Zavedeny služební knížky pro postiliony (služební instrukce pro c.k. poštovní stanice. Ke směrnici připojen vzor služební knížky pro postiliony a paragrafem 48 bylo ustaveno, že „některým postilionům bude udělen čestný  stejnokroj jako zevnější vyznamenání“.

Čestný stejnokroj tvořila slavnostní uniforma se dvěma stříbrnými proužky na kabátci a se dvěma stříbrnými proužky  na rukávě letního kabátu. Stejnokroj doprovázel přídavek dvou zlatek a deseti krejcarů. První ocenění tohoto druhu  obdržel Josef Armandolini z Milána dne 7. 8. 1839.

1839 (11. 10.)

Ottenfeldovy návrhy z roku 1836 vytvořily podklad pro nejvyšší rozhodnutí o právních vztazích železnic k poštovnímu regálu.

1839 (17. 12.)

Ottenfeld navrhl, aby poroto za dopisy dopravované severní drahou Ferdinandovou pro jejich osm stanic bylo počítáno podle jediné sazby. Návrh přijat dekretem dvorské komory v roce 1840 (7. 1.).

1840

Ottenfeld nařídil zkoušky uchazečů o místa poštmistrovská, expeditorská a vedoucích listovních sběren zkoušky ze znalosti věstníků.

1842

Pošta zaznamenala velký rozmach. V tomto roce bylo 1805 poštovních úřadů všech kategorií, 3723 poštovních úředníků, 553 poštovních silnic (počet mil 5117), 243 poštovních kurzů, peněžní zásilky

dosáhly obratu 263,051.260 zlatých

1843 (1. 7.)

Zrušeny každodenní spěšné listovní jízdy na trase Vídeň – Terst po poštovské silnici Vídeň – Glognice, zavedena doprava cestujících a zásilek  na této trase drahou.

1845 (3. 5.)

Vydáno prohlášení, podle kterého byla paroplavební společnost rakouského Lloydu prohlášena za instituci obstarávající provoz státní pošty stejně jako poštovní instituce spravované poštmistry.

1845 (1. 9.)

Zavedena železniční poštovní doprava na trase Vídeň – Brno – Praha.

1846

Ottenfeld inicioval kompletní reorganizaci poštovní kursovní správy (v návaznosti se zavedením železniční přepravy).

1846

Uskutečnil se Ottenfeldův návrh na rozšíření působnosti nejvyšší dvorské poštovní správy.

1846 (18. 6.)

Vydán nový služební řád pro ústřední poštovní úřad (systematizace ředitelského místa, zavedan instituce poštovních komisařů, zavedení přímého styku mezi poštovními úřady a poštovními stanicemi, obsazování služebních míst,  ustavení dvorské účtárny, systematizace podřízenosti, zavedení úřadu pomocného a revizních atd.). Zavedeny též instrukce pro poštovní konduktéry, začaly se dělat návrhy na osvobození od poštovného , došlo k úpravě novinových opplatků, zrušena výplatní povinnost pro korespondenci ze sousedních států.

1847 (11. 10.)

Uskutečnila se rozsáhlá reorganizace vídeňské městské pošty z iniciativy Ottenfelda a za podpory ředitele dvorského poštovního úřadu Bohumíra z Giuliani . Správu nad městskou poštou převzal dvorský poštovní úřad, zřídily se )střední poštovní podejna a ústřední listovní dodejna, dále dodejna povozná pro službu povoznou, dodejna cenných psaní a dodejna balíků s oddělením pro vyclívání. Zřízeny listovní sběrny o třech třídách. Ustanovena doba na podávání listovních zásilek a přijata další důležitá nařízení regulačního charakteru.

Zajímavé jsou poštovní tarify: dva krejcary za místní psaní, doporuční dosáhlo tří krejcarů a doručné jednoho krejcaru.

1847

Ottenfeld dosáhl 70 let věku a 45 let ve službě.

1848 (12. 10.)

Ottenfeld končí službu státní pro poštovnictví.

1848 (21. 11. )

Ottenfeld si podává žádost o přeložení na trvalý odpočinek. Žádosti vyhověno a Ottenfeldovi byl udělen rytířský kříž řádu Leopoldova.

1848

Ottenfeld žil na vlastním statku v Hietzingu u Vídně. Stále pracuje, je veřejně činný, věnuje se obecním věcem.

1848

Zřízená knihovna obsahovala 127 map a 294 knih.

1850

Ottenfeld zvolen starostou v Hietzingu.

