HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - Filtrované položky podle data: květen 2018

LIHUKO 1962 - 63

LIHUKO 1962 – 63

Ve školním roce 1961/62 byl v áčku, jedné ze tříd Střední všeobecně vzdělávací školy (předtím a poté Akademické gymnázium) ve Štěpánské 22 v Praze 1 založen ryze amatérský literárně – hudební soubor s názvem LIterárně HUdební KOlektiv doprovázený umenšeným názvem BEATNICI (anglický název The Beatniks byl členům souboru nedoporučen). Zakladateli a jeho členy byli v prvních měsících žáci zmíněného áčka. Našlo se dost talentů na zpěv, ovládání nástrojů a literární projev. A to včetně autorského zázemí. Později se připojili další vrstevníci z jiných škol. Beatnici byli jednou dvou set podobných skupin, které se vyrojily na území hlavního města. Soubor vystupoval v Praze s původními pásmy (nejznámější je pásmo Přejdi pravěk – povídky proložené big beatem po záštitou ZK ROH Staveb silnic a železnic na Národní třídě)m ale i v Žofínském velkém sále a v Lucerně. Velkorysostí tehdejší občanské správy jsme mohli na zkoušky využívat Agitační středisko v Opletalově ulici, řada zkoušek se konala i v bytech členů souboru. Výjimkou nebylo ani hraní na plesech, z nichž nejvíc do dějin vstoupil ples Filmové střední školy v Čimelicích. Soubor ve své původní sestavě a s původními záměry zanikl po maturitách v roce 1964. V roce 1962 – 63 s námi zpívala i později známá Hana Pazeltová, naše spolužačka. Pořídili jsme i nahrávky našich hitovek na Sonet Duo, mé nahrávky bohužel ukradl zloděj při krádeži chaty v Poříčí n. S., takže si je nemůžeme ani poslechnout. Zbyl jen Big Beat Band Beatnici, který vydržel do roku 1960 (?). K této noticce připojuji plakát pásma „Přejdi pravěk“ a několik dobových dokumentů se scénáři a složením orchestru.

 

Pocity001003Obrázky 001

Číst dál...

Rykrova hvězda ORION stále září

Rykrova hvězda ORION stále září

Po mnoha letech zapomnění se koncem června 2016 osobnost Zdeňka Rykra, českého malíře,sochaře,grafika, kreslíře, reklamního designéra,   ilustrátora, žurnalisty, scénografa, dostala do všeobecného povědomí. Stalo se tak díky Národní galerii v Praze, která 27. 5. 2016 otevřela brány výstavy děl tohoto významného umělce a ve Veletržním paláci .Výstava je profilem jeho děl včetně jeho úspěchů v reklamním designérství, které mají úzký vztah i ke sběratelství výplatních otisků (končí 28. 8. 2016). Zdeněk Rykr byl kmenovým reklamním designérem několika průmyslových a obchodních firem za 1. republiky a zasloužil se i o profesionální návrhy štočků pro označení oprávněného uživatele výplatního otisku. I díky němu je prvorepublikové období výplatních otisků hodnoceno vysoko a jeho otisky hledány sběrateli.

Kronika života Zdeňka Rykra

1910 (26. 10.) Narodil se v nádražní budově v Chotěboři v rodině úředníka Severozápadní dráhy

1907                 Otec byl přeložen do Kolína na funkci drážního inspektora. Jeho domovem byla opět

                           nádražní budova. Železnice, vlaky, koleje – to je jeho osud od začátku do konce života.

                           V Kolíně vychodil obecnou školu a poté reálné gymnázium

1908                  Jeho nejranější kresba vznikla v tomto roce.

1917                 Ve výloze Kaškova knihkupectví v Kolíně vystavil svou kresbu „Promenáda“. Po

                         dnech musela být z výlohy odstraněna pro pobouření veřejnosti.

1919                Úspěšně složil maturitu. Působí jako vychovatel mladého hraběte Prokopa Lažanského

                         na zámku Chyše. Začíná se malbám včetně štětcových kreseb.Vznikají první díla.

1920               Vytvořil první reklamní plakáty pro Kolínskou rafinériii petroleje. Začal spolupracovat

                         is ostatními firmami (Pála Slaný, PALABA, ).

1920               Koná se první výstava(práce z Chyše, krajinné obrazy Polabí a okolí Kolína)

1920               Nebyl přijat na AVU, vzdělává se jako samouk. Vstoupil na Filosofickou fakultu

                       UK, vystudoval dějiny umění a klasickou archeologii.

1921(5.3.)     Navázal pevný kontakt s firmou A. Maršner (později ORION,ještě později Nestlé). Byl

                        pověřen později „návrhy reklamních předmětů,plakátů,emballáží apod.“. V době

                         uzavření kontraktu se firma jmenovala : “ První česká akciová společnost továren

                         na orientálské cukrovinky a čokoládu na královských Vinohradech dříve A. Maršner“.  

                         Vznikla čtyřcípá hvězda, existující dones na výrobcích firmy (skica zr.1921).

1923               Vytvořen „mouřenín labužnicky vychutnávající vůni šálkulahodné kávy“ pro firmu

                ORION          

1924       Ukončil studium na UK obhájením doktora filosofie.Stále tvoří malby a volnou

                 grafiku.

20. léta   Působí jako fejetonista v časopisech Trn, Tribuna, rediguje časopis Domov a svět.

               Pokračuje ve spolupráci s ORIONem, od uměleckého poradce přes návrháře

               až na šéfa reklamního oddělení.  

1924       Pohostinsky navrhuje výpravy pro Národní divadlo.

1925       Pracuje v ND jako scénograf.

                 Prochází různými styly: postimpresionismem, expresionismem,novoklasicismem,

                 realismem,neo-fauvismem,kubismem,purismem, novou věcností, konstruktivismem,

                 surrealismem,abstraktní tvorbou,gestickými malbami,koláží,asambláží. Každý pořádá

                výstavy (www.creativoas.cz)., které doprovází jím psaný katalog.

1927       Kolínu věnoval knižní sérii velkých akvarelových kreseb „Kolín“.Dostává se do styku s

               uměleckými osobnostmi (Den, Štorch-Marien,Funke).Aktivně působí ve Studentském

               klubu mladých.

30. léta   Na jedné cest do zahraničí se seznamuje se svou budoucí manželkou Miladou

                 Součkovou, literátkou, členkou Pražského lingvistického kroužku a absolventkou

                 přírodních věd na UK, Rykrova manželka přežila Rykra o více než 40 let,

               po roce 1945 pracovala jako kulturní atašé čs. konzulátu v New Yorku , po roce 1948

                v USA zůstala, od roku 1963 pracovala na Harvardově univerzitě jako knihovnice, poté

                 přednášela českou a slovanskou litearturu

1937       Ministerstvo obchodu pověřilo Z. Rykra,aby vytvořil sérii reklamních plakátů na téma Krásy

                Československa,byl autorem výstavní expozice turistického ruchu v Čs. pavilónu.      

                 Vstupuje do Salonu Nadnezávislých.    

1940       Dobrovolně odchází ze světa. Umírá pod koly rychlíku směřujícího přes Plzeň do Paříže

                 nedaleko barrandovské skály. Píše se datum 15. 1.

  

   Díky tomu, že Zdeněk Rykr „zakotvil“ v oboru průmyslové reklamy u Orionky a dalších firem u nás i v zahraničí, výrazně se podepsal i do vzhledu jednoho z nástrojů reklamy – výplatního otisku. Jeho hvězda zvěčněná na výplatním otisku z roku 1928 a z dalších let, jakož i jeho atypické psací písmo pro název Orion. Pracoval i pro další firmy – Pála, Palaba, Baťa, Káva Kulík je docela moŽNÉ,že se v budoucnu doČkáme i dalŠích pŘEKVAPENÍ o AUTORSTVÍ ZDEŇKA RYKRA u jINÝCH VÝPLATNÍCH OTISKů.

Zaměří se sběratelé i na uměleckou stránku výplatních otisků, zejména první republiky, jedné z nejhezčích otisků devadesátileté historie těchto poštovně historických artefaktů? Vždyť o výtvarnících a rytcích štočků toho víme žalostně málo. Zdeněk rykr je pro nás sběratele velká šance. Jeho tvorba pro průmyslovou reklamu též.

Nebyl jediným výtvarníkem –bylo jich vÍce – Albert JonÁŠ, JiŘÍ solar,J. Pavkos, Svatopluk TUREK, Emil weiss, Leopold Richter,Xander, Cubr-PokornÝ, lEO Heilbrunn a další. Na tomto poli nás ćeká ještě hodně práce. Byli i tito umělci návrháři štočků pro výplatní otisky?

V obrazové části můžeme spatřitfotografii zeňka rykla v ateliéru, rodný dům (či nádraží) v chotěboři s detailem pamětní desky o narození a úmrtí),umělecké ukázky průmyslové a obchodní reklamní tvorby – orionská hvězda,mouřenín,obal na čokoládu s typickým psacím písmem,balící papír a obal pro Orion,

současné obaly na výrobky firmy NESTLÉ – pokračovatele A. Mašnera a Orionky, výplatní otisky Orionky s proslulou hvězdou a psacím názvem orionky (od roku 1928) a pozdější úpravu otisku. Pozorný čtenář si jistě přečetl článek Pavla jecha ve Filatelii o ohnutém křidélku,obraz Prahy z roku 1935, různé obrazy různých stylů Zdeňka RYkra z různých časových období převzatých z veřejných zdrojů.

Zdroje:

1/ http://strategie.e15.cz

2/ www.ngprague.cz

3/ www.creativoas.cz

4/ https.//cs.wikipedia.org/wiki

5/ www.cvstyle.cz

6/ www.kulTurissimo.cz

7/ www.dedictvivysociny.cz

Přidáno: VII/2016                                                                                  Autor: Ivan Leiš          

     

  

Číst dál...

