HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

FILATELIE A POŠTOVNÍ HISTORIE

Podřazené kategorie

DATABÁZE výplatních otisků Československa (pseudoznámka) 1946 - 1992

DATABÁZE výplatních otisků Československa (pseudoznámka) 1946 - 1992 (1)

DATABÁZE VÝPLATNÍCH OTISKŮ 1946 – 1992 Z ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKA

(s výplatním razítkem ve tvaru pseudoznámky – zoubkovaného obdélníka)

Část 1. Legislativní úvod

Stav ke dni 21. 5. 2019

Dne 17. 12. 1946 upravil Věstník ministerstva pošt č. 62 vzory výplatních otisků Československa a místo dosavadního vzoru ve tvaru „větrné růžice“ či „motýlka“ ustanovil, že „v nových výplatních strojích budou napříště výplatní otisky nového vzoru - ….. výplatní razítko ve tvaru obdélníka, který je zoubkován“. Tento vzor je zachován i doposud u manuálních, elektrických, elektronických a některých digitální výplatních strojů. Zavedení digitálních strojů Neopost a dalších soustav v modré barvě došlo k dalším změnám (tyto stroje opustily „obdélník“). V dalších věstnících se ustanovil i nový vzhled denního razítka (dvoukruh s/bez můstků).

Rok 1946 přinesl i další systémovou změnu ve vyplácení zásilek. Dne 29. 10. 1946 Věstník ministerstva pošt č. 54 povolil výplatní stroje i v provozu pošt. „Poštovní úřady jsou postupně vybavovány poštovními výplatními stroji. V otisku takového stroje je denní a výplatní razítko …“. Prvním výplatním strojem byl stroj švýcarské soustavy HASLER, výplatní razítko mělo tvar „“motýlka“ či „větrné růžice“ a obsahoval nalevo od denního razítka doporučený obrazec (název pošty, velké „R“ a číslo doporučené zásilky).

Databáze bude uvádět výplatní otisky komerčních subjektů (dříve podniků, institucí a organizací) dle poštovně historického hlediska a abecedně. Zveřejňování vzhledem ke značné rozsáhlosti bude postupné, nepravidelné a bude užívat metodiku, kterou do svých katalogů zavedli sběratelé M. Bouška a I. Leiš. Slovenské výplatní otisky již svůj katalog mají (pod názvem I. Leiš, Katalog výplatních otisků – Slovenské výplatní otisky 1946 – 1992 již v roce 2011 Slovenská filatelistická akadémia). Vyšly i některé dílčí seznamy v různých médiích. Od číslování upouštím, neboť toto období není stále uzavřeno a objevují se nové typy, podtypy a varianty výplatních otisků. Uvádět budu jen název dohlédací pošty, popis soustavy v zaběhnutých zkratkách a název uživatele. Data použití, popis otisku u nereprodukovatelných předloh (špatná kvalita) , náplň činnost uživatele stroje vynechávám. To nechávám na zájemcích a hlavně sběratelích. Poznámek ohledně zajímavostí se však nezříkám. Vycházím jen z ověřených výplatních otisků. Text je omezen na minimum, v případě potřeby bude zařazen na konec či v průběžném zveřejňování. Databáze je jen databází, není to katalog či úplný seznam. Vzhledem k tomu, že v Československu neexistuje centrální seznam povolených výplatních strojů a ani zasílání povinných tři otisků Poštovnímu muzea se už dlouhá léta nedodržuje, není možno uvést všechny otisky. Ani věstníky ministerstev výplatní otisky neregisttrovaly a nezveřejňovaly. K databázi slouží jen soukromé sbírky, které zdaleka nejsou úplné.

Databáze má dvě části. Začínám opomíjenou Prahou. Druhá část databáze je zpracována (uzávěrka 1988) v rukopise I. Leiše a L. Lanů, který zatím nespatřil světlo světa. Vzhledem k neúplnosti a časové zastaralosti je tento materiál jen podpůrný. I tato část musí vycházet z nových údajů.

Zobrazit položky...

TROCHA STATISTIKY

Právě jsem dokončil práci na Sešitu 1 obsahující databázi výplatních otisků složitého období let 1946 - 1992, kdy se v 50. a začátku 60. let výplatní otisky téměř nesbíraly a jejich sběratelé nebyli ani organizovaní v nějakEU smysluplné entitě. Navíc otisky díky nedbalosti všech zúčastněnpýcha při jejich vytváření byly nehezké, nezřetelné, vyjeté na nekvalitních obálkách a dokladech. Ty  byly jen a jen šedivé, modré, bílé, žluté, béžové.Nicméně otisky existovaly a je záslužné je evidovat a popsat. Slovenský katalog jsem přátelům vytvořil, první poštovní katalog též existuje, i když to bylo první nahození a potřebuje oprášit. Sešit 1, ve kterém jsem zachytil otisky z dohlédacích pošt PRAHA_ - PRAHA 093 ,  obsahuje řádově 400 základních výplatních otisků. Malý vzorek, ale udělal jsem si menší statistiku jen tak pro mně, což je vždy poučné. K čemu jsem dospěl?

 

POČTY strojů dle soustav

V tomto období vyplácely stroje těchto výrobců:

FRANCOTYP (evidováno 250),

POSTALIA (111)

PITNEY-BOWES (7)

HASLER (2)

POSTALIA JUNIOR (1)

 

Dominantní byly dvě soustavy - Francotyp a Postalia, Francotyp byl nepřekonatelný, tvořil 68%, Postalia 24%, ostatní tři soustavy byly zanedbatelné, nicméně též zajímavé (jako např. Swissair se svým Haslerem a označením zkratky pro stát ČSSR, ty se pohybovaly od 0,3% k 2%).

 

POČTY dle číslic výplatního razítka

Od pradávna mne zajímají číslice výplatních razítek, zejména u strojů Francotyp.