1852 (27. 5.)

Z důvodu nemoci se vzdává funkce starosty

1858 (12. 2.)

Ottenfeld umírá.

1858 (14. 2.)

Ottenfeld pohřben na hřbitově v Hietzingu u V9dně

                                                                       . . . . . .

MÍSTA OTTENFELDOVA PŮSOBENÍ – stručná historie neuzavřená končící v polovině 19. století

OPOČNO ( doba narození, dětství)

750 – 400 př.n.l

kraj kolem Opočna osidlován

8. století

Osídlení slovanským obyvatelstvem

Vzniká název podle slova „opočný“ („kamenný“)

1350

První mjitelé páni z Dobrušky, vybudován gotický hrad

1405

Spojena panství pánů z Kolovrat opočenské a jimlánské

1465

Vzniká Nový hrad

Původní tvrz se stává sídlem vrchnostenských úředníků a později zaniká

1495

Majiteli Trčkové z Lípy. Poslední majitel Jan Rudolf hrabě Trčka z Lípy (do 1634)

16. - 17. století

Opočno trpělo změnami v náboženském směřování (evangeličtí kněží – rekatolizace – evangelíci vyhnáni – katolíci. Od roku 1630 katolický farář)

1677

Řád bratří kapucínů se usidluje v Opočně

1767

Majiteli panství se stal rod Schwarzenberků (po hrabatech z Warrensbachu)

BROUMOV  (doba jinošství a studií)

Historie města je od samého počátku spjata s řádem Benediktinů, kteří získali území budoucího Broumovska roku 1213 od Přemysla Otakara II.

1255

Založení města (předpoklad)

1306 (?)

Zřízena klášterní škola, kdy došlo ke zbudování kláštera a benediktini měli povinnost pečovat též o vyučování. Vyučovalo se trivium (gramatika, rétorika a dialektika) a quadrivium (aritmetika, astronomie, hudba a geografie)

1419

Postavena Stará radnice, jedna z nejstarších v českých poddanských městech

1624

Zřízeno čtyřtřídní gymnázium opatem Bennem Falkem (Jan Benno z Falkenberga)

1726 – 1748

Postaven Broumovský klášter od K. I. Dienzenhofera

2. polovina 19. století

Z Broumova odešla převážně skupina německých obyvatel, která založila osadu Nueva Braunau (Nový Broumov) v Chile

1869

V Broumově žilo 5701 obyvatel

V Broumovském gymnáziu studovala celá řada významných osobností. Kromě Maxmiliána Otty von Otenfelda, Josef Tichatschek, operní pěvec, Franz Opitz, rakouský chirurg, Johann Eppinger, profesor patologie, Ludwig Scheurer, vrchní soudce pro Bosnu a Hercegovinu, Vincenc Maiwald, botanik, ředitel gymnázia,  August Kral, diplomat, Alois Jirásek, spisovatel,  Alois Rašín, český politik, ekonom, ministr financí a celá řada dalších.

HIETZING (podzim Ottenfeldova života a stáří),

Tato dnes rezidenční oblast byla  nazývána jako „vesnice na konci Schönbrunnského parku, kde je v létě narváno jako v žádné části Vídně“. Svůj význam získala blízkostí Schönbrunnského paláce

9. století

příchod prvních německých obyvatel (zejména z Bavorska, proto přípona – ing typická pro tuto oblast)

1130

První dochovaná zmínka

1258

Registrováno 15 domů a usedlostí

13. stol.

Položeny základy kláštera Klosterneuburg

1529

Období prvnícho tureckého ležení a  tábořiště

16.stol.

Zakládány vinice, sídla Vídeňanů

1679 – 1713

Místo postižené tureckými válkami a morovou epidemií

1. polovina 18. století

Hietzing byla malá obec, nicméně se zde konala řada mší a poutí, v roce 1738 navštívilo místo 6000 poutníků

1819

Registrováno 160 domů a usedlostí

1830 – 1840

Postavena řada vil slavných osobností (císařský lékař Johan Malfatti, přirodovědec a cestovatel Karl Alexander Anselm svobodný pán von Hügel a jiní)

1867 – 1882

Vytvořena čtvrť „Hietzinger Cottage“, čtvrť výstavných vil a širokých ulic

Hietzing je významné místo, žila zde řada významných prominentů rakouského císařství, Rakousko-Uherska a rakouského života. Na Hitzingském hřbitově je pohřben spisovatel Franz Grillparzer, malíř Gustav Klimt, architekt Otto Wagner a skladatel Alban Berg. V místě je Klimtova vila, kterou tento malíř používal jako studio v letech 1911 až 1918.