Rytec Ferdinand Schirnböck

Rytec Ferdinand Schirnböck – 155 let od narození

    

     Za několik dní v srpnu si připomeneme 155 let od narození významného rakouského rytce, který se výrazným způsobem zapsal do historie známkové a bankovkové tvorby. Jeho známky a bankovky nás provázely řadu let. Měl velké štěstí, že jej osud spojil s dalším významným secesním umělcem – Kolo (manem) Moserem – s ním se seznámíme  separátně později. Tím rytcem byl Ferdinand Schirnböck.

     Ferdinand Schirnböck (narozen 27. 8. 1859 v Hollabrunnu, Oberhollabrunn, Dolní Rakousko, zemřel 16. 9. 1930 v Perchtolddorfu , Dolní Rakousko) byl akademickým malířem a významným rakouským rytcem. Pocházel z rytecké rodiny. I když jeho otec zemřel na choleru, jeho matka mu umožnila navštěvovat Gymnasium Hollabrunn ( Hollabrunner Gymnasium), kde se projevil jeho talent. Posléze studoval na Umělecké škole rakouského Muzea užitého umění (Kunstschule des österreichischen Gewerbemuseums) a též na vídeńské Akademii výtvarných umění (Wiener Kunstakademie), kde navštěvoval speciální třídu pro rytce.

     Počátek své pracovní kariéry strávil v Argentině (Buenos Aires), kde pracoval pro Tiskárnu cenin (Wertzeichendruckerei) a navrhl řadu argentinských známek a bankovek . V roce 1892 se vrátil do Rakouska- Uherska a pracoval jako rytec bankovek pro Rakousko – uherskou banku ( Österreich-Ungarische Bank, nyní Österreichische Nationalbank) a tiskárnu Print Media Austria AG. Mezinárodní slávu mu zajistily rytiny poštovních známek pro rakouskou poštovní správu (podle návrhů Kolo (mana) Mosera). V roce 1906 vytvořil sérii pro Bosnu-Hercegovinu. Jeho netradiční a do jisté míry revoluční tvorba opustila motivy hlav států či erbů a zobrazila též krajiny. Další progresi vložil do série poštovních známek z roku 1908 (jubilejní známky k 60. výročí Franze Josefa I. na trůnu), které byly značně ovlivněny secesním uměleckým směrem a byly vytištěny vícebarevně. Změnil i tradiční formát a známku „postavil do výšky“. Traduje se, že příklad z této známky si vzal později po vzniku Československa i Max Švabinský při tvorbě známky s TGM. Ferdinand Schirnböck a Max Śvabinský spolu úzce spolupracovali i později při tvorbě československých bankovek. Další známky, ale i celiny následovaly, a to nejen pro rakousko-uherskou poštovní správu. Poštovní známky vytvořil i   pro Albánii, Bulharsko, Lichtenštejnsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rusko, Švédsko, Turecko, Maďarsko, Vatikán a Siam, ale i další země. Lichtenštejnsko si zejména cení Schirnböckovy práce na jejich prvních známkách z roku 1912, které zobrazily knížete Johana II. von Liechtenstein. Známky navrhl též Kolo Moser, umělecký partner F. Schirnböcka. Oficiální den vydání 1. 2. 1912. Je zaznamenáno použití i o pár dní dříve v lednu roku 1912. Byly vytištěny známky ve třech hodnotách a barvách ( 5, 10 25 haléřů). Později následovaly další série a známky s dalším motivem (erby). Jeho známky opatřené přetisky („POŠTA ČESKOSLOVENSKÁ 1919“) sběratele provázejí dodnes v jejich sběratelském úsilí…

   

         Ferdinand Schirnböck vstoupil do dějin rytectví i ryteckými pracemi na bankovkách. Nejprve naše předky provázely okolkované bankovky, na kterých se podílel společně s autorem Josefem Pfeifferem (návrh bakovky) Carminem Schlesingerem z firmy Haase (návrh kolku) – ty vytiskla tiskárna Druckerei für Wertpapiere, Vídeň) a byly používány v letech 1919 – 1920 či další okolkované bankovky, kde autoři byli stejní s výjimkou autorů nalepovacích či tištěných kolků(Alfons Mucha,, vytiskla Ćeská grafická unie Praha či J. Franěk , s tiskem na bankovku od fy. Haase). Dále s podílel s Maxem Švabinským na prvorepublikové stokoruně . Ryl zejména portrétní části bankovek.

       Odborníci uvádějí, že Ferdinand Schirnböck do značné míry ovlivnil tvorbu československých rytců. Ferdinand Schirnböck byl při své práci velmi houževnatý a měl nezkrotnou chuť pracovat. A to i přes svůj zdravotní handicap (v důsledku úrazu z mládí neviděl na své levé oko). Vídeň ocenila F. Schirnböcka tím, že po něm pojmenovala jednu ze svých ulic.

       

Napsáno: 16. 8. 2014                                                        Autor: Ivan Leiš

Zdroje informací a ilustrací:

1/ http://www.bdph.de

2/ http://www.google.cz

3/ https://sslu3.webhosting.upc.biz

4/ http://www.mauspfeil.com

5/ http://de.wikipedia.org

6/ http://cnslouny.unas.cz

7/ http://www.batz-hausen.de

8/ http://www.cnbprovsechny.cnb.cz

9/ http://de.academic.ru

10/http://www.europeana.eu

11/Publikace 100 Jahre liechtensteinische Briefmarken 1912 – 2012, Rennenberg Heinz, tisk BVD Druck+Verlag AG Schaan, vydalo Liechtensteinisches Landesmuseum Vaduz

12/http://ribeviri.net

13/ http://www.autsrianphilately.com

14/ http://austria-forum.org

15/ www.stampcommunity.org

16/ Ing. Schneiderbauer Franz, Ganzsachen Österreich, KremsDonau 1981

17/ Dr. Ferchenbauer Ulrich, Österreich 1850-1918, 4. vydání ,Wien 1981

18/ Osobní archiv/vlastní sbírka

       

Číst dál...

Karel Všetečka

KAREL VŠETEČKA, skromný člověk, významný filatelista

120 LET OD NAROZENÍ

„Kluby samy jako instituce netvoří každodenní historii sběratelství, tu vytvářejí její členové a zejména pak osobnosti klubů sdružené v těchto potřebných organizovaných entitách na základě uznané identity.“

„Dr. Karel Všetečka, nenápadný člen klubu filatelistů 00 – 15 a sběratele razítek a výplatních otisků, publicista a vystavovatel zanechal význačnou stopu v dějinách československého a českého specializovaného sběratelství. Jeho rozsáhlý exponát „Razítka Prahy“ se stal chloubou sbírek Poštovního muzea v Praze.“

Před několika dny jsme si připomněli 75 let existence našeho klubu, který sdružoval a sdružuje sběratele specializovaných oborů, zejména pak zájemce o poštovní historii a poštovní současnost.

Vzhledem k tomu, že klub jako potřebnou entitu tvoří zejména její členové a nejvíce pak uznané osobnosti, věnoval jsem svůj díl vzpomínek při slavnostním setkání členů jedné z výjimečných postav našeho klubu, skromnému člověku a významnému a uznávanému znalci specializovaných oborů – dr. Karlu Všetečkovi. Tohoto nenápadného, nicméně specializovaných oborů znalého sběratele jsem měl tu čest poznat i osobně.

RNDr. Karel Všetečka se narodil dne 2. května 1898, letos od jeho narození uplyne 120 let. Pro seznámení s osobností klubu filaetlistů 00 – 15 jsme se po delším váhání rozhodl právě pro tuto osobnost. Důvody jsem měl tři. Ty rozhodly. Osobně jsem dr. K. Všetečku znal, obdivoval jsem jeho skromnost a sběratelskou erudici. Pak tu byl ještě jeden důvod – měl pochopení pro organizované sběratelství a celý život o něj usiloval. Bohužel tak jako u jiných osobností je znám  jen sběrateslký profil. Je toho málo, co víme o jeho životě, obtížně se shánějí fotografie, kontakt na jeho rodinu je přerván novou dobou a přísnými osobnostními právními předpisy. Rodina se mi na výzvu neozvala, z bydliště a známé adresy se odstěhovala. Nesehnal jsem ani portrétovku či podobiznu nebo fotografii z klubových akcí nebo akcí komise specializovaných oborů, kde byl dr. K. Všetečka činný. Dřív nebylo zvykem fotografovat tak, jako v současné době. Tím jsou tyto vzpomínky ochuzeny. Věřím, že mé zachycené vzpomínky a údaje o filatelistické práci dr. K. Všetečky tuto propastnou mezeru zaplní. Nezbývá mně než doufat v budoucí nalezení doplňujících údajů a ilustrací.

Vzděláním a profesním povoláním byl dr. Karel Všetečka entomolog, potravinářský chemik a hygienik. Byl dlouholetým pracovníkem Hygienické stanice hl. m. Prahy. Filatelisticky se zajímal zejména o denní razítka, historii poštovnictví Prahy a okolí včetně historie pošt, výplatní otisky a porevoluční razítka po roce 1945 a dále. Byl zaníceným sběratelem, dlouholetým členem našeho klubu, výkonným publicistou a vystavovatelem. Jeho nejznámější exponát můžeme dodnes vidět v ocelových rámech Poštovního muzea v Praze. Název exponátu: „Praha v poštovnictví“. Poštovní muzeu jeho sbírku umístilo na čestné místo ve své vstupní místnosti v přízemí hned vedle prof. Miloslava Kabeláče, hudebního skladatele (sbírka „Španělsko – klasika, anglické kolonie, staroněmecké státy“) či vedle sbírek rodiny Heferů (grafik Seizinger a Heinz, léta 1926 – 1938) či ing. arch. L. Lady – Jakuševiče (návrhy známek, zkoušky návrhů, lineární rozkresby, otisky rytin, původní rytiny, fotomontáže) či Tomáše Vosolsobě (aerofilatelie – „První a zvláštní lety“). Záhy po zřízení komise specializovaných oborů (1966) se stal jedním z jejích aktivních a platných členů. Staral se o zpravodaj komise a o rubriku výplatních otisků a razítek (1970 – 1973) společně s Václavem Mahovským, známých sběratelem doporučených nálepek. Byl činný i publicisticky. Přispíval do Filatelie i zásadními studiemi a do sborníků poštovní historie a výstavních katalogů. Zasloužil se i o uložení sbírky a exponátu „Československé výplatní otisky 1926 – 1934“ Alberta Jonáše v Poštovním muzeu v Praze, když jej arch. Albert Jonáš (+1974) požádal.