Proč. Jednoduché. Zástupci československé poštovní správy asi ve spolupráci s firmou B. Jarolímek si vydupalinv Berlíně vytvoření specifických a tehdy ojedinělých československých oválných číslic, dodávám, že různých velikostí, a i oválných tvarů. Jak dopadly tyto číslice u tohoto vybraného vzorku, který nemusí být určující!

 

Oválné československé číslice vytvořily u sledovaníého vzorku počet 156 (91,8%). To už vydá na studijní exponát s tématem "výplatní číslice". Zachytil jsem i gotické (4) - a novogotické (10). Dodávám, že vše u komerčních strojů (ne poštovních), a jen u soustavy Francotyp.

 

 

8/11/2019

ILE

Číst dál...

ČAS ZAČÍT BILANCOVAT

ČAS ZAČÍT BILANCOVAT

 

Píše se rok 2019 . Výplatní stroje vyplácejí svými znaky – výplatními otisky na našem území poštovní zásilky již dlouhých devadesát tři let, do stovky zbývá pouhých sedm let. Nastal čas na bilanci přítomnosti výplatního stroje a sběratelství výplatního otisku. V mnohých ohledech je to poučné a ukazuje to na mnohé. Volným stylem se zmiňme o některých aspektech, které jsme si ani při získávání výplatních otisků, vytváření zásadních článků a katalogů, organizování výměnných a celostátních odborných schůzek ani neuvědomili.

Dnes se podívejme na uplynulých devadesát tři z hlediska vytváření entit, které mnohdy sklouzly do individuálního sběratelství, kdy mnoho sběratelů chtělo sbírat, ale tažný kůň organizovaného sběratelství jaksi nebyl přítomen. O to víc se netušená síla a potence sběratelů vzedmuly, když se našli obětaví tahouni, kteří „vydupali výplatní otisky (dříve frankotypy“) z prachu filatelistického zapomnění a filatelistického povržení“. Ba co víc, dotáhli tento obor mezi uznávané směry československé a české poštovní historie do „lepší“ společnosti klasických oborů. I přes to, že dlouhá léta se sběratelé a vystavovatelé exponátů výplatních otisků nemohli dostat ze stříbrné klece (rozuměj: klece, kde se dostávají i za velevýkony a rarity tohoto oboru maximálně velké stříbrné medaile, a to ještě s odřenýma ušima). O bonusu ve formě cen už ani nemluvím, nepamatuji se, že by nějaký exponát dostal k medaili i cenu. I kdyby obsahoval materiálový či typologický objev. Naproti tomu jako kontrast působí exponáty, které vynechají období výplatního otisku, ač sebeobjevnější či logicky sebenutnější, a vystavovatelé si odnesou malou zlatou či velkou pozlacenou i přes tuto díru ve struktuře jinak zajímavého exponátu. Existuje pro to řada důvodů, jeden byl nastartován už počátkem 30. let a jmenoval se „spor o frankotyp reprezentovaný“ na jedné straně duem Hirsch/Franěk, a na druhém duem Lešetický/Jonáš. Některé závěry slovutných odpůrců byly zbytečné a nemístně ostré (slušně řečeno).

Po úvodu zpět k bilanci. Sestavil jsem si tabulku deseti období, kde se prolínaly období takto charakterizované:

A/ Hluché období, kdy se sbíralo individuálně, pokud vůbec,

B/ Hluché období, kdy se sbíralo individuálně a kdy osamocení se útržkovitě snažili o zvýšení odbornosti zájemců (vlastními katalogy, občasnými články, přednáškami, semináři apod.),

C/ Organizované období, kdy se vytvořila organizovaná základna, bez podpory intenzivního zvyšování odbornosti,

D/ Organizované období, kdy se podporovala jen odborná činnost bez podchycení organizované základny,

E/ Organizované období, kdy se podporovaly jak organizování členstva, tak zvyšování jejich odbornosti.

Konkrétně:

1926 – 1931     A+B   Výplatní stroj uveden do provozu, našli se jedinci, kteří začali shromažďovat výplatní otisky, ojediněle se vytvářely první seznamy či první pokusy katalogizace,

 

1931 – 1935     E       Stolní společnost sběratelů příležitostných razítek a frankotypů (Lešetický, později Jonáš), která po smrti Lešetického volně přešla do Odboru frankotypů Klubu českých filatelistů (Jonáš, později na konci Kvasnička) – první vrchol čs. sběratelství,

 

1935 – 1966     A     neexistovala organizovaná entita, postupně skončily přednášky, začaly mizet články z odborného tisku, vytvořil se dojem, že se výplatní otisky nesbírají, článků ubylo, Cibulkův článek v době Protektorátu byla velká výjimka, světlým okamžikem bylo založení současného Klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů 00-15 (tehdy pod jiným názvem), který poskytl stříšku pro vyznavače výplatních otisků, ale v omezené míře, sbíralo se individuálně, i když intenzivně (příkladem je M. Marek, který si sestavil vzorný katalog své sbírky a vysbíral cenné kousky). Od sbírání odradily různé důvody (okupace, válka, nástup komunistických pořádků, a světe div i revoluční změna výplatního razítka otisku – od uznávaného a sbíraného „motýlka“ či „větrné růžice“ na „pseudoznámku“, zhoubné zhoršení kvality otisků – nekvalifikovaný personál na poštách, nedostatek originální barvy, zestátnění aj.),

 

1966 – 1970 (1972)     E     hlouček vyznavačů výplatních otisků (Všetečka, na Slovensku: Hallon aj.) byli organizováni v rámci Komise specializovaných oborů, vydávali i zpravodaj a psali články, shromáždili okolo sebe první vyznavavače těchto artefaktů), Komise (1. Palkoskova) byla rozpuštěna,

 

