HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

SWAROWSKI, WATTENS Doporučený

V Tyrolsku v blízkosti Innsbrucku se nachází menší obec Wattens, kde se koncem 19, století usídlil Daniel Swarowski (24. 10. 1862 - 23. 1. 1956), rodák z Jiřetína pod Bukovou poblíž Jablonce nad Nisou původem brusič skla. Pronajal si zde objekt bývalé továrny a  vybudoval vlastní vodní elektrárnu na řece Inn, která svým průtokem hnala generátor potřebný pro výrobu elektrické energie používané v provozech továrny Swarowski. Důvodem přesídlení z Čech do Rakouska byl nedostatek vody v českých řekách. Zde postavil vlastní sklárnu v roce 1908 a začal brousit křišťálové sklo vynikající kvality. Brzy po otevření továrny byl sobětstačný materiálem z vlastních zdrojů.

Postupně se stal světoznámým díky broušenému sklu. Vybudoval společnost, která byla založena v roce 1895  a která  působí ve více jak 40 zemích světa. Narodil se v Čechách v německy mluvící rodině. Po vyučení psířem pracoval v továrně svých rodičů, později odešel do Paříže a Vídně. Inspirován Františkem Křižíkem zkonstruoval stroj na broušení šatonů. Vynález byl patentován v roce 1892. Odtud byl jen krůček k založení firmy společně se svým zákazníkem Armadem Kosmannem a švagrem Franzem Weisem.

Společnost pokračuje ve své činnosti i v současnosti. Řídí ji potomek Manfred Swarowski. Vyrábí širokou řadu křišťálových komponent )Swarowski Elements). 

Ve Wattens se nachází areál Křišťálové světy Swarowski (Swarowski Kristallwelten), který byl otevřen v roce 1995 ke 100. výročí existence této společnosti. Návštěvníky vítá alpský obr s křišťalovýma očima. Vystavená exponáty jsou důkazem úžasné řemeslné práce skláčů a brušičů firmy Swarowski.

 

SWAR 015      SWAR 003

 Podobizna Daniela Swarowského z roku cca 1910, jeho pomník ve Wattensu (zdroj: Wikipedia, Wikimedia)

 

Křišťalový svět Swarowski, Wattens

SWAR 002      SWAR 001

 

SWAR 007     SWAR 008     SWAR 009     SWAR 010     SWAR 011     SWAR 012     SWAR 013

 

Naposledy změněnostředa, 13 říjen 2021 11:31
Více z této kategorie: « ADIEU, BÉBEL