Exponát v Poštovním muzeu. Tento exponát dr. Karla Všetečky obsahuje celkem 16 rámů a zachycuje historii razítek Prahy od konce 18. století až po rok 1938. Razítka používaly poštovní úřady v Praze blízkém okolí od 3. 8. 1781, kdy z příkazu hraběte Paara byl zřízen Vrchní poštovní úřad. Dne 1. 9. 1782 byl vydán dekret o tom, že zásilky musí být oraženy razítky „Von Prag“ v barvě červené.  Tato razítka označována předponou „von“ či „v“ byla nazývaná razítky šlechtickými.

Co obsahuje Všetečkův exponát? Zajímavá je stručná základní charakteristika vystavených rámů a listů.

  1. rám: různá razítka rozličných tvarů a velikostí, oválné, rámcové, řádkové, razítka nebyla zhotovována centrálně – rozhodoval poštmistr a rytec,

  2. rám: razítka červená, poštovně hotově zaplacená, řádková, dvoukruhová, vznik data a názvu pošty s datem, i objevuje se hodina podání (1. 6. 1850),    

  3. rám: jednoduchá razítka bez letopočtu, oválná, razítka listovních sběren (B.S.), razítka pomocných poštovních úřadů, jednokruhová a jednojazyčná razítka, náprstková razítka, různé průměry,

  4. rám: doruční razítka, dvojjazyčná razítka (1871), poznámky na dopisech,

  5. rám: poštovní poukázky, razítka okresních poštovních ředitelství, jednoduchá kruhová razítka s lichými průměry, označení subjektů poštovních úřadů písmeny, razítky Prahy s názvy ulic, objevují se „rozporná razítka“ (s českými názvy nahoře),

  6. rám: dvoukruhová razítka, modrá barva, různé průměry, struktura údajů ustálena,

  7. rám: doplatní známky znehodnocovány razítkem v červenohnědé barvě, razítko „T“, dodací razítka (1906), rozlišovací znaky, můstky, můstková razítka, telegrafní razítka, čárkovaná razítka

  8. rám: razítka typu B, dopisnice s obrazem tzv. pohlednice (1890),

  9. čárkovaná razítka (okraje prahy, předměstí Prahy)

  10. rám: československá razítka, rakouská razítka na rakouských známkách , rakouská razítka na českých známkách, počeštění

  11. rám: I. typ na čs. razítkách, dvoukruh,

  12. rám: Okrajové pošty s těmito razítky,

  13. rám: samostatná razítka: telegrafní stanice, stanice potrubní pošty, expedice novinových zásilek, autopošta, dočasné úřady na výstavištích, letiště, stanice pro zahraniční zásilky, celnice PRAHA CLO, poslanecká sněmovna, senát, poštovní hospodářská ústředna, ministerstvo pošt, cizina – Etranger, objevuje se II. typ

  14. rám: razítka s vynechaným časovým údajem,

  15. Praha 25 – listovní výpravna.

Exponát končí časově rokem 1938.

Tento exponát pod názvem „Praha v poštovnictví – ukázka ze sbírky filatelistických „Pragensií“, které podávají stručný historický přehled vývoje razítek používaných na území dnešního města od doby předznámkové až po dnešek“ byl vystaven na Výstavě specializovaných oborů PRAHA 1966 ve třídě „2. Poštovní razítka“.

Dr. Karel Všetečka měl i rozsáhlou sbírku a exponát svých výplatních otisků. Přesné záznamy o jeho vystavování, pokud u něj došlo, nemám.

Totéž konstatování se týká dalších oborů, které dr. Karel Všetečka sbíral (popřevratová razítka, porevoluční razítka, razítka polních pošt). O těchto sbírkách hovořil, ale přesná data eventuálního vystavení bohužel nemám. Existuje jen domněnka.

Publicistika. Dr. Karel Všetečka byl velmi činný v filatelistické publicistice. Jeho stěžejním dílem byla studie otištěná v roce 1971 v příloze Filatelistické sešity ve Filatelii  (různá čísla – strana 194 - 212). Studie se jmenovala „K vývoji pražské pošty“.

V Katalogu k Výstavě specializovaných oborů PRAHA 1966 otiskl dva články: „Jména ulic a náměstí na pražských poštovních razítkách“ – str. 9 – 10 a „Razítka poštovní služby na pražských nádražích“ – str. 11 – 13. Na této výstavě byl členem výstavního výboru pod předsednictvím Václava Nebeského.

Ve Sborníku poštovní historie jižních Čech PÍSEK 1972 otiskl rozsáhlý článek: „Československá porevoluční razítka z let 1945 – 1946 v Jihočeském kraji“. Na stranách 186 – 191.

V Katalogu Městské výstavy poštovních známek PRAHA 1977 jeho článek nesl název „Pražské polní pošty: otištěno na stranách 43 – 45.

V letech 1972 – 1973 publikoval ve Zpravodaji specializovaných oborů SČSF rozsáhlý Seznam výplatních otisků jednak z let 1945 a dále, jednak dodatky k otiskům I. republiky (cyklostylem bez ilustrací).

V 70. letech nalezneme na stránkách Filatelie řadu informací či článků z jeho pera. Dveře do redakce Filatelie a na stránky Filatelie byly díky jeho charakteru otevřeny zejména ing. Vítězslavem Houškou. Tak byl tento obor obohacen o řadu cenných informací.

Dr. Karel Všetečka se navždy zapsal do historie Klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů KF 00- 15, komise specializovaných oborů a celé čs. a české filatelie.

Tuto vzpomínku doplňuji fotografiemi a ilustracemi: Poštovního muzea, popiskami ocelových rámů se sbírkami prof. Kabeláče a Karla Všetečky, ukázkami z uloženého exponátu K. Všetečky,

ukázkami z jím redigovaného Zpravodaje specializovaných oborů o výplatních otiscích, korespondencí s Filatelií, fotografií ulice U Kanálky (kde K. Všetečka v domě U Kanálky 1 bydlel) a fotografií Hygienické stanice hl. m. Prahy, kde pracoval. Prosím omluvte špatnou kvalitu některých reprodukovaných fotografií. Zdroje: vlastní fotografie, cs.wikipedia.org. www.google.com). Úplná vzpomínková přednáška, kterou jsem přednesl v rámci přednášky „Tradice specializovaného sběratelství v klubu 00 – 15“ v sále Dřevák domu Portus dne 3. 5. 2018  je vložena na web www.kf0015.cz.

                                                                                                                  Autor: Ivan Leiš

                                                                                                                     

Číst dál...

Pět citátů pro dnešní den 21. 5. 2018 o sběratelství

Pět citátů pro dnešní den 21. 5. 2018

„Staré dopisy si uchovávají kouzla plná tajemství, které jim žádný člověk nemůže odejmout.“

Anton Baron Kumpf – Mikuli (1879 – 1968), sběratel, filatelistický publicista, vystavovatel, rodák z Kaplice

„Ve sběratelství a v milování musí být člověk nevybíravý.“

Stanislas Jean de Bouffers (1738 – 1815), francouzský státník, spisovatel, voják a akademik

„Sběratelství, jestliže nemá za podklad ziskuchtivost nebo spekulaci, je téměř vědou.“

Wilhelm von Humboldt (1767 – 1835), filosof, vládní funkcionář, diplomat, zakladatel univerzity v Berlíně, jazykovědec

„Sběratelé jsou šťastní lidé.“

Johann Wolfgang von Goethe (1749 – 1832), německý básník, prozaik, dramatik, a politik

„Sběratelé jsou lidé, kteří shánějí vzácnosti v naději, že se stanou ještě vzácnějšími.

Sigismund von Radecki (též zvaný Homunculus, 1891 – 1970), spisovatel a překladatel

 

Číst dál...

BARON PŘEDZNÁMKOVÝCH CELISTVOSTÍ

ANTON KUMPF – MIKULI - BARON PŘEDZNÁMKOVÝCH CELISTVOSTÍ

„O kouzlu starých dopisů

Staré dopisy si uchovávají kouzla plná tajemství, která jim žádný člověk nemůže odejmout. V nich přece stále a dále žije člověk v průběhu staletí. Své svědectví mohou vydat i knihy a obrazy. Dopisy svým vnitřním lidstvím vše zahalují a vydávají živý obraz osobnosti.

