HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

DOZRÁL ČAS (2) Doporučený

Vracím se k první části seriálu o oceňování výplatních otisků a jejich finančním oceňování.  Rád pokračuji v dalších úvahách na toto téma. Vede mne k tomu jeden prostý důvod. Doposud mají sběratelé katalogy, seznamy, přehledy otisků, které jsou dokladovány ze sbírek či jiných zdrojů, což byl od autorů vynikající počin. Bohužel většinou bez cenových záznámů.  Existuje několik pokusů ocenit materiál s výplatním otisky, ale stále nemáme jasné a pevné, a hlavně prověřené a osvědčené hodnotící metody. Nikdo se k tomunikdo z u nás, ani  z našich předchůdců  za sto let existence oboru neodhodlal. Zcela jistě to mělo a má své důvody, ale jednou se začít musí.

V první části jsem popsal aspoň částečný pohled na tuto problematiku, která se diskutovala mezi odbornou a sběratelskou veřejností v 70. letech minulého století. Dnes poskočím o  několik let a  zastavím se u názorů  80. letech, které byly veřejnosti prezentovány v této době. Jak vidno prezentace se rozšířila a šla do hloubky. Navíc vynikajla pevnými stanovisky.

Ucelený názor lze najít v úvodu ke Katalogu výplatních otisků z území Československa 1945 - 48 (s výplatním razítkem tvaru motýlka) autorů dr.Miroslava Boušky a ing. Ivana Leiše, který vyšel na pokračování ve Filatelistických sešitech jako příloha časopisu Filatelie od čísla 24/1982 do čísel 18/1983. V úvodu jsme se v kapitole číslo 6 Charakteristika celistvostí sledovaného období, sběratelský přístup a hodnocení (str. 80 a 81) k otázce hodnocení zmínili.

K náležitostem celistvostí a jejich kvalitě se dostanu v jednom z dalších pokračování. ZACHOVALOST CELISTVOSTI POCHOPITELNĚ BUĎ CENU ZVYŠUJE ČI UDRŽUJE ANEBO SNIŽUJE ( SNÍŽENÍ HODNOTY U CELISTVOSTÍ POŠKOZENÝCH ČI ZNIČENÝCH VLIVEM ČASU A DALŠÍCH OKOLNOSTÍ).

 

Naše východisko byly: celistvosti s výplatními otisky. Tuto tézi jsme tehdy odůvodnili takto:

"...myšlenka, že poštou prošlé celistvosti nejlépe dokumentují historii poštovního provozu, vedla ... přední sběratele - možno říci - až po plamenné výzvě k boji proti ničení celistvostí stříháním. Převážná většina sběratelů této výzvy uposlechla."

Zároveň jsme však dále konstatovali, že " pozdější odchod .... osobností ze scény pak vedl k úpadku celého sběratelského odvětví a náhodní sběratelé bez metodického vedení upadli do nešvaru sbírání pouhých výstřižků".

Tuto myšlenku jsme podpořili dalším konstatováním, že "krása celistvostí vystupuje do popředí zejména v bouřlivých obdobích, kdy řada stránek života společnosti citlivě reaguje na politické dění. To se pochopitelně projevuje i ve sféře poštovního provozu." Dodali jsme, že "představa "práce" nůžek je v takovýchto případech více než smutná".

Pro období 1945 - 1948 například mizí zásahy do německo - českých textů, R- nálepek,doprovodných razítek, textů nátisků firemních obálek  atd.

Od této téze týkající se celistvostí jsme přistoupili k další neméně důležité stránce hodnocení výplatních otisků. Naše konstatování se týkalo " počtu dochovaných celistvostí. Toto je důležitý ekonomický ukazatel pro ohodnocení a ocenění celistvostí s výplatními otisky, pokdu pomineme parametry výplatního otisku " (k nim se dostanu později).

Platí zásada, čím méně celistvostí, tím vyšší cena. A to byl případ tohoto období, které popisuji v tomto pokračování. Ve srovnání s 1. a 2. republikou celistvostí bylo podstatnb méně. To je zásadní skutečnost, která značně ovlvňuje ocenění otisků na celistvostech. Pokud srovnám svou sbírku  z let 1926 - 1939 a 1945 - 1948 až o dvě třetiny. Svou roli zahrál i počet let. První obodbí trvalo 13 let, další období "en" 3 roky (1945 - 1948). Poslední otisk s výplatním razítkem ve tvaru větrné růžice byl zachycen s datem 1951, ale po roce 1948 k tomuto roce otisky s tímto výplatním razítkem viditelně ubyly.

Pro odhad počtu vyplacených celistvostí může ponoci počitadlo otisků, i když, kde je záruka, zda se zachovaly všechny otisky a nezmizely ve sběru či v nedobytných archivech či ři časté skartaci archivů?

Hodně by řekly i archivy generálního zástupce B. Jarolímek, M. Krupce na Slovensku či německých firem dodávajících výplatní stroje na zabraná území) během války či poštovní zúčtovací archivy, ale kde je jim konec?

Předně nepřála tomuto sběratelství doba, nejistota, kruté osudy mnoha rodin a skupin obyvatelstva, ubylo i korespondence, existoval strach skladovat korespondenci, hlavně zmizely osobnosti jakými byli Lešetický, Jonáš, Winkler, Pešák, Šťovíček, Baše, Heytmánek a další. Buď přestali sbírat či sbírání omezili. Obor stagnoval, byl na pokraji zániku. Několik málo sběratelů pokračovalo i přes nepříznivou situaci - jmenujme zejména Mirko Marka, L. Cibulku, Z. Kvasničku a několik dalších,  Ti sbírali na individuální bázi, intuitivně zachovali otisky na celistvostech. V době 1. republiky byla na území Československa aktivní skupina německých sběratelů, ta ztrátou Sudet a jejich záborem po Mnichovské dohodě přerušili kontakty s československými sběrateli a přiklonili se k německým spolků Třetí říše.

Vlivem těchto faktorů došlo k velkému paradoxu. Otisky z mladšího období let 1945 - 1948 byly vzácnější než otisky z let 1926 - 1939. Pochopitelně, že se nejedná o paušální pohled.

Pohled na hodnocení otisků tohoto období jsme shrnuli do těchto vět: "Celkové hodnocení výplatního otisku závisí pochoptelně na řadě faktorů. Na prvních místech  stojí odhadnutelný objem poštovních zásilek toho kterého uživatele, doba činnosti výplatního stroje, frekvence změn jednotlivých částí orážecího mechanismu a v neposlední řadě i čitelnost otisku ve všech jeho částech. Otisk, u něhož chybějí některé z jeho podstatných částí, přestává mít sběratelskou hodnotu. Snad  mu lze přiznat pouze význam dokumentační".

Na tomto místě bych rád doplnil ještě jeden pohled. Někdy chybí u těchto otisků tohoto či podobného obdbí některé jeho části, což vzniklo např. odpilováním nebo vysekáním anebo odstsraněním některých částí, textu apod. Tyto případy bych do našeho tehdejšího konstatování nepočítal. Ty mají buď cenu obliby ("Liebhaberpreis" anebo předpoklad raritních hodnocení R, RR, RRR). Závisí na případu od případu.

Smutné na tomto období je, že kvalita otisků byla většinou chabá - hospodářské problémy, nedostatek barvy byly hlavní příčiny. Stagnovala údržba, nebyla nálada na kvalitní otisky jako za první repuliky z mnoha emočních důvodů. Byly přerušeny kontakty s hlavním výrobcem firmou Francotyp bezprostředně po roce 1945. Navazovaly se vztahy s dalšími pro Československo neznámými výrobci )Universal pOstal Frankers, Hasler a dalšími).  Přesto rád konstatuji, že soukromé hospodaření, radost ze svobody, stavovská čest a další faktory podpořily kvalitní otiskování. I to bohužel skončilo v mnoha případech v době, která měla teprve po roce 1948 přijít. Ke cti uživatelů patří, že se jich našlo několik, kteří na kvalitu a zřetelnost otisků dbali i za ztíéžených objektivních a subjektivních faktorů. Zase nelze tato konstatování paušalizovat.

Počátkem 80. let jsme si netroufli zavést hodnotící systém a přiřazovat jednotlivým položkám cenové či bodové záznamy. Ale na druhé straně jsme upozorňovali u položek smluvenou značkou na        prokazatelně vzácné otisky. Běžné otisky lze z relativního srovnání s otisky obdobné kategorie z prvního klasického období (1926 - 1939) hodnotit vynásobením koeficientu 1,5 až 2. 