MAXMILIÁN OTTO VON OTTENFELD, rodák z Opočna v Čechách si zaslouží naši pozornost, a to nejen v období svých kulatých výročí. Významně se podílel na organizaci našeho života v oblasti rakouského poštovnictví. Řada jeho reforem, nařízení, vyhlášek a směrnic se zachovala i do do čtyřicátých a padesátých let našeho století Jeho vliv přesáhl zcela jistě i do pozdějších vliv. Proto má v našich vzpomínkách své čestné místo. V současném Rakousku  není encyklopedie či lexikonů nezmiňující se o Maxmiliánu Ottovi von Ottenfeldovi. U nás se též občas připomíná, obšírněji naposledy Ottův slovník naučný z minulého století. Všechna čest patří pracem z dílny Poštovního muzea v Praze. Tam Maxmilián Otto von Ottenfeld opominut nebyl.

                                                                                                     

                                                                                                                    Autor:  Ivan Leiš

Zdroje informací a ilustrací:

1/ wikipedia.com, wikipedia.de, wikipedie.cz

2/ www.google.com

3/ Dr. Václav Záběhlický, Dějiny pošty, telegrafu a telefonu v českých zemích (od nejstarších dob až do převratu) , nákladem vlastním Praha 1927

4/ Dr. Pavel Čtvrtník, Cesta pošty dějinami silnicí, železnicí, letadlem, NADAS Praha 1977

    (z této knihy převzaty obrázky Ottenfeldového poštovského rychlíku) ,

5/ Pavel Čtvrtník, Jan Galuška, Patricie Tošnerová, Poštovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Knihy 555, Liberec, 2008 (u této knihy převzaty ilustrace Ottenfeldovy busty, jehich rodového erbu a titulní strany z Poštovního zákona vydaného císařem Ferdinandem I ve v9dni 5. 11. 1837)

Ilustrace:

1/ Busta Maxmiliána Otty von Ottenfelda, ordový erb rytířů z Ottenfeldu, titulní strana Poštovního zákona 1837

2/ Ottenfeldův poštovský rychlík z roku 1823

3/ Sestava – Opočno, stará část města se zámkem, znak, vlajka města

4/ Sestava Broumov – dnešní Mírové náměstí, sloup Panny Marie, znak, vlajka města

5/ Starý Hietzing u Vídně

Ottenfeld tři až šest 001Ottenfeld jedna a dva 001

Číst dál...

Půlportrét: Jaroslav Zich, prezident AIESE

V archivech belgických ekonomických a obchodních škol jsem pátral dost dlouho. Trpělivost přinesla růže. Objevil jsem půlportrét jednoho ze zakladatelů a prvního prezidenta Mezinárodní organizace vysokých škol ekonomických pražského studenta Jaroslava Zicha s tím, že Praha byla centrem této světové organizace a byl zde i sekretariát. Násilné okolnosti vývoje v Československu ve 40. letech tuto kapitolu smutně uzavřely a Jaroslav Zich zmizel v britském sektoru Německa.S ním i AIESE (předchůdce AIESECu). Nicméně myšlenka AIESECu drazila do Československa o mnoho let později díky Miloši Motoškovi (rok 1966) a existuje přes různé perepetie do dneška. Těší se velkému  uznání a vykonává pro studentskou obec (nyní už nejen ekonomů a obchodníků) záslužné skutky. Dočkali jsme se i proniknutí do mezinárodních výšin. Ivan Leiš coby prezident vedl v letech 2005/2006 světovou organizaci absolventů vysokých škol - ekonomů a obchodníků prošlých AIESECem nazávanou tehdy AAI (AIESEC ALUMNI INTERNATIONAL) se sídlem v Bruselu. nelze ani domyslet, kolik tehdy měla tato organizace členů. Síla převeliká. I. L. 

Jaroslav Zich, jeden ze zakladatelů a první prezident AIESE

JAROSLAV ZICH prezident AIESE 001

Číst dál...