Staré dopisy poskytují badateli objevné naleziště, umělci viditelné loviště, sběrateli radost . Z dopisů tryská bohatý zdroj duchovních podnětů a citového vnitřního povznesení ale jen pro ty, kteří podchytili jejich hluboký smysl i a s oddanou láskou pečují o ctihodný odkaz našich předků. “

                                                                                       Anton Kumpf – Mikuli

                                                                                    „ Neue Briefe über alte“

(„Nové dopisy o starých“)

                                                                                       Vydavatelství „Die Postmarke“ GmbH, Vídeň 1933  

ŽIVOT

Tato krásná slova vyznání napsal Anton Kumpf – Mikuli narodivší se pod jiným jménem: Anton Ritter von Kumpf - Mikuli   dne 8. 4. 1879 v Kaplici v jižních Čechách (něm. Kaplitz) otci Antonu Kumpfovi (1836 – 1917 v Mimoni něm. Niemesu) a matce Julii Kumpf roz. Schwarz (1858 – 1935 v Mimoni něm. Niemesu). Archivní zdroje hovoří, že se nazýval i jako Anton Baron Kumpf – Mikuli. Není divu. Pocházel z vysoce postavené a velevážené starofranské patricijské rodiny. Byl synem státního úředníka. Jeho předci byli již od 14. století známi jako městští starostové a radní ve svobodných říšských městech jakými byly Rothenburg ob der Tauber a Windsheim. Během náboženských nepokojů a selských válek rodina emigrovala v 16. století na sever Čech. Je přirozené, že na základě takové rodinné tradice se svobodný pán stal důstojníkem. Během 1. světové války zastával funkci velitele v císařsko – královské Střelecké divizi a skončil v hodnosti majora. Oženil se 1. 1. 1938 a vzal si Leopoldinu Kallendovou (30. 4. 1899, Vídeň – 9. 10. 1989, Vídeň), se kterou měl dceru Ernestinu Kumpf – Mikuli. Náš svět opustil ve Vídni dne 15. 10. 1968. Je pohřben na vídeňském hřbitově Friedhof Hernals (ID hrobu 160713778).

PROČ PRÁVĚ BARON KUMPF – MIKULI A ČLÁNEK O NĚM?

Velmi jednoduché. Když jsem se stal členem specializovaného klubu 00-15 v roce 1974, byly členské schůzky hojně navštěvovány tehdejšími členy. Hodně se povídalo a já měl uši nastražené. Povídání o kořenech specializovaných oborů bylo součástí každého setkání. Hodně se povídalo o historii, literatuře a osobnostech tohoto směru sběratelství. A nejen o našich, ale i německých a rakouských. Odtud vlna zájmu o sběratelství artefaktů poštovní historie k nám přišla, i když i my jsme měli dost solidní základ pro vytvoření slušné sběratelské základny. Nicméně padala jména jako Kalckhoff, Lindenberg, von Stephan, Müller a další. A mezi nimi i Anton Baron Kumpf – Mikuli. proto jsem několik let věnoval bádání o této pozoruhodné osobnosti. Vždyť byl pionýrem poštovní historie, ale i něco více – objevil krásu předznámkových celistvostí pro širokou sběratelskou veřejnost a přiblížil je zájemcům. Jeho trpělivost vysvětlit, co vše na nich znamená a co mělo funkci, byla nezměrná. Proto ten název. A. Kumpf - Mikuli byl nejen baronem původem, ale i baronem specializované historie poštovnictví. Zárukou byly osobnosti československé filatelie jako Nebeský, Horký, Vorlíček, Palkoska, Pohorecký a další. A. Kumpf – Mikuli objevil celistvost pro filatelisty, ale též aspekty historie pošty a poštovnictví v celku a detailu. Vždyť právě tyto celistvosti se staly základem tak oblíbeného regionálního sběratelství. Baron Kumpf – Mikuli nám odkryl taje, zákonitosti a nahodilosti předznámkového sběratelství. A ukázal je na celistvostech, které jsou sběrateli považovány za království.

BARONOVA FILATELISTICKÁ A SBĚRATELSKÁ HISTORIE

Poštovní známky začal sbírat jako školák a získal vynikající kousky a partie, protože finance nebyly pro něj problém. Dítě štěstěny!  (Horst Hille, 1990). Z pochopitelných důvodů začal sbírat starorakouské a staroněmecké známky.

Svou úlohu a poslání však našel v jiném oboru – v poštovní historii. Soustředil se tehdy na nový obor – dopisy z období, kdy neexistovaly známky. Jeden z nejtěžších a nejsložitějších na pochopení, vědomosti, znalosti a na finance. Velký oříšek. Předznámkové období, které se v německých oblastech vžilo pod název „Vorphilatelie – předfilatelie“. I když název je možná nepřesný a zavádějící. Nicméně se vžil v řadě zemí a existuje pod tímto názvem do dneška. V našich končinách jsme se přiklonili k názvu „předznámková doba a předznámkové dopisy a celistvosti“. Baron Kumpf – Mikuli udělal pro tento obor, ať se nazývá jakkoliv, velmi mnoho a bez ostychu jej můžeme nazvat otcem sběratelství předznámkových celistvostí a dopisů či baronem předznámkové poštovní historie.

Za svého života, posílen intenzivním studiem poštovní historie, ale též i finančním zázemím své rodiny, vytvořil rozsáhlou sbírku celistvostí z doby, která jej nejvíce zajímala – od nejstarších dnů předznámkové éry. řada badatelů či životopisců Kupmpf – Mikuliho se liší v počtech. Horst Hille z Lipska uvádí v roce 1990 počet 140000 „předfilatelistických dokladů“ (Sammler Express Heft 16/1990 – str. 552 v článku „Pioniere der Philatelie Anton Kumpf – Mikuli“). Jaroslav Ježek ve svém článku „Předznámkové dopisy a razítka českých zemí a Slovenska“ (Filatelistické sešity č. 20/1979, str.79) uvádí vyšší číslo a popisuje i sbírku co do struktury a časového vymezení.

Materiálu nahromadil (Kumpf – Mikuli – pozn. aut.) jako nikdo jiný, už v r. 1935 to bylo 250000 položek, ovšem K. M. nesbíral jen předznámkové dopisy Rakouska – Uherska, ale celého světa. A nebyl to pouhý hromaditel, šel za svou zálibou do hloubky, jaká je i v dnešní době pokročilé specializace neobvyklá. Hleděl si nejen razítek, ale i obsahu dopisů, rukopisu, adres, vlastnosti papíru a jeho průsvitek, prostě nevynechal nic pozoruhodného i ve věcech, jimiž se filatelie přímo nezabývá. Dopisy sbíral z doby od počátku výroby papíru v Evropě, tedy od konce 13. století ….. a sbíral i recepisy a jiné dokumenty s poštovním provozem související“.

Pod tímto zorným úhlem a zveřejněných slov, můžeme odvážně přeložit i stěžejní práci Kumpf – Mikuliho jako „Nové listy či doklady o starých“ vzhledem k tomu, že se nejednalo o dopis v klasickém a moderním vnímání jako „ochranný obal pro list a jeho nepoškození a zabránění nepovolaným očím číst obsahu sdělení“. Nejde však o formu, ale hlavně o obsah prací Kumpf – Mikuliho.

OD SBĚRATELSTVÍ K PUBLIKACÍM, ZNALECTVÍ, EXPONÁTŮM

Bez nadsázky mohu říci, že již v třicátých letech se Anton Kumpf – Mikuli stal otcem sběratelského oboru předznámkových celistvostí. Měl k tomu předpoklady nejen filatelistické, ale zejména vlastnil 140000 předznámkových dopisů a dokladů. To byl významný základ pro rozpoznání a posouzení původu celistvostí, doby vzniku a formy vzniklé v poštovně historickém a společenském kontextu. To vše posloužilo k rozpoznání, seřazení a hlavně k přesnému popisu. Pod vlivem těchto okolností mu titán sběratelství poštovní historie a velký sběratel ing. Edwin Müller (2. 12. 1898, Vídeň – 4. 10. 1962, New York – zde od roku 1938 v emigraci) ve svém časopise „Die Postmarke“ nabídl možnost v letech 1929 – 1933 publikovat 39 článků pod titulem „Nové dopisy o starých“. Rakousko a sběratelé ve světě měli velké štěstí, že tyto osobnosti zanechaly své profese a věnovaly se výlučně filatelii. Ing. Edwin Müller, jak jsem psal před lety na tomto serveru v samostatném článku, redigoval, ale i psal články na téma razítka Rakouska a Lombardska. Když se v roce 1933 konala výstava WIPA (Wiener Interationale Postwertzeichenaustellung 1933) ve třech vídeňských objektech – domě Secese, Uměleckém domě a Vojenském kasinu, tak se oba sešli v organizačním výboru a pod vedením předsedy Ludwiga Hessheimera se zasloužili o vynikající filatelistickou výstavu.

Kumpf-Mikuliho články měly velký úspěch tak, že se autor rozhodl vydat publikaci pod stejným názvem „Staré dopisy o nových“. Jednak v roce 1931, ale v rozšířené formě v počtu 300 výtisků v roce 1933. Do dnešních dnů je tato publikace žádané a trh se nenasytil ani po vydání několika dotisků či reprintů, z nichž některé spatřily světlo světa v Evropě (Německo) i v zámoří (USA, Argentina).   Populární je německý reprint z roku 1978 publikovaný v rámci „Neues Handbuch der Briefmarkenkunde“, který pro Německý svaz filatelistů vydala nakladatelství Das Licht der Sammlerwelt. Obsahuje 1500 originálních ilustrací. Reprintů bylo později více – zejména v USA.

Druhým vynikajícím počinem je do dneška hledaná a vyprodaná kniha a následný dotisk Kumpf-Mikuliho knihy „Dopis jako kulturně – historický studijní a sběratelský předmět“ („Der Brief als kulturgeschichtliches Studien- und Sammelobjekt“) z roku 1951. Původní kniha, kterou vydala nakladatelství SAVO – VERLAG Wien (o Savu bude ještě řeč) vyšla v roce 1949 se 145 ilustracemi. Této publikace si sběratelé váží, neboť jak se vyjádřil dánský sběratel Svend na blogu Filatelie dneška:

„Říká se, že tato brožura je základní prací týkající se „dopisu“ a nutností pro každého sběratele klasických dopisů a obálek. Číst brožuru je radostí pro každého sběratele…..“.