1976 – 1989   E   byla založena staronová komise specializovaných oborů (později komise poštovní historie a celin, a ještě později jen komise poštovní historie), tzv. 2. Palkoskova komise, zprvu na asymetrickém modelu, později na plně respektovaném modelu, v jejím rámci založena sekce otisků výplatních strojů, od roku 1985 pracovní skupina sběratelů výplatních otisků při sekci dopravy poštovních zásilek, tahouny byli : Bouška, Leiš, později Novák, Janů, Stříteský, Kyzlink – druhý vrchol sběratelství, dalo by se jej nazvat supervrchol, vykonalo se vše, co bylo potřeba, zájem o sběratelství dostáhl počtu skoro 200 coby organizovaných,

 

 

1989 – 1995     D       založena nezávislá Stolní společnost sběratelů výplatních otisků, tahouny byli Janů, Leiš, Novák, odborná činnost byla povýšena nad organizování členstva,

 

 

1996 – 2012   D   výplatní otiskáři přednášeli o svém oboru docela i pravidelně v rámci přednáškových cyklů – jednak zmíněného KF 00-15, jednak v rámci cyklů Městského výboru SČSF

(o to se stadali Kukačka, Čechák a přednášející),

 

2013 – 2019   D   s příchodem internetu byly zřízeny webové stránky KF 00-15 a později specializované stránky věnujících se modrým výplatním otiskům a výplatním otiskům všeobecně, vytvořil se neformální okruh přispěvovatelů, kteří hlásily nové modré otisky (trvá dodnes), web zveřejnil z pera několika autorů katalogy, typologické seznamy, studie, řad článků, která dosáhla čísla několika stovek, přispívalo i zahraničí, tahouni: Leiš, Marko, Toto období se dá nazvat třetím obdobím vrcholu, který umožnily zejména technické vymoženosti své doby. V rámci klubu zaznělo několik specializovaných přednášek o výplatních otiscích. Existuje i web www.vyplatniotisky.cz, který zřídil j. Marko. Web modry.kf0015.cz přináší novinky ze světa českých modrých otisků.

 

2019 - ???     Kéž bychom se dočkali období označeného jako „E“. Jinak všechna čest a sláva individuálnímu sběratelství, které pokračuje…

 

I když sběratelství v průběhu více jak devadesáti let bylo různorodé – nezávislé, závislé v rámci  pevných struktur, odborné, klubové, individuální, přesto byl tento pelmel přínosný – obor se vydupal z prachu, stabilizoval, rozšiřoval, studoval do hloubek a zanechal znatelnou stopu v poštovní historii našeho území.

 

 

 

8/11/2019

ILE

 

 

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (29)

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (29)

Hodinový údaj v denním razítku otisku HASLER

V čs. poštovním provozu se jako první soustava, kterou využívaly čs. pošty, objevila soustava HASLER, švýcarského výrobce. Jeden známý stroj používáný poštou PRAHA 1 ještě v 60. letech minulého století mohl registrovat i hodinu podání zásilky, a to kromě dne/měsíce/roku. Hodinový údaj byl dvoumístný hned za datem. Denní razítko bylo sice dvoukruhové dle nařízení poštovní správy z roku 1946, ale bez můstků, což bylo v té době již dost obvyklé. Výplatní hodnota je pětimístná s typickými haslerovskými číslicemi. Reprodukovaný otisk je zatím jediným známým otiskem v tomto formátu (s hodinovým údajem).

 

HODINOVÝ ÚDAJ 001 

 

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (28)

Výplatní otisky se objevily na poštovních zásilkách u nás v roce 1926. Byly používány jen komerčními subjekty, různými organizacemi a institucemi. Pošty tuto moderní novinku do svého provozu tehdy neuvedly. Stalo se to od dvacet let později, v roce 1946. Stroje využívají pošty dodnes. Na zobrazené celistvosti (ústřižek složenky) je zapraven poplatek yýplatním strojek anglického výrobce Universal Postal Frankers (model MultiValue), a to prvním strojem (označen - 1 - ) dovezeným k nám počátkem roku 1947. Zatím je tento otisk jediným známým, a proto se stává raritou. Navíc poprvé došlo k očíslování stroje (nebylo zvykem u nás uvést číslo licence či číslo stroje do štočku, k tomu došlo až mnohem později při zavedení licenčních čísel...). Číslem se staly tyto stroje poznatelné (bylo jich u nás celkem 12, jsou typické i výplatními číslicemi). Další stroje měly označení U a příslušníé číslo v dolní prostoru výplatního razítka. Zajímavý je i tvar výplatních číslic. Zobrazuji i rub ústřižku poukázky.

 

upf 12 001

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (27)

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (27)

 

Pod pojmem "celistvosti" nejčastěji rozumíme celistvosti, které prošly poštou a jsou sběrateli uchovány jako takové, nejlépe zachovalé a věrohodné, vzniklé přirozeným způsobem. Jednoduše řečeno zásilka odeslaná odesilatelem, přepravená poštou či dalším subjektem poštovnictví a přijatá adresátem. Jinak neupravovaná sestřihem či doplňujícími poznámkami. Na rubu si někdy označuje vlastník svou příslušnost k celistvosti (razítkem), najdeme i poznámky katalogizační, které by měly být vyznačeny obyčejnou tužkou. Dále jsemou celistvosti vytvořené filatelisty, ty při vší úctě nejsou věrohodné poštovně historické doklady, i když mnohdy je nutno přijmout argument "tvůrce", že jinak by se nejčastějí razítka či nálepky nezachovaly vůbec. 

Jak jsem řekl nejčastěji celistvosti jsou dopisy, pohledy, celiny. Mezi cleistvosti, i když někdy neprojdou poštou jsou i další doklady. Jsou to ústřižky poštovních poukázek (peněžních, balíkových a jiných), to jsou též hodnověrné či věrohodné poštovně  historické doklady. Mezi celistvosti řadíme i výrobní, archivní či další karty či listy, které se celistvostí stávají otiskem poštovně historického prostředku - razítka výplatního otisku apod. Slouží jako doklad dokumentace a jsou někdy nutné k zahájení provozu. Našly by se zcela jistě i další doklady.