V NEJVYŠŠÍCH PATRECH SBÉRATELSKÝCH STRUKTUR ĆS. POŠTOVNÍ HISTORIE (3)

k NEJVYŠŠÍCH PATRECH SBĚRATELSKÝCH STRUKTUR ČS. POŠTOVNÍ HISTORIE (3)

HOZEN DO VODY ANEB UKAŽ, CO UMÍŠ

Ihned po Palkoskově pověření mé osoby redaktorství ústředního zpravodaje komise a po první (únorové) schůzi staronové komise specializovaných oborů (KSO) jsem se spustil do svěřené činnosti.  Nevadilo mi, že zápisy neobsahovaly oficiální jmenování. Zdůvodnil jsem si to, že nějaké důvody k tomu byly. Měl jsem slovo dezignovaného předsedy a to něco znamená. Později jsem se přesvědčil, že nikoliv. Naše setkání vyšlo nejčastěji z pracovních či časových důvodů. Situace byla povážlivá. O historii komise jsem věděl velmi málo, o tom, jak a kdo tiskne zpravodaj už vůbec nic. Redakční zásobník příspěvků nebyl a stejně, i kdyby byl, zel by prázdnotou. Sháněl jsem stará čísla zpravodaje, nebyla k mání...

Andělé strážní se našli. Antonín Vorlíček, tehdy při časté nepřítomnosti předsedy hybná síla rozvoje a činnosti klubu, mi poradil kontakt nad kontakty – dr. Karla všetečku, čelna klubu, vášnivého sběratele výplatních otisků a denních razítek, zejména pražských všech dob. Však Poštovní muzeum se pyšní jeho exponátem „Razítka Prahy“, které mohou návštěvníci vidět v přízemí v hlavní síni v několika ocelových rámech. Slovo dalo slovo a navštívil jsem jej v jeho vinohradském bytě, kde mne přijal v ušáku. Ulice se jmenuje U Kanálky, dům měl číslo 1, byt byl v přízemí. Obdržel jsem torza zpravodajů, která Karel Všetečka plnil seznamy výplatních otisků po roce 1945. Musela to být nesmírná práce. Bylo nutno otisky popsat, tisk byl cyklostylem, obrázky nešly tisknout. Seznamy doplňoval autor různými informacemi. Měl jsem představu. Byly to Zpravodaje z let 1970 – 1974. Pak se komise zastavila, existovala, ale nefungovala. Navíc Karel Všetečka postupně ztrácel zrak až úplně oslepl. Smůla, která by se filatelistovi neměla stát. Záliba skončila. Do dneška lituji, že v té době nebyly kompakty, snímek Karla Všetečky jsem si neudělal a při psaní mých memoárových knížek jsem na jeho fotografii nikde nenarazil. Druhým, který mi podal pomocnou ruku byl Václav Mahovský, sběratel R-nálepek a člen klubu 00-15. To byl ten, který ode mne přebíral matrice v konečné podobě a nosil je do svazové tiskárny k tisku. Poté mne informoval, že tisk je hotov a nejčastěji netříděný končil v balících v budově sekretariátu SČF v Celetné 26, kde jsem strávil čas jeho snášením a sešíváním. Poté jsem jej přenesl domů a po vložení do obálek na poštu. Nesmírná ráce pro jednoho člověka. Tak to vydrželo až do začátku 90. Let, kdy jsem se vzdal pozic v nejvyšších patrech čs. poštovní historie. Do dneška nechápu, že jsem neklekl.

Jak jsem se zmínil, problémem bylo, že v redakčním zásobníku nebyl jediný příspěvek. To byl velký problém. Porto jsem hned v prvním čísle oznámil výzvu k zasílání článků a informací. První číslo naplnili kolegové vedoucí sekcí a předseda svou klasifikací a informací o kutnohorské výstavě, která ten rok konala. Po výzvě jsem si nemusel stěžovat. Příspěvky začaly chodit. Nápomocný byl i Jiří Nekvasil, filatelista par excellence s milých vztahem k mladým. Velký publicista na témata, která nebyla stokrát opakovaná a okoralá. A vůbec nepsal nudně. Jestli někdo přitáhl mladé k filatelii, tak to byl on. Do dneška nechápu, proč cena za literaturu v české filatelii nenese jeho jméno. Byl to pojem a do dneška na něj všichni vzpomínají v dobrém.  Příspěvky začaly docházet, ale ouha. V první polovině roku 1976 Vr. Palkoska přišel s čistícím procesem, na jeho konci nebylo světelko za tunelem plným různých oborů specializovaného zaměření, ale klasifikace poštovní historie a připojené celiny. Došlo čištění této sběratelské a výstavní třídy. Řada oborů vypadla a my ztratili řadu osobností. Příkladně vypadly perfiny. Z toho byl smutný zejména náš tajemník Vojtěch Maxa, velká osobnost světa perfinů. Oficiálně se dozvěděl, že „perfiny nemají s poštovní historií nic společného, leda ty dírky…“. Do zatracení zmizely Lodní pošty známého sběratele Pražáka. A opět s vysvětlením: „Copak má Československo moře?“. Lodní pošty rakousko – uherského námořnictva, na nichž udělali slávu a kariéru sběratelé, které se dostali pod ochranná křídla poštovní historie o něco později. Analogické pohlednice byly též vyobcovány a hledaly střechu nad hlavou. Došlo ke kompletní a přísné čistce. Z oborů, které se nazývaly „obory na okraji – Am Rande Branchen“, nezbylo v nové komisi vůbec nic. Do dneška panuje řada nejasností, o čemý se můžeme přesvědčit na výstavách . Ale vraťme se ke zpravodaji a jeho osudu.