Doplňuji, že v knize je popsán dopis z hlediska papíru, vodoznaků, popisků, adres, cenzury, poštovních razítek a dokonce i dalších zajímavostí na dopisech včetně humoristických obrázků. Popisuje i voskové pečeti. Kniha je uvozena Kumpf-Mikuliho mottem:

„Dopis je zásadně zpráva někomu, kdo není přítomen. Pokud adresát odpoví, máte korespondenci.“

Doba to byla zcela jistě šťastná, neboť ruku v ruce s Kumpf – Mikulim se přeznámkovým dopisům a znakům na nich, zejména razítkům věnovali i další titáni poštovní historie, zejména ing. Edwin Müller.

Je úžasné, že oba spojili síly, jejichž výsledky viděla odborná i laická veřejnost při výstavě WIP 1933 ve Vídni. Osobnost Edwina Müllera jsem již ve vzpomínkovém článku připomněl. Jen stručně – narodil se 2. 12. 1898 ve Vídni a zemřel 4. 10. 1962 v New Yorku, kam musel z důvodů rasové perzekuce emigrovat z Vídně v roce 1938. V Evropě zanechal velké dědictví – zejména práce o razítkách. Tuto činnost rozšířil svými pracemi i za velkou louží. S Kumpf – Mikulim měli hodně společného, dokonce i to, že po vystudování chemických věd, se věnoval plně filatelii. tak jako Kumpf – Mikuli. Nejvíce jej proslavily práce „Velká příručka o razítkách Rakouska a Lombardska – Benátska“ a „Razítka Rakouska“. Redigoval i filatelistický časopis „Die Postmarke“ v období 1923 – 1938. O jejich společné spolupráci při výstavě WIPA 1933 jsem se už zmínil. Oba navštívili i výstavu PRAGA 1938 a byli přijati jako znalci ze všech největších. Byli to významní souputníci své doby.

Kumpf – Mikuli pokračoval ve své práci „Nové dopisy o starých“, zejména od roku 1933 a to v rozšířené formě a doplnil je 300 exempláři. V nezměněné formě jej poštovní historici dostali v roce 1978 i v knize „Nová příručka sběratele poštovních známek“. Vydalo jej nakladatelství Bund der Deutschen Philatelisten e. V. Část věnovaná předznámkovým dopisům obsahovala 1500 vyobrazení podle originálů.

O druhé uznávané publikaci popisující dopis jako kulturně – historický objekt jsem již psal. V časopise „Die Postamnarke“ se objevily další práce. Jednak „Srovnávací znázornění podobných poštovních razítek rozlišných poštovních území“ („Vergleichende Darstellung ähnlicher Poststempel verschiedener Postgebiete“) a jednak „Jak sbírat předfilatelistické dopisy?“ („Wie sammelt man V – Briefe?“). Zejména druhá práce znamenala velký průnik do duše poštovního historika a jako v předchozích pracích – kladla důraz na sbírání celistvostí – celých dopisů, a ne ústřižků či výstřižků. Mezi takovéto formy sběratelských artefaktů řadil Kumpf – Mikuli i sběratelství předních stran )tedy vystřižených částí dopisů). I další práce se týkaly nejen sběratelství celistvostí, ale formám sběratelství. Zmiňuji práce „Woher kann man alte Briefe erlangen“ („Odkud požadovat staré dopisy “) , „Welchen Wert haben alte Briefe?“ („Jakou hodnotu mají staré dopisy?“), „Welche Briefe sind gewönlich, welche sind selten?“(„Které dopisy jsou běžné, které jsou vzácné?“), „Welche Ansprüche soll man an die Qualität des Poststempels stellen?“ („Jaké nároky se mají klást na kvalitu poštovních razítek?“) či „Aus welchen Gebieten soll man Briefe sammeln?“ („Z jakých oblastí by se měly sbírat dopisy?“). Naprosto vyčerpávající pohled na sběratelství předznámkových dopisů rozebraný ze všech možných úhlů. Lze konstatovat, že Vorphila-Baron (Předfilatelistický baron), jak jej jeho vrstevníci nazývali, řekl o sběratelství tohoto náročného oboru hodně a jeho slova a závěry mají platnost i v současné době a zcela jistě budou platit i v budoucnosti.

Je zcela pochopitelné, že byl znalcem tohoto boru víc než povolaným.

ZAKLADATEL SAVO A DUCHOVNÍ OTEC DASV

Anton Kumpf – Mikuli se věnoval i spolkové činnosti. Inicioval založení spolku SAVO („Internationaler Verein der SAmmler VOrphilatelistscher Briefe und Postdokumente“, v překladu „Mezinárodní spolek sběratelů předfilatelistických dopisů a poštovních dokumentů“ – ve dvou slovech názvu je skrytá zkratka spolku – SAVO). Na něj později navázal v současné době existující podobný spolek DASV („Deutsche Altbriefesammler – Verein e. V.“, v překladu „Spolek německých sběratelů starých dopisů“).

SAVO vzniklo v roce 1933. Jeho zásluha byla nejen ve sdružování sběratelů a badatelů předznámkových dopisů, ale zejména to, že tento spolek začal vydávat tištěný materiál „SAVO. Das vorphilatelische Blatt. La revue philatélique. The prephilatelic Review. Čili: Předfilatelistická revue“. Činnost spolku ukončili národní socialisté v roce 1938 a definitivně spolek zanikl po smrti svého zakladatele 14. 3. 1969. Jméno žije dále na plaketě. I nadále. Nezaniklo ani krédo spolku na sběratelské a mezinárodní úrovni. I jméno Kumpf – Mikuliho nezaniklo. Je stále čestným předsedou nejstaršího rakouského sběratelského spolku „Vindobona“. Jeho jméno je do dneška vzpomínáno.

Založení spolku SAVO bylo dle Jaroslava Ježka „nejvýznamnějším mezníkem ve vývoji předznámkového sběratelství u nás a ve střední Evropě, ke kterému došlo během vídeňské výstavy „WIPA“ dne 7. července 1933 a svolavatelem byl Antonín Kumpf-Mikuli, jenž byl také zvolen předsedou.“ Dodávám, že místopředsedou byl zvolen ing. Edwin Müller. Jeho zástupcem pro sběratele v Československu byl dr. J. Mazurek z Karlových Var. Na zahajovacím zasedání bylo přítomno 39 účastníků. Zajímavé je národnostní složení. Třetina byla z Vídně, ostatní z různých zemí – z Německa, Francie, Polska, Itálie, Anglie, Rumunska, Švýcarska, Dánska a Bulharska.

Velmi zajímavé jsou stanovy spolku, který si jako účel založení stanovil:

  • podporu studia a sbírání předznámkových dopisů a poštovních dokumentů,

  • zprostředkování výměnu názorů o nich,

  • vydávání časopisů a světového katalogu předznámkových razítek,

  • zřízení zkušebny ,

  • ustavení spolkového kolování.

    V říjnu 1933 vyšlo první číslo časopisu SAVO (časopis - či lépe revue- vycházel až do zrušení v roce 1939). Do dneška se jedná o vzácnou a hledanou tiskovinu.

    Kumpf – Mikuli se na jeho stránkách rozepsal o programu spolku SAVO, kde sděluje:

    Náš pohled nelpí jen na poštovním razítku, neboť nesbíráme jen předznámková razítka, ale dopisy. Zajímá nás vše, co je na dopise vidět. Analýza dopisu nám má podat vysvětlení o podacím razítku….. avšak také o jiných razítkách, poštovném, poštovní trase, pečeti i dopisním papíru a

     

     

    jeho průsvitce……. a obsah dopisu ……. tento sběratelský obor je natolik plný půvabů, že koho zaujal, zůstane zajat natrvalo….“.

     

    Tato slova mohu jen potvrdit. Něčím podobným jsem prošel v polovině sedmdesátých let, kdy jsem byl účastníkem založené znovu povolené a obnovené Palkoskovy komise poštovní historie a celin.

    Cesta vytvořit z celistvosti sběratelský obor byla vznikající komisí opuštěna, vždyť celistvost je v moderní řeči nosičem řady poštovních znaků, které byly součástí náplně různých sekcí. Ale jinak se v pohledu spolku SAVO moc nelišila, spíše naopak, došlo ke ztotožnění.

    Odezva i v českých zemích byla dost značná, i když ji nelze nazvat masívní. Od roku 1934, tedy rok po založení mezi členy najdeme hned sedm sběratelů z různých míst Čech (nejen Prahy, ale i menších měst). Zajímavý je profesní pohled. Mezi členy najdeme redaktora Mauthnera z Prahy, továrníka Chumana z Písku, stavitele Haideho z Bystřice nad Úhlavou, nadporučíka v. v. Hanuse z Poličky, účetního Zimmu z Vehedic u Karlových Var, obchodníka poštovními známkami z Prahy Brunnera či doktora Mandla, zubního lékaře z Moravské Ostravy. Postupem let přibyli pochopitelně další. Redaktor H. M. Mauthner zprostředkoval prostřednictvím časopisu „Der Philatelist“ vycházející v Boru u České Lípy informace ze spolku SAVO mezi sběratele na našem území. Der Philatelist otiskl i přednášku dr. J. Mazurka „Historická filatelie“.  První rok existence spolku byl zakončen číslem 116 členů. Tento počet se nezvyšoval. Evropa byla zneklidněna politickým vývojem … Tak jako v jiných oborech sběratelství a vůbec v celém životě evropských obyvatel té doby.  

    PŘEDZNÁMKOVÉ CELISTVOSTI NA VÝSTAVÁCH

    Aktivita Antona Kumpf – Mikuliho na publikačním, přednáškovém a spolkovém poli nezůstala bez odezvy i v tom nejdůležitějším – tvorbě exponátů a jejich vystavování . Ve třicátých letech se konaly důležité výstavy, zejména v Německu, Francii a Rakousku. Svým dílem přispěla i výstava PRAGA 1938. Ale po pořádku.

    Anton Kumpf – Mikuli měl jasno v tom, že největší propagací oboru, který prosazoval, je vystavování.

