HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

OSOBNOSTI

MILOŠ KRUPEC, zástupce výplatních strojů Francotyp pro Slovensko (1940 - 1948)

MILOŠ KRUPEC, generální zástupce výplatních strojů Francotyp pro Slovensko v letech 1940 - 1948

Politická a státoprávní situace v roce 1939 zapříčinilapoměrně velkou změnu v organizaci nákupů výplatních strojů a jejich servisu v tehdy zaniklém Ćeskoslovensku. Do roku 1939 to byla firma B. Jarolímek Praha, která byla generálním zástupcem firmy Francotyp a jejích strojů pro celé Československo. Odpojily se Sudety a zastupování v jedné zemi (Třetí říši) nebylo potřeba, tuto funkci převzala samotná frma Francotyp GmbH Berlin. V březnu došlo k osamostatnění Slovenska a Podkarpatské Rusi. Rus přešla pod vládu Budapešti a čtyři stroje a další vývoj výplatního otiskářství v této zemičce dostal na starosti zástupce maďarský.

Na Slovensku byl pravděpodobně nějaký doběh, doba, kdy ještě B. Jarolímek poskytoval nutnou péči a servis poměrně velkému počtu strojů v této zemi. Již v roce 1939 se dojednalo, že bude nutno najít nového zástupce. Francotyp GmbH se rozhodl pro firmu Miloše Krupec, který měl v náplni velkoobchod kancelářskými potřebami a zcela určitě i navázanými kancelářskými stroji (jako tomu bylo v případě firmy B. Jarolímek).

V německých archivech jsem objevil zajímavý doklad: kmenový list (Stammkarte) výplatního stroje Francotyp číslo C 33036 s němými částmi otisku (začerveněné denní razítko a začerveněné místo pro označení). Co bylo definitivní, bylo výplatní razítko s novým názvem státu. Slovensko si zachovalo prvorepubliková vzor výplatního otisku -  výplatní razítko s větrnou růžici či motýlkem. Tento výplatní stroj byl pravděpodobně pro neznámého klienta či jen prostě to byl  nákup s pozdějším prodejem. Podrobné studium by jistě určilo uživatele. Nejlépe by k tomuto účelu posloužil Katalog odtlačkov výplatných strojov SLOVENSKO 1°939 - 1945 Jána Marenčíka (Košice 2008).

 

 

 Krupec 001

 

Marenčíkův Katalog je prospěšný z mnoha důvodů. Najdeme tam i záznam jednoho otisku firmy Miloš Krupec, který tato firma používala pro svou korespondenci. Datum 8. 1. 1942, záznam má číslo B 21 - strana 19 (viz reprodukce z této knížky). A nejen to, ale i řadu cenných informací v úvodu katalogu. včetně dalších informací. Dovídáme sem že

- Miloš Krupec by výhraním zástupcem Francotyp pro Slovensko,

- tato firma se stala zástupcem od roku 1940,

- Miloš Krupec nabízel výplatní stroje, model C (dva pohony - ruční anebo elektrický), otisky z tohoto modelu mají sběratelské označení FR 8h - 4m, číslice výplatního razítka včetně znaménka byly obdobné jako u strojů za bývalého Československa,

- výplatní stroj stál v roce 1941 Ks 13500,- bez daně,

- dodávky se uskutečňovaly jeden měsíc od objednávky,

- z reklamních letáků je zřejmé, že rychlost tohoto modelu byla 2000 frankatur za hodinu,

- souhlas s provozem a souhlas s označenín uživatele dávalo slovenské Ministerstvo dopravy a verejných prác, rezort poštový (kolkovaná žádost), bylo nutné souhlasit i s Podminekami a nákup se musel uskutečnit prostřednictvím MIloše Krupce,, bylo určeno místo pro štoček o velikosti 40 x 25 mm (vzor otisku byl určen), 

- Miloš Krupec na ukázku prezentoval výplatní otisk (nulák) s datem 26. 2. 1946 (vymyšlený) a s údajem "POŠTOVÝ ÚRAD" v denním razítku - viz reprodukce.

Krupec 1 001

 

Jak to bylo v roce 1945 po osvobození. Zastupování zůstalo této firmě i následující tři roky. Vzorový výplatní otisk s označením MILOŠ KRUPEC/BRATISLAVA/STALINOVO NÁM Č. 34 byl uveden v Poštovním věstníku Ministerstva póšt číslo 5 z roku 1947 na straně 4 pod článkem 5 s názvem "Nový vzor výplatného odtlačku - päťmiestne výplatné stroje". Bylo dovoleno používat dosavadní vzor otisků, ovšem s tím, že se budou vyměňovat fo konce roku 1948. V otisku jsou tyto nové znaky: Datum vzorového otisku ve Věstníku je 1. 12. 1946.

- dvoukruhové denní razítko bez můstků,

- ležatý obdélník,

- pětimístná hodnota s tím, že první tři číslice jsou vyšší, další dvě - haléřové viditelně menší.

Kromě uvedené pětimístné hodnboty se používaly i odsavadní stroje s troj- a čtyřmístnou hodnotou.

 Díky práci Jána Marenčíka víme něco více o Miloši Krupcovi, který skončil v roce 1°948 celočeskoslovenským komunistickým znárodňováním. Pak už historii známe. Nevíme však dostatečně mnoho o této firmě a o osobnostech v ní působících.

Ale přece jen. V práci Československá filatelie, která popisuje i historii československé filatelie jsem se na straně 17 dočetl zajímavou věc. Dne 5. září 1948 s byl v Praze ustaven Svaz českých filatelistických spolků a 28. listopadu 1948 Ústředí československých filatelistických spolků svolal XI. Valnou hromadu. Zde bylo zastoupeno 49 spolků z celé republiky. Změnily se stanovy a všechny tři svazy z Československa ohlásili vstup do nového Ústředí.  Do čela byl zvolen devítičlenný výbor, kde byli i dva zástupci ze Slovenska. Druhým místopředsedou se stal Miroslav Krupec z Bratislavy. otázka zní: je tato osoba identická s Milošem Krupcem?

Snad se odpovědi na tuto záhadu dočkáme. Dodávám, že předsedou byl zvolen Zdeněk Kvasnička, též sběratel výplatních otisků, který stál v čele Odboru frankotypů při KČF a tajemníkem Karel Basika.  

Číst dál...

HANUŠ ZÁPAL, architekt Plzeňska

HANUŠ ZÁPAL (původně Jan Zápal, od studií pouŽíval jméno HANUŠ)

český architekt, který je považován za nejvýznamnější osobnost záapadočeské architektury 20. století

Při cestách Plzeňským krajem křížem krážem narážíme na skvostné dílo tohoto nadaného architekta, a to včetně pošty v Železné Rudě

 

KRONIKA (život a výběr z jeho stěžejních projektů)

7. 2. 1885     narozen v Krašovicích u Dolní Bělé na PLzeňsku

                   studium na reálce v Rakovníku

                   studium architektury na České technice v Praze (prof. Josef Schulz)

1909            dokončení studií (3. 6. složil státní zkoušku)

1908-1909    práce v kanceláři profesora Jana Kouly

                   dále pracuje pro architekty Antonína Balšánka a Bedřicha Bendelmayera

1910            začal pracovat pro město Plzeň

1910-1911    projektoval soubor školních budov v Plzni, později realizoval Obchodní akadémii (1911)

1917            projektoval reprezentační budovu Měšťanského pivovaru

1922            projektoval rodinný dům Ladislava Lábka v Plzni

1923            projekce Masarykovy školy v Plzni

1923            projekce divadelního skladiště v Plzni

1923            pomník šesti děti zastřelenžmi maďarskými vojáky

1924            Kostnicova turistická chata na Krkavci

1921-25       návrh adaptace budovy bývalého Panského mlýna v Plzni

1924           soubor tří činžovnich domů včetně tzv. Mrakodrapu v Plzni

1924           Vyšší hospodářská škola v Plzni

1923-25       areál Benešovy školy v Plzni

1924-26       projekce plzeňského krematoria

1927           pomník purkmistra dr. Václava Petáka na hřbitově v Plzni

1925-29      budova Masarykova léčebného a výchovného ústavu pro zmrzačené děti

1928-29      sanatorium Janov u Mirošova

1930-31      navrhl budovu nové české školy, slavnostně otevřena v Želkzné Rudě dne 28. 6. 1931

Dnes v této budově je umístěn Městský úřad. Přímo s ní sousedila budova Poštovního úřadu, ve které byl později bufet a dnes je zde kavárna (pošta se přestěhovala). Obě stavby projektoval Hanuš Zápal

1930-32      budova Gymnázia Luďka Pika v Plzni

1933-34      budova Masarykovyo becné a m졚ťanské školy v Plasích

1934          českobratrský kostel v Kralovicích

školy v různých lokalitách

Hanuš Zápal se zabýval i opravami památek (rotunda, kostely aj.)

20. léta        stal se vrchním stavebním komisařem a následně technickým radou

1931           odešel do výslužby na vlastní žádost pro zdravotní potíže

28.11.1964  umírá v Lednici u Kozojed, pochován v Rakovníku

 

Zápal 1 001     Zápal 1 002Zápal 2 001Zápal 2 002     Zápal 2 003

Číst dál...

MAXMILIÁN FATKA a KAREL DUNOVSKÝ, DVA VELIKÁNI ČS. POŠTOVNICTVÍ

U vzniku Československé republiky v roce 1918 byly dvě osobnosti, které se zasloužily o vytvoření fungujícího systému začínajícího čs. poštovnictví. Během dalších let po dobu 1. republiky se oba pánové pozitivně přičinili o její fungování. Jeden ze sektorů poštovnictví - mechanizace poštovního provozu včetně výplatních strojů - jim vděčí za to, že se stala integrálním součástí celého systému.

"Pánové Maxmilián Fatka a Karel Dunovský se zasloužili o výplatní stroje a jejich otisky v československém poštovním provozu".

MAXMILIÁN FATKA

byl rakousko - uherský, český a československý státní úředník a politik, za 1. republiky (ĆSR) zastával funkci ministra pošt a telegrafů a též ředitele státního podniku Československá pošta

 

Fatka 001     Fatka 002

Podobenka Maxmiliána Fatky (Langhans) a jeho busta v expozici Poštovního muzea ve Vyšším Brodě

KRONIKA ŽIVOTA

23. 9. 1868    narozen v Biskupicích

1888             nastoupil do státních služeb rakousko - uherského poštovnictví

1906-1912     pracoval v poštovní sekci ministerstva obchodu Rakouska - Uherska ve Vídni

1912             přednosta Prezidia poštovního ředitelství

1918 (X.)       Národní výbor československý jej jmenoval plnomocníkem poštovní a telegrafní služby

1918 (XI.)      stal se generálním ředitelem podniku Československá pošta (funkci vykonával až do roku 1935)

15. 3. 1920

-26.9.1921    3. ministr pošt a telegrafů ČSR (předchůdce František Staněk, nástupce Antonín Srba) v první úřednické  vládě Jana Černého

18.3.1926-

12.10.1926    8. ministr pošt a telegrafů ČSR (předchůdce Jan Šrámek, nástupce František Nosek) ve druhé úřednické vládě Jana Černého

1935             odchod do důchodu, píše paměti

3.2.1962       umírá v Praze ve věku nedožitých 94 let

 

Fatka 2 001

Maxmilián Fatka mezi čestnými hosty u uvedení prvního poštovního vozu pro dopravu osob Brno - Březina - Jedovnice a zpět.

Zpráva ČTK o této události z Národní politiky:

 

narodni politika 23 11 1920

 

KAREL DUNOVSKÝ

rakousko - uherský, český a československý státní úředník a politik, koncem 1. republiky krátce ministr pošt a telegrafů

KRONIKA

5. 5. 1878       narodil se v Plzni

                     Vystudoval gymnazium v Plzni a pozé Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, abslovuje s titulem JUDr.

                     Pracoval na pražském poštovním ředitelství

1914-1918      Pracoval na Ministerstvu obchodu ve Vídni

1918              Byl zaměstnancem ministerstva pošt a telegrafů  v Praze

16.9.1926       Byl v čele delegace ministerstva pošt a telegrafů při slavnostním uvádění dvou výplatních strojů Francotyp v budovách Živnostenské banky a České průmyslové a hospodářské banky v Praze do provozu

1935-1939      Zastával funkci generálního ředitele pošt a telegrafů

1938              Pracoval jako přednosta odboru na ministerstvu pošt a telegrafů

22. 9. 1938

-4.10.1938     Zastával funkci ministra pošt a telegrafů v 1. vládě Jana Syrového

14.9.1960      Ve věku 82 let umírá v Řevnicích

 

Karel Dunovsk

 

Dunovský 2 001

 

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

CARL LINDENBERG, výrazná postava specializovaných oborů

CARL LINDENBERG stál u zrodu specializovaných oborů

„Petschkové si mohli dopřát i luxusního autora a kurátora své sbírky  (celin – pozn. aut.) – nebyl jím nikdo menší než předseda vrchního zemského soudu v.v. Carl Lindenberg, tehdejší papež německých filatelistů.“

Jaroslav Ježek v článku „Sbírka celin bratří Petschků“ ve Filatelii 17/73, v části článku o publikaci Lindenbergově a Kalckhoffově „Německo.  Sbírka celin bratří Petschků“.

 

„Carl Lindenberg ….. je jedním z nejvýznamnějších a nejproduktivnějších badatelů na poli německé nauky o poštovních známkách.“

Bungerz, „Velký lexikon filatelie“, 1923

Úvodem

Před několika měsíci jsem zavěsil na naše webové stránky profil dr. Franze Kalckhoffa, významného filatelisty, který se zasloužil o specializované obory a stal se příkladem pro jejich sbírání i v našich krajinách. Proč tomu bylo tak, se můžeme jen dohadovat. Domnívám se, že svou činností a svými pracemi překročil hranice Německa. Dosah jeho vlivu byl obdivuhodný.

Dalším významným sběratelem, který se věnoval sběratelsky i publicisticky specializovaným oborům koncem 19. a začátkem 20. století byl neméně významný Carl Lindenberg. I když byl všeobecně známý, zůstal trochu ve stínu Kalkckhoffa, i když byl o 10 let starší než tento jeho žák (Carl Lindenberg se narodil 1. 5. 1850, o měsíc dřív než rakouská poštovní známka). Budiž zaznamenáno, že Kalckhoff se o Lindenbergovi vždy s úctou vyjadřoval jako o svém „mentorovi“. Do podvědomí veřejnosti se dostali případem Georges Fouré, filatelisty a padělatele francouzsko-německého původu, který ruku v ruce pomohli přímo vědecky odhalit. Zájemce odkazuji na podrobný popis tohoto zajímavého případu na adrese http://de.wikipedia.org.wiki/Georges_Four%C3%A9. Rád bych jej detailně popsal, ale detailní rozbor by přesáhl cíl tohoto článku.

 I když byl a je Lindenberg v podvědomí i našich specializovaných sběratelů, otázkou zůstává, proč na naše české filatelisty nezapůsobil jako Kalckhoff.

Jedno vysvětlení se naskýtá v jeho rozsáhlé publicistické činnosti. Většina prací se týká německých artefaktů.  Je to ten důvod?  Navíc řady filatelistů opustil poměrně brzo (rok 1928). Kalckhoff mnohem později. Co však s jistotou můžeme říci:  první generaci československých filatelistů ovlivnil i jinak. Jaroslav Ježek se zmiňuje i o Jaroslavu Lešetickém, který se stylizoval i do podoby Lindenbergovy. Jak ve shora zmíněném článku píše: „Jen tak mimochodem – překvapila mně podoba mezi Lindenbergem a naším J. Lešetickým. Tatáž zasněnost pohledu – a tatáž úprava kníru a plnovousu. Myslím, že náš poněkud mladší vrstevník viděl v Lindenbergovi svůj vzor ….“.

Stojí za to se o Lindenbergovi zmínit a přiblížit nám po mnoha letech tuto osobnost, která stála u zrodu specializovaných oborů a intenzivně se jim věnoval (zprvu jako jinoch razítkům na známkách, později celinám). I fakt, že s Kalckhoffem zmapoval sbírku bratří Petschků stojí za to, abychom si jej připomněli. Ke sbírce bratří Petschků a jejich osobnostem se zcela jistě dostaneme v některém z pozdějších článků. 

ŽIVOT C. L.

CARL LINDENBERG (1. 5. 1850, Wittenberge – 13. 7. 1928, Berlín) byl německý právník a jeden z nejvýznamnějších německých filatelistů. Byl vynikajícím autorem filatelistické literatury a jeho speciálním oborem byly celiny. Je po něm pojmenována Lindenbergova medaile („Lindenberg-Medaille“).

Lindenberg pocházel ze staré pruské úřednické a důstojnické rodiny. Na svět přišel v rodině Johanna Karla Heinricha Gottlieba Lindenberga (1819 – 1877), daňového rady pruské finanční správy, a Henriethy Betty, rozené Modinger (1817 – 1881). Svou sběratelskou dráhu začal v sedmi letech, ve věku 17 let jeho sbírka obsahovala již 1400 známek, razítka a celiny.  Své mládí prožil ve Wittenberge, Berlín a Poznani. V Poznani studoval od roku 1869 v Poznani. Vykonal jednoroční vojenskou službu a pokračoval ve studiu. Jako voják nebyl na frontě, hlídal francouzské zajatce. Jako právník vykonával řadu funkcí  - od okresního soudce až k vrchnímu zemskému presidentovi. Byl i kandidátem na pruského ministra spravedlnosti.

Lindenberg byl dvakrát ženat. Jeho první ženou byla Otilie, rozená Boy (zemřela v roce 1916). Z prvního manželství měl dvě dcery a dva syny. Jeho syn Paul se potatil a následoval jej ve filatelistickém sbírání a bádání.  Jeho druhou ženou byla Ellen, rozená Backmeister. S ní měl dvě dcery (Renate, nar. 1920 a Marii, nar. 1921).

FILATELISTICKÝ ŽIVOT

Od svých dvaceti let začal publikovat filatelistické články, zejména v časopise „Deustche Briefmarken-zeitung“ anebo  Senfových „Illustriertes Briefmarken-Journal“ či „Mitteilungen des Berliner Philatelisten – Klubs“. Jeho pseudonymy byly „D. R.“ anebo „D. Richter“.  vedl i filatelistický časopis „Der Deutsche Philatelist“.

Byl i radou a kurátorem v Kuratoriu Říšského poštovního muzea v Berlíně, a to od roku 1884, kdy nastoupil po zemřelém strýci tajném radovi Juliu Mödingerovi. V Říšském poštovním  muzeu vybudoval filatelistické sbírky.  Během této činnosti věnoval muzeu i své sbírky. Tuto činnost ukončil v roce 1899, později se funkce zhostil nakrátko v letech 1918 a 1919.  V mezidobí začal intenzivně sbírat a nakupovat celiny a věnoval se klubové filatelii.

Stál u zrodu známého filatelistického klubu v Berlíně („Berliner Philatelisten-Klub v. J. 1888“) a stal se jeho prvním prezidentem. Stal se jím 16. 1. 1888. V této funkci zůstal až do 31. 12. 1902. Vzdal se jí, neboť v té době musel pracovně opustit Berlín.

 Je jistě zajímavé, že druhým předsedou byl jeho přítel Franz Kalckhoff ( 11. 1. 1903 – 31. 12. 1907). K založení tohoto významného klubu, který přesáhl hranice Německa došlo v restauraci Adelung und Hoffmann, Leipzigerstrasse 14, Berlín (18. 1. 1888). Za hlavní cíle si stanovil vědecké výzkumy ve filatelii a přínos filatelistické literatuře.  Klub existuje dodnes a schází se v hotelu Sylter Hof na Kudammu 114-116 v Berlíně. Není bez zajímavosti uvést, že předchůdcem tohoto klubu byl v roce 1877 pokus šesti filatelistů,  mezi ně patřil kromě Paula Lietzowa i nechvalně proslulý Georges Fouré (název jejich spolku, který se neujal, byl Verein für Briefmarken zu Berlin).

Pokus učinil i Lindenberg s Kalckhoffem, když založil v roce 1884 Deutscher Verein für Philatelie, pokus byl úspěšný jen krátkou dobu.

Významně proslul při odkrytí velké padělatelské aféry Georges Fouré (viz shora), kterou odryli společně s přítelem Franzem Kalckhoffem.

Lindenberg měl rozsáhlou sbírku celin a velkou sbírku filatelistické literatury. Ve věku 75 let prodal obě sbírky bratrům Petchkům. K jeho smrti vydal obchodník se známkami Philipp Kosack ve svém časopise „Berliner Briefmarken -Zeitung“ (31. 7. 1928, sešit 7) vyčerpávající nekrolog. K 100. výročí  smrti C. L. napsal i rozsáhlý článek jeho souputník dr. Franz Kalckhoff („Wie ich Carl Lindenberg sah“, Berliner Philatelisten-Klub č. 8 z 1. 5. 1950).

HLAVNÍ DÍLA

. Grosses Handbuch der Philatelie – Velká příručka filatelie

. Katalog der Marken des Reichspostmuseums – Katalog známek Říšského poštovního muzea

.Die Briefumschläge der deutschen Staaten von 1892 bis 1895 – Obálky německých 1892 – 1895

.Die Briefmarken von Baden, 1894 – Poštovní známky bádenska, 1894

.Ganzsachen-Katalog des Verlages Gebrüder Senf, 1911 – Katalog celin vydavatelství bratrů Senfových, 1911

.Die Ganzsachensammlung der Brüder Petschek, Band I (A bis L) – Sbírka celin bratří Petschků, svazek I (A až L)

Za zmínku stojí i další publikace : Briefumschläge von Lübeck, Thurn-Taxis, Mecklenburg-Schwerin und M- Strelitz, des Norddesutcshen Postbezirkes, Oldenburg, Hamburg, Bremen, Sachsen, Hannover, Würtenberg, Preussen, der deustchen Reichspost. řada publikací zůstala nedokončena (např. Vittinghef u. Anbeiser von Teltz begonnenes Grosses Handbuch er Philatelie aj.).

OCENĚNÍ

Za svou činnost byl během svého života, ale i po něm, oceněn řadou ocenění. V roce 1969 vydal Lichtenštejn v sérii „Pionýři filatelie“ známku s jeho portrétem (viz ilustrace – Mi 512).

1895 Čestný člen Braunschweigerského spolku sběratelů poštovních známek

1895 Čestný člen Bavorského filatelistického spolku v Mnichově

1898 Čestný předseda Berlínského filatelistického klubu

1904 Čestný člen Berlínského spolku sběratelů celin z 1901

1905 Zrod „Lindenbergovy medaile“ na jeho počest (medaili vytvořil rytec Max von Kawaczynski)

Tato cena byla před I. světovou válkou nejprestižnější filatelistickou cenou, znovu se po pválečné přestávce udělovala o roku 1920 až do roku 1943 a byla obnovena opět v roce 1981. Stále je významnou cenou vedle dalších cen – Crawford Medal, Lichtenstein Award, Lind Medal, Luff Award, Neinken Medal a Newbury Medal.

1922 Udělení stříbrné spolkové medaile spolku „Erstes Vaterländischen Verein der Briefmarkensammler“ v Budapešti

1926 Čestný člen IPHV  v Berlíně

1928 udělena Medaile rakouské jednoty

Zdroje:

www.wikiwand.com/Carl_Lindenberg

Psáno pro  a přidáno na portál www.kf0015.cz

  1. 4. 2016                             Autor: Ivan Leiš

 

 

Číst dál...

DRSNÝ HARRY A JEHO DEVADESÁTKA

Dnes, dne 31. května 2020 se dožívá devadesáti let CLINT EASTWOOD, (31. 5. 1930, San Francisco), herec, režisér, poducent, skladatel, zpěvák a muž, který si prošel celou řadu zaměstnání, nsmírně činný a úspěšný člověk s velkým charisma člověka a herce. Narodil se v San Franciscu v Saint Francis Memorial Hospital matce Ruth a otci Clintonovi Eastwoodovi.Jeho kořeny sahájií do Anglie, Skoska Irska a Holandska. Jeho praprapředek William Bradford připlul na lodi Mayflower a Clint je představitelem 12. generace tohoto disentu narozeném  na americkém kontinentě. Sestry v porodnici  jej pojmenovali jako "Samson" pro jeho výšku a váhu (5,2kg). Má sestru Jeanne . V životě zkusil být pastevcem, dřevorubcem, instruktorem plavání, topičem v ocelárně, pracoval u benzínové stanice a hrál i na klavír v barech a kavárnách. V roce 1949 narukoval do amády (Fort Odd)  jako plavecký instruktor. . Před armádou studoval na dvou středních školách. v Piedmontu a oaklandu, poté na obchodní škole v City College v Los Angeles. Byl dvakrát ženatý, dvakrát měl partnerství a čtyři vážné nemanželské vztahy. Má celkem sedm dětí. 

Od poloviny padesátých let se objevoval v menších a později i hlavních rolích. Za plodný života natočil více než 50 filmů, ve kterých hrál, některé též produkoval (11) anebo režíroval (17). Věnoval se i hudbě, zpíval, skládal hudbu, psal texty.První film natočil v roce 195ř (Revenge of the Creature), posledním filmem byl The Mule. (2018). Prvním režijním počinem byl film Play Misty for Me (1971), posledním Richard Jewell (2019). První nzpívanou písničkou byl song Paint Your Waggon (1969), zatím posledním Gran Torino (2008).  Celkem nazpíval šest písní, tři složil a k pěti napsal slova. Světovou proslulost mu zabepečily spagetti westerny režiséra Sergia Leoneho (westernová trilogie).  

Během života byl oceněn mnoha cenami. Celkem obdržel 22 cen a 94 nominací. Hlavními, kdo jej oceňovali, byla Filmová akademie, BAFTA, Golden Globe. 

Oblíbené byly i jeho aktivity v hoteliérství a restauratérství ve městě Carmel-by-the-Sea, kde zastával několik let i funkci starosty. Restaurace spojená s hotelem v tomto městě "Hog´s Breath" Inn v San Carlosu na Páté Avenue je oblíbenou destinací turistů, tak jako tomu bylo u další restaurace, kde již není podílníkem - Clint Eastwood´s Mission Ranch Restaurant ve stejném místě.  

Byl aktivní též jako republikán, až na několik výjimek (podporovatl Bloomberga). Do dějin vstoupil jeho rozhovor  se židlí, kde měl sedět virtuální B. Obama,  na kongresu Republikánů.

Happy Birthday, Dirty Harry.

Many Happy Return of the Day, dear Clint.

 

Clint Eastwood 001

Zdroje: en.wikipedia.org + https://pixabay.com (obr.)

Číst dál...

KAREL BASIKA POČTVRTÉ

Karel Basika, filatelista tělem i duší

o sobě tvrdil, "že se sbíráním známek začal už v kolébce" a nebyl daleko od pravdy.

V roce 1926 vstoupil do Spolku neodvislých filatelistů a tady začal i jeho funkcionářská a vystavovatelská éra. V tomto roce uspořádal tento spolek ve Slaném propagační výstavu. Za vystavené Rakousko získal první ocenění. Pak již se stalo pravidlem, že vystavoval každý rok. Zpočátku mu byly uděleny stříbrné medaile, později se stříbro přetavilo ve zlato. Pestrost, rozmanitost, bohatost, vysoká kvalita - to byly rysy jeho exponátů.

Co všechno vystavoval? kromě Rakouska a Československa i Belgii, Nizozemí, Maltu, námětově Prahu, V|soké Tatry a letecké známky. Jeho hitem bylo Spojené království a královna Viktorie. Exponáty vidělo nejen tuzemsko, ale i zahraničí. Celkem to bylo 20 výstav mimo republiku. A z Bukurešti si odvezl GRANDPRIX. Při setkáních si stěžoval, že už nemá na trofeje doma místo, jak uvedl ve svých pamětech Václav Nebeský.

Jeho zásluha na povýšení úlohy hodnocení epxonátů též nejsou nezanedbatelné. Bylo jich slušné množství.

Funkcionařit začal v roce 1927 coby náhradník ve výboru Neodvislých. A funkcionářská niť jej provázela celý život až do roku 1968, kdy byl nominován na místo jurymana na výstavě PRAGA 1968. Bohužel v lednu se jeho život ukončil.

Přednášky byly jeho vášní. Životní přednáškové turné zahájil v roce 1928. Doménou byl Velká Británie, ale došlo i na další obory filatelie.

Publicistika byla též jeho koníček. Odborné články, organizároské studie byly jeho vášní,

Patřil i do vybrané společnosti znalců, jak o tom svědčí fotografie, kterou jsem si vypůjčil od přítele B. Janička z jeho blogu Exponet.

Osobnosti, které jsou na další doprovodné ilustraci plné portrétů Výstavního výboru Mezinárodní výstavy poštovních známek PRAGA 1955, kde zastával funkci tajemníka , jsou toho jen důkazem. Pohyboval se ve vynikající společností úžasných osobností české a československé filatelie.

 

Basika 1 001

Karel Basika mezi znalci na schůzi znalců Ústředí československých filtelistů v roce 1957 stojící šestý zleva.

 

Basika 000 001

Karel Basika třetí zleva v horní řadě organizátorů Metinárodní výstavy poštovních známek PRAGA 1955 společně s dalšími osobnostmi tehdejší československé a české filatelie - najdeme zde i arch. Alberta Jonáše, architekta výstavy, Jiřího Antonína Švengsbíra a další legendy.

 

 

 

Číst dál...

MEDAILE KARLA BASIKY

O osobnosti české a československé filatelie se dozvíme i z udělených medailí, které Karel Basika dostal  za  celou řadu svých aktivit, ve kterých se angažoval pro českou a čs. filatelii.. Medaile a diplomy mu byly za života uděleny za řadu činností a výsledků jeho plodné práce. V prvé řadě to bylo za dlouholetou činnost pro filatelistickou entitu na nejvyšších svazové úrovni, ale i na úrovni klubů a spolků. Dále byl oceněn za konkrétní činnost při podpoře a organizování filatelistických událostí (výstav apod.). A nejcennější mediale byly za jeho vystavené exponáty. To jsou stopy, které dokazují, jakou byl Karel Basika osobností  s výraznými velkorysými rysy svého otevřeného charakteru,. Uznával všechny druhy a směry sběratelství v čs. filatelii, podporoval je a těšil se, že česk áqa čs. filatelie měla tak široký rozměr. Nic neodsuzoval a neškatulkoval tak, jak to činili z nejrůznějších důvodů špičkoví funkcionáři. Byl podporován i svým okolím a osobnostmi, které v jeho generačním věku žili a pracovali s ním.

Medaile našly svého adresáta - Karel Basika sbíral, vystavoval, psal, publikoval články, studie a zajímavé knížky, připomínal filatelii široké veřejnosti a prosazoval ji do všedního života, organizoval. Medaile jsou výsledkem jeho snažení a zůstaly kromě jeho díla vynikajícím svědkem jeho bohaté činnosti. Václav Nebeský jaj charakterizoval jako pilného a svědomitého člověka. "Ve třicátých letech a později nebylo snad po Československu jediného filatelistického klubu, kde by si nevyslechli Basikovu přednášku. Námětů míval bohatě na výběr, i když jeho pravou doménou byla přece jen ta Velká Británie", napsal ve svých pamětech "Filatelistovo podzimní rozjímaní" a věnoval Karlovi Basikovi celou stránku.

Jak to kontrastuje s jinými zdroji, které Karla Basiku vůbec nezmiňují anebo jen velmi, velmi okrajově s tím, že řada období jeho života je prostě zamlčeno či "kulantně" vynecháno (např. v knize Československá filatelie, část  vydané k výstavě PRAGA 1988 část:  "Sto let organizované filatelie v Československu" autora Františka Švarce). Dozvíme se jen, že "tajemníkem nového Ústředí v roce 1948 byl zvolen Karel Basika". Toť vše. To, že provedl  československou filatelii za dob Protektorátu a v 50. letech složitými situacemi a nebezpečným úskalím, ani slovo. Je vidět, že ideologie je špatná rádkyně. Naštěstí doba ideologický přístup odvrhne, ale řadu let vítězí nad skutečností a  pravdou k smutku lidí, kteří s tí mohou dělat jen málo. 

Takže na závěr této stati dejme slovo ještě jednou Václavu Nebeskému:

"Karel Basika .....zasloužil se o československou filatelii nejen jako úspěšný vystavovatel, ale zejména jako čilý funkcionář, nabitý nevšední energií a nevyčerpatelnými organizačními schopnostmi".

A projděme si Basikovy medaile a zamysleme se nad tím, kdo je obdržel, těmi, kdo je udělili a též i nad těmi medailéry, křeí je vytvořili jako malá dílka, která mizí v katakombách aukcí.Medaile Basiky 1 001     Medaile Basiky 2 001     Medaile 4 001

 

 

Číst dál...

KAREL BASIKA PODRUHÉ: O RAZÍTKÁCH

Karel Basika byl jednou z výrazných osobností české a československé filatelie. Sbíral, vystavoval, získával ocenění, publikoval, psal do filatelistických časopisů a výstavních katalogů, organizoval filatelistické hnutím byl vysokým funkcionářem již před II. světovou válkou a během Protektorátu a po osvobození. Byl u několika důležitých výstav včetně mezinárodních a světových. Byl tmelícím prvkem v nejvyšších patrech čs. filatelie. A hlavně popularizoval sběratelství poštovních známek, celin, ale oborů poštovní historie.  V minulém článku jsem zveřejnil jeho názory na výplatní otisky, kde stál mezi znesvářenými stranami na jedné straně odsuzujícími  výplatní otisky a na straně druhé propagujícími tento obor. Dnes několik názorů na razítka (Karel Basika, Kurs filatelie, 30. léta, str. 46 a 47).

KAREL BASIKA O RAZÍTKÁCH

" Sbírání poštovních razítek, které našlo již dříve své ctitele, bylo rozšířeno sběrateli i na českosloevenská razítka. Nová doba velmi rozšířila pole působnosti tomuto způsobu sbírání, neboť usnadňuje sběrateli množstvím razítek vydávaných při významných příležitostech, jeho práci. Z prvních razítek na našich pošt. známkách, správně ještě rakouských známkách - jest ono s datem 28. října 1918. Taková razítka snaží se sběratelé československých známek míti ve své sbírce, neboť jest to první den vlastní československé pošty. Razítka převratová skýtají bohatou žeň zájemcům, poněvadž jest jich velmi mnoho. Nejprve ta, která byla dvojjazyčná a byla zbavena části textuv německé řeči. .....Nemenší zájem budí naše první pošty za vpádu maďarských komunistů na Slovensku. Dlouho se o nich nepsalo, avšak dnes patří mezi nejvzácnější. Pak vzvláště razítka plebiscitní na území česko - polském budí velký zájem sběratelů.

  Jak se poměry ve tsátě ponenáhlu konsolidovaly, tak se i měnila tvářnost naší pošty. Vše se postupem změnilo a když pak byl čas i na čas propagační.  byla dávána do oběhu razítka příležitostná. Z těch jsou jedna resortní, která dává do oběhu sama naše poštovní správa, druhá porpagační - instituci humánních, dobročinných a pod., pokud jde o propagaci významu celostátního a všeužitečného. Zřízení vlastní letecké pošty rozmnožilo rovněý počet razítek. Při této příležitosti nesmíme zmíniti se též o velice zajímavých razítkách vlakových pošt. Zřídka nacházíme známky, které byly znehodnoceny razítky, která nejsou poštovní, a přesto bylo jich k tomuto účelu použito. Jsou to například známky nalepené na rubu platenek poštovní spořitelny ...Dále razítka některých státních úřadů, obou sněmoven a jiná....".

 

Basika 10 001

Číst dál...

KAREL BASIKA, FILATELISTA PAR EXCELLENCE

Karel Basika (25. 10. 1903 - 28. 1. 1968)

byl český filatelista, neúnavný organizátor čs. a české filatelie, vysoký funkcionář organizované filatelie u nás, sběratel, publicista. vystavovatel, znalec, juryman, který byl v československém a českém filatelistickém prostoru všudypřítomný a během svého života velmi výraznou osobností. Už dlouhou dobu mám v úmyslu napsat o něm medailónek, ale nedaří se hlavně z důvodu, že prakticky neexistuje žádný ucelený článek či souhrn informací o něm. Je zajímavé, že stále naaážím na jeho stopy a dílo - exponáty, články, knihy, fotografie v různých katalozích výstav, kde patřil mezi organizátory. v tom přímo vyniká. Procházím jeho publikaci KURS FILATELIE, který vydal Masarykův lidovovýchovný ústav v Praze pod vedením profesora Dominika Filipa, kde na 81 stranách uvádí zájemce do světa filatelie (rok vydání neznámý, ale vypadá to na rok 1933 - 1934, neboť v textu níže zmiňuje spolek sběratelů výplatních otisků - tehdejší Stolní společnost). Knihu tvoříí tři kapitoly I.  Známky jako předmět sběratelského zájmu, II. Z dějin poštovnictví , vznik poštovní známky a III. Známky československé. Čtivá kniha doplněna mnohými ilustracemi se dotýká i specializovaných oborů. Na tu dobu mezi dvěma válkami přímo průkopnické dílo. Není náhodou, že  Karel Basika byl v kontaktu i s  mým domovským klubem filatelistů - nynějšímK pobočným spolkem SČF - KF 00-15, kam jej přivedl Václav Nebeský. Vždyť vztahy našich tehdejších funkcionářů s ním a prof., Grussem, vedoucími funkcionáři v roce 1937 vzniklého Ústředí čs. filatelistů, byly více než nadstardní. Prof. Gruss (Joe) a Karel Basika byli na prvním shromáždění vzniklého klubu v roce 1943.  Úzké spojení se přeneslo i do 50. a 60. let, kdy Karel Basika byl podporovatelem specializovaných oborů, její komise  a své vztahy rozšířil i o další mladší funkcionáře klubu - Vratislava Palkosku, Antonína Vorlíčka, Karla Horkého a další. V civilním životě byl bankovním úředníkem. Ve dvacátých a třicátých letech byl v úzkém kontaktu s Jaroslavem Lešetickým, který byl tělem duší české a čs. filatelieÍ  a poštovní historie.  Přímo s tímto světem  žil. To ovlivnilo i Karla Basiku, jak je cítit z dole uvedeného textu. 

 

Basika portrét 001 

KAREL BASIKA V POZDNÍM VĚKU

Zbývá doplnit, co sbíral. Byl velký fanda československých známek. Specializoval se na Rakousko, Monako a jeho velkou láskou byla anglická královna Viktoria. Tíhnul i k aerofilatelii.

Blízký poměr měl i k dalším oborů poštovní historie. Za všechny texty uvádím jeho text Frankotypy ze zmíněné knížky kurs filatelie (text nechávám i s pravopisem v původním znění):

"Frankotypy

 

V posledních letech je velkými obchodními domy a také některými poštov. správami užíváno k vyplácení dopisů zvláštních strojů t. zv. frankotypů.Vložením obálky do stroje jest dřívější práce s nalepením známky, podáním na poštu a razítkováním tamže ušetřena, neboť stroj natiskne na obálku hodnotu známky, kterou má býti vyplacena a také datum podání místo razítka na poště. Nebylo by tedy třeba poštov. známek. Než takových strojů může býti v praksi používáno jen tam, kde se denně vypravuje mnoho pošty najednou (banky, obchodní podniky, továrny a jiné). Ušetří se tím čas a práce s lepením známek a s razítkováním.

Také otisky výplatních strojů se sbírají. Svého času vznikl spor mezi několika filatelistickými pracovníky, kteří zastávali odlišné názory. Mají se tyto otisky bsírat či ne? Otázku jest těžko rozluštiti pro tu či onu stranu. Otisky výplatních strojů nemají se známkou nic společného a také nemou být používány širokou veřejností jako poštovní známky. Konají však poštovně tutéž službu jako poštovní známky. Dnes snad jest sbírání jich zavrhováno, ale totéž prodělal i sběratelé poštovních známek. Skutečnost jest,že zájemců o takové otisky je dosti a u nás také mají svůj vlastní spolek.

Nebylo by tedy správné doporučovati zájemcům nesbírati otisky frankotypů, zvláště mohou - li je získati zadarmo nebo výměnou, dokud jest tomu tak. Později, vžije - li se tato novinka, budou noví sběratelé otisků frankotypů těžce sháněti některé otisky., kterých je dnes dosti."

Číst dál...

JIŘÍ ANTONÍN ŠVENGSBÍR

Jiří Antonín Švengsbír

Rytec, grafik, osobitý kreslíř, ilustrátor, autor grafických listů a tvůrce poštovních známek (19. 4. 1921, Praha – 3. 3. 1983, Praha). Vyučil se rytcem a modelérem ve firmě BÄCKER, PRAHA – Smíchov. Po válce studoval na VŠUP v Praze (grafická speciálka u profesora Antonína Strnadela).