Dnes přináším do této rubriky výrobní kartu k výplatnímu stroji POSTALIA a jeho produktu - výplatnímu otisku, kterou výrobce nazývá kontrolní kartou. Zaznamenává kromě výplatního otisku s nulovou hodnotou (!) i další kontrolní údaje týkající se stroje (identifikační čísla stroje, náhonu aj.), kterou zaznamenal výrobní závod,  a údaje o instalaci stroje (technici a pošta v místě provozu stroje). I tato celistvost, která neslouží přímo k přenosu zpráv od odesilatele k adresátovi, ale je nutná pro identifikaci a vyřešení nejasností spojených s provozem stroje. Proto patří do sbírky a měla by být uznávaná i při hodnocení soutěžních exponátů. Uživatelem je Velvyslanectví USA  Praze, knihovna Amerického velvysnaectví (pozor tento subjekt měl v tomto období Československa několik výplatních strojů, většinou zn. Postalia, poznatelných podle různých podsubjektů, dohlédací pošta PRAHA 011).

 

Výrobní karta POSTALIA 001

 

 

 

 

Číst dál...

Z PRACHU VYDUPANÉ (20 - a ukončení)

Z PRACHU VYDUPANÉ (20 a ukončení)

Rok devětaosmdesátý. Kdo by si pomyslel na začátku tohoto roku, že přijde 17. listopad 1989 a s ním konec jedné éry, éry tzv. socialismu budujícího komunismus. Na úseku sběratelství došlo též k zásadním změnám. Dne 31. 12. 1989 skončilo pětileté funkční období orgánů SČSF a s nimi nastal konec funkčního období komise poštovní historie SČCSF a národních komisí poštovní historie v Čechách a a na Slovensku. A to včetně federálních sekcí , různých pracovních skupin na federální, krajské či místní úrovni. Počátkem dalšího roku se částečně změnil SČSF, SČF a ZSF, ve většině případů zůstali původní aktéři, až na výjimky. Ti nejvíce zdiskreditování odstoupili či byli „odejiti“. Svou činnost ukončila i sekce dopravy poštovních zásilek včetně pracovní skupiny otisků výplatních strojů.

Vytvořily se nástupnické entity či obory úplně zanikly a vrátily se na individuální bázi.

Nicméně pro pracovní skupinu otisků výplatních strojů to byl rok jako každý jiný – pracovní a tvůrčí. jako každý rok z uplynulých let organizovaného sběratelství u nás. Když se ohlížím za uplynulými skoro sto lety sběratelství výplatních otisků u nás (vznik prvního čs. otisku v roce 1926), tak rád konstatuji, že období organizovaného sběratelství v letech 1976 – 1989 byly ty nejlepší , nejpřínosnější a nejplodnější léta pro naše sběratelství výplatních otisků. Ne proto, že jsem byl jedním z aktérů a že jsem se do činnosti naplno vložil, ale proto, co po nás zůstalo. Stručně řečeno : solidní základ postavený na solidních informacích a základech. Bylo jistě i další období organizovaného sběratelství (léta 1931 – 1935+-) díky Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů pod vedením Jaroslava Lešetického či Odboru frankotypů při KČF pod vedením Alberta Jonáše a pod pozdější krátkou patronací Zdeňka Kvasničky, ale tato entita nedala kromě velké naděje a několika publikacím tolik, co léta 1976 – 1989. Bližší se dočtete v mé knize „Frankotypisté“.

Ale předbíhám .

Rozhodl jsem se zakončit volební období komise PH SČSF pod mým vedením a její orgány rozšířeným celostátním setkáním československých poštovních historiků za účasti spřízněných osobností ve dnech 1. a 2. 9. 1989 ve Znojmě. Vedení KPH SČSF tuto akci schválilo. Na tento rok připadlo 70. výročí prvního československého příležitostného razítka. A tak spoluorganizátory byla i sekce dopravy poštovních zásilek vedená Antonínem Haškem (předseda sekce) a Luděk Janů (tajemník sekce) včetně naší pracovní skupiny výplatních otiskářů, kterou vedli Tomáš Novák a Luděk Janů) Organizace této akce se chopil bravurním způsobem Pavel Stříteský, jinak hospodář KPH SČSF (krom jiných funkcí). Akce se konala ve spolupráci s Klubem filatelistů 06-24, jejíž vedení a členové se zasloužili o vynikající průběh a velmi příjemnou atmosféru doprovázející naše jednání. Na zasedání oficiálně pozvali Ivan Leiš coby předseda federální KPH a tajemník této komise Antonín Hašek.

 

Konalo se 14. slavnostní (pro veřejnost otevřená přednášková část) zasedání KPH SČSF na závěr a k ukončení funkčního období 1985 – 1989 v sobotu 2. 9. 1989 odpoledne v salonku hotelu Znojmo s programem odborným – Stav a perspektivy čs. razítkologie, a pracovním – kontrola úkolů ze 13. zasedání v Brně v roce 1988, zhodnocení činnosti v uplynulém období a kontrola dlouhodobých úkolů do roku 2000. Došlo i na aktuální otázky. Na zasedání se bohužel nedostavili dvě stěžejní osobnosti české a slovenské poštovní historie – Vratislav Palkoska (nevhodný termín) a Dušan Evinic (rodinné důvody). Zazněly tyto přednášky:

-          Vl. Feldmann, Poštovní denní razítka města Znojma a jihomoravského pohraničí,

-          I. Leiš, Výplatní otisky města Znojma a Jihomoravského kraje

-          K. Kuča, Strojová razítka

-          Sl. Strnad, Příležitostná razítka očima námětáře

-          P. Gebauer, Z historie vývoje strojových razítek (předneseno zástupcem v nepřítomnosti autora)

O den dříve 1. 9. 1989 se konalo rozšířené zasedání sekce dopravy poštovních zásilek KPH SČSF v hotelu Znojmo. Na programu jsme měli:

-          činnost a perspektivy sekce DPZ KPH SČSF, zrávu doplnil M. Rulec se zprávou o kolování,

-          stav a perspektivy čs. razítkologie – panelu se zúčastnili Antonín Hašek, Vladimír Feldmann a Petr Gebauer,

-          přednáška Sl. Strnada o razítko z pohledu námětáře. Zasedání doplnila diskuze.