    Ovšem vše společně se širokou publikací odborných studií a pravidelným pokračování poznatků ve filatelistických časopisech. Důležitou součástí tohoto postupu je i pravidelné setkávání sběratelů a expertů, výměna a kolování materiálu. I přednášky pomáhají. Vše se splnilo. Zbývalo vyřešit odstup amerických a anglických jurymanů od předznámkových dopisů a dokladů s tím, že na výstavách se pravidelně podhodnocovaly. Výjimkami nebyly bronzové a stříbrné medaile, ohodnocení častokrát nedokázalo dosáhnout ani k pozlaceným medailím. Svobodný pán či baron Kumpf – Mikuli si společně s ing. Edwinem Müllerem si vzali za své tento stav zlepšit. Boj to byl veliký. Jejich dlouholetá činnost přispěla k tomu , že celistvosti byly uznány, nastalo postupné porozumění pro staré dopisy a dokumentaci poštovnictví a jeho historie. Nastala i snaha uplatnit objektivitu při hodnocení. Vše se rozseklo na výstavě PEXIP 1937 v Paříži. Jak zaznamenal Jaroslav Ježek:

    Na Pexipu byli Američané a Angličané proti udělování zlatých a pozlacených medailí sbírkám razítek a předznámkových dopisů. Anton Kumpf – Mikuli a ing. Edwin Müller prosazovali nezkrácené hodnoceníkdyž došlo k hlasování o této otázce, většina za podpory Francouzů rozhodla pro rakouský návrh…“.

    Na konto tvrdohlavých jurymanů s odsudky Anton Kumpf – Mikuli tehdy napsal v článku „Jurymanům na Wipě!“ v časopisu Germania – Berichten 38 (1933). Upraveno a zkráceno!

    „Proč mají jurymani, zejména američtí a angličtí, tak nízkohodnotící mínění o předznámkových dopisech? Já mám na čtyřech čtverečních metrech nejstarší a pozoruhodné předfilatelistické dopisy Rakouska, na třinácti metrech čtverečních takové dopisy z Německa a na dvou metrech čtverečních dopisy francouzské polní pošty, různé dopisy dědičných pošt z 18. století, na jednom metru čtverečním nejstarší poštovní razítka Evropy, z nichž pět je ze 17. století, na jednom metru čtverečním dopisy z oblastí cholery rozličných zemí ……Mnoho těchto dopisů mohou v klidu odpočívat vedle rarit v tresoru. Rarity jako rakouské merkury, mauriciové a jiné musí obchodníci mít a jejich výdělek je jenom otázkou peněz. Já mohu vyjmenovat tucet mých vystavených dopisů, které ani obchodník ani sběratel nemohou za nejvyšší cenu poskytnout.“

    Kumpf – Mikuli píše dále:

    „Když stará rakouská razítka dostávají zlaté medaile, proč nejsou stejně ohodnocena í stará a v mnoha případech vzácná předznámková razítka této země a jiných zemí ?“

    Stručně si popišme hlavní výstavy 30. let, kdy šlo o hodně – ocenit práci a badatelství těch, kteří sbírali předznámkové dopisy pod vedením pionýra tohoto oboru A. Kumpfa – Mikuliho. Nejdříve připravil exponát předznámkových dopisů a vystavil jej na Mezinárodní výstavě poštovních známek IPOSTA 1930 v Berlíně (12. – 21. 9. 1930).

    Poté přišla Mezinárodní filatelistická výstava WIPA 1933 ve Vídni (4. 6. – 9. 7. 1933), kde se oba zmínění pánové velmi angažovali. Výstava byla velkou událostí, která přitáhla pozornost široké veřejnosti nejen v Rakousku. Pozornosti neušlo, že ji zahájil tehdejší rakouský prezident Wilhelm Miklas. Na dobových fotografiích můžeme na fotografiích identifikovat kromě prezidenta i předsedu organizačního výboru Ludwiga Hesshaimera a v doprovodu i Antona Kumpf - Mikuliho a Edwina Müllera. Vždyť se velkou měrou zasloužili o velký úspěch výstavy. Legendární výstava žila poštovní historii. Rakouská poštovní správa vydala k výstavě známou WIPA známku zobrazující dostavníkový motiv autora Moritze von Schwinda. Přílohu vstupenky tvoři l čtyřblok těchto známek ve velké kvalitě v počtu 10000 kusů.

    Na obou zmíněných výstavách se ještě těmto exponátům stále přiznávaly jen pozlacené medaile.

    V roce 1935 (23. 6. – 3. 7. 1935) se konala Výstava poštovních známek OSTROPA 1935 v Královci (Königsberg). Poprvé v historii byla udělena zlatá medaile předznámkovému exponátu. Dalších 16 vystavených předznámkových exponátů byly oceněny pozlacenými (2), stříbrnými (1) a bronzovými (3). I v  dalších exponátech, i když ne dominantně, se vyskytly předznámkové celistvosti.

    Poté se konaly ještě další dvě významné výstavy – PEXIP 1937 a PRAGA 1938.

    O PEXIPu byla již řeč, ale to hlavní nebylo vysloveno. Dva specializované exponáty obsahující razítka obdržely zlaté. Specializované exponáty obsahující předznámkové celistvosti na úrovni pozlacených, stříbrných a bronzových. I český živel přispěl pozoruhodnou účastí předznámkových exponátů. Češi vystavili Nizozemí a kolonie (dr. Bondi, Praha), dopisy a razítka Kroměřížského sněmu, pečetní razítka Trutnova, rekomandační razítka Vyškova (O. Schob, Brno), slovenská negativní razítka (F. Brunner).

    Mezinárodní výstava poštovních známek PRAGA 1938 (28. 6. – 4. 7. 1938) zaznamenal velký úspěch pro předznámkové artefakty. Bohužel zhruba ve stejnou dobu přišla pro A. Kumpfa – Mikuliho přišla z Úřadu pro spolky smutná zpráva: „…vydávání časopisu SAVO se zastavuje, jelikož odporuje veřejným zájmům“. Radost vystřídala smutek. PRAGA viděla 16 exponátů předznámkových artefaktů, dalších 30, jak píše SAVO ve svém oběžníku (sic! ), tyto materiály obsahovalo doplňkově. Hodnocení bylo slibné – dvě zlaté, 2 velké a 4 malé stříbrné a 4 čestné ceny. A oběžník dodává:

    Náš obor se tu skvěla uplatnil, např. paní Dwightová z New Yorku vystavovala nádhernou sbírku francouzských předznámkových dopisů na desetimetrové ploše s nejkrásnějšími dopisy 18. století a napoleonské polní pošty …..“.

    Oba pánové si vychutnali vítězství osobně, byli přítomni na výstavě, i když to, co následovalo bylo více než smutné. Spolek SAVO se rozpustil , i když pojal árijská nařízení do stanov, Edwin Müller a další dva členové museli rezignovat a emigrovali. Spolek přestal existovat. Jaká náhoda. Jeho historie skončila 15. 3. 1939 v den, kdy skončila historie druhé československé republiky a přišla éra protektorátu Čechy a Morava.  

    Svou nezměrnou činností zanechali po sobě velké dědictví. V mnoha zemích. Obor, který prosazovali a podporovali se stal oborem rovnoprávným s ostatními obory poštovní historie. U nás též. V průběhu let se vytvořily specializované a studijní sbírky a exponáty ve velkém počtu. Ba co víc, předznámkové celistvosti se staly nutnou součástí regionálních sbírek a exponátů.

    OCENĚNÍ

    V roce 1933 Anton Kumpf – Mikuli uvedl v život ocenění práce badatelů, sběratelů a publicistů, které bylo nazváno SAVO – PLAKETTE . Uděluje se za výjimečný výkon na úseku poštovní historie, zejména při budování sbírek při využití archiválií, publikování poznatků už od roku 1935. Prvním oceněným byl Gerhard Sempf. V roce 1939 ji obdržel i Anton Kumpf – Mikuli. Plaketa existuje do dneška. Přeje si tak správce nadace. Správu a udělování této plakety převzal spolek DASV (Der deustche Altbriefsammler Verein).

    DASV uděluje i vlastní plakety od roku 1957 (prvním oceněným je Hermann Deninger). Anton Kumpf – Mikuli byl oceněn touto plaketou v roce 1963 konkrétně 8. 4. 1964 u příležitosti svých 85. narozenin.

    Rakušané ocenili Antona Kumpf – Mikuliho v roce 1960 (Zlaté čestné ocenění Spolku rakouských filatelistů). Stejnou poctu obdržel A. Kumpf – Mikuli i od dalších entit v různých zemích (Belgie, Velká Británie, Švýcarsko a jiné) i posmrtně.

    Rodák z Kaplice v jižních Čechách a patricijský potomek německých protestantských emigrantů, kteří našli svůj azyl v Čechách před mnoha staletími,   se výrazně zasloužil o jeden z významných oborů poštovní historie - předznámkových celistvostí z různých území včetně českého území.

    Bohužel jsem jej nenašel mezi slavnými rodáky města Kaplice. Zasloužil se o obor, za který již několik desítek let čeští sběratelé dostávají ta nejvyšší ocenění za své exponáty na všech stupních výstav včetně světových.

    Mezi českými filatelisty byl oceněn alespoň častými vzpomínkami za své záslužné počiny, které přitáhly k oboru předznámkové filatelie a k dalším oborům české poštovní historie mnoho sběratelů ve světě, ale i u nás. Vzpomínkami, které obohatily krom jiného i naše filatelistické schůzky v Klubu filatelistů 00-15, jichž jsem se ke svému štěstí zúčastnil. Vzpomínky. Není to málo?

    Velké díky, rodáku z Kaplice, Antone barone Kumpf – Mikuli.  

    Zdroje:

    1/ Ježek Jaroslav, Předznámkové dopisy a razítka českých zemí a Slovenska, Filatelistické sešity 1972, Filatelie

    2/ Hille Horst, Pioniere der Philatelie, Anton Kumpf – Mikuli , Sammler Express Heft 27/1990,

    3/ www. Philahistorica.de

    4/ http://worldcat.org

    5/ www.dasv-postgeschichte.de

    6/ https://de.wikipedia.org

    7/ https://www.klasische-philatelie.ch

    8/ https://philatelyoftoday.blogspot.cz                                                      

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

            

 

Číst dál...

Nebeského cenný přínos československé a české filatelii

NEBESKÉHO CENNÝ PŘÍNOS ČESKOSLOVENSKÉ A ČESKÉ FILATELII

V červenci 2017 uplyne 120 let od narození Václava Nebeského (narozen 1898).

Po skončení II. světové války se Václav Nebeský s vervou sobě vlastní pustil energicky do organizování české a československé filatelie. Opět oživil klub filatelistů, který založil a jehož činnost pomáhal organizovat. Se svými přáteli začal organizovat výstavy nejvyššího řádu (první po válce byla PRAHA 1950, později aktivně pracoval při přípravách výstavy PRAGA 1968). Zaměřil se i specializované výstavy, které zájemcům ukazovaly, co jsou specializované obory (zasloužil se o první výstavu specializovaných oborů PRAHA 1966). Organizačně se zapojil do organizované filatelie na celostátní úrovni (v šedesátých letech byl zvolen na místo 2. místopředsedy nově vzniklého SČSF, předtím byl též tajemníkem). Byl prvním předsedou komise specializovaných oborů. Později pracoval aktivně ve zřízeném Svazu českých filatelistů, Byl předsedou   Městského výboru v Praze- Byl i místopředsedou SČF.

Přitom nezapomínal na „svůj“ klub, jehož činnost se utěšeně rozvíjela. Nezapomněl ani na mladé. Předával jim cenné zkušenosti. Ukázal jim, co je třeba k filatelii mít: houževnatost, trpělivost a pracovitost. Pak dozajista přijde úspěch a radost.

Jeho vlastnost „předávat znalosti a zkušenosti“ byla skutečně proslulá. Zaznamenal své vzpomínky a předal nám je ve své známé knížce Filatelistovo podzimní rozjímaní. Vtěsnal tolik faktů na 268 stran, to je skutečně obdivuhodné. Čtivou formou zachytil barvitě významné postavy české filatelie a hlavní události v naší filatelii.

Odborně pokračoval dál, stále inklinoval ke specializovaným oborům. Využil svých zkušeností z minula (byl platným členem Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů ve třicátých letech), i když mu tento způsob nevyhovoval. Své získané zkušenosti využil při vydání Katalogu příležitostných a propagačních razítek.

Pokoušel se i o vystavování, i když o tomto Nebeského snažení nemáme moc informací. Pochlubil se udělením „čestného uznání“ z výstavy roku 1940, to bylo asi vše, co z dostupné literatury víme.

Oceněn byl Václav Nebeský během svého života mnohokrát. Za své počiny v československém filatelistickém hnutí, zejména pak za práci s mládeží, angažování při rozvoji filatelie v Československu a při zakládání entit specializovaného sběratelství (byl prvním předsedou Komise specializovaných oborů krom jiného).

Co by asi řekl, kdyby mohl být při našem výročí mezi námi a připomínat si vznik klubu, který založil společně s dalšími svými přáteli Kolaříkem, Maturou, Mrňákem a jinými za podpory kolegů prof. Grusse a Basiky?

Zkusme: „ Co je sedmdesát let klubového života proti celé historii lidského rodu! A přece je to dostatek dlouhá doba, aby člověk nadmíru jasně postřehl, jak se změnil svět, lidé v něm a jejich život.

Pár roků, pár měsíců nám dneska stačí – a pochopíme obsah a smysl toho leckdy mlhavého, nejasného a příliš patetického slova: pokrok. Natož sedmdesát let!“

A dodejme parafrázi jeho vlastních slov ve vztahu k jeho osobnosti: „S obdivem a úctou smekněme

před Václavem Nebeském, který před drahnými lety, kdy jen málokdo zdobil tento svět, láskyplně, trpělivě a v skrytu kladl známku po známce do základu české filatelie.“

A na úplný konec: „Tady a tak se narodil ten, kterým dnes právem patří naše úcta a čestný titul patriarchů a průkopníků české filatelie. Panu redaktorovi s obdivem tyto řádky věnuje k 70. výročí

Klubu filatelistů 00 – 15                                                                                      

                                                                                                                                               Ivan Leiš

Čestné předsednictví Václava Nebeského , nestora české a československé filatelie

                                                                                      

Svaz československých filatelistů si Václava Nebeského zvolil jako svého čestného předsedu. Od šedesátých let minulého století je i čestným předsedou Klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů 00 – 15 Praha.

 

Číst dál...

Jaroslav Lešetický

JAROSLAV LEŠETICKÝ – dvojí výročí jednoho z praotců české filatelie a specializovaných oborů

Do roku 2016 spadají dvě životní výročí významného českého filatelisty, vrchního poštovního oficiála Jaroslava Lešetického – 150 let od jeho narození (5. 8. 1866, Písek) a 80 let od jeho úmrtí (6. 10. 1936, Praha).

Jaroslav Lešetický byl jedním z nejvýznamnějších osobností české filatelie, který byl uznáván, ale i odsuzován. Přesto přispěl k rozvoji sběratelství poštovních známek, celin a nejrůznějších specializovaných oborů v našich končinách. Činil to směle a hrdinně. Typický filatelistický průkopník nových oborů a netradičních postupů. Neúnavný iniciátor rozvoje české filatelie. Počátkem 30. let se aktivně účastnil organizačních prací na zřízení entit zabývajících se specializovanými obory. Veřejnost jej považovala za vynikajícího odborníka ve filatelii, kterým zcela jistě byl. Kolik jich v naší filatelii bylo a kolik jich máme?

Povoláním knihovník a beletrista, později ve službách rakousko - uherské a československé pošty jako poštovní oficiál, 1. tajemník aj., autor mnoha prací z oboru filatelie a specializovaných oborů ve filatelii, redaktor filatelistického časopisu, autor řady publikací a článků, zprostředkovatel tvorby první československé známky a iniciátor emise PČ 1919, soudní znalec ve filatelii, filatelistický činovník, neúnavný sběratel.

„Ať jsem bit, jen když se peru“

Tak jej charakterizoval Václav Nebeský, který jej na sklonku Lešetického života osobně poznal. V úvodu své více než třicetistránkové eseje oněm jej charakterizuje takto:

Co naplat, k Lešetickému mám zvláštní, osobní vztah. Snad proto, že v některých projevech jeho živelnosti se vidím jako v zrcadle. I sběratelské směry, jimiž mne při mnoha setkáních ovlivnil, se dodnes shodují s mými zálibami. V mnohém jsem ho chápal, v ledačemu jsem mu rozuměl, ovšem …

Jaroslav Lešetický prožíval svůj vzestup v době příliš nelítostného konkurenčního boje o ovládnutí filatelistických pozic a jeho protivníci byli soupeři příliš odvážní a tvrdí a často záludní, u nichž se závist myslí mísila s nepoctivostí skutků a vyjevovala se činy ne vždy nejčistšími, než aby to nezanechalo povážlivé stopy nechci-li říci na charakteru, tedy aspoň na některých rysech jeho povahy“ (Nebeský).

Lepší vyjádření postavení Lešetického ve filatelistické entitě a situaci v tehdejších odborných kruzích jsem v literatuře nenašel.

Jak šel Lešetického život a hlavní životní mezníky

5. 8. 1866 - narozen v Písku „….vybaví se mi v duchu nejen prusko-rakouská válka a bitva u Hradce Králové, ale především hluboký starověk české filatelie“ (Nebeský ).

Rodiče chtějí, aby studoval medicínu. Synek však studií zanechal a dal se na c. a k. poštovní dráhu. Předtím vystudoval obor knihovnický a archivářský.

1886 – začíná psát poezii a prózu, začal vyznávat spojení „pošta – filatelie“, i když regál tuto symbiózu nejen vylučoval, ale zakazoval. Rád skládal básně, vydal i prózu

19. 1. 1892 – přihlásil se do jediného v té době našeho filatelistického klubu (Český klub filatelistů, později, v roce 1894 Klub českých filatelistů)

28. 7. 1893 – Lešetický nastupuje do služeb poštovní správy

25.2. 1896 – vychází 1. číslo Českého filatelisty, „….Těžko dnes pochopíme, jaké smělosti a zanícení bylo třeba při stavu čtyřiceti členů a ročním příspěvku dvou zlatých k tak riskantnímu kroku, jakým je úzce speciálního a odborného časopisu, byť jen o osmi stranách, a navíc pro členy zdarma“ (Nebeský 3/). Do prvního čísla Lešetický ještě nepřispěl, ale stalo se tak již v druhém čísle, hned na ostro. Vychází Lešetického seriál „Cestou k filatelii“. Na poslední straně svým inzerátem „rozjíždí“ výměnu. V prvním ročníku nabízí Schaubekovo album s tisícovkou známek (!).

1897 –K.Č.F. slaví deset let existence. Lešetický přijímá na X. valné hromadě funkci správce cirkulace.

1898 – K.Č.F. měl 84 členů(jen 26 bylo pražských, ostatní mimopražští a cizinci). Lešetický píše pro společenský večer tohoto roku píše báseň začínající:

„Kdy klub náš počtem vchází do sta,

mé přání jest, má touha prostá:

buď každý členem tělem duší…..“

Lešetický a Šula rezignují na členy výboru.

Lešetický pokračuje v příspěvcích do Českého filatelisty, kromě odborných statí píše i fejetony. Prosazuje revoluční sběratelské myšlenky: “Sbírejte celistvosti!“.

1903 – vydává „Filatelistickou čítanku“, otevírá rubriku „Naše hlídka“ se zahraničními zprávami.

1907 – k 20. výročí K.Č.F. vydává slavnostní číslo Českého filatelisty, tvoří vlastenecké balady, oslavující balady a sběratelství, a pochopitelně i klub.

Proniká do Časopisu českých úředníků poštovních a zde propaguje filatelii.

Věnuje se padělkům a bojuje proti “známkám nepravým, falsifikátům a napodobeninám, odsuzuje dodatečné otisky poštovních razítek na známkách“ (přednáška O razítku z ochoty). Tyto názory se objevují v jeho Filatelistických rozpravách (příručky o 16 stranách po 20 haléřích). I když se objevují chyby, jedná se o první českou školu filatelie.

1907/1908 – u příležitosti šedesátého roku vlády Franze Josefa I.,K.Č.F. dává návrh na známky ministerstvu obchodu (14. 6. 1907 a dále). Žádost nevyslyšena, nicméně motiv Hradčan a Karlštejna se na jubilejní dopisnici objevuje.

Bojuje o důstojné místo filatelie ve společnosti. „Neházejte kopanou s filatelii do jednoho pytle!“, volá do světa. Stupňuje publicistickou činnost. Vede v Českém filatelistovi řadu rubrik. Vycházejí recenze, články, rozpravy, ale i ostrá kritika (např. Senfova katalogu).

1909 –Vydává šestý díl Filatelistických rozprav. Pro klub získává zahraniční přednášející, ale i kapacity z českých měst.

1911 – Český filatelista je z velké většiny tvořen Lešetickým.

1912 –K.Č.F. slaví 25 let existence a objevuje se jeho slavná báseň „FILATELII – nebourá svět….“

Filatelistické rozpravy Lešetického se do této doby dotkly těchto témat: O sbírání poštovních známek- O zacházení se známkami poštovními – Užitečnost filatelie –Druhy známek poštovních – Různá vydání poštovních známek – O přetisku –Dějiny poštovní známky – O průsvitné značce – O papíru poštovních známek –O krajích poštovních známek – Známky zoubkované –Líc a rub známky poštovní.

1912-vychází časopis Český sběratel . V prvním čísle píše Lešetický stať „Filatelie jindy a dnes“.

1914 –Konala se výstava(31. 5. – 2. 6.)Přišlo 1500 diváků. Vystavovalo 19 členů 23 výstavních celků.

Lešetický je povolán, aby řídil Českého filatelistu (M. Mádlová a bratr zemřelého Josefa M. Mádla Karel Mádl vypovídají smlouvu o vydávání). Naštěstí Lešetický není povolán do vojenských služeb (ani Šula ne). Lešetický pomáhá s časopisem a jeho prodejem. Příspívá i do německých časopisů Briefmarkenjournal, Der Philatelist a Germania Berichte. Chápe vývoj filatelie a rozděluje poprvé filatelii na povšechnou (generální) a podrobnou (speciální).

1918 – Končí první epocha Lešetického filatelistického života (dle Nebeského). Působí na poštovním a telegrafním úřadu Královské Vinohrady 1-

20. 10. 1918 – Lešetický pověřuje Alfonse Muchu přípravou známek, stanovuje nekonfliktní či neutrální téma(Hradčany s politicky korektním znakem – vycházejícím sluncem národní svobody za věžemi katedrály sv. Víta). Zamítá portrét Jana Husa s kalichem či alegorickou postavu Sokola (nekonsenzuální témata).

28. 10. 1918 – Lešetický stále ve službách ředitelství pošt.

30.10.-3.11. 1918 – Hlavní jednání o nové známce a tisku nových známek.

1.11.1918 – Při procházce J. Lešetického s radou Viliamem Eliášem se definitivně rozhoduje o motivu Hradčan. Zamítají se ostatní včetně přetisků „Zatímní vláda 28. 10.1918“.

7. 11. 1918 –Účastní se na koncipování provolání K. Č. F. vítající obrozený život ve svobodném státě.

„NA PRAHU NOVÉ DOBY!

Červánky Svobody zasvitly nad drahou Českou Vlastí. …. zakládáme do sbírek první list pro poštovní známky Státu Československého….“.

Nebeský: „Státní převrat a zřízení samostatného státu postavily mladé československé ministerstvo pošt a telegrafů prokázat co nejrychleji státní suverenitu i novou československou známkou. Podíl Lešetického je tu nemalý ….“.        

Přestává redigovat Českého filatelistu a mezi seznamem členů K.Č.F. jej též už nenajdeme. Zodpovědným redaktorem se stává Bohuslav Šubrt (ředitel tiskárny).

Lešetický je jmenován dozorčím úředníkem při tisku státních cenin a přísežným soudním znalcem v oboru filatelie u obchodního soudu v Praze.

12. 3. 1919 – Lešetický přidělen jako stálý pracovník Poštovního muzea a pověřen vybudováním filatelistického oddělení. Iniciuje emisi Pošta československá 1919 a stává se později jejím prvním zkušebním znalcem.

15. 5. 1919 –Dokončil práci   “Nástin programu filatelistického oddělení Poštovního muzea“.

1920 – Vychází publikace „Pošta Československá 1919“.

1921 –Začíná vycházet Tribuna filatelistů. Její redaktor ing. C, Ervín Hirsch navazuje kontakt s Lešetickým. Lešetický se věnuje novému oboru – příležitostným razítkům. Angažuje se i v soudním znalectví (spor obchodníků Śašek – Amtsbüchler o pravosti známky 10K s přetiskem Pošta československá 1919.

1921 – Jmenován znalcem Svazu československých filatelistických spolků a získává čestné členstvíve Spolku československých obchodníků poštovními známkami.

1925 – založen filatelistický Spolek neodvislých, Lešetický je ve výboru, později se stává předsedou.

1925 – Lešetický je penzionován.

1926 - Tribuna filatelistů zavádí rubriku Padělky, rediguje ji Lešetický. Objevuje se padělaná značka Lešetického.

25. 10. 1929 – Vychází první číslo Kaplánkovy Filatelistické revue, Lešetický je jeden z prvních autorů.

1926 – 1929 – Lešetický přezkoušel 1607 osobám 48202 známek(35 známek denně).

1929 - V nakladatelství Antonín Král vydali prózu – román „Jak jdou lásky světem“

1931 – S F. T. Winklerem vydává První seznam československých frankotypů.

26. 12.1932 – Lešetický polevuje ve svém klasickém spolkovém životě, věnuje se specializovaným oborů a svolává do restauračních místností “U zlaté husy“ zájemce o sběratele příležitostných razítek a výplatních otisků. Ustavuje Stolní společnost sběratelů příležitostných razítek a frankotypů.

22. 11. 1934 – Je jeden z iniciátorů ustavení Odboru frankotypů při K. Č. F. v Hybernii (spolu s arch. Jonášem a šktp. Winklerem).

1934 – Lešetický vydává poslední práce –Československé známky legionářské a Záhadné číslice.

Uzavírá se do sebe, dva roky před smrtí trpí bolestmi, končí život filatelistické legendy…

6. 10. 1936 – Lešetický umírá.

SMUTEČNÍ OZNÁMENÍ Spolku neodvislých filatelistů SDĚLUJE:

„Jaroslav Lešetický zasloužil se o náš spolek, zasloužil se o československou známku , zasloužil se o celou naši filatelii.“

(Zpracováno podle knihy Václava Nebeského “Filatelistovo podzimní rozjímání“, Praha 1975, kapitola o Jaroslavu Lešetickém). Citace jsou též z této knihy. Doplněno o další informace z jiných zdrojů uvedených níže. Viz též Monografie československých známek, Doba popřevratová Hradčany 1918 – 1920, 1. díl, str. 79 –dr. František Kubát, POFIS, Praha 1968

Chyby a jejich kritici se vždy najdou

V literatuře se objevuje i kritika Lešetického, která se zmiňuje zejména o jeho znalecké činnosti. Píše se o něm jako o „nepopiratelném expertovi, ale o znalci bez úspěchu“ nebo o „bezcenném znalci, ale propagátorovi automonografie“ či „Lešetický dělal chyby, Šula je vždy pokryl“.

Internetové zdroje. Https://iwansuwandyworldpress.com

Objevuje se i nepříjemná zmínka o aféře s vynášením makulatur poštovních známek (počátkem roku 1919) z tiskárny České grafické unie a následným předáním filatelisckým obchodníkům.MPT tuto skutečnost vyšetřovala prostřednictvím svého ústředního inspektora Rudolfa Čisteckého. Lešetický byl vyslýchán. Zpráva konstatoval, že Lešetického nepodezírá z nepoctivého jednání a tudíž nežádá jeho potrestání. Navrhl přeložení do poštovního muzea.

Monografie československých a českých známek a poštovní historie, 90 let Poštovního muzea, 25.díl. I,. svazek, POFIS, Praha 2008 (str. 11 a 12).

Závěr

Všechna čest Jaroslavu Lešetickému za jeho počiny a výsledky na poli filatelie a specializovaných oborů ve filatelii.

Další podpůrná literatura o Jaroslavu Lešetickém:

1/ http://www.ludvikpytlicek.estzranky.cz

2/ Znalecká práce kdysi a dnes (2), František Beneš, Filatelie 10/2014,str.15 a 16

3/ www.infofila.cz/jaroslav-leseticky-posta-ceskoslovenska-1919 (různá vydání - přetisk z časopisů)

4/http://baila.net           (Knihy od autora Jaroslav Lešetický či Jaroslav Lešetický 17 knih))

5/ http://www.tomfijala.cz/csrI1918-1939/znamky/r1918/P02.htm

6/ Filatelistické časopisy

7/Vlastní sbírka dopisů Jaroslava Lešetického a dopisy F.T. Winklera A. Jonášovi

Sepsáno: 20. 7. 2016                                                               Autor: Ivan Leiš

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS