- Zveřejněno v VÁŠEŇ PRO SBĚRATELSTVÍ, BADATELSTVÍ A VYSTAVOVÁNÍ
- Napsal(a) Ivan Leiš
- Buďte první, kdo napíše komentář!
DOZRÁL ČAS (2)
Vracím se k první části seriálu o oceňování výplatních otisků a jejich finančním oceňování. Rád pokračuji v dalších úvahách na toto téma. Vede mne k tomu jeden prostý důvod. Doposud mají sběratelé katalogy, seznamy, přehledy otisků, které jsou dokladovány ze sbírek či jiných zdrojů. Existuje několik poksů ocenit materiál s výplatním otisky, ale stále nemáme jasné a pevné, a hlavně prověřené a osvědčené hodnotící metody. Nikdo se k tomu u nás, ani našich předchůdců za sto let existence oboru neodhodlal. Zcela jistě to mělo a má své důvody, ale jednou se začít musí.
V první části jsem popsal aspoň částečný pohled na tuto problematiku, která se diskutovala mezi odbornou a sběratelskou veřejností v 70. letech minulého století. Dnes poskočím o několik let a zastavím se u názorů 80. letech.
Ucelený názor lze najít v úvodu ke Katalogu výplatních otisků z území Československa 1945 - 48 (s výplatním razítkem tvaru motýlka) autorů d., Miroslava Boušky a ing. Ivana Leiše, který vyšel na pokračování ve Filatelistických sešitech jako příloha časopisu Filatelie od čísla 24/1982 do čísl 18/1983. V úvodu jsme se v kapitole číslo 6 Charakteristika celistvostí sledovaného období, sběratelský přístup a hodnocení (str. 80 a 81) k otázce hodnocení zmínili.
K náležitostem celistvostí a jejich kvalitě se dostanu v jednom z dalších pokračování. ZACHOVALOST CELISTVOSTI POCHOPITELNĚ BUĎ CENU ZVYŠUJE, ČI UDRŽUJE ANEBO SNIŽUJE (U CELISTVOSTÍ POŠKOZENÝCH ČI ZNIČENÝCH VLIVEM ČASU A DALŠÍCH OKOLNOSTÍ).
Naše východisko byly: celistvosti s výplatními otisky. Tuto tézi jsme tehdy odůvodnili takto:
"...myšlenka, že poštou prošlé celistvosti nejlépe dokumentují historii poštovního provozu, vedla ... přední sběratele - možno říci - až po plamenné výzvě k boji proti ničení celistvostí stříháním. Převážná většina sběratelů této výzvy uposlechla."
Zároveň jsme však dále konstatovali, že " pozdější odchod .... osobností ze scény pak vedl k úpadku celého sběratelského odvětví a náhodní sběratelé bez metodického vedení upadli do nešvaru sbírání pouhých výstřižků".
Tuto myšlenku jsme podpořili dalším konstatováním, že "krása celistvostí vystupuje do popředí zejména v bouřlivých obdobích, kdy řada stránek života společnosti citlivě reaguje na politické dění. To se pochopitelně projevuje i ve sféře poštovního provozu." Dodali jsme, že "představa "práce" nůžek je v takovýchto případech více než smutná".
Pro období 1945 - 1948 například mizí zásahy do německo - českých textů, R- nálepek,doprovodných razítek, textů nátisků firemnách obálek atd.
Od této téze týkající se celistvostí jsme přistoupili k další neméně důležité stránce hodnocení výplatních otisků. Tato stránka se týkala počtu dochovaných celistvostí. Toto je důležitý ekonomický ukazatel pro ohodnocení a ocenění celistvostí s výplatními otisky, pokdu pomineme parametry výplatního otisku (k nim se dostanu později).
Platí zásada, čím méně celistvostí, tím vyšší cena. A to byl případ tohoto období, které popisuji v tomto pokračování. Ve srovnání s 1. a 2. republikou celistvostí bylo podstatnb méně.
Pro odhad počtu vyplacených celistvostí může ponoci počitadlo otisků, i když, kde je záruka, zda se zachovaly všechny otisky a nezmizely ve sběru či v nedobytných archivech či ři časté skartaci archivů?
Hodně by řekly i archivy generálního zástupce()B. Jarolímek, M. Krupec či německé firmy dodávající výplatní stroje na zabraná území) či poštovní zúčtovací archivy, ale kde je jim konec?
Předně nepřála tomuto sběratelství doba, nejistota, kruté osudy mnoha rodin a skupin obyvatelstva, ubylo i korespondence, existoval strach skladovat korespondenci, hlavně zmizely osobnosti jakými byli Lešetický, Jonáš, Winkler, Pešák, Šťovíček, Baše, Heytmánek a další. Buď přestali sbírat či sbírání omezili. Obor stagnoval, byl na pokraji zániku. Několik málo sběratelů pokračovalo i přes nepříznivou situaci - jmenujme zejména Mirko Marka, L. Cibulku a několik dalších, Ti sbírali na individuální bázi, intuitivně zachovali otisky na celistvostech. V době 1. republiky byla na území Československa aktivní skupina německých sběratelů, ta ztrátou Sudet a jejich záborem po Mnichovské dohodě přerušili kontakty s československými sběrateli a přiklonili se k německým spolků Třetí říše.
Vlivem těchto faktorů došlo k velkému paradoxu. Otisky z mladšího období let 1945 - 1948 byly vzácnější než otisky z let 1926 - 1939. Pochopitelně, že se nejedná o paušální pohled.
Pohled na hodnocení otisků tohoto období jsme shrnuli do těchto vět: "Celkové hodnocení výplatního otisku závisí pochoptelně na řadě faktorů. Na prvních místech stojí odhadnutelný objem poštovních zásilek toho kterého uživatele, doba činnosti výplatního stroje, frekvence změn jednotlivých částí orážecího mechanismu a v neposlední řadě i čitelnost otisku ve všech jeho částech. Otisk, u něhož chybějí některé z jeho podstatných částí, přestává mít sběratelskou hodnotu. Snad mu lze přiznat pouze význam dokumentační".
Na tomto místě bych rád doplnil ještě jeden pohled. Někdy chybí u těchto otisků tohoto či podobného obdbí některé jeho části, což vzniklo např. odpilováním nebo vysekáním anebo odtsraněním něketrých částí, textu apod. Tyto případy bych do našeho tehdejšího konnstatování nepočítal. Ty mají buď cenu obliby (Liebhaberpreis anebo předpoklad raritních hodnocení )R, RR, RRR). Závisí na případu od případu.
Smutné na tomto období je, že kvalita otisků byla většinou chabá - hospodářské problémy, nedostatek barvy, stagnovala údržba, nebyla nálada na kvalitní otisky jako za první repuliky z mnoha emočních důvodů. Přesto rád konstatuji, že soukromé hospodaření, radost ze vsobody, stavovská čest podpořila kvalitní otiskování, které bohužel skončilo v mnoha případech v době, která měla teprve po roce 1948 přijít. Zase nelze tato konstatování paušalizovat.
Počátkem 80. let jsme si netroufli zavést hodnotící systém a přiřazovat jednotlivým položkám cenové či bodové záznamy. Ale na druhé straně jsme upozorňovali u položek smluvenou značkou na prokazatelně vzácné otisky. Běžné otisky lze z relativního srovnání s otisky obdobné kategorie z prvního klasického období (1926 - 1939) hodnotit vynásobením koeficientu 1,5 až 2.
Týká se pochopitelně celistvostí. Výstřižky byly a jsou zlomkem (zhruba desetina vypočítané ceny). Toto je základ hodnocení pro běžné otisky na jednoduchých celistvostech bez oídavých znaků či úkonů.
K takto stanovenému základu je nutno připočíst další zhodnocení:
- doporučené podání,
- doplatné,
- snížené doplatné,
- zvláštní výplatné se souhlasem Poštovního ředitelství.
Někdy dochází k neobvyklým hodnotám výplatného, zde bych byl opatrný, to by nemělo mít s výjimkou shora uvedených příkladů vzato v úvahu.
V posledních letech pozoruji znašnou oblibu firemních obálek s nátisky názvů, log, logotypů, obrázků výrobků, reklamních textů atd. ve spojení s výplatními otisky. Celstvost s otiskem a podobným nátiskem se hodnotí podstatně výše než obyčejná obálka s výplatním otiskem. Cena obálky s nátiskem a otiskem je násobně vyšší.
Poznámka k anulátům (nulovým otiskům, či otiskům s nulovou hodnotou). Vyskytovaly se, někdy i hodně. V tomto období byly nulové otisky těchto druhů:
- otisky zkušební (zhotovené v době příprav),
- otisky z ochoty (pro sběratelské účely, případně pro dokumentační účely čs. pošty, i když se zhotovily v několika vetrzích - verzi hodnotové a verzi nulové),.
Základní pohled je stále platný: tyto otisky mají hodnotu dokumentační, badatelskou, i když své místo ve sbírkách zcela jistě mají též. Hodnocení je zlomkové, až na výjimečné případy.
Platí zásada, že na poštovně prošlou celistvost se nulový otisk v této době může odstat jen nedopatřením a měl by být vždy doplněn otiskem se správnou poštovní hodnotou.
Paradoxem zůstává, že tyto nulové otisky coby většinou otisky zkušební jsou ty nejkvalitnější - jednak jsou první, prezentační, a dálke jsou otištěné odborníky - mechaniky firem mající výplatní stroje pod odzorem.
Stručně řečeno, z těchto premis by mělo konkrétní ohodnocení a oceňování výplatních otisků vycházet.