PRVNÍ ČÍSLO VYŠLO V ČERVNU 1976

První číslo pod názvem „Zpravodaj komise specializovaných oborů (poštovní historie a celin) vyšlo v červnu 1976, tedy takže více jak tři měsíce po znovuobnovení komise.

Nastal problém, kdo je obdrží. Adresář pomyslných členů komise asi dříve existoval, ale nebyl k mání. Prostě nebyl. Krajští gestoři ještě v té době neexistovali. Redaktor Filatelie ing. Vítězslav Houška mi otisk krátkou zprávu o vydání. Při té příležitosti jsme se s tímto milým a inteligentním člověkem seznámili a popovídali si. Nevím, ale měl jsem dojem, že si myslel, proč jsem do takové pozice vlezl. Jeho pohled byl tázavý, zeptal se až po letech, kdy nám byl velmi nápomocný při tisku Bouškových a mých katalogů ve Filatelistických sešitech. Píši o tom v nedávno vydané memoárové knize „Frankotypisté“. Povinné výtisky byly jasné, a že jich bylo. Musím však uvést, že i od kolegů z ostatních komisí a sekcí jsem poctivě dostával jejich zpravodaje, z nichž jen pramálo se dalo přetisknout či použít jako informace. Poštovní historie se nenosila. Až později s tím, jak tato třída získala vysoké postavení v rámci FIPu. Část produkce jsem rozdělil vedoucím sekcí pro jejich členy. A část jsem měl pohotovostně připraveny k rozdání na požádání.

První číslo bylo atraktivní, neboť nahrály mne čtyři okolnosti, které jsem využil až barnumsky:

1/ Rok 1976 byl rokem, kdy jsem si připomněli 450 let organizovaného poštovnictví v českých zemích, lup, a tučný nápis byl na titulce,

2/ Rok 1976 přinesl specializovanou výstavu – Celostátní výstavu specializovaných oborů (poštovní historie a celin) KUTNÁ HORA 1976, kde se velmi angažoval pozdější gestor poštovní historie a celin ve Středočeském kraji velký přítel Miroslav Forman. Tato osobnost, s kterým a ještě s Vojtou Maxou jsme tvořili nerozlučnou trojic, a nejen na výjezdem za poštovní historií. Do dneška si čtu jeho humorné krásné dopisy. Však jsou na čestném místě v mém osobním archivu. Ten byl jeden z hlavních, kteří se zasloužili o reklamu vycházejícího zpravodaje. Takže do filatelistického nebe zdravím, Mirku,

3/ Do prvního čísla přispěla sběratelská esa československých specializovaných oborů a čs. filatelie – Vr. Palkoska a zejména Vojta Maxa, Jiří Nekvasil a dezignovaný vedoucí sekce razítek ing. Emil Votoček, autor našich reprezentativních monografií razítek. Nepodceňuji ani ostatní kolegy – Mahovského, Boušku, Kukačku a další, ti byli též známí, ale mezi svými. To byla též síla podporovatelů, vždyť jen R-nálepkářů u nás v době, kdy jsem vedl komisi poštovní historie a celin jich byl skoro pět set. Tradice jew tradice a jména jako Papík, Kratochvíl a další ty též táhnou. Škoda, přeškoda, že v roce 2018 ukončili svou činnost…Své vykonal i ing. Miroslav Polišenský a jeho jméno. Jako předseda komise v předchozích letech sice moc nezazářil, ale historii poštovnictví rozuměl a navíc prospělo i jméno jeho bratrance, významného historika a publicisty,

4/ I nestor čs. filatelie, zakladatel a čestný předseda klubu 00-15, první předseda této komise a snad i několikanásobný místopředseda SČF Václav Nebeský udělal své.

