HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

ZÁLIBY

CHRAŇME SI NAŠE SBÍRKY

Chraňme si své sbírky před různými vlivy

 

Filatelističtí a poštovně historičtí publicisté se věnují převážně artefaktům po odborné stránce, což je pochopitelně správné a prvořadé. Minimum autorů filatelistických článků se věnuje ochraně často vzácných, milých, těžce a pracně získaných, což může přinést časem zklamání a smutek.Často může odjít i ke znehodnocení investice, kterou jsme pořídili za nemaký peníz.  V minulosti se věnoval této rématice na stránkách Filatelie ing. Josef Weissenstein, vystudovaný chemik, a nověji na stránkách elektronického webu přišel se zajímavým, vědeckým článke Tomáš Drábek. O dalších nevím.  Přitom ochrana artefaktů je druhá stránka mince sběratelství. Rád upozorňuji zejména sběratele poštovně historických celistvostí na rizika neodstatečné ochrany. Můj příspěvek k této problematice nebude vědecký, nejsem chemik ani zbožíznalecký odborník. Mé laické názorxy vycházejí z mé skoro padesátileté zkušenosti a práce s celistvostmi. Nebezpečných faktorů je celá řada. Navíc pamatujme, že sbírku si sice vybereme a zaplatíme, ale o její kvalitě nerozhodujeme. Prostě ten či onen artefakt chceme, někdy i za každou cenu.

Ukládání a skladování

Pozor by si sběratel měl dát již při ukládání získaných celistvostí. Ledabylost či nepozornost může způsobit ohnutí či zmačkání celistvosti. Netapomeňme na obaly, do kterých celistvosti či listy s celistvostmi ukládáme,  a jejich kvalitu. Nekvalitní působí na celistvosti, artefakty a papír obálek jako samožrout. Agresivní činidla mohou obálku nenávratně znehodnotit. Pozor též na lepidla nqa obálkách, ve vlhkém či příliš treplém prostředí pracují a lepidlo se "přelije" na následující obálku, zabránit se tomu dá vložením vhodné podložky. Co je úplně šílené, to jsou obálky s okénky, zejména staršího data. I ty pracují a zanechají na následující obálce též okénko, které se nedá ničím odstranit. obezřetní bychom měli být i přči použití různých zásobníků od nerenomovaných firem.  Významné je i skladování - vlhko, chlad, teplo, střídaní teplot celistvostem nesvědčí. přivkládání odstraňme veškeré viditelné nečistoty, ale i sponky či jiné tvrdé předměty. Zanechávají ošklivou stopu a navíc  sponky rezaví! Vzpomeňte si, jak jsme v dětství slepovali známky z obálek! Nad parou. To nejhorší, co může být. Naštěstí současná chemie nám doporučuje speciální přípravky, které ve specializovaných obchodech lehce zakoupíte. 

A ještě jedna věc, na kterou bych nerad zapomněl - je zvykem používat na ukládání cleistvostídesky s úchytnými klipsnami. Pokud na plochu klipsny nedáte vhodný tvrdý papír, dočkáte se úhlédného obtisku kovové části desky. Já osobně tuto zvláštnost nechci - moc děkuji, ne. 

 

Převážení či přenášení anebo zabalování

Nejen ukládání je pro životnost a zachování kvality bsírky důležitá. pOkud se chcete pochlubit přátelům svou sbírkou, pečlivě si zvolte nosič, do kterého ji uložíte a přenosný obal. I ledabylé přenášení může způsobit velké škody. Nepříjemné překvapení nás může čekat při vložení celistvosti do umělohmotného obalu - tisk ři nápis propiskou anebo perem se může obtisknout na umělou hmotu a celistvost ztratí tak svou kvalitu.

Nečistoty

Jistě nemusím zdůrazňovat pravidlo "čistých rukoů" a "čistého podkladu" při zacházení se sbírkou. Lidské tělo je chemie a má vliv i na papír. Ze svého byznysu jsem se naučil pracovat s hodinkami v rukavicích, ale nenutím sběratele, aby si na poráci s každou celistvostí brali rukavice, tak zas naše milovaná sbírka cenná není. 

Žijeme ve vysoce průmyslově orientovaném věku, kdy vzduch je plný zplodin nejrůznějšího druhu. Škodí nejen našemu zdraví, ale i našim sbírkám. Síra, popílek a další látky v ovzduší celistvosti ničí. Životnost vcelistvostí vzduší výrazně zkracuje.Ve sbírce mám celistvosti, které se postupně rozpadají. Jak tomu zabránit? Složitá otázka. 

Berberky všeho druhu

Hmyz má rád dobrůtku - papír složený z různých látek. Zanechává ošklivé stopy a umí i celistvost zničit. Doslova vyžrat. Jemné průpichy jsou nejmenší škodou v tomto ohledu.

Plísně, bakterie a jiné neviditelné a viditelné organismy

Vlhkost přeje zkáze papíru. Existují účinné dezinfekční prostředky, které nás těchto parazitů zbaví a sbírku nám zachovají. Zase pozor na složení, některé agresivní prostředky nám vcelistvos mohou i zničit.Poučme se z praxe muzeí a rachivů, které uchovávají straé listiny. Ty pečují o stabilní teplotu a o udržování vlhkosti.Věřte, vyplatí se to. Ideální teplota je 18 - 20 stupňů, vlhkost čím nižší, tím lepší. Vyhábejte se ukládání sbírky do vlhkosti více jak 50%. Přehnaná nízká vlhkost může též uškodit, z papíru se stane materiál náchylný na poškození podle druhu papíru. 

Kyselost

Suroviny, které slouží k výrobě papíru - dříve konopí, bavlna a len, s příchodem moderních postupů sláma, dřevní hmota a jiné mají vliv na kvalitu a chemické pochody.Pozitivní, ale též škodlivé. Tyto chemické postupy lze omezit vyvážeností kyselého a zásaditého prostředí a vytvoření neutrálního prostředí. Pozor i na to, co je v obálce vloženo. I to může způsobit problém. Objeví se skvrny či nepříjemné otisky natištěných textů. Vnitřní výplň by měla být bez tisku. Čerň tisku může proniknout i na povrch vzácné celistvosti. 

Světlo

Největší škůdce celistvostí, zejména artefaktů s červenou barvo, je světlo.  Můj hlavní obor - výplatní otisky je charakterizován červenou barvou otisků. Světlo, které působí na tyto artefakty dlouhým vystavením jeho působení či dokonce i na desetidenních výstavách, může způsobit velkou zkázu. I světové výstavy vystavují exponáty slunečním paprskům., což jsem viděl v posledních letech na dvou světových výstavách. Nechtěl bych vidět exonáty takto vystavené zničujícímu světlu  po výstavách. To je jako necháte konzumní víno několik dní na sluníčku - máte z něho ocet, možná kvalitní. A to je vše.

Proto pozor na světlo a uV záření. Pleť a kůži si také chráníme krémy, sbírku můžeme chránit uložením mimo světlo a působení záření, nejlépe do tmy. Tím nechci říci, že bychom měli naši sbírku natírat krémy na opalování....  Při práci se sbírkou se těmto vlivům též chraňme. Svou sbírku nevystavuji ani "normálním"žárovkám či zářivkám, mám speciální lampu od specializovaného obchodníka firmy BECO. Zaprvé světlo neoslňuje a nemá agresivní vliv na celistvosti a artefakty na nich vytvořené. Pokud sbratel opomine tyto vlivy, může se dočkat "vzácných" změn odstínů barev. Investice do stojací lampy se vyplatí, má blahodárný vliv i na oči. Nejsou tak unavené jako při normálním světle.

Práce se sbírkou je složitý proces. Připomenul bych ještě jeden nešvar, který jsem často viděl na výstavách coby juryman. Mnoho sběratelů ve snaze ukázat ze své sbírky hodně celistvostí, umístí dvě tři celistvosti na listy a dává je na sebe. Světlo vytvořit nepříjemný otisk na spondích zakrytých obálkách, obálka pak není k vystavení samotná, ale ani se na ni nelze podívat. Takže obálky dávat do tmy a  nenechávat je na sobě. 

Další vlivy neznámého původu

Jsou i další faktory, o jejichž původu a proč nám zanechaly nechtěné stopy na celistostech, nemáme vůbec potuchy. U mne to jsou například  skvrny různých odstínů (tmavých) a různé velikosti. Vysvětluji si to tím, že pracuej papír a látky v něm obsažené. Jak tomu zabránit nevím. Takže jsou i další okolnosti, kterým nezabráníme, ani kdybychom se snažili sebevíc. Můžeme však udělat maximum vyšší péčí a pozornostío sbírku, i přes to, že máme základní nezanlosti a chemnie a fyzika šla ve škole mimo nás. Podruhé říkám. Věřte, vyplatí se to a uchráníte si své duševní zdraví.

 

 

Číst dál...

ROK 1926 A PRVNÍ VÝPLATNÍ OTISKY

 

 

PRVNÍCH ŠESTNÁCT UŽiVATELŮ

 

Výplatní otisky na území Československa spatřily světlo světa v roce 1926. Byly to jen komerční subjekty, nikoliv pošty na rozdíl od jiných zemí (v USA pošty vyplácely zásilky již v roce 1912!). Přesto to byl průlom v českosloevnském poštovnictví. První rok bylo uděleno skoro dvě desítky povolení k užívání strojů. Na počest tohoto aktu a jeho 60. výročí jsem vytvořil exponát Výplatní otisky prvních československých uživatelů. Jak jinak, exponát byl "pouze" postříbřen, i když jsou v něm docela cenné pecky. Navíc studijně popsané a doložené doposud neznámými fakty. U přítele ing. Jana Struže, tehdejšího ředitele Živnostenské banky jsem získal podporu pro vsazení otisku do otisku existujícího výplatního stroje Živnostenské banky (první stroj byl uveden do provozu v Živnostenské bance, i když tehdejší a dnešní budova nejsou stejné). Výročí jsem připomenul v článku ve Filatelii. můj mentor a podporovatel mého sběratelského oboru ing. Vítězslav Houška článek vydal a dovolil mi i větší prostor pro ilustrace. Předmětný článek reprodukuji, neboť za několik let čs. výplatnímu otisku bude již 100 let...

 

ROK 1926 OVS 3 001     ROK 1926 OVS 1 001     ROK 1926 OVS 2 001

Číst dál...

NAURU

NAURU

Dne 8. listopadu 1798, britský kapitán jménem John Fearn se při plavbě  z Číny přes Nový Zéland zastavil na vzdáleném ostrově. Místní obyvatelé na něj udělali příjemný dojem. John Fearn napsal do lodního deníku: "Jejich chování byl velmi zdvořilé a trvali na tom, že nás zvou k ukotvení na jejich ostrově". Což kapitán učinil a nazval toto místo jako "Pleasant Island - Příjemný ostrov".

Nyní je tento ostrov, který se jmenuje Nauru,  nejmenší republikou na světě. Toto jméno vzniklo z místního slova "Anaoero", což v místním nauruánském dialektu znamená akci "Jdu na pláž". Místní jazyk se hodně odlišuje od dalších jazyků dalších místních destinací ( tzv. cenic languages).

Je to oprávněné, Nauru je skutečně místem pro cestovatele proslavané zejména skutečně kouzelnými plážemi. Historie však jde dál. Nauru uzavřelo dohodu s Austrálií ohledně detenčních center pro migranty či azylanty...na tomto krásném ostrově, který pro svět objevil Brit John Fearn.

Zdroj:Perfect Homes International Magazine 2019

NAURU

 

 

Číst dál...

Historie chybných názvů

Historie chybných názvů

Španělé v Jižní Americe. Historie objevů a objevitelé je velmi zajímavá kapitola světové historie. V roce 1499 španělský objevitel Alonso de Ojeda a kompatriot Amerigo Vespucci zpozorovali místní obyvatele žijící v domech podél pobřeží a břehů řek. Zemi Venezuela pojmenovali na základě tohoto pozorování názvem "The Little Venice" -  "Malé Benátky".

Španělská tradice názvů zemí na základě chybných či falešných pozorování jde zpět tisíce let. Dávné národy, předchůdci objevitelů našli země  západně od Středozemí před 3000 lety. Objevili zvířata podobná velkým myším a pojmenovali objevenou zemi  "i-shapan-im" - "Ostrov Hyrax". Když došlo na římskou nadvládu, tento název byl modifikován na zemi "Hispania" - "Španělsko". Z těchto "velkých myší" se vyklubali králíci.

Tak došlo na názvy měst a zemí, které vznikly z chybných interpretací a falešných pozorování. I to je součást historie a vývoje lidstva.

Číst dál...

LINGVISTICKÉ ZAJÍMAVOSTI - SLOVO "OK"

LINGVISTICKÉZAJÍMAVOSTI - slovo "OK"

LINGVISTICKÉ ZAJÍMAVOSTI (1)

TISÍC A JEDNO VYSVĚTLENÍ PRO VZNIK SLOVA “OK = Okay či Oukej“

Na počátku sedmdesátých let minulého století jsem se z důvodů nízkého platu podrobil zkouškám z pedagogického minima a výukovým testům z jazyka anglického na tehdejším Institutu zahraničního obchodu (IZO), abych si jednak udržel získané jazykové znalosti či je rozšířil a přilepšil si k platu absolventa vysoké školy s nástupním platem Kč 1200 (hrubého). Zkoušky jsem udělal u špiček tohoto Institutu a hlavní zkoušku jsem s výsledkem „1“ udělal u profesorky K. Spálenské, na což jsem do dneška hrdý. Na jednu z úvodních hospitací mého počátečního kursu se paní profesorka osobně dostavila, na což jsem hrdý též. Sklidil jsem pochvalu. Angličtinu jsem učil v sektoru zahraničního obchodu dvacet let a byl jsem i předsedou různých zkušebních komisí. Jedním z kursů, které jsem každý rok vedl byl kurs konverzace. S tím, že bylo na mne si vymyslet osnovy a náplň dvouhodinovky. Za hlavní pro své posluchače (žáky bych asi nepoužil, mezi nimi byli i postarší osoby) dvě věci – identitu s jazykem anglickým a reáliemi anglicky mluvících zemí a pravidelný výběr zajímavostí z oblasti reálií, anglického a amerického tisku a též i lingvistické zajímavosti. Mezi zajímavosti byly i rozbory neobvyklých zkratek, slangů, žargonů, regionálních zajímavostí včetně výslovnosti. Mým velkým kamarádem byl magnetofon Sonet Duo a další značky s pásky, které jsem získal ještě na vysoké škole od dr. Till Gottheinerové, další velké experty v oblasti výuky angličtiny. Vlastně je třeba vzpomenout další osobnosti, které mi pomohly s výukou – Libuše Reichertová na střední škole SVVŠ dnes Akademické gymnázium ve Štěpánské) a Anička janská z proslulé rodiny Janských na Vysoké škole ekonomické v Praze. Dodnes vzpomínám.

Ale pusťme se do rozboru jednoho slova, které je snad světově nejužívanější. V anglicky mluvícch zemí rozhodně a nebudu daleko od pravdy, že i jedinci nemluvící anglicky toto sdlovo užívají velmi často po celém světě.

OK znamená souhlas v hovoru – znamená „v pořádku“, „dobře“, „ujednáno“. Čili souhlasíme, tolerujeme, respektujeme, kvitujeme s povděkem, nejsme v rozporu s něčím, co slyšíme, stavíme se pozitivně, a proto používáme slovo „oukej“.

Záhadou zůstává etymologie tohoto slova. Pro původ slova je tisíc a jedno vysvětlení. Které je správné? Čert ví. Tak aspoň některé výklady. Zabývají se jimi laici, ale i velevážené kapacity.

Slovo „Ola Kala“ (česky vše je v pořádku). Údajně je používají léta řečtí učitelé ve Spojených státech. Používali je i řečtí námořníci. Od konce 18. století se zkratka „OK“ začal objevovat i na některých lodích s tím, že je vše v pořádku. I Finové mají slovo „oikea“ (´“správně“).

Mohlo dojít ke zkomolení slov „all correct“ (vše je v pořádku) na „oll korrect“. První zmínka o tomto zkomolení je z roku 1839. Slovo se objevilo hlavně v novinách (např. Boston Morning Post). Že by jeho redaktor Charles G. Green, který toto slovo užíval často.

Nebo že by se o užívání tohoto slova zasloužil americký prezident Martin Van Buren, narození v Kinderhooku, stát NY? Užíval přezdívku „Old Kinderhook“. Volební kampaň byla tehdy mohutná (proti soupeři Williamu H. Harrisonovi) a tato přezdívka se často zkracovala na OK.

Od roku 1812 vyšlo ve známost užívání indiánské slovo „oke, okeh“ (znamenající „to je dobře”).

I Afrika zná slovo „waw-kay“ pro souhlas. I další jazyky mají slova znějící foneticky podobně – např. slovo „ o ke“ v mandajských jazycích. Zmínka je z roku 1615.

K rozmachu užití slova pomohly i knihy (např. I´m OK – You ´re OK), filmy, muzikály a další komunikační média.

Slovo OK se používalo i ve vojenském slangu – např. při komunikací rádiem. Zkracovala se slova „zero killed – žádní mrtví). Vyslovovovalo se jako „O“ (anglicky !ou“ nikoliv zero). Někdy ve vysílačkách zaznělo „o killed“.

Užívání (asi ne vznik) přinesla do anglkického jazyka kosmonautika. V roce 1969 zaznělo z Měsíce slovo „OK“.

Hodně se používá slovo „A-Okay“ v kosmonautice, tedy ve vesmírném věku, jehož jsme součástí. NASA jím je proslulá. Jeho použití proslul mluvčí NASA John Powers. Slovo OK měl ve svém slovníku velmi často. Výrazů NASA je více : „all systems go“, „countdown“, „burnout“ a jiná. Je to OK? Určitě. Slova se tvoří, když jsou potřeba Slovo „OK a další potřeba jistě jsou a protonás provázejí.

Nebo že by to byly krekry značky „Orrin Kendall“ ? Nebo kmen „Old Keokuk“. Jsme zase u slov „oke“ či „okeh“, které v indiánských jazycích znamená „je to tak“.

Zkratka pro daný význam vznikla v letech 1838 – 1839. to je jisté.

V našich reáliích slovo OK označuje označení Československa (zkratka CS nám utekla – vybrali si ji Španělé na počest krále Carlose) a i značku pro československé aerolinie. To nám závidí snad celý svět. Říká se, že na mezinárodní konferenci určující tyto značky, byla i československá delegace, jejímž vedoucím byl Otakar Koudelka, ten měl údajně NAVRHNOUT POČÁTEČNÍ PÍSMENA SVÉHO JMÉNA.

Ať je to tak či onak. Slovo existuje, je krátké, jasné, výstižné. Používá se dodnes.. Je to tak správně? Omlouvám se, je to OK?

 

Číst dál...

DATABÁZE výplatních otisků Československa 1946 - 1992 (pseudoznámka)

DATABÁZE VÝPLATNÍCH OTISKŮ 1946 – 1992 Z ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKA

(s výplatním razítkem ve tvaru pseudoznámky – zoubkovaného obdélníka)

Část 1. Legislativní úvod

Stav ke dni 21. 5. 2019

Dne 17. 12. 1946 upravil Věstník ministerstva pošt č. 62 vzory výplatních otisků Československa a místo dosavadního vzoru ve tvaru „větrné růžice“ či „motýlka“ ustanovil, že „v nových výplatních strojích budou napříště výplatní otisky nového vzoru - ….. výplatní razítko ve tvaru obdélníka, který je zoubkován“. Tento vzor je zachován i doposud u manuálních, elektrických, elektronických a některých digitální výplatních strojů. Zavedení digitálních strojů Neopost a dalších soustav v modré barvě došlo k dalším změnám (tyto stroje opustily „obdélník“). V dalších věstnících se ustanovil i nový vzhled denního razítka (dvoukruh s/bez můstků).

Rok 1946 přinesl i další systémovou změnu ve vyplácení zásilek. Dne 29. 10. 1946 Věstník ministerstva pošt č. 54 povolil výplatní stroje i v provozu pošt. „Poštovní úřady jsou postupně vybavovány poštovními výplatními stroji. V otisku takového stroje je denní a výplatní razítko …“. Prvním výplatním strojem byl stroj švýcarské soustavy HASLER, výplatní razítko mělo tvar „“motýlka“ či „větrné růžice“ a obsahoval nalevo od denního razítka doporučený obrazec (název pošty, velké „R“ a číslo doporučené zásilky).

Databáze bude uvádět výplatní otisky komerčních subjektů (dříve podniků, institucí a organizací) dle poštovně historického hlediska a abecedně. Zveřejňování vzhledem ke značné rozsáhlosti bude postupné, nepravidelné a bude užívat metodiku, kterou do svých katalogů zavedli sběratelé M. Bouška a I. Leiš. Slovenské výplatní otisky již svůj katalog mají (pod názvem I. Leiš, Katalog výplatních otisků – Slovenské výplatní otisky 1946 – 1992 již v roce 2011 Slovenská filatelistická akadémia). Vyšly i některé dílčí seznamy v různých médiích. Od číslování upouštím, neboť toto období není stále uzavřeno a objevují se nové typy, podtypy a varianty výplatních otisků. Uvádět budu jen název dohlédací pošty, popis soustavy v zaběhnutých zkratkách a název uživatele. Data použití, popis otisku u nereprodukovatelných předloh (špatná kvalita) , náplň činnost uživatele stroje vynechávám. To nechávám na zájemcích a hlavně sběratelích. Poznámek ohledně zajímavostí se však nezříkám. Vycházím jen z ověřených výplatních otisků. Text je omezen na minimum, v případě potřeby bude zařazen na konec či v průběžném zveřejňování. Databáze je jen databází, není to katalog či úplný seznam. Vzhledem k tomu, že v Československu neexistuje centrální seznam povolených výplatních strojů a ani zasílání povinných tři otisků Poštovnímu muzea se už dlouhá léta nedodržuje, není možno uvést všechny otisky. Ani věstníky ministerstev výplatní otisky neregisttrovaly a nezveřejňovaly. K databázi slouží jen soukromé sbírky, které zdaleka nejsou úplné.

Databáze má dvě části. Začínám opomíjenou Prahou. Druhá část databáze je zpracována (uzávěrka 1988) v rukopise I. Leiše a L. Lanů, který zatím nespatřil světlo světa. Vzhledem k neúplnosti a časové zastaralosti je tento materiál jen podpůrný. I tato část musí vycházet z nových údajů.

 

Výplatní otisky 1946 1992 Pseudoznámka 001

Číst dál...

Záliby - Literární tvorba 1961 - 1965 (ukázky)

Záliby

Tvorba z let 1961 - 1965

Záliby

V 60. letech jsem se velmi intenzivně věnoval uměleckým směrům, které se zhmotnily v próze, povídkách a divadelních a filmových scénářích, poézii, psaní cestopisů, esejí . Řadu těchto literárních pokusů zazněly ve hrách, které uvádělo na různých jevištích v Praze i v Čechách (Škodův palác v Jungmannově ulici, palác Dunaj, scéna na Můstku, Žižkovské divadlo, Žofín, Lucerna a jinde). Málo chybělo a Jiří Váchal nás dostal do Národního divadla, před tímto řada z nás odstoupila. Zkoušeli jsme v Agitačním středisku v Opletalově ulici (Klas). Vystupovali jsme pod jménem LIterárně HUdební Kolektiv, což ve zkratce LIHUKO znělo zpiťarsky, proto jsme zvolili jméno THE BEATNIKS, což zase znělo podezřele a navíc to bylo anglicky. Takže se tolerovalo BEATNICI.

Zveřejňuji některé ukázky mé tvorby (básně, texty písní, povídky, scénáře, ukázky textů). Nepopírám, že jsme byli ovlivněni hlavně Sputniky, kde zpíval můj bratranec Zdeněk, rádiem Luxembourg, Semaforem a některými beatovými skupinami (jako Big Beat Krystal, Komety a jiné). Podobnost je čistě náhodná. Taková byla doba. Ze zahraničí kromě zmíněného rádia jsme inklinovali k beatnickému hnutí, i když velmi z povzdálí. To jsme nechávali na jiných. To bychom asi nedostudovali ani SVVŠ…

Při psaní textů dialogů a scénářů jsem spolupracoval s Pavlem Havránkem.

Zde ještě zmíním, že jsme s Pájou Havránkem a Frantou Zítou natočili podle scénářů několik grotesek a měli jsme spadeno i na další témata. Úspěšný byl Masyťuch na plovárně a Masyťuch u kostela. tyto filmy jsem předložil při zkouškách na FAMU, kde jsem chtěl studovat po středoškolském studiu produkci. Filmy odvezl Franta do Kanady při své emigraci a nedávno je objevila jeho žena na půdě jejich domu v Torontu. Objeví se i kopie nahrávek Beatniků, jejichž originály mi ukradl zloděj i se Sonetem Duo z chaty v Potočinách…? Zázraky se dějí. Doplňuji, že hudbu k mým textům složil Jaroslav Bohdal, náš kytarista. Tyto písně zazněly, ale nahrávky se neuchovaly, ani amatérské.

Tvorba se soustředila do let 1961 – 1965.

ZPOVĚĎ SNU (text k písni)

Hrál jsem si já s modrým míčem,

zamykal jsem žlutým klíčem,

měl jsem já však jednu vadu,

nechal jsem sen v kapse medu.

Zásmál jsem se a pak padl

do vitriny z tvého bolu,

nevěděl jsem, jak se stalo,

že jsem uprch´rychle dolů.

Refrén: Ovládl jsem se tím bolem,

             utek´před ním ven,

             tam ho zašláp´ chybným krokem,

             hned se zjevil sen.

UPRCHLICE (báseň)

Když se osamělý procházím

rád bych se dozvěděl, co je s naší láskou …

Mám proto být tak silný

a když se procházím, myslím na tolik věcí.

Když všechna naše srdce byla mladá,

máme nejvyšší vrcholek vzduchu.

Procházím se v dešti parkem,

a necítím žádnou bolest.

Mé jediné přání: vy jste byli zde

vedle mne

na konci této propasti

Rád bych věděl, věděl, věděl,

                 proč, proč, proč…   ona je uprchlík

rád bych se dozvěděl, kde bude meškat má malá

má uprchlice.            

Závěrečný monolog ke hře „Přejdi pravěk“

Jmenuji se beatnik.

Jinak mi též říkají zbitá generace neboli beat generation. Prý jsem literární odnož americký mládeže a prý svůj odpor k mešťácky otupělé společnosti a svou hrůzu z perspektivy atomové války vyjadřuju odmítáním, konvencí, výstřednostmi v obleku a v chování a v odpovědnosti.

Je to pravda, říkají to o mě.

Prý holduju beatu tj. výraznému, prudkému rytmu. To snad jediný je pravda. To před tím, vůbec ne a to za tím? No todle: chci maximálně prožít, zachytit přítomný okamžik, jsem v neustálém vytržení, do něhož se přivádím šílenou jízdou autostopem, ale jinak. Drogy, alkohol, sex? Ne!

To už vůbec není pravda. Snad když mám před maturitou, tak si vezmu jen turka a ještě slabého. A to je vše.

Proč jsem beatnik, hraju hudbu, která se tak jmenuje, tak proto, a ne pro to druhé.

Číst dál...