Během svého života prokázal je byl mnohostranným umělcem. Zabýval se především grafickými technikami.  Celé jeho profesní období  (1940 – 1982) se věnoval knižním značkám (provedení v miniaturních ocelorytinách, mědirytinách, částečně rytinách do zinku). Počet těchto prací šel do stovek, velmi často tvořil  i pro zahraničí. Motivy se soustřeďovaly na ozdobné prvky architektury (přednostně Praha, své město, které si oblíbil), stylizované slunce, portréty osobností, přírodní motivy. Za svá díla byl oceňován (ocenění za Exlibris dostal např. v Cannes-1963, Paříži-1965, Olomouci-1966). Část jeho grafik lze najít v přehledu „Seznam děl umělce Švengsbír Jiří“ na portálu ArtBohemie.

Své zalíbení našel i v další umělecké tvorbě – obrazech, kreseb, grafických listů (cca 1000),  novoročenkách, pozvánkách, ilustracích knih (kresby najdeme ve zhruba třiceti knihách) a bibliofilských tiscích. Zvláštní zálibu našel ve zdobení porcelánových talířů. Vytvořil i kresby na ozdobné telegramy Čs. pošty.  

Poštovní grafika byla jeho další velkou láskou. Literatura zaznamenává až 250 poštovních známek. Německý publicista Gerhard Batz (www.infofila.cz/jiri-antonin-svengsbir) uvádí, že svět známek jej uhranul již v jeho sedmi letech. Ve svém článku o JAŠ uvádí: „ První svou známku namaloval pastelovými barvami a vylepil ji do svého alba.“ Při tvorbě známek spojil svůj návrhářský talent s rytectvím u většiny svých známek. Netvořil jen známky, ale též i kresby na FDC a na kupóny poštovních známek (např. Pof. 450-452) – 12 kupónů s různými motivy u známek k 950. výročí smrti sv. Vojtěcha (23. 4. 1948). Jeho prvními československými známkami, které ryl,  byly známky Pof. 470 – 473, vydání k 600. výročí založení Karlovy Univerzity (návrh: Karel Svolinský) vydané 7. 4. 1948. Úplný přehled  vypracoval zmíněný autor Gerhard Batz a zveřejnil jej na uvedeném zdroji 9. 4. 2003 (viz).  O známkách se vyjádřil: „Poštovní známky jsou malými posly, reprezentujícími v celém světě naši vlast. Jsou dokladem kulturnosti státu.“

Řadu svých děl vytvořil pro československé výstavy poštovních známek. Např. to byly známky k Celostátní výstavě poštovních známek PRAHA 1950, o jejíž úspěch se zasloužil i náš klub 00-15. Námětem známek byly i motivy poštovně historické ,  za všechny uvádím např. výplatní známky z roku 1974 – Poštovní emblémy,  na kterých vytvořil klasické poštovnictví (Pof. 2110, 2112). A to kultivovaným návrhem i propracovanou  rytinou.  

Své umělecké vzory viděl  zejména ve Václavu Hollarovi, ale i v  Dürerovi, Holbeinovi, Ingresovi a Matissovi. Zúčastňoval se společenského života ve velké míře. Po vzniku Švengsbírclubu v roce 1971 se v rámci této entity sešlo mnoho umělců z divadel, vědců, novinářů a sportovců (zejména šermíři – šermu se J. A. Švengsbír vedle boxu též věnoval.Za zaznamenání stojí, že tento klub navázal na Fillartclub, jehož členy tvořili pražští vyznavači filatelie a umění. Ti zvali odborníky z různých společenských a vědeckých oborů. Předsedou klub byl význačný filatelista, funkcionář československých filatelistů – Karel Basika. Jedním ze zakladatelů byl i Jiří A. Švengsbír. Mezi členy byli Eduard Kohout, Václav Voska, Milan Friedl, prof. dr. Jedlička, prof. dr. Pačes a další.  Hosty byly i další významné osobnosti – Miroslav Horníček, Eduard Haken, Marie Glázrová a další.

Zájemci o život a dílo J. A. Švengsbíra jistě viděli film „Zlatá Praha Jiřího Śvengsbíra“. Jeho díla jsme mohli spatřit i na četných výstavách.

Hudba – to byla další láska tohoto nadaného a všestranného umělce. Vyjádřil se o ní: “Hudba mně pomáhá jako neustále živý zdroj niterných zážitků“. Miloval hudbu – od vážné až po spirituály, blues

a jazz. Klasickou, ale i moderní vážnou.

Celé jeho dílo jednou velkou ryze českou grafickou šperkovnictví. Jak se vyjádřil Phdr. Ivo Prokop ve svém článku Zlatá Praha Jiřího Švengsbíra (Knižní značka, číslo 1, 2003): „Švengsbír měl velkou pravdu, když řekl, že velkým vrcholem grafické tvorby je rytina ….“.

Příloha k profilu J. A. Švengsbíra v rámci naší rubriky „Osobnosti čs. filatelie“ přidávám několik ukázek z prací tohoto talentovaného umělce (různé obory).  Doplňuji je dvěma poměrně neznámými fotografiemi, které vytvořil Karel Vlček ml. a jsou ve vlastnictví Glenna Morgana. Znázorňují  umělce při kontrole rytin v ateliéru a dále jeho rytecký stůl s nářadím a návrhy a rytinami jeho známek.

Literatura:

1/  http://ww.infofila.cz, článek Jiří Antonín Švengsbír autor Gerhard Batz, 2003

2/  www.artbohemia.cz

3/  www.exlibrisweb.cz/kz/kz20031-2.htm, internetový portál Knižní Značka, č. 1, 2003, článek Phdr. Ivo Prokopa  „Zlatá Praha Jiřího Švengsbíra“

4/  Vencl. S., České exlibris, Hollar, Praha 2000

5/   http://www.obrazram.cz

6/  www.stampcommunity.org

7/  http://tl.gstatic.com

Přidáno:  18. 2. 2014     NA WWW.KF0015.CZ                                                                                             Autor: Ivan Leiš 

Číst dál...