Toto byly podpůrné faktory, na nich jsem však nemohl stavět. Vydávání zpravodaje se muselo podpořit prací všeho druhu jako u Sekorova Brouka Pytlíka.

Zpravodaj vyšel v rozsahu 23 stran, výtisku snad bylo několik set, to už si nepatuji. Poté, co jsem vše sestavil, zredigoval, přepsal na blány a předal k tisku. Nemilosrdná uzávěrka byla 21. 4. 1976, číslo spatřilo světlo světa v červnu 1976. Formát A4, tisk cyklostylem. Sám jsem zpravodaje snesl, dal do obálek, odnesl na poštu a odeslal.

Do dneška mám dvě krabice ohlasů, mezi nimiž je hodně z tohoto období. Někteří ze čtenářů se stali každotýdenními psavci. Nejvíce mi utkvěl v paměti pan Rudolf Kurian ze Slovenska. To bylo dopisů, to bylo příspěvků, řadu jsem jich otiskl. Navíc i mí kolegové mi je rádi předávali a to se škodolibým úsměvem. Slovenské příspěvky se tiskly v originále, nepřekládal jsem je, slovenština byla druhým jazykem v naší společné zemi.

OBSAH PRVNÍHO ČÍSLA

První číslo bylo dle mého názoru velmi reprezentativní. Některé příspěvky budu na sobním webu otiskovat. Vr. Palkoska napsal úvod, já jsem uvedl personální obsazení funkcí, předseda dodal klasifikaci. Přispěli i vedoucí sekcí a pochlubili se svými plány činností na rok 1976 – Polišenský (historie poštovnictví), Maxa (razítka poštoven), Kukačka (příležitostná a propagační razítka), Bouška (výplatní otisky), Mahovský (RN), Nekvasil (celiny). Otiskl jsem i informace o výstavě v Kutné Hoře a několik aktuálních zpráv. V. Mahovský přispěl tradičními změnami poštovního provozu. Vše v tomto čísle bylo – identita vydávající entity, činnost, program, filatelie, Filatelie bylo málo, ale takto sestavený zpravodaj musel vyjít. Zpravodaj byl vřele přivítán a lidé si začali psát o zpravodaje a řada z nich připojila i ofrankované obálky. To se stalo povinností v pozdějších dobách.

PŘEDSEDOVA SLOVA VŠE ZARÁMOVALA

Komise specializovaných oborů (poštovní historie a celin) obnovila po dvouletém odmlčení opět svou činnost. Obnovuje vydávání svého pravidelného Zpravodaje, jehož poslední číslo vyšlo koncem roku 1973. ….. Naším přáním je, aby Zpravodaj byl nejen zrcadlem činností jednotlivých sekcí (pracovních skupin), ale i jejich krajských skupin, aby v něm byly yuveřejňovány dílčí poznatky z jednotlivých sběratelských oborů, pro něž není místo ve svazovém časopise FILATELIE“.

CÍLE VELKOLEPÉ, ALE …. KDO NEZAŽIL, NEUVĚŘÍ GALEJÍM A OTÁZKA: VYDRŽÍME?

Cíle veliké, ale bylo s velkým „A“. Co autoři? Budou, vždyť příspěvky nehonorujeme ničím. Co příspěvky. Budou kvalitní? A budou vůbec.

Hodně pomohly poštovně historické aktivy, které se vzápětí konaly a nominovaní krajští gestoři. Po nějaké době začaly přicházet příspěvky.

S vděčností vzpomínám na první přispěvatele, rád je v dalších epizodách zmíním. Řada z nic zůstala věrnými až do roku 1989, kdy jsem tuto činnost ukončil předáním mého dítěte – zpravodaje „Postilión“ následovníkům z Českomoravské společnosti pro poštovní historii.

V příštích pokračováním přiblížím zpravodaje některými materiály a též se vrátím k práci komise.Nadšení jsem musel mít velké. Bylo jasné, že vše zabere mnoho času, někdy vše bylo nad lidské síly. Po každém zkompletování zpravodajů jsem šel liduprázdnou Celetnou ulicí ze sekretariátu, kde jsem si dost máknul, byl jsem obtížen plnými taškami s tím, že jsem i druhý den tužil svaly cestou na poštu. Odměnou byly díky některých čtenářů. A to mne drželo.

2 – 1/2019

Číst dál...

V nejvyšších patrech sběratelských struktur čs. poštovní historie (1)

 

V nejvyšších patrech sběratelských struktur čs. poštovní historie (1)

Vracím se ve vzpomínkách do let 1976 až 1989, do let, která mi přinesla neocenitelnou zkušenost, rozšířila mé vědomosti a odborné znalosti a umožnila poznat řadu výjimečných osobností, kterých si do dneška velmi vážím. Náhodou jsem se dostal do světa sběratelství specializovaných oborů, později přejmenovaných na obory poštovní historie a celin, který soustředil řadu legend tohoto sběratelství. Ukončila se tak éra mého hledání sběratelství, které bych pojal za své. Stalo se, vydržel jsem u nich do současnosti, kdy píši tyto řádky jako vzpomínky na několik let, kdy jsem byl součástí struktur specializovaného sbírání. Těch čtrnáct let měly i trpkou příchuť na pozadí smutné doby normalizace, kdy se lámaly i charaktery a kdy lidské vlastnosti už nebyly ani vlastnostmi. Nicméně se říká, „co tě nezabije, to tě posílí“. A tak se stalo.

Předehra

Ve své memoárové knize „Frankotypisté“ jsem popsal kroky hledání mého sběratelského ukotvení po nesmělých filatelistických začátcích, kdy jsem začal v šesti letech sbírat volně ložené známky zejména razítka, která mne značně fascinovala. I na burze u Nováků, kam mne můj táta bral každou neděli, jsem se pídil po známkách s razítky. Víceméně pravidelně, pokud táta nebyl s tuberou na Pleši, kterou si přivezl z nucených prací a následného berlínského koncentráku v Říši. Vedly mne k tomu dopisy od příbuzných  z různých částí světa, kam se rodina dostala. Dopisy mám do dneška uloženy jako celistvosti, aniž jsem tušil, že za několik let smyté známky nebudou cool na rozdíl od celistvostí. Mihla se kolem mne i bohemislovenika, do dneška mi zůstaly listy polepené známkami s příslušným textem. Tehdy jsem pochopil, že filatelie může být i vzdělávacím elementem. Natož rozšiřování znalosti zeměpisu, jazyků a historických postav. Dva druhy známek jsem měl rád – Kolumba na známkách a letadla Swissairu ve švýcarských horách. Obdiv k postavám, které něco dokázaly a vášeň pro cestování. A to mi zůstalo i do dneška. Největší potěšení mi způsobuje shromažďování údajů o významných postavách a psaní studií o nich a radost z cestování. Tak vida, jak se to rýmuje. Ne, že ne.

S pomocí spolužáka na VŠE, přítele a kolegy Franty Komerse, jinak známého českého filatelisty jsem společně s přítelem Pavlem Jechem poznal legendu Václava Nebeského, hybnou sílu specializovaných oborů u nás. Václav Nebeský nás pozval do klubu 00-15, kde jsme zůstali do dneška. Tehdy vedla klub další významná postava specializovaného sbírání Vratislav Palkoska. Ten si nás všiml a jednoho večera, když jsme se z pravidelných schůzek v klubu v Myslíkové ulici (tehdy bylo přístavem klubu Agitační středisko NF – tedy Národní fronty, kam filatelisté v době vlády jedné strany organizačně patřili) rozcházeli, se k naší skupince připojil. Nabídl mi být součástí staronově ustavené komise specializovaných oborů s tím, že slyšel o tom, jak jsem obnovil studentský časopis EKONOM na VŠE a jaký měl mezi studenty a akademiky ohlas aže by mi svěřil redaktorství a realizaci zamýšleného tištěného zpravodaje komise. Přemýšlel jsem do příští schůzky a řekl jsem své ano. I další členové klubu dostali svou možnost účastnit se práce v této komisi.

První schůzka komise v Celetné

První schůzka pozvaných členů vedení nově vznikající komise se konala 24. 2. 1976 v zasedačce v Celetné ulici v Praze 1. Designovaný předseda Vratislav Palkoska pozval dosavadního předsedu komise specializovaných oborů Miroslava Polišenského a dále jsme měl první možnost poznat Oldřicha Štaffu, J. Mokerského, Jiřího Nekvasila a Vojtěcha Maxu. Pozván byl i Antonín Vorlíček, místopředseda našeho klubu 00-15, ale omluvil se. Mohu se přiznat, že jsem oněměl. V jedné místnosti jsem poznal hned několik slavných postav specializovaného sběratelství. Polišenského jako zaníceného poštovního historika specializujícího se na historii poštovnictví, Oldřicha Štaffu, který si mne získal článkem o (tehdy) frankotypech OSN a stejnojmenným jeho exponátem vystaveném na výstavě specializovaných oborů v Praze na Staromáku, Vojtěcha Maxu známého poštovnami, perfiny a též známkovou tvorbou Polska, ale hlavně jeho tatínkem a rodinou a Jiřího Nekvasila známého články na mnoho témat, vynikajícího sběratele, znalce a publicisty. Šel jsem do kolen. První dojem byl

vynikající. Ale mělo být šťastným okamžikům konec.

Schůzi zahájil M. Polišenský, oznámil, že rezignuje na funkci předsedy komise specializovaných oborů a jak to bývá, zazněla slova díků spolupracovníkům.

Vr. Palkoska nám oznámil, že „PÚV se usneslo a jmenovala jej předsedou komise specializovaných oborů Svazu českých filatelistů. Též poděkoval předchozímu předsedovi za práci a bez okolků rozjel práci komise. Zde musím říci, že před několika lety zbavil stejný PÚV (možná obměněné předsednictvo Ústředního výboru díky politickým změnám po roce 1968) Vr. Palkosku vedení této komise. Tehdy jsem si vzpomněl na přísloví: „Dvakrát do stejné řeky…..“. Když jsme šli spolu s Vojtěchem Maxou k domovům, slyšel jsem od něj užaslá slova nepochopení a údivu…..

Rozdělení pozic

Začalo se s porcováním medvěda. Předseda byl jasný díky rozhodnutí PÚV. Prvním místopředsedou se stal O. Štaffa (současně si odnesl portfolio evidence členů). Druhým místopředsedou s portfoliem tiskových záležitostí dostal do vínku A. Vorlíček. Tajemníkem byl V. Maxa a vedení doplnil V. Nebeský.

Byla nastíněna struktura sekcí, poštovní historii měl na starosti M. Polišenský, celiny J. Nekvasil, výplatní otisky M. Bouška a R-nálepky V. Mahovský. Já jsem potvrzen zatím nebyl. Čekalo se na něco anebo se váhalo? Nevím. Nicméně jsem si vyslechl další konkrétní body, které vypadaly velmi konstruktivně a promyšleně.

Plán na rok 1976 – ano, přijato. Aktivy (jaké hezké slovo) – ano. V březnu se bude konat aktiv bývalých členů „někdejší komise“ (sic!) a vzápětí aktiv, a to široký zájemců o specializované obory nejen z Prahy, ale i z krajů. Další sekce – budou se hledat vedoucí. Zásady hodnocení exponátů – záležitost předsedy. Sympozium Kutná Hora 1976 – ano. Bude se probírat – úprava sbírek, zásady hodnocení, zásady pro jmenování jurymanů, specializované obory a námětové sbírky. Nábor nových členů – ano, současně s vypracováním adresáře.

Stanovily se i trvalé úkoly, které nás provázely několik funkčních období a kdyby stará struktura pokračovala, bylo by tomu i do dneška. Spolupráce se Slovenskem – ano, spolupráce s komisí mládeže – ano.

Na nadcházející výstavu v Kutné Hoře Svaz (sic!) zajistil řadu hodnotných exponátů ve větším počtu ze zahraničí. Zapomnělo se dodat, že to byly exponáty ze socialistických zemí. Taková byla doba..

Finance byl, ne že ne. Celkem celá komise dostala přiklepnuto, jak se říkalo, na rok 1977 celkem Kčs 17000,00. Na svou dobu dost. Jiné, tehdy vlivnější komise však měly nesrovnatelně více…

Věstník bude, rozumí se poštovní. Tehdy dost nutná pomůcka vydávaná Československými spoji.

Míč by vykopnut a do světa se dostala konkrétní fakta. Říkal jsem si, „hlavně že máme komisi s věhlasnými odborníky a dělnými filatelisty“, když jsem se vydal směr Jižní Město. Byla to má první konkrétní zkušenost s nejvyššími patry organizovaného specializovaného sběratelství u nás. První dojem – pozitivní. Nenapadlo se mne v nitru zeptat: „bude to tak i nadále?“. Úplně jsem v tu chvíli zapomněl na to, že sběratelství od tohoto dne nebude jen organizované v normalizačním hávu, ale i přímo řízené svazovými funkcionáři - řídícím předsedou, místopředsedy, tajemníky a šéfy prodloužené ruky Národní fronty a jiných důležitých organizací. Později jsem to pocítil na své vlastní kůži. 

1 - 1/2019

    

 

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS