HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

OSOBNOSTI

Polní maršál Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče, český šlechtic a rakouský vojenský velitel

Osa života a kariéry Josefa Václav Radeckého (též Radetzkého) z Radče, českého šlechtice z rodu Radeckých z Radče, významného rakouského vojenského velitele, tsratéga, politika, vojenského reformátora a generálního guvern=ra Lombardsko - benátského království. Jeden z nejlepších vojevůdců Evropy 19. století. Velitel rakouských sil v Itálii, rakouský polní maršál.Za svého ýživota obdržel 37 významných vyznamenání. Jeho sochy a desky ve větším množství zdobí mnoho míst.

Proslulý gourmet, jeho největší pochoutkou byl smažený řízek, který mu představil jeho osobní kuchař (milánská specialita byla upravena a byl vynechán sýr, zůstal proslulý trojobal).  Pochoutkju brzy převzal jeho obdivovatel mladý císař Franz Josef I. 

1766 (2. 11.)

narozen na zámku v Třebnici, syn harběte Petra Eusebia Radeckého a  Marie Venantie rozené Bechyňové z Lažan.

1784

Po studiích na gymnasiu u piaristů v Panské ulici v Praze, studiu na rytířské alkademii v Brně a na Theresianu ve Vídni vstupuje jako kadet do 1. kyrysnického pluku c. a k. rakouské armády (Gyöngyösi).

 1788 - 1789

Je účastníkem rakousko - turecké války s Osmanskou říší.Jeden z pobočníků generála Laudona.

1794

Bojuje v První koaliční válce proti revoluční Francii (rytmistr)

1796

Převelen do severní Itálie (pionýrský pluk, ženijní jendotky). Po vypuknutí Druhé koaliční války slouží  v severní Itálii (adjutant v generálském štábu).

1798

žení se s Františkou, hraběnkou Strassoldo - Grafenberg (+1854), z manželství vzešlo pět synů a tři dcery.

1800

Plukovník a velitel kyrysnického pluku na Rýně

1893

Jmenován generálmajorem.

Účastní se několika bitev (severní Itálie, Caldier, Ehrenhausen aj.). 

1809

Přijímá pozici stálého náčelníka generálního štábu, reorganizuje rakouské vojsko.

1813

Generalissimus rakouských vojsk kníže Karel I. Filip ze Schwarzenberg jej jmenuje náčelníkem generálního štábu, vytvořil spojenecké plány bitvy národů u Lipska.Snaží se prosadit reformy, ale s malými úpsěchy.

1829

Velitel olomoucké pevnosti.

1829 - 1831

Působí v Olomouci.

1831

Velitel rakouských vojsk na Aoeninském polosotrově, provádí reorganizaci armády.

1836

V roce svých 60. narozenin dostává hodnost polního maršála.

1848

Bojuje v Itálii, slaví úspěchy v bitvách  u Verony, u Custozy a u Novary.

Rakouský skladatel Johan Strauss starší skládá slavný Radeckého marš. Ruský car Mikuláš I. jej oceňuje titulem ruského generála polního maršála.

1850

Velí dvěma armádním sborům v Olomouci .

1849 - 1857

Jmenován generálním guvernérem Lombardsko - benátského království (5. vicekrál) a velitelem II. armády, Ukončuje aktivní vojenskou kariéru po 72 letech.

1858 (5. 1.)

Umírá v Miláně ve věku 91 let.

Radecký nzemřel v boji, ale uklouzl na navoskované podlaze v pokoji své rezidence v Miláně. Zlomil si krček stehenní kosti a zemřel na následky tohoto zranění.

Přáním císaře Franze Josef I. byl jej pohřbít v Kapucínské kryptě ve vídni. Nakonec rozhodl jeho mecenáš Joseph Gottfried Pargfrieder, který je uložil k poslednímu odpočinku ve Wetzdorfu v památníku rakouské arníády na vrchu Heldenberg v dolním Rakousku, v samostatné kryptě, kryté obeliskem, po boku generála Wimpfena. l

1858

V Praze odhalen pomník olního maršála Radeckého z Radče, skica prof. Christian Ruben, sochařina bratři Josef Max (sochy vojáků) a Emanuel Max (socha maršálka), odlitky Jakob Daniel Burgschmiet a Christoph Lenz (Norimberk). .

Pomník stál v letech 1859 - 1919 na dolním Malostranském náměstí (dvě místa).

1918

Pražský pomník zakryt plátnem

1919

Pomník demontován

1921

Odstraněn i kamenný podstavec z leštěné žuly se čtyřmi tabulkami připomínajícími bitvy (Verona, Vicenza, Custozza, Novara).Podstavec zničen.

Uvažuje se o opětovném vztyčení pomníku významného českého rodáka na Malostranském náměstí.

 

 

Ivanovy obrázky 2014 1144

 

     Ivanovy obrázky 2014 1143     Ivanovy obrázky 2014 1121     Ivanovy obrázky 2014 1151    Ivanovy obrázky 2014 1157     Ivanovy obrázky 2014 1145     Ivanovy obrázky 2014 1140     Ivanovy obrázky 2014 1148     Ivanovy obrázky 2014 1147

Číst dál...

JAROSLAV JAN PÁLA, významný inovátor, patriot a továrník a jeho otisk s koníkem osvětleným žárovkou v trojúhelníku

JAROSLAV JAN PÁLA

Majitel firmy Pála a spol., uživatele výplatního stroje Francotyp s otiskem koníka osvětleného žárovkou 

Jedním z uživatelů výplatních strojů v období 1. a 2.  Československé republiky, Protektorátu Čechy a Morava a 3, Československé republiky do znárodnění byla firma Pála a spol. (PALABA) ze Slaného. Později byla  firma známa jako národní podnik Bateria Slaný, ovšem již bez jména a fyzické přítomnosti svého zakladatele Jaroslava Jana Pály.

Jaroslav Jan Pála byl  významným českým podnikatelem, zakladatel elektrotechnické firmy Pála a spol. a též i starostou města Slaný. Jeho firma se specializovala n výrobu baterií , svítilny, bateriové svítilny, radiopřijímače, ale i obdobu francovky, kterou nazval Karmelitka.

 

Časová osa života a kariéry Jaroslava  Jana Pály:

 

1882 (27. 9.)

Narozen v Přelíci.

Otec byl hostinský Václav Pála (1855 – 1905), později pracoval jako natěrač.

J. Pála vychodil měšťanskou školu, pracoval jako poslíček, vyučil se zámečníkem ve slánské firmě Bolzano, Tedesco & spol.

Tíhnul k literatuře a aktivně působil ve slánské knihovně.

 

1905

J. Pála odešel do Hamburku.

1906

J. Pála se žení s Elisabeth Dienstetovou (1880 – 1046).

Pálovi měli syna Rudolfa (1907 – 1980) a dceru Annu (1911 – 1996).

Syn byl vychováván jako nástupce majitele firmy. V továrně svého otce vedl chemickou výrobu. V roce 1945 byl zatčen pro údajnou kolaboraci, ale po třech měsících propuštěn. Poté pracoval jako dělník. Dcera Anna byla po mozkové obrně invalidní, pracovala jako administrativní síla.

 

1919

Stal se spolumajitelem chemické továrny Hamburger Batterienfabrik.  Působil v krajanském spolku Svornost. Podporoval české menšiny v Německu.

 

1919 (1. 9.)

Založena firma ještě během  Pálova pobytu v Hamburku .

Firma začala vyrábět elektrické články a baterie ve Slaném. J. Pála zhodnocuje zkušenosti z Německa.

První počin: baterie pro napájení kapesních svítilen pod jménem PALABA, později i radiopřijímače pod stejných jménem.  Veřejná obchodní společnost s 50 zaměstnanci zahajuje výrobu v budově bývalého cukrovaru ve Slaném.

 

1920

Firma mění právní podstatu na akciovou společnost Pála a spol. 

 

1924

J. Pála se vrátil i s rodinou do Slaného. Jeho firma se rozrostla a expandovala i do zahraničí.

 

1925

Firma se přestěhovala do nového objektu, později zaměstnávala až 300 pracovníků.

V té době se zrodilo logo firmy – trojúhelník a v něm kůň osvětlený žárovkou nebo též známý koník v kuželu světla, autorem výtvarník Zdeněk Rykr (též pracoval pro ČEDOK, Kávu Kulík, německou automobilku Horch, Dr. Zátku, Škodovku, Orion a další firmy). 

 

1928

Posádka vzducholodě ITALIA, která měla doletět v roce 1928 k severnímu pólu, se po ztroskotání zachránila díky radiostanici napájené bateriemi Pálovy firmy.

 

1929

J. Pála schvaluje zakoupení výplatního stroje Francotyp od firmy B. Jarolímek, typ C4 s horním číslem počitadla. Mezi denním a výplatním razítkem silueta koně osvětleného žárovkou nad nápisem PALABA. Prví den otisku. 28. 3. 1929.

 

1930

Firma dosahuje historického výkonu – 5000 baterií denně.

 

 

1932

Firma začala vyrábět kromě tradičního sortimentu i radiopřijímače, olověné akumulátory pro radioúčely a automobily a další chemikálie (cídidla, mořidla)  a další výrobky. Mezi nimi i obdobu francovky – Karmelitku. Firma se rozšiřuje i o další objekty.

Firma otevírá v Praze tři prodejny – Bredovská 3, Vratislavova 17 a Platnéřská 11.

 

1937

Firma začala  provozovat galvanovnu a lakovnu (povrchová úprava svítilen, reflektorů a dynamek)

 

1939 (1. 9.)

Pála předkládá veřejnosti program Lepší Slaný. Program se soustřeďoval na rozvoj města, veřejných staveb (stadion, rozhledna, přírodní divadlo), podporoval rekonstrukce (radnice, divadla, plovárny). Byl dokončen Hasičský dům (1940).

Ostatní záměry zhatila válka.

 

1940

Vzniká portrét J. Pály od fotografa Eduarda Kohlera.

 

1940 – 1944

J. Pála byl zvolen 25. 4. 1940 starostou města Slaného. Podporoval rodiny zatčených spoluobčanů.

 

1941

Pála zorganizoval oslavy 100. výročí narození Antonína Dvořáka. Oslav se zúčastnil i státní prezident dr. Emil Hácha.

 

1942 (3. 6.)

J. Pála si přečetl  soukromý pracovníky již otevřený dopis adresovaný P.T. firma Pala, akc. společnost ve Slaném, Andulka, závodní číslo 210 od Milana Aničce Maruščákové. Dopis měl vztah k lidické tragédii. J. Pála pravděpodobně  vyhodnotil dopis jako závažný a  předal jej českému četnictvu.

 

1944

Okupační úřady rozpustily slánské obecní zastupitelstvo a ustavily správní komisi. J. Pála byl zbaven funkce starosty.

 

1944

Firma zaměstnávala 600 pracovníků, vyráběla 31 miliónů bateriových článků za rok.

 

1945 (6. 5.)

J. Pála byl zatčen.

 

1945 (6. 5.)

Závod Pála a spol. byl znárodněn.

 

1946

Zřízen národní podnik (později státní podnik) BATERIA, výroba pokračovala. 

 

1947 (2. 5.)

J. Pála byl odsouzen k doživotí za kolaboraci a údajně za podíl na lidické tragédii. Žádost o udělení milosti prezidentu K. Gottwaldova od jeho dcery Anny  nebyla vyslyšena.

 

1948

Firma Bateria má 15 pobočných závodů.

 

1955

Trest byl změněn  na 25 let žaláře.

Byl vězněn ve věznicích na Borech, v Leopoldově a nakonec v Ilavě.

 

1962

Zdravotní stav J. Pály se ve vězení zhoršoval. Ohluchl a přestal vidět. K předčasnému propuštění i přes žádosti jeho dcery Anny nedošlo.

 

1963 (9. 3.)

J. Pála umírá ve vězení v Ilavě ve věku 80 let. Byl pohřben na hřbitově ve  Slaném.

 

1965

Bateria Slaný se začlenila do struktury podniků TESLA. Podnik vyvíjí a vyrábí výrobky pro vojenské účely.

 

1990

Firma upadla do odbytových potíží.

 

1993

Firma se vrací k názvu Palaba Slaný - Ralston a.s., zánik firmy Bateria Slaný

 

1997

Firma rozdělena na Nástrojárnu Palaba a.s. a Bateria Slaný CZ s.r.o.

 

1999

Firma Bateria  Slaný CZ (spadá pro firmu SAFT sro  )vyrábí 9 miliónů článků ročně.

 

2017

Městské vlastivědné muzeum  Slaný a město Slaný  uspořádaly výstavu TOVÁRNÍK PÁLA A LEPŠÍ SLANÝ.

 

Jaroslav Jan Pála se zapsal nesmazatelně do historie města Slaný a celého Československa inovacemi v průmyslu, akcí Lepší Slaný, rozšířením zeleně ve Slaném, podporou lidí stíhaných nacistickým režimem, odbornými kroky ve specializovaném průmyslu, zaměstnáváním stovek lidí a účastí na rozvoji města Slaný.

 

Zdroj: wikipedia.org a další internetové zdroje

 

Zdroj obrázků:  1/ www.google.com

                         2/ různé internetové zdroje

                         3/ vlastní sbírka výplatních otisků

 

List 1 – ochranná firemní známka, ochranná název a typ písma, fotografie továren Pála a spol.

List 2 – portrét J. J. Pály od Eduarda Kohlera (1940 – zdroj Městské vlastivědné muzeum ve Slaném),J. Pála ve skupině podnikatelů, J. Pála s vnoučaty, KJ, Pála s rodinou (dcera Anna, manželka Elisabeth, JJP, syn Rudolf) aj. J. Pála před lidovým soudem.

List 3 - různé samostatné reklamy, různé výrobky, dopis s reklamním nátiskem

List 4 – fotografie výrobjů (svítilna bateriová, svítilna na kolo, reklamy na radiopříjímače)

 

Další příloha – výplatní otisky výplatního stroje Francotyp, který firma Pála a spol. provozovala v různých dobách od roku 1929 do cca roku  1985 (též pod jiným názvem). Samostatné popisky.

PŘÍLOHY

LISTY

Pala 001     Pala 002

 

Pala 003     Pala 004

 

PŘEHLED VÝPLATNÍCH OTISKŮ FIRMY

 

Zvětšený detail označení orpývněného uživatele - kresba Zdeňka Rykra: Koník  osvětlený žárovkou v trojúhelníku a nápisem PALABA

 

Palaba 007

PRVNÍ OTISK - 1. republika. Výplatní stroj v používání od 28. března 1929 (R)

Palaba 001

Výplatní otisk poštou prošlý na obálce s datem 18. 9. 1933 (na obálce s reklamním nátiskem s koníkem)

 

Palaba 002

Výplatní otisk s datem 14. 9. 1935 na obálce prošlé poštou s reklamním tiskem propagujícím rádia Palaba - přítele dálek....

Palaba 003

Stejný otisk na obálce prošlé poštou s datem 31. 1. 1938 s další, tentokrát  všeobecnou reklamou

 

Palaba 004

Doba Protektorátu Čechy a Morava

Výplatní otisk československého vzoru s datem 18. 10. 1939 (předběžný protektorátní otisk) poštou prošlý. Otisků, které se dožily tohoto vzhledu bez poněmčení (po dvojím oficiálním nařízení poněmčení) , nebylo mnoho... Označení zůstalo stejné jako za 1. republiky. I tento otisk měl své varianty (změny výplatního razítka a výplatních číslic od února 1939).

 Palaba 014

Další protektorátní otisky musely mít již nařízenou poněmčenou podobu. Otisk s datem 13. 11. 1941 je již s  úplným poněmčeným vzorem

Palaba 016

Stejné otisky na dalších obálkách s různými  reklamními nátisky. Zde otisk s datem 6. 1. 1942

 

Palaba 017

Výplatní otisk s identickou podobou (zvětšený) na poštovní průvodce s dobírkou  s datem 15. 12. 1944

 

Palaba 018

 

V roce 1946 se obnovil vzhled prvorepublikového výplatního otisku. Otisky z let 1945 - 1947 byly identické s těmito otisky.

Zlom přišel v roce 1948. Došlo k definitivnímu znárodnění a k výměně výplatních razítek - větrné růžice byly vyměněny z rozhodnutí čes. poštovní správy na zoubkované trojúhelníky. Původní označení, které navrhl J. J. Pála a realizoval Zdeněk Rykr, kupodivu zůstalo na znárodněných otiscích nezměněno, alespoň na čas....

Výplatní otisk identický s podobou z 1. republiky se mi dostal do sbírky s datem 18. 9. 1946. Výplatní razítko bylo ještě s větrnou růžicí.

Další otisky měly již výplatní razítko ve tvaru zoubkovaného obdélníku (označení Palaba zůstalo) - viz výplatní otisk s datem 26. 1. 1948. U druhého  s datem 29. 4. 1959 už se firma jmenovala Bateria Slaný. Výplatní stroj zůstal stejný, měnily se jen části otisku...

 

LABA

 

A jako poslední v tomto přehledu - výplatní otisk s upraveným denním razítkem a označením uživatele. Po roce 1973, kdy se přijala v poštovním provozu poštovní směrovací čísla, byla tato zasazena i do výplatních otisků. Zde se PSČ objevila jen v označení uživatele, denní razítko odolalo...  Otisk s datem 11. 12. 1985 (změna čísla vročení byla jedinou změnou po dlouhé době). Vydrželo i jednokruhové denní razítko (změna byla vyhlášena v roce 1946!). U otisku je zajímavé, že zmizelo číslo počitadla mezi denním a výplatním razítkem. Nicméně fyzicky i morálně ještě v roce 1985 nebylo zastaralé.

Palaba 015

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

VZPOMÍNKA NA RICHARDA ADAMA

Divadlo U Valšů - RICHARD ADAM (14. 11. 1930 - 14. 10. 2017)

Dne 14. listopadu 2020 uplyne 90 let od narození Richarda Adama.

Český zpěvák, jedna z největších hvězd čs. swingu zejména v 50. letech 20. století. Nahrál 330 písní, hlavně pro Československý rozhlas a pro Supraphon. Normalizační časy se snažily jej vymazat, nepodařilo se.  

Jeho nejznamější píseň byla TINA MARIE, ale i další se vryly do podvědomí naší generace - Páni kluci, Cestář, Sulika, Granada, Měsíc ve víně a další. Byl i známý v zahraniší, zejména v NDR a SSSR. Jeho deska s písní  Sulika dosáhla v SSSR prodeje ve výši jednoho milionů výlisků. 

 

9564     9563     9566     9573     9567     9574     9575    9577     RICHARD ADAM

Číst dál...

ERICH KOMUSIN - významná osobnost výplatních strojů

ERICH KOMUSIN,

významná osobnost výplatních strojů a jejich otisků

 

Ing. Erich Komusin je významná osobnost v oblasti výplatních strojů a jejich otisků. Přestože u nás jeho jméno a jeho výplatní stroje nazývané po něm jako Komusina  jsou  prakticky známé jen okruhu odborníků tohoto oboru , je v Německu a okolních zemích nazýván pionýrem výplatních strojů. Už proto, že byl jedním z iniciátorů mechanismu  mnohonásobné  výplatní hodnoty  - cesty z problémů hyperinflace ve 20. letech v Německu, se kterou se hospodářství a komunikace potýkaly. Poštovní známky a další systémy (paušály, T. P. a další) v té době neuspěly.

 

K mému velkému smutku není moc materiálu o osobnosti ing. E. Komusina a jeho manželky H. Komusin(ové), která mu byla velkou pomocí při jeho úsilí o modernizaci existujících výplatních strojů. Píše se hlavně o jeho vynálezech, vynalezených výplatních strojích, otiscích, návrzích výplatních otisků a výplatních razítek. Přesto je nutné se o ing. E. Komusinovi zmínit. Hlavně proto, že založil firmu Freistempler GmbH, která úspěšně vyvinula výplatní stroje Postalia a stala se vážným konkurentem hlavního hráče na trhu výplatních strojů v Německu a i v Evropě – firmy Francotyp GmbH. Tak významným, že později obě firmy fůzovaly na rovnocenné bázi. Zejména takto je i pro naši zemi ing. Erich Komusin v úzkém vztahu, i když jeho stroje KOMUSINA u nás neoperovaly. I když nejsou zdroje, přesto mi tuto zmínku o této legendě dovolte zveřejnit.

Situace v Německu v letech 1920 – 1923

 

Hospodářství v Německu se dostalo do enormních potíží, o kterých jsem již na osobním webu před několika měsíci psal. Klasické formy vyplácení zásilek selhaly díky každodennímu zhoršování ekonomiky a rychle inflace, která přerůstala v hyperinflaci. Poštovní systém se stávajícími prostředky vyplácení neudržel krok. Bylo nutno vymyslet systém, který pružně reagoval na zvyšující se sazby. Stávající stroje byly s pevnou či limitovanou výplatní hodnotou. Německo muselo reagovat. A reagovalo. Říšská poštovní správa již od roku 1910 na tomto problému pracovala, jak jsme zjistil z archivních materiálů. Hlavním heslem byla „racionalizovat poštovního provoz“.

 

Poštovní autority oslovily tehdejší hlavní firmy specializující se na jemnou mechaniku včetně výplatních strojů.  V letech 1920 – 1923 byly čtyři známí čtyři věrohodné kontakty. Ukázalo se, že rozhodnutí Říšské poštovní správy bylo správné.

 

Těmi čtyřmi vyvolenými byly tyto specializované kontakty:

 

1/ Uhrenfabrik  dříve  L. Furtwängler AG Furtwangen,

2/ Bafra Reinickendorf, Ost Berlin

 

3/ Anker Werke Bielefeld

 

4/ KOMUDSINA Karlsruhe (vynález, projekty ing. Erich Komusin, známý svými nesčetnými patenty v této oblasti, se kterými uspěl i v USA) s výrobcem strojů,  spřízněnou firmou Richard Guhl & Co. , Holzdamm 42 Hamburg 5 za zády).

 

Postupně bylo nutné sjednotit zkušenosti a kapitál, aby síla nesnadného úkoly se rychle a úspěšně vyřešily. První tři firmy vytvořily střešní organizaci FRANCOTYP GmbH Berlin a dosáhly úspěchu. Ing. Erich Komusin se svou firmou a s firmou R. Guhl za zády se dostal na okraj. Vyrobil sice 1300 výplatních strojů do roku 1931, ale byl mimo hru z objektivních důvodů. Byl slabší než jeho konkurenti. I v zahraničí uspěl omezeně – jeho stroje byly v provozu jen v Sársku a v Holandsku. Zkušebně byly stroje v provozu v dalších zemích – Brazilii, Číně, Francii, Japonsku, Lucembursku, Norsku a Sovětském svazu. Komusinův model 4 a 6 se v Holandsku stal velmi populárním nejen pro své profesionální provedení (žehlička), ale i pro výborné mechanické vlastnosti.   Francotyp však pronikl do mnohem většího počtu zemí. Byl typickým dokladem perfektní práce německých mechaniků. Navíc jeho cena 665 říšských marek byl velmi výhodný. Malé podniky si  tento model

značně oblíbily.  

 

Výsledkem tohoto správného rozhodnutí  byly prototypy výplatních strojů, které byly funkční a složitou situaci vyřešily, aspoň pro ty nejhorší situace.

 

Jak, kde a které stroje nastupovaly do poštovního procesu?

 

Zelenou dostaly výplatní stroje dne 7. 3. 1923  ve Věstníku č. 23 (Nachrichtenblatt des Reichsministeriums, Abt. München). Dodatek byl vysloven Věstníkem č. 219 ze dne 31. 12. 1923, kdy byly povoleny dva dodatečné výplatní stroje Komusina.

 

Předchůdci (Vorläufer)  - zkušební výplatní stroje

 

Byly vyzkoušeny čtyři zkušební stroje v roce 1923, ukončeno v roce 1924.

 

A Uhrenfabrik

uživatel: Postamt Reichstag Berlin

B Bafra

uživatel: Reichsfinanzministerium Berlin W 66

C Anker

uživatel: Reichsfinanzministerium Abt II. Berlin W 9

D Komusina (Guhl)

Handelskammer Hamburg Hamburg 11

 

K těmto typům přistoupil v roce 1923 stroj typu E (Furtwängler). Firma stačila vyrobit a uvést do provozu dva typy strojů, jeden dosáhl počtu 25, druhý typ  v počtu 20 strojů (pozor číslování byl od A1 s A32 s výpadky). Nastal příval otisků.

 

Vylepšené a oproti strojům A, B, C, D stroje typu E vyrobili i všichni jmenovaní výrobci:

Bafra, typ B 1923

Anker, typ C 1923

Bafra, typ B 1923

Anker, typ C 1923

Komusina, typ D 1923

 

V roce 1923 tři firmy založily předchůdce firmy Francotyp. Ta se jmenovala POSTFREISTEMPLER GmbH Bielefeld (datum založení 11. 7. 1923). Poté to byla již firma Francotyp GmbH. Tato firma vyhrála první boj a stala se dominantním a pružným výrobcem výplatních strojů.

 

Vývoj probíhal i v roce 1924 – 1926. Během těchto let došlo k významnému vývoji mechanismu výplatních strojů, ale i jejich vzhledu. To přispělo i k rozhodnutí československé poštovní správy ohledně výběru výplatních strojů pro československý poštovní provoz.  

 

Ing. Erich Komusin se dostal mimo hlavní proud, ale výplatním otiskům zůstal věrný. Vývoj šel dál i v jeho životě.

 

Další vývoj s pohledem na dřívější l éta

 

1921 Existují první prototypy modelů D 1 a D 2

 

1922 Do projektů ing. Komusina je zapojen výrobce firma R. Guhl Hamburg

 

1923 Založení Gesellschaft Komusina, Karlsruhe

 

1923-1931 Vyrábějí se výplatní stroje KOMUSINA, ing. Komusin přehládá řadu patentů (Rollstempler mit Zählwerk für Kontrollzwecke aller Art  1924 aj., další v roce 1929)

 

1929 Vyrábí se stroje Komusina

 

1930 Firma Junghans vyrobila 1000 strojů

 

1930 Ing. Komusin spolupracoval  různými spřízněnými firmami na vývoji výplatních stroj“ např. Telefongesellschaft – Deutsche Privat Telephongesellschaft, H. Fuld und Co., PRITEG, později Telefonbau und Normalzeit TN.

 

1930 Firma TN vyrábí prototyp stroje POSTALIA – TN/POSTALIA

 

1931 Firma Komusina   zanikla a skončila v konkurzu, ing. Komusin pokračuje ve vývoji výplatních strojů, podává řadu vynálezů a patentů u Říšského patentového úřadu. Do tohoto roku má firma KOMUSINA na svém kontě výrobu 1500  strojů

 

1934 Model Freimarkenstempler ( vyroben předchůdce „žehličky“  )

 

1935 Zahájeny oficiální prodeje modelu Freistempler

 

1938 Ing. E. Komusin zakládá novou firmu FREISTEMPLER GmbH a otevírá masivní reklamní kampaň na stroj nazývaný Freistempler. Tato firma je určena k výrobě tohoto modelu.

 

1938 Další vývoj výplatních strojů nyní již nazývané POSTALIA, vyrobeny čtyři první stroje, získán souhlas pěti vrchních poštovních ředitelství

 

1939 Firma Freistempler vyvíjí první model výplatního stroje POSTALIA

 

1940 – 1945 Vyrobeno 400 strojů pro francouzský trh

 

1943-1944 Na zabraná sudetská území se dostávají první výplatní stroje Postalia (celkem čtyři stroje jsou známy do dnešních dnů)

 

1945 Obnovený plný provoz ve Frankfurtu nad Mohanem

 

1945 – 1952 (1959?) Ing. Komusin stále vytváří vynálezy a patenty (např. patent č. US29730852A ze dne 7. 5. 1952 týkající se výplatních strojů Postalia a další)

 

1949 Obnoven export do zahraničí

 

1950 Uvedení elektrického modelu do provozu

 

1958 Vyrábí se masově výplatní stroje  POSTALIA, na trh dodává i stroje na zapravení poplatků (kolky apod.)

 

1959 Ing. Erich Komusin umírá

 

1960 Získán americký trh

 

1961 Postalia vylepšuje další funkce výplatních strojů

 

1961 Výrobu výplatních strojů firmy Freistempler - Postalia přebírá firma Telefonbau und Normalzeit GmbH (TN)

 

1963 Postalia vyváží do 50 zemí světa, vytváří se systém s vyplacením 10000 dopisů za hodinu, firma slaví 25 let existence

 

1983 Firmy Francotyp a Postalia fůzují a vytvářejí firmu Francotyp – Postalia (FP) existující do dnešních dní

 

1998 Firma pod jménem Francotyp –Postalia slaví 75 let existence

 

Firma Francotyp – Postalia, jejíý základy a směr dal do vínku ing., Erich Komusin a jeho žena Hildur pokračuje úspěšně ve své činnosti.

 

Zdroje obrázků:

1/ wikipedia.org

2/ www.google.com

3/ Propagační materiály Francotyp + Francotyp - Postalia

4/ www.briefmarkenwelt-dortmund.de

 

Erich 001     Erich 002     Erich 003    Erich 004     Erich 005    GUHL 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

Číst dál...

MILOŠ KRUPEC, zástupce výplatních strojů Francotyp pro Slovensko (1940 - 1948)

MILOŠ KRUPEC, generální zástupce výplatních strojů Francotyp pro Slovensko v letech 1940 - 1948

Politická a státoprávní situace v roce 1939 zapříčinilapoměrně velkou změnu v organizaci nákupů výplatních strojů a jejich servisu v tehdy zaniklém Ćeskoslovensku. Do roku 1939 to byla firma B. Jarolímek Praha, která byla generálním zástupcem firmy Francotyp a jejích strojů pro celé Československo. Odpojily se Sudety a zastupování v jedné zemi (Třetí říši) nebylo potřeba, tuto funkci převzala samotná frma Francotyp GmbH Berlin. V březnu došlo k osamostatnění Slovenska a Podkarpatské Rusi. Rus přešla pod vládu Budapešti a čtyři stroje a další vývoj výplatního otiskářství v této zemičce dostal na starosti zástupce maďarský.

Na Slovensku byl pravděpodobně nějaký doběh, doba, kdy ještě B. Jarolímek poskytoval nutnou péči a servis poměrně velkému počtu strojů v této zemi. Již v roce 1939 se dojednalo, že bude nutno najít nového zástupce. Francotyp GmbH se rozhodl pro firmu Miloše Krupec, který měl v náplni velkoobchod kancelářskými potřebami a zcela určitě i navázanými kancelářskými stroji (jako tomu bylo v případě firmy B. Jarolímek).

V německých archivech jsem objevil zajímavý doklad: kmenový list (Stammkarte) výplatního stroje Francotyp číslo C 33036 s němými částmi otisku (začerveněné denní razítko a začerveněné místo pro označení). Co bylo definitivní, bylo výplatní razítko s novým názvem státu. Slovensko si zachovalo prvorepubliková vzor výplatního otisku -  výplatní razítko s větrnou růžici či motýlkem. Tento výplatní stroj byl pravděpodobně pro neznámého klienta či jen prostě to byl  nákup s pozdějším prodejem. Podrobné studium by jistě určilo uživatele. Nejlépe by k tomuto účelu posloužil Katalog odtlačkov výplatných strojov SLOVENSKO 1°939 - 1945 Jána Marenčíka (Košice 2008).

 

 

 Krupec 001

 

Marenčíkův Katalog je prospěšný z mnoha důvodů. Najdeme tam i záznam jednoho otisku firmy Miloš Krupec, který tato firma používala pro svou korespondenci. Datum 8. 1. 1942, záznam má číslo B 21 - strana 19 (viz reprodukce z této knížky). A nejen to, ale i řadu cenných informací v úvodu katalogu. včetně dalších informací. Dovídáme sem že

- Miloš Krupec by výhraním zástupcem Francotyp pro Slovensko,

- tato firma se stala zástupcem od roku 1940,

- Miloš Krupec nabízel výplatní stroje, model C (dva pohony - ruční anebo elektrický), otisky z tohoto modelu mají sběratelské označení FR 8h - 4m, číslice výplatního razítka včetně znaménka byly obdobné jako u strojů za bývalého Československa,

- výplatní stroj stál v roce 1941 Ks 13500,- bez daně,

- dodávky se uskutečňovaly jeden měsíc od objednávky,

- z reklamních letáků je zřejmé, že rychlost tohoto modelu byla 2000 frankatur za hodinu,

- souhlas s provozem a souhlas s označenín uživatele dávalo slovenské Ministerstvo dopravy a verejných prác, rezort poštový (kolkovaná žádost), bylo nutné souhlasit i s Podminekami a nákup se musel uskutečnit prostřednictvím MIloše Krupce,, bylo určeno místo pro štoček o velikosti 40 x 25 mm (vzor otisku byl určen), 

- Miloš Krupec na ukázku prezentoval výplatní otisk (nulák) s datem 26. 2. 1946 (vymyšlený) a s údajem "POŠTOVÝ ÚRAD" v denním razítku - viz reprodukce.

Krupec 1 001

 

Jak to bylo v roce 1945 po osvobození. Zastupování zůstalo této firmě i následující tři roky. Vzorový výplatní otisk s označením MILOŠ KRUPEC/BRATISLAVA/STALINOVO NÁM Č. 34 byl uveden v Poštovním věstníku Ministerstva póšt číslo 5 z roku 1947 na straně 4 pod článkem 5 s názvem "Nový vzor výplatného odtlačku - päťmiestne výplatné stroje". Bylo dovoleno používat dosavadní vzor otisků, ovšem s tím, že se budou vyměňovat fo konce roku 1948. V otisku jsou tyto nové znaky: Datum vzorového otisku ve Věstníku je 1. 12. 1946.

- dvoukruhové denní razítko bez můstků,

- ležatý obdélník,

- pětimístná hodnota s tím, že první tři číslice jsou vyšší, další dvě - haléřové viditelně menší.

Kromě uvedené pětimístné hodnboty se používaly i odsavadní stroje s troj- a čtyřmístnou hodnotou.

 Díky práci Jána Marenčíka víme něco více o Miloši Krupcovi, který skončil v roce 1°948 celočeskoslovenským komunistickým znárodňováním. Pak už historii známe. Nevíme však dostatečně mnoho o této firmě a o osobnostech v ní působících.

Ale přece jen. V práci Československá filatelie, která popisuje i historii československé filatelie jsem se na straně 17 dočetl zajímavou věc. Dne 5. září 1948 s byl v Praze ustaven Svaz českých filatelistických spolků a 28. listopadu 1948 Ústředí československých filatelistických spolků svolal XI. Valnou hromadu. Zde bylo zastoupeno 49 spolků z celé republiky. Změnily se stanovy a všechny tři svazy z Československa ohlásili vstup do nového Ústředí.  Do čela byl zvolen devítičlenný výbor, kde byli i dva zástupci ze Slovenska. Druhým místopředsedou se stal Miroslav Krupec z Bratislavy. otázka zní: je tato osoba identická s Milošem Krupcem?

Snad se odpovědi na tuto záhadu dočkáme. Dodávám, že předsedou byl zvolen Zdeněk Kvasnička, též sběratel výplatních otisků, který stál v čele Odboru frankotypů při KČF a tajemníkem Karel Basika.  

Číst dál...

HANUŠ ZÁPAL, architekt Plzeňska

HANUŠ ZÁPAL (původně Jan Zápal, od studií pouŽíval jméno HANUŠ)

český architekt, který je považován za nejvýznamnější osobnost záapadočeské architektury 20. století

Při cestách Plzeňským krajem křížem krážem narážíme na skvostné dílo tohoto nadaného architekta, a to včetně pošty v Železné Rudě

 

KRONIKA (život a výběr z jeho stěžejních projektů)

7. 2. 1885     narozen v Krašovicích u Dolní Bělé na PLzeňsku

                   studium na reálce v Rakovníku

                   studium architektury na České technice v Praze (prof. Josef Schulz)

1909            dokončení studií (3. 6. složil státní zkoušku)

1908-1909    práce v kanceláři profesora Jana Kouly

                   dále pracuje pro architekty Antonína Balšánka a Bedřicha Bendelmayera

1910            začal pracovat pro město Plzeň

1910-1911    projektoval soubor školních budov v Plzni, později realizoval Obchodní akadémii (1911)

1917            projektoval reprezentační budovu Měšťanského pivovaru

1922            projektoval rodinný dům Ladislava Lábka v Plzni

1923            projekce Masarykovy školy v Plzni

1923            projekce divadelního skladiště v Plzni

1923            pomník šesti děti zastřelenžmi maďarskými vojáky

1924            Kostnicova turistická chata na Krkavci

1921-25       návrh adaptace budovy bývalého Panského mlýna v Plzni

1924           soubor tří činžovnich domů včetně tzv. Mrakodrapu v Plzni

1924           Vyšší hospodářská škola v Plzni

1923-25       areál Benešovy školy v Plzni

1924-26       projekce plzeňského krematoria

1927           pomník purkmistra dr. Václava Petáka na hřbitově v Plzni

1925-29      budova Masarykova léčebného a výchovného ústavu pro zmrzačené děti

1928-29      sanatorium Janov u Mirošova

1930-31      navrhl budovu nové české školy, slavnostně otevřena v Želkzné Rudě dne 28. 6. 1931

Dnes v této budově je umístěn Městský úřad. Přímo s ní sousedila budova Poštovního úřadu, ve které byl později bufet a dnes je zde kavárna (pošta se přestěhovala). Obě stavby projektoval Hanuš Zápal

1930-32      budova Gymnázia Luďka Pika v Plzni

1933-34      budova Masarykovyo becné a m졚ťanské školy v Plasích

1934          českobratrský kostel v Kralovicích

školy v různých lokalitách

Hanuš Zápal se zabýval i opravami památek (rotunda, kostely aj.)

20. léta        stal se vrchním stavebním komisařem a následně technickým radou

1931           odešel do výslužby na vlastní žádost pro zdravotní potíže

28.11.1964  umírá v Lednici u Kozojed, pochován v Rakovníku

 

Zápal 1 001     Zápal 1 002Zápal 2 001Zápal 2 002     Zápal 2 003

Číst dál...

MAXMILIÁN FATKA a KAREL DUNOVSKÝ, DVA VELIKÁNI ČS. POŠTOVNICTVÍ

U vzniku Československé republiky v roce 1918 byly dvě osobnosti, které se zasloužily o vytvoření fungujícího systému začínajícího čs. poštovnictví. Během dalších let po dobu 1. republiky se oba pánové pozitivně přičinili o její fungování. Jeden ze sektorů poštovnictví - mechanizace poštovního provozu včetně výplatních strojů - jim vděčí za to, že se stala integrálním součástí celého systému.

"Pánové Maxmilián Fatka a Karel Dunovský se zasloužili o výplatní stroje a jejich otisky v československém poštovním provozu".

MAXMILIÁN FATKA

byl rakousko - uherský, český a československý státní úředník a politik, za 1. republiky (ĆSR) zastával funkci ministra pošt a telegrafů a též ředitele státního podniku Československá pošta

 

Fatka 001     Fatka 002

Podobenka Maxmiliána Fatky (Langhans) a jeho busta v expozici Poštovního muzea ve Vyšším Brodě

KRONIKA ŽIVOTA

23. 9. 1868    narozen v Biskupicích

1888             nastoupil do státních služeb rakousko - uherského poštovnictví

1906-1912     pracoval v poštovní sekci ministerstva obchodu Rakouska - Uherska ve Vídni

1912             přednosta Prezidia poštovního ředitelství

1918 (X.)       Národní výbor československý jej jmenoval plnomocníkem poštovní a telegrafní služby

1918 (XI.)      stal se generálním ředitelem podniku Československá pošta (funkci vykonával až do roku 1935)

15. 3. 1920

-26.9.1921    3. ministr pošt a telegrafů ČSR (předchůdce František Staněk, nástupce Antonín Srba) v první úřednické  vládě Jana Černého

18.3.1926-

12.10.1926    8. ministr pošt a telegrafů ČSR (předchůdce Jan Šrámek, nástupce František Nosek) ve druhé úřednické vládě Jana Černého

1935             odchod do důchodu, píše paměti

3.2.1962       umírá v Praze ve věku nedožitých 94 let

 

Fatka 2 001

Maxmilián Fatka mezi čestnými hosty u uvedení prvního poštovního vozu pro dopravu osob Brno - Březina - Jedovnice a zpět.

Zpráva ČTK o této události z Národní politiky:

 

narodni politika 23 11 1920

 

KAREL DUNOVSKÝ

rakousko - uherský, český a československý státní úředník a politik, koncem 1. republiky krátce ministr pošt a telegrafů

KRONIKA

5. 5. 1878       narodil se v Plzni

                     Vystudoval gymnazium v Plzni a pozé Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, abslovuje s titulem JUDr.

                     Pracoval na pražském poštovním ředitelství

1914-1918      Pracoval na Ministerstvu obchodu ve Vídni

1918              Byl zaměstnancem ministerstva pošt a telegrafů  v Praze

16.9.1926       Byl v čele delegace ministerstva pošt a telegrafů při slavnostním uvádění dvou výplatních strojů Francotyp v budovách Živnostenské banky a České průmyslové a hospodářské banky v Praze do provozu

1935-1939      Zastával funkci generálního ředitele pošt a telegrafů

1938              Pracoval jako přednosta odboru na ministerstvu pošt a telegrafů

22. 9. 1938

-4.10.1938     Zastával funkci ministra pošt a telegrafů v 1. vládě Jana Syrového

14.9.1960      Ve věku 82 let umírá v Řevnicích

 

Karel Dunovsk

 

Dunovský 2 001

 

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

CARL LINDENBERG, výrazná postava specializovaných oborů

CARL LINDENBERG stál u zrodu specializovaných oborů

„Petschkové si mohli dopřát i luxusního autora a kurátora své sbírky  (celin – pozn. aut.) – nebyl jím nikdo menší než předseda vrchního zemského soudu v.v. Carl Lindenberg, tehdejší papež německých filatelistů.“

Jaroslav Ježek v článku „Sbírka celin bratří Petschků“ ve Filatelii 17/73, v části článku o publikaci Lindenbergově a Kalckhoffově „Německo.  Sbírka celin bratří Petschků“.

 

„Carl Lindenberg ….. je jedním z nejvýznamnějších a nejproduktivnějších badatelů na poli německé nauky o poštovních známkách.“

Bungerz, „Velký lexikon filatelie“, 1923

Úvodem

Před několika měsíci jsem zavěsil na naše webové stránky profil dr. Franze Kalckhoffa, významného filatelisty, který se zasloužil o specializované obory a stal se příkladem pro jejich sbírání i v našich krajinách. Proč tomu bylo tak, se můžeme jen dohadovat. Domnívám se, že svou činností a svými pracemi překročil hranice Německa. Dosah jeho vlivu byl obdivuhodný.

Dalším významným sběratelem, který se věnoval sběratelsky i publicisticky specializovaným oborům koncem 19. a začátkem 20. století byl neméně významný Carl Lindenberg. I když byl všeobecně známý, zůstal trochu ve stínu Kalkckhoffa, i když byl o 10 let starší než tento jeho žák (Carl Lindenberg se narodil 1. 5. 1850, o měsíc dřív než rakouská poštovní známka). Budiž zaznamenáno, že Kalckhoff se o Lindenbergovi vždy s úctou vyjadřoval jako o svém „mentorovi“. Do podvědomí veřejnosti se dostali případem Georges Fouré, filatelisty a padělatele francouzsko-německého původu, který ruku v ruce pomohli přímo vědecky odhalit. Zájemce odkazuji na podrobný popis tohoto zajímavého případu na adrese http://de.wikipedia.org.wiki/Georges_Four%C3%A9. Rád bych jej detailně popsal, ale detailní rozbor by přesáhl cíl tohoto článku.

 I když byl a je Lindenberg v podvědomí i našich specializovaných sběratelů, otázkou zůstává, proč na naše české filatelisty nezapůsobil jako Kalckhoff.

Jedno vysvětlení se naskýtá v jeho rozsáhlé publicistické činnosti. Většina prací se týká německých artefaktů.  Je to ten důvod?  Navíc řady filatelistů opustil poměrně brzo (rok 1928). Kalckhoff mnohem později. Co však s jistotou můžeme říci:  první generaci československých filatelistů ovlivnil i jinak. Jaroslav Ježek se zmiňuje i o Jaroslavu Lešetickém, který se stylizoval i do podoby Lindenbergovy. Jak ve shora zmíněném článku píše: „Jen tak mimochodem – překvapila mně podoba mezi Lindenbergem a naším J. Lešetickým. Tatáž zasněnost pohledu – a tatáž úprava kníru a plnovousu. Myslím, že náš poněkud mladší vrstevník viděl v Lindenbergovi svůj vzor ….“.

Stojí za to se o Lindenbergovi zmínit a přiblížit nám po mnoha letech tuto osobnost, která stála u zrodu specializovaných oborů a intenzivně se jim věnoval (zprvu jako jinoch razítkům na známkách, později celinám). I fakt, že s Kalckhoffem zmapoval sbírku bratří Petschků stojí za to, abychom si jej připomněli. Ke sbírce bratří Petschků a jejich osobnostem se zcela jistě dostaneme v některém z pozdějších článků. 

ŽIVOT C. L.

CARL LINDENBERG (1. 5. 1850, Wittenberge – 13. 7. 1928, Berlín) byl německý právník a jeden z nejvýznamnějších německých filatelistů. Byl vynikajícím autorem filatelistické literatury a jeho speciálním oborem byly celiny. Je po něm pojmenována Lindenbergova medaile („Lindenberg-Medaille“).

Lindenberg pocházel ze staré pruské úřednické a důstojnické rodiny. Na svět přišel v rodině Johanna Karla Heinricha Gottlieba Lindenberga (1819 – 1877), daňového rady pruské finanční správy, a Henriethy Betty, rozené Modinger (1817 – 1881). Svou sběratelskou dráhu začal v sedmi letech, ve věku 17 let jeho sbírka obsahovala již 1400 známek, razítka a celiny.  Své mládí prožil ve Wittenberge, Berlín a Poznani. V Poznani studoval od roku 1869 v Poznani. Vykonal jednoroční vojenskou službu a pokračoval ve studiu. Jako voják nebyl na frontě, hlídal francouzské zajatce. Jako právník vykonával řadu funkcí  - od okresního soudce až k vrchnímu zemskému presidentovi. Byl i kandidátem na pruského ministra spravedlnosti.

Lindenberg byl dvakrát ženat. Jeho první ženou byla Otilie, rozená Boy (zemřela v roce 1916). Z prvního manželství měl dvě dcery a dva syny. Jeho syn Paul se potatil a následoval jej ve filatelistickém sbírání a bádání.  Jeho druhou ženou byla Ellen, rozená Backmeister. S ní měl dvě dcery (Renate, nar. 1920 a Marii, nar. 1921).

FILATELISTICKÝ ŽIVOT

Od svých dvaceti let začal publikovat filatelistické články, zejména v časopise „Deustche Briefmarken-zeitung“ anebo  Senfových „Illustriertes Briefmarken-Journal“ či „Mitteilungen des Berliner Philatelisten – Klubs“. Jeho pseudonymy byly „D. R.“ anebo „D. Richter“.  vedl i filatelistický časopis „Der Deutsche Philatelist“.

Byl i radou a kurátorem v Kuratoriu Říšského poštovního muzea v Berlíně, a to od roku 1884, kdy nastoupil po zemřelém strýci tajném radovi Juliu Mödingerovi. V Říšském poštovním  muzeu vybudoval filatelistické sbírky.  Během této činnosti věnoval muzeu i své sbírky. Tuto činnost ukončil v roce 1899, později se funkce zhostil nakrátko v letech 1918 a 1919.  V mezidobí začal intenzivně sbírat a nakupovat celiny a věnoval se klubové filatelii.

Stál u zrodu známého filatelistického klubu v Berlíně („Berliner Philatelisten-Klub v. J. 1888“) a stal se jeho prvním prezidentem. Stal se jím 16. 1. 1888. V této funkci zůstal až do 31. 12. 1902. Vzdal se jí, neboť v té době musel pracovně opustit Berlín.

 Je jistě zajímavé, že druhým předsedou byl jeho přítel Franz Kalckhoff ( 11. 1. 1903 – 31. 12. 1907). K založení tohoto významného klubu, který přesáhl hranice Německa došlo v restauraci Adelung und Hoffmann, Leipzigerstrasse 14, Berlín (18. 1. 1888). Za hlavní cíle si stanovil vědecké výzkumy ve filatelii a přínos filatelistické literatuře.  Klub existuje dodnes a schází se v hotelu Sylter Hof na Kudammu 114-116 v Berlíně. Není bez zajímavosti uvést, že předchůdcem tohoto klubu byl v roce 1877 pokus šesti filatelistů,  mezi ně patřil kromě Paula Lietzowa i nechvalně proslulý Georges Fouré (název jejich spolku, který se neujal, byl Verein für Briefmarken zu Berlin).

Pokus učinil i Lindenberg s Kalckhoffem, když založil v roce 1884 Deutscher Verein für Philatelie, pokus byl úspěšný jen krátkou dobu.

Významně proslul při odkrytí velké padělatelské aféry Georges Fouré (viz shora), kterou odryli společně s přítelem Franzem Kalckhoffem.

Lindenberg měl rozsáhlou sbírku celin a velkou sbírku filatelistické literatury. Ve věku 75 let prodal obě sbírky bratrům Petchkům. K jeho smrti vydal obchodník se známkami Philipp Kosack ve svém časopise „Berliner Briefmarken -Zeitung“ (31. 7. 1928, sešit 7) vyčerpávající nekrolog. K 100. výročí  smrti C. L. napsal i rozsáhlý článek jeho souputník dr. Franz Kalckhoff („Wie ich Carl Lindenberg sah“, Berliner Philatelisten-Klub č. 8 z 1. 5. 1950).

HLAVNÍ DÍLA

. Grosses Handbuch der Philatelie – Velká příručka filatelie

. Katalog der Marken des Reichspostmuseums – Katalog známek Říšského poštovního muzea

.Die Briefumschläge der deutschen Staaten von 1892 bis 1895 – Obálky německých 1892 – 1895

.Die Briefmarken von Baden, 1894 – Poštovní známky bádenska, 1894

.Ganzsachen-Katalog des Verlages Gebrüder Senf, 1911 – Katalog celin vydavatelství bratrů Senfových, 1911

.Die Ganzsachensammlung der Brüder Petschek, Band I (A bis L) – Sbírka celin bratří Petschků, svazek I (A až L)

Za zmínku stojí i další publikace : Briefumschläge von Lübeck, Thurn-Taxis, Mecklenburg-Schwerin und M- Strelitz, des Norddesutcshen Postbezirkes, Oldenburg, Hamburg, Bremen, Sachsen, Hannover, Würtenberg, Preussen, der deustchen Reichspost. řada publikací zůstala nedokončena (např. Vittinghef u. Anbeiser von Teltz begonnenes Grosses Handbuch er Philatelie aj.).

OCENĚNÍ

Za svou činnost byl během svého života, ale i po něm, oceněn řadou ocenění. V roce 1969 vydal Lichtenštejn v sérii „Pionýři filatelie“ známku s jeho portrétem (viz ilustrace – Mi 512).

1895 Čestný člen Braunschweigerského spolku sběratelů poštovních známek

1895 Čestný člen Bavorského filatelistického spolku v Mnichově

1898 Čestný předseda Berlínského filatelistického klubu

1904 Čestný člen Berlínského spolku sběratelů celin z 1901

1905 Zrod „Lindenbergovy medaile“ na jeho počest (medaili vytvořil rytec Max von Kawaczynski)

Tato cena byla před I. světovou válkou nejprestižnější filatelistickou cenou, znovu se po pválečné přestávce udělovala o roku 1920 až do roku 1943 a byla obnovena opět v roce 1981. Stále je významnou cenou vedle dalších cen – Crawford Medal, Lichtenstein Award, Lind Medal, Luff Award, Neinken Medal a Newbury Medal.

1922 Udělení stříbrné spolkové medaile spolku „Erstes Vaterländischen Verein der Briefmarkensammler“ v Budapešti

1926 Čestný člen IPHV  v Berlíně

1928 udělena Medaile rakouské jednoty

Zdroje:

www.wikiwand.com/Carl_Lindenberg

Psáno pro  a přidáno na portál www.kf0015.cz

  1. 4. 2016                             Autor: Ivan Leiš

 

 

Číst dál...

DRSNÝ HARRY A JEHO DEVADESÁTKA

Dnes, dne 31. května 2020 se dožívá devadesáti let CLINT EASTWOOD, (31. 5. 1930, San Francisco), herec, režisér, poducent, skladatel, zpěvák a muž, který si prošel celou řadu zaměstnání, nsmírně činný a úspěšný člověk s velkým charisma člověka a herce. Narodil se v San Franciscu v Saint Francis Memorial Hospital matce Ruth a otci Clintonovi Eastwoodovi.Jeho kořeny sahájií do Anglie, Skoska Irska a Holandska. Jeho praprapředek William Bradford připlul na lodi Mayflower a Clint je představitelem 12. generace tohoto disentu narozeném  na americkém kontinentě. Sestry v porodnici  jej pojmenovali jako "Samson" pro jeho výšku a váhu (5,2kg). Má sestru Jeanne . V životě zkusil být pastevcem, dřevorubcem, instruktorem plavání, topičem v ocelárně, pracoval u benzínové stanice a hrál i na klavír v barech a kavárnách. V roce 1949 narukoval do amády (Fort Odd)  jako plavecký instruktor. . Před armádou studoval na dvou středních školách. v Piedmontu a oaklandu, poté na obchodní škole v City College v Los Angeles. Byl dvakrát ženatý, dvakrát měl partnerství a čtyři vážné nemanželské vztahy. Má celkem sedm dětí. 

Od poloviny padesátých let se objevoval v menších a později i hlavních rolích. Za plodný života natočil více než 50 filmů, ve kterých hrál, některé též produkoval (11) anebo režíroval (17). Věnoval se i hudbě, zpíval, skládal hudbu, psal texty.První film natočil v roce 195ř (Revenge of the Creature), posledním filmem byl The Mule. (2018). Prvním režijním počinem byl film Play Misty for Me (1971), posledním Richard Jewell (2019). První nzpívanou písničkou byl song Paint Your Waggon (1969), zatím posledním Gran Torino (2008).  Celkem nazpíval šest písní, tři složil a k pěti napsal slova. Světovou proslulost mu zabepečily spagetti westerny režiséra Sergia Leoneho (westernová trilogie).  

Během života byl oceněn mnoha cenami. Celkem obdržel 22 cen a 94 nominací. Hlavními, kdo jej oceňovali, byla Filmová akademie, BAFTA, Golden Globe. 

Oblíbené byly i jeho aktivity v hoteliérství a restauratérství ve městě Carmel-by-the-Sea, kde zastával několik let i funkci starosty. Restaurace spojená s hotelem v tomto městě "Hog´s Breath" Inn v San Carlosu na Páté Avenue je oblíbenou destinací turistů, tak jako tomu bylo u další restaurace, kde již není podílníkem - Clint Eastwood´s Mission Ranch Restaurant ve stejném místě.  

Byl aktivní též jako republikán, až na několik výjimek (podporovatl Bloomberga). Do dějin vstoupil jeho rozhovor  se židlí, kde měl sedět virtuální B. Obama,  na kongresu Republikánů.

Happy Birthday, Dirty Harry.

Many Happy Return of the Day, dear Clint.

 

Clint Eastwood 001

Zdroje: en.wikipedia.org + https://pixabay.com (obr.)

Číst dál...