Týká se pochopitelně celistvostí. Výstřižky byly a jsou zlomkem (zhruba desetina vypočítané ceny. Toto je základ hodnocení pro běžné otisky na jednoduchých celistvostech bez dalších  znaků či úkonů subjektů poštovního proovzu. Ttyo úkomny, které jsou věrohodné a byly pevnou součástí poštovnictví své doby jen hodnotu cleistvostí zvyšují.

K takto stanovenému základu je nutno připočíst další  zhodnocení:

- doporučené podání,

- doplatné,

- snížené doplatné,

- zvláštní výplatné se souhlasem Poštovního ředitelství.

Další znaky, které jsou pevnou součástí postálnosti, jsou znaky odesialtele a adresáta zásilek. Jsou však i "znaky", které jsou značně diskutabilní. Dříve se odsuzovaly příchozí prezetnatční razítka, nyní se názor mění, byly součástí procesu. Otázkou je, jak se atěvt k proděravění obálek děrovačkou, které byly často součástí archivů. Uškodily hodnotě celistvostí anebo je třeba respektovat jako nutnost své doby?

Celiustvosti nesou i vliv doby z důvodů špatného skladování. Mohu dlouze hovořit o vlivech, ketré často řadu cenných celistvostí naprosto či zčásti zničily - jsou jimi proslulá okénka na obálkáých a dále působicí lepidla na chlopních na rubu obálek. Ty natropily skutečně nenahraditelné škody a pochoptelně takové celistvosti ztrácejí díky těmto faktorům svou hodnotu. Hodně udělalo špatné skaldování ve vlhkém a nevyhovujícím prostředí. Často se zapomíná na vliv slunce, a to i na celistvosti uložené v krabicích. Teplo škodí též. A co kultura otevírání obálek? Rukama mi prošlo mnoho cleistvostí s cennými otisky, ale s narušenými obálkami nešetrným otevíráním bez pomoci důlěžitých pomocníků - otevírače nože či nůžky.  Pozor i na zásobníky s chlopněmi z umělých hmot. Jejich lsožení cleistvosti přímo sžírá a často po letech těžko heldáme ty krásné červené otisky, které jsme v dobách aktivního sbírání měli ve sbírkách.

Někdy dochází k neobvyklým hodnotám výplatného, zde bych byl opatrný, to by nemělo mít s výjimkou shora uvedených příkladů vzato v úvahu.

V posledních letech pozoruji znašnou oblibu firemních obálek s nátisky názvů, log, logotypů, obrázků výrobků, reklamních textů atd. ve spojení s výplatními otisky.  Celstvost s otiskem a podobným nátiskem se hodnotí podstatně výše než obyčejná obálka s výplatním otiskem. Cena  obálky s nátiskem a otiskem je násobně vyšší.

 

Poznámka k anulátům (nulovým otiskům, či otiskům s nulovou hodnotou). Vyskytovaly se, někdy i hodně. V tomto období byly nulové otisky těchto druhů:

- otisky zkušební (zhotovené v době příprav),

- otisky z ochoty (pro sběratelské účely, případně pro dokumentační účely čs. pošty, i když se zhotovily v několika vetrzích - verzi hodnotové a verzi nulové),.

Základní pohled je stále platný: tyto otisky mají hodnotu dokumentační, badatelskou, i když své místo ve sbírkách zcela jistě mají též. Hodnocení je zlomkové, až na výjimečné případy. 

Platí zásada, že na poštovně prošlou celistvost se nulový otisk v této době může dostat jen nedopatřením a měl by být vždy doplněn otiskem se správnou poštovní hodnotou.

Paradoxem zůstává, že tyto nulové otisky coby většinou otisky  zkušební jsou ty nejkvalitnější - jednak jsou první, prezentační, a dále jsou orážené odborníky - mechaniky firem mající výplatní stroje pod dozorem.

Domnívám se, že náš příkrý odsudek není  v oblasti nulových otisků úplně  na místě. Měl by se projevit zlomkově v ocenění. Zůstaňme u relací a srovnání otisků  s hodnotou a bez hodnoty v podobě anulátů a neodsuzujme příkře tyto otisky.

 

Stručně řečeno, z těchto premis by mělo konkrétní ohodnocení a oceňování výplatních otisků vycházet.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Naposledy změněnosobota, 19 červen 2021 08:31