Během těchto dvou dnů se sešli formálně i neformálně členové pracovních skupiny sekce DPZ KPH SČSF. Konala se i velká výměnná schůzka, kterou zorganizovali místní sběratelé. Výplatní otiskáři zaznamenali rekordní účast dvaceti členů skupiny, k nimž se připojili i místní sběratelé. Přivítali jsme členy sekce a její příznivce – Boušku, Blahu, Bláhu, Brabce, Feldmanna, Haška, Kuču, Kukačku, Leiše, Nováka, Rulce, Stahalíka, Strnada, J. Tekeĺa, Zíbrta, Čecháka, Vychodila, Janů, Medlína, Hallona, Kylinka a Stříteského.

 

Své příznivce pozvali i vyznavači vlakových pošt.

Tato akce formálně ukončila funkční období komise poštovní historie KPH SČSF(na začátku období komise poštovní historie a celin do roku 1988) s národní komisemi založené na dlouholetém přání československých poštovních historiků existovat na symetrickém modelu s federálními sekcemi působícími v českých zemích i na Slovensku.

Vývoj byl přerušen událostmi 17. listopadu 1989 v Praze n Národní třídě a následnou změnou společenského řádu. Došlo i na strukturu Svazu československých filatelistů, ale to je již jiná kapitola.

Komise poštovní historie již v následujícím roce nebyla obnovena, nebyly obnoveny ani její sekce a pracovní skupiny. Byl založena Českomoravská společnost pro poštovní historii. Obor výplatních otisků dostala pod svá křídla Společnost sběratelů výplatních otisků, nezávislá a dobrovolná entita, která byla založena den poté – 18. listopadu 1989 v restauraci U Pešků v Sokolské ulici v Praze. Deklarovala odpojení od struktur SČSF s tím, že její odborný program bude následovat odkaz Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů (Lešetický), Odbor frankotypů KČF(Jonáš, Kvasnička), skupina výplatních otisků při KSO (Všetečka), sekce otisků výplatních otisků (Bouška, Leiš), pracovní skupiny sběratelů výplatních otisků (Leiš, Novák, Janů) – organizovaných to struktur v historii sběratelství čs. výplatních otisků. Tyto organizované entity zaplnily 25 let organizací sběratelství, zbytek let od roku 1926 bylo hluchých s tím, že sběratelé sbírali na individuální bázi k neprospěchu svého a celého oboru. V závorkách jsou uvedeni vedoucí jednotlivých entit. kteří byli tahouni těchto aktivit.

 

Další léta nebyla činnost a sběratelství výplatních otisků s výjimkou let 1989 – 1995 – Stolní společnost sběratelů výplatních otisků a 2013 – dodnes – Klub filatelistů, sběratelů specializovaných oborů 00-15, neformální skupina okolo webů této entity) zastřešena oficiální organizovanou složkou.

 

Ukončení. Úporná a usilovná činnost mnoha osobností s úmyslem vydupat výplatní otisky“ z prachu filatelistického opovržení a zapomnění byla korunována řadou úspěchů z nichž jsem v předchozích pokračováních popsal na tomto webu anebo v knihách „Žralok a frankotyp“ (2017) anebo „Frankotypisté“ (2018). P.S. Knihy lze objednat na adrese www.kf0015.cz, každá kniha stojí Kč 690,-, při objednávce dvou knih Kč 1000,- plus poštovné.

 

NED 1 001     Ned 2 001     Ned 3 001     Ned 4 001

Číst dál...

Z PRACHU VYDUPANÉ (19)

Z PRACHU VYDUPANÉ (19)

 

Rok sedmaosmdesátý. Českoslovenští výplatní otiskáři vstoupili do další sezóny své organizované činnosti v rámci federální komise poštovní historie a byli součástí sekce dopravy poštovních zásilek, která sdružovala zejména razítkáře všeho druhu, vyznavače různých druhů vyplácení poštovních zásilek a jejich znaků a též výplatní otiskáře. V zásadě se nic nezměnilo kromě organizační struktury, ve které zaujali zodpovědná místa známí a osvědčení sběratelé, kteří v rámci poštovně historických struktur působili již několik let. Do činnosti nikdo z vedení nemluvil. Působnost se rozšířila na celou republiku a co bylo hlavní, rozpočet se nezkrátil ani o korunu. Několik významných sběratelů však tuto změnu nepřijala, někteří se uchýlili do ústraní a s novou pracovní skupinou výplatních otisků nespolupracovali. Většina členů bývalé sekce toto rozhodnutí „shora“ přijala a pustila se do další práce. Čekala nás i smutná zpráva – zesnul St. Sláma st., velký propagátor našeho oboru, který se osobně znal s A. Jonášem.

XII. Celostátní setkání sběratelů otisků výplatních strojů se konalo v Praze dne 31. října 1987. Zúčastnilo se jej dvanáct sběratelů a příznivců. K mé velké lítosti se této akce nezúčastnil M. Bouška, omluvil se i A. Hašek, nový vedoucí sekce dopravy poštovních zásilek, pod níž spadala činnost sběratelů výplatních otisků. Při tomto setkání se omladil aktiv členů, což jsem kvitoval s povděkem. Stalo se tak nenápadně, nenásilně k mé velké radosti. Kolegové Novák, Janů, Skuhravý, Stříteský byli velkým příslibem, což se později dokázalo. Uvítali jsme i sběratelské a publicistické hvězdy jako kolegu Rulce, Brabce či Feldmanna. Setkání se konalo v důstojném prostředí ÚKDŽ v Praze na Vinohradech. Organizaci zajistil perfetně Pavel Stříteský.

Jednání poprvé řídil L. Janů. Navrženo bylo nové vedení ve složení Tomáš Novák (vedoucí skupiny), na tajemníka byl nominován Luděk Janů. Oba byli jednomyslně schváleni. Těžko se mi z důvodů jiných povinnosti v rámci KPHC místo tajemníka po dvanácti letech opouštělo, ale bohužel vše nešlo zvládnout. Přítomní ocenili práci a zásluhy minulého vedení, zejména vedoucího sekce M. Boušky.

Program zůstal stejný jako v předchozích letech – T. Novák přednesl výsledky činnosti sekce, L. Janů informoval o činnosti pražské skupiny. Pražští se scházejí jednou za měsíc, evidují pražské otisky, evidují i nové otisky v čs. poštovním provozu. Pořádají občasné přednášky, výměnu materiálů a starají se o to, aby se tak důležité informace pro obor dostaly mezi sběratele. I. Leiš seznámil účastníky s přípravou katalogu čs. uživatelů 1946 – 1986, o názvosloví výplatního otisku pro Československou filatelii“, L. Janů hovořil o evidenci nových otisků, J. Kyzlink připomněl 10 let kolování v Československu a ukázal část své sbírky, D. Brabec se zmínil o evidenci v souvislosti se zaváděním PSČ a I. Leiš hovořil o exponátech výplatních otisků a o metodice tvorby exponátů.

Co nás po této schůzce čekalo?

Rozšíření aktivu o krajské gestory a krajské spolupracovníky při shromažďování nových otisků, přehled otisků v Bratislavě, jichž se dotkly změny při přečíslování pošt a při změnách PSČ , propagace otisků ve Filatelii, přepracování exponátu St. Slámy (ujal se jej J. Kyzlink), propagační výstavky, rozšíření spolupráce se slovenskými sběrateli.

Účastníci se dozvěděli řadu cenných údajů – o sovětském stroji z Permu „Promsvjaz“, který se zkouší v Praze, o existenci asymetrických domicilů v denních razítkách otisků, o rubrice Výplatní otisky v novém zpravodaji sekce dopravy poštovních zásilek, který je připraven k tisku. Část setkání bylo věnováno odborným přednáškám a po skončení oficiálního programu se konala Velká výměnná schůzka. Toto setkání patřilo k jedněm z nejúspěšnějších.

Příští celostátní setkání bylo naplánováno na podzim roku 1988, ale mimo termín Světové výstavy PRAGA 1988. Navrhli jsme Brno.

 

Celostátní setkání v roce 1988 se zcela jistě konalo, ale zápis se ke mně nedostal, takže nemohu detailně sdělit, co se řešilo a probíralo. Byly to jistě ustálené problémy v ustáleném schématu. Činnost pracovní skupiny se odvíjela na pozadí Světové výstavy poštovních známek PRAGA 1988, kde výplatní otiskáři zanechali výraznou stopu. Hlavním úspěchem bylo vydání publikace Československá filatelie“ s podrobnou terminologií, kde odminovala poštovní historie a mezi nimi i výplatní otisky. Do dneška je to referenční publikace s vynikající kvalitou na které pracovalo více jak desítka renomovaných poštovních historiků.

 

V roce 1988 došlo k velkému zpoždění tisku zpravodaje Výplatní otisky v tiskárně SČSF. Mezi sběrateli rostla nervozita. Vakuum vyplnilo založení Stolní společnosti sběratelů frankotypů mimo tsruktury SČSF s tím, že tato skupina začala vydávat zpravodaj KURÝR. KURÝR vyšel v roce 1988 čtyřikrát. Pozor neplést si jej s KURÝREM, který vyšel jako zpravodaj nově vzniklé nezávislé Stolní společnosti sběratelů výplatních otisků. I přes potíže spojeneé s tiskem vyšly avizované zpravodaje Výplatní otisky a speciální číslo Sonda 1903. Titulky Výplatních otisků a Kurýra roku 1988 doplňují tento text.

 

O to větší akcí bylo Celostátní setkání výplatních otiskářů, které se konalo v rámci rozšířeného zasedání sekce dopravy poštovních zásilek KPH SČSF dne 1. září 1989 ve Znojmě. Vše na pozvání předsedy sekce dopravy poštovních zásilek KPH SČSF A. Haška a tajemníka jejího tajemníka L. Janů.

Záštitu nad akcí jsem převzal já. O této akci ve 20. pokračování.

 

ZPRAV         Kurýr 1988 001

Číst dál...

FRAMA - významný světový výrobce výplatních strojů

FRAMA-významný světový výrobce výplatních strojů

Frama(zkratka z německých slov FRAnkierMAschine -výplatní stroje) je mezinárodní firma sídlící ve švýcarském Lauperswilu (Emmental).

V sídle firmy jsou výrobky této firmy vyvíjeny, vyráběny, montovány a vyváženy v době sepsání tohoto článku do 50 zemí světa. Firma FRAMA je exportně orientována, podíl exportu na její činnosti je 90 – 95%. Exportní orientace se odrazila i ve větším počtu dceřiných společností v zahraničí. Najdeme jev těchto zemích: Belgie, Německo, Anglie, Indie, Holandsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko a Jižní Afrika. Do dalších asi 50 zemí se výrobky firmy FRAMA vyvážejí. Hlavně Evropa je v hledáčku této firmy. V následujících zemích má FRAMA cca pětinu trhu: Austrálie, Bulharsko, Dánsko, Holandsko, Irán, Itálie, Portugalsko, Švýcarsko (domácí trh), Španělsko, Šrí Lanka a Česká republika, zejména od konce osmdesátých let. Je nutno zmínit, že i Slovensko není nezanedbatelné.

Frama se řídí ve své činnosti tímto mottem: „Globálně myslet –lokálně jednat“. Toto heslo uplatňuje zejména při vývoji svých strategických výrobků, v přístupu k zákazníkům a při vytváření místních kontaktů.

Hlavní sortiment výrobků

FRAMA vyvíjí a vyrábí výplatní a vážní systémy, automatické otevírače dopisů, zarovnávací stroje, samoobslužné systémy, automatizované a digitální systémy pro datový management, čerpací automaty a sčítací a platební systémy. Podrobně viz “Výplatní stroje FRAMA“

Historie

FRAMA byla založena v Lauperswilu v roce 1970, kde působil již od roku 1946 předchůdce Framy a vyráběl výplatní stroje. Zakladatel a majitel firmy JOST AG, pan Rudolf JOST, byl inovátorem těchto výplatních strojů.

Prvním model výplatního stroje byl ruční stroj, který byl vybaven klikou. V roce 1951 následoval model 12. V roce 1957 to první elektronický stroj na trhu. V 60. letech pracoval ve firmě Werner Haug. Firma se v roce 1969 dostala do finančních potíží. Navíc zemřel Rudolf Jost. Firmu převzal zmíněný Werner Haug. V roce 1970 se založila firma FRAMA jako následovník dřívější firmy Rudolf Jost AG.

V roce1970 došlo k založení dceřiné firmy v Německu – vznikla FRAMA Deutschland GmbH. Ve stejném roce se začala vyrábět model „ F 70“. Začala se přestavovat firma. Již v roce 1974 se objem výroby masivně zvětšil. Další dceřiné firmy se začaly zakládat. Rok 1976 znamenal rok elektroniky. Došlo k rozšíření provozů. V roce 1980 se uvedl na trh nový model „F 100“. V roce 1984 se tento model pyšnil automatickou změnou data. V roce 1993 přišel na trh model EPS s prvním integrovaným modulem se zúčtováním sazeb. Velký úspěch firma zaznamenala v roce 1996, kdy se uvedl na světové trhy model Sensonic 2100 – 2600 s dotykovou obrazovkou. Rok 1998 přinesl model Sensonic 200 s dalšími vylepšeními. Německo udělilo firmě důležitý certifikát BSI IT-Grundschutzzertifikat (2006). Připojilo se i další osvědčení SQS-Zertifikat pro normy ISO 9001/14001 a OHSAS18001. Firma rozšiřovala své provozy. Byly i špatné roky související se světovou finanční krizí a došlo i k propouštění.

Firma národní i mezinárodní

Z textu vyplývá, že FRAMA je národní i mezinárodní firmou s mnoha dceřinými společnostmi.V současnosti má 360 zaměstnanců , z nichž 15 pracuje v Lauperswilu. Frama má i menšinový kapitál ve firmě Innovacourier S.A.S. (Frama France) a ve firmě FRANCOPOST(Itálie).Rok 2004 rok vstupu na čínský trh. Na rozdíl od jiných zemí, Čína je jediný trh, kde se montují výrobky až do své finální podoby.

Výplatní stroje FRAMA

F 12 – jeden z prvních modelů, vyráběn i v elektronické verzi

F 70 – vyráběny v letech1970 – 1980, první model FRAMy

F 100 – důležitý výrobek. Pomohl prorazit na mezinárodní trhy.

             Ve své době model vyznačující se technologií, výkonností a obslužným komfortem. Spička

             v tomto oboru. FRAMA vyrobila 150000 kusů. Jsou v provozu částečně i v současnosti.

             Vlastnosti: jednoduché na obsluhu, spolehlivé, velmi robustní a výkonné.

EPS (Electronic Postal Systém) – 1993,elektronická výbava mechanická hlavice, kovové štočky (tzv.klišé),trojválečkový barevný systém (podoba s F 100)

SENSONIC 2100 -2600 – vyvinuly se 4 modely, které v roce 1996 nahradily modely EPS. Oproti EPS levnější a výkonnější na úseku obsluhy než EPSky.

1998 – zaveden první digitální prvek v tiskárně výplatních strojů, použita technologie termálního transferu přes hlavici, vylepšen systém přenosu barvy, zlepšení tisku

MAILMAX 4400 – první výplatní systém s paprskovitým střikem inkoustu na trhu, vhodný pro střední a vyšší segment zákazníků a uživatelů výplatního stroje (výkon 10000 dopisů za hodinu)

MATRIX F2 – v roce 2005 začala sériová výroba, vyvinuty zatím tři modely F2, F4 a F6.

Česká scéna

Na český trh poprvé pronikla FRAMA koncem 70. a začátkem 80. let s jediným strojem (model F70). Použito zkušebně a krátce na poště Praha 5. Masivně FRAMA vstoupila na trh koncem 80. let a pak v dalších letech. Zaznamenány modely Frama M/E, EPS, Sensonic(digitální verze). Sběratelsky registrovány stroje bez licenčních čísel, později s licenčními předčísly 50 – 81 - 100 – 102. FRAMA má několik výrazných znaků (například výplatní číslice (viz katalogy – mezinárodní i národní).

Psáno pro www.kf0015.cz a datum článku: 1.1 . 2016          

ILE                

 

Zdroje:

1/ Firemní zprávy firmy FRAMA

2/ https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Fama?uselang=de)

3/ www.frama.com

4/ https://wikipedia.org

 

Číst dál...

