HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

SDRUŽOVÁNÍ KU PROSPĚCHU ENTITY

VÍC NEŽ SNÍDANĚ

VÍC NEŽ SNÍDANĚ

 

Pod tímto názvem v angličtině (More Than Breakfast) se v pátek dne 20. 9. 2019 konala v pražském divadle Metro na Národní  již počtvrté konference českého organizace AIESEC ALUMNI, které se zúčastnili  absolventi vysokých škol ekonomických a obchodních z České republiky aktivně činní v československém a českém AIESECu. Hlavním tématem bylo: "Učiňte rozdíl" ("Make difference") s cílem  " Inspirace. Propojení. Kontakty". Konference přinesla šest prezentací významných přednášejících spojených se světovým a českým  AIESECem, jakož i seznamovací hry pro účastníky. Byl zabezpečen velmi slušný catering a účastníky čekal bonus: Nálada a legrace. Vše vyšlo. Přednášejícími byli: čestný spíkr Victpr Loewenstein, 1. prezident světového AIESECU z let 1961 - 1962 poté, co rotujícím prezidentství odňal tento statut jednotlivým členským zemím  kongres AIESECu v oce 1960. Téma "AIESEC Is For Life". Na něj navázal René Jež, činný v AIESECU v ltetch 1992 - 1994, nyní již v pracovním procesu s tématem :"My journey - From Good to Great". Dalším řečníkem byl Sebastian Moscoco Paloma, současný prezident AIESECu Czech REpublic s tématem přednášky "One by One we eXchange people!".  Po delším seznamovacím propojení účastníků a diskuzi v kroužcích se slova ujala Petra Petrušková s přednáškou: "Change Yourself and You Can Change The World"., po ní Lukáš Kružberský, obchodní ředitel Red Media a sérii přednášek ukončil Sergio Razo, prezident AIESEC Alumni Association Czech Republic, pracující jako poradce v Life Mentor and Wellness. Mezi účastníky byli i bývalí vysocí představitelé AIESECu na národní a mezinárodní úrovni - zakladatel AIESECu v Československu a první NCP z roku 1966 Miloš Motoška, prezident AIESECu Petr Škorpil a prezident AAI z let 2005 a 2006 Ivan Leiš, dále první představitel České republiky v mezinárodním AIESECu Evžen Cekota a další významní hybatelé československého a českého AIESECu a následně AAA CZ. Organizátorům patří dík za uspořádání Konference. Ocenění jde též účastníkům za aktivní průběh akce a přdnášejícím za zajímavé  a upřímné prezentace ze svého života a praxe. To, že byly přednášky atraktivní dokázala i následná diskuze po prezentacích. Výsledný dojen byl vynikající. Konference dokázala, že AIESEC Alumni Association CZ má široký aktiv bývalých Aiesecářů ochotných pracovat pro blaho českého a mezinárodního  AIESECu a všech studentů vysokých škol ekonomických a obchodních, jakož i jiných fakult začelněných do struktur AIESECu.

20/9/2019 Text a snímky: ILE

 

DSC00562     DSC00561     DSC00593   DSC00600     DSC00605     DSC00610      DSC00627    DSC00630     DSC00664     DSC00635     DSC00621       DSC00645        DSC00651     DSC00656     DSC00659    DSC00663     DSC00636     DSC00640    DSC00620     DSC00641     DSC00591

Momentky z Konference: Na fotografiích 3, 4, 5, 6 - přednášející první části Konference (Victor Loewenstein, René Jež a Sebastian Moscoco Paloma, na fotografiích  13, 214, 15, 16 přednášející druhé části KOnference. Na fotografii 17 tři bývalí prezidenti: zleva Ivan Leiš (PAAI 2005- 2006 a druhý LCP VŠE Praha 1968), Miloš Motoška (první NCP AIESEC Czechoslovakia, zakladatel AIESECu CZ a jeden ze zakladatelů AAI v roce 1986 v Budapešti) a Victor Loewenstein, žijící legenda AIESECu - první prezident AIESEC International 1961-1963 a několikanásobný prezident AAI). Na ostatních snímcích účastníci konference - čeští qa zahraniční alumni, jakož i organizátoři této Konference.

 

Číst dál...

Můj první a jediný tým AAI zvolený v Syrakusích 2004

Můj první a jediný tým AAI zvolený v Syrakusích, Sicilie 2004

 

      Vítr a má žena mne zavály v roce 2004 na kongres  AAI do Syrakus na Sicilii. AAI byla tehdy skoro v troslkách a uvažovalo se o jejím rozpuštění. Jako aktivnímu členu AAI mi to bylo nesmírně léto a vystoupil jsme s emotivním projevem na místní radnice, kde se kongres konal. Nevím, zda jsem zapůsobil. Přesvědčil jsem však hlavní odpůrce, abychom AAI revitalizovali tím najdeme její identitu pro 21. století. Stalo se. AAI vydrželo a mne účastníci zvolili prezidentem této slovutné organizace, která spatřilo světlo světa v roce 1986 v budapešti. AAI, i když se zbavila "I" v názvu vydržela a coby neaktoivní člen musím konstatovat, že jsme udělali dobře. NASTUPUJÍCÍ ALUMNISTY MYŠLENKA CHYTLA A POSLEDNÍ AKCE  V BLANSKU JE TOHO DŮKAZEM ...

      Upřesňuji, že v přehledu podbenek chybí Němec Florian, žijící ve Śvýcarsku, který byl též v prvním roce členem  týmu. Měl na starosti IT. Po jeho odchodu si vzal tuto problematiku na starost víceprezident Jochen.

EB AAI 2005 2006 001     EB AAI 2005 2006 2 001

 

.

Číst dál...

Předchůdci a začátky AIESECu ve světě a na VŠE v Praze

Předchůdci a začátky AIESECu ve světě a na VŠE v Praze

Jako člen AAI (AIESEC ALUMNI INTERNATIONAL), organizace sdružující emeritní členy funkcionářského aktivu AIESEC (Association Internationale des Étudiants en Sciences Économique et Commerciales), aktivní členy této organizace a bývalé praktikanty a stážisty v rámci programu této organizace, jsem se pravidelně zúčastňoval mezinárodních kongresů této entity v různých částech světa. Vítr mne i zavál do Syrakus na Sicilii v roce 2004. Účastníci kongresu této organizace ustavené v Budapešti v roce 1986 mne zvolili prezidentem AAI na dvě období let 2005 a 2006. Zakotvili jsme znovu naši identitu a stanovili jsme si heslo: „ AAI bude stejně jako AIESEC mezinárodní základnou objevující a rozšiřující svůj potenciál tak, aby byla potřebná pro naši mezinárodní společnost“. Pochopitelně úměrně věku.

Během aktivního prezidentování jsem byl častým hostem v sekretariátu AAI v Bruselu. Často jsem se scházel s místními AIESECáři, současnými, ale i pamětníky. Belgičtí kolegové udržují časté neformální styky a vědí o AIESECu hodně. Vždyť na jejich univerzitách dostala myšlenka založení mezinárodní organizace velkou podporu. I řada univerzitních archivů skrývá dodneška zajímavé dobové dokumenty. V archivech jsem objevil zakládací listinu předchůdce AIESECU, která se založila v roce 1946 v Praze z iniciativy Skandinávců, Belgičanů, a českého studenta Vysoké škole obchodní v Praze, Jaroslava Zicha. Svou krátkou, ale záslužnou činnost vyvíjela pod názvem AIESE (Association Internationale des Étudiants en Sciences Économique). A to až do doby, kdy ji v roce 1948 zařízla nastupující komunistická moc a fungující sekretariát v Praze pod vedením našeho studenta zakázala.

Jaroslav Zich poté emigroval do amerického sektoru Německa a země se po něm slehla. Zůstal jen jeho půlportrét, který jsem našel v archivech university v Leuvenu. Čtenáři mi jistě odpustí technickou nedokonalost mých technických prostředků. Zatím to je jediná existující a známa fotografie. O Jaroslavu Zichovi stále nevíme mnoho kromě údajů, které uvádím.

To ale předbíhám. Myšlenka sdružit mladé ekonomy a obchodníky, studenty z vysokých škol po celém světě, nevznikla po II. světové válce. Byla mnohem starší. Studenti uvažovali o ní již ve 20. a 30. letech XX. století. Konkrétní obrysy navrhli studenti skandinávských vysokých škol v pozdních třicátých letech. Několik škol organizovalo formální výměnné programy, hlavně mezi skandinávskými zeměmi. Tato iniciativa s názvem PRAXIS byla malá, ale významem rozsáhlá. Bohužel ji nepřála mezinárodní a politická situace a její činnost omezovala válka.

Idea oživla v roce 1944. Ve světě byl chaos, vysokoškolské studium bylo narušeno, řada absolventů zahynula. Vyskytla se potřeba vytvořit novou manažerskou generaci, nejen teoreticky vzdělanou, ale též obohacenou o praktickou zkušenost.

Ihned po válce se spojily tři vůdčí osobnosti – Švéd Bertil Hedberg (představitel Stockholm School of Economics), Stanislas Callens (belgický student vysoké školy v Gentu) a Jaroslav Zich (český student vysoké školy v Praze). Tyto osobnosti se sešly ve Stockholmu a založily AIESE. První kongres AIESEC se konal v Liége (1946). Prvním prezidentem se stal Jaroslav Zich (1946 – 1947). Do exekutivy se kromě tří jmenovaných dostali ještě Francouz Boddez, Holanďan Teubner a Švýcaři Piccard a Staubly. Sekretariát byl otevřen v Praze. AIESE začal publikovat časopis „Revue Internationale des Études Superiures en Sciences Economique (Commerciales et Industrieles) et Sociales“. Autorem prvního Statutu byl Stanislas Callens. Nesl příznačný název „Soyons prets“. Stanislas v prvních materiálech AIESE uvedl, že „cílem je podporovat porozumění národů rozšiřováním porozumění mezi jednotlivci a tím měnit svět jednotlivců v současnosti“.

Založení AIESE spustilo lavinu – krátce po kongresu v Liége se připojily Jugoslávie, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Norsko a řada dalších zemí. AIESE se chtěl zapojit do IUS (Mezinárodní svaz studentů), ale schůze exekutivy v St. Gallenu v roce 1947 tento návrh rezolutně zamítla.“AIESE bude neutrální“.

Politika ušlechtilé cíle zhatila a AIESE byl rozpuštěn. I přes určitou ilegalitu se uskutečnil první cíl organizace – výměnné praxe. V letech 1946 – 1948 se uskutečnily výměnné pobytu studentů i přes odpor politiků.

Myšlenka nezapadla. V době od 3. do 6. 3. 1949 se ve Stockholmu sešlo 89 studentů na svém kongresu. Účastnilo se sedm zemí – Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Holandsko, Norsko a Švédsko. Byl založen AIESEC. Krátce poté se skoro sto studentů zúčastnilo praxí AIESEC. Velkou podporu této vznikající organizaci poskytla Hospodářská akadémie ve Stockholmu a švédské ministerstvo zahraničních věcí. Hlavním krédem bylo: „AIESEC je nezávislá, nepolitická, nezisková organizace studentů, jejímž cílem je přispívat k porozumění mezi národy bez jakékoliv diskriminace prostřednictvím svého mezinárodního vzdělávacího programu“.

Česká studentská stopa zapadla. O Jaroslavu Zichovi od této doby nevíme nic, možná, že se zúčastňoval neoficiálně práce AIESECu, možná, že ne. Ze hry vypadlo i Československo a další satelity SSSR.

Myšlenku založit AIESEC ve Východním bloku a potažmo na Vysoké škole ekonomické v Praze a v Československu však politici neudusili. Stále doutnala a počátkem 60. let se mezi studenty stále připomínala. Několik aktivistů se pokusilo její vzkříšení, ale pokusy byly marné.

Uspěl až student obchodní fakulty, směru zahraniční obchod, Miloš Motoška, kterého to stálo však mnoho úsilí, který se stal otcem –zakladatelem AIESECu v Československu a zasloužil se o přijetí obou tehdejších vysokých škol (VŠE v Praze a VŠE v Bratislavě) AIESECem. Tato organizace však nevznikla ze dne na den.

Cesta k založení byla však trnitá a dlouhá. První informace poskytli Jugoslávci. V roce 1964 navštívili VŠE v Praze představitelé Jugoslávského národního výboru . Odjížděli se slibem, že jim poskytneme výměnu studentů – praktikantů. v roce 1965. Toto byl první prokazatelný kontakt , kdy jsme byli nejen seznámeni s AIESECem, ale konkretizovala se i nabídka. výměn. Na jaře 1965 byl Miloš Motoška na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem a získal oficiální informace a materiály o této organizaci. tehdejší předseda Národního výboru SRN (dle svého vyjádření, který jsem získal při jednom setkání s ním, to byl Bernd Thomas) doporučil kontakt se Sekretariátem AIESECu v Ženevě. Pak se vše spustilo. Českoslověnští zástupci byli pozvání na Kongres AIESECu do Helsinek v roce 1965. Jednostranně jsme obdrželi nabídku 5 praxí v SRN a 7 recipročních praxí v Jugoslávii. Dalších 12 nabídnutých praxí v Jugoslávii jsme přenechali kolegům na VŠE v Bratislavě. Iniciativa dalšího jednání o ustavení AIESECu v Československu byla na představitelích , studentech VŠE v Praze. Kolegové VŠE v Bratislavě nás dalším jednáním i jejich jménem pověřili. Hlavní výbor ĆSM na VŠE v Praze byl důležitý, neboť pod jeho kuratelům byly zahraniční výměny studentů. Stanovisko bylo více méně neutrální a opatrné. Celou záležitost konzultovali se „spřátelenými“ mládežnickými organizacemi hlavně V Polsku a Maďarsku. Maďarsko se nevyjádřilo, Polsko myšlenku podpořilo. Hlavní výbor vytvořil zkoumající komisi na tuto otázku, ale jeho doporučení bylo jednoznačné – „konzultujte s Ústředním výborem ČSM“. To se stalo.

Situace se vyjasnila koncem ledna 1966, kdy ÚV ČSM dal souhlas se vstupem Československé socialistické republiky (potažmo VŠE v Praze a VŠE B bratislavě) do mezinárodního AIESECu. Na zpracování žádosti bylo několik dní. Přihláška se vyžadovala v polovině února 19866. Během těchto dnů bylo potřeba zařídit řadu věcí – mezi nimi i souhlas vedení obou vysokých škol, což se stalo díky pochopení a rychlé akci oboru rektorů. Přihlášku do AIESECu zaregistroval sekretariát v Ženevě 10 dní před zahájením Kongresu AIESEC v Tel Avivu.

28. února 1966 odletěli dva českoslovenští představitelé do Izraele s jasným úkolem: vrátit se s členstvím Československa v AIESECu. Těmi, kteří v Tel Avivu byli byl Aleš Bartoš z ÚV ĆSM a Miloš Motoška, dezignovaný generální sekretář AIESECu v Československu na VŠE v Praze (tehdy posluchač IV. ročníku obchodní fakulty VŠE v Praze, směr ZO).

Jednání byla úspěšná. Československo bylo přijato. Všech nabízených 30 praxí (výměn) bylo vyměněno.

AIESEC se po osmnácti letech vrátil do Československa a pevně se zakořenil. Existuje do dneška a jak v českých zemích, tak i na Slovensku. Navíc se založily dvě absolventské organizace AIESECu (AA – Česká republika a AA Slovensko). Čeští a slovenští představitelé stáli i u uznání dvou národních výborů bez zbytečných komplikací po rozpadu Československa (1992), u založení AAI (1986), u revitalizace AAI (2005 - 2006) a při dalších projektech AIESECu a AA. Ale to už je jiná kapitola.

                                                                                                                                      Ing. Ivan Leiš

Zdroje:

1/ Osobní vzpomínky otců – zakladatelů, Bernda Thomase, Jeana Choplina a mé,

2/ Jan Sládek, AIESEC, článek v Ekonomu č- 4 – 5/1966, str. 9 – 13,

3/ Archivní materiály Univerzity v Liége, archiv Belgického národního výboru AIESEC Brusel,

4/ I. Leiš, AIESEC HISTORY, interní materiál AAI, Brusel 2006,

5/ I. Leiš, AIESEC na Vysoké škole ekonomické v Praze v roce 1968, rukopis pro III. díl publikace o VŠE,

6/ The history of AIESEC: Pre – 1949, www.uni-regensburg.de

7/ The history of AIESEC, www.hku.hk

8/ http://quis.qub.ac.uk

Ilustrace:

1/ Půlportrét prezidenta AIESEC 1946 – 1948 Jaroslava Zicha,

2/ Recesistická fotografie ze začátku roku 1968, část Československého národního a Místního výboru AIESEC na VŠE v Praze, klečící zleva: Ladislav Prudký, Jiří Thein, Libor Zeman, Jan Sládek, stojící zleva:

Ivan Leiš (v roce 1968 předseda Místního výboru na VŠE Praha), Ivan Petrův Jaroslav Celerýn, Jiří Tesař, Ivan Reus (v roce 1968 prezident Národní výboru  Československo). Ivan Petrův drží portrét Olgy Schoberové (později Olinky Bérové), maskota AIESEC Československo

3/ Výplatní otisk z výplatního stroje Postalia připomínající 25 let československého AIESECu (1966 -1991), autor štočku Ivan Leiš, rytec: František Pavlíček.

                                    

Jaroslav Zich půlportrét 001   Recesitická fotografie části národního a místního výboru rok 1968 001   Výplatní otisk 25 let AIESECu v Československu 001

Číst dál...

EKONOM časopis studentů Vysoké školy ekonomické v Praze

EKONOM, časopis studentů VŠE v Praze – začátek či obnova?

(vzpomínky emeritního redaktora z let 1964 – 1967)

V roce 1964 jsem úspěšně absolvoval přijímačky na Vysokou školu ekonomickou v Praze, fakultu obchodní, směr zahraniční obchod. Od října tohoto roku jsem se sešel s několika spolužáky, kteří měli stejné štěstí a prošli sítem zkoušek před komisí, které zahrnovaly dílčí prověření zejména znalostí západního jazyka (v mém případě angličtina), matematika, všeobecný společenský a politický přehled. Pohovor to byl příjemný, i když jsem šel na řadu jako poslední toho dne po několikahodinovém a nekonečném čekání.

Jako absolvent Střední všeobecně vzdělávací školy (SVVŠ ve Štěpánské v Praze, nyní Akademické gymnázium ve Štěpánské) jsem nejvíce tíhnul k „reslovákům“, kterých se na studium dostalo poměrně hodně díky vynikající výuce jazyků na této škole. Tehdy to byla škola, která měla svou pověst a každý se chtěl stát jejím studentem. Při dlouhých diskusích někdo z nás zmínil téma studentského časopisu, který bychom mohli vydávat na VŠE. Někdo z nás zmínil, že údajně časopis pod názvem EKONOM již koncem 50. let a začátkem 60. let vycházel. Kopie časopisu se nezachovaly. Je faktem, že v těchto letech řada vysokých škol své studentské časopisy vydávala. Impuls, Elixír, Lef a mnoho dalších mezi námi kolovaly a ti šťastní se na ně odvolávali a citovali je …

Logika velí, když tu byla tradice, proč na ni nenavázat. Je pravdou, že když jsem byl v plné redaktorské práci v přidělených několika centimetrech místnosti 315 ve 3. patře tehdy jediné, nyní staré budovy, navštívil nás absolvent VŠE, pohovořil s námi a sdělil nám informaci, že časopis EKONOM ve zmíněných letech vycházel a že měl i dobrou úroveň. Do dneška však nikdo některá čísla nepředložil, nenašli jsme je ani v archivech veřejných či soukromých. Na tohoto věrozvěsta a nositele této informace již poté nikdo z nás nenarazil.

To nás neodradilo od našeho záměru začít časopis vydávat. Tehdy jsme se netrápili, zda to bude úplný začátek či obnova již kdysi vzniklého a zaniklého. Nyní z historického hlediska by toto určení bylo víc než potřebné.

Vytvořila se skupinka studentů, hlavně posluchačů třetí – obchodní – fakulty, směru zahraniční obchod ve složení: Ivan Petrův, Libor Zeman, Jaroslav Celerýn, Věra Pořízková (reslováci) a Ivan Leiš, Igor Cetl, Václav Baloun (štěpánští). Skupina to byla počtem malá, ale invencí a ambicemi velmi nadějná. Stalo se.

Po přípravách koncem roku 1964 (získat část místnost 315, kde sídlil tehdy Hlavní výbor Československého svazu mládeže na VŠE, tři fakultní výbory téhož, začínající AIESEC, DEFIC, ARS, pořadatelé studentských akcí jako byly Majáles, plesy, Beánie a dalších existujících a vznikajících studentských radovánek, určit si tvář a obsah časopisu, osvojit si technické dovednosti, dohodnout si s vedením VŠE způsob a rozsah tisku a jiné a jiné nutnosti). Po letech si vzpomínám, že vedení VŠE, ale i studentské iniciativy tuto naši aktivitu přivítalo a velmi podporovalo. Byla nám poskytnuta tiskárna VŠE s tehdejšími technickými možnostmi, které se v té době přísně hlídaly. Zejména oddělením zvláštních úkolů (pro ty, kteří již zapomněli či jsou neznalí tohoto útvaru na VŠE té doby, připomínám, že tato kancelář byla umístěna úplně nahoře v 5.( ?) patře). Štěstí bylo, že toto oddělení naše aktivity možná sledovalo, ale do tvorby časopisu nám nemluvilo.

Tehdejší technické možnosti byly za období první redakce ve složení viz shora, kde byl šéfredaktorem, pardon koordinátorem Ivan Petrův (1964 – 1966) a druhé upravené redakce pod mým již šéfredaktorským vedením (druhý půlrok 1966) byly dvě. Na začátku jsme tisky technikou zvaný cyklostyl, v dalším období pomocí kovolistů. První technika neumožňovala ilustrace (jen jsem vylepšoval cyklostylové blány různými „malůvkami“ pomocí krejčovského ozubeného kolečka), druhá již ano, bohužel značně nedokonalé, kde postavy vypadaly jako duchové z podsvětí zahalení mlhou. Vysvětlujte to váženým hodnostářům, nicméně i ti pochopili vymoženost doby a nekritizovali nás za to. Kvalitu tisku nekritizovali ani čtenáři – ctění vrstevníci a studenti. Obsah chválili, i když se vyskytly jiné odborné názory. Po letech jsem jim za to vděčen a děkuji jim za náš všechny redaktory.

O čem jsme chtěli psát a psali. Rozhodli jsme přinášet zprávy z různých dalších studentských časopisů, psát o studentských radostech a problémech, zejména vůči škole, přinášet rozhovory s akademickými hodnostáři, proložit moudrosti humorem, ale přinášet i předklady z tehdy nedostupných zdrojů, které byly povoleny jen těm z nomenklatury a prověřeným. Tyto překlady se týkaly nejen politiky, ale i ekonomiky. Na tomto místě musím říci, že jsme psali, o čem jsme chtěli. Pochopitelně jsme měli určitý pud při rozhodování, co tisknout a co ne. K autocenzuře jsme se nepřiklonili. Nicméně jsme byli podvědomě opatrní. Nechtěli jsme, aby časopis zanikl, po několika měsících, kdy vznikl. Před očima jsme měli osud kolegy redaktory Müllera, který byl ze své alma mater vyloučen a dokonce mu hrozilo trestně právní řízení za nějaký ostrý článek či názor v jeho domovském časopise. Doba však pokročila, a my, ač jsme si dovolili různé pichlavé články (Mao Ce Tung a současná Čína, nové metody řízení od Vance Packarda, Štruncovo srovnání životní úrovně Rakouska a Československa atd.) či legrácky proti SSSR (Nepilův slovník, Miltnerova pohádka aj.), jsme nezavdali zásahům proti Ekonomu, odborné námitky jsme ustáli. Později při normalizačních řízení a prověrkách některých z nás na to přišla řeč, ale to už vydávání Ekonoma neovlivnilo.

Ekonom se prodal v den vydání během několika hodin, i když stál tehdy Kč 5,-. Omezujícím faktorem byl náklad, Naše redakce tiskly stanovený počet 250 ks. Časopis se rozutíkal mezi čtenáře tak, že redaktoři nestačili archivovat ani jeden výtisk, natož, aby si vzali tento zpravodaj pro sebe.

Naše první redakce pracovala ve složení Petrův. Leiš, Pořízková, Cetl, Celerýn, Zeman, Baloun, Prudký od ruhé poloviny roku 1964 do poloviny roku 1966, kdy někteří z nás přešli pracovat do tehdy vznikajícího AIESECU, a to včetně našeho koordinátora Ivana Petrůva. V tomto složení jsme vydali tři čísla (1, 2, 3, dvojčíslo 4 - 5 a možná i zvláštní číslo s ekonomickou studií, ale to si nejsem úplně jistý) Druhá redakce ve složení pracující v druhé polovině roku 1966 vydala zvláštní inaugurační číslo k inauguraci nového rektora profesora Vladimíra Kadlece, DrSc . Toto číslo jsem vytvořil s Liborem Zemanem a s fotografem Eduardem Majorem. Snášení a prodej realizovala již nová redakce v čele s Jeňýkem Kovářem. I když jsem od ledna 1967 přešel pracovat do vzniklého Místního výboru AIESEC, přesto jsem v nové redakci zůstal a pracoval s další generací redaktorů EKONOMa, který pod různým vedením vydržel až do zhruba poloviny roku 1969, kdy jeho vydávání normalizační představitelé definitivně ukončili.

Na zmíněných číslech Ekonoma jsme pracovali nejraději v podvečer či v noci. Museli nás vyhazovat z třistapatnácky a posiloval nás vzdálený neon nad Hlavním nádražím, který nám vzkazoval: „…AHA, HLAVNÍ ..DRAŽÍ“.

Začátky to byly těžké, ale mladý student vydrží a hlavně dokáže mnohé. Navíc každá získaná zkušenost je k nezaplacení. Později jsem ji využil jako redaktor několika specializovaných časopisů z oboru poštovní historie.   Nenaučili jsme se jen tvořit časopis, ale i poznat i vztahy a osvojit si“ umění jednat a umění nemožného“ se svými vrstevníky, ale i ctěnými akademickými hodnostáři. Řešení a vyřešení problémů – úspěšné i neúspěšné člověka posílí. A to se stalo a bylo to potřeba hlavně pro další léta, která přišla poté a nebyla jednoduchá. Škoda jen, že v době tvorby či konání zapomínáme na uchování a archivaci. To je potom zlé, paměť buď zapne či vypne, ke škodě podobných vzpomínek.

                                                                                                                       Ing. Ivan Leiš

 

Ilustrace:

Část mé redakce, zleva Ivan Leiš, Ivan Petrův, Věra Pořízková, Václav Baloun, Igor Cetl. POřízeno na společenské akci VŠE v Lucerně v roce 1965.

Druhá ilustrace: titulní přebal studentského časopisu EKONOM z roku 1968.

1. neúplná redakce EKONOMa 1964 1966 Chybí Libor Zeman 001   Ekonom 001   

Číst dál...

Zakladatelé AIESECu v Československu vstoupili do Síně slávy

Zakladatelé AIESECu v Československu vstoupili do Síně slávy

 

Několik prvních AIESECářů stojící na počátku existence československého AIESECuu jeho založení.Zleva Václav Baloun, Ivan Leiš, Ladislav Prudký, Jan Sládek a hlavní iniciátor založení této studentské organizace v Československu a na VŠE Praha vstoupili z rozhodnutí českého AIESECu do Síně slávy.

2016 hall of fame cropped

 

Číst dál...

V nejvyšších patrech sběratelství čs. poštovní historie (4)

V NEJVYŠŠÍCH PATRECH SBĚRATELSKÝCH STRUKTUR ČS. POŠTOVNÍ HISTORIE (4)

PILÍŘE ČINNOSTI KOMISE V ROCE 1976

Rok 1976, první rok obnovené staronové komise specializovaných oborů, poté komise specializovaných oborů a poštovní historie a celin (k tomuto přejmenování došlo 20. 5. 1976) a posléze po několika měsících komise poštovní historie a celin (s tímto názvem vedení vyšlo před veřejnost 17. 6. 1976), byl ve znamená postavení pilířů, o které se tato filatelistická entita opírala prakticky až do jejího rozpadu společně s rozpuštěním ustálené strukturySvazu čs. Filaelistů. koncem roku 1989. Jen ještě jedna poznámka: celiny se odloučily na základě rozhodnutí nejvyšších orgánů Svazu koncem roku 1988, kdy se vytvořila samostatná komise celin.

Co bylo pilířemi vytvořené komise?

V heslech: Vyčištění specializovaných oborů a vyloučení oborů, které neměly přímou souvislost s poštovní historií dle Palkoskovy klasifikace. Vytvoření krajských skupiny a jmenování vedoucích těchto skupin. Vedoucím se též říkalo garanti či ve slangu „krajánci“. Zásady jurování exponátů poštovní historie a celin. Podpora práce odborných sekc z aktiv§, které měly podporu sběratelů. Navázání spolupráce se Slovenskem.Podpora členské základny u oblíbených oborů (zdůrazněna zásada :“Nové sekce se budou zřizovat tehdy, když se najde dost sběratelů, kteří budou v oboru pracovat“. - Usnesení A 17/6 z 6. 5. 1976).. Vzájemné vazby mezi vytvořenými entitami. Výstavní činnost. Vytvoření adresáře členů komise. Spolupráce pi lektoraci článků, které redakce Filatelie dostává a zatím ostiskuje bez lektorace. Zajištění sbírky a trukopisů prac ing. Mokrého (příležitostná razítka). Pravidelné vydávání ústředního zpravodaje komise. Vypracování jurymanského řádu (část pro specializované obory respektive pro poštovní historii a celiny) s tím, že jurovat exponáty poštovní historie a celin budou mít na starosti jmenovaní jurymani pro poštovní historii a celiny (komise jmenovala bez řízení tyto jurymany: Miroslav Blaha, Tibor Jššo, Václav Nebeský, Jiří Nekvasil, Jozef Obert a Vratislav Palkoska – stvrzeno rozhodnutím KSO C 3/5 ze dne 7. dubna 1976, později doplněn seznam o Miroslava Polišenského, Ivana Tvrdého a Oldřicha Štaffu. Aktiviace širších skupin za účelem typologie těch oborů, které typologii ještě nemají (např. R-nálepky). Pořádání odborných seminářů (první se konal u příležitosti výstavy v Kutné Hoře, přednášejícími byli: M. Polišenský, Vr. Palkoska a J. Nekvasil). Podpora katalogzace poštovně historických artefaktů (první návrh v oblasti výplatních otisků).

Aktiv (rozšířená schůze)

Dne 15. května 1976 se sešlo 27 představitelů poštovní historie převážně z českých zemí. Aktiv se zabýval propagací sbírání poštovní historie, publiscistikou, přenáškovou činností, popularizací poštovní historie mezi mládeží a medtodickým vedením sběratelů při zakládání sbírek a ejjich úpravě. Přdestavili se též garanti poštovní historie z krajů: M. Forman (středočeský kraj), V. Konštant (Jihočeský kraj – zastupoval ing. V. Příkazského), V. Váňa (Západočeský kraj), A. Smolík (Sevročeský kraj), M. Vostatek (Východočeský kraj), J. Papoušek (Jihomoravský kraj), S. Žampach

(Brno), M. Blaha (Severomarvský kraj). Městský výbor SČSF neuvažoval o zřízení funkce gestor PHC, proto nevyslal na aktiv svého zástupce.

Tento aktiv se definitivně vyjádřil k názvu poštovní historie a celiny:

„Podán návrh, aby komise specializovaných oborů se napříště nazývala Komisí poštovní historie a celin (specializovaných oborů), neboť tento název lépe odpovídá jejím úkolům i nomenklatuře FIP. Návrh byl přijat“.

Na další zasedání komise byly zvány i další osoby: Pravoslav Kukačka, Václav Bortlík, Pavel Jech( 20. 5. 1976), na červnovou schůzi (3. 6. 1976) i J. Pohorecký.

Publikační činností

Mnohá rozhodnutí komise v tomto roce se týkala publikační činnosti. Zdůraznila se systematickáa publicistika ve Zpravodaji KPHC, Filatelii, publikacích PRAGA 1978 a články pro sborník výstavy v Kutné hoře. Potvrzen seriál pro Filatelii v roce 1977, kde se objevily tyto příspěvky:

Vr. Palkoska, Ideová a pracovní náplň KPHC,

M. Polišenský, Poštovní historie v návaznosti na sbírku a výstavní exponát,

E. Votoček, Zásady sbírání poštovních razítek,

P. Kukačka, Jak sbírat příležitostná a propagační razítka,

M. Bouška – I. Leiš, Výplatní stroje a jejich otisky,

V. Mahovský, Úprava exponátu R-nálepek,

J. Nekvasil, Jak sbírat celiny a úprava jejich exponátů,

Vr. Palkoska, Polní pošty a jich zpracování ve výstavním exponátu.

Byli vyzváni i slovenští publicisté k orzšíření témat.

Kutnohorské zasedání za účasti slovenských funkcionářů a seminář poštovní historie

Dne 3. září 1976 se sešlo pražské vedení KPHC s funkcionáři slovenské poštovní historie: j. Obert, J, Tekeĺ, I. Tvrdý, V. Dunajovec, Burian, O. Gaťa. V. Čelko, M. Baláž. Za reprezenattivní účasti sběratelů z českých zemí a ze Slovenska se schválily zásadní materiály: klasifikace, zásady hodnocení, směrnice pto jmenování svazových jurymanů, návrhy exponátů na mezinárodní výstavy v roce 1976 a přípraba na výstavu PRAGA 1978. Byly vybrány reprezentativní exponáty na mezinárodní výstavy.

Během výstavy se konal i seminář poštovní historie, na kterém zazněla řada referátů z oblasti české a slovenské poštovní historie. Byl přítomen i dr. P. Čtvrtník z Poštovního muzea.

Celostátní komise poštovní historie a celin

Listopadové (3. 11. 1976) zasedání oznámilo, že „z rozhodnutí SČSF bude ustavena celostátní komise PH+C“. Při komissi bude ustavena i jurymanská sekce PHC.

Řízení na jurymana bude provedeno s Františkem Czulíkem a Václavem Konštantem, a na řádného jurymana s Oldřichem Štaffou.

Zasedání 1. 12. 1976 bylo posledním zasedáním v tomto roce, které stanovilo jasné směry novodobé komise, nyní již komise fungující pod názvem Komise poštovní historie a celin.Toto zasedání konstatovalo, že většina sekcí zahájila úpěšně svou činnost. I zprávy z krajů svědčily o tom, že myšlenka poštovní historie se ujala a krajské skupiny začaly získávat nové členy.

Číst dál...

Půlportrét: Jaroslav Zich, prezident AIESE

V archivech belgických ekonomických a obchodních škol jsem pátral dost dlouho. Trpělivost přinesla růže. Objevil jsem půlportrét jednoho ze zakladatelů a prvního prezidenta Mezinárodní organizace vysokých škol ekonomických pražského studenta Jaroslava Zicha s tím, že Praha byla centrem této světové organizace a byl zde i sekretariát. Násilné okolnosti vývoje v Československu ve 40. letech tuto kapitolu smutně uzavřely a Jaroslav Zich zmizel v britském sektoru Německa.S ním i AIESE (předchůdce AIESECu). Nicméně myšlenka AIESECu drazila do Československa o mnoho let později díky Miloši Motoškovi (rok 1966) a existuje přes různé perepetie do dneška. Těší se velkému  uznání a vykonává pro studentskou obec (nyní už nejen ekonomů a obchodníků) záslužné skutky. Dočkali jsme se i proniknutí do mezinárodních výšin. Ivan Leiš coby prezident vedl v letech 2005/2006 světovou organizaci absolventů vysokých škol - ekonomů a obchodníků prošlých AIESECem nazávanou tehdy AAI (AIESEC ALUMNI INTERNATIONAL) se sídlem v Bruselu. nelze ani domyslet, kolik tehdy měla tato organizace členů. Síla převeliká. I. L. 

Jaroslav Zich, jeden ze zakladatelů a první prezident AIESE

JAROSLAV ZICH prezident AIESE 001

Číst dál...