DOBA SE MĚNÍ A VÝPLATNÍ OTISKY TÉŽ

NOVÉ TRENDY VE VZHLEDU VÝPLATNÍCH OTISKŮ

DOBA SE MĚNÍ A VÝPLATNÍ OTISKY TÉŽ

     V minulosti jsem byl osloven řadou sběratelů s dotazy, které se týkají letos schválených a v poštovním provozu zavedených výplatních otisků modré barvy. Otázky a nejasnosti se týkají těchto okruhů:

     1/ NÁZEV ČLENSKÉ ZEMĚ PŮVODU

     Sběratelé si všimli, že poprvé v otisku chybí název státu, na jehož území výplatní stroj vyplácí zásilky. Je nahrazen názvem Česká pošta (společně s jeho znakem – poštovní trubkou). Tak je to i v jiných státech, kde se tyto moderní digitální

stroje používají.

     Světová poštovní unie na toto téma v Řádu listovních zásilek schváleném v Bernu 11. listopadu říká:

Článek RL 115

Podstatné znaky poštovních zásilek, výplatních znaků nebo výplatních otisků

Bod 2. Otisky výplatních strojů

Podbod 2.1:

„Určení provozovatelé mohou sami používat nebo dovolit používání výplatních strojů vyznačujících na zásilkách údaje o členské zemi původu a hodnotě výplatného ….“

Z toho plyne, že může být na místě u výplatného buď název státu či údaj o dozorující instituci ve vztahu ke členské zemi. Údaj „Česká pošta“ je dostačující. Navíc se jedná o státní instituci zastupující stát.

     2/ BARVA OTISKU

     Světová poštovní unie od roku 1920 respektive od roku 1924 (po svých kongresech v Madridu a Stockholmu) určila striktně jedinou barvu – jasně červenou. Tím sjednotila barvu (předtím se používaly různé barvy v různých státech, které navazovaly na barevné odlišení poštovních známek podle hodnot – viz např. výplatní otisky USA).

   Světová poštovní unie od tohoto nařízení v případě digitálních otisků částečně ustoupila a v Řádu listovních zásilek schváleném v Bernu 11. listopadu 2008 konstatuje na toto téma:

Článek RL 115 Podstatné znaky poštovních známek, výplatních znaků a výplatních otisků

bod 2. Otisky výplatních strojů

Podbod 2.1:

„Otisky výplatních strojů musejí být v zásadě jasně červené barvy. Určení provozovatelé mohou nicméně povolit otisky výplatních strojů jiných barev. Otisky reklamních razítek používaných s výplatními stroji mohou být rovněž jiné než červené barvy.“

Děje se tak pravděpodobně na doporučení výrobců, neboť ve státech, kde se tyto stroje používají, jsou otisky modré. A to pro všechny druhy zásilek (nejen pro novinové zásilky, tak jako tomu bylo v minulosti např. u nás za Protektorátu Čechy a Morava či krátce po válce u otisků s „motýlkem“). Přítel Roberto di Casola z Lugana mi sdělil, že postupně s výměnou výplatních strojů ve Švýcarsku se „přestává červenat“ a „začíná se modrat“. Jeho nový katalog výplatních otisků je tohoto důkazem. Co by tomu řekl pan Heiner Dürst z Rüschlikonu u Curychu, velký švýcarský sběratel výplatních otisků, který se tohoto vývoje bohužel již nedožil.

   3/ GRAFICKÉ ZOBRAZENÍ VÝPLATNÍHO RAZÍTKA OTISKU

   Byli jsme zvyklí, že údaje o státu a údaje o výplatném byly graficky ohraničeny obdélníkem anebo i jinými tvary (u nás např. motýlkem, i když dr O. Růžička z Ministerstva pošt a telegrafů v roce 1926 nazval tento tvar „větrnou růžicí“ odnášející zásilky na všechny směry.

   Řád listovních zásilek tento problém neřeší a nechává to na výrobci výplatního stroje a příslušné poštovní správě. Jen v podbodu 2.3 stejného bodu doplňuje, že „Údaje členské země a místa původu musejí být v latince a mohou být případně doplněny týmiž údaji v jiném písmu…“.

   4/ MATRIX

   Poslední otázka sběratelů se týká matrixu. Jedná se o technickou a nutnou součást otisku, proto do této problematiky v Řádu listovních zásilek nějak zásadně nemluví. SPU tyto znaky akceptuje a povoluje. V podbodě 3.2 se zmiňuje jen o umístění znaků elektronické pošty na obálkách a říká: „Jestliže výplatní otisk obsahuje údaje zakódované v dvojrozměrném symbolu nebo se na tomto typu údajů zakládá, musí tento symbol odpovídat normě SPU S28“.

   Dodatkem k matrixu si řekněme, co (Data)matrix (2-D) v zásadě obsahuje: poštovné, PSČ původu, místo určení, druh odesílané zásilky, váhu, potvrzující/sledovací identifikační čísla. Někteří výrobci dávají do tohoto znaku i další údaje z říše tzv. IntelliLink technologie: potvrzení dodání, podpis potvrzené, certifikovanou poštu, stvrzenku elektronické návratky. Do tohoto znaku se někdy dostávají i váhové údaje a údaje o tvaru zásilky sloužící lehce k automatické kalkulace správného poštovného. Současným nejvyspělejším systémům se říká IBI (Information Based Indicia – Údaje založené na informacích).

   Další systémy vyplácení jsou výplatní otisky založené na použití internetu a tisknoucí i poštovní známky, o nich jsme v našich článcích na těchto stránkách informovali. Tyto případy se u nás zatím nevyskytují na rozdíl od okolních států (zejména Německo). Zde jde již o třetí generaci výplatních strojů. Je vidět, že žijeme v převratné době vynálezů a nezvyklých technických postupů. Elektronizace a digitalizace úplně mění zavedené postupy. Doba se mění a výplatní otisky též. A nejen výplatní otisky, ale i jiné znaky poštovní přepravy a dopravy. A nakonec se měníme i my… A ani se tomu nedivíme.

Psáno pro www.kf0015.cz a přidáno: 13. 12. 2014                                                                                                 Autor: Ivan Leiš

      

    

